Prohledat tento blog

čtvrtek 16. května 2013

Mýtus starého mocnářství

Napsala Informace 









   V článku pana Frýborta “Zamlčená slavnost“ v  Neviditelném Psu 16. května 2013 mne zaujal předposlední odstavec, kde říká: „To jen Rakousko, žlutočerný prapor, pochod Radeckého, fedrpuše, kaiserbarty budí nostalgické reminiscence, v nichž se paradoxně naplňuje závěr hymny někdejšího mocnářství – říše rakouská nepomine, sláva vlasti, císaři. A ona nepominula, na rozdíl od jiných. Aspoň ve vzpomínce ne, v zasmušilých úvahách, jestli jsme tenkrát, v roce 1918, přece jen neztratili víc, nežli jsme získali.“ 




   Není snad tato otázka, se kterou se můžeme občas setkat projevech intelektuálů – emigrantů, vyjádřením jakéhosi pocitu dezorientace v nynějším světě, poznamenaném rychlým vývojem událostí, nadvládou techniky, překotným růstem ekonomie, konsumizmu,  techno-nihilismu, jak nazývá tuto situaci filozof Václav Bělohradský v článku „ Masarykovo dvacáté století“

Nejedná se o idealizaci minulosti ve chvíli, kdy se intelektuál ocitá v krizi z neutěšené přítomnosti a o hledání cesty, jak obnovit staré zlaté časy glorifikované minulosti? 

Není ta idealizace jakousi obdobou "zpětné utopie", obracející se do minulosti jako k říši míru, jistoty a pořádku? 



   Mýtus mocnářství nevznikl v posledních desetiletích minulého století jako reakce na historické zkušenosti II světové války, nadvlády komunizmu anebo neurovnané situace po pádu Berlínské zdi. Mýtus tak zvaný Austria felix (Šťastného Rakouska) byl pěstován již v 19.stol jako idealizovaný obraz nadnárodního státu, jako mírumilovné soužití národů ve velkém svobodném státním útvaru, kde císař František Josef I se otcovsky obrací ke svým národům slovy „Meine Voelker“. Jako obraz harmonického světa hojnosti, kultivovanosti, dobromyslnosti, bezstarostné zábavy Strausova valčíku a vídeňské Sachertorte. 


Je to mýtus mimočasový, zcela oddělený od historické situace, ale přes to přeživší celých sto let po pádu a roztříštění Habsburské říše. 


Byl udržován za R-U oficiální propagandou, a to zvlášť kult císaře. Zároveň k jeho šíření napomáhala i literatura. „Habsburský mýtus je pokusem najít vedoucí nit dějin za účelem vytvoření ideálu celistvého světa, neroztříštěného na změť událostí a jevů, píše v úvodu ke své knize "Mitteleuropa primo amore"  italský germanista Claudio Magris (1996). Jde o záměnu, a to totální, jedné reality jinou, iluzorní, která ve skutečnosti neexistovala a neexistuje. 

Mýtus přežil i zánik skutečné říše, snad právě proto, že je nadstavbou, která se s historickou skutečností nijak neporovnávala. 



Jak píše britský historik Lewis B. Namier ve svých esejích, věnovaných dějinám střední Evropy v 19. stol., habsburský stát byl vážně rozviklaný ve svých základech již dávno před začátkem I. světové války. Byl v podstatě rozdírán dvěma centrifugálními, odstředivými silami – národnostní a sociálně politickou. (LB.N: 1948 The Revolution of the Intelectuals, Personalities and Powers, 1955) 



V r. 1848 situace dochází k jednomu z kulminačních bodů této trvající krize, kdy je na jedné straně tlak jednotícího se Německa, na druhé protestní manifestace a neklid ve Vídni, Praze, Maďarsku, Lombardii a Benátsku hrozí dezintegrací státu. Namier ukazuje na řadě dokumentů, nakolik byla situace nekontrolovatelná, spletitá, kdy politikové kuli pikle proti domu Habsburků a proti soudržnosti říše. 


Již před 1848 započíná tažení Němců, píše Namier, k získání vedoucí pozice v Evropě s heslem: Einheit, Freiheit und Macht. 

   V Rakouské říši je to právě dynastický princip, co má svazovat národy jazykově a zájmově odlišné. „Rakouské národy … ve svém šťastném státě jsou sjednoceny právem dědičným, historicky platným, rodu Habsbursko-lotrinského ve velkém mohutném státu rakouském“, cituje z rakouských dokumentů Namier (str.44) 

   V r. 1848 se rakouská říše nerozpadla, i když tomu moc nechybělo. K jeho dělení dochází po I. světové válce dohodou vítězných mocností na základě principu vytvořit ve středu a na jihu Evropy středně velké státy, pokud možno etnicky a jazykově příbuzné při respektování historických hranic. 

   „Můžeme se každý dle svého osobního zaujetí přít o to, kolik prozíravosti bylo v převratu roku osmnáctého a co dobrého přinesl nám Čechům - ponecháme-li už stranou jiné národy, začleněné do státního útvaru jménem Československo, aniž by se jich někdo ptal, zda o to stojí čili nic,“ říká Frýbort. Mělo se snad v tom poválečném zmatku uspořádat všelidové referendum? Zeptala bych se na oplátku pana Frýborta. Jenže tím bych otevřela zas jiné téma polemiky. 


   Vítězné mocnosti svým řízeným zásahem předešly nepředstavitelným zmatkům a násilí, ke kterým by došlo, kdyby se bylo dělení odehrávalo spontánně. Za to jim mohou národy jen poděkovat. 
   Václav Bělohradský ale kritizuje tento akt jako „účelovou konstrukci vítězů, neudržitelnou vlastními silami“. Kritizuje také Masaryka , že přecenil význam nového státního útvaru, vytvořeného pro cíle spojenců, že nepochopil cestu, jakou se budou dál vyvíjet dějiny, neuměl vidět nástup nové světové revoluce techno-nihilizmu, vedoucí k přehodnocení všech hodnot ve znamení „techno-bio moci“. 

Tato tvrzení vzbuzují podezření, že pro Bělohradského je filozof nějakou moderní obdobou velkého kouzelníka – jasnovidce, který na desetiletí nebo snad i století dopředu dokáže odhadnout vývoj lidského dění nebo spíš hemžení a zvolit tu pravou cestu. Někdy, bohužel, ani filozof není schopen rozpoznat a pochopit ani tu historickou cestu, kterou společnost už prošla. 



==II==


Apendix:

   Kdo si dnes ještě pamatuje staré Rakousko-Uhersko? Ani naši dědečkové a babičky. Jenže se dochovaly dokumenty, známe práce historiků, kteří nám na jejich základě podávají dost přesný obraz doby. Nemám na mysli práce infikované ideologií, buď komunistickou anebo nacionalistickou, ale práce, které se dívají na tehdejší situaci pokud možno objektivně.

   Národnostní a sociálně politické rozpory, které vyvrcholily v r. 1848 a již tehdy R-U div nerozložily (vzpomeňme jen na křížení zájmů rakouských Němců, Maďarů, Poláků a Čechů kolem frankfurtského Vor-parlamentu), nebyly ani vyřešeny a visely dál jako kámen na krku rakouské monarchii, která se je sice pokouší řešit, ale tím spíš zhoršuje situaci místo aby ji napravovala. Hovořím tu o různých vyrovnáních, v první řadě Rakousko-Uherském v r. 1860, ke kterému je vláda donucena okolnostmi (uherská revoluce 1848-49, prohraná italská válka 1859), kdy se říše dělí na dva samostatné celky, které mají společná jen některá ministerstva jako zahraničí a hlavu státu - císaře. Další vyrovnání Chorvatsko - Uherské jen vede k zvětšení závislosti na Maďarsku, pokusy o vyrovnání s Čechy se prakticky omezují jen na otázky jazyka a tedy jednání ztroskotají, dojde do přístavu moravské vyrovnání v 1905, kde se jedná o kompromisní jazykové zrovnoprávnění a o úpravu volebního řádu na základě jazyka a cenzu. Právě toto moravské urovnání (Mährischer Ausgleich) připomíná ve svém pohovoru s italským novinářem Otto Habsburský několik let před svou smrtí jako příklad snahy rakouských úřadů k optimálnímu řešení národnostních sporů.

   O rok později v r. 1906 skupina politiků, soustředěná kolem arcivévody Františka Ferdinanda Habsburského-Este, pracuje nad projektem přeměny Rakouska-Uherska ve federalizovaný stát Spojených států velkého Rakouska (Vereinigte Staaten von Groß-Österreich), složený z poloautonomních států, formovaných na jazykovém základě.
Jak můžete vidět na mapě , české země jsou redukovány jen na území, kde převládal český jazykový živel.Tento návrh se setkal s velkým odporem rakouských politických kruhů a tak se s tím neudělalo nic.

   Otto Habsburský připomíná ještě, že rakouské kruhy už po válce, někdy v r. 1921, přicházejí s návrhem vytvoření tzv. Panevropské unie, která měla sjednotit všechny národy Evropy do jednoho nadnárodního celku. Organizace měla pobočky v různých státech Evropy, ale žádných podstatných výsledků se nedobyla.

   Když se člověk podívá na situaci s větším odstupem, musí konstatovat, že se problémy za těch takových sto padesát let podstatně nezměnily. Tytéž národnostní třenice, stále stejné rozdíly v ekonomickém vývoji jednotlivých částí Evropy, stále tatáž bezmocnost. 
Vracet se k minulosti? A proč, když ta se nám tu pořád vrací v novější obdobě?


Jen na závěr bych se zeptala těch různých nostalgiků po rakouské říši, 
jak funguje skupina Visegrad IV, 
založená po rozpadu socialistického tábora? 




83 komentářů:

  1. No, víte... tak přímo: já jsem posledních dost let už v podstatě taky NOSTALGICKÝ MONARCHISTA. (Můj termit.) Jenom nevím, jak to jde skloubit s krásnou Masarykovou republikou mých dědů a babiček a mládí mých rodičů a vůbec. Nejde. Bez paralelní skutečnosti. Přesto pro mne ano, ano, ano.
    Strávil jsem dva divukrásné (pro lidi mého ražení) dny na velehr. mezin. týdenní konferenci k výročí soluňských bratří a k V. Moravě vůbec. Org. Archeol. ústav v Brně. O kyrilici a hlaholici, stslov. památkách, o vých. liturgii u nás tehdy a jejím přetrvávání, o prolínání prvních stop češtiny, chorvatštiny či ruštiny do stslov., co po nich zůstalo v Bulharsku, jak ovlivnili církev a stát v Polsku, se všema v těch nádherných vlahých dnech na Sadské výšině a ve St. Městě - ovšem s vedoucími těch vykopávek a starosty - a dole jsem viděl od Hostýna pod Buchlovem až po Pálavu říši Mojmírovců... no vidíte. Prolnul se mi čas, hladce. Promiňte. Su nekonečně unavený, ospalý, hotový. Kráásně. Nevyměnil bych za dny o moře.
    A já mám opsat o p p i d u m . No to není pravda?!

    OdpovědětVymazat
  2. Věda ničí fantazii.
    Přitom fantazie pohání vědu vpřed.
    Největší vědecký a technický pokrok přinese vždy velká válka.
    Tak si to přeberte. Dobrou.
    ====
    P.S. Na Marsu jsem už byl dávno před Američany. S básníkem Rayem B. Písečné plachetnice, odraz tváří lidí ve vodě kanálu.Starobylá města v poušti. Stříbrné masky Marťanů.
    To, co vidím na portálu NASA mi to nijak neruší, stejně jako Jakubovi.
    Marsů je několik - vlastně jich je spousta - to jste nevěděli?

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem také v podstatě nostalgický monarchista, už odmalička. Už když jsem si jako poměrně malý povšiml, že soukromý majetek vypadá udržovaněji a lépe, nežli veřejný, začal jsem se pomalu, ale jistě a čím dál tím rychleji rozcházet s oficiální bolševickou kolektivistickou doktrínou. Zajímavé je, že spolu se mnou k tomu dospívali i v Prognostickém ústavu a také ve Slušovicích, skupina lidí kolem pana Čuby, podporovaná Štrougalem. Mě na to stačilo jen koukat kolem sebe, poslouchat a klást si ty správné otázky.

    Poslouchával jsem při jízdách autem Toulky českou minulostí, z přehrávače MP3. Smrt Přemysla Otakara a její následky byly tak otřesné, že jsem toho na čas musel nechat, bylo to poněkud drásající.

    Habsburskému domu jsem příliš nenadržoval, nicméně císařská daň byl cca 5% a zůstalo nám tady v Praze z těch peněz postaveno poměrně hodně kvalitních a zároveň hezkých a koukatelných budov. Také nám tu zůstala unikátní kanalisace, která vydržela v provozu přes 100 let a slouží dodnes. Když to porovnáme s dnešními veřejnými zakázkami, tak by jeden vraždil.

    I přesto ale si myslím, že to z mnoha důvodů měla monarchie "spočítané"tak nějak vinou a následkem jak jejího nemoudrého konání, tak i z objektivních příčin a i kdyby jí nešel po krku zrovna Masaryk, tak díky výsledku 1. sv. války by se nepochybně našel někdo jiný, kdo by situaci a přání vítězných mocností odstavit monarchii ze scény plně využil. Dnes už je to jen potrava pro odnož sci-fi zvanou "časovky" a nebo pro fiktivní verze historických románů.

    Ta předválečná doba byla v mnoha ohledech nádherná a naprosto unikátní, jenže trvala k naší škodě jen velmi krátce. Možná, že následkem toho, se dnes zase závratně rychle propadáme do marasmu a ženeme se zpátky do ruského područí a poměry zpátky před listopad 1989 přímo svinským krokem. Nenažranost a bezohlednost některých je víc než dobrým katalyzátorem tohoto procesu.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, Toulky - moje absolutní dlouhodobá jednička ČRo, navíc z Brna, že... Když byl Leonardo, daly se poslouchat mnohem častěji. No, není. RČesko taky ne. Jenom k tomu naťuknutému rozhodujícímu střetu na Moravském poli (Marchfeld, míněna řeka, ano?): napadlo vás někdy dívat se na tohle a další výpady odtud do Rakous z jejich hlediska - jak oni tam vnímali a vnímají tahle tažení? Dochází?
    U toho pomníčku u té silničky tam jsem ovšem byl. Plát kamene (žula?), vztyčený, snad šikmo, a vpředu pěkný reliéf krále v brnění na koni, rovněž oblečeném.
    Jel jsem 92 s jedním novopečeným fabrikantem (dříve členem CZV KSČ na významné voj. škole) z tlum. jednání ve Vídni a nefér fintama jsem jej dostal k názoru, že tamtudy, východněji, to možná bude do Mikulova blíž. No... nebylo.Ale nakonec mi děkoval, že viděl (s mým komentářem přímého vál. reportéra) ten pomníček.
    No a pak de o to, že buďa tu ten obrovský stát - nemá Hitler ani Soso šanci.

    OdpovědětVymazat
  5. Víte, Draku,
    já jsem se jen divila, že pan Frýbort, člověk světa znalý a zkušený bere tento historický folklor tak vážně a dělá tak dalekosáhlé historické závěry.
    Rakušáci, zvlášť Vídeňáci, prostě z nostalgie po starém císařství žijí a vydělávají tak peníze na turistech. Když se zeptáte v nějaké turistické kanceláři, hned Vás pošlou samozřejmě na Hofburg, Schönbrunn, do císařské jízdárny na cvičení bílých lipicánů a pak se Vám budou snažit prodat lístek na slavnostní bál debutantek ve Státní Opeře. Letos jsou už v předprodeji. A pak samozřejmě na vídeňské kafe a Sachertort.
    Takže i ta podívaná, co popisuje pan Frýbort, patří do této série. Ke všemu tam přijelo Jeho císařské a královské Veličenstvo, sám arcivévoda Karel II., současná hlava domu habsburského a s ním princezny Eleonora Jelena a Gloria Maria v autu z r. 1912. Kolik metrů s tím autem ujel, to se neví, ale tradice nebyla narušena - nebo snad měl přijet raději v kočáře?
    Řekněte mi, když se tak na toho mladíka díváte, svěřil byste mu správu státu? Velkého, mnohonárodnostního? I když je to potomek rodu bohem pomazaného a k vládnutí národům předurčeného?
    Na takovýchto podnicích dělá parádu, ale ve skutečnosti, tvrdé, nesnadné, chaotické jako ta dnešní evropská?

    Nakonec i český lidový folklor nějak odráží ten kult císaře a jeho rodiny. Nevím, nakolik to bylo posměšné nebo vážné. Jako písničky
    "Za císaře pána a jeho rodinu museli jsme vybojovat Hercegovinu."
    Za císaře bijte Prajze!
    Anebo hrdinný, císaři oddaný feuerwerker Franz Jabůrek, co "u kanonu stál a furt jen ládoval, a když nakonec jeden prajský frajvilik šrapnelem mu hlavu ufik, ač už na to neviděl, na Prajzy předce střílel".

    To nebyl nějaký kult osobnosti? A přečetl jste si něco o mentálních schopnostech některých císařů?

    Pokud jde o hospodářské problémy, našla jsem krátký, zajímavý článek na webu, ale jen v italštině.
    http://it.wikipedia.org/wiki/Economia_dell'Impero_austriaco#La_Crescita_Economica_Moderna
    Ony na tom byly tenkrát české země nejlíp. Ale ne proto, že byly částí Habsburské říše.

    OdpovědětVymazat
  6. Třeba právě proto, že tu ten obrovský, v podstatě už rozložený stát nebyl, sem Soso nepřišel už v r. 1919. Najděte si na Wikipedii, ale mám za to, že Vám to nemusím připomínat, heslo Maďarská republika rad.
    Kdoví, jak by se byly vyvíjely události?

    OdpovědětVymazat
  7. "ne proto, že byly součástí..." Ma si! Také proto!
    Nikdo z nás není ekonom ani sociolog, předpokládám. Ale léta jsem překládal články, rozbory, úvahy z téhle oblasti, dělal z nich výcucy (abstrakts teda, no) a jako asi jediný z mých spolužáků a přátel z FF jsem zjistil, že i tohle je - může být - neuvěřitelně zajímavá, poutavá, napínavá parketa (parkety nemůžou být napínavé, já vím). A u ž i t e č n á . Takže: ten prostor byl dokonalým, všestranným rozsáhlým uceleným prostorem pro obchod, těžbu, výrobu i její odbyt. Zkuste si o tom něco najít. Bez jakýchkoliv bariér i zábran v čemkoliv. Jsi občan/firma RU, da i vsjo.
    No - další z mých úsloví: Pozdě bacha honit...

    OdpovědětVymazat
  8. On je taky rozdíl mezi chtěním (cílem) věrchušky a lidu.
    Věrchuška, která by takovým velkým státem ztratila na relativní početnosti a významu si to uvědomila, takže se začalo hrát na "národ(nost)nú notečku". Více států = vice vlád, parlamentů, úředníků. Ono to R-U byla docela spořivá organizace - na rozdíl od EU.
    Při dělaní ČSSR jsem taky měl pocit, že v "neposlední řadě" jde o teplá místečka. Na obou stranách, na té slovenské ale více. To všechno byly ty řeči o dvojdomcích pod jednou střechou a podobně.
    Mluvil jsem o R-U s Moraváky, Čechy i Rakušáky. Řekl bych, že by 2/3 z nich R-U nijak nevadilo - pokud by byla zachována národnostní kultura a stát (mocnářství) by se uplatňoval jen hospodářských, organizačních a vojenských záležitostech.
    Je docela možné, že by ublížené Německo neoslyšelo vzteklého Adolfa a dějiny by se ubíraly zcela jiným směrem. To jsme ale v SF.

    OdpovědětVymazat
  9. Už jsem se málem nedočkal, Informace, hluboké, široké rozchodky cesty pravd. A co Terst o tom tam něco není,a moře Habsburské říše.
    Osobně dám přednost osvícené diktatuře, ala Mustafa Kemal.
    A konec týdne práce na lesku je tu!

    OdpovědětVymazat
  10. Když byli za první války rakouští císaři loutkami v německých rukou, není žádný důvod předpokládat, že za druhé by tomu bylo jinak. Prostě místo mnichova a protektorátu bychom se stali částí rajchu už při anšlusu.

    OdpovědětVymazat
  11. Samozřejmě, že špekulujeme - ale na velikosti záleží, jak se praví v jedné TV reklamě. Bohužel už nevím, o čem byla řeč.
    (V tomto ohledu jsem naprosto nevhodný cíl jakýchkoliv reklam. Nedívám se na ně, neb mě otravují a když už mě nějaká zaujme, zaboha nevím, co mi vlastně doporučuje. Možná je to něco podprahového.)

    OdpovědětVymazat
  12. EK,
    co říkají Habsburkům v Terstu? Vůbec po nich nostalgicky nevzdychají. Představte si, že jednou l'onorevole eurodeputato Arciduca Doktor Otto von Habsburg přijel do Terstu, který považoval za své město, a chtěl se podívat do zámku Miramare. Ale že byla zavírací doba, tak ho tam nepustili. Pan Otto Habsburský se strašně dokrk, že ho nechtějí pustit ti taliánský sprosťáci do vlastního domu.
    Nekecám, našla jsem to na jednom terstském blogu.
    http://www.atrieste.org/viewtopic.php?t=1276
    No nic, neberte si to tak, EK, leštěte kanony dál. Pro toho Jabůrka.

    OdpovědětVymazat
  13. O jakou reklamu jde, to asi vím. ale je dost nemístné se o tom tady bavit. Jaká sita navštěvujete, StK?

    OdpovědětVymazat
  14. Putna? POZOR: dnes v deset na ČT24 je s ním přímá beseda!
    Je to velmi nezaměnitelný, velmi vzdělaný, velmi názorově nezávislý, velmi mně vyhovující velmi zvláštně katolický filozof (a i pár dalších fochů trochu; sakra, já už aji veršuju). Konzervativní, o generaci-dvě starší, v hlavním toku řk církve plující hodnostáři (nic z toho nemyslím ironicky, pokud to musím napsat) jsou s. prezidentovi vděčni, že s nimi náhle je na jedné lodi - ze zcela jiných příčin.

    OdpovědětVymazat
  15. Pro Info:
    Jaká "sita" navštěvuji? Pokud je sito to nepapolský výraz pro nevěstinec, tak to jsem v životě nestihl. A už to celkem nemám chuť udělat. Ale onu reklamu jsem si trochu vybavil: Vystupuje tam herec Macháček, který do svého nadupaného kabrioletu vezme stopařku. Pak někdo z nich řekmne tuhle větu . Nebo se to ozve z autorádia? Pokud si ale pamatuji, neděje se tam nic, co by se nemělo vysílat před 22:00 hod.
    Na co to byla reklama ale fakt netuším. Neboli Alzheimer je (v těchto případech) vynikající nemoc.

    OdpovědětVymazat
  16. To není nic nemravného, jak myslíte. Je to site zdravotnické poradny sanihelp.
    Ten Váš pixla skutečně špehuje, co kdo píše. A napovídá.

    OdpovědětVymazat
  17. Jo, a ještě k těm nemravným sitům.
    To víte, že znova soudí Berlusconiho pro obcování s neplnoletou Marokánkou a že veřejná žalobkybě Ilda Bocassini (přezvaná Ilda la rossa) žádala pro Berluscu šest let žaláře a zbavení občanských práv na pět let? A při tom neuvedla ani jeden důkaz jeho viny, jak poukazují na nekonečných tv debatách.
    V severoitalské Bresci Pdl uspořádala manifestaci na protest proti zneužívání justice pro politické účely a při tom došlo ke srážkám mezi manifestanty a ultralevicovými elementy.
    Mezi tím ale poštovní policie objevila site, kde se organizovala prostituce s neplnoletými dívkami. Byla to celá organizace, činná po celé Itálii, se sídlem ve Florencii, napojená na internet přes Slovensko.
    Oragnizovali schůzky výhradně on line a prostřednictvím SMS.
    Je do toho zapleteno několik florentských pohlavárů levicové Pd.
    Tak jsem zvědavá, jestli kolem toho udělají také takový kravál jako kolem Silvia.
    Vy na Ostravsku o tom nic nevíte?

    OdpovědětVymazat
  18. Tuto petici by měl podepsat každý slušný člověk
    http://www.petice24.com/petice_za_zrueni_diplomatickeho_zastoupeni_s
    Nejsem sice petent, ale tentokrát jsem udělala vyjímku a podepsala jsem ji.

    OdpovědětVymazat
  19. Skutečně bylo jednoznačně nezdvořilé a trapné, nepřivítat jej tam, neprovést, neukázat vše, jak to tam vypadá dnes atd. Jsem přesvědčen, že u nás by se mu to sotva stalo. Nedovedu si to představit. Takže jsme asi vyspěli/dospěli dál než Talijáni - ? V překonávání minulosti, ve vyrovnávání se s ní, v braní si poučení z ní? V DOSPÍVÁNÍ?
    V kultivované evropské společnosti tohoto tisíciletí by se takové "zásadní" konflikty dít neměly. Pravil historik. Tečka.

    OdpovědětVymazat
  20. Co byste chtěl od nekultivovaných Italů, Jakube? Pro ně je arcivévoda Otto von Habsburg zrovna takovým občanem jaký každý jiný. A tak když zámek - muzeum zavíral, platilo to i pro něj.
    To Vy byste poslal v Česku před zámek čestnou stráž, ministr zahraničí by stál v uctivém předklonu před vchodem za vyhrávání Zachovej nám Hospodine?
    Italové jsou antimonarchisti. A na Habsburky nemají v Terstu zrovna pěkné vzpomínky. Claudio Magris, co napsal, že Austria felix je jen mýtus neexistující reality, je také z Terstu.

    OdpovědětVymazat
  21. Tak už dost přátelé
    - to je dost hloupá hra. Pro vyváženost tady nechám obě výzvy, ale prosím, už takové věci zde nepublikujte. Uvědomte si, že takové internetové petice jsou pouhým malým a zbytečným gestem, které nikdo z politiků vůbec nevezme na vědomí. Maximálně se někdo zmocní vašich identit a může je zneužít.

    I když si myslím, že ta první výzva, kterou tady uveřejnila Kopretina je logická a správná. Ale je odsouzená k zapomnění stejně jako ta KONTRA.

    OdpovědětVymazat
  22. Tedˇjsem si přečetla týdenní zprávy Šamana. Má to tam s Berlusconim nějaké popletené. Ruby vypovídala dnes jako svědek v jiné kauze, stále se týkající Berlusconiho bunga-bunga, a to v kauze proti obžalovaným: Lele Mora, Nicole Minetti ed Emilio Fede.
    Veřejný žalobce je Antonio Sangermano.
    Není se čemu divit, teď je tu v politice pravý blázinec.

    OdpovědětVymazat
  23. Lidi, neidealizujme si minulost! Já věřím tomu, že životaschopný režim jen tak nepadne. Vždyť to Rakousko už hodně páchlo naftalinem a zatuchlostí. Středověkou láskou k panovníkovi, fízlovstvím... Tuhým měšťáctvím atd. atd..
    Jde o toto: z toho, co dožilo, to nejlepší převzít, zachovat, rozvinout.
    Škoda, že Josef II. přišel moc brzy.

    OdpovědětVymazat
  24. Málokdo tu pamatuje R-U na vlastní kůži.
    A životaschopnost, to je relativní hodnota. Rakovinné buňky jsou evidentně životaschopnější než ty zdravé.
    Ale - je to užitečné? Dokonce ani pro tu rakovinu ne.

    OdpovědětVymazat
  25. Pro STK:
    Zasílám odkaz na hezký článek = > http://vetvicka.blog.idnes.cz/c/332460/Multykulturni-zlocinci.html a děkuji za upozornění na novinky u Pergilla ...

    OdpovědětVymazat
  26. Kdo si dnes ještě pamatuje staré Rakousko-Uhersko? Ani naši dědečkové a babičky. Jenže se dochovaly dokumenty, známe práce historiků, kteří nám na jejich základě podávají dost přesný obraz doby. Nemám na mysli práce infikovné ideologií, buď komunistickou anebo nacionalistickou, ale práce, které se dívají na tehdejší situaci pokud možno objektivně.
    Národnostní a sociálně politické rozpory, které vyvrcholily v r. 1848 a již tehdy R-U div nerozložily (vzpomeňme jen na křížení zájmů rakouských Němců, Maďarů, Poláků a Čechů kolem frankfurtského Vorparlamentu), nebyly ani vyřešeny a visely dál jako kámen na krku rakouské monarchii, která se je sice pokouší řešit, ale tím spíš zhoršuje situaci místo aby ji napravovala. Hovořím tu o různých vyrovnáních, v první řadě rakousko-uherském v r. 1860, ke kterému je vláda donucena okolnostmi (uherská revoluce 1848-49, prohraná italská válka 1859), kdy se říše dělí na dva samostatné celky, které mají společná jen některá ministerstva jako zahraničí a hlavu státu - císaře. Další vyrovnání chorvatsko - uherské jen vede k zvětšení závislosti na Maďarsku, pokusy o vyrovnání s Čechy se prakticky omezují jen na otázky jazyka a tedy jednání zktroskotají, dojde do přístavu moravské vyrovnání v 1905, kde se jedná o kompromisní jazykové zrovnoprávnění a o úpravu volebního řádu na základě jazyka a cenzu. Právě toto moravské urovnání (Mährischer Ausgleich) připomíná ve svém pohovoru s italským novinářem Otto Habsburský několik let před svou smrtí jako příklad snahy rakouských úřadů k optimálnímu řešení národnostních sporů.
    O rok později v r. 1906 skupina politiků, soustředěná kolem arcivévody Františka Ferdinanda Habsburského-Este, pracuje nad projektem přeměny Rakouska-Uherska ve federalizovaný stát Spojených států velkého Rakouska (Vereinigte Staaten von Groß-Österreich), složený z poloautonomních států, formovaných na jazykovém základě.
    Jak můžete vidět na mapě http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2a/Greater_austria_ethnic.svg, české země jsou redukovány jen na území, kde převládal český jazykový živel.
    Tento návrh se setkal s velkým odporem rakouských politických kruhů a tak se s tím neudělalo nic.
    Otto Habsburský připomíná ještě, že rakouské kruhy už po válce, někdy v r. 1921, přicházejí s návrhem vytvoření t.zv. Panevropské unie http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana,
    která měla sjednotit všechny národy Evropy do jednoho nadnárodního celku. Organizace měla pobočky v různých státech Evropy, ale žádných podstatných výsledků se nedobyla.
    Když se člověk podívá na situaci s větším odstupem, musí konstatovat, že se problémy za těch takových sto padesát let podstatně nezměnily. Tytéž národnostní třenice, stále stejné rozdíly v ekonomickém vývoji jednotlivých částí Evropy, stále tatáž bezmocnost.
    Vracet se k minulosti? a proč, když ta se nám tu pořád vrací v novější obdobě?

    StK,
    Pixla komentuje sprostými neopakovatenými slovy, a to v italštině. Napomeňte ho, prosím!

    OdpovědětVymazat
  27. Info,
    Pixla si stejně dělá, co chce. Ale já ho naštěstí nevidím. A "Co oko nevidí, srdce nebolí."
    Možná ten Váš příspěvek přilepím k článku - je to organické pokračování. A navíc - spirála (šroubovice) dějin je podobenství, které neskutečně "pasuje".
    Vše se za čas vrátí, ale je to trošku jiné. O jeden závit vedle. Takže sice "nevstoupíš do stejné řeky", ale vypadá to hodně podobně.
    R-U a EU. Paralely? Jistě.

    OdpovědětVymazat
  28. Za císaře pána a jeho rodinu
    museli jsme vybojovat Hercegovinu.

    Možná že někteří s vás mají mezi svými předky pradědečka nebo spíš pra-pradědečka, který se vrátil z války s Prajzy s prázným rukávem, přišpendleným k ramenu, aby se neplandal, anebo s prázdnou nohavicí. Asi měl víc stěstí než ten kanonýr Jabůrek, kterému Prajzové ustřelili hlavu. Anebo nebyl natolik oddaný císaři pánu a jeho rodině. A možná že někteří z vás mají mezi svými předky dědečka nebo pradědečka, který je pochován v severní Itálii.
    A to také za císaře pána a jeho rodinu, čili slovy historika, pro expansionistickou zahraniční politiku Habsburků.
    Císař a jeho rodina byly tím tmelem, který měl udržovat pohromadě monarchii, drásanou národnostními a sociálními rozpory. Tedy idealizovaná postava moudrého prozřetelného panovníka, otce svých národů.
    Jak to bylo ve skutečnosti, když se podíváme očima historika, s největším a nejmocnějším evropským rodem Habsburků, který uměle odvozoval svůj původ již z dob římských císařů?
    Hovořilo se o prokletí, které leželo na tomto rodu po staletí. Habsburské rodiny byly buď sterilní aebo se jejich děti rodily neduživé a často brzy umíraly.
    Proč se nejmocnější rod, který vládl v Evropě po šest století, vyčerpal? Podle názoru specialistů na genetiku k tomu došlo pro sňatkovou politiku, kdy Habsburkové španělské a rakouské větve z politických a mocenských důvodů uzavírali sňatky mexi sebou a tak ochudili svůj genetický poklad.
    Zabývali se tím specialisté španělské univerzity v Santiago da Compostela, kteří studovali genetické křížení španělských Habsburků v období od 1500 až do 1700.
    Čechům je asi víc známý císař Ferdinand I. Dobrotivý, syn Františka I, který se po nedobrovolné abdikaci v r. 1848 usídlil v Praze, a při každodenní
    procházce po Národní třídě rozdával bonbony a almužnu chudým. Ferdinand byl odstraněn od trůnu pro svou neschopnost vládnout, vyplývající z jeho tělesného a duševního stavu.
    "Ferdinandovi rodiče byli bratranci prvního stupně, přičemž Ferdinandovi prarodiče byli vlastními sourozenci. Ferdinandův děd z otcovy strany Leopold II. byl totiž bratrem Ferdinandovy babičky z matčiny strany Marie Karolíny a jeho děd z matčiny strany Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludoviky Španělské. To znamená, že Ferdinand měl pouze čtyři praprarodiče a nikoliv osm jak je běžné. Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života." cituje česká Wikipedie. Ferdinand trpěl epilepsií, rachitidou a jistou prostomyslností, ale "měl hudební nadání, hrál na klavír a
    trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Mluvil pěti jazyky, takže ho není možné označit za slabomyslného. Na druhé straně
    nelze popřít jeho flegmatičnost, jistou prostoduchost a omezení vyplývající z jeho zdravotních problémů", říká tentýž zdroj. Italské historické stránky jsou v
    úsudku tvrdší, když uvádějí, že Ferdinand trávil čas chytáním much, kterými živil žáby anebo počítáním kočárů, co projížděly pod oknem.
    Podobný případ je sňatek Markéty Marie Terezie Habsburské, která by provdána v r. 1666 za římského císaře, českého a uherského krále Leopolda I., který byl současně jejím strýcem a bratrancem. (Přiznám se, že si tu kombinaci nedovedu v hlavě srovnat, ale uvádějí ji všechny zdroje, co jsem konzultovala.) Narodily se jim čtyři děti, z nichž přežilo jen jedno.
    Markéta byla sestrou Karla II. Španělského, který zemřel v 39 letech, rachitik, neschopný zplodit děti, jako poslední potomek španělské habsburské dynastie.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_II._%C5%A0pan%C4%9Blsk%C3%BD

    OdpovědětVymazat
  29. Za císaře pána a jeho rodinu II

    Vraťme se tedy k mýtu Františka Josefa I, otce národů své říše.
    Britský historik L.B.Namier v eseji "Dva rakouští císaři" (ss. 232-233) hovoří o císaři, který byl v mládí vychováván Metternichem, jako o osobě chudé city a duchem, neschopné živého nebo hlubokého zájmu, jako o osobě tvrdé, bez obrazotvornosti, nechopné přijímat impulzy a ani je dávat. BF.J. byl postrkován událostmi a hnutími,, kterým nerozuměl a tudíž jim absolutně neuměl ani čelit. Jeho myšlenky v mládí byly chudé jako jeho slovník ... Jeho obzor se nerozšířil ani věkem, prostě jeho sféra činnosti byla omezena vlivem osob silnějších a schopnějších a snad i přiznáním vlastní inferiority. ... Časem se stal jednoduše prvním byrokratem své říše, jako v podstatě i jeho děd."
    Namier dál přiznává Franz Josefovi pracovitost, ale vidí ji jen jako pilné plnění "povinností", které si vytýčil, ale jejichž smysl pravděpodobně ani nechápal.
    Namier hovoří i o osobních stránkách života císaře, o jeho vztahu k manželce a o jeho "amitié amoureuse" s Frau Schratt. A to na základě osobní korespondence, sebrané a vydané knižně, kromě různých pamětí současníků. I tady je čte jako svědectví "chudého, jakoby zamrzlého života tohoto člověka, v podstatě průměrného."

    Bylo by zajímavé zmínit se i o tragedii v Mayerlingu, kde našli mrtvá těla baronky Marie Vetserové, celým jménem Marie Alexandrine von Vetsera a jejího

    milence rakouského korunního prince Rudolfa Habsburského. Jejich smrt zůstala dosud záhadou. Ale možná že jste viděli některý z filmů o tom natočených.

    Anebo si to přečtěte na Wikipedii, italská verze je snad nejpodrobnější.
    http://it.wikipedia.org/wiki/Maria_Vetsera

    Toto nechce být odbouráváním mýtu, ale jen nastavením zrcadla skutečnosti.

    P.S. Kdo se chce zas podívat na maďarské národnostní mýty, ať si klikne na http://uhersko.com/1790-1918.htm
    "Podrob se uherské moci a poznáš, co znamená oheň v srdci...
    Přenesme se do tajemných dálek nekonečné uherské krajiny. Orientem nasáklá evropská mocnost láká svým charisma, svou jedinečností, ostrou minulostí
    a horkou půdou. Nezkrotná zem s neodolatelným nádechem pálivých paprik a šavlovým rituálem Vás donutí k nadšenému projevu přízně a obdivu své minulosti. Vítejte v zemi krvavé grófky, odbojných magnátů a bojišti křesťansko - muslimského světa."

    Krásná rétorika, že? Paprika a pálinka a žár v srdci - všechno dohromady.

    Pixla mi už radí, abych do toho nalila vodu!

    OdpovědětVymazat
  30. Na příbuzenských propletencích je postavena historka Vlasty Buriana, hrdina kteréž si vezme za manželku vdovu, matku hezké dcery. A osud tomu chce, že si tuto dcerunku vezme za ženu jeho otec. Z obou manželství se narodí děti a Vlasta Burian s chutí popisuje propletené příbuzenské vztahy. Vypravění končí konstatováním, že je vlastně svým vlastním dědečkem.
    Co se týká Františka Josefa I, pod jeho panováním spělo Rakousko-Uhersko nezadržitelně ke svému konci. A je možné se jen dohadovat, jak by se dějiny vyvíjely, kdyby se korunní princ Rudolf nanakazil onou ošklivou nemocí a nespáchal se svou milenkou sebevraždu, ale naopak se ujal trůnu po svém otci (včetně zplození následníka trůnu s manželkou Štěpánkou, což pro svou nemoc nemohl splnit). Pak by zřejmě nedošlo ani k atentátu v Sarajevu - ale to je námět pro nějakou Šamanovu povídku. Rozhodně čtení o Rudolfových osudech je velmi zajímavé, zejména popis jeho bojů se zavilými německými a rakouskými antisemity. Viz příslušná literatura nebo heslo http://cs.wikipedia.org/wiki/Korunn%C3%AD_princ_Rudolf

    OdpovědětVymazat
  31. Ale no jo, dyť snad ani nikdo netvrdí, ani nenadhazuje, že by všici císaři a spol. byli úžasní, geniální, blaho mocnářství item jeho okolí, ne? Ty věci snad známe, a nevím vskutku, proč bych je měl popírat - a hlavně proč bych nemohl současně s tím vidět klady velikého netotalitního soustátí...
    Zamotané příbuzenstvo se jmenuje ta jedna strana šelakové desky z r. 52. A je to upravené převyprávění kusu pamětí Jindřicha Mošny, čili asi realita. Mám ji snad doma, jeden z nesčetných pokladů, jež jednou někdo dá do kontejneru. No třeba ne.

    OdpovědětVymazat
  32. V dějinách lidstva zaniklo mnoho velkých říší, zanikly i velké panovnické rody. O příčinách většinou víme jen málo a můžeme jen dělat hypotézy.Chybějí nám informace. U Rakouska-Uherska je to jiné, máme dokumenty, memorie, dopisy, můžeme si tedy vytvořit dost podrobný obraz o událostech, jejich zřetězení, o úloze hlavních herců. Jenomže nás nic neopravňuje, abychom kreslili nějaké alternativní dějiny a vyčítali tehdejším politikům, že nebyli schopni předvídat vývoj událostí na sto let dopředu. Zvlášť filozof a sociolog by se neměl o něco podobného ani pokoušet, aby se neshodil. Masaryk nepochopil, podle Bělohradského, cestu, jakou se budou dál vyvíjet dějiny, neuměl vidět nástup nové světové revoluce techno-nihilizmu.
    Nevím, co tím prof. Bělohradský přesně míní, snad virulentní vyzrávání pangermanizmu 19. stol a jeho vyústění v nacistický kult ariánské rasy, v ideologii Lebensraumu, potřebného pro německý národ?
    V R-U také existovalo pangermánské Alldeutsche Vereinigung, a i když nemělo ve volbách velký úspěch a bylo v r. 1907 rozpuštěno, přesto mělo jistý počet následovníků. Jejich program „um der gesamten germanischen Rasse diejenigen Lebensbedingungen zu sichern, deren sie zur vollen Entwicklung ihrer Kräfte bedarf, selbst wenn darüber solch minderwertige Völkchen wie Tschechen , Slowenen und Slowaken ihr für die Zivilisation nutzloses Dasein einbüßen sollten" se pak tak moc od nacizmu nelišil.
    Měly ty rasově nižší národy nějakou záruku, že by se v R-U říši nevyvinul druhý nacizmus?
    Jenomže to jsou všechno hypotézy, faktem zůstává, že R-U na konci války již nebylo životaschopné.
    Můžeme dál šířit mýtus neexistující země blahobytu, míru a svobody, ale jen to prosím, nepřevádějte do světa reálnosti. A nedělejte z toho nějaký program.

    OdpovědětVymazat
  33. Často se v praxi stává, že věci vůbec nedopadnou tak, jak futurolog předpoví. Dodatečně se pak sice nalezne příčina, ale... Lidově: Po bitvě každý generálem.
    My hodnotíme skutky tehdejších mocných, ale nedokážeme započítat alternativy, které mohly nastat. Ale mohly. Tady je každá sebejistota tak trochu nadutostí. To je pak pole neorané pro alternativní dějiny v literatuře SF.

    Pro Info: Co je to prosím "techno-nihilismus"? Popírání techniky? Přírodní způsob života? Nebo co vlastně?

    OdpovědětVymazat
  34. Co je to techno-nihilizmus? A co má co společného se situací na konci první světové války?
    Nevím, jak Vám to mám šetrně vysvětlit, abyste o mně neřekl, že jsem drbna.
    Techno-nihilizmus je pojem, formulovaný a používaný sociology koncem posledního desetiletí. V r. 2009 Mauro Magatti, profesor sociologie na Universitá Cattolica v Miláně vydal knihu “Libertà immaginaria - Le illusioni del capitalismo tecno-nichilista” (Feltrinelli, 432 pagine, 30 euro). Zdánlivá svoboda - Iluze techno-nihilistického kapitalizmu. Já jsem ten jev nestudovala, knihu jsem nečetla a tak Vám můžu napsat jen to, co říkají recenze. Případně Vám na ně dát odkaz, abych se nezapletla do všech těch definicí.
    http://www.ilfoglio.it/soloqui/2788
    http://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2009/07/06/il-capitalismo-illiberale-noi-vittime-del-tecno-nichilismo.html
    Jde o společenský fenomén, který se vyvíjel od šedesátých let minulého století až do devadesátých. Podle Magattiho je prý už na ústupu.
    Jde o ilusorní představu společnosti neomezené svobody, bez pravidel a brzd, kterou šířlo protestní hnutí let šedesátých v kombinaci s tendencemi kapitalizmu k ničím neomezené expanzi. To vedlo spíš k omezení svobod než k jejich rošíření, k izolaci jednotlivce než k rozšíření možností svobodného vyjádření, spolupráce a solidarity. "Svět techno-nihilistického kapitalizmu je poznamenán vědeckým racionalizmem, vůlí moci - ekonomické, politické, existenciální." říká Magatti v jednom pohovoru s redaktorem il Foglio.
    Jednoduše: všichni křičí o svobodě, vyžadují plnou svobodu, zatímco kapitalizmus ve svém vývoji přerostl všem přes hlavu a je nekontrolovatelný jakoukoliv centrální politickou mocí.
    Aby bylo jasno - nepopírám a nekritizuji téze milánského profesora. Je to výsledek desetiletého pozorování stavu západních společností a promyšlený obraz jejího stavu.
    Jenomže se ptám, jak mohl předvídat něco podobného Masaryk na konci I.světové války a podle toho rozhodovat buď o vytvoření československého státu nebo o zachování R.U. Podle mého skromného názoru ty dvě věci jdou k sobě jako zelí ke svačině (jak se tu lidově říká).
    Víte, pan profesor Bělohradský si tu pěstuje pověst osoby velice vzdělané, informované, která "vnáší do českého zatuchlého kulturního života závany nového moderního myšlení z Itálie". To jsem také četla asi ve dvou recenzích na jeho práce, co vyšly v Česku.
    Takže asi tak.

    OdpovědětVymazat
  35. Dodala bych, že měl prof. Bělohradský vzít spíš na vědomí toto konstatování Magattiho: "La vita sociale è come il mare, ma non si può studiare il mare. Troppo grande. Troppo maestoso". Život společnosti je jako moře, ale moře se nemůže studovat. Je příliš velké. Příliš majestátní."

    OdpovědětVymazat
  36. Jakubovi S.:

    No, řekněme, že Rakušanům to dějinné štěstí přálo o něco víc než nám a co si budeme povídat, dovedli toho využít.

    Zániku Leonarda a rádia Česko lituji, ale to je bohužel tak asi všechno, co s tím nadělám.


    R-U se jako říše potýkalo s poměrně dost problémy. Až z toho zhuštěného líčení od informace jsem si uvědomil, jak zoufale na tom byli "personálně", tedy s císaři, císařovnami a jejich dědici, to působilo značné problémy. I přes ty problémy ale R-U mělo poměrně dobré ekonomické zázemí proto, že se mu díky povinné školní docházce a tomu, že vytvořilo poměrně kvalitní ekonomické a právní prostředí, podařilo zabezpečit monarchii dostatek kvalitní a kvalifikované pracovní síly. Konec konců, vzpomeňme na Hlávku, Straku, kvas v kultuře a vědě, bylo to cosi úžasného a do té doby nevídaného. Nicméně konec R-U se započal rýsovat v době, kdy, německá generalita včas rozpoznala potenciál pěchotních, odzadu nabíjených zbraní, zatímco ta R-U-ská ne. Následkem toho pak prohrálo R-U pár válek, přišlo o Slezsko, což ekonomicky velmi pomohlo Německu, ale R-U to zase významně oslabilo. Sílící národnostní třenice a 1. sv. válka už pak jen dílo zkázy dokonaly. Na základech kvalitního ekonomického a právního prostředí a v neposední řadě i školství se ale ta první republika budovala snadno a dobře. Ať už je to jak chce, R-U to má jakožto monarchie a říše za sebou. Dnes tu místo ní máme. Průšvih je v tom, že ta EU se ale řítí do záhuby vlastní blbostí a přičiněním ještě rychlejším fofrem, nežli ta R-U monarchie.

    OdpovědětVymazat
  37. Bělohradský... ach jo. No mohlo mě napadnout, že to jméno časem padne. Lidé v Itálii (všimněte si, že nepíšu Italové...) si věru vybírají k holdování až zbožňování zvláštní typy, jež by nikoho jiného včetně nás tady vynášet nenapadlo: Sašu, Bělohradského - perche, por amor di Dio?!
    Apropó Saša: mezi knížkama, co jsem dostal u příležitosti jakéhosi ocenění mé maličkosti na právě skončivším pražském Knižním veletrhu, byl taky Devětaosmdesátý od Petra Pitharta st.; četl jsem to uchvácen a ponořen znova do té hektické doby ve vlaku z matičky, a o Sašovi je tam (nečekal jsem ovšem nic jiného) drtivý odsudek, odsouzení, pohrdání. Jak jinak? I já jsem stanul v srpnu 69 před samosoudcem podle jím zcela poslušně schváleného zákona o urychleném řízení s protestujícími proti režimu. Skončil ovšem u mne ihned už v srpnu, podpisem mosk. dohod. Blb komunistická slabošská, nedorostlý v nejmenším tomu, co na něj najednou naložila doba. Mlátili, zatýkali, odsuzovali, pronásledovali napořád pak lidi, co šli do ulic s jeho jménem. Boha jeho.

    OdpovědětVymazat
  38. Ale Jakube:
    Byl v té době snad lepší symbol? Smrkovský? Kriegel? Generál Svoboda?

    OdpovědětVymazat
  39. Ale jistěže nebyl. Tragická - v potřebné době - naprostá absence osobností. O Smrkovi odmítám byť i jen uvažovat, hypoteticky, jako charakterním člověku. Kriegel - něco, Ludva - něco... ale zas v jiných směrem zoufalé mínusy.
    Ale dobrá psovi mucha. Pro Slováky se stal okamžitě hrdinou a v Trenčíně po něm pojmenovali novou tzv. univerzitu. Verba mihi absunt. Potřeba hrdinů a mučedníků u malých národů bývá někdy nezvladatelná a nutkavá (užívám lék. termínů mého tatínka).

    OdpovědětVymazat
  40. Informace,
    nejpozději po krachu Badeniho reformy, který si vyřvali němečtí nacionalisté, bylo jasné, že R-U bude nutno rozbít.
    Faktem je, že pokud by v čele R-U stál schopný vládce a protesty německých nacionalistů zvládl, tak by k tomu nemuselo dojít.

    OdpovědětVymazat
  41. S tím Alldeutsche Vereinigung - to je teda síla. Neznal jsem, dík! No zárodky a semeniště atd. musely být, když pak anšlus proběhl, jak proběhl. Další téma na velký román ze strhující alternativní historie. RU přežilo, je federalizováno, Slováci pomalu končí, neb vydáni na milost a nemilost Pešti, Halič a Bukovina odtrženy - vzniklo Polsko, Konec přístupu k moři - Terst k Itálii; sudeťáci (si) pak bleskově začínají jako ve skutečnosti, Praha si zoufá - a Vídeň n e v í . Bezradná, neschopná se rozhodnout. Licet?

    OdpovědětVymazat
  42. Podle L.B.Namiera část rakouských Němců se chtěla přidat k sjednocujícímu se Německu už v r. 1848. A Maďarům to moc vyhovovalo, počítali s tím, že si zbytek říše zaberou sami. Taky na sjezd ve Franfurku poslali vyslance, kteří ujišťovali Němce o loaajalitě a budoucí spolupráci mezi německým a maďarským státem. (1948 The Revolution of the Intelectuals, Personalities and Powers, 1955 cap. XVII)

    OdpovědětVymazat
  43. Maďaři jsou s tou jejich tíhou k německy hovořícím státům a lidem poměrně zajímaví. Že se s ohledem na události po válce nechtěli a nehrnuli do učení ruštiny, bych i celkem pochopil, bylo by to lidské a přirozené. U nás to po roce 1968 nebylo o moc lepší, byť bych řekl, že těch řitních alpinistů jsme tu vzhledem k tomu, co se vlastně stalo, měli až nadbytek a dnes, mi ty Ne základnám a další také dost překvapují. Faktem ale také je, že v dobách předlistopadových, kdo neuměl ruštinu, odstřihával se tím zbytečně od zdroje levných a kvalitních překladů zahraniční odborné literatury, včetně americké, britské, francouzské a německé. Dodnes mám nějaké exempláře v knihovně. Když se ale musím občas domlouvat s Maďary, tak mi i u poměrně mladých lidí překvapuje, že se s nimi domluvím nejčastěji jen německy, neb maďarsky samozřejmě neumím, ale anglicky se mi to s Maďary podaří jen velmi málokdy, vlastně si vzpomínám jen na dva případy, jeden byl filmař, druhý vědátor, s ostatním jsem se domlouval buď jen papírem a tužkou spolu s posunky, nebo německy.

    Nicméně, kdybychom si uměli zařídit chod věcí veřejných aspoň srovnatelně stejně dobře jako Němci či Rakušané, teď mám na mysli stavby a opravy silnic, chod justice a policie, takové ty obyčejné věci, na které občan naráží denně, bylo by nám mnohem lépe. Když se ale dívám na oteplovací humbuk, boj s olovem a žárovkami a likvidaci jaderné energetiky, množení vozembouchů na dluh a další evropské úžasnosti, tak i tam je vidět, že mají svých problémů sami se sebou až nad hlavu...

    OdpovědětVymazat
  44. Draku,
    Kdysi byla na blogu koroptew diskuze na téma kvality jazyků (přelila se tam hádka z massive-error). Byl tam učiněn pokus obodovat živé jazyky z hlediska praktické použitelnosti, a ty ugrofinské kupodivu dopadly relativně nejlíp (nejméně trestných bodů za nepravidelnosti v gramatice a výslovnosti), naopak angličtina (o níž ta kontraverze původně byla) nejhůř, a to se silným odstupem (víc než dvakrát horší než nejhorší z ostatních hodnocených jazyků, pokud si to správně pamatuji).
    Takže pro Maďary je přechod na tu němčinu nebo angličtinu přechodem k podstatně horšímu dorozumívacímu nástroji oproti tomu, co běžně používají (a pro nás v podstatě také).

    OdpovědětVymazat
  45. Draku,
    nevím, nakolik dnes Maďaři tíhnou k Rakušanům nebo Němcům.
    Pokud jde o dnešní situaci, je zapotřebí hledat klíč v minulosti.
    Dvě světové války a následující mírové smlouvy nevyřešily národnostní rozpory, ale přispěly k vytvoření nového problému a to národnostních menšin.
    Po první vznikají nové státy jako Československo, Království srbské, horvatské a slovinské, dva státy Rakousko a Uhersko jsou značně teritoriálně redukovány, naopak se zvětšuje Rumunsko o Transylvánii, Bukovinu a Banát. Itálie dostává jižní Tyrolsko, Terst a Istrii.
    Mírovou smlouvou v Trianonu v r. 1920 je zredukováno podstatně Maďarsko, ztrácí dvě třetiny území tehdejšího království a 3 miliony občanů mluvících maďarsky zůstávají za hranicemi (Slovensko, Rumunsko, Jugoslávie) jako menšiny.
    Ve dvacátých letech se pak nachází v obtížné finanční a ekonomické situaci, s oddělením jižních oblastí ztrácí i surovinové zdroje a je odkázáno jen na zemědělství a tedy, pokud jde o obchodní styky jen na vývoz obilí. Navazují s ním hospodářské smlouvy nejdřív Itálie a pak Francie s úmyslem rozšířit tak i svůj politický vliv, ve třicátých letech po krachu této politiky spojenectví se pak Maďarsko sblíží s Hitlerovým Německem. A to nejen z hospodářských důvodů, ale proto, že cílem Německa byla revize tehdejšího evropského status quo. Využije toho po podepsání Mnichovské dohody, kdy si zabere významná území jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi. V r. 1940 se Maďarsko přidá k Ose, ale již v r. 1943 si tehdejší maďarský premiér Kallay uvědomí, že válka je prohraná, pokouší se vést vést tajná jednání se Spojenci a navrhuje Mussolinimu vytvořit koalici menších spojenců s cílem odtrhnout se od Němců. (J. Lukacs, The tragedy of two Hungarian prime ministers, «Hungarian Quarterly», (159) 2000) Jenže Mussolini po vylodění spojenců v jižní Itálii a po vytvoření fašistické Republiky v Salò je plně závislý na Hitlerovi a má ruce svázané. Němci naopak okupují v r. 1944 Maďarsko, aby tak zabránili jeho odtržení, V dubnu 1945 Rudá armáda vstoupí do Maďarska, které se dostává do sovětské okupace.

    Co Maďarům zůstalo, je nevykořitelný iredentizmus a pocit historické křivdy. A projevuje se to jak ve vládní politice tak i v denním vztahu mezi Maďary a okolními národnostmi. Včetně Rakušanů, jak mi říkali.

    OdpovědětVymazat
  46. Pěkné stručné shrnutí!

    OdpovědětVymazat
  47. Nechme stranou individuální zážitky a dojmy ze styku s obyvateli některých sousedních nebo nesousedících zemí, i když ty mohou být ukazatelem nálady, která se šíří mezi lidmi.
    Podívejme se na situaci z jiného hlediska.
    Přečetla jsem si dnešní článek pana Vlka na Psu EVROPA: Skandál na Sudetendeutscher Tagu, pak článek V.Bělohradského: Sudetoněmecká verze Evropy
    http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=1166
    A pak nakonec text přednášky Pavla Kamase na 64. Sudetoněmeckém dni v Augsburgu, která byla pro svůj obsah na zásah policie otevřena jen úzkému kruhu posluchačů.
    http://nassmer.blogspot.cz/2013/05/prednaska-pavla-kamase-na-64.html?m=1
    A vyvstala mi otázka. Současné vedení EU a eurozony kontroluje státní rozpočty jednotlivých zemí v zájmu harmonizace evropského peněžního a ekonomického stavu a to s konečným cílem vytvořit federalizované spojené státy evropské. Zajisté pro udržení společné měny eura je zapotřebí vytvořit společný val proti mezinárodní finanční spekulaci. Nebudu se zabývat otázkou, nakolik je tato politika efektivní anebo zda nepoškozuje právě reálnou ekonomiku, nevede k zbídačení slabších vrstev obyvatelstva, krachu malých podnikatelů.
    Jenomže pro vytvoření spojených států evropských kromě "harmonizovaných" financí je zapotřebí hlavně to, aby se občané Evropy skutečně sjednotit chtěli, aby mezi sebou nechovali a nepěstovali nesváry, třenice nebo dokonce nenávist z národnostního, kulturního, historického hlediska. Evropa na sobě nese následky dvou světových válek, nepěkné dědictví minulosti, se kterým se nevypořádala. A jak se může soudit z akcí různých organizací a spolků, není tu u části evropského obyvatelstva, nebo spíš jeho oficiálních představitelů, ani úmysl se v míru a klidu vypořádat.
    Nebylo by na čase prohlásit oficiálně, že EU uznává současný status quo a že pro vykopávání starých křivd a nějakých nových urovnávání teritoriálních a politicky národnostních otázek tu není místa?

    OdpovědětVymazat
  48. Smůla je v tom Info, že to, co je politologicky správné a zdůvodnitelné obvykle nenajde ty lidi (ty národy), kteří by měli ony politologické ideje naplňovat v praxi.
    Politologické a sociální inženýrství jedno jsou. Vymyšlenosti.
    [;>/

    OdpovědětVymazat
  49. Kdysi jsme říkali: Vláda ke dobrá - ale lid by potřeboval vyměnit!

    OdpovědětVymazat
  50. A.S.P.:

    No, nic proti jazykům s maximem pravidel a minimem výjimek. U jazyka je ale důležité, když člověk zvažuje, zda se ho učit, nebo ne, s kolika lidmi a s jakými lidmi, se tím jazykem dá domluvit. Tedy zvážit poměr cena/výkon, zda to stojí za tu vloženou námahu. Z tohoto početního hlediska především, je ta ugrofinská skupina jazyků dost k ničemu. Němčina mi tak nějak popaměti nepřipadá jako typické rejdiště výjimek. Angličtina sice ano, nebo aspoň o dost víc, ale při troše dobré vůle a trpělivosti se na to dá zvyknout a zapamatovat si to. Důležité je "nebojovat" s tím, jen to brát na vědomí a snažit se buď pochopit, nebo zapamatovat, podle toho, co je zrovna snadnější a možnější. Ono se to časem poddá a usadí v bedně tak, že člověk sice nebude za rodilého mluvčího, ale ve srovnání třeba s hochy z USA, bych řekl, že chybuji v pravopise mnohem méně hrubě, ne tak často a ne tak systematicky. Byť i to má své výjimky, když jsem si dopisoval s lidmi z některých amerických vydavatelství, tak jejich angličtina byla nádherná až vyloženě skvostná.

    OdpovědětVymazat
  51. Možná to bude tím Draku,,
    že existuje angličtina a "američtina". Oni nejen že jinak skládají sousloví, oni mají i pro spoustu věcí jiná slova. Syn umí dobře "americky" a snacha mluví "ostrovně" anglicky (je specialistka na staroskotštinu). Takže jako dvojka jsou v pohodě. Ale kluk se přiznal, že se v Anglii a ve Skotsku) občas dostal do jazykových potíží - nerozuměl a oni jemu taky dost špatně. Jenže žena ho z toho lehce vysekala.

    Ale když si to tak vezmete - je to něco jako ostravština (vyslov "ostravščina" a chodské nářečí, Kdyby oba, Ostravák a Chod neznali spisovnou češtuinu, asi by měli problém si spolu pěkně pokecat.

    OdpovědětVymazat
  52. Jak usuzuji z vašich nulových reakcí, nikdo si z vás přednášku Pavla Kamase na 64. Sudetoněmeckém dni v Augsburgu, která byla pro svůj obsah na zásah policie cenzurována, totiž mohl ji sledovat jen úzký kruh posluchačů, nepřečetl.
    A jestli ji přečetl a nenadskočil při tom na židli, tak zřejmě pro mladý věk nepamatuje doby protektorátu a při tom je tak naivní všemu věřící trouba, že se nad tou hromadou lží a překrucování skutečnosti ani nepozastaví.
    Mne zarazilo tvrzení, že tisíce českých mužů narukovalo do Wehrmachtu a bojovalo po boku Němců za IIWW. Jak to ve skutečnosti bylo? Našla jsem na to odpověď na http://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/588_preview.pdf Jde o úvod ke knize Františka Emmerta: Češi ve Wehrmachtu. Tam se dozvíte, jak Němci doplňovali svou armádu naverbováním chudáků, kteří nebyli ani Němci a ani nebyli kolaboranti.
    Pak jsem se pozůstavila nad tvrzením, že v protektorátu existovaly dokonce „zákony na ochranu české krve a cti" podobné těm nacistickým. Byl to ve skutečnosti rasistický zákon z března 1942, přijatý protektorátní vládou o persekuci Židů.
    Skutečně zářné příklady péče nacistických okupantů o český národ a jeho zachování germanizací. Protože, představte si, po válce chtěl Hitler území protektorátu včlenit do Říše i s částí jeho poněmčeného obyvatelstva!
    Vám to nic neříká? Že podobné řeči může brněnský neonáckovský nakladatel vést 70 let po skončení války a po denacifikaci Německa?
    Text přednášky:
    http://nassmer.blogspot.cz/2013/05/prednaska-pavla-kamase-na-64.html?m=1
    Taky jedna zaniklá Germania felix!

    OdpovědětVymazat
  53. A nenapadlo Vás Ínformace,
    že třeba je tohle téma tak frekventované, že už je nezajímavé. Nebo až přímo otravné? Z dějin se málokdy málokdo je ochoten poučit.
    A proč já se těchhle debat raději neúčastním?
    Protože strejda byl jako voják s maršálem Rommelem v Africe, německá teta přežila spojenecký nálet na Dresden, táta tak-tak přežil německý koncentrák, kam ho dostali čeští komunisté, mámu okupanti odměnili za skvělou práci pro Říši (Totaleinsatz) - byla v protektorátních novinách jako nejlepší jeřábnice atd., atp.

    Mě prostě NEBAVÍ po sté přežvýkávat staré křivdy a stavět se na něčí stranu. Jak vidíte, v Útulně tomu nikterak nebráním - ale nebudu se toho účastnit. Už fůru let (cca 60) žiji v kraji, který býval německý. S pozůstatky německého osídlení se snáším dobře. Jsou to lidi jako my.
    Přesto, že jsem viděl, jak ruské tanky rozjezdily u Liptovského Petera slovenského klučinu tak, že vypadal přesně podle románu Kůže, když přišli po "sameťáku" k nám ruské baletky, donesl jsem jim vánoční cukroví a popřál jim rusky hodně štěstí do Nového roku - a mám to u ruské menšiny zdá se dobré. Pracuji s židovkou. Měl jsem na za šéfa komunistu. Poctivý chlap to byl. A tak dále.

    Takže pokud tady vzplane boj, zda tenhle řekl na tamtom shromáždění onu lež nebo naopak ta lež je pravdou - prosím pěkně - má to celé pinožení vůbec nějaký smysl? I kdybychom se dobrali jakési subjektivní pravdy: Co s tou pravdou uděláme? Dáme si ji zarámovat? Nebo zalít do plexiskla?

    To co mě zajímá a co mě drží u spravování blogu je jiná věc: dnešní pokrytectví politiků, podlézavost a lenost novinářů, namyšlenost inteligentů a tupost stáda "ovčanů". Tady nám hrozí změna životních priorit směrem ke středověku (islám), stávající "vrchnost" se ho bojí byť jen zkritizovat, vymezit se vůči němu, protože ve společnosti je pátá kolona pokřikovačů - rudých, zelených, hnědých i duhových. Voličů.

    Takže nechtějte po mě, abych se rozčiloval nad nějakým projevem nějakého Kamase na nějakém sjezdu. To, co je před námi, je důležité.
    To je třeba nějak vyřešit.

    Kamas i Sudeťáci mi mohou být klidně ukradení.

    Dobrou noc.

    OdpovědětVymazat
  54. opravy:
    ... že už je nezajímavé?
    ...ruské baletky a zpěváci, donesl...

    OdpovědětVymazat
  55. Faktem je, že sudeťáci pohroužení do nereálného plkání a jakýchsi starých křivdách, by se také mohli zdárně proplkat až k okamžiku, kdy jim přemnožení vozembouchové učiní křivdu čerstvou a to způsobem jim vlastním a oblíbeným, uřezáním hlaviček, co se nepřidaly k islámu, zato ale blbě čouhají z límečků.

    Ono to váznutí v minulosti a patlání se v ním má své rozumné meze a ty by se neměly překračovat, a zejména pak ne na úkor proflákávání přítomnosti.

    Jinak kdyby se Kamas ztratit ráčil, mě by tedy nechyběl...

    OdpovědětVymazat
  56. Jak tak čtu to svoje večerní svoje rozhořčení:
    Já nejsem pro kreslení nějakých tlustých čar a nových začátků čehosi. Protože nové začátky pak mívají pokračování - určitě se zase někdo odvolá "na dějiny". A kolotoč vzájemného obviňování a výčitek začne znova. Hra bez konce, podobně jako "mlýnek".
    Ideální by bylo celou minulost pomalu stahovat do zapomnění, do ticha, jak se u nás říká "general fade-out". Člověk je v principu nepoučitelný - lidstvo by se totiž nemohlo chovat tak, jak se chová, kdyby si bylo vědomo svých dějin. Evropa mi připomíná poněkud pitomého chlapečka, který věří tomu, že rozpálená kamna lze pohladit holou rukou. Horko sálající z kamen odmítá vnímat, posilován řečmi o multikulturalismu. A pokud si nesáhne, neuvěří.
    Takže ten, kdo začne řeči o vinách/nevinách minulosti by zasloužil zbičovat. Alespoň obrazně.
    A má pravdu Draku, obešel bych se bez Kamase, Posselta, ale i Sobotky, Nečase, Kalouska, komunistů a celé EU.
    Kdybych na to měl patřičnou páčku, udělal bych docela svižný fade-out. Je třeba se dívat dopředu.
    Stále civění do zpětného zrcátka nás před čelním nárazem neuchrání.

    OdpovědětVymazat
  57. Chápu Vaši nechuť, StK, vracet se stále ke kolem dokola omílanému tématu českých dějin po 1918 r., za protektorátu a odsunu Němců po 1945 r. Napadlo Vás ale, proč je to téma pořád omílané? Snad ze snahy dobýt se historické "pravdy" a osvětlit tuto kapitolu dějin z objektivního hlediska?
    Anebo jde o cílevědomou manipulaci z čistě politických důvodů?
    Čeští historici se zabývají problémem manipulace dějin již od r. 1989. A to manipulace jak marxistické tak sudetoněmecké. Mezi historií, historiografií, ideologií a politikou jsou velice těsné vztahy. A rovněž tak mezi historií - včerejškem a současností - dneškem. Můžeme provést nějakou tlustou čáru, která by oddělovala mezi sebou různá časová období? Nežijeme dnešek jako pokračování toho, co se dělo před časem ještě nedávným ale také i dávno minulým? A nejsou na druhé straně pokusy o "revizi" náhledu na události zmíněného období diktovány jen politickými záměry ve smyslu staré odvržené ideologie?
    Proč se tolik lidí pokouší o destrukci pozitivních dějin Československa první poloviny minulého století? Proč se vyjadřují o čekém národu jako o neschopném vytvořit a hlavně udržet při životě svůj vlastní demokratický stát? A jako důkaz uvádějí konec první republiky v r. 1938, nástup komunistů k moci a zařazení Československa do sovětské mocenské sféry v r. 1948. A nakonec i rozdělení státu na dva celky v r. 1992.
    Podle těchto ideologizovaných výkladů bylo již "násilné" vytvoření první republiky historický omyl, vzniklý uměle jako odměna politiků Dohody za věrné služby a válečnou zradu.
    Proč tolik řečí o ochranné politice protektorátu vůči Čechům? Četla jsem to toto téma i jiné články dalšího Vám jistě známého autora.
    Neměli bychom si to stále znova uvědomovat, jaký je cíl těchto výkladů abychom je nakonec nezačali brát vážně?
    Nedílnou součástí nové dnešní reality je minulost. Znalost této minulosti posiluje národní identitu a působí jako stabilizující politický faktor chaotické přítomnosti.
    Tuto minulost ale musíme znát a nenechat si nacpat do hlavy všelijaké vymyšlené kecy. Podle rčení - na každém šprochu, pravdy trochu.

    OdpovědětVymazat
  58. Omíláním tezí, o kterých už je téměř nemožné získat skutečně relevantní informace (my to neumíme ani o těch, které se staly před měsícem!) nic nezískáte. To je jen přetahování oveček a zasévání svárů.
    Znám historii své rodiny a je mi jasné, že se nehodím ani do jednoho stáda. Jenže takových jako já je spousta. Dejte nám prosím, vážení politici, už svatý pokoj.

    "Mohamed" čeká za rohem. Chce naše území i duše. To je skutečný apel dne. Ne dnes již neřešitelný sudetský konflikt. To je jenom zastírací manévr, abychom si těch vozembouchů zas tak moc nevšímali. [;>/

    OdpovědětVymazat
  59. A to byl můj poslední komentář k sudetoněmecké otázce.

    OdpovědětVymazat
  60. Nezaříkejte se, Kocoure.
    Oni se ti sudeťáci zas zár dní vrátí.
    A co Vy? Budete mlčet?

    OdpovědětVymazat
  61. Pokud to otevřu, pročtu si (su zvědavý) toho Kamase až dneska.
    Ano, priorita je už léta jinde. Voda všude okolo stoupá. Jenže když na palubě se tak kráásně tančí!
    Jelikož mám spoustu informací, vím, že už dnes je pozdě. Prostě fakt. Právě proto to v sobě zavírám. Byl by to zoufalý výbuch.
    Přitom (to není alibismus, prosím!! To byste mne urazili.) ovšem není vůbec dobré přehlížet, bagatelizovat, znevažovat ta druhá nebezpečí, jevy, učení, hnutí. Bohužel v dějinách (no kdy jindy) jich v ž d y působí řada současně. A neví se, uvidí se, co/kdo se připojí k čemu proti komu, co zůstane při příp. konfliktu bokem a pak udeří (mentálně či doslova)... no atakdále.
    Co jsem vám tu ocitoval ten neuvěřitelný výrok toho rakouského eurohujera - víte, že je to horší, než jsem si myslel: vůůbec žádná reakce, dokonce ani zmínka. Jako hodit kámen do vody. A tam jsou aspoň chvilku kola.
    Výbeř relevantních událostí pro naše média je hrůzný. Zmatený (?), chaotický (promyšleně? Zbaběle?) nelze komentovat. Ano, jednou za čas krásný komentář - rozbor - delší úvaha, především v sob. přílohách (Orientace ap.). Jenže jinak...

    OdpovědětVymazat
  62. Tak zase jednu zprávu z jiného konce, abyste se měl nad čím zamyslet a podívat se, jestli to nemá něco společného s těmi sudeťáky.
    Včera v Londýně britská policie zatkla a odvezla v poutech 85 letou paní, protože před mešitou vykřikla na shromážděné před vchodem musulmány: vraťte se tam, odkud jste přišli!
    Mluvčí policie kentského distriktu to komentoval slovy: 85 letá žena z Chathamu byla zadržena pro podezření z narušování veřejného pořádku.
    Kdo by asi ten veřejný pořádek narušoval? Ta stará paní anebo tam přítomní muslimové v reakci na její volání?
    Proč ale zatkli a dali želízka jí?
    Jak politicky korektní!
    http://www.imolaoggi.it/?p=51609

    OdpovědětVymazat
  63. Pro Jakuba:
    Pokud má Jakub opravdu zaručené zprávy, že naše civilizace končí, je naprosto zbytečné se zabývat jakýmikoliv křivdami minulosti. Koho to bude po vpádu islámu (to asi je ten konec (?) zajímat. Rozdejte svůj majetek a odejděte do hor. Obejměte se s Posseltem a odpusťte si. Stejně budete všichni hodnoceni jako "nevěřící psi". Sudeťáci, komunisté, křesťani, židi i kocouři. Lopaty i filozofové.
    Ti co chtějí mermomocí přežít by se už pomalu měli učit kousky textů z Koránu. Večer i po ránu.
    Naštěstí se ty nejchmurnější předpovědi obvykle nesplní.
    Chilialisté by o tom mohli vyprávět...

    OdpovědětVymazat
  64. Zaručené, no... prostě chladně podložené extrapolací statistických, demografických, psychologických trendů, směřování, tendencí.
    Jsou situace, jedinců (přece to znáte) i společenství, kdy není nejen ideální, nýbrž ani prostě dobré řešení. Nutno zvolit z méně či více špatných, navíc bez odstupu času či místa, navíc v časovém stresu, navíc musí rozhodnout někdo náhodně ve funkci atd. se nacházející.
    Ano. Nelze ani, ubohé staré lady, říci či volat: Běžte si domů! S tím se počítá. Ale přímo ji ZATKNOUT... jaká dokonale načasovaná ilustrace. A na tohle bude někdo a další a další reagovat, napětí, stres, frustrace, bezradnost, davová psychóza, potřeba najít si své(ho) vůdce - a ti druzí se budou bleskem sdružovat, cítit se na jedné lodi ( i ti, co dosud nikoliv), hledat si s v é vůdce. No, satis, amici amicaeque. Vero nolo gaudere. Nemám z toho ovšemže radost.
    Není to můj obvyklý tón, omlouvám se předem, přijímám jakékoliv výhrady, bon.
    Jen vidím, registruju, hodnotím, shromažďuju, interpretuju fakta. Jak prosté, milý Watsone. Já tu skutečnost netvořím... Výhrady nemířit na mne, nýbrž na ni.

    OdpovědětVymazat
  65. Ano Jakube, já jsem ten neslušný.
    Bít se, a být třeba i poražen a z(a)bit, jen ne se poddat a poslouchat trapné pohádky o tom, jak jsme multikulturně šlechetní*.
    I to je lepší, než život, žitý čím dál tím víc "ve lži". Zní to biblicky, omlouvám se věřícím, ale jak nazvat dnešní situaci, kdy zase říkáme něco jiného mezi přáteli a něco jiného na veřejnosti. Ještě naštěstí pořád máme drzé chlapečky - ale už se pilně pracuje na jejich umlčení.
    Amnesty International - z dálky nám jakási "samozvolená" organizace známkuje něco, o čem ví kulové. Prý plošná diskriminace Romů.
    Necháváme žvanit nějaké Kamasy a ještě jim děláme reklamu na webu. A na blozích. I Šaman. Ta jeho přednáška měla správně skončit za nulové reakce publika, nezájem o žvásty, chápete? A ne to rozebírat a protestovat - a dělat tomu tak reklamu.
    Komunisté se začínají vzmáhat a u určité části stáda v Kotlince jsou velmi úspěšní. Pokud tady ovšem nevzejde nějaká český Grillo, který si ovčany za pár měsíců ochočí. Je to jen otázka času - a někdo si úspěšně odzkouší roli přesvědčivého Krysaře. Rudého nebo hnědého - jaký je v tom rozdíl?
    A napětí pocházející ze lží stále roste. V TV se dnes rozčilovali, že 40% dětí by šlo protestovat proti neoprávněným výhodám Romů. A v téže relaci uvedli slavný kamerový záznam, kde Cikánky napadly gadžovskou maželskou dvojici a zmláili ji do krve. Policajt, sedící pár desítek metrů odtamtud na služebně té mlácené ženě ani NEOTEVŘEL DVEŘE! když prosila o pomoc. Dostal sice vteřinového padáka (takoví srabi nemají u policie co dělat), ale kolik takových je. A bojí se, protože když zasáhnou, hned na ně začíná hon a mluví se hned o rasismu, policejní brutalitě atd.
    Ne, nežijeme v pravdě. Ani trochu. To je myslím hlavní průšvih. Zabýváme se kolovrátkovými výpady na Sudeťáky, neofašouny, komouše - a nestaráme se o to, zkusit se podívat dopředu. I když tam to vypadá na "cestu zarúbanú". Pravda/realita je obvykle dost hnusná. Ale bez ní - bez ní to prostě nepůjde. Dostaneme se jinak brzy do světa, kde bude naprosto vše relativní a místo řešení problémů budeme tančit rituální tanečky na zahnání démonů. Těch, jejichž jméno se nesmí ani vyslovit.
    Nevím, jestli je to stářím, ale vidím jasně, že i Aston (Ondřej Neff) pomalu ale jistě dochází ke stejným závěrům. Možná je to tím, že už od života v našem věku celkem nic zvláštního nečekáme a jsme proto ochotni i riskovat. Čert ví. Bůh ví. Ta britská stařenka jen opředběhla dobu. A dostala pouta. To je dobře - dokonalá ilustrace státní "moci", která si troufá už jen na stařenky. Ty žádná "Amnesty" neochraňuje. Jen ne pravdu, proboha!

    */ kdyby se takto chovali Izraelci, už dávno by Izrael neexistoval!!

    OdpovědětVymazat
  66. Přečetl Kamase. S čím dál víc otevřenou hubou, svraštělým čelem, rychlejším tepem.
    Takzvaní čeští letci v Anglii, takzvaní... takzvaní... to snad není pravda. Nemůžu teď psát víc. Já si na tu ku*vu posvítím.

    OdpovědětVymazat
  67. Takzvaní... takzvaní.... takzvaní. Připomíná mi to, jak bylo za heydrichiády roku 1942 oznámeno popravení bývalého generála bývalé armády bývalé Československé republiky Aloise Eliáše za činnost proti Říši. No hlavně že si ten letošní Sudetoněměcký den tak pochválil Bohumil Doležal! No comment.

    OdpovědětVymazat
  68. A už tancujeme, jak oni chtějí. Rozčilujeme se, ohrazujeme se proti nesmyslům, budeme dokazovat...
    Rituální tance, přátelé, rituální tance...

    Dobrou.

    OdpovědětVymazat
  69. Nemáte se zač omlouvat, Jakube.
    Chápu Vaše obavy ze současné situace, kdy se hromadí události, tvoří nerozpletitelný uzel a nikde v dohledu někdo, kdo by dokázal říci, tak dost, změňme politiku, zastavme se na cestě, která vede neznámo kam, spíš k záhubě než k racionálnímu řešení.
    Chápu Vaše rozhořčení nad tichem, kterým čeští představitelé přijali útoky rakouského europoslance v Bruselu. To mě také vedlo k "oprášení" sudetoněmeckých dní v Ausburgu. Mlčíme, protože nám vsugerovali, že není politicky korektní kritizovat zbabělost multikulturalizmu, mlčíme, protože není politicky korektní nepřiznávat do nekonečna české historické viny. Ono to jde jedno s druhým.
    Omluvil se někdo nám za německé nadávky na adresu prezidenta Beneše jako "Bluthund Beneš", Beneš a jeho židovská smečka", "lotr Beneš"?
    A jestlipak víte, vážení, že dělení Čechů na Čechy a méněcenné Čecháčky dělal za okupace ministr osvěty Moravec? Toho, kdo by se rozhodl k podpoře nacistické agrese do Evropy nazval "energickým a statečným Čechem" . Toho však, kdo zůstal věren tradici minulosti označil s pohrdavým despektem za méněcenného "Čecháčka". " (cit. Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc. - Manipulace s dějinami první republiky, I.)
    Pěkné tradice, není-liž pravda?
    A teď něco ze strany současného multikulturalizmu. Italské noviny přetiskly zprávu válečného dopisovatele z Afghánistanu Mustafy Kazemi z facebooku o smrti osmileté holčičky, kterou padesátiletý manžel, co si ji koupil, při svatební noci umordoval k smrti.
    Tady máte odkazy:
    Mustafa Kazemi, War Correspondent
    Afghanistan
    https://www.facebook.com/Combatjournalistpage/posts/10151402448030583

    Afghanistan, l’ennesima morte di una “sposa bambina”
    http://www.almaghrebiya.it/wordpress/2013/05/22/afghanistan-lennesima-morte-di-una-sposa-bambina/

    Je to stále jedna a tatáž fronta - a reakce? nechat plavat a neangažovat se. Ono to nějak dopadne.

    OdpovědětVymazat
  70. A ještě jeden článek na dobrou noc, jestli Kocour není už v posteli.
    I paesi europei a rischio di guerre etniche, se non riscoprono se stessi e la loro identità
    http://www.criticalibera.it/i-paesi-europei-a-rischio-di-guerre-etniche-se-non-riscoprono-se-stessi-e-la-loro-identita-18302/

    OdpovědětVymazat
  71. Přesný titulek: X-tá smrt dětské nevěsty. Hrůzné je slabounké slovo. Jenže jenom provozní nehoda správného vyznavače Jediného Boha, že...
    Evropská státy dávají v sázku etnické války, ne-li - a jak dál, sím? Riscoprono - ?
    Strašlivá smrt. Holčička, osm let. Zkuste si to představit, jak umírala. Ne.

    OdpovědětVymazat
  72. Jakube,
    Překlad by byl asi takový: Evropským státům hrozí etnické války, jestliže nepochopí samy sebe a nenajdou svou identitu.
    Četl jste Šamanův článek na Psu? Moc se mi líbí, přímočarý, jasný, logický. To je ta nepřetržitá vazba s minulostí, kterou nám ti pánové neustále strkají pod nos a to ve své verzi. To by mělo být varováním, že nemůžeme přecházet kolem s pohrdlivě nakrčeným nosem a znaveně mlčet.
    Může se to snadno brát za rozpačitě skloněnou hlavu mezi strachem přihrbenými rameny. A oni to tak právě berou. A útočí čím dál ostřeji. Zvlášť tihle historicky opoždění kolaboranti.

    OdpovědětVymazat
  73. Není to až tak beznadějné. Když jsou v bedně s trubadúry presentovány v podstatě optimistické závěry, zhovadilých organisací, jako je třeba Amnesty International (AI = že by Artificial Intelligence? to ne, to spíš AI = Americká Idiocie). Zpět k tématu: fakt, že 40% dětí namítá proti neoprávněným výhodám zvýhodňované menšiny a jen méně než 10% dětí by bylo ochotno tyto neoprávněné výhody obhajovat, znamená to, že jsou to opravdu dobré zprávy. Lháři samozřejmě, že udělají tu chybu a podlehnou iluzi snadného řešení, takže začnou víc "tlačit na pilu", začnou více lhát a více a brutálněji trestat ty, co nehopkají podle jejich přání, ale místo aby uspěli v jejich "bohulibém", ale jinak zkázonosném a idiotském úsilí, tak tím jenom přiblíží a uspíší "výbuch papiňáku" a tím i svůj vlastní konec. Ale i konec mnoha z těch, jejichž "zájmy" na beztrestné parasitování tak vehementně prosazují a obhajují. Ti budou smeteni vlnou oprávněného hněvu spolu s těmi idioty, co jí zapříčinili.

    Není vše tak úplně beznadějné, v Evropě máme lidi, jako je Geert Wilders a jeho parlamentní stranu. Ten člověk se po své vlastní zemi nemůže pohybovat bez ochranky, to ale holandským, evropským a dalším tupounům nestačí, proto přeci islám, jakožto náboženství a hnutí potlačující lidské svobody a práva nezakážeme... Theo van Gogh, který si dovolil svobodně vyslovit svůj názor a obavy, je už po smrti. Ani tohle jim není dost dobré, dějají že nevidí a neslyší. Po smrti jsou už minimálně desítky, ne-li stovky a tisíce děvčat, která chtěla žít jinak, po svém a šťastně, s partnerem, kterého chtěla sama a ne s tím, kterého jim vybere rodina a jak jim přikazují prastaré hovadné tradice... A co ještě k tomu potřebujeme? Až nám začnou hromadně uřezávat hlavičky po desítkách, či stovkách a tisících? To by už mohlo být dost pozdě. Ty hovadné prastaré tradice a islám, který je konservuje, je potřeba zlomit, to je kořen toho zla, něco takového prostě nemá v civilisaci místo a něco takového do ní prostě nepatří. Jakoby toho všeho nebylo dost, tak ještě ta multikulturní hovada strčila Wilderse před soud. Ten ale i při vší snaze a vůli vyhovět neshledal dobrou záminku, zač ho zašít...

    Jsou ale i dobré zprávy, existují určité síly a organisují se, například něco, jako je toto:

    http://englishdefenceleague.org/

    A nejenom to, pokušejí se zdá se o cosi celoevropského, což podle mého více než rozumný počin. Počtu si a budu ledovat dění, uvidíme.

    Zatím to shrnu tak, že situace není řekněme ani dobrá, ani veselá, ani jednoduchá, ale přeci jenom není zcela bez záblesků naděje do budoucna.

    OdpovědětVymazat
  74. Jsou tyto názory pohádkových bytostí rasistické? Je-li odpověď ano, jsem tedy rasista. Možná mohou pohádkáři i přitvrdit: militantní rasista.

    OdpovědětVymazat
  75. Artificial Inteligence - dobrý!! Okamžitě adoptuju.
    A čtu dál.

    OdpovědětVymazat
  76. Jeden nečekaně moudrý a poměrně úspěšný politik při jakési příležitosti kdysi pravil:

    "If it takes a bloodbath, lets get it over with. No more appeasement."

    Tím politikem nebyl nikdo jiný, nežli Ronald Reagan.

    Před 2. světovou se spojenci z 1. světové války zalekli pár menších trablů a trochy obětí kvůli porušování smluv v Porýní. No a o několik let později si daň za ignoranci a tupost vybrala své v desítkách milionů životů a změně celosvětové rovnováhy, jejíž následky cítíme dodnes.

    Přejme tedy víc sluchu a pravomoci Churchillům a Reaganům a naopak co nejméně Ashtonkám, Barrosům a další rudé, zelené, trockistickém maoistické a nevím jaké další uplkané a halvně zlodějské a prolhané sebrance. Čas už totiž víc než dost nazrál.

    OdpovědětVymazat
  77. Inf, Šamanovi jsem okamžitě vyslovil své vrcholné uspokojení a uznání ohledně článku na Psu telefonem!
    A už se žurnalisti, komentátoři, všici osmělují - začíná se to množit, v novinách, rádiu, brzo snad, dokonce - v TV! Najednou píšou v souladu s cítěním většiny. Podívejme se... V dnešní mfDnes o tom šíleném Duchcovu například. I když tyhle naše vnitrostátní trable jsou trochu z jiného kadlubu. Přesto -

    OdpovědětVymazat
  78. Ten Duchcov, to je opravdu hrůza. Aby policajt nepomohl napadeným, nebo je aspoň nepustil schovat se dovnitř před napadením, no to je opravdu vrchol, pro to neexistuje omluva a není pro to slušné slovo a sprostý být opravdu nechci.

    Na druhou stranu, tady je docela vidět, že dotyčná verbež, co ty lidi napadla, se kriminálu evidentně nebojí. Je to snad proto, že zavřít můžou a pustit musí? Nebo je to třeba proto, že je to takový sociálně ohleduplný kriminál, kde makat se nemusí, když jeden nechce, pobyt je relativně příjemný, možná i méně pracný, než makat v domácnosti? Až zase bude přeplněno, tak však to zase někdo vyprázdní? Nebo jsou už tak drzí následkem onoho zvýhodňování, že už si myslí, že když se ožerou, že si můžou řvát co chtějí, kdy chtějí a jak chtějí a případně si i třísknout pro obveselení do kolemjdoucích, zejména když těch je zrovna v místě méně, než těch rozjařených?

    Asi to bude tak trochu od všeho a je to chyba nás všech, když to připustíme, ne jenom té verbeže, že se tak chová. Je velkou chybou, že neřveme na ty politické lemply, že tahle už to dál opravdu nejde. Kdyby ta verbež věděla, že dostane přes pazoury pořádně, tak by si takhle zeširoka, zvesela a bezstarostně nevyskakovala.

    OdpovědětVymazat
  79. Jakube,
    jsem ráda, že se Vám článek také líbil. Je takový vyvážený a klidný a při tom pádný.
    Taky bych měla Šamanovi napsat alespoň mail.
    O těch vecech se podle mého skromného mínění má mluvit. Jinak to vypadá, jako že kdo mlčí, souhlasí.
    A tihle pozdní staronoví kolaboranti jako Kamas a Beer jsou skutečně něco ohavného.

    OdpovědětVymazat
  80. Ovšemže, Draku.
    Jak to, že je nevzali do vazby?
    Ale ten policista, bojící se otevřít dveře stanice před běsnící povýšenou lúzou, okamžitě dostal padáka! Tady vidíte, že u PČR j s u rozhodní lidé. Být tam ten můj - to by bylo tóčo.
    Víte, co se stane v US, napadne-li někdo, natož několik primitivů, strážníka?! Má pistoli...
    Ale ti naši t a k y , že!

    OdpovědětVymazat
  81. Jakubovi S.:

    Aspoň zlomek rozhodnosti, ráznosti a sebevědomí amerických policajtů, by těm našim velice slušel. Když někdo neuposlechne či nerespektuje amerického policajta, tak riskuje, že to nepřežije a také se to stává a není to až tak vyjímečné. Nikdo ale ty policajty pak nevláčí bahnem. Jejich profesionalita ale je poměrně dobrá. U těch našich je problém trochu v nich samých, ale odráží se na tom jejich neblahém a nepoužitelném stavu i celková atmosféra turbulencí a nestability a jejich nejistota zastání u exekutivy a zákonodárců. No to my dva asi nevytrhneme.

    K těm kolaborantským padouchům:

    Měli by je asi nejprve pověsit za cosi na pár dní do průvanu a kdyby to nepomohlo, tak zašít aspoň na několik let.

    Řvát by měla naše média a hlavně s nimi pak i velvyslanec v Německu a MZV zde, které by zase mělo prudit na velvyslance německého. Toto mi v těchto případech hodně chybí.

    Byť tedy jak je vidět, tak k jakési spolupráci našich policajtů s německými došlo a padouch měl jakožto extrémista početně omezené publikum. To je pořád lepší než nic a mnohem lepší, než drátem do oka.

    Šaman udělal dobře, že se ozval, za to mu patří i můj dík.

    OdpovědětVymazat
  82. K prvnímu odstavci Draku:
    Právě o tom jsem včera psal. Cokoliv kdokoliv udělá podle dohodnutých pravidel, je za to hned levými a bůhví jakými dalšími pisálky dehonestován, prakticky bez možnosti účinné obrany. Pokud je na něj podáno trestní oznámení, je kupodivu na tom o něco lépe. Může se bránit a často se ubrání.
    Jenže soudní pře trvá strašně dlouho. A proč? Protože u nás je zvykem se soudit i v beznadějných případech a odvolávat se a odvolávat. I když se třeba jedná jenom o nevysoutěženou zakázku na dorozumívací systém za pár milionů.
    Nejsem právník, ale co kdyby se naši zákonodárci zamysleli nad pravidlem: Když se odvoláš a prohraješ, trest se ti automaticky (!) zvýší o třetinu. Když se znovu odvoláš a při znovu prohraješ, zvýší se o 2/3. A nakonec když se odvoláš po třetí a prohraješ, trest se ti zdvojnásobí a už se s tebou nebude nikdo bavit. Chce to pochopitelně kvalitní soudní moc a systém. Přehazování případů, odmítání pro místní nepříslušnost případů jen proto, že jsou evidentně složité a vypadají na dlouho atd. by asi být nemělo tolerováno. A tresty pro soudce a policisty, kteří selhali by měly být alespoň dvojnásobné, než u "civilů". Pak za chvilku, tak asi za generaci tj. dvacet let, budou lidé policistů i soudců vážit. Teď jsou příslušníci obou skupin často za šašky. Často právem.

    OdpovědětVymazat
  83. Masaryk přecenil, nepochopil, neuměl vidět....A kdo tehdy nepřecenil, pochopil a viděl? A kdo dnes z takové pozice? Bělohradský předvádí typickou manipulaci. Zpětně dopočítává příklad ze známého výsledku. V tomhle případě jak moc Masaryk byl blbej. Jenže kdo tehdy byl chytrej? Kdo byl chytrej před Velkou válkou? A vůbec, kdo byl chytrej před čímkoli? Kdežto po bitvách je generálů jak nasráno. Bělohradský je jedním z nich.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)