Prohledat tento blog

neděle 7. dubna 2013

Pár nedělních podoteků

...aneb dobrou chuť k nedělnímu obědu.



   Každá věc, každý čin v životě má svou váhu, důležitost. Několik různých. Tu, kterou mu přikládáme my, tu, kterou mu přikládají ti, kterých se přímo týká, pak tu kterou mu přikládají okolní pozorovatelé a nakonec tu, kterou mu udělí dějiny. Jejich velikost může být naprosto rozdílná - a přesto z každého úhlu pohledu naprosto správná.



KAMERAMAN             Zdroj: Internet

   Ještě bych neměl zapomenout na pohled sdělovacích prostředků, jak se teď říká -  médií. Ten by měl být střízlivý a pravdivý. Úmyslně se vyhýbám slovu vyvážený, protože ani činy nebo události nijak vyvážené nebývají a nelze o nich tedy nějak "vyváženě" podávat zprávy. Slovo "vyvážené zpravodajstvi" je taky jedna z falešných, podvodných manter, kterých je dneska kolem nás plno. Když někdo spáchá vraždu, jek chcete o tom podat vyvážený report? Stačí si nevymýšlet další okolnosti, aby byla zpráva "barvitější".¨




   Nedávno zemřely dvě mladé dívky,. Jedna v Praze na maturitním plese po požití "taneční drogy" Extáze nezvyklé síly, druhá, patnáctiletá Petra, byla zavražděna dvěma mladými psychopaty poté, co s jedním z nich šla v noci sama do bytu, kde byla podle svědectví sousedů předtím již několikrát a kde se často odehrávaly hlučné mejdany.


Internetový Deník o něm píše zhruba toto:


Zdroj: Internet
   Michal Kisiov a patnáctiletá Petra se v polovině března, v noci z pátku na sobotu, potkali na diskotéce v Jihlavě. Petře se zřejmě Kisiov líbil, a tak mu nabídla, že s ním bude chodit. Dvacetiletý Michal vycítil příležitost a s Petrou, která rodičům řekla, že víkend stráví u kamarádky, se domluvil, že může přijít k němu do bytu. Michal z diskotéky odešel jako první a zamířil rovnou do svého bytu. Petra přišla do bytu asi pět minut po něm. Hned mezi dveřmi ho Petra začala svlékat a  skončili spolu v posteli. Jenomže Petře se během intimních hrátek něco znelíbilo, a  Michala odmítla. Ten na ni začal naléhat a Petra mu řekla, že jestli ji nenechá, tak to řekne policii. Když do Michala vjel vztek, okno podkrovního bytu bylo v tu chvíli otevřené. Mladíka v záchvatu vzteku nenapadlo nic jiného, než, že chytil dívku zezadu mezi nohama a nahou ji vyhodil z okna. Petra ale pád ze čtrnácti metrů na betonovou dlažbu přežila. Přinesl ji zpět a zavolal kamarády a rozhodli zbavit se nepohodlného svědka. Teprve po dlouhých několika desítkách minut zraněnou Petru dokázali zabít. Pak ji zabalili do prostěradla a odhodili do popelnice před domem.

   Není třeba v popisu pokračovat, je to opravdu nechutná záležitost. Když pominu ochotu patnáctileté(!) dívky jít s mužem hned do postele, napadá mě ještě, jestli Petra primitivního Kisiova vlastně jen úmyslně nevydráždila a pak ho chtěla vydírat. Kdo ví, byli tam jen oni sami. A on zvolil to nejhorší, zkratkovité řešení. Petra přecenila svou pozici, svou sílu - a doplatila na to životem. 



   Jistě, vraždil Kisiov, taky se k tomu přiznal - ale víc viny na tom celém nemá. Byl to mladý, rozdivočený samec, hormony na úrovni 150% - a najednou dostal STOP a místo sexu začalo vydírání. 
Michal Kisijov spáchal příšerný, naprosto neomluvitelný čin - ale čin pochopitelný.  



   Kdybych za mlada jednou nebyl v podobné pozici jako Kisiov, asi bych teď truchlil s jejími spolužáky rodiči a diváky TV NOVA a přál hnusnému mladému psychopatovi nejméně trest smrti. Měl jsem tehdy snad dost sebeovládání - ne,  spíš strachu a štěstí. Kisiovo řešení mě totiž taky na vteřinu napadlo. Po několika dnech jejich vyhrůžek (klepal jsem se jak ratlík, co z toho bude) se děv(k)a upnula na jiného mlaďocha a toho k už k oltáři dotlačila. O nic víc jí taky nešlo. Její mladý manžel ale nebyl ochoten tolerovat stálé cizí pánské návštěvy ve své posteli ve svém bytě, který dostal od šachtym a tak se rozvedli a nadále už jen platil tučné alimenty. O ten služební byt, myslím, taky posléze přišel. A ta nevinná (a těhotná) dívenka se jmenovala tak krásně - Růženka. Petře Vondrákové se fyzicky nepodobala vůbec.



   TV NOVA v reportážích o této kauze zase používala svých oblíbených zpomalených záběrů na svíčky a květiny,  plačící spolužáci a rodiče po několikáté vykládali, jak to byla skvělá dívka a smuteční hudba přitom hrála v podkresu.  Prostě to, co NOVA předváděla, nebylo zpravodajství, ale krátké emotivní filmy, kde je už předem rozhodnuto, že Kisiov je psychopatický vrah zcela nevinné dívky. Už jenom doprovodné fotky, kde se Michal šklebí do internetové(?) kamery s obličejem, který si deformuje rukama (asi je to nějaký "facebookový žert") a neuvedení žádných jiných fotek svědčí o pevném rozhodnutí zpravodajců  NOVY o tom,  kdo jimi bude označen za jediného viníka.  Psychopat. Ještě nejsou ani definitivní závěry vyšetřování policie, ještě neproběhl soud a už máme vše mediálně vyřešeno. 



   Ještě ale zbývá, aby NOVA zorganizovala veřejný soud a lynč. Věřím, že by to    dokázala, tak snadno, jak snadno dokáže zorganizovat sbírku na nějaké smrtelně nemocné dítě nebo okradeného seniora - vždy ovšem jeden z mnoha případů - ostatní případy, které se před její kamery nedostanou holt mají smůlu - dokázala by jistě zorganizovat takový náš, malý, pěkný, český lynč. A její kamery by přitom pochopitelně nechyběly. To by bylo zpravodajství! To by stříkaly emoce! To by byl trhák! To by byly částky za reklamu, odvysílanou v přestávkách přenosu z takového "všelidového lynče v městě Jihlava"!





=II=



Zdroj: Internet

   Druhý případ je rovněž smutný - ale jednodušší. 



   Paradox, jaký by člověk nečekal, stojí za smrtí teprve devatenáctileté maturantky, jež minutý čtvrtek zemřela v Radiopaláci na Vinohradské třídě v Praze při maturitním večírku. Podle drogových expertů prostě vzala příliš kvalitní drogu. Čisté látky bylo v pilulce až desetkrát více, než je běžné. „Zatím lékařské výsledky nenasvědčují tomu, že by měla jakékoli zdravotní potíže. Byla zdravá, možná jen nervózní nebo nabuzená z nějakého vystoupení. Ale je možné, že když jí extáze nezačala působit po 40 minutách, vzala si další,“ naznačil možnost předávkování šéf protidrogového. Ani laické pokusy o oživení a více než půlhodinová resuscitace záchranářů však mladou dívku nedokázaly vrátit k životu. Čtyřem mladíkům, které policie o víkendu obvinila z distribuce drog a v pondělí je poslala do vazby, hrozí až desetileté vězení. U vchodu do paláce už několikátý den hoří svíčky a leží tam srdceryvné vzkazy od dívčiných kamarádů. Všude ve škole hoří svíčky a obecně tu vládne smutná a trýznivá nálada. Šlo o vzornou a velmi oblíbenou studentku, se kterou skutečně nikdy nebyly problémy. Paradox, jaký by člověk nečekal, stojí za smrtí teprve devatenáctileté maturantky, jež minutý čtvrtek zemřela v Radiopaláci na Vinohradské třídě v Praze při maturitním večírku. Podle drogových expertů prostě vzala příliš kvalitní drogu. Čisté látky bylo v pilulce až desetkrát více, než je běžné. „Zatím lékařské výsledky nenasvědčují tomu, že by měla jakékoli zdravotní potíže. Byla zdravá, možná jen nervózní nebo nabuzená z nějakého vystoupení. Ale je možné, že když jí extáze nezačala působit po 40 minutách, vzala si další,“ naznačil možnost předávkování šéf protidrogového. Ani laické pokusy o oživení a více než půlhodinová resuscitace záchranářů však mladou dívku nedokázaly vrátit k životu. Čtyřem mladíkům, které policie o víkendu obvinila z distribuce drog a v pondělí je poslala do vazby, hrozí až desetileté vězení. U vchodu do paláce už několikátý den hoří svíčky a leží tam srdceryvné vzkazy od dívčiných kamarádů. Všude ve škole hoří svíčky a obecně tu vládne smutná a trýznivá nálada. Šlo o vzornou a velmi oblíbenou studentku, se kterou skutečně nikdy nebyly problémy. 


   A zase to židovské "...ale na druhé straně": Tu dívčinu přece nikdo nenutil, aby tabletku Extáze pozřela.  A pak druhou. Vzala si je dobrovolně, dokonce za ně zaplatila po 200.- Kč. Extáze by se prodávat mladým asi neměla - ale kdyby si ji nekoupila, byla by živá. Zprávy o nebezpečnosti tanečních drog jsou přece obecně  známé, není to žádné tajemství. Dívka prostě chtěla mít ze svého maturitního plesu "extra silný" zážitek. Že bude tak silný asi netušila. Její rodiče a spolužáci jsou teď v šoku. Zbytečná smrt "na prahu života".
Ale za pár dnů si někdo jiný někde jinde zase koupí nějakou chemii, aby měl "extra silný zážitek". A podle počtu pravděpodobnosti i někdo další nutně zemře. Neboli - každý svého štěstí strojvůdcem. Netřeba hrát smuteční hudbu, netřeba z téhle smrti dělat záležitost pro několik večerů. Protože to nikoho dalšího od experimentu s drogou neodradí. Falešný smutek a falešný soucit TV NOVA a namísto zpravodajství opět melodram.  Myslím, že "ani jedno oko nezůstalo suché..."


=II=


A třetí podotek:  Nenávist až do smrti - a ještě chvilku po ní: 

Zdroj: Internet

   BERLÍN - Němečtí vyšetřovatelé chtějí 68 let po skončení 2. světové války potrestat 50 dozorců z vyhlazovacího tábora Osvětim. Podezřelí žijí na různých místech Německa a všem je kolem 90 let, informují deníky německé mediální skupiny WAZ. Centrální úřad pro objasňování nacistických zločinů v Ludwigsburgu údajně v příštích týdnech zahájí předběžná vyšetřování padesáti bývalých dozorců. Podezřelí jsou z napomáhání k vraždě. Vyšetřovatelé předložili jména podezřelých i jejich současná bydliště, řekl listům šéf ludwigsburgské centrály Kurt Schrimm.

    Schrimm je po odsouzení dozorce ze Sobiboru Johna Demjanjuka optimistou a je přesvědčen, že s dozorci z koncentračních táborů je možné vést soudní procesy, a to i v případech, kdy nebude možné jim prokázat přímý podíl na zločinech zejména kvůli nedostatku svědků. 
Demjanjuk byl v roce 2011 nepravomocně odsouzen k pěti letům vězení za napomáhání k vraždě ve zhruba 28.000 případech. Údajně osobně vodil Židy do plynových komor. Zemský soud v Mnichově jej tehdy označil za "součást vyhlazovací mašinerie". Od té doby podle Schrimma stačí "jakákoli činnost v koncentračním táboře k odsouzení za napomáhání k vraždě".



   Takže i elektrikář nebo instalatér, který do KL přišel něco spravit je válečný zločinec? Není to už náhodou patologická nenávisti? Každý špatný čin má být potrestán. Jistě a pochopitelně. Často se to ale z různých důvodů neděje. Buď je zločinec tak mocný, že na něj světská spravedlnost nedosáhne, není dost důkazů, nebo mezitím viník zemře. Nebo jsou to jiné důvody. Ale teď budeme k soudu vozit dementní starce a budeme je trestat doživotním vězením? Myslím, že většina z nich už nebude schopna vůbec pochopit, o co jde. A to snad budeme doufat v jejich nápravu? Ne, dokážeme spravedlnost dokonale ztrapnit.  Před lidmi a - je li nějaký - i před Bohem. 

Kdo věří v Boha, musí vědět, že jeho pozemské činy budou zváženy a čeká jej Boží soud. Kdo v Boha nevěří ví, že trestat starce na hrobem je kontraproduktivní, a směšné - kolik v jejich případ+ě znamená trest "doživotí"? I když (možná) spáchali strašné činy. 

   Ale tady přece už nejde o spravedlnost. Ne nadarmo se traduje, že "Pomsta a uzený jsou lepší studený!" A to je ten náš případ. Chceme ukázat světu, jak jsme "my Němci" spravedliví.  Připomíná mi to několikanásobnou popravu jediného člověka.  Nebo trest vězení na 1 450 let. Akt, který je prostě k ničemu.  Mám pocit, že by se proti takovému "trestu" mělo odvolat těch pár vězňů, kteří se dožili dnešních dnů. Těch, kterých se provinění dozorců týká
 především. Už jenom z důvodu obyčejného lidského milosrdenství a řekněme - odpuštění.


Zdroj:http://www.lidovky.cz/nemecti-vysetrovatele-jsou-pry-na-stope-50-dozorcum-z-osvetimi-p7a-/zpravy-svet.aspx?c=A130406_102336_ln_zahranici_tep


K mediální důvěryhodnosti jen tento malý podoteček.

K intošům ještgě tenhle klip. Je pravý, ze záznamníku, nic nahraného...




36 komentářů:

  1. Obě zmiňovaná zpravodajství jsem viděl. V obou mi silně vadila eskalace falešného patosu, neboť na něco takového jsem dost alergický. Ještě více mi vadila absence zdůraznění jakéhokoliv rozumného závěru a poučení z obou případů pro vrstevníky oněch slečen. V tom prvním mi tam chybělo varování před tím, aby patnáctileté slečny lezly za nahodilými známostmi z diskoték do jejich bytů. O sexu s někým takovým už ani nemluvě. Upřímně vzato, nechápu co ta omladina na těch debilních diskoškách má. Ten silný rambajz tam je dobrý leda tak k zblbnutí a ohluchnutí zároveň. No a kupovat si násobiče emocí a zesilovače zážitků a hltat je mi také nepřijde jako přespříliš chytrý nápad. Ani to tam ale nezaznělo. Zkrátka a dobře, čím větší kombinace debility a následného patosu, tím líp pro Novu. Smutné, velmi smutné.

    S těmi koncetráky to není tak jednoduché. Asi je lepší dočkat se spravedlnosti pozdě, nežli vůbec nikdy, byť větší význam to asi bude mít spíš směrem dovnitř do Německa.

    OdpovědětVymazat
  2. Jistě Draku,
    já nepopírám, že spravedlnost má na zločince dopadnout. Jenom bych se rád zeptal těch přeživších stařečků a stařenek, těch vězňů (jsou-li ještě vůbec nějací), zda si na potrestání dozorců trvají. Ale i to je vedlejší, dokonce i neúčinnost trestu. (Snad kromě okamžitému trestu smrti.Co mě zarazilo byl fakt, že kdo cokoliv kdy konal v koncentráku (a nebyl vězeň) může být odsouzen. Chápu, že se nedá rozlišovat ve válce. Ale vzít všechny šmahem - to se mi zdá velmi komunistické. Velmi. A právě kvůli formulaci pana Schrimma, že stačí "jakákoli činnost v koncentračním táboře k odsouzení za napomáhání k vraždě". jsem psal onen podotek.

    K oběma dívkám: Já je nekritizuji. Nakonec zaplatily za své chyby tu nejvyšší cenu. Pokoj jejím duším.
    TV NOVA je ten fenomén, který mi pije krev!

    OdpovědětVymazat
  3. Mně ty dvě zprávy o mladičkých dívkách pripomněly velice oblíbenou mantru šedesátých a sedmdesátých let, kdy mladá generace požadovala svá práva na "svobodný život", na emancipaci od staré "zatuchlé morálky".
    "Sex and drugs and rock and roll
    Is all my brain and body need
    Sex and drugs and rock and roll
    Are very good indeed?"
    No a teď, když si mládež ta práva vybojovala, volný sex už v puberálním věku, drogy a diskotéky, co z toho mají? Co si z těch zkušeností odnesou do zralého věku?
    Byla jsem svědkem mnoha případů, kdy ty ještě napůl děti z onoho užívání svobod, vyšly docela zničené, nebo dokonce umřely na overdose, že se ptám, proč byla naše generace tak povolná a nic neudělala. Nechala všechno bezmocně běžet.
    Nechtěla bych být matkou nějaké 14-15 leté dcery. Co může rodič proti podobné nákaze dělat?
    Jestli to televize nějak emotivně přežene při podání zprávy, to podle mého pomůže vzbudit zájem o tyto problémy, vzburcovat trochu rodiče, aby se svým dětem víc věnovali. Tedy jejich výchově.

    OdpovědětVymazat
  4. K té diskotéce:
    Paradoxně, kdyby ta Extasy byla legální, tak by nemohla dostat tabletku s mnohonásobně vyšší dávkou. Navíc se mi nezdá, že by takovýto průběh smrti mohla způsobit jenom Extasy a v dávce tak málo převyšující běžnou. "Taneční drogy" jsou při předávkování zpravidla bezpečnější než tabák nebo alkohol.

    K těm dozorcům:
    Myslím, že je to čistě politická záležitost. Že se o nich vědělo celou dobu, a že je teď vytáhli z klobouku, aby trochu utišili protiněmecké nálady, panující po celé Evropě z důvodů krachování EUROzóny.
    Na druhé straně, jestliže naprostá většina vězňů koncentráků šla odtamtud nohama napřed a zaměstnanci drželi basu, tak nebylo možné je potrestat řádným soudním procesem.
    IMHO neměl být ani žádný Norimberský proces. Prostě se mělo vyhlásit, že budou popraveni např. všichni SS, důstojníci Wermachtu od určitého postu nahoru, příslušníci Gestapa od určité šarže nahoru, funkcionáři NSDAP od určité funkce nahoru, členové tribunálů "lidových soudů" atd., a celé to měly organizovat jen nějaké komise, které by kontrolovaly identitu dopadených, případně rozhodovaly o tom, kdo má být před popravou zpravodajsky vytěžen.

    OdpovědětVymazat
  5. Přípotek:
    100 g čistého alkoholu (denní dávka bojového letce armády sovětů)s 200 g "loveckého salámu" vám vyčistí mozek od všech starostí. Volný sex už v puberálním věku, drogy a diskotéky, metody výchovy dětí dotčený rodičů již nesou své důsledky, no a co ? Je to sice smutné, ale spravedlivé, nebo ne?
    ČEST výchovné práci.

    OdpovědětVymazat
  6. STK, jen na okraj k tomu druhému případu: tv ukazují svíčičky, plyšáčky, ale zcela zapadla informace, že vlastně všichni věděli, co se stalo, a zábava jela dál. Nikdo netruchlil, dokonce si ti dealeři schovali zbytek dávek k účastníkům a po policejní prohlídce si je zase vyzvedli!
    K Informaci: jedna dcera už je snad z toho venku (je jí 24), ale kolem nějakého 16-17 roku jsem se bál docela dost. Pomohl rozumný přítel (už s ním nechodí), koníček (už ho nedělá) a... no a snad trochu i kinderstube(?)
    Tak teď už nás to čeká jen 2x, přičemž kluk (14) má výhodu - sportuje. Je neuvěřitelné, jak může pomoct parta orientovaná na nějaký sport nebo hobby. Na druhou stranu já v jejich věku četl knížky jako My děti ze stanice ZOO nebo Memento (jak hluboko dokázal autor od té doby klesnout!). Dnešní děti nečtou...

    OdpovědětVymazat
  7. Pro Informaci: vypadla mi tam poslední věta - Má to být důvod, proč nemít děti?

    OdpovědětVymazat
  8. Rozhořčený komentář k dveřníkově vzkazu ohledně projevu Putina:

    Ten darebák a uzurpátor tak nějak pozapomněl na ruskou okupační tradici, takže to vypdá, jako by se neruské národy hrnuly do toho tak úžasného Ruska. Opak je pravdou, Rusko nechce nerusy pustit ven. Pak je samozřejmě nepravedlivé ještě navíc požadovat, aby se "cizinci" chovali podle ruské kultury, o které navíc Putin mylně předpokládá, že je o tolik lepší než kultura okupovaných národů. Možná, jak u kterých, ale obecně to rozhodně neplatí.

    OdpovědětVymazat
  9. K těm dívkám nemám co dalšího dodat.

    K trestání dozorců v KT snad ano: jedna věc je věk obviněných, druhá míra jejich provinění. Budou-li shledáni vinnými, nad věkem bych se nepozastavoval - případně spíše nad neschopností post-nacistické německé společnosti (podobné s neschopností naší post-komunistické společnosti). Nacističtí viníci také popravovali starce, ba dokonce děti. Potrestat starce mi proto nehumánní nepřijde.

    Samozřejmě míra viny by měla být posouzena, ale mám k tomu takovou filosoficko-moralistní otázku: proč by neměli být trestáni ti, kdo jakkoli napomáhali německým zločinům? Je fakt, že se narodili v blbé době a přišli k tomu jak slepí k houslím, ale mohli se rozhodnout, jestli provedou zločinný příkaz, nebo se mu vzepřou. Obojí má pro ně fatální následky, což je dobře v tom smyslu, že to může být varování dnešnímu aparátu státní moci: stejně budete potrestáni, tak se rozhodněte alespoň lidsky a ne z hlediska momentálního vlastního prospěchu. A to se netýká jen dozorců v táborech, nebo vojáků Wehrmachtu, ale třeba policajtů z Národní třídy dne 17.listopadu.

    OdpovědětVymazat
  10. Opravdu je to tak: stačí být v nevhodnou dobu na nevhodném místě, Žibřide!
    Nevlastní strejda byl z Těšínska, se smíšeného polsko-německého manželství - a byl odveden do Wermachtu. Pod maršálem Rommelem bojoval v Africe, byl zraněn, zajat a po pobytu na francouzském venkově (jako válečný zajatec!) se pak dostal i do Ruska, do zajateckého tábora kdesi na východě. Přežil. Ale byl to přece německý voják.
    Táta zase byl vězněm v nacistickém koncentračním táboře, kam ho ale dostali čeští komunisté. Když tátův KL Američani osvobodili a on se, po repatriaci a vyléčení tyfu dostal domů, moje teta, jeho sestra mu oznámila, že jeho švagr je jako německý voják kdesi s maršálem Rommelem v Africe. Už to sice nebyla pravda, ale to ona nevěděla...
    Tak to je guláš viníků a obětí, co? Možná i tahle spletitost: Babičce a dědovi, rodičům mé matky, zase materiálně pomáhal během okupace německý důstojník - hrával s dědou karty a občas donesl na tehdejší dobu neuvěřitelné dobroty: cigarety "egyptky" pro dědu, čokoládu pro mámu a druhého strejdu, pravou kávu a olejovky pro babičku. Prostě "choval se jako správný okupant". Takže po mě nikdo nemůže chtít, abych zaujímal jednoznačná stanoviska. Tyhle historky se staly, někteří aktéři jsou i v rodinném fotoarchívu - prostě "tak to bylo".
    Jednoznačnost viny nějaké skupiny nemůže být absolutní. Ani trest nesmí být "kolektivní", protože jinak se ve jménu spravedlnosti dopouštíme dalších křivd - a pocity ublíženosti se pak řetězí bez konce.
    Žádné tlusté čáry! Žádné, do zblbnutí opakované veřejné omluvy! Jenom pozvolna zapomínat. Žít dneškem nebo ještě lépe zítřkem. Myslím, že to je jediný postup, který se vyplatí.
    Ale aby nebyla mýlka - bránit se, abychom nebyli obětmi dalších křivd. Tvrdě, nekompromisně a okamžitě. Narážím tím na naši "předposranost" při řešení otázek menšin a jejich expanze. Když křivdy nedopustíme, nebude se nám v budoucnosti nikdo muset omlouvat.

    OdpovědětVymazat
  11. Možná něco k té Jihlavské kause:
    Beru, že hormony nabitý mladík poté, co ho buď partnerka nažhavila a nedala mu, nebo mu dala a vzápětí ho začala vydírat, může mít rudo před očima a do toho ruda vidět nohy vylétající z okna a slyšet vzdalující se křik a žuchnutí. To je prostě "náhlé pominutí smyslů", které má naprostá většina civilizovaných trestních zákoníků buď jako součást speciální kategorie trestných činů s výrazně nižší sazbou, nebo alespoň jako velice výrazně polehčující okolnost.
    Nicméně v momentě, kdy seběhne dolů, vynese oběť zpět nahoru, zavolá si kamarády a provádí v součinnosti s nimi její doražení, shání se na to vhodný materiál atd., tady si myslím, že je mez, za kterou se jít nedá. A ti jeho kamarádi, ti žádnou "hormonálně angažovanou" scénu neměli, ti ho měli proplesknout a volat sanitku (přinejmenším).
    Naopak to, že postupovali v určité vzájemné koordinaci (ty uděláš to, ty doneseš tohle), to už je jednoznačně zločinné spolčení, které je o level výš než prostá vražda (a o dva než závažné ublížení na zdraví nebo zabití v afektu).
    Další věc je, že neznáme pozadí, nevíme, co je to za rodinu, jaké má konexe atd. až po možnosti to celé zamést pod koberec, což bych viděl jako jednu z motivací "bulváru", aby se to tak rozmazalo, že to prostě zamést pod koberec nepůjde.
    Nedivím se ani "Jihlavské výzvě", která sbírá podpisy na petici za obnovení trestu smrti, i když je mi jasné, že i kdyby uspěli, tak se to na tento čin vztahovat nebude (nebude-li právní řád nějak pokřiven).

    OdpovědětVymazat
  12. Ano Pergille, ale:
    Druhá, nepochopitelnější fáze činu je (možná) dána strachem z odhalení. A neobratné pokusy a "dobití" zase primárními zábranami.
    Pravda je, že na začátku, kdy chlapci došli a viděli tu hrůzu, měli "zatím skorovraha" proplesknout a zavolat sanitku. Jenže zase - parta...
    ===
    Takže to dopadlo tak, jak to dopadlo.
    Nechtěl bych být v kůži nikoho ze zúčastněných, tím méně v roli soudce. I když: soudce si pomůže formulkou "zvlášť trýznivým způsobem" - bude mít pravdu. Budou mu tleskat, hlavně ti z Petřiny rodiny. Ale já se do toho činu nechci moc pouštět. Vadil mi nejvíc způsob jeho TV prezentace.
    Falešný, bulvární, operetní.
    Proto jsem vůbec něco podotýkal.

    OdpovědětVymazat
  13. Je mi líto - v tomhle vidím tu hrůzu jako Asp. Hluboce to takhle cítím. Ti druzí už naprosto žádné psych(olog)ické částečné ospravedlnění nemají. Chladnokrevná účast na pomalé bestiální vraždě a basta. Duch party, jistěže. Ten není sám o sobě + ani -.
    Věci není záhodno příliš přešpekulovat.
    Vidíte, že nejsu typický intelektuál. Kdepak. Naopak. Teď se tak jeví - ať se nyní diví jak chce - jasně spíš pan domácí...
    A u tohoho tématu nechejme bokem Čechy, Němce, Poláky atd. - tady jde o individuální čin a vinu.

    OdpovědětVymazat
  14. Ano, parta. Ale jestli byla takovýmto způsobem nastavená, tak by dřív nebo později sjeli na dráhu zločinu.

    OdpovědětVymazat
  15. To, co jsem podotkl k pohnutkám, Jakube,
    je jen takové "co by kdyby". Nejsem psychiatr. Pro mé "amatérské psychiatrické vyžití" úplně stačí ty menší kreaturky, které potkávám nebo které "hovoří" v TV.
    Jenom dodávám - hodně z toho, čemu krtiminalisté říkají "domácí zabíjačky" pramení z neopodstatněné sebejistoty některých fyzicky slabších partnerů, nejčastěji žen, že mají toho silnějšího "zvládnutého" a "cvičí" s ním. Baví je ta převaha. A on, protože opravdu JE psychicky slabší, situaci vyřeší sekyrou. Tak.

    OdpovědětVymazat
  16. Vy tu, Kocoure, kritizujete falešný patos, se kterým media podala zprávu o smrti dvou dívek. Namísto informace předložila publiku melodram. "Ani jedno oko nezůstalo suché."

    Myslím, že když už jste se pouštěl do kritiky medií, jejich způsobu uměle působit na city lidí, měl jste nožem zajet trochu hlouběji. Ona totiž media dokážou, pěkně sehranou štvavou kampaní, dokonce zničit člověka, udělat z něj nestvúru, vyhnat ho jako psance z veřejného politického života. A to ve většině případů v perfektní souhře s nadměrně "po spravedlnosti dychtící" justicí.
    O případu uměle vyvolaného mezinárodního skandálu kolem vymyšleného, nikým nepotvrzeného výroku lídra pravicové strany Pdl a předsedy vlády Berlusconiho jsem tu už psala.
    A teď se ukazuje, že i v uměřeném, na skandály si nepotrpícím Německu se opakuje tentýž případ. Před rokem podal demizi německý prezident Christian Wulff pro vlnu skandálů kolem případů domnělé korupce, které vyšetřoval soud a kolem které německý tisk rozpoutal hysterickou kampaň. Nyní, jak vyšlo najevo, se všechna obvinění z korupce smrskla na částku 770 euro, kterou za Wulffa zaplatil jeho přítel na Oktoberfestu v r. 2008, a jak tvrdí Wulff, bez jeho vědomí.
    Kvůli nechtěnému e nepožadovanému "dárku" 770 euro podal demisi prezident Německé spolkové republiky!
    Soud, aby zametl aféru pod koberec, nabídl Wulffovi "dohodu", kterou ale ten odmítá, protože chce aby bylo jeho jméno docela očištěno.
    Přečtěte si, co o tom píše dnešní Süddeutsche Zeitung, který byl taky jedním z členů mediální kapely, co dohnala prezidenta k demisi.
    http://www.sueddeutsche.de/politik/lehren-aus-der-causa-wulff-von-der-lawine-zum-schneebaellchen-1.1644858
    Wulffovi zničili nejen kariéru ale i osobní život. Manželka od něj při tom skandálu odešla.

    Není to mnohem vážnější příklad manipulace veřejného mínění ze strany médií a justice než ten, kterým se zabýváte Vy?

    OdpovědětVymazat
  17. Ja gewiss. Typický strašný Schneeballeffekt. MMCh ten titulek je úžasný.
    I, kolipak už v tom vašem veselém státě bylo vlád od pětačtyrycátého? Dá se to spočítat? Už v šedesátých to byly řádově desítky, co?

    OdpovědětVymazat
  18. Jistěže Info, média jsou poplatná tzv. "společenská zakázce" - která je ovšem nikoliv společenská, jak se nám snaží namluvit, ale partikulární. Média se dají ovládat různě, přes vlastní (státní) financování, přes sliby zadávání reklamy*, přes výnosy RTV - rady pro rozhlasové a televizní vysílání, přes jednotlivé "investigativní novináře", podplacené určitými skupinami nebo kruhy.
    To já přece všechno vím. U některých příhod jsem dokonce byl osobně. Problém je ve stejné věci, jako všude v politice - dokazování a zveřejnění těch důkazů. Většina z těch "zpráv", i když jsou lživé, není trestná. Je to prostě projev "svobodné vůle a nezávislosti novináře". Nebo omyl, který se nenápadně dementuje. A i když do problému vidíte, zblízka a zřetelně, i když třeba máte videa, fotografie, audiozáznamy jsou vám na nic, když je nikdo není ochoten uveřejnit. "Jednotná fronta mediální." Je to stejná "MAFIA" jako lékaři nebo advokáti - drží při sobě, protože si uvědomují, že příště to mohou být oni, kteří udělají nějakou chybu.
    A ještě jeden aspekt: Lenost. Nevím jak často se na cizích webech objevují články, které jsou kompilátem (to v lepším případě) nebo kopií jiného článku. COPY a PASTE včetně informačních chyb a překlepů v textu. Vyděláno za pár minut. Napíšu svůj úvod a závěr, zbytek zkopíruji od konkurence. Sem tam změním slovosled, aby to nebylo žalovatelné. A vyvěsit. Když se dívám na naše zpravodajské weby a vidím, jak v kontextových upoutávkách jsou články několik týdnů staré, je mi smutno. Digitální balast, stejný jako kdysi bylo Rudé Právo, Nová Svoboda , Mladá Fronta nebo Práce v podobě papírové. Jenže se tím už nedají vycpat mokré boty nebo něco zabalit.
    ===
    Byl jsem u likvidace jednoho ředitele neveliké státní instituce. V TV šotech vystupovali různí, kteří byli představováni jako klíčoví pracovníci a "hovořili", někdy špatnou češtinou, jak je ten ředitel špatný a zvrhlý. Nejčastěji to byli lidé, které zmíněný ředitel objevil, zaměstnal a pomohl se jim v Česku prosadit. Nebo taky životní partneři zájemců o ředitelovu pozici. Aby se dehonestovaný ředitel nestihl bránit před kamerami, byl pozván ředitelem onoho TV média na "pracovní oběd", kde si měli vzájemně objasnit, o co v kampani jde. Večer už ale reporty a "nezaujaté" komentáře běženy na třech TV okruzích - bez možnosti účinné reakce. Tisk i elektronická média se vzápětí připojila. Takové příhody ve vás naprosto zničí jakoukoliv úctu k médiím a k politikům.

    Pozn.: Trošku se mi spravila nálada (jsem asi zlomyslný), když jsem asi po dvou letech bilancovat "ztráty" a zjistil, že téměř všichni, kteří se dopouštěli křivého svědectví před kamerami už nejsou zaměstnanci této instituce. Mouřenínové splnili svou povinnost a byli z různých jiných důvodů "odejiti". Celkem pochopitelně - který nový ředitel by si v podniku nechal takové lidi... Co udělali jednou, mohou udělat znova.
    A ještě něco - celé té štvanice ze nezúčastnil nikdo z těch, kteří byl v kampani označeni za "oběti" zvrhlíkovy. Jejich reporty sice byly natočeny, ale nebyly v TV nikdy zveřejněny. Jejich názor nikoho nezajímal. Byla to holt "společenská" objednávka "jako prase".

    */ Proč myslíte, že politici nemají skutečný zájem na plošném zákazu reklam u médií placených z koncesionářských poplatků? Nemohli by pak vyhrožovat odejmutím reklam! (A zase to souvisí s mrvením významů slov. Veřejná služba! Komu?!)

    OdpovědětVymazat
  19. Jakube,
    kolik tu bylo vlád, to si nepamatuju. Jednou jsem to našla, určitě jich bylo přes čtyřicet, když nepočítáme různá míchání ve složení vlády. Má to své příčiny. Jednou o tom něco napíšu.

    StK,
    Vy říkáte, že ty mediální skandály na justičním základě jsou na objednávku. Zcela souhlasím. U případu Wulffa se dnešní it. média taky ptají, kdo měl zájem na jeho odstranění. Byl považován za nástupce Merkelové.

    OdpovědětVymazat
  20. Pro Informaci:
    Červenou barvou by se měla zřetelně označit KAŽDÁ mediální manipulace. Pro někoho je důležitá tahle, pro někoho onahle.

    OdpovědětVymazat
  21. Zajímal by mě Jakubův postoj k větě žalobce v posledním podoteku. Zadostiučinění / pomsta / spravedlnost.

    OdpovědětVymazat
  22. Podívám. K jaké větě, kde?

    OdpovědětVymazat
  23. To Jakub S..:
    ...údajně osobně vodil Židy do plynových komor. Zemský soud v Mnichově jej tehdy označil za "součást vyhlazovací mašinerie". Od té doby podle Schrimma stačí "jakákoli činnost v koncentračním táboře k odsouzení za napomáhání k vraždě".
    To se mi zdá velmi...

    OdpovědětVymazat
  24. Soudit devadesátileté dědky doopravdy nemá smysl. Měli být souzeni po válce, alespoň když už tedy řeknu, do osmdesátých let, ale teď? Stejně by do vězení nenastoupili.Smysl by mělo napsat články, co dělali a jakých zločinů se dopouštěli, aby civilizovaní lidé věděli, co jsou pánové zač.

    OdpovědětVymazat
  25. Káva a dějiny potřebují filtr (B. Loewenstein).
    No.. ach jo. Přetěžké úkoly na mne kladete, Olympští! Tak předně - cítím to následovně (germanismus, nenapodobovat): Cítím při tomto soudu nutnost rozlišit mezi KZ jako takovými a Birkenau, Treblinkou atp. U těch to vidím, vím, jasně a neochoten k couvnutí: kdso tam dělal cokoliv, věděl, o co jde, doslova pomáhal chodu dokonalých mašin na hromadnou smrt. Že jedno z ukrajinských primitivních sadistických zvířat j e n vodilo vězně do komor? Ne, na to toho o tom vím příliš mnoho, příliš mnoho jsem toho viděl na místě, četl, protrpěl s lidmi s vytetovaným číslem na předloktí. Součást soustrojí. Ano. Šroubek. A co?
    V prvním případě asi bych posuzoval, soudil, vynášel ortely individuálně. Ale d n e s ! Tisíckrát jsem slyšel: Chlapče - v pětačtyrycátém bylo všecko jinak. Nikdo neměl na to, aby se páral s jednotlivými Němci. Bylo to jasné, buď anebo, a pozor: oni (= brn. Němci) to brali!
    A dneska v SRN najednou, bums! -desítky náhle objevených zločinců? Ale. Japa to? Najednou současně padesát či kolik, jo? Kolipak lidí, badatelů, rod. příslušníků, soudců, historiků o nich vědělo?
    Už to nebudu číst podruhé, co jsem tu vyplivl v jednom zátahu, to tu máte, fiat voluntas tua. Dějinná spravedlnosti...
    V Ravensbruecku jsem 62 stanul před pecí, které pět let unikala má teta. Ve stammlágru v Aušvicu jsem řval na Američana, kterého jsem tam doprovázel na objednanou soukr. exkurzi: Mluvte potichu, gosh! Sakra, nehalaste tu, to je svaté místo! - A on: Uááj - ? Není tu kostel!? Zařval jsem: JE! Ovšemže je tu víc než kostel! Blb se na mě díval turisticky nechápavě. Hned vedle sálu vlasů, protéz, zubů, kufrů, brýlí, panenek. Ne, dost.

    OdpovědětVymazat
  26. Předpokládal jsem takovou odpověď Jakube - a díky.
    Odpovídá to postoji mého táty - tedy i mému, protože já osobní zkušenost nemám. Jak se stavěl k tomu všemu táta už pár let po válce jsem tu už psal.

    Tím virem "zapomínání křivd" mě táta nakazil už v dětství. To neznamená zapomínat na to, co se tady dělo, stále na to pamatovat, nedopustit opakování, ale nevyvozovat z toho obecné soudy.
    A týká se to nejen okupace za II. světové ale i okupace 1968. Nedokážu šmahem nenávidět všechny z východu. Diferencuji, zvažuji. (A bojím se islámu.)
    ===
    Právě proto by mě zajímala reakce těch několika (snad) ještě žijících vězňů. Jestli by ještě dnes byli tak pomstychtiví. Teď, když oni i ti druzí brzy stanou před Bohem nebo Neexistencí - jak chcete.
    Ale rozhodně je tahle situace vhodná ke zvážení možnosti vykoupení viny a odpuštění.
    Já nevím, co by řekli ti stařečci a stařenky.
    Co by řekl můj táta ale vím: "Nejsou všichni stejní - a smrt to i tak srovná."

    OdpovědětVymazat
  27. Ano, Křivdy i "křivdy" se musí odpouštět a zapomínat. odpouštět a zapomínat v tom smyslu, abychom si dokázali vzájemně bez zbytečných emocí říci:
    V minulosti je (takové a takové) zlo. Pojďme něco zkusit společně a toho zla se vyvarovat.

    OdpovědětVymazat
  28. Při rozhodování by měl být hlavní dopad na budoucnost. Naši, našich potomků, našeho města - země - národa, světadílu, kulturního okruhu. Dojdu-li (jako soudce ap.) k závěru či jistému pocitu, že je pro ni lepší odsoudit, učiním tak; zdá-li se mi z tohoto hlediska lepší neodsoudit, staniž se takto.
    Zadání státu, panovníka, vládnoucích entit ovšem soudit sub specie aeternitatis nedovolí...

    OdpovědětVymazat
  29. Tak přeju brzkou trvalou přítomnost silných vontů. É - voltů!
    Možná brzo budu na neveřejné konferenci o islámu a Evropě, dám vědět.

    OdpovědětVymazat
  30. Kocoure,
    dodatečně děkuji za laskavé pozvání (z diskuse v mém blogu:
    http://upergilla.blogspot.cz/)
    Dodával jsem tam dnes příspěvek, a tak jsem si všiml vašeho postu (nebyl jsem tam skoro rok, ale zase se mi nashromáždilo pár věcí, které bych rád vystavil).

    OdpovědětVymazat
  31. Jo, Asp!
    Ehm... bruntáské nádraží ve tři ráno v něděli vypadá, předpokládám, jak z Aloise Nebela, což je už navždy pro mé potomky aji pro mě, zbožňujcí Jeseníky, ikona. A stejně se tam vypravím po tom nádherném nápadu někoho od ČD: cesta po stopách pana výpravčího Nebela!

    OdpovědětVymazat
  32. Jsou tam i nádraží Jakube, kde mezi kolejemi rostou docela vysoké stromky. Na jednom takovém nádraží jsem kdysi za mlada nocoval. Když jsem ho pak viděl ve filmu Konec srpna v Hotelu Ozon, hodně to se mnou trhlo.
    Taky hrozně dávno, promítal jsem ho vojákům večer před svým odchodem do civilu. 14/8/1970
    A to bruntálské nádraží ve tři ráno je prosím můj osobní zážitek. Navíc to bylo v zimě, mrzlo a v čekárně se už netopilo, došlo uhlí.

    OdpovědětVymazat
  33. Já mám zážitek s nádražím na lokální trati ... No, třeba vás to pobaví:
    Jeli jsme (auto jsme tehdy ještě neměli) z rekreačního pobytu v Tatrách na výlet do Levoče. Celou cestu v lokálce jsem se kroutil jak přetržená žížala (protože to byla mikrolokálka bez WC ve vagónu). Jakmile jsme dojeli na nádraží v Levoči, hupsnul jsem ven a utíkal na "pány". Co jsem tam viděl, nebudu raději popisovat, ale vyléčilo by to i nemocného s cholerou z chuti jít na velkou stranu (a to jsem relativně "tvrďák", přežil jsem i WC v SSSR). Potom to na mě přišlo znovu v muzeu na náměstí, a tam už to bylo bez problémů.

    OdpovědětVymazat
  34. Ale jistě, nic cizího nám snad není lidské! Myslím, že čím dál na východ, v tomto ohledu - a třeba to občas místy už začíná u bratov... Ale dnes už to nepochybně aji tam je, jako tu, úplně jiná klasa. Jenže - je to zase věc Slávů. Kdysi jsem s dětma zavítal do Székesfehérváru, a tam u vstupu na hrad - no něco tak zářícího, ubrus, barvy, záclonky, kvítí ve váze, vyhlídka, vyladěné kachličky, všude vůně růží - vót kuľtúra! Už 30 let tomu nazad, druzja... Tam a j i t e h d y .

    OdpovědětVymazat
  35. Ona to byl spíš záležitost institucionální: V tom muzeu na náměstí se to blížilo spíš tomu vašemu maďarskému zážitku.

    OdpovědětVymazat
  36. Kavárna. Ano. KAVÁRNA. Café. U okna kavárny Avion. Přijdu, sednu. Zezadu tiše přišelestí: Dobrý den, pane! Prosím, vaše káva a vaše noviny. Dovoluji si upozornit, že máme právě čerstvé rohlíčky.
    Mám zmapované všechny přední kavárny tamté doby v Prešpurku, Pešti i Vídni. A mé nitro naplňuje potěšením, že mí potomci to chápou, berou to a pomalu mne v tom nahrazují.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)