Prohledat tento blog

středa 28. srpna 2013

Srpen 1968

Napsala Informace










"Once you get into this great stream of history, you can't get out." 

 (Richard M. Nixon)



   Čtenář, blíže neobeznámený se situací, vzniklou po druhé světové válce, kdy se svět dělí na dva tábory: tábor "socialismu" a tábor "kapitalismu", které proti sobě vedou studenou válku, musí být zmatený při čtení článků v českém tisku o srpnu 1968, o předcházejícím Pražském jaru a o hlavních postavách, vystupujících v těchto dramatických chvílích.



   Kdo byl tenkrát vlastně zbabělec a zrádce vlasti? Dubček a jeho skupina reformátorů anebo signatáři zvacího dopisu Brežněvovi, kterým žádali Sovětský svaz o zásah proti Československu všemi prostředky na záchranu socialismu?

   Dubček byl zrádcem, protože kapituloval před Brežněvem, stal se poslušným vykonavatelem jeho nařízení, včetně podpisu pendrekového zákona a to všechno proto, aby prý "zachránil vlastní kůži", tvrdí řada komentátorů (včetně nynější hlavy státu). 

    Pět signatářů dopisu se zase dopustili vlastizrady, protože žádali cizí stát o zásah, třeba i ozbrojený, aby se ČSSR dostalo ven z "hrozícího nebezpečí kontrarevoluce". 

   Brežněvova doktrína omezené suverenity, podle které Sovětský svaz byl oprávněn zasahovat do vnitřních záležitostí států Varšavské smlouvy pokaždé, kdy hrozilo, že by se některá "socialistická země odvrátila od socialismu ke kapitalismu" je sice poprvé jasně formulována na stránkách Pravdy až po intervenci v Československu, ale je v podstatě hlavní složkou sovětské zahraniční politiky po II. sv. válce. Stačí si připomenout data: 1953 potlačení protestních hnutí ve východním Německu, 1956 vojenská intervence v Maďarsku, r. 1980, kdy generál Jaruzelski zabrání intervenci v Polsku sovětských vojsk z východu a východoněmeckých ze západu vyhlášením výjimečného stavu a potlačením občanského kvasu, v jehož čele stála Solidarnosć.

   Sovětské vedení kontroluje své "spojence" nezávisle na vnitřní situaci v SSSR. Zásah v Maďarsku probíhá právě za destalinizace Chruščova, Pražskému jaru předcházelo v Sovětském svazu při příchodu k moci trojky Brežněv, Kosygin, Podgornyj období reforem, nebo spíš pokusů o reformy, hlavně v ekonomice - ve snaze uvolnit těsný krunýř plánovaného hospodářství a dát větší autonomii kolchozům - které ale pomalu uhasne pro obstrukce Brežněva, který se bojí sociálních nepokojů.


   Počátkem šedesátých let dochází také v Československu k probuzení reformních snah ekonomů jako Ota Šik nebo Radoslav Selucký. Můžeme říci, že další průběh událostí v Československu, iniciativy jako II., III. a pak IV. Sjezd československých spisovatelů pokračují v politice požadavků větší svobody ve vyjadřování, omezení ideologického nátlaku komunistické strany, pokračují v politice která má svůj původ právě v uvolnění vztahů mezi Sov. svazem a západem za dob Chruščova. Uvolnění, které končí krizí raket pro Kubu.

(Primavera di Praga, risveglio europeo, a cura di Francesco Caccamo,Pavel Helan,Massimo Tria, Firenze University Press, 2011)




   Sovětské vedení dává ultimatum Dubčekovi: Buď ten proces zastavíte sami, anebo vám v tom pomůžeme my.




   Mezi dokumenty polské generální prokuratury se nachází zápis z jedné chůze mezi československými zástupci a představiteli "bratrských" zemí, kde Podgornyj se obrací tvrdě k čs. delegaci s otázkou, jestli chtějí dojít až k prolévání krve.    Lidové noviny l’8/2/9

   Dokumenty o jednáních Dubčeka s Brežněvem a dalšími představiteli "spřátelených" zemí jsou k nalezení ne webu v "The Prague Spring '68", Compiled and edited by Jaromír Navrátil (chief editor), Central European University Press, 



   V Literárních novinách se o jednáních se Sovětským vedením o následujícím vynuceném procesu "normalizace" píše toto:

"Černík se potom spolu s prezidentem Svobodou, generálním tajemníkem KSČ A. Dubčekem a předsedou Národního shromáždění Smrkovským účastnil jednání s L. Brežněvem v Moskvě. V delegaci dále byli Vasil Biľak, František Barbírek, Jan Piller, Emil Rigo, Bohumil Šimon, Josef Špaček, Oldřich Švestka, Miloš Jakeš, Jozef Lenárt, Gustáv Husák, Alois Indra, Zdeněk Mlynář, Martin Dzúr, Bohumil Kučera a Vladimír Koucký.
Brežněv stanovil následující podmínky: Ustavení nové vlády z kolaborantů nebo přijetí okupační vlády. Další alternativa byla připojení ČSSR k SSSR. Za těchto okolností měl zájem pracovat v nové kolaborantské vládě pouze A. Indra, i ostatní kolaboranti couvli."

Mirko Raduševič: Normalizační občan Oldřich Černík, Literární noviny, 24. srpna 2013 

   Kolaboranti nechtěli s normalizací mít nic společného, alespoň oficielně, nechtěli se příliš vystavovat na oči občanům, veřejně se angažovat v okupační vládě. Další alternativa, i když podle mého dost nerealistická právě pro odezvy, které by vyvolala na mezinárodním poli, byla udělat z ČSSR další sovětskou republiku, anektovat ji jednoduše k SSSR. 

   Velký výběr tu tedy nebyl. Co pak vedlo Dubčeka a jeho skupinu ke zvolení cesty poslušných vykonavatelů sovětského diktátu místo aby to "položili", není snadné odpovědět. Tady bych mohla dělat jen dohady.

   Ze zkušeností československých reformátorů socializmu si vzal poučení generál Wojciech Jaruzelski, když 13. prosince 1981 vyhlásil výjimečný stav. Jak vyplynulo z dokumentů, předložených při procesu v r. 2008, kdy byl pro tento svůj zákrok souzen, generál předešel svým krokem invazi "spřátelených" vojsk o 12 hodin. A jistě i velkému  krveprolití, Poláci by byli reagovali na agresi aktivně. Jaruzelski byl zproštěn viny.

Měl o tom zajímavý rozhovor s italskou novinářkou Annaliou Guglielmi.

   Brežněvova doktrína omezené suverenity řídila sovětskou zahraniční politiku až do Perestrojky. Jakmile se od ní upustilo, rozpadl se nejen "socialistický tábor", ale i Sovětský svaz.  Což, dodávám, nebyla jediná a ani hlavní příčina jeho rozpadu.

   Co tedy říci o Dubčekovi a reformátorech Pražského jara? Zbabělci? Neměli na vybranou. Museli přijmout sovětský diktát. Jiná cesta tu nebyla. Ani myšlenka krveprolití by Sověty nezastavila.

    Co říci o pětici signatářů dopisu, ve kterém žádají pomoc SSSR? Zarazila mě jedna zpráva a to, že v červenci 1992 byl dopis objeven ve Státním archivu Ruské Federace a to zapečetěný. Cožpak Brežněv ten dopis ani neotevřel, natolik si byl jistý jeho obsahem? A jestli ho otevřel, tak proč ho nechal znovu zapečetit?



  Poznámka: při hledání na webu jsem našla dva zajímavé dokumenty. Jeden o neslavném konci mumie prvního československého faraona, dělnického prezidenta Gottwalda. Píše o tom již Karel Kosík ve své knize Naše nynější krize jako o jednom z projevů morální krize socialistické společnosti: 


"Vláda, která dala nabalzamovat mrtvolu Státníkovu, oblékla mumii do generálskě uniformy, potom ji převlékla do civilních šatů a nakonec ji zpopelnila, neměla tušení o svém rozhodování a zajména jí uniklo, že se v jejích činech projevuje metafyzika moderní doby, která ztratila úctu před živými a mrtvými, protože všechno přeměnila na předmět manipulace ..." (str. 137)

   Zajímavé podrobnosti o neúspěšné balzamaci jsou ve článku  



    Hlavně bylo zapotřebí uspokojit pracující, zachovat tělo dělnického prezidenta na věčné časy. V poválečném přelomovém období navíc bylo potřeba nových rituálů.



  Další zajímavý dokument je spis, kde se čínský vůdce Mao Ce Tung vyjadřuje o Brežněvově doktríně omezené suverenity.

"Quelli che voi chiamate gli “interessi del socialismo” sono esattamente gli interessi del socialimperialismo revisionista sovietico, gli interessi del colonialismo. Voi imponete la “sovranità suprema” di un sovrano agli altri popoli, il che significa che la sovranità degli altri paesi è “limitata”, mentre il vostro potere di disporre di questi paesi è “illimitato”. In altre parole, voi avete il diritto di comandare gli altri paesi, mentre essi non hanno il diritto di opporsi a voi; voi avete il diritto di calpestare gli altri paesi, mentre essi non hanno il diritto di opporre resistenza."

To, co vy nazýváte "zájmy socialismu", jsou přesně řečeno zájmy sovětského revizionistického sociál-imperialismu, zájmy kolonialismu. Vy vnucujete "nejvyšší suverenitu" vládce jiným národům, což znamená, že suverenita těchto národů je omezena, zatímco vaše moc disponovat volně těmito národy je "neomezená". Jinými slovy, vy máte právo poroučet jiným národům, zatímco ty nemají právo vám odporovat. Vy máte právo utlačovat jiné národy, zatímco ty nemají právo se bránit.




   K pochopení této kritiky je zapotřebí dodat, že Mao zde polemizuje z pozic leninského internacionalizmu, který propagoval myšlenku mezinárodní proletářské revoluce. Jenomže by se pod tím mohl podepsat klidně i antikomunista.

(Citováno z Mao Tse-Tung opere complete vol. 24 "Leninismo o socialimperialismo")



   Přátelské vztahy mezi Čínou a SSSR se dostaly do krize už v druhé polovině padesátých let a byly pak docela přerušeny.


   Životní dílo nesmrtelného Vůdce národů – velké sovětské imperium – přežilo svého tvůrce jen o padesát let. Můžeme být rádi, že ho jeho dědici v tak relativně krátké době zlikvidovali.

   






   Když jste se jednou ocitli ve velkém proudu historie, není vůbec snadné dostat se z něj ven.

 (Richard M. Nixon)

63 komentářů:

  1. Pěkná výstižná zaujatá (to je +!) kompilace. A dokonce něco v italštině - no radost, radost. Tedy nikoliv z té tématiky... Ten Mao mne zaujal. Pokud jsem znal, pozapomněl jsem.
    Tehdy NEBYLY OSOBNOSTI. A dnes... jsou - ?
    Božebožebože. Fakt radši spat.

    OdpovědětVymazat
  2. Měl jsem nutkání (naštěstí ne moc nutkavé) tady zase začít vykládat o "mém osmašedesátém."
    Napřed se ozval Jakub a dal tu svoje vzpomínky, nyní i Informace danou věc přehledně shrnula - a já už to aspoň dvakrát nebo třikrát někde popsal. Pochopitelně subjektivně - nejsem historik.
    Takže nehrozí, že bych ty "své dny" opět popisoval. Ba ani o šest.

    OdpovědětVymazat
  3. Barry B. Longyear
    Ozbrojené síly Země

    David pocítil horko v zádech. “Do kvadrantu se musíme dostat všichni…”
    “Davide, to, co teď právě vidíš - mezi mnou a tebou - je právě hrozná tvář občanské války. To chceš? Vést válku proti vlastnímu otci?”
    “Otče, když nedonutíme Rhance ke vstupu my, pak to udělají vojáci Devátého kvadrantu. A to nejsou lidé. Devátý kvadrant nám alespoň dává příležitost, abychom si své záležitosti dali sami do pořádku.”

    ---

    Nicméně se můžeme jen dohadovat, nakolik byly které pohnutky ve skutečnosti rozhodující pro to, co David, Husák a Jaruzelski dělali. A možná to nevěděli ani oni sami - jako Timothy Truckle, který měl pochybnosti o tom, zda vlastně není ve skutečnosti tím, zač se vydává.

    OdpovědětVymazat
  4. informace to hezky shrnula. Nezapomněla na nic podstatného, zdůraznila co bylo třeba a položila ty správné otázky. Je to takové hezky hutné a přehledné.

    Myslím si o tom všem, že Ludvík Svoboda tenkrát, po invazi, zkusil zachránit v rámco daných možností co se jenom dalo. Jeho role v tom všem mi připadne poměrně positivní a to i přes to, že to byl levicový politik a levicově orientovaný člověk. Ale zároveň s tím to byl slušný a zásadový člověk. Takových není mnoho. Slušně a zároveň velmi statečně, se zachoval i F. Kriegel.

    Husák pochopil situaci, konjunkturálně překabátil z jarních barev na normalisační a pak už odváděl podle mého více práce a v lepší kvalitě, než mohli v Moskvě doufat. Smutný příběh, ale nebyl sám.

    Poláci tu situaci se Solidaritou, zvládli se znalostmi naší situace a její geneze podle mého tak dobře, jak jen to šlo. Ne, že bych chtěl nějak opěvovat Jaruzelského, neznám ho a neznám ani jeho pohnutky, ale myslím, že v rámci daných možností se zachoval tak, aby Polsko uchránil a také si myslím, že se mu to poměrně zdařilo. Rozhodně se tam aspoň z toho co já o tom vím, poté neděly tak zvěrské čistky, jako tady.

    OdpovědětVymazat
  5. - a terazky by mě ale moc zajímalo, co na to mínění/tvrzení, postupované v posledním odstavci, řekne pan domácí. Jsa Czeszyniakem.
    Asi na pár řádek málo, že.
    Já su takový vůl, že dokonce lituju, že tehdy padla pod stůl idea polsko-české (-československé? - To teď nevím.) federace.
    Prostě stále sa mi cnie po velkém nepřehlédnutelném státě mezi Němci a Rusy.
    Že je tento můj další běžný slovakismus jasný, hned po přečtení, možno-li nahlas?

    OdpovědětVymazat
  6. Pane Žíkovecký,
    ten výrok Richarda Nixona má i dovětek: "Once you get into this great stream of history you can’t get out." pak pokračuje: "You can drown. Or you can be pulled ashore by the tide." (Když jste se jednou ocitli ve velkém proudu historie, není vůbec snadné dostat se z něj ven. Můžete se utopit. Anebo vás vyhodí příliv zas na břeh.)
    Když se politik pouští do proudu, nikdy neví, jestli se mu podaří doplavat k cíli nebo jestli při tom neztroskotá.
    Někdy to záleží docela jen na podmínkách, na situaci do jaké se dostane. Může sice něco předvídat, reagovat, ale co dělat,když je proud tak silný, že ho strhne a přemůže?
    Čs. komunistické vedení se také dostalo do takového silného proudu, že nedoplavalo a bylo rádo, že se ocitlo na břehu a ne někde na dně.

    OdpovědětVymazat
  7. Jakube,
    stěžujete si, že tehdy NEBYLY OSOBNOSTI.
    Na to si stěžují, jak jsem mohla vidět, i na stránkách slovenských blogů, když kritizují Dubčeka. Slovensko prý nikdy nemělo velkého muže v historii.
    Podívejte se trochu na některé ty Velké muže, kterým na tu velikost dala oficiální historie "patent".
    Napoleon skončil na Sv.Heleně ve vyhnanství.
    Hitler (o jehož velikosti nejsem přesvědčení, ale Němci za nacizmu ho tak považovali) see zastřelil a spálii ho na nádvoří. A pak v Moskvě probírali jeho kosti, jestli je to on anebo není.
    Stalin, sice umřel ve své posteli, ale jak se traduje, jeho spolupracovníci ho nechali umírat a úmyslně mu nezavolali lékaře.

    A jejich odkaz národu nebo lidstvu?
    Co asi říká velký Mao, že nynější vedení strany proměnilo jeho Velký skok kupředu za nejprimitivnější formu kapitalismu?
    Anebo Stalin, když vidí jak malují hlavu Ruské federace (už to, že se Svaz sovětských socialistických republik smrskl na federaci ho musí požádně žrát), jak tady malují a veřejně vystavují Putina v ženských šatech, jak česá ofinu Medvěděvovi v podprsence?
    Velcí muži? Všechna sláva polní tráva.
    Spíš než velcí, raději pracovití, svědomití, počestní.


    OdpovědětVymazat
  8. No a copak myslíte, že jsem to nemyslel takto? Possibile - ? Ma va.

    OdpovědětVymazat
  9. informaci:

    Ze známých Slováků, které by bylo možné považovat za velké, se mi líbil například M.R. Štefánik. A ne jen proto, že byl letec a astronom, ale především proto, že to byl inteligentní vzdělaný pán a zároveň s tím usilovný, svědomitý a poctivý dříč. Takových jako on není mnoho.

    Dnes bychom také nějaké našli, třeba Lasicu a Satinského, byť Satinský je dnes už také nějakou dobu po smrti.

    Ten Nixonův citát je k věci. Díky za něj.

    OdpovědětVymazat
  10. Netušil jsem, že idea Polskočeska byla vůbec na stole.
    Nicméně je to zajímavá idea aspoň pro konstrukci dalšího z paralelních světů.
    Úřední řečí by byla Moderní Západoslověnština s polskými nosovkami, českým ř a slovenským vokáněm.
    Státní znak je nasnadě, ale kam umístit říšské hlavní město? Pro Československo jsem navrhoval jako hlavní město Hodonlínč, takže pro Polskočeskoslovensko by se hodila Jaworzynka.

    OdpovědětVymazat
  11. Byl to dokonce v delší perspektivě jeden z leitmotivů Edy a Honzy v Londýně, jenže... "za tehdejších poměrů pokus ten nemohl ovšem míti úspěch" (EB). "Znamenalo by to samo o sobě blok dosti silný politicky, teritoriálně a hospodářsky." Achachach. Ou sont les ilusions d´antan- ?
    K té větě, shrnující (právem) vše význačné na MRŠ, dodávám: - jako každé chytré malé pivo!
    A takové (kon)federaci by se ovšemže muselo vládnout ze Slezska - no a: co se nabízí, ne-li sídelní město Stk?

    OdpovědětVymazat
  12. Ba ne, Ocelové srdce republiky na to nemá.
    A ani zájem. Tady jsou sice nekomlikovaní, přímí. A kdo by snesl, aby mu nějaká vláda říkala, že je blbý nebo chamtivý. To už raději bílou Opavu, uprostřed polí a hájků, sídelní město biskupů a tak podobně.
    "Tu se synci robilo, teraz syce něrobi, ale zas robiť budě, bo na take cypoviny jako vladnuti sum pražaci, vitě, ni?"

    OdpovědětVymazat
  13. errata: ...sice lidé nekomplikovaní, jednoduší, ale zato přímí.

    OdpovědětVymazat
  14. No jo. Přímost je s politikou v rozporu. Ale bylo by to bohovske, synci!

    OdpovědětVymazat
  15. Nic proti většímu celku, větší celek je v mnoha ohledech odolnější a má větší sílu, ale ono to dost klokotalo už za Československa, ještě dříve za monarchie, zkrátka pořád to jevilo tendence k rozpadu a nedělám si iluze, že by to v tom českopolském celku vypadalo lépe. Spíš stejně, nebo ještě hůř. Ale také jsem o tom nevěděl.

    OdpovědětVymazat
  16. Jakubovi S.:

    S tou přímostí bych řekl, že to závisí na okolnostech. Já si myslím, že když se ozývají, ba přímo rozeřvávají, rozliční hyperkorektní aktivističtí, či odborářští padouši, za účelem vytřískání dalších zdrojů pro to jejich parasitování, tak je ta přímost v tom posílání jich do háje, nebo ještě dál, velice žádoucí. Protože je té přímosti mezi politickým lidem tak málo, tak se pak nedivme, že žijeme v takovém čurbesu, v jakém žijeme.

    OdpovědětVymazat
  17. Pokud je mi známo, s návrhem vytvoření společného státu Polska, Čech a Moravy, po odtržení Sudet a jejich připojení k Rakousku nebo Německu, přišel v r. 1943 Wenzel Jaksch, vedoucí sudetských sociálních demokratů v londýnském exilu. Setkal se i s prezidentem Benešem, který samozřejmě podobný návrh odvrhl. Došlo pak mezi nimi k roztržce, E. Beneš naopak pracoval na plánu odsunu Němců po skončení války do Německa.
    Že by o tom návrhu jednala polská a československá emigrace v Londýně, mi není známo. Poláci měli docela jiné starosti.
    Jaksch také navrhoval vytvoření jakési středoevropské federace. Také všemi odvrhnuto.

    OdpovědětVymazat
  18. Ježíši: ZŽ je t e n ZŽ z PoDeSu!! Mě to došlo až teď!!
    A já jsem už 65 chtěl vážně (nepsal jsem to už sem?) znovu založit Stranu mírného pokroku v mezích zákona!!! Miluju ji, vím o té původní první poslední, putoval jsem po Vinohradech po jejích stopách (= hospod). Spříznění volbou - ne?!
    Nesměle podotýkám, že mým dítkem byla rovněž Strana Reálného A NEmilosrdného Cancání. No? Su inťoš - nebo inteligent?
    To dáme dohromady nějak někdy někde. Ne? Ano?

    OdpovědětVymazat
  19. Draku,
    Dubček je uznáván jako významný politik spíš za hranicemi než doma.
    V r. 1988 mu udělila čestný doktorát boloňská univerzita, v roce 1989 obdržel Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, v roce 1990 Mezinárodní humanistickou cenu od International Humanist and Ethical Union v Amsterdamu, v r. 1991 mu udělil tehdejší prezident Italské republiky Francesco Cossiga řád Cavaliere di Gran Croce della Repubblica italiana
    V lednu 2011 nynější prezident Napolitano odhalil v Římě jeho bustu.
    http://www.youtube.com/watch?v=tEeS-muB8_o
    V červenci t.r. v rámci festivalu italské kultury, který v Bratislavě organizovala italsko-slovenská obchodní komora, Italové uspořádali v sálech Slovenského parlamentu fotografickou výstavu o Dubčekovi a jeho soukromém životě.
    http://www.dolcevitaj.eu/2013/05/226-27___bratislavaalexander-dubcek-statista-amico-dellitalia/

    OdpovědětVymazat
  20. Stručně:
    Zvedá se žaludek z těch Talijánů.
    Co to o nich vypovídá?
    Totéž Šik. Nevěřícně jsem před patnácti lety pročítal jeho sebeoslavnou autobiografii. Toho žoviálního sebejistého vypočítávání poct atd. A fotky, fotky, se všemi možnými celebritami. Eh, Quatsch.

    OdpovědětVymazat
  21. Já zas nevěřícně čtu ty útoky a někdy i sprosté nadávky anebo nějaké ty historické "fantasy" na adresu činitelů z osmašedesátého a jejich chování ze strany lidí, kteří evidentně o skutečném průběhu událostí nemají ani šajnu.
    Proto jsem tu sesmolila tu kompilaci, jak Vy říkáte, dokumentů, historických obzorů a článků, abych zdůraznila, že o tomto období existuje velké množství materiálu, v první řadě 20 svazků věnovaných rozboru událostí v r. 1968-69, vydaných Ústavem pro soudobé dějiny AVČR. A že by bylo záhodno si nejdřív něco pročíst než se páni novináři, politikové a fantazisti dají do externace svých "úsudků".
    V cizině se na Dubčeka dívají jinak než v Česku nebo snad i Slovensku.
    No a co má být?

    OdpovědětVymazat
  22. No a po nadějném pražském jaru, které nemělo znamenat demokratizaci, nastala éra zbabělé kolaborace, provolávání a podepisování souhlasu s "dočasným pobytem" sovětských vojsk. No obdoba pronacistických kolaborantů, našim symbolem pronacistické kolaborace je Emanuel Moravec...No a době bolševika všichni po prezidentu Novotném...No a pak ta atmosféra "držet hubu a krok". Ano, já jsem v té době nežila, tak těžko můžu někoho odsuzovat, ale moji rodiče s komunisty nekolaborovali a slávu Sovětskému svazu neprovolávali a komunisty nikdy nebyli.

    OdpovědětVymazat
  23. H, ještě: měla to být povolená a řízená (na uzdě) demokrat i z a c e , nikoliv demokracie. To je ten zásadní fakt. A ti "vůdci obrodného procesu" jimi naprosto nebyli - proces začal probíhat a pak nezadržitelně proudil dál samovolně, z d o l a , dole, dělali jsme jej MY. Oni jenom zděšeně a s obavami a nesouhlasně (ano) lapali dech a snažili se zůstat jako v čele. A pak souhlasili bez mrknutí oka a zaváhání s podpisem pod zrychleným a přísnějším postihem těch, co šli nasazovat všecko s jejich jmény v ústech, na letácích, na zdech. Tak, I. Je mi líto. Není. Toto v í m , to je můj život, mé zážitky, mé konsternování, mé opovržení, mé pocity. Ale stačí, dámy. To je na dlouho, jinde, jinak asi...

    OdpovědětVymazat
  24. Jakube,
    to co píšete, je přesně ta situace, co tu byla. Proces nezadržitelně pokračoval dál, vedení strany ho nebylo víc schopno kontrolovat.
    To jsem viděla taky, když jsem si chodila číst české noviny do Istituto Orientale.
    A to je také důvod, proč "spřátelené" armády zasáhly. Z telefonátů Brežněva s Dubčekem je vidět, jak první naléhá a druhý hledá s námahou odpověď, aby ho uklidnil. Jenže Dubčekovi sliby, že uvedou zas všechno do pořádku, že je zapotřebí jen víc času, Brežněva neuklidnily.
    Tatáž, ne-li napjatější situace byla v Polsku. Přiznal to sám Walesa, že se jim řízení vymklo z rukou. "My jsme zakazovali, vysvětlovali, ale lidi si dělali, co chtěli." Takže po různých hovorech s Brežněvem se generál Jaruzelský rozhodl do toho říznout a zastavil to spontánní hnutí násilím. To si Dubček a vedení strany nemohl dovolit. Situace byla dost odlišná. Co byste byli říkali, kdyby byl vyhlásil vyjímečný stav? K invazi by třeba nedošlo, ale k normalizaci ano. V Polsku bylo také zatčeno mnoho lidí.
    Pochopte, snažím se na situaci dívat s časovým odstupem. Sovětské vedení bylo ještě natolik silné, a mezinárodní situace byla taková, že si to mohlo dovolit. Bylo by se vás snad zastalo NATO?
    Prostě sovětský sociálimperializmus, jak ho nazval Mao, hájil tvrdě své pozice.
    Bylo to všechno nadarmo? Zauvažujte nad tím. Já bych řekla že ne, i když to pak mělo pro řadu lidí neblahé důsledky.

    OdpovědětVymazat
  25. Nechtěl jsem už něco podotýkat, ale vidím, že musím.
    Byl jsem tehdy dvacetiletý kluk a svobodu slova jsem nezažil - vědělo se, že se mluví jinak doma a jinak ve škole, že jsou rádiové stanice, jejichž poslech není zrovna dobré přiznávat atd.
    A pak nahoře někdo trochu povolil brzdu. To bylo to "jaro 1968". Najednou se zdálo, že se ten vagón svobody rozjíždí z kopce a už ho nikdo nezastaví.
    No zastavily ho ty tanky. A ti, kterým jsme věřili (to, co píše Jakub o společenském pohybu zdola je pravda,) ale tenkrát jsme věřili, že ti nahoře jsou s námi, (bylo to i heslo "Jsme s vámi, buďte s námi!"!)ti nahoře byli přece NAŠI představitelé obrodného procesu, byly to, jak se dneska říká IKONY: Dubček, Svoboda Smrkovský, Císař. Jejich poddání se sovětům jsem nejen já vnímal jako strašnou zradu a několik měsíců jsme tomu ani nedokázali uvěřit.
    A AŽ JSME UVĚŘILI, VĚTŠINOU JSME SE UZAVŘELI PŘED OKOLÍM A ŽILI SVŮJ NAPROSTO PRIVÁTNÍ ŽIVOT, PROTOŽE JINÝ, KTERÝ BY BYL V SOULADU SE SVĚDOMÍM NEBYL MOŽNÝ. Jenom mezi opravdu dobrými kamarády se mluvilo tak, jak to člověk cítil.
    Viděl tehdy jsem brečet vojáky z povolání, dospělé chlapy a komunisty a odcházet je z armády (s "polepeným" posudkem). Byl jsem u toho, když plukovník Tegza, Ukrajinec původem a starý fronťák z II. světové před namířenými ruskými samopaly degradoval, strhal výložky ruskému poručíkovi (lejtenenovi), který přišel se svou motostřeleckou jednotkou obsadit naše kasárna. Ten, když viděl československého důstojníka, který na něj řval čistou ruštinou, plukovníka, jemuž sovětské i československé válečné řády a vyznamenání ani nevlezly na sako od uniformy, tak celou rotu sovětských motostřelců i s obrněnými transportéry otočil a odjeli kamsi pryč a už se nikdy navrátili.
    Viděl jsem naše kluky, vojáky, kteří se vraceli z průzkumu a celou cestu blinkali, protože na vlastní oči viděli, jak ruské tanky rozjezdily na silnici asi desetiletého slovenského kluka, který chtěl mezi nimi přeběhnout tak, že to bylo přesně jako v Malaparteho románu "Kůže". Důstojníci nám sice rozdali samopaly (bez munice) ale pak nás opravdu upřímně přesvědčovali, že když půjdeme na Rusy střílet, tak to skončí masakrem a nejen, že je nezastavíme, my je ani znatelně nepřibrzdíme. Takže jsme klíče od muničáku zase vrátili staršinovi...
    Tahle doba dokonce způsobila, že furťáci i záklaďáci byli "na jedné lodi". To prý nebylo nikdy předtím a pak už nikdy potom - ale náš ročník se připravovoval na to, že někdy v budoucnosti se možná budeme moci osvobodit - my cvičili rádi!

    Ale jak už víme, dopadlo to docela jinak. Takže mě ani všechny ty žvásty lidí, kteří tehdy nebyli v Československu nebo dokonce ani na světě ani moc neštvou. Oni totiž vůbec nevědí, o čem mluví, ubožáci.

    No a pak, nastala normalizace, kdy ne český a slovenský národ musel smířit s okupací. Mnozí utekli ven (a udělali dobře), většina se uzavřela do soukromí a někteří vesele kolaborovali - kynul jim z toho osobní prospěch. Když se tak člověk díval kolem sebe a viděl ty vychcánky, kteří ...
    ...ale už dost, chce se mi blinkat. Jindy, možná, nebo raději už nikdy. Je to, jak bych někomu, kdo nevidí, popisoval krásu hor. Prostě - kdo to nezažil, nepochopí. A kdo to zažil, žádné výklady nepotřebuje. Ví.

    OdpovědětVymazat
  26. 6Tak, podpisuju. Ostatně jsem nic jiného neočekával. Dyť jsme na jedné lodi všici, že.
    Vidíte, že se vyzná nejen ve zvuku, nýbrž rovněž v působivém psaní.
    A já tu budu zas až v neděli večer, jedu sklízet trnky (švestky) na chalupu. Aji dyž pak nevím, co s nima. Něco se zamrazí, něco budu pár týdnů dávat do svých slavných různorodých variabilních rodinných štrůdlů pro potomky, něco pojím... zbytek vyhodím. Večer při Vltavě či Proglasu se dívat v tichu z terasy do větví své borovice, na kopce v dálce, na Mléčnou dráhu, číst něco z tátovy či dědečkovy knihovny... pak se probudím a pudu spat pod obrázek svého dědečka - malíře. Zatím.

    OdpovědětVymazat
  27. Zdeněk Žíkovecký30. srpna 2013 v 8:43:00 SELČ

    Každý, kdo to zažil - a nejen tohle, ale obecně cokoliv - by to měl sepsat, jednu kopii předat potomkům a jednu někde zakopat v časové schránce. Protože až zemře poslední pamětník, tak budou mít přepisovači historie zcela volnou ruku, pokud se nezachová dostatečné množství necenzurovaných pamětí.
    Většina lidí si myslí, že jejich vzpomínky nejsou důležité, protože nestáli dostatečně blízko centra událostí. Ale vzpomeňme si na archeology, kteří sestavují mozaiku minulosti právě ze zdánlivě nevýznamných střípků, které kdysi kdosi zahodil jako bezcenné.
    Ostatně situace nikdy není homogenní, existují ostrůvky positivní i negativní deviace, takže každý další pohled na věc ji umožní rekonstruovat plastičtěji.

    OdpovědětVymazat
  28. Pro Z.Ž a J.S:
    Myslím, že v každé rodině je něco jako "ústní kronika", pár historek, které se předávají vlastně z generace na generaci. Jsou už samozřejmě deformované, vylepšené - ale původní děj se dá obvykle dost dobře rekonstruovat, tak jak z několika petrifikovaných kostiček dokáže paleontolog zrekonstruovat Tyranosaura Rex jako živého.
    Jenom aby byl zájem o to, něco rekonstruovat, zabývat se minulostí. Vypadá to, že si každý chce a musí na ta žhavá kamna sáhnout a do té hluboké vody osobně skočit. Ostatně - není nad vlastní zkušenost. Byť je to drahá univerzita.
    Začínám vidět podobenství, obrazy. Třeba husitské války - nebyl to nakonec stejný boj různých náboženství nebo lépe jeho modifikací, jaký vidíme dneska u muslimů? Není to, co vodíme v Sýrii vlastně boj "chudých a početných", kteří věří v trošku jiného Alláha proti těm nepočetným, kteří jsou momentálně u moci? A máme se trapně snažit pomáhat těm nebo oněm?
    To je totéž, jako když "zachráníme" myšku či ptáčka "ze spárů" kočky. Budeme-li to dělat masivně, kočka nakonec zahyne hlady a s ní i její roztomilá koťátka. Nebo tu kočku budeme muset krmit, stane se na nás zcela závislou a zapomene, jak se loví. Když nás potom přejede auto nebo "trefí šlak", kočka opět zahyne i když se bude v myších brodit po kolena.

    Já jenom, jestli se nekoukáme na stejnou loukoť "kola dějin" při další z jeho otáček. Je to sice o kus cesty dál - ale to kolo je pořád stejné.

    OdpovědětVymazat
  29. Houby odjel. Zmeškal. Holt po čtyrycítce už ty časové představy a rozvrhy nejsou jaksi co bývaly, nějak se to záhadně zrádně mění. Takže po jedné.
    S tou kočkou, ptáčky a koťaty to je přesné. JENŽE na jehovisty ap. s jejich absurdní (jakkoliv dojemnou) představou (Ve Strážné věži i vizuálně zobrazenou) tygrů a lvů, pasoucích se vedle beránků a gazel to neplatí. Na dogmatiky neplatí ovšem nic. V extrémním případě snad kulka.

    OdpovědětVymazat
  30. Teda - to jsem od filozofa nečekal Jakube, takové znalosti nábožné literatury! I já jsem na ten obrázek narazil - a zeptal jsem se: Co žerou ti lvi a tygři? Trávu? Odpovědi jsem se nedočkal, jen blekotání. Bylo mi toho mladého chlapce líto, tak jsem ho raději poslal pryč. Vypadalo to, že je připraven - ale nebyl.

    OdpovědětVymazat
  31. Ale copak Strážná věž je náb. literatura? To bysme se oprávněně a hloupě dotkli kvalitních opravdových katolíků, evangelíků, ČB ap., mezi těmi mám několik hodně blízkých lidí. Které moc uznávám a beru.
    Je mně jich líto a současně jim závidím. Ta jedno-, prostoduchost názorů na vše. Přijmout za své okamžitě a bez pochyb a vroucně vše, co mi sdělí šéf (ať se mu říká jakkoliv) mého sboru, společenství (dtto).

    OdpovědětVymazat
  32. Vzhledem k tomu, jak se mi (bohužel) jeví naši krotcí ovčané - valná většina těch dvounohých tvorů, kteří se povětšinou bezcílně pohybují po České kotlince - soudím, že Jehovisti by v Česku měli mít obrovský úspěch.

    Proč nemají?

    Možná proto, že konkurence na trhu je veliká: KSČM, SPOZ, ANO, VV, SZ...
    Ti všichni chtějí totéž: Když nám budete věřit, my vás dovedeme do ráje... Ale musíte věřit, věřit, věřit..
    A nekecet, neptat se, nemít připomínky!

    OdpovědětVymazat
  33. Právě že u lidí ta ústní kronika většinou moc nefunguje.

    Barry B. Longyear
    Můj nepřítel
    ---
    Jerry přikývl. „Odkud pocházíš, Dejvidž?“
    „Myslíš rod?“
    „Ano.“
    Pokrčil jsem rameny. „Pamatuju se na své rodiče.“
    „A na jejich rodiče?“
    „Pamatuju se na otce své matky. Když jsem byl mladý, navštěvovali jsme ho.“
    “Dejvidž, co víš o svých prarodičích?“
    Poškrabal jsem se na bradě. „Je to jaksi neurčité... myslím, že děda dělal něco v zemědělství. Nevím.“
    „A jeho rodiče?“
    Zakroutil jsem hlavou. „Jediné, na co si vzpomínám, je to, že někde v našem rodě se vyskytovali Angličani a Němci. Gavej Němci a Angličani?“
    Přikývl. “Dejvidž, já umím historii svého rodu odříkat až do doby založení naší planety Jeribou Tajem, jedním z původních usedlíků, před sto devadesáti devíti generacemi. V našem rodovém archívu na planetě Draco existují záznamy, podle nichž lze vysledovat náš rod přes kosmický prostor až na planetu Sindie, kolébku naší rasy, a tam do minulosti sedmdesáti generací k Jeribovi Taji, zakladateli našeho rodu.“

    OdpovědětVymazat
  34. A jak si tak čtu ne Neviditelném Písmu, ta analogie s husity nenapadla jen mě.

    OdpovědětVymazat
  35. Úhel pohledu na tutéž historickou událost může být značně odlišný a to i u lidí, kteří jsou naladěni na stejné vlně sympatií anebo zas antipatií.
    To tu nemusím vykládat.
    Sovětská invaze Československa byla šok pro celou Evropu. V Itálii vyjádřili protest představitelé všech politických stran (až na malou levicovou straničku PSIUP, která to pak odskákala při volbách), hlavně radikálů.
    Protest se rozšířil hlavně mezi mladými a to po celé Itálii. Studenti pořádali protestní průvody a manifestace, byly podniknuty útoky proti místním sekcím Společnosti italsko-sovětského přátelství, sovětskou ambasádu střežila policie.
    Jen pro příklad: při hledání v archivech novin, jsem našla v jednom jihoitalském levicovém listu z Puglie celou kroniku událostí ze srpna 68, kde novinář rekonstruuje právě armosféru, jaká vládla mezi mladými. Tak 26. srpna manifestanti, mezi kterými byli jak levičáci, tak pravičáci a katolíci, protestovali v Brindisi, kde přistála sovětská turistická loď Tadžikistan s nadpisy: “ No alla Russia- SS=CCCP- Assassini_!- Viva Svoboda!-Viva Dubcek- Svegliati Lenin, Breznev è impazzito! (Ne Rusko - SS=CCCP - Vrazi! - Ať žije Svoboda! - Ať žije Dubček - Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil!)
    Totéž, co se psalo v Československu, jak jsem viděla.
    http://www.pugliantagonista.it/archivio/invasione_praga.htm
    V Itálii, hlavně mezi levicovou mládeží, chápali Pražské jaro jako naději na vytvoření nové formy socialismu - právě toho s lidskou tváří.
    Zatímco pro vás to byla naděje vyjít konečně ze sevření sovětského socialismu na svobodu, naděje vrátit se k demokracii.
    Snad právě proto v Itálii přetrvává úcta k Dubčekovi - symbolu bojovníka za svobodu slova, za demokracii. A na kapitulaci před sovětským násilím se nedívají jako na zbabělost nebo zradu.
    Levicový Espresso píše o Pražském jaru toto:
    Ordine sovietico regna a Praga
    Usciti dal lungo periodo di compressione dello stalinismo e del novotnismo (periodo che ha assunto a Praga caratteri particolarmente tetri e biechi, proprio nel tentativo di cancellare con la violenza la realtà profonda del paese), i cechi e gli slovacchi hanno cominciato un moto evolutivo, di ricerca della propria identità nazionale e culturale, destinato evidentemente ad andare oltre ad ogni schematismo e ad ogni disciplina di partito. Se a tal moto fosse stato permesso di proseguire è certo che, in un tempo più o meno breve, un popolo che prima della seconda guerra mondiale era tra i più moderni e civili di Europa avrebbe finito per rigettare in ogni sua forma quel comunismo autoritario e primitivo che, nato trenta anni prima in un paese infinitamente più arretrato, alla fine della seconda guerra mondiale era stato imposto anche a Praga, in base alla logica della guerra fredda e dei blocchi militari.
    In un simile sfondo, era difficile che Dubcˇek e i suoi amici potessero offrire a Breznev garanzie esaurienti e credibili.
    (V Praze vládne sovětský pořádek
    Češi a Slováci vyšli z dlouhého období útlaku stalinismu a novotnismu (období, které mělo zvlášť chmurné a nenávistné stránky, právě pro pokus násilně smazat hlubokou kulturní podstatu země), a započali nový vývojový kurz hledání své národní a kulturní identity, kurz, který by se vší pravděpodobností překročil všechny hranice schematizmu a stranické discipliny. Kdyby ten kurz mohl pokračovat, je jisté, že dřív nebo později by národ, který byl jedním z nejmodernějších a kulturně nejvyspělejších v Evropě, odhodil všechny formy autoritářského primitivního komunismu, vzniklého v zemi mnohem zaostalejší, a který byl vnucen na konci světové války také Praze na základě logiky studené války a proti sobě stojících válečných bloků.
    V tomto kontextu bylo nemožné, aby Dubček a jeho přátelé mohli poskytout Brežněvovi dostatečné a věrohodné záruky. )
    http://temi.repubblica.it/espresso-il68/1968/08/25/l%E2%80%99ordine-sovietico-regna-a-praga/?h=1
    Je mi jasné, že některé traumatické události zůstanou v paměti vtisknuty po celý život. Ale to nemá člověku bránit v pohledu na jiná mínění a jejich pochopení.

    OdpovědětVymazat
  36. To Z.Ž.:
    Pěkná povídka. A vzpomenete si, jak končí? Hezčí happy-end je málokde...
    Ale není třeba si pamatovat věci stovky let staré. Ty už zformovaly naše dědečky a babičky. Proto byli takoví, jaké je pamatujeme. Neuvažuji v tak dlouhých intervalech. Těch sto let stačí. Nepotřebuji být vyznamenán před nastoupenými ještěry. Stačí mi pochopit.
    Ale i to je těžké - jak píše Informace. Ty nešťastné "úhly pohledu" - dokonce i v nás samých.
    Mlíkař Tovje: "Ovšem na druhé straně..."

    OdpovědětVymazat
  37. Ov3em na druhé straně, když je člověk v ráži a chce se hádat, tak mu v tom nezbrání ani úhly pohledu, vnitřní nebo vnější.
    Ach, jo rozmrzelí pánové v jistém věku, kterým se někdo opovažuje šahat na jejich vzpomíky!

    OdpovědětVymazat
  38. To je, pochopitelněpokus o hádku, Info. Ale marný. [;>)
    Je to jako u zubaře když se vám vrtá v zubu, bolí to, cukáte sebou a zubař vám tvrdí: "To vás přece NEMŮŽE BOLET!"

    OdpovědětVymazat
  39. Sám jste sem ten článeček nalepil. A ještě jste si liboval, že o tom nemusíte psát sám.
    Už při čtení jste si mohl uvědomit, že se Vám někdo do bolavého zubu navrtá.
    A to jsem se zubu jen šetrně dotkla.

    OdpovědětVymazat
  40. Ale klídek, úhel pohledu a objektivita jsou značně neurčité disciplíny, o tom jsme spolu už před lety dišputovali v Hospůdce. Ale k sakru - netvrďte mi, že to NEBOLÍ.

    (A nemyslete si, že jen Vy máte patent na objektivní pravdu. Nemáte, tak jak ho nemám já a nemají ho třeba, komunisti nebo vegani.) [;>))

    OdpovědětVymazat
  41. Jen poloviční happy-end. Rod Jeribů přežívá, ale Dejvidž se neozálohoval.

    OdpovědětVymazat
  42. Tak, oukej!
    A nic si o své objektivitě nenamýšlím, jinak bych sem pořád nelepila citáty z novin, knih anebo odkazy.
    A jen proto aby si čtenář mohl porovnat názory. Jiných osob ne mých.

    OdpovědětVymazat
  43. Podle toho, co publikuji, preferuji, zdůrazňuji nebo zamlčuji, upozaďuji, zpochybňuji, podle toho se zřetelně pozná, jaký mám názor. Rediguji.
    Ale o tom jsem psal už tady v článečku o fotografické retuši. Taková "faktografická retuš" funguje naprosto bezpečně a denně u naprosté většiny novinářů i historiků.
    Není objektivity, není...

    Pokud si vzpomínám, na tom jediném jsme se tehdy shodli.

    OdpovědětVymazat
  44. StK,
    nebudeme tu vést zbytečné šarvátky.
    Podívejte se raději na citát, co jsem vybrala ze čtyřstránkového článku v levicově zaměřeném Espresso:
    "...dřív nebo později by národ, který byl jedním z nejmodernějších a kulturně nejvyspělejších v Evropě, odhodil všechny formy autoritářského primitivního komunismu, vzniklého v zemi mnohem zaostalejší, a který byl vnucen na konci světové války také Praze..."
    Ten hovoří i o jiné stránce problému, o kterém se vedl v komunistickém světě spor už od konce čtyřicátých let, kdy byl J. B. Tito vyloučen z Kominformu, protože zastával myšlenku t.zv. nezávislého socialismu. Byla na něj Stalinem uvalena klatba jako na pravicového revizionistu a nadávali mu všelijak. Podívejte se na W. na heslo Josip Broz Tito, je tam pár hezkých věciček o nadávkách, kterými se častovali se Stalinem..
    Je možná jen jedna cesta k socializmu a to ta sovětská anebo existují, nebo spíš jsou připustitelné i jiné - národní cesty k socializmu? S tím přichází pak v padesátých letech Mao Ce Tung, když odmítne následovat sovětský příklad plánovaného hospodářství a zavede pokus Velkého skoku vpřed, kde měly být hybnou silou rozvoje lidové masy a jejich přímá iniciativa. Sověti stáhnou z Číny své poradce a odborníky a vyjádří se opovržlivě o čínském pokusu jako levičácké odchylce, která chce budovat socializmus přímo na troskách feudalismu. Po roztržce Číny s SSSR, řada azijských komunistiských stran se postaví na stranu Číny, v Evropě pak Albánie.
    Československý pokus o socializmus s lidskou tváří je zase jinou variantou a to směrem k sociálně demokratickému systému. Vhodný, podle italských teoretiků marxizmu a vůbec levice, právě pro státy kulturně, hospodářsky a sociálně vyspělé, s dlouhou tradicí v tomto směru.
    Dubčekův socialismus s lidskou tváří odpovídal nárokům a požadavkům zdejších komunistů budovat nový sociální řád s přihlédnutím k reálné situaci a tradicím italské společnosti.

    Totiž v komunistickém světě nějaká názorová a zájmová jednolitost nebyla. Na jedné straně sovětské vedení si dělalo nároky na postavení hegemona ve světovém komunistickém hnutí, na druhé straně to zase ostatní komunistické strany a vlády špatně snášely.
    Dubčekův socializmus s lidskou tváří byl hrozbou, že se rozpadne nejen "tábor" zemí Varšavské smlouvy, ale že sovětští komunisté zůstanou trčet sami jako kůl v plotě mezi ostaními komunistickými stranami ve světě. Což nebyla zanedbatelná věc. Ztrátou ideologické hegemonie, ztráceli vliv na strany vývojových zemí a i možnost strkat tam drápy.

    OdpovědětVymazat
  45. Myslím, že na srpen 1968 má každý, kdo ho prožil, zcela specifickou vzpomínku (podobně jako generace mých rodičů na Mnichov a zábor zbytku republiky).
    Já si dokonce pamatuji, že jsem večer 20. 8. byl v kině na US filmu "Nebe nad hlavou", kde nakonec sověti sestřelí hvězdné návštěvníky. A že jsem to bezprostředně po tom filmu vnímal jako americkou propagandu. No, a ráno tu byly ruské tanky...

    K tomu Dubčekovi a tím spíš i Husákovi:
    Maďarsko, které bylo násilně obsazeno, i NDR, kde byli sověti nepřetržitě od konce WW2, byly IMHO důkazem, že se ledacos dalo dělat líp; v obou zemích fungoval soukromý sektor, měli daleko lepší možnosti spolupráce se západem apod.; I taky se to nakonec ekonomicky podělalo, ale měli tam např. vlastní vrstvu podnikatelů, která zde prakticky zcela chyběla, když nepočítáme šmelináře, veksláky a podobnou svoloč, která více-méně po privatizaci dál jela v kolejích, v nichž byla zvyklá se pohybovat.

    V dobách normalizace fungovala v ČSR Ruská kniha, kde se daly zakoupit (v ruštině) i tituly, které byly beznadějně na indexu, případně byly v českém překladu cenzurovány. Např. v předrevolučním českém vydání Dne trifidů byla za původce trifidů označena Čína, zatímco já už nemusel čekat na porevoluční necenzurovaný překlad abych věděl (z vydání ruského), že byli "Made in CCCP".

    OdpovědětVymazat
  46. Je to sice mimo téma tohoto článku, ale tento film za shlédnutí stojí. Autentická výpověď člověka, který navštívil Sýrii.
    https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=GsfcuMPO97s

    OdpovědětVymazat
  47. Ta přednáška není tak docela mimo mísu Kopretinko.
    Je také o tom, co je a co se z události nakonec "udělá". O tom jásotu, když je "král nahý" vlastně píšu pořád, proto jsem založil tenhle blog, když Šamanovi došla trpělivost. Ale aby trpělivost nedošla i mi, musel jsem v revíru vystřílet škodnou. Naštěstí jí nebylo hodně. Dva kusy. Jen dva kusy!
    To konstatování, že je "král nahý" totiž moje konstantní téma. Celý život vlastně "podvádím za prachy" a tady mám možnost se trochu "očistit". Nelhat ani obrazem, ani zvukem.

    OdpovědětVymazat
  48. Dva kusy? Já myslel, že jen jeden! A ten druhý že sem nechodí z vlastního rozhodnutí, neboť se vyžívá v mentorování a ironizování ostatních diskutérů na Neviditelném Psu!

    OdpovědětVymazat
  49. Tak, Pedro, tak.
    Jenže ten jeden se v poslední době (před svým zdejším koncem) rozštěpil a dokonce diskutoval sám se sebou.
    "Nesnesitelná" je dost chytrá na to, aby to tu nezkoušela. Takže zatím pohoda. Ale z Německa tu někdo pravidelně nakoukává.

    OdpovědětVymazat
  50. V Sýrii se píší dějiny. Jak se nám média snaží předhazovat, jaký že je Asad ďábel, možná je autokratický, ale je liberál v otázce náboženské víry. Nikde jinde se křesťané, jazidé netěšili takové míře svobody, jako v asadovské Sýrii. Co se mě týče, jsem zásadně PROTI vstupu a zásahu spojeneckých vojsk v Sýrii. A výběr mezi sekulárním diktátorem a džihádistickými fanatiky je jasný, tedy pro mě. Však pan Solis situaci popsal detailně, holt je to film dlouhý 1,20hod, ale za poslech to stojí.

    OdpovědětVymazat
  51. Nakoukávát sem může kdekdo, i když mlčky.
    Aktualita - ovšem trochu na poslední chvíli: V sobotu a v neděli probíhají v Teplicích a okolí vzpomínkové akce na bitvu u Chlumce v roce 1813. Kdyby snad někdo měl zájem - Kopretina sem jistě nepojede, ale třeba Drak to nemá tak daleko.

    http://iteplice.cz/zpravy_o_vikendu_vrcholi_oslavy_vyroci_bitvy_u_chlumce,_prohlednete_si_program.html&uid=de6467c3c933649ff0ca5e359e0e7590

    http://iteplice.cz/zpravy_v_nedeli_v_teplicich_oslavy_vitezstvi_a_lazne_valecniku.html&uid=de6467c3c933649ff0ca5e359e0e7590

    http://iteplice.cz/zpravy_na_rekonstrukci_bitvy_u_chlumce_pripraveny_posilove_spoje.html&uid=de6467c3c933649ff0ca5e359e0e7590

    OdpovědětVymazat
  52. K srpnu 1968 r. se vrací na NP pan Lubomír Stejskal ve článku "Mašatův cynismus vs. vyšší mravní princip", kde se zabývá článkem sociálního demokrata Michala Mašaty, nazvaným Rok 1968: Brežněv udělal správnou věc.
    Mašata prý přinesl argumenty a my bychom měli reagovat zase jenom pomocí argumentů, říká Stejskal. Já jsem zase toho názoru, že proti ne-argumentům není zapotřebí nějaké protiargumenty uvádět. Napadne snad někoho hledat argumenty proti tvrzením v nějakém románu science fiction? Článek pana Mašaty
    je ve skutečnosti nějakým fantastickým výletem do historie, bez jakýchkoliv důkazů anebo odkazů na reálné dokumenty.
    Bylo pro Brežněva hlavním důvodem k napadení Československa to, aby tam rozmístil svá vojska a raketové zbraně?
    Pan Stejskal říká: " S názorem, že Sověti k nám vtrhli v srpnu 1968 proto, aby tu mohli mít armádu a jadernou výzbroj, jsem se setkal při privátních diskusích se známými a přáteli někdy před pětadvaceti lety."
    Já jsem při vší snaze podobný názor nenašla a ani nějaké dokumenty, které by ho povrdily. (Což ovšem neznamená, že neexistují, ale pak budou dobře utajené pro širší veřejnost.) Našla jsem na stránkách MZV dokument o sovětské vojenské strategii od konce války až po r. 1989, o tom jak sovětské vedení měnilo svůj názor na typologii války a o strategických plánech v souvislosti s tím vypracovaných. www.mzv.cz/file/16394/RB_24_5_01.pdf‎
    "V r. 1968 se Sovětský svaz snaží vyhnut kofliktu se západem všemi prostředky. V případě, že by se Západ rozhodl Československu pomoci, neměly se sovětské jednotky pouštět do přímého konfliktu, ale měly obsadit co největší kus území." píše se v dokumentu.
    O pocitu, že se v srpnu 1968 Evropa nalézala na krok od světového jaderného konfliktu, psaly tehdy a i potom noviny. V článku z r. 1989 MOSCA PRONTA NEL ' 68 ALL' ATTACCO NUCLEARE CONTRO L' OCCIDENTE (V r. 1968 Moskva byla připravená vést jaderný útok proti západu) uveřejněném v la Repubblica, se píše o dokumentech sestavených ministerstvem pro Richarda Cheneye, a o dokumentech CIA, podle kterých Moskva byla připravená začít jaderný útok, v případě, že by se NATO mobilizovala na pomoc Československu.1/
    Brežněv váhal s přikročením k vojenskému zásahu do Československa, protože se obával reakcí západu. Protahoval po měsíce jednání s partnerskými zeměmi Varšavské smlouvy a v nátlaku na Dubčeka a čs. vedení, protože se bál reakcí USA a NATO a, jak říká ve své stati americký historik Mark Kramer 2/, uveřejněné v překladu v italském časopise Storia, i o své místo a hlavu, kdyby obsazení Československa zdegenerovalo v nějaký vážný konflikt.
    K rozhodnutí zakročit vojensky dochází na základě alarmistických zpráv KGB o šíření československé "nákazy" v jednotlivých oblastech Sov. svazu, hlavně na Ukrajině, Moldavsku a baltských státech. I v Rusku některé listy uveřejňovaly překlady článků z českých novin. Nákaza se začíná šířit i v Polsku
    ve studentském hnutí, potlačeném pak policií. http://www.theguardian.com/commentisfree/2008/aug/15/poland.russia
    O sympatiích sovětské liberální inteligence a rodícího se disidentského hnutí vůči Pražskému jaru píše Jozef Pazderka v knize Invaze 1968. Ruský pohled
    (Ústav pro Studium Totalitních Režimů, 2011)
    recenze:
    http://kultura.idnes.cz/recenze-srpen-1968-tentokrat-z-opacne-strany-smutne-ale-skvele-cteni-1d7-/literatura.aspx?c=A110818_110852_literatura_jaz

    OdpovědětVymazat
  53. Pokračování
    Srpen a předsrpnová jednání Brežněva značně fyzicky zdolala, jak píše Kramer na základě pamětí osobního lékaře E. Ćazova. (str. 66) Když se na něj

    obrátí v r. 1970 polský premier Gomulka s žádostí o vojenskou pomoc pro zdolání šířících se protestů dělníků proti zvýšení cen, se kterými si polská policie a vojsko nedovedou poradit, Brežněv rázně odmítne a dá na srozuměnou polskému Politbyru, že je na čase Gomulku odstranit. Na jeho místo přijde
    Edward Gierek. (str. 72).

    Otázka:
    Srpnová sovětská invaze měla za primární cíl vnutit Československu jaderné zbraně a přítomnost sov.vojsk, anebo ta následující dislokace byla až druhotným následkem invaze, která měla v první řadě zavést ztracenou ovci zas do stáda?

    Pro zajímavost: 22.ledna 1969 byl spáchán pokus o atentát na Brežněva poručíkem sov. armády Viktorem Il'inem, který při vyšetřování uvedl mimo jiné, že byl otřesen sovětskou invazí v Československu. Brežněvovi se nic nestalo, byl v jiném autě, Il'in zastřelil jen řidiče vozu, kde byli kosmonauti. Sovětský tisk se o tom nešířil a Il'ina zavřeli do blázince./3
    ---------------
    1/ Obavy z narušení velice nejisté rovnováhy válečných sil mezi východem a západem vedla k vypracování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, podepíší

    ji 1. července 1968 USA, Velká Británie a Sov. svaz. Myšlenkou této smlouvy je, že se státy, které vlastní jaderné zbraně, zaváží k jadernému odzbrojení,

    zatímco státy, které nevlastní jaderné zbraně, se vzdají práva je vyrábět nebo je jinak získávat. (Wikipedie) Za Sov. svaz smlouvu podepsal Brežněv. A sovětští generálové mezi tím chystají invazi, aby mohli včas převézt jaderné zbraně do Československa?

    2/ Filo rosso 35-80 pp in rivista Storica, n. 22 2002
    http://books.google.it/books?
    id=HdbBnJ0LJ3cC&pg=PA61&dq=dissidenti+sovietici&hl=it&sa=X&ei=E191Uf3ZBJGAhQeX2YCoDA&ved=0CFsQ6AEwCA#v=onepage&q=dissidenti%20sovietici&f=false
    O autorovi: Mark Kramer is Director of the Cold War Studies Program at Harvard University and a Senior Fellow of Harvard’s Davis Center for Russian and Eurasian Studies.
    ...has worked extensively in newly opened archives in Russia, Germany, Poland, the Czech Republic, Slovakia, Hungary, Bulgaria, Ukraine, Lithuania, Latvia, and several Western countries.
    He has been a consultant for numerous government agencies and international organizations, including the U.S. State Department, the U.S. Defense Department, Lawrence Livermore National Laboratory, the U.S. Naval Postgraduate School, the U.S. Naval War College, the U.S. Agency for International Development, NATO’s Directorate on Science and Technology, the World Bank, and the UN World Institute for Development Economic Research.
    https://strausscenter.org/strauss-associates/item/71-mark-kramer
    M. Kramer je dobře známý českým historikům.

    3/http://books.google.it/books?id=j8rxUKEXVHYC&lpg=PA297&ots=rYhcO4vSXB&dq=%22viktor+ilyin%22+%

    2Bbrezhnev&pg=PA297&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

    OdpovědětVymazat
  54. Někde jsem měl schované noviny, kde kdysi Karel Got tvrdil, že v době před sovětskou invazí četl během svého turné na Západě nějaké anglické noviny. A tam že bylo všechno předem napsáno - invaze a nereagování západních mocností z toho důvodu, že s nimi měli Sověti vše předjednáno. Ty noviny jsou bohužel fuč, ale Kája toto všechno zcela najisto tvrdil.

    OdpovědětVymazat
  55. Pedro,
    ta verze, že bylo předem dohodnuto mezi vedením SSSR a USA, že Spojené státy do invaze v srpnu osmašedesátého nebudou strkat nos, tu jeden čas kolovala. Dokonce se hovořilo o telefonickém hovoru mezi Brežněvem a tehdejším prezidentem L. Johnsonem, ve kterém prý Johnson Brežněva ujistil, že USA zůstanou neutrální.
    Ptal se na to jednou v diskuzi jeden občan s českým jménem bývalého italského velvyslance v SSSR Sergia Romana, který odpověděl, že on o tom telefonátu nic neví.
    O tom domnělém telefonátu hovoří ve svém referátu Giorgio Petracchi, profesor Dějin mezinárodních vztahů na univerzitě v Udine: "La Primavera cecoslovacca nell’analisi occidentale e in quella sovietica", na mezinárodní konferenci, organizované italským parlamentem 22 října 2008 k 40. výročí invaze do ČSSR.
    Petracchi říká, že toho telefonátu nebylo ani zapotřebí, protože Američané měli zájem na udržení toho stavu uvolnění mezi oběma státy, který započal v létech 1961-63. Tento nový kurz politiky nazýval L. Johnson "bridge-building", Zbigniew Brzezinski “peaceful engagement”, Willy Brandt Ostpolitik.
    V prosinci 1967 NATO v tomto smyslu upravuje svou vojenskou doktrinu, a v plánu Harmel k principu bezpečnosti přidává termín uvolnění napětí. V dubnu 1968 r. ministři NATO v Reykjaviku formulují návrh na omezení ozbrojených sil a vyzývají Varšavský pakt, aby se připojil.
    Už v září 1968 r. Johson se vyslovil, že doufá, že proces uvolnění a strategické rozhovory byly přerušeny jen dočasně, Gromyko mu odpovídá, že dialog mezi USA a SSSR, započatý v těch letech nebyl náhodný a důvody, proč v něm pokračovat, jsou stále platné. (Prafrázuji tu česky některé body refrerátu Petracchiho.
    Celý text najdete v oficiálním dokumentu it. parlamentu Eredità ed attualità della Primavera cecoslovacca (Dědictví a aktualita československého jara.
    http://fondazione.camera.it/sites/default/files/EreditaEdAttualitaDellaPrimaveraCecoslovacca.pdf
    Dokument je zajímavý, podívejte se na něj. Kdo tam všechno byl a na fotografie z 68.
    Konference byla na "vysoké úrovni".

    OdpovědětVymazat
  56. Kdo hledá,najde. Stačí mít trpělivost.
    Podařilo se mi najít na ruském webu vzpomínky předního sovětského kardiologa Evgenije Ivanoviče Čazova, který byl také kardiologem sov. politbyra, "Как уходили вожди. Записки главного врача Кремля" (Jak odcházeli vůdci. Paměti hlavního kremelského lékaře.)
    A při čtení jsem si uvědomila celou absurdnost historie. Když zemře v listopadu 1982 r. Leonid Il'ič Brežněv, v SSSR je vyhlášen pětidenní státní smutek a jeho slavnostního pohřbu se zúčastní 32 hlav státu, 15 předsedů vlády, 14 zahraničních ministrů a 4 princové. Všichni doprovázejí na poslední cestě jednoho z nejvlivnějších a nejmocnějších mužů světa. Nikdo netušil, že v rakvi leží tělo starého nemocného muže, který již od r. 1973, podle slov ošetřujícího lékaře, nebyl schopen plně zastávat své veřejné funkce pro vážné poruchy funkcí centrálního nervového systému. Od r. 1975 byl schopen se jen podepsat pod listiny a úřední papíry. To byly následky jeho narkomanie. Brežnev aby uklidnil nervy a mohl usnout, bral silné dávky spacích prostředků, což ze začátku vedlo v bdělém stavu ke projevům astenie a deprese a k usínání během dne.
    Poprvé si to lékaři uvědomili právě při srpnových moskevských jednáních s čs. představiteli, kdy Brežněv padl na stůl před sebou jako ve mdlobách. Nejdřív mysleli, že jde o srdeční záchvat, pak přišli na to, že rozrušený Brežněv přebral na noc uspávací prostředky. Byl dán pod neustálý lékařský dozor, bylo kontrolováno jaké dávky může brát.
    Čanov popisuje, jak byl Brežněv vozen na významná mezinárodní setkání již s naučeným projevem, v doprovodu celé équipe lékařů, kteří ho pořád hlídali, aby mohli zasáhnout, kdyby ho opustili síly.
    Paradoxní na tom je, že si toho nikdo nikdy nevšiml a neuvědomil si, že má před sebou jen pouhou napodobeninu státníka.
    Brežněvův zdravotní stav se stále horší, vzrůstá arterioza mozkových cév, dochází k poruchám osobnosti. Z Brežněva se stává dětinský stařík, který má zálibu ve vyznamenáních a řádech (viděla jsem je na webu, nemohl si je ani všechny na sebe připevnit, ledaže by je nastrkal i do bot), špercích a drahých autech (v garáži jich měl přes padesát). Nesnáší také, aby mu někdo odporoval. Je podezíravý.
    Čazov se také zmiňuje o neuspořádaném osobním a rodinném životě Brežněva. S manželkou spolu nevycházeli, jeho dva synové byli alkoholici. Brežněv se nakonec zamiluje do své mladé ošetřovatelky, chce brát léky je od ní. Čazov ji podezírá, že mu dává tajně drogy.
    Ke konci života je plně závislý na mužích své "ochrany", myjí ho, češou, oblékají, střeží, aby neměl záchvat, naučili se i provádět srdeční masáž.
    (Когда Брежнев начал превращаться в беспомощного старика, он мог обойтись без детей, без жены, но ни минуты не мог остаться без них. Они ухаживали за ним, как за маленьким ребёнком.)
    Brežněv umře za spánku ve své dače. Všiml si toho až ráno jeden z jeho doprovodu a z počátku při pohledu na klidné tělo Brežněva myslel, že ten jen omdlel. Pak zavolali Čazova.
    Přečtěte si to. Zajímavé. Hovoří i o smrti Andropova, Černěnka, Jelcyna.
    http://www.x-libri.ru/elib/chazv000/index.htm
    A NIKDO SI TOHO NIKDY NEVŠIML!!!

    OdpovědětVymazat
  57. žibřid - po dlouhé době4. září 2013 v 13:19:00 SELČ

    Češi si toho samozřejmě všimli a mají o tom dobový vtip:
    "Proč se v Kremlu tak dlouho do noci svítí? Protože Brežněv si přendavá metály na pyžamo."
    Demenci komunistických vůdců to nemohlo vystihnout lépe.

    OdpovědětVymazat
  58. Pěkně zdravím, Žibřide! Jak se máte? Už jsme od Vás dlouho nic nečetli.
    Ten vtip je pěkný.
    Ale toho, že Brežněv byl ke konci jen živoucí automat, kterého všude vystrkovali pro parádu a kterého vždycky předem naučili, co má dělat nebo dokonce říkat, toho jste si určitě nevšimli!
    Stará garda Brežněv, Gromyko, Černěnko umřeli jeden za druhým během tří let a státní kolos z hlíny a bahna se za čtyři roky po nich položil taky..

    OdpovědětVymazat
  59. Velmi pochybuji, že Bůh Gott uměl natolik anglicky, že byl schopen spolehlivě číst takto noviny!
    A jeho orientování v politice... no, bez iluzí.

    OdpovědětVymazat
  60. V NP se pan Vladimír Vašek znovu vrací k polemice pánů Stejskala a Mašaty kolem invaze Československa v r. 1968.
    Nechci se tou polemikou dál zabývat, jen bych chtěla připomenout, že hlavní úlohu v rozhodování sovětského politbyra měla tehdy KGB a její vedoucí - Andropov. Ten zorganizoval tehdy t.zv. pátou sekci, která se zabývala t.zv. idologickou diverzí a v případě Pražského jara vyvinula mimořádnou činnost. Hovoří o tom ruský historik, bývalý disident Viktor Zaslavskij, který měl možnost prostudovat dokumenty, které z KGB vycházely a kolovaly v ÚV anebo v Politbyru. (Samotné archivy KGB nebyly odtajněny.) ve článku Pražské jaro v archivech KGB.
    KGB zavedla hromadné monitorování "nálad" obyvatelstva a politiků nejen v SSSR, ale ve spolupráci s místními orgány, i ve všech státech Varšavské smlouvy. Zprávy, co docházely, bylu znepokojivé, československá nákaza se šířila nejen v sousedních státech, ale i v SSSR. Hlavně na Ukrajině, Moldavsku, baltských republikách, Gruzínsku.
    KGB v rámci akčního programu Progres nejen že prošpikuje Československo svými agenty, kteří mají sbírat zprávy ve všech důležitých úřadech a institucích, ale má za úkol i vyrábět důkazy o státním převratu, který chystají pravicové síly. V těchto "zprávách" se uvádí, kolik zbraní a jakého typu bylo nalezeno v různých skrýších, hovořilo se i o skupinách, které převrat chystaly. (Tak na př. se v jedné zprávě se uvádí, že v Domě novinářů bylo nalezeno 13 kulometů, 81 automatů a 150 beden munice.)
    Tyto zprávy pak byly přetiskovány v sov. novinách, byly nátlakem i na samotné funkcionáře Politbyra Ale zároveň byly vpašovány západním diplomatům, v přesvědčení, že ti je pak předají svým nadřízeným úřadům. A ty si pak udělají "vhodnou" představu, o tom, co se v Praze děje.Tak se vyráběla protičeskoslovenská propaganda při přípravě vojenského obsazení.
    To jen k otázce, nakolik byl Brežněv prozíravým státním činitelem. A kdo měl tenkrát hlavní roli.
    http://fondazione.camera.it/sites/default/files/EreditaEdAttualitaDellaPrimaveraCecoslovacca.pdf

    OdpovědětVymazat
  61. Nějak v poslední době špatně stíhám, Informace. Do volného času pracovní doby na ouředě jsem si nabral dost aktivit, na Kocourův blog chodím sotva alespoň číst, natož diskutovat nebo publikovat.

    Ta část "samozřejme Češi si všimli..." už je spíše nadsázka a součást toho vtipu - samozřejmě si spíš nikdo nevšiml.

    OdpovědětVymazat
  62. Víte, Žibřide,
    lidi si tenkrát mnoha věcí všimnout nemohli, protože to, co dělo mezi verchuškami v Moskvě, bylo pro obyčejné smrtelníky tabu.
    Ale teď jsou ty věci známé, otištěné, potvrzené a tak by si jich měli všimnout hlavně učitelé dějepisu na školách. Aby tu pak nějací mladíci s rákosím na hlavě netvrdili, že Brežněv byl opravdový státník, který měl v první řadě na srdci zájmy svého státu, když ten ve skutečnosti strachy nemohl ani spát a tedy se natolik předopoval uklidňujícími prášky, že pak na zasedání kolaboval. Teď se už mnoho věcí o té době ví, ale ze zvláštnch důvodů se o nich nemluví.
    Ozvěte se někdy, když budete mít čas. Rádi si od Vás něco přečteme.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)