Prohledat tento blog

středa 13. srpna 2014

KURSK

Foto: StK
   Kousek od našeho věžáku je takzvaná DOV - Dolní oblast Vítkovic, panství multimilionáře Svetlíka. Když vidíte, jakými nápady ten pán oplývá a jakými odborníky se obklopuje, pochopíte, že není milionářem náhodou. Z kusu fabriky určené ke zbourání udělal technologický park nejen pro lidi mimo "ocelové srdce republiky", kteří se na vyhaslé vysoké pece dívají jako na živého Tyranosaura Rexe ale i pro ostraváky, kteří je důvěrně znali ještě "zaživa". Je to zábavní technologický park, kde si každý najde to svoje. Od klasické opery až po experimentální interaktivní expozice pro děti. 



Tam, v takzvaném GONGU, což je vysokokapacitní víceúčelová hala vytvořená z bývalého plynojemu jsou i četné boční prostory.V jednom z nich je umístěna působivá instalace současného finského umělce Markuse Coppera (*1968) která tematizuje tragédii ruské atomové ponorky Kursk a pocit bezvýchodnosti, uvěznění, úzkosti a hmotnosti.




 Když vejdete do téměř absolutní tmy, najednou na vás zaútočí Industriální zvuky, syčení stlačeného vzduchu, tlučení do plechu, tmu občas prořízne světlo reflektoru. Poslední přeživší námořníci jaderné ponorky Kursk se snaží klepat na stěny válečného stroje, aby je ve studených mořských hlubinách někdo slyšel a snad i zachránil. 

  V předsálí jsou přímo na kamenných stěnách vypsána důležitá fakta o katastrofě ruské atomové ponorky Kursk. Ty si ale přečtete až pak, až po útoku tmy, zvuků a nezřetelných pohybujících se postav v těžkých potápěčských skafandrech.

   „Když jsem poprvé viděl tuto instalaci v New Yorku, zježily se mi vlasy emocionálním zážitkem,“ řekl o výstavě její kurátor Ladislav Kesner. Má pravdu - jsem člověk, kterému jsou  scénické efekty spíše k smíchu - za životy jsem, jich viděl strašně moc a některé i pomáhal vymýšlet. Tohle je ale něco jiného.

   Loni jsem ze zvědavosti navštívil ostravský Dinopark - mimo jiné: narodil jsem se asi jen  padesát metrů od jeho okraje. Tehdy tam za domkem ale byla jen bažina a pár neduživých břízek - měl jsem z velkých mechanických loutek veleještěrů, které měly na namáhaných místech už několikrát vyspravovanou latexovou kůži a vydávaly "hrozný řev" z malých reproduktorků, zamaskovaných jako kameny nebo křoví legraci. Panoptikum pro děti. Nebo pohyblivá školní pomůcka. I s vrčením elektrických servomotorků. 


 Tentokrát to ale bylo opravdu něco naprosto jiného. Beze slov, bez nějakého popisu, jen tma, velké černé postavy, které se jen trochu náhodně pohnou a reálné zvuky. Skutečný stlačený vzduch, skutečná železná tyč, kterou jedna z postav tluče do skutečného železného plátu. V přilbách se rozsvěcují žárovky a stíny mřížek před otvory v nich dopadají na ostatní. Ale ve tmě stejně všechno jen tušíte, vidět toho opravdu moc není.  

   Tlučení se zpomaluje, pak už jen sem tam nějaký úder, bílé žárovky v přilbách postupně pomalu zhasínají. Ještě někde cinkne jakási kovová součástka, nepatrný pohyb jedné černé postavy, zavrzání gumy - a pak už jen ticho a tma. Chlad a smrt.  Život v ponorce Kursk skončil.  

Tohle všechno dokáže sdělit naprogramovaný stroj. Když se dlouho nic neděle, v téměř absolutní tmě tápavě najdete dveře do světla, do života. 

   A teprve pak začnete číst nápisy na zdech, protože tu s´hrůznou beznaděj námořníků, uvězněných v temné kovové rakvi 108 metrů pod hladinou oceánu jste si už prožili. 

   Myslím, že nikdo nemá chuť se tam znovu vrátit. Do tmy, na měkkou podlahu, která se stále mírně svažuje směrem k jevišti smrti. Stroj o rozměrech tak tři krát pět metrů v bezedné tmě vám to přece řekl jasně, aniž použil jediné slovo. Jediný skutečný artefakt. 

   Vyšel jsem ven do světla mezi rezavé vysoké pece. Pršelo a ty obrovské konstrukce se leskly, déšť stékal po tlustých odřezaných rourách, kapky vody mi padaly na hlavu, za krk, na fotoaparát. Kursk byl i tady. Něco obrovského, mrtvého ale nebezpečného. V rourách mohli klidně být ti mrtví námořníci. Bylo krátce po poledni, v areálu nebylo ani živáčka - jenom já, a kdesi v Gongu mladá recepční. Nahoře nad terénem je vidět tramvaje a auta - kolem vede výpadovka na Frýdek-Místek. Vydávám se rád ke schodům, abych vystoupil na úroveň silnice. Pryč od ponorky. A krajem po úzkém chodníčku domů. Když jsem v podchodu pod cestou volá Jakub. Nejsem schopen mu rozumně odpovídat. To celé bylo příliš silné a ještě čerstvé. 


  Až skoro u našeho domu jsem se dostal z té podivné atmosféry smrti a zmaru. A bylo mi jasné, že se z toho zážitku musím nějak dostat. Někomu to říct, podělit se o tu hrůzu. Jinak by se mohlo stát, že se v dnes noci ocitnu s těmi námořníky pod hladinou studeného oceánu, ve tmě, chladu a s ubývajícím vzduchem, bez naděje na záchranu. 





Fakta:


   Atomová ponorka Kursk vyzbrojená jadernými střelami byla největší útočnou ponorkou světa a patřila k nejmodernějším plavidlům severní flotily ruského námořnictva. Během námořních manévrů v Barentsově moři došlo 12. srpna 2000 na ponorce k dvěma výbuchům torpéd, které okamžitě zabily většinu ze stoosmnáctičlenné posádky na palubě, zničené plavidlo kleslo na dno moře do hloubky 108 metrů. Katastrofu přežilo 23 námořníků, kterým se podařilo uniknout do nejzadnějšího, devátého oddílu ponorky, kde v hrozivých podmínkách tmy, ledové vody zamořené výpary z paliv a olejů a zhoršující se kvality vydýchaného vzduchu čekali na záchranu evakuační miniponorkou.









Z tisku: 

 Instalace Markuse Coppera metaforicky i mimeticky přibližuje hodiny marného čekání přeživších námořníků Kursku na záchranu a jejich hrůznou agónii. Bezprostředně smyslovým, emocionálním způsobem zvýrazňuje hluboce existenciální lidská témata, která takovou mezní situaci provázejí: naděje a beznaděj, strach, boj o čas, čekání na záchranu/na smrt, hrdinství a osobní oběť. Je i svébytným komentářem na téma selhání techniky, zkázy dokonalého stroje, který v posledku zahubí svoji posádku. 

  Dílo lze však plným právem chápat i jako umělecký památník hrdinným námořníkům Kursku, obětem nešťastné náhody, ale i zlovolné vojensko-politické byrokracie, která neváhá obětovat lidský život ve jménu udržení pochybné prestiže a zachování vojenského tajemství. Ocelové stěny bývalého plynojemu poskytují mimořádně souznící prostředí a podtrhují vyznění instalace a její působivost. Významové přesahy tohoto díla, které se dotýkají ruské vojenské hrozby, jsou neočekávaným způsobem aktualizovány v souvislosti se současnými agresivními avantýrami putinovského režimu.


V Ostravě už tahle záležitost 17. srpna končí. Pokud se ale ocitnete někde poblíž téhle instalace, mohu jen doporučit - zajděte tam. I když  stará rezavá vítkovická fabrika asi bylo to nejdokonalejší prostředí pro tuto opravdu silnou biomechanickou instalaci.

51 komentářů:

  1. Ano. Ano ano ano ano ano.
    Já jsem věděl, že tohle je ten správný adresát na to důtklivé upozornění. A že bude rezonance jak se patří. A že právě to prostředí, neimitované opravdové grandiózní Ocelové město inženýra Jaksejmenoval, bude už neodmyslitelným komplementárním environment té panychidy. Ano, teď jsem mimoděk našel to patřičné slovo.
    Ve Zlíně je totéž v bleděmodrém - jenže je to lehký průmysl. To není ono. Tady chátrání a umírání nemá dimenzi grandioznosti.Lze ale zase v kousíčku imitovat, ukazovat. Jako minulost. Bohužel. Taky to vidím celé z oken.

    OdpovědětVymazat
  2. Hezké, chytré, St. Kocoure. Škoda, že Ostrava je pro některé z nás daleko. Dívám se občas aspoň na Panoramu - ráno počasí na ČT, kde jsou záběry z DOV -a říkám si, že se vyplatí jednou se tam vydat... Atmosféra místa musí být hodně zvláštní. Náhle ustrnulý pohyb. A na absolutní bezmoc, kterou zažívali ti námořníci, myslím dost často. Měli naději, že alespoň ty jejich zápisky někdy někdo uvidí?
    St.

    OdpovědětVymazat
  3. Starý Kocoure Neregistrovaný, zkoušela jsem napsat zprávu, ale jak jsem tak v rychlosti zahlídla adresu, tak jsem se při svém nedbalém, a tedy chybném čtení adresy lekla a utekla jsem.
    O nic důležitého nešlo...
    St.

    OdpovědětVymazat
  4. Klid. Nemůžete být na tyhle věci horší/neschopnější/nemožnější než filosof, humvěd. No a pozvolna v průběhu pouhých nějakých deseti let to a la opice zvládl i on. Za pomoci, zoufání, nadávání atd. potomků a přátel.
    Takže dokazuju, že nejsu robot. Ti jsou dneska ovšem už mnohem dál než já. Ó jak rád bych v mnohém směru byl robot.
    (Lit.:I, Robot; Ksiega robotów; Martian Chronicle; R.U.R. etc.)

    OdpovědětVymazat
  5. Máme.
    Leckdy je.
    Někdo se možmá dívá. A co si z prohlížení tohohle snaživého chaotického sebestředného hemžení vyvodí? Klasické sci-fi, z padesátých - sedmdesátých...

    OdpovědětVymazat
  6. Já sdílím, Jakube S., váš názor - Klid...
    Ale polekalo mě v té adrese špatně přečtené jméno...

    Jestli si dobře vzpomínám, R.U R. bylo do ruštiny přeloženo hodně brzy pod názvem: Vzpoura strojů - Bunt mašin.

    Šou asi nebude robotí, ale pochichtávají se třeba kocouři. (Nebo myši.) Čekali, co to udělá, a když se ukázalo, že by to s námi šlo, vzali nás na milost a přizpůsobili si nás. Jsem na to hrdá! ST.

    OdpovědětVymazat
  7. No zvířata se na nás musí dívat hodně spatra. Tak kočky: Dyť oni nevidí ve tmě, nerozeznávají pachy, nedovedou bleskově vystartovat... ach jo, mňau... jak to, že někdo tak neschopný tu může být?
    Moji mladí mají roční Lízinku. Právě vrazila do auta, blbec. Operovali ji v Berouně a pak byla pár dní v tierhotelu - oni jeli právě pryč. Drahé? Je to člen rodiny přece. Nedá sa. Mosí sa!

    OdpovědětVymazat
  8. Sověti brali i za báťušky Stálina Karla Čapka pořád. Jako sice měšťáckého, leč poctivě (byť naivně, pošetile, že) lepší buboucnosti lidstva napomáhajícího trpěného pisálka. O zásluhách Marietty Šagiňanové snad víte.
    Bunt mašin je ale nesmysl. Tihle "roboti" byli organického původu!!!

    OdpovědětVymazat
  9. "Nebrat Čapka"
    - to snad může jen člověk, který ho nikdy nečetl. Nebo člověk programově zlý, nenávistný, sebestředný.

    OdpovědětVymazat
  10. ST: Jo, jsou kočky, které vystartují! Sice někdy nevědí proč, ale stane se.

    K Čapkovi - on se holt překládal tak, že části textu, které se nehodily, se nepřeložily. Nebo se nehrály atd.. Já se přiznám, že vím o Nikolském, ale o zásluhách Marietty Hydrocentrály nevím. Jen o jejím zájmu o Myslivečka.
    Ono se Čapkovi vytýkalo kdeco... Já mu nerozumím jen v První partě - jako by to už moc nebyl on.


    OdpovědětVymazat
  11. Velmi, velmi stručně:
    V devětačtyrycátém byl už KČ zásluhou (nejen) prof. Nejedlého jasně a otevřeně deklarován jako pro vítězný nový lidový řád nevhodný a nic v budoucnu LIDU neříkající burž. autor. Bylo jasné, že nebude vycházet a asi ani se o něm nebude učit na školách. A na spadnutí bylo vyřazení z knihoven. A náhle vyšla v literárním měsíčníku CCCP rozsáhlá zasvěcená oslavná stať MŠ-ové, vynášející jej do nebe za neohroženost v burcování protiv fašizma, pacifizma i drugich takich grjaz. Tak souzi na UV obrátili na čtyráku, o b j e v i l i , že vlastně v rámci dialektiky, ač buržoazní autor, objektivně byl - ač to ani netušil asi! - na straně toho mystického a mýtického LIDU. A bylo. A je. Chvatit?

    OdpovědětVymazat
  12. Karel Čapek:

    Karla Čapka si velice považuji a rád se k němu vracím. Osobnost jako byl on, mi v dnešní žurnalistice velice chybí.

    Bolševici asi svého času nemohli Čapkovi "zapomenout" onu stať jménem "Proč nejsem komunistou". Ta totiž tak jasně vysvětlovala, proč jsou bolševici vedle jak ta jedle, že bylo a dodnes je těžké nepochopit a nepoučit se z toho, byť i tací se dodnes pořád najdou. Tato Čapkova stať možná té dámě v SSSR unikla. Nebo neunikla a zamlčeli jí záměrně. Na rozdíl od nás, si to tam mohli dovolit, kromě pár vzdělanců tam Čapka asi znal jen málokdo. Ta česká otočka o 180° mi ale připadne hodně úsměvná. Dodatečně ale chci poděkovat ochotným lidem z předlistopadových dob v antikvariátech, kteří nám Čapkovy Hovory s T.G.M. a jeho stať "Proč nejsem komunistou" sehnali a schovali.

    Na druhou stranu, jak se říká, poturčenec horší Turka a mnohdy jsem si povšiml, že se naši bolševici chovali kolikrát hůř, než ti ruští. Jestli z blbosti, nebo snahy vlísat se nevím, ale nejednou jsem to viděl a mohl porovnat na vlastní oči. Konec konců se něco podobného děje i dnes, při implementaci unijních směrnic do českého práva, kdy kupříkladu radioaktivní český debil, divže nezpůsobil, že model letadýlka určený k létání v parku, se málem stal bezpilotním prostředkem podléhajícím povinné imatrikulaci a provoznímu režimu odpovídajícímu vojenským a jiným dronům.

    OdpovědětVymazat
  13. Tý brďo! To se nedá vymyslet.

    OdpovědětVymazat
  14. No Draku,
    ty kvadroptéry s kamerami se od vojenských dronů liší jenom doletem a dosahem ovládání. Takže pokud jde o špionáž v menším rozsahu, jsou si tyhle kategorie docela podobné.

    Navíc si dovoluji odhadnout, že zanedlouho budeme svědky, jak takový elektrický ptáček přenese na citlivé místo trošku účinné výbušniny a bude dálkově odpálen. Tohle jsou funkční hračky!
    Jiná věc je, že takoví uživatelé se nebudou nějakými úředními zákazy vůbec zabývat. Z Číny se taková věc dá (po dílech) koupit docela levně.
    Co takhle dronem dopravit biologickou bombičku třeba nad skupinu politiků, jednajících někde venku? Ozve se jen takové slabé "puk" a už se na politiky sype antrax nebo ebola (asi jako bombička s tělní tekutinou nakaženého - nemusí to být ani krev.) Víc bude vědět MUDr. Plíseň.
    ===
    A drony teď k filmování používá kdekdo - takže ochranka bude muset začít cvičit střelbu na asfaltové j=holuby a nosit sebou i brokovnice a cokoliv poblíž letícího okamžitě sestřelit.

    OdpovědětVymazat
  15. Drony:

    Kategorie těch větších dronů se už předpisově řeší ve Spokojených státech, protože Amazon je chce začít využívat k doručování zásilek. Faktem je, že k položení zásilky ke dveřím v předměstských aglomeracích a malých městečkách ve Spokojených státech se to určitě použít dá. K doručení do činžáku, či paneláku těžko. Nicméně Američané to vymyslí a našich 200 sněmovních debilních termitů spolu s jejich iniciativními blby to během počátečního nekvalifikovaného opisování a pak během debilních pozměňovacích návrhů, zprasí k takřka k nepoznání vzhledem k původnímu vzoru a samozřejmě i k naprosté nepoužitelnosti...

    Máme tu prý v legislativě úžasnou perlu. Pravda ještě to musím ověřit, ale katastrofický stav, jaký v té věci momentálně vládne, by nasvědčoval tomu, že to pravda je. Když řidič "prochlastá" či "profetuje" řidičák, tak nežli ho dostane zpátky, měl by mít teoreticky za sebou důkladné lékařské vyšetření, zabývající se tím, zda hrozí či nehrozí stejné chování, kvůli kterému o ten řidičák přišel. Jenomže proto, že toto vyšetření nehradí ten "dáreček", který o ty papíry přišel, ale má to prý podle platné legislativy hradit policie, tak se od toho upouští a dotyčný si, aniž by byl vyšetřen, jen zajde na úřad či magistrát a ty papíry prostě dostane. Jak říkám, musím to ještě ověřit, ale je-li to pravda, tak si nemyslím, že lze být až takhle blbý, podezřívám část lidí v tomto "namočených", že je to záměrné. No, a nebo už nás dobíhají následky debilisace obyvatelstva následkem rozkladu školství... Žít přírodním zákonům navzdory se dá jen chvíli, setrvačností, ale když její efekt odezní, udeří pak následky s o to větší silou a drtivými důsledky.

    OdpovědětVymazat
  16. Dronové,
    já třeba drony znám jen z Projektu Záře. Bezvadné poučení tady u vás! A Spokojené státy...
    Čapek. Jakube S., chvatit. Spasibo! Ty informace o něm, stejně jako o jiných, nebyly v SSSR ani poloviční. Já jsem to o Mariettě skutečně netušila, měla jsem za to, že až někdy tak v 51. s tím Nikolskij přišel. Však víte, že Č. měli za zlé ty "přízemní" zájmy v době krize... Ve válce s Mloky se do sovět. polit, pouští pořádně. Osobně mám ráda jeho nezestárlé cestopisy, z názorů si vždycky vzpomenu, že kritizoval náš zlozvyk ptát se, v jaké je kdo polit. straně, a ne, jaký je to člověk. A z povídek se mi hodně líbí třeba Balada o Juraji Čupovi. Internet je teď plný toho, že pozitivně hodnotil sovětskou ústavu. Jak lehké je zobecňovat!
    Tak, veselé nedělní dronování! Jak z hororu...
    ST.

    OdpovědětVymazat
  17. O osmi na Vltavě hodina o MROŽKOVI!!!
    Mrožek, Lec, Lem byli pro mě v šedesátých zjevením. Ovšem kromě tamního úúúžasného jazzu, církevní hudby, svobodně vystavovaného abstraktního malířství... No vidím (chtěl jsem po pražsku napsat koukám, bacha na to), že by to bylo na esej Ja i Polska.

    OdpovědětVymazat
  18. Mrožek / Jakubovi S.:

    S Mrožkem mám smůlu, o vysílání jsem se dozvěděl až po odvysílání a poslechnout si z MP3 to také nejde, asi kvůli autorským právům. Už aby ty právní a autorské žáby na prameni hrom bacil a pak čert vzal... No nic, třeba to klapne někdy jindy :-)

    Lema znám poměrně dobře, četl jsem toho od něj poměrně hodně, a rád se k němu vracím. Lec s Mrožkem ale prošli tak nějak mimo mou pozornost, trochu mi to mrzí, no ale není všem dnům konec.

    OdpovědětVymazat
  19. Zážitek!!
    Právě jsem slyšel díky Jirkovi Černému v rádiu v pořadu o Karlu Krylovi Bratříčka polsky - Antoninu Krzysztoň! Mne to úplně přikovalo. Magické. Já jsem to takto neznal, já jsem neznal tu úžasnou robu, a že začínala Karlíkem po polski! Takových věcí člověka v životě mine. A ani o tom neví. JČ má spoustu zásluh. Však jsem mu to už kdysi osobně řekl.

    OdpovědětVymazat
  20. Jakube, byl to Herr Schultze. Úžasný v rozhlasové hře představovaný Rudolfem Hrušínským. Třebaže Vinklář ve filmu nebyl špatný.

    OdpovědětVymazat
  21. Karel Kryl, Polsko / Jakubovi S.:

    Jsem přesvědčen, že kdyby se Karel Kryl narodil aspoň v Polsku, nebo ještě lépe Británii, Francii, Německu, či Spokojených státech, určitě by o něm věděl celý svět, podobně, jako třeba ví o Bobu Dylanovi. Můžeme být rádi, že se někdo tak úžasný narodil a žil u nás, byť mu to tu bylo pro něj poněkud těsné a dost nesvobodné a lehké to v životě tedy také moc neměl. Jsem moc rád, že to byl můj současník a že jsem si ho aspoň trochu stihl zažít. To s tou polskou dámou, je docela zajímavé. Když už nic jiného, to, že si vybrala jeho texty, svědčí o jejím dobrém vkusu. Jiří Černý je správný člověk na tom správném místě. Doufám, že tu s námi ještě nějakou dobu vydrží. Nenahraditelný nejsme nikdo, ale někteří z nás, jako třeba Jiří Černý, se budou nahrazovat špatně, až jednou odejdou.

    Herr Schultze / Obuvníkovi:

    Máte na mysli Ocelové město?

    OdpovědětVymazat
  22. Jo! Stahlstadt. A tu prastarou hru jsem si, opravdu, vybavil, a právě via Hrušínský sen. Hry v rádiu patřily k mému životu po desítiletí.
    Dneska od osmi večer bude unikátní hodina o prvním výročí Srpna, a jak to Souzi s náma oslavili. Lítal jsem v tom, v Brně. Oba dny Se svým Flexaretem 5a. Pak mě sebrali, filmy zabavili. Ukázali mi je, ty snímky už, až ve vyšetřovně v Bohunicích. Parádní!!... A já se na to nemám kde dívat, TV mě nějak vysadil programy a jinak zklamán kamarády. Tož tak.

    OdpovědětVymazat
  23. Srpen / Jakubovi S:

    Z jakéhosi, pro mě osobně záhadného důvodu, se na webu ČT ohledně daného pořadu uvádí:

    Tento pořad nelze na internetu přehrát z důvodu autorských práv.

    Co k tomu podotknout, snad jen to, co řekl Vincek v pohádce o Lotrandovi, hledíc na Lotranda juniora, jak mu to loupežničení ani trochu nejde: "Bože, do čeho's to duši dal?"

    Krom toho, že ta věta tahá za oči i za uši zároveň a do mozku bez překladu (opravy) neleze, tak bych docela rád bych věděl, které konkrétní právo brání přehrání na internetu. Mám svůj soukromý tip, ale nechci to tu rozvádět, jsou to spekulace.

    No nic, nahraji Ti to dnes večer na datový nosič a příležitostně předám, nebo pošlu, jdu to nastavit :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Ani zdaleka nemám dojem, že by ta stať něco jasně vysvětlovala, naopak soudím, že o ty opravdu podstatné otázky ani zdaleka nezavadil. Sice beru v úvahu, že je to krátký novinový článek psaný pro tehdejšího čtenáře, kterému by snad mohl být o něco srozumitelnější díky detailní znalosti tehdejších reálií, zatímco dnešní čtenář může mít jen povšechnou představu o tom, jak se tehdá komunisté projevovali, a naopak tehdy čtenář ani autor nemohli vědět to co víme dnes, ale stejně si myslím, že se toto téma dalo pojednat mnohem přesvědčivěji.

    OdpovědětVymazat
  25. K čemu se vaše poznámka vztahuje, Zdeňku Ž.?
    Jaká stať? Poznámka ve sloupku o Banderovi?

    OdpovědětVymazat
  26. Také bych docela rád věděl, pakliže se nejedná o utajovanou skutečnost, kterou že stať a v jaké souvislosti, má/měl ZŽ na mysli.

    OdpovědětVymazat
  27. 16. 8. 2014 22:34:00
    'Bolševici asi svého času nemohli Čapkovi "zapomenout" onu stať jménem "Proč nejsem komunistou". Ta totiž tak jasně vysvětlovala, proč jsou bolševici vedle jak ta jedle, že bylo a dodnes je těžké nepochopit a nepoučit se z toho'

    Ačkoli byl velkým spisovatelem, jasné politické komentáře mnedle formulovat nedokázal. Ostatně to není úlohou spisovatele, naopak v románech a podobných dílech by jasně formulované ideje působily nepatřičně a dělaly by z něj agitku; dobrý spisovatel své názory začlení do svého díla tak organicky a nenápadně, že čtenář má dojem, že si je z toho sám logicky odvodil.
    Čapek sám píše (1922, zhruba ve stejné době, kdy napsal onu stať, 1924) "obyčejně se do politiky mnoho nepletu, jelikož se v ní prakticky nevyznám; málo sleduji politiku".
    Mimochodem, všimněme si také jeho článku "O tom socialismu":
    "Ale pokud se týče té doktríny a taktiky, shoduji se se socialismem – nebo řekněme rovnou: s komunismem – ve většině jeho ideálů; ale nemohu se s naším komunismem – nebo přesněji řečeno: s jeho dnešním a dočasným stavem srovnat ve většině jeho metod."
    "Ostatně ať je to socialism, nebo ne: věřím v zespolečenštění výrobních prostředků a omezení soukromého vlastnictví, v organizaci výroby a spotřeby, v konec kapitalismu, v právo každého na život, práci, blahobyt a svobodu ducha, věřím v mír, ve Spojené státy světa a rovnost národů, věřím v humanitu, v demokracii a v člověka, amen."
    To cituji nikoliv snad proto, že bych se chtěl připojit k těm, kdo ho už tenkrát "křižovali zprava i zleva", nebo že bych ho chtěl nacpat do nějaké názorové škatulky, ale jako ilustraci toho, že jasné zhodnocení politického směru by muselo jít víc do hloubky.

    OdpovědětVymazat
  28. Čapek nevybírá "třetí cestu". Vybírá svoji cestu. To je značný rozdíl.
    Každý by měl přemýšlet, co si vezme z pravé a co z levé otýpky. A ty volby nemusí být nutně stejné. Naopak - naší nemocí je stádnost.

    OdpovědětVymazat
  29. Jeho cesta tehdy i potom šla, jak to bylo pak čím dál zřetelnější, V RÁMCI současného řádu světa okolo něj. Liberálního, svobodného, demokratického, parlamentního. To je snad dnes vidět zcela zřetelně. On sám tehdy jaksi nezřetelně chtěl něco jako dnešní "třetí cestu". Ta, myslím, byla velice jasně definitivně (pro myslící poučené a zkušené) zdiskreditována už dávno. Za třetí (de facto čtcrtou, pátou...) cestu se najednou pokládal (mystický nezažitý) maoismus (řadu jsem jich, studentů FF z buněk KSČ, kolem 68 znal), předtím snad trockismus, něco na Předním Východě a v Asii... Hloupé, tristní, kormutlivé, pošetilé, nebezpečné, fatálně scestné mesiášské snahy. Hrozil jsem se jich už tehdy. Oni však byli OSVÍCENI JEDINOU MYŠLENKOU, amen -

    OdpovědětVymazat
  30. A co je tedy ta "třetí cesta" jiného než "si z té i oné strany vybírat nejlepší stébla"?

    OdpovědětVymazat
  31. Nevím, proč se bránit něčemu takovému, ať už se tomu říká jakkoliv. Svět není binární. A žít jenom, jak říkala moje babča "od rantlu k rantlu"?
    Nejsem si jist, že život na okraji možností (a je jedno na kterém okraji) je to nejlepší, nemoudřejší.
    (Nehledě na písničku W+W o zlaté střední cestě, která vyšlapaná a všechna tráva na ní je vyžraná.) Ono už máme skoro o sto let víc. Kdo chce žít na kraji, je sice z jedné strany chráněn právě tím "rantlem", ale na druhé straně je celý zbytek světa. Taková divná asymetrie.
    Polorovina, poloprostor, polosvět.

    OdpovědětVymazat
  32. Kdy a jak byla zdiskreditována; a pochopitelně, aby vůbec mělo smyslu o tom hovořit, jak byla tedy definována? Já jsem měl dojem, že byla chápána přesně ve smyslu toho třetího Čapkova osla: vybrat si z obou systémů to, co je dobré, a odvrhnout to, co bylo na obou špatné.
    A co jiného než třetí cesta nám zbývá, pokud se nám nelíbí minulá reálněsocialistická, současná fungujícnědemokratická ani ta čtvrtá čínská, která si narozdíl od té třetí vybírá z obou systémů to horší?

    OdpovědětVymazat
  33. StK řekl(a)...Polorovina, poloprostor, polosvět.

    Pánové a co : POLOPRĎOCH ?? Toho znáte? Jen se zmátořím a napíšu o poloprďoších a přizdisráčích, no, snad.
    Slunečný den a poloměr.
    4P (ČP)

    OdpovědětVymazat
  34. ST.
    Já myslím, že Čapek pomalu POZOROVAL (jako ten jeho - jejich - poutník) a POMALU vážil, v duchu svého oblíbeného pragmatismu - všude je kus pravdy...
    Ale, jak už jsem tady jednou psala, jeho První parta nebo Život a dílo skladatele Foltýna svědčí o něčem nedobrém - nevěděl, kudy kam? Být pozitivní za každou cenu? JAK psát?
    Volby cesty bývá volba z bezbřehosti (v poklidné době), ne jenom ze tří cest. Váháme - li dlouho, bouchne realita - a potom je volba sakra rychlá. Leč námi už zpravidla neovlivněná.
    Čím to, že v polské tvorbě je vždycky něco, co bych nazvala: svěžest?

    OdpovědětVymazat
  35. Pozor, poutník - kulhavý - je Josef. Ale to vy vlastně asi naznačujete tím jejich, že. Mám jako dost dalších bří Č. v prvním vydání, v Knihovně Lidových novin, s tou nádhernou elegantní modrošedou vazbou jednoho z brněnských klasiků - Eduarda Miléna, kterého jsem ještě poznal. A už v pubertě mě ta nenápadná skromná neobvyklá nezapadající knížečka fascinovala. Doporučuju vřele každému z vás!!
    A proč Foltýna dávat nějak do jedné kapsy s První partou? Nevidím důvod, sím. Ostatně to dopsala milostivá. A jako kunsthistorik Foltýna velice beru... jakkoliv to je o muzice. A řekl bych, že div. profíka dlouholetého to musí brát taky.
    V polské či jiné tvorbě že by vždy byla svěžest? No - ono to bude tím, co člověk z té oné kultury pozná. Vždy jenom výsek, výseč, segment. To, co je přeloženo, co se vystavuje, hraje. Oceán toho ostatního nezná. Nezevšeobecňujme. Nevím, proč by v klas. pol. románech z venkova či historie měla vynikat svěžest...?

    OdpovědětVymazat
  36. Mnoho možností je stejně špatné, jako jen jedna nebo dvě antagonické možnosti. Těžko vybrat.

    Byl jsem s bývalou sousedkou včera kupovat její nový počítač. Byl to strašný zážitek, když tenhle má tohle lepší a onen zase toto a ten pro změnu ono. Nakonec jsem ji řekl, že ji nechám samotnou, protože jsme lítali z obchodu do obchodu, rezervovali jednotlivé kousky a zase odvolávali rezervace, prodavači se nám snažili prodat to nejdražší, co tam měli, já zase koupit něco rozumně levného, ale dobrého a Libka z toho měla v hlavě guláš. Ona jenom potřebovala spolehlivější počítač než ten, co má. Na internet a mailování. Dívala se na mě, jako bych ji nechtěl dopřát ten nejlepší - zvláště pak, když si ho kupovala sama za své peníze.

    A moc vám nepomůže, ani když se v tom trochu vyznáte. Rok a půl jsem váhal, jaký si mám koupit fotoaparát. Hledal jsem na netu, zkoušel, doptával se, porovnával. Když jsem ho pak konečně donesl domů a zjistil, že se mi úspory ztenčily o 140 000.- pochopil jsem, že jsem asi koupil úplně nevhodný aparát. Jiné jsou nejen lepší, ale i levnější. Nebo aspoň lepší nebo aspoň levnější.

    Ale už jsem si zvykl a mám ho rád - i když sada i s objektivy váží + 9 kilo. Po několika hodinách chůze navíc jaksi ztěžkne a váží snad dvojnásobek.

    Tolik k fenoménu svobodné volby...

    OdpovědětVymazat
  37. Ano, Jakube S., měla jsem na mysli dobu vzniku těch dvou Čapkových děl. Kudy by se ubírala jeho cesta.
    Svěžest polské lit. se ovšemže týká nové tvorby. Že existuje oceán toho, co neznáme, s tím samozřejmě souhlasím.

    Nedávno jsme tady psali o tom, že se neobjevuje paní "informace". Něco mi říká, že nedávno vydala velmi obsáhlý, ne první, román, takže neměla čas... Žije!

    OdpovědětVymazat
  38. Ještě ke Karlu Čapkovi:

    Tvorba KČ někdy svádí k tomu, že si v ní člověk najde to, co by tam rád viděl a to se někdy může lišit od toho, co KČ opravdu napsal a co si o věci myslel, nebo jaký k ní zaujímal postoj. Někdy může dojít k vytržení jednoho díla z kontextu ostatních a potlačení zbytku. Proto je dobré se někdy vrátit přímo k jeho textů a dobře se na ně soustředit, to aby ty mylné dojmy zase odezněly.

    Já se domnívám, že z jeho statí "Proč nejsem komunistou" a "O tom socialismu", lze poměrně jasně vyčíst, že KČ nebyl zastáncem ani příznivcem třídního boje, naopak, on byl zastáncem, nebo příznivcem parlamentního, demokratického systému, to už tady konec konců zdůraznil Jakub S., takže u toho nemusím setrvávat. Rozhodně by nechtěl mít co do činění s nějakými radikálními bolševiky, třídním bojem, diktaturou proletariátu, násilnou kolektivisací a podobnými excesy a kdyby se byl dožil února 1948 (kdyby ho totiž nezabili za války náckové, tak NKVD určitě), pravděpodobně by se proti tomu nahlas ozval. Z té druhé stati se dá usuzovat, že by politicky souzněl se sociální demokracií, to opravdovou, jak jí známe například z Německa a dalších evropských států, ne s tím podivným pohrobkem po KSČ, který tu máme momentálně v parlamentě. Uvedu příklad, když se třeba podíváme do Německa, tak tam je nájemní bydlení v soukromě vlastněných bytech cenově regulováno. Domnívám se, že zájmy jsou tam rozumně vyváženy, protože výše nájemného je stanovena jednou za několik let pro určitou oblast společnou dohodou zástupců nájemníků, obce a vlastníků domů. Takto vzniklý dokument se uloží u obce a v případě sporů soud má pole čeho rozhodovat, je to rychlé a bez průtahů. Zájmy jak vlastníků tak nájemníků jsou v jakési rovnováze a dlouhodobě není známo, že by to vyvolávalo nějakou nespokojenost na jedné, či druhé straně. Jak tak dílo KČ znám a občas si ho po nějaké diskusi prohlédnu znovu, tak si myslím, že KČ by chtěl vidět kolem sebe něco takového a že socialismus stalinského, severokorejského, nebo i gottwaldovského a později husákovského typu, by pro něj byl čímsi velice odporným a nepřijatelným. Jeho nefalšované ryzí a až vyloženě nakažlivé lidství, čiší skoro ze všeho, co napsal. To je důvodem toho, že si to jeho lidství chce čas od času někdo uchvátit, asimilovat a využít ve svůj prospěch. Na to bychom si měli dávat pozor.

    OdpovědětVymazat
  39. ST.
    Ano, ano, já dodávám, že Čapek musel obzvlášť těžce nést, že to, co nazýváte,
    draku, lidství, není tak sdíleno, jak by se zdálo být samozřejmé, ba přesně naopak.
    Obdivuhodné je jeho vizionářství, to nestárne.

    Jakube S., určitě máte sobotní LN!
    (K vašim vykřičníkům)

    OdpovědětVymazat
  40. Dobře viděno a shrnuto. Potvrzuju.

    OdpovědětVymazat
  41. K lidství:

    Nejenom KČ to nesdílené lidství těžce nesl, spousty jiných lidí, včetně mě, to ani trochu netěší, ale věci se mají tak, že když položíte přímou otázku komukoliv, tak teoreticky by se zachoval lidsky. V praxi to zhruba v mírně nadpoloviční až 3/4 většině dopadne přesně naopak, někdy úmyslně, jindy z blbosti, nebo netečnosti. Mnohým to vadí, mnohé to trápí, včetně mnohých přítomných, mě nevyjímaje, ale prakticky vzato je nezbytné naučit se s tím žít a umět s tím předem počítat. Žije se pak přeci jenom o něco snadněji.

    OdpovědětVymazat
  42. Alibismus. Drobná zbabělost v denním mikroživotě, v mikrokosmu pracoviště, třídy, rodiny.

    OdpovědětVymazat
  43. K vybírání nových počítadel:

    Obecně vzato, nová počítadla vybírám čím dál tím méně rád. Důvodem je totiž fakt, že hlasování peněženkami způsobilo, že hojnost výběru je jen velmi zdánlivá. Co se týče kategorie technologického odpadu, na kterém bych nechtěl pracovat, ani kdybych za to byl štědře placen a který bych nechtěl ani zadarmo, tak toho je všude plno a přehršel. Ber! Děkuji nechci...

    Cenově ty odpady, tedy atrapy počítadel začínají i na cenách 5 - 7 kKč bez DPH, jak na velkých bedýnkách, tak i na atrapách notebooků, které pravděpodobně ani z obchodu nedonesete domů v jednom kuse. Chlazení bude poddimensované, takže výkon to nebude mít žádný a brzo to odejde. Nestojí to za to se na to ani dívat, natož si to koupit.

    U velkých bedýnek si něco jakž takž přijatelného, nad čím sice nebudete jásat, ale bude to snesitelné k práci pořídíte bez monitoru za zhruba 14 - 16 kKč bez DPH. To ještě jde, rozdíl mezi atrapou a snesitelným výrobkem je zhruba dvojnásobný. Něco výkonnějšího, z čeho by byla větší radost a užitek, seženete zhruba od 22 kKč a výš, takže rozdíl mezi atrapou a výrobkem je zhruba trojnásobný.

    U notebooků je to o něco horší, první jakž takž snesitelný a použitelný začíná na cca 20 a více kKč bez DPH, tedy na trojnásobku oproti atrapě a něco aby z toho bylo trochu víc radosti a užitku je k mání až za 30 a více kKč, takže spíš 5 násobek ceny atrapy. Notebooky, které považuji za už žádoucí, spolehlivé a velmi použitelné, se pohybují na hladinách 50 a více kKč bez DPH, tedy 6-7 násobek ceny atrapy to už je docela dost. Zde končí pásmo, které je jakž takž cenově smysluplné a dostáváme se kamsi, co už nejde zaplatit.

    Co se počítadel týče tak před 6-7 lety byl poměr cen mezi atrapou a výrobkem o nějaké ty násobky ve prospěch výrobků příznivější a toho odpadu a atrap nebylo tolika. Trendy jsou takové, že se nůžky mezi atrapami a výrobky rozevírají a výrobky se postupně stěhují do nezaplatitelných kategorií.

    Teď si ještě výrobky dovolit mohu, za dalších 6-7, jestli to takhle půjde dál, budu asi muset nejdřív vyloupit banku...

    OdpovědětVymazat
  44. Tak to já si tedy definitivně nemůžu nic takového zakoupit. Padla klec. Na to nemám a mít nebudu, pokluzené.

    OdpovědětVymazat
  45. Atrapy a výrobky / Jakubovi S.:

    Existují cesty, jak to celé zlevnit:

    * Kdo nemá dost peněz, musí mít dost času, který věnuje hledání, ale potřebuje vědět co chce, nebo potřebuje.

    * Když člověk nepotřebuje notebook, tak ušetří už tím.

    * Některé firmy pořád ještě mají ve zvyku nakupovat jakž takž dimensované výrobky a po 3 letech je měnit. Ať už pracovní stanice, nebo notebooky, když se chvíli hledá, dá se něco najít a za cenu atrapy pořídit 3-letý výrobek.

    * Existují i relativně levné Macy od Applu, HW je kvalitní a vydrží dlouho, je dost k neutahání.

    Nedostatek financí se dá do určité míry nahradit dostatkem času, prací a důvtipem, je to jako se vším, někde získám, někde za to něco musím dát.

    OdpovědětVymazat
  46. Sobotní noviny?
    Ano, Orientaci mívám ve schránce. Jistěže jsem to četl.
    Chtěl bych si to s váma probrat, ale NE tady. Není možné probírat tohle veřejně, prosím, nechce-li to ta osoba. Já např. jsem před čtyrma lety nemohl přenést přes srdce vyjít z anonymity na Psu. A že jsem se tam sakra zúčastňoval.Tož jsem se tam s pocitem nespravedlnosti musel přestat ozývat. Měl jsem pro i konkrétní důvod. A tady by nebyl rád ani pan domácí. Divila byste se mu?

    OdpovědětVymazat
  47. Ještě bych něco podotkl, Draku a Jakube:
    Hodně taky záleží na tom, co na daném počítadle potřebuji dělat. Pokud tam stříhám video nebo zpracovávám 16-ti kanálový zvuk, potřebuji jednak výkonný procesor, jednak velkou RAM, aby systém nemusel vytvářet stránkovací soubory a taky spolehlivé disky, abych nepřišel o výsledky své práce. Takový počítač ovšem raději nepřipojovat k internetu (zavirování) nebo s plně jiným systémem pracujícím třeba v sandboxu. (Můj případ. Železo je sice stejné, ale systémy jsou dva a přenést něco z jednoho do druhého musím manuálně.
    Pokud ale budu na počítači jenom "browsit na netu" a psát romány, staří mi i primitivní železo a třeba externí HD, který používám jenom jako špajz, odkud své informace beru a zase je tam ukládám. Mimo tu dobu je přenosný HD odpojený. Já mám dokonce takový tik, že veškerý důležitý materiál mám dvakrát - na dvou různých discích. Někdy dokonce třikrát.
    Taky je dobrý snap systému (a obnovovat nejdéle jednou za měsíc.) V případě havárie ať už virovým napadením nebo prostě "zadřením disku" se to zatraceně vyplatí. (Drak to může potvrdit, Jakube. I mi jednou datový disk selhal - naštěstí diverzifikace dat způsobila, že ke skutečným a nenahraditelným ztrátám nedošlo.

    S názorem Draka na NTB souhlasím - kdo počítač nemusí někam nosit, ať si raději pořídí nějaké repasované starší železo, vše je tam dokonale zahořené, ověřené. Dlouho jsem měl počítač vyřazený od Bundespost. Byl tichý, procesor uchladil pasívně kus hliníku a spodní plech skříně, ventilátor u zdroje se taktak točil. Tenhle muzeální kousek nikdy neselhal - jedině jsem musel měnit unavené klávesnice a myši. (Ještě drátové.)
    Byl ovšem vhodný nanejvýš tak na texty a databáze. Filmečky z YT už měl někdy problém přehrát.

    Ovšem úplně nejlepší je znát se s ajťákem, který nemá předsudky a je kamarád. Dokáže za pár tisícovek vykouzlit spolehlivou sestavu a poradit, jak zálohovat data.

    Být Jakubem, zkusím ohnout Draka, ať mi něco takového pořídí. (To je ode mě lumpárna tahle rada - ale snad mi to Drak odpustí. [;>)

    P.S.: Úplně nejsilnější musí být stroje na hraní her. Hry nehraji, takže za počítač nemusím dávat horentní částky a větší část práce s ním věnovat reinstalacím a přizpůsobování jednotlivých komponent, abych vše opakoval hned potí, co podlehnu reklamě a pořídím si nějaký nový super díl.

    OdpovědětVymazat

  48. ST.
    Jakube S., teď nevím, jestli jsem dobře rozuměla. Nic zde probírat nechci!To bylo upozornění na jeden fakt.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)