Prohledat tento blog

neděle 17. března 2013

Fotky s povídáním (1)



    Rozhodl jsem jsem se nikoliv léčit lásku lékořicí jako Vašek Neckář, ale občas tady dát jednu, dvě vlastnoruční fotky a něco málo k nim podotknout.  Tak tady jsou první dvě.




   Tohle je indická lvice ze ZOO v Ostravě. Chodím tam fotit už desítky let, zhruba od roku 1974, kdy jsem si koupil svůj první teleobjektiv Sonar 2,8/180 na Exaktu. Do té doby jsem se fotit v zvířátka v kleci ani nepokoušel, protože mříže, které bez teleobjektivu z obrázku účinně odstranit nelze, udělalo z každého z nich ubohého vězně. Těmi sice chlupáči i pernatci v ZOO vlastně jsou, ale neuvědomují si to pořád - stejně jako kdysi my za socialismu. Věděli jsme, že jsme v kleci, ale netrápilo nás to 24 hodin denně.

  Když jsem se poněkud již uondán blížil ke lvímu výběhu, král zvířat právě velmi řval - asi aby označil své teritorium nevěda, že kromě jeho družky už v širokém okolí žádní další lvi nejsou. Kolem něj se loudala lvice a nezdálo se, že by ji ten řev příliš imponoval. Zkusil jsem něco vyfotit přes sklo, ale to je pořád celé "popackané" od lvů.  Ne, to není legrace - opravdu ho "opackávají"  lvi ze své strany, takže je jasné, že mají polštářky na tlapách mastné nebo zpocené. (Budu se muset zeptat nějakého biologa, co z toho je větší pravda.) Ale jednak se přes špinavé sklo špatně ostřilo, jednak lvi byli ve stínu pod stromem a tak by z fotek nic nebylo. Takže jsem se vydal podél jinak prázdného výběhu dolů ke slonům. 

  Najednou vidím, že se lvice přehnala kolem mě až písek lítal a zaujala ladnou pózu na poraženém kmenu, který tam lvům slouží jako lehátko a pozorovatelna. Usoudil jsem, že je to přece jenom ženská marnivá a chce být zvěčněna mým aparátem. Takže jsem obešel roh výběhu, abych se k ní dostal čelně, přelezl nízký plůtek a mezi oky silného pletiva pořídil tuhle fotku. Byl jsem od lvice, jak mi praví informace EXIF, přesně 6 metrů a 18 centimetrů. A pochopil jsem, jak jsem se spletl v odhadu pohnutek lví královny - po cestičce za mnou totiž šla ošetřovatelka lvů a lvice koukala, jestli náhodou už nebude svačinka. Nakonec vidíte, jak úpěnlivě se kouká na svoji pečovatelku a olizuje se v předtuše nějaké té flákoty. Paní na mě volala, ať si dám pozor, že lví královna je rychlá jako blesk a letos už připravila dva fotografy, kteří byli za plůtkem jako já o fotoaparáty a jeden z fotografů dokonce získal pár stehů na ruce. 




    Byl jsem připravený udělat třeba kotoul vzad, kdyby se nějak pohnula vpřed, ale ona jen tak ladně ležela. Její manžel mi nedělal starosti, protože pořád řval (jak lev) kdesi na druhém konci výběhu. A královna upřela svá "něžná kukadla" přímo na mě. Sledovala mě pozorně a já se připravoval k tomu kotoulu vzad, ale nestalo se nic. Takže jsem vyfotil tenhle druhý obnrázek. Další obrázky by byly +/- stejné, tak jsem sbalil fidlátka a pomalu se vydal k východu a k obědu. Lvice mě ale pozorně sledovala pohledem, dokud jsem nezmizel za křovím. Co to znamená se asi dozvím, až ji zase navštívím . 

====

   Měl jsem kdysi v ZOO kamaráda, sněžného levharta, se kterým jsem si povídal, když mi bylo v životě těžko. Chodil jsem za ním nejčastějiv pondělí dopoledne, kdy v zahradě nebyli skoro žádní návštěvníci a v Ústavu jsem měl volný den. On vždy ležel těsně u mříží zevnitř klece, já byl zvenku, koukali jsme si do očí a já mu pokaždé vylíčil své těžkosti v životě. On na to sice nikdy nic neříkal, jen mi oddaně koukal do očí, neporadil, nepomohl, ale věděl jsem bezpečně, že mi rozumí. Takže jsem se s ním po půlhodince takového intimního rozhovoru pěkně rozloučil a vydal se zase zpátky do té džungle, která panuje mimo ZOO. A bylo mi pak vždycky líp.
   Jestli si myslíte, že si vymýšlím, tak se velmi pletete. Ten samec mě poznal už zdálky a šel si hned lehnout k mřížím, abychom si byli blíž. Jeho sněžná partnerka tyhle rozhovory  neměla ráda, často na mě syčela a pak obvykle uraženě odešla někam dozadu. Žárlivost jako vyšitá. 


   Sněžní levharti už v ZOO Ostrava nejsou a klec po nich letos na jaře rozřezali autogenem. Prý "likvidace expozice".    Je mi z toho smutno. 


11 komentářů:

  1. Paráda. Ale teď už fakt musím jít spat. Indičtí lvi a staří kocouři jsou chlouba té zoo.
    Zdržel jsem se vysvětlováním, co je Leucanthemum vulgare. Nevyhovte slečnám.

    OdpovědětVymazat
  2. StK:

    Třeba si Vás oblíbí jiná šelma, nebo savec, třeba lidoop, já mám zvířata hodně rád, Vy asi také a ona to kupodivu mnohá z nich dovedou nějak, nevím jak vycítit a někdy se dokonce odhodlají i přemoci bariéru obav a nedůvěry a oplatí stejným. To pak bývají velice krásné okamžiky.

    OdpovědětVymazat
  3. Neskutečně nádherné fotky! Já miluji kočkovité šelmy, lvi, levharty, tygry, jaguáry, kočky i malé kočky rysy, pumy, (pozor puma je malá kočka, byť má velkou velikost, podle biologických znaků ji zařadili zoologové k malým kočkám), servaly, karakaly, oceloty...

    OdpovědětVymazat
  4. Tak. A vyrůstat s kočkou je pro pozorné citlivé dítě i pro jeho rodiče velkou školou vnímání j i n é h o samostatného života, jiného tvora na s v é úrovni. Života vedle sebe, ne podřízeného, podřazeného. A mí tři vlizdohájci to štěstí teď konečně mají.

    OdpovědětVymazat
  5. Naše kočky mám rozmazlené. Jedí pouze kapsičky Whiskas (zde název Whiskas uveřejnit můžu, na Psu by to byla neplacená reklama), nic jiného do pusinky nedají, raději hladoví, než aby snědli něco jiného, takže to nevydržíme a jedeme do obchodu koupit několik krabic kapsiček.

    OdpovědětVymazat
  6. To je ono, Kopretinko.
    Kočka je poslušná, protože tě má ráda. Není sluha. Kdxyý tě nemá ráda, vzepře se nebo uteče. Ale když tě má ráda, tak tě plně respektuje.
    Pokud ne, někde se při její výchově stala chyba. A pro děti je kočka myslím tím nejvhodnějším partnerem, to Jakub odhadl naprosto přesně. Ne věrný pes, který ve svém páníčkovi vidí vůdce smečky (často poslechne jen jednoho člena rodiny, kterého považuje za šéfa. Ostatní ne. Nebo křeček který je prostinké povahy a ani nedokáže pořádně rozlišit lidi od sebe.
    Kocour.
    Samostatný lovec, který sice běžně žije sám, ale je schopen kooperovat a sdružit se do docela velké smečky. V italských historických ruinách žijí tlupy spolupracujících koček - Informace mi to kdysi potvrdila.
    ===
    Mám to štěstí, že si se zvířátky instinktivně rozumím - někdy mám pocit, že víc, než s lidmi. Než s některými určitě.
    A nový papež si dal jméno František podle Františka z Assissi. To je ten, ke kterému se sbíhala divoká zvířata a slétali ptáci a taky ten, který si moc nerozuměl s lidmi. I na tehdejší dobu byl považován za podivína. Díval jsem se na nového Svatého Otce a přesto, že jsem nevěřící pes, je mi ten pán chováním velmi sympatický. Ona je ta povaha v vidět i v pohybech, gestech. Nemusím umět ani jedno slovo italsky a vidím. Klérus ho ale časem odsoudí a bude proti němu intrikovat. Vzpomeňte si za čas na moje slova.
    ===
    Dodělal jsem teď večer šest reklam, v jedné je textová chyba a bude se muset zítra v Ústavu přetočit - a mám už dneska dost. Po půlnoci útulnu zamknu a odemknu až ráno kolem osmé.

    OdpovědětVymazat
  7. Moje respektive naše kočky milují celou mou rodinu. Kocour Filip, ten je jenom doma, packy na dvůr nevytáhne, tu leží v křesle, tu v posteli, tu na gauči, takže nechytá ani myši ani ptáky. Kočka Míša, ta chodí jenom na dvůr a zahradu, netoulá se, ta občas ptáky a myši chytá a dost ráda. Máme velký dům, celkem starý z doby protektorátu tak nějaké myši máme, bohužel. Máme obě kočky vykastrované, to aby se neztratily.

    OdpovědětVymazat
  8. Je neuvěřitelně sympatický. Až by člověk začal uvažovat o přistoupení k té organizaci... Už jsem o něm načal zcela soukromou diskusi (víte, že neuznávám -z-) se svým spolužákem a přítelem Monsignorem. Bohužel zatím jen tel. a emailem.
    A nebude, nebude oblíbený. Tedy u v n i t ř . A dnes šílenost ze strany té arg. premiérky: ona ho požádala o podporu ve věci Malvín, tj. Falkland! Boží prostoto. To snad není pravda. Nejsu schopný ten stupidní nápad vůbec komentovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Jakubovi S.:

    Jdou ohledně toho Vámi zmiňovaného pána signály různého druhu. To, že klade důraz na sociálno a to, že si vybral jméno František atd, atp, to o něm vypovídá v tom hezkém slova smyslu a vzbuzuje to určité naděje, že bude působit k lepšímu. To, že se v turbulentním a přelidněném světě vyslovuje proti potratům, ačkoliv ryze vědecká a statistická fakta hovoří o něčem jiném, to ho řadí k lidem, co žijí v oblasti zkreslené reality, to on ale vzhledem k instituci a víře jíž representuje má tak říkajíc v popisu práce. No ale v jakémsi televizním zpravodajství, které zaznělo v nějaké z našich TV stanic o něm v souvislosti s jeho zvolením a Malvínami zaznělo, že už se před nějakou dobou vyjádřil v tom smyslu, že jsou argentinské. Zaslechl jsem to jen v jednom a žádném jiném, takže budu zdrženlivý, nicméně zpozorněl jsem a vyčkám co bude dál. Možná ale ta premiérka dobře ví, že její žádost padne na úrodnou půdu, uvidíme.

    OdpovědětVymazat
  10. No su zvědavý. Ono být na takovém stolci, a dneska, znamená především a na prvním místě stálé lavírování, vyvažování, diplomacii...

    OdpovědětVymazat
  11. Starý kocoure je radost číst Vaše řádky...

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)