Prohledat tento blog

sobota 8. listopadu 2014

Hidden hate




   Nejen prací živ je člověk. Já jen doplním - bohužel se zdá, že kromě práce (a lásky) patrně patří  pro pocit dobře prožitého života (ne)slušná dávka skryté nenávisti. Aspoň tady, v naší Kotlince. To, že nikomu úspěšnému a to v jakémkoliv oboru nic nedarujeme je známá věc. Závist a nepřejícnost jsou běžné pocity. Naštěstí je před bližními tajíme - jinak by asi byl život k nesnesení. A nenávist trochu přiodějeme do hávu "dějinné spravedlnosti a morálky".



ZÁVIST A NENÁVIST


   A není to jen ta obyčejná závist "lepšího bydla", většího platu, dražšího auta, hezčí ženy nebo delšího akademického titulu. To se nakonec - s koňskou dávkou pochopení - dá akceptovat. Ale i jinak rozumní, vzdělaní a obecně slušní lidé mají své skryté nenávisti, které vyplavou na povrch až když nastane určitá situace. 
A tu náhle zjišťujeme, že nenávidí Cikány, ačkoliv se veřejně angažují v "multikulturní frontě", Němce - a berou to Sudeťák - nesudeťák, všichni jsou to Němci, zabili jste mi strejčka, tak tu máte přes držku, Rusy, co na tom, že během normalizace po vpádu "bratrské pomoci" v roce 1968 získali postavení, které ztratil někdo, kdo se předtím angažoval a následně na to doplatil, Američany, které považuje za "světového četníka", který omezuje svobodu právě komunistů, Araby, protože jsou nejspíš militantní muslimové a tak dále, a tak podobně. A říká si přitom internacionalista. Že se některé animozity vzájemně kompenzují, ruší, jim nebrání v tom, aby současně nenáviděli jak Ameriku, tak Rusko. Je to potřeba nenávisti, vymezení se proti něčemu, pojmenování nepřítele, který za všechno může a na kterého se dá svést vlastní neúspěch, nemohoucnost.
   Netvrdím, že jsou všechny tyhle nenávisti a hlavně strachy neoprávněné. Nemít strach je stejně špatné, jak mít strach veliký, ochromující jakoukoliv činnost. Vejít do džungle bez toho, abych věděl, jak vypadá tygr nebo jedovatý had je hloupost, která se cestovateli životem obvykle krutě nevyplatí. Nicméně sedět na malé pasece, nervózně se ohlížet kolem sebe a jen naříkat, že kolem jsou samá nebezpečenství? K čemu to?
   Ale o tom nehodlám spekulovat. Každý jsme nějaký. Jde mi o nekonečné řetězení nenávisti, která opravdu konce nemá. Nenávidíme se za věci minulé, místo abychom dávali pozor na cestu, kam šlapeme. Jestli nás ta cesta nevede do bažin, plných hadů. 


KAPITOLKA O ZPUPNOSTI


   Po Facebooku koluje výzva, aby lidé přinesli před vchod do prezidentské kanceláře na Pražském hradě libovolné množství hnoje. „Snad se podaří vytvořit hromadu alespoň tak velkou, jakou za své prezidentské působení vytvořil svými ústy pan Zeman,“ stojí ve výzvě, kterou cituje ČTK. 
Bylo by už snad vhodnější vyzvat nějakého "českého šakala", aby nabil svou dalekonosnou pušku a za jásotu nenávistného publika ukončil Zemanovo trápení. A konečně budeme jako v USA. Pak budeme na mrtvého presidenta vzpomínat s láskou. Možná. Jenže - kvalitní šakalové jsou drazí. Kdo ho zaplatí? A ještě horší otázka - kdo na Zemanovo místo?

   Pořád učeně disputujeme, jaký má být ten nejsprávnější překlad názvu Pussy Riot. Jeden vzdělanec moudřejší druhého. Někdy jsou to dokonce zcela samozvaní překladatelé. Tak mě maně napadlo, proč se vlastně ty holky pojmenovaly "po anglicku". Aby byly zajímavější? Aby nebyl problém, až je budou vystupovat někde na stadionu v NY nebo, skromněji, v Lužnikách?  Ruský název by asi nebyl tak zajímavý a každý by věděl, co jsou zač. Takhle mohou být vnímány od "Vzpoury koťátek" až po "Povyk vagín". Slušný rozptyl, rozlehlé hřiště pro všeliké fabulace.

   Všude "řešíme", zda president jedné středoevropské země měl nebo neměl právo použít vulgarismu velmi hrubého zrna. Kdo si takové právo osobuje? Kdo jemu dal pověření? 
Jiná věc je, zda se to někomu líbí nebo ne. Mohu-li mluvit za sebe, hrubě se mi to nelíbilo. Mám rád lidi, kteří dokáží urážet bez použití jediného sprostého slova. Ale když se podíváme kolem sebe zjišťujeme, že president zdaleka není jediný sprosťák ve veřejném životě a že se tam pěstují zlozvyky podle mě mnohem horší - lži, podvody, pomluvy. Prakticky denně se doslechneme v rádiu, že policie "vybrala hnízdo" nějakých korupčních politiků. Je už to tak časté, že to považujeme za zcela normální, jako že ráno vyjde slunce a večer zapadne. "Normále". Avšak president "perlí" výše zmíněným způsobem jen občas - a tak je to tedy "nenormále".

   Jedno staré české přísloví říká, že špatné slovo ani párem volů zpátky nedostaneš. A bylo by mi divné, kdyby to snad šlo více kusy dobytka, celým stádem. A přesto se někteří pokoušejí vrátit čas před "pussy sem, pussy tam." Ono to asi opravdu nejde. Nicméně je to pole, kde si lze vybudovat, byť velmi dočasnou, opozici "spravedlivého". A to je jev,  který mě na celé kauze irituje nejvíc. Falešní mravokárci a pokrytci - kteří vidí jen něco, uvědomují si marnost svého počínání a přesto dělají povyk. Pro vlastní zviditelnění. Nebo v žoldu někoho jiného. Některé - jako veřejnoprávní sdělovací prostředky - si dokonce platíme my všichni.


O NENÁVISTI

   Znám několik dobrých lidí, se kterými ale nejsem schopen (a už se o to ani nepokouším) najít společnou řeč třeba na téma Sudety nebo Němci, případně Rusové nebo Poláci.   Nehledě na to, že ti, kteří se těch zločinů dopustili jsou už z 99,9% už mrtví, vzájemná nenávist však trvá. Je to nenávist až za hrob - a to doslova. Ostatně  o nenávisti a krevní mstě jsem psal už v poznámce "K čertu s těmi vašimi rody!" Tam, ve středověké Veroně ale byly nenávisti jasné, neskrývané, lépe pochopitelné. Alespoň William tuhle hru tak napsal. 

   Dneska jsou nenávisti skryté, maskují se za "dobré mravy" nebo "dějinnou spravedlnost". Dějinná spravedlnost někomu velí až do své smrti nenávidět tu skupinu lidí, které jejich předkům způsobila příkoří. Obrací se tedy proti jejich  dětem a vnukům, kteří často o zločinech svých rodičů ani nevěděli nebo se za ně stydí - ačkoliv neměli žádnou šanci dění jakkoliv ovlivnit. Nastává efekt krevní msty - protože omluva (Jaká omluva? Za co? Za to, že jsem neměl šanci tomu  jakkoliv zabránit?) několikrát po sobě vyžadovaná vlastně nic nespraví. Už se to přece stalo, odestát se to nemůže, potrestat už není koho. Ale v potomcích někdejších viníků v tak budujeme pocit viny, za kterou nemohou. Každý akce má svou reakci opačného směru - to je poučka z fyziky pro základní školy.

   A tak obviňovaní si hned začínají zjišťovat, co bylo předtím, jestli náhodou zločiny jejich předků nebyly jen odpovědí na zločiny  předků našich. A ozývají se, protestují, začínají obhajovat činy svých rodičů, čímž v nás vzbuzují tytéž tendence. Takže nakonec se obě strany obviňují z vin, spáchaných kdysi ve středověku nebo i dříve. Vskutku, "rozumné podnikání". Asi tak rozumné, jako manželská hádka. Když si někde čtu taková "hořká obvinění", vybaví se mi vždy film Válka Roseových. Rozdílů moc nevidím. A konec - ten nutně bude stejný - jen v množném čísle. Spadne na nás nějaký lustr. Nebo hůř, půlměsíc.  A mrtvých budou miliony. 

   Ale my přece nemluvíme o nenávisti, ale o vznešené "dějinné spravedlnosti". Obě strany o ní hovoří - jenže ta spravedlnost vypadá z obou stran úplně stejně. Vinen je vždy ten druhý.
Ať už je to o Sudetech nebo o Ukrajině. Když si promluvíte s Ukrajincem, vysvětlí vám dějiny Ukrajiny a veškerá příkoří, které na nich, Ukrajincích, spáchali Velkorusové. Rusové vám zase na stejných historických událostech odvodí, že jsou v právu, že Ukrajina je nedílnou součástí Ruska. Kyjevská Rus. Jenom úplný západ toho kusu země byl takový zvláštní, spíše polsko-židovský. Když se podíváte na mapku ve Wiki zjistíte, že zjistit územní nárok vlastně rozumně nelze. Kupodivu - prsty v té nepřehlednosti má i Rakousko-Uhersko. Jak by se to mohlo bez nás obejít...

   A ani já se nehodlám přiklánět na kteroukoliv stranu - ono je to vlastně ani nejde. Ale jsou lidé, kteří přesně vědí, kde je pravda. A to je prostě - fascinující! A ti píší, proklamují a vysvětlují svou jedinou a nezpochybnitelnou pravdu. To už ovšem není pravda, ale spíše přesvědčení, ideologie, náboženství.


O ODPOUŠTĚNÍ

   Byl jsem  před několika lety poučen o odpouštění: "Žid nikomu nikdy nic neodpustí a nezapomene!" Kdo mi takový nesmysl řekl? Jedna mladá intelektuálka s židovskými předky, kterou si já pamatuji jako malou holčičku. Vida. 
   Křesťané místo toho melou něco o nastavování druhé tváře nebo o házení chlebem. Mluví, mluví ale "skutek utek". To je ten propastný rozdíl mezi teorií a praxí. Vzpomeňme na čarodějnické procesy nebo svaté války o Kristův hrob. (Židé mi z toho souboje idejí vycházejí jako ti upřímnější.) 

   Populární MUDr. Plzák, expert na řešení sporů v manželství a podobné životní patálie ale říká - odpustit, nevyčítat, ale pamatovat si. Vyčítání vede jen k eskalaci. Když se doopravdy zamyslíte, nejlíp přímo hlavou, tak si budete muset přiznat, že  v téměř každém sporu, který jste kdy s někým měli máte i své "máslo na hlavě". Že se spor dal řešit jinak, rychleji, racionálněji a netratili byste ani tak moc. Zbyl by čas na pohled dopředu, na odhad budoucnosti a tedy i platný pokus budoucnost trochu změnit. K tomu ale potřebujeme kus sebeovládání, abychom zatlumili toho malého našeptávače, který tvrdí, že jsme to my, kteří jsou vždycky biti, kterým bylo po staletí ubližováno, na které se v řadě nedostalo. ti druzí totiž mají úplně stejné pocity. Ublíženost se tomu říká. 


KOCOUR FUTURISTA

   Ukrajina - Krym i Doněck a Lugansk jsou pro Ukrajinu jako takovou myslím ztraceny. V době kdy davy jásaly na Majdanu v domnění, že když "vstoupí do klubu" EU budou se mít dobře (už zítra!) a východ Ukrajiny se cítil být odstrčen, neměly nastat represe pod praporem "nedělitelnosti Ukrajiny" a vyhrůžkám o nepřípustnosti ruštiny, ale naopak uvolnění, něco jako československý rozvod. Větší než malá dávka suverenity by vzalo proruským rebelům vítr z plachet. Ale kyjevská věrchuška, která se dostala k moci stejně nezákonně, jako "proruští samozvanci" myslela, že by ukázala slabost. A tak je situace taková, jaká je. Kyjev má kus země na východě zcela rozložený, s obyvatelstvem, uprchlým do Ruska i jinde, které své kyjevské pány upřímně nenávidí, se zničenou infrastrukturou. 
Krym padl bez boje - a to je jen dobře. Obyčejnému Ukrajinci či Rusovi je jedno, zda patří pod Putina nebo pod Porošenka. Chce prostě mít klid na život. Práci, rofdinu, dům. Tuhle myšlenku slyšíte v každé druhém rozhovoru  s obyčejnými lidmi odtamtud. Divíte se jim?

   Miloš Sprosťák První dokončí svůj mandát, protože se věrchuška určitě nedohodne na jeho odvolání (tuším, že to ani není možné, pokud president nespáchá vlastizradu) z důvodu, že by na jeho místo mohl přijít někdo z "opačného tábora". Mezitím nastane menší či větší rvačka o kompetence presidenta, senátu a možná i Ústavního soudu., protože tu každý chce být největším šéfem. (Viz pokus vlády "zprivatizovat" si Energetický Regulační Úřad.) Ale síly jsou vyrovnané. 
Naše "intelektuální fronta", která je podle A.S.Pergila dost možná placena z "islámska" si vybere nové cíle, zostouzení lidí, kteří mají větší význam nebo popularitu než oni sami. Nebo ty, na které ukáže ruka s groši.


  EU, tahle nereformovatelná organizace, nadstát a Velký Bratr nás všech se začne pomalu rozpadat. Pokud odejde Británie, začne se celá věc rozpadat jak domeček z karet. Národní státy budou mít stále národnější vlády (snad vyjma Skandinávie), které si vynutí návrat kompetencí od EU zpět - za zběsilého kvikotu bruselských úředníků, kteří tak přijdou o svá teplá místa. Národní vlády se pak začnou doopravdy starat o své menšiny - hlavně tím, že je donutí, aby dodržovaly stejná pravidla a zákony jako ostatní. Čímž dojde k asimilaci a splynutí. Kdo nebude schopen se přizpůsobit, bude "vymístěn" - jak praví v jednom ze svých článků Moby Dick.

   Na Blízkém východě se vlády budou postupně ujímat noví diktátoři, protože nikdo jiný než diktátor nedokáže ten bord.. ...nepořádek po "Arabském jaru" dát do pořádku.  
Jak dopadne Izrael nevím. Pokud si ale nepodkope postavení sám tím, že půjde příliš na ruku Palestině a Arabům vůbec nebo naopak tím, že pustí k moci ultraortodoxní židy  snad(!)  přežije, obklopen těmi, kteří se ho budou snažit "zahnat do moře". 



A docela možná to všechno bude úplně jinak. 



Ptali se jednoho slavného vědce, jakými zbraněmi se povede III. světová válka.
"To nevím", odpověděl, "ale vím, že ta čtvrtá se povede klacky a kameny."
Ten vědec byl Albert Einstein.

25 komentářů:

  1. Závist a nenávist...
    není se čemu divit, za posledních 100 let jsme toho moc jiného nepoznali
    První světová - ideální podmínky vyřídit si s někým účty
    Návrat domů - mrzáci vs. zdraví, Velká hospodářská krize
    Okupace - ještě lepší podmínky na vyřizování účtů
    Od komunistického puče do plyšáku je nenávist státní ideologií
    Za pár let po plyšáku ti co chytili správný vítr vs většina ostatních, a za dalších pár let na ní socani staví volební taktiku.Úspěšně

    OdpovědětVymazat
  2. Ona ta nenávist k Sudetským Němcům je dána do značné míry i nehoráznými prohlášeními a požadavky Landsmanšaftu. Prostě si o ni Němci koledují. Odpustit se dá tomu, kdo uznal svou vinu, či svůj podíl na vině a o to odpuštění požádal. Pokud jedna strana veřejně a hlasitě lituje, že tu druhou nestačila protáhnout komínem, tak by ta druhá byla totálně pitomá, kdyby jí odpouštěla.

    K těm lidem, nenávidějícím Cikány a přitom působícím v multikulturní frontě: Však oni taky dělají těm Cikánům to nejhorší. V podstatě je udržují uměle na úrovni zaostalého a kriminogenního etnika - tak proč bychom u nich měli očekávat nějakou lásku k Cikánům? Maximálně se jí budou lživě honosit.

    K té futurologii:
    Souhlas s tím, že východní území jsou pro Ukrajinu, díky idiotům z Majdanu, ztracena, a to přinejmenším na více generací. Je otázka, co se bude dít dále, protože na Ukrajině jsou území, která k ní byla připojena až za WW2, která nejspíš budou mít také odstředivé tendence. Zejména v situaci, kdy se zjistí, že z přidružení k EU žádné benefity nejsou a nebudou, spíš naopak.
    Čím dřív se EU rozsype, tím líp, protože tím míň škody nadělá.
    K těm národním státům: Minulý týden byl pláč na Britských listech, jak Poláci budují armádní zálohy, kam se jim hlásí až nadbytek dobrovolníků z vlasteneckých důvodů, a jak u nás takovéto vlastence nemáme. A nějak zapomínají, že u nás jsou vlastenci nazýváni "náckové" a když s nimi někdo naváže spolupráci, tak je levičáky vyobcován (viz Duchcov).

    OdpovědětVymazat
  3. Tak právě pro takováto vzepětí občas najednou bratřím Polákům krutě smutně závidím... Jsou okamžiky a místa, kdy/kde je nutno býti studený aneb horký.
    To našinci nikdy moc nehrozilo. Vlastenec - jak já to před svým okolím musím tajit.
    Článeček jsem ještě nečetl, du s plukovníkem PČR do nové cukrárny. Důstojníky uniformovaných sborů nutno poslouchati.

    OdpovědětVymazat
  4. Pro ASP:
    Jistěže, je třeba se dívat dopředu, dozadu jen do té míry, abychom se neopakovali, netočili v kruhu. Takže Landsmanšaft rozhodně nebrat. Můj problém tkví v tom, že jsem Sudeťáka a revanšistu dohromady naživo nikdy nepotkal. Bernda Posselta jsem viděl jen v TV a je jich čím dál tím menší "slet", Sudetoněmecké dny se tomu tuším říká, taky.
    Ti Sudeťáci, co tam žili až do smrti, jejich děti a dokonce i děti těch, kteří byli tehdy "vymístěni" nějakou touhou po pomstě netrpí. Dokonce ani ten svůj bývalý majetek nechtějí zpátky. Mají nový, podstatně větší. V Jeseníkách si některá děcka bývalých odsunutých Němců koupili(!) domy, ketré patgřily jejioch rodičům , krásně je opravili - a přestali tam jezdit. Domy nikdo moc nechce koupit tak začínají chátrat podruhé. I naši chalupu navštívili potomci majitelů. Kávy popili, třené buchty pojedli, pochvalovali se, že chalupa je v dobrém stavu, vše si řádně na video zadokumentovali - ale už si píšeme jen k Velikonocům, Vánocům a Novému roku. Už nepřijeli. Je to ze severu Německa celkem dost z ruky.
    Ale možná moje zkušenosti jsou zcela výjimečné a celý zbytek Sudeťáků je protivný a žádá revanš.

    OdpovědětVymazat
  5. Hnůj? To bych to měl vzít před Hrad a podívat se. Když by ho bylo dost, přijeli bychom s vozejkem. Zahrádka by potřebovala a na podzim je to ideální.

    Vrtat 0,3mm díry je fest opruz. Musím trénovat. Zítra mažu pro další vrtáky. Svině lámavý. Ach jo. Těžký život bastlíře. A navíc shánět tenké sluchátkové kablíky. Vánoce se blíží....

    OdpovědětVymazat
  6. Obávám se, že tento článek provádí totéž, co vládnoucí multikulti propaganda, a sice matení něcofobie s misoněcií. Jeden jogínský guru sice pravil, že "kdo nemedituje, nemá klid; kdo nemá klid, má strach; kdo má strach, má i nenávit; kdo nenávidí, ten i zabíjí", ale taková rčení nelze brát doslovně; vzpomeňme si na Saturninůvu historku o človeku, který byl obviněn z defraudace na základě toho, že kdysi řekl malému chlapci, že děti nosí čáp, a na základě přísloví, že "kdo lže, ten krade".

    OdpovědětVymazat
  7. Moc tomu komentáři nerozumím. Zdeňku, chtělo by to trochu víc "po lopatě". Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  8. Čím je podloženo tvrzení, že je zde nějaké významné procento lidí, kteří někoho nenávidí? Na základě osobních kontaktů? Nebo na základě toho, jak se lidé vyjadřují na internetu? Jak takové skryté nenávisti vyplavou na povrch? Není to jen předpoklad typu "Pije?" "Nevím, já ho pít nikdy neviděl." "Fajn, tak já píšu: Pije, ale přede mnou to tutlá."

    Skutečně někdo říká: "Já nenávím toho a toho."? Nebo říkají jenom "Já se ho bojím."?

    OdpovědětVymazat
  9. Sudetské spolky jsou prostě spolky, záležitost minulosti, Němce venkoncem nezajímají. Pořád by mi byli soudobí Němci ve Varech milejší než ti, kdo tam jsou dnes. Protože vinu přijali a jsou schopni sebereflexe. Na rozdíl od těch nejlepších, největších atd. atd.. Nahoře huj, dole fuj.
    Naši náckové jsou náckové, nikoli vlastenci - o národě a jeho dějinách nevědí nic.
    Já mám pocit, že Putin po celou dobu svého působení v Německu velmi pilně studoval osvědčené Hitlerovy postupy, vyčkal, aplikuje. Mrazí mě - z toho, že proběhla jakási tajná jednání Obama - Putin. Slabá Evropa, plná tolerance.
    Prezident ať mluví, jak chce, je prostě nechutný - ale důležitější je, že politiku dělá opravdu špatnou a přímo záhubnou. Stydím se - za naši vlažnost (Jakube), vypočítavost, malost. Nečekala jsem tolik umrněné zbabělosti. Stydím se za nespolehlivost. My si prostě počkáme, kam vítr povane... Hanba.
    A ještě k Zemanovi. On nevěděl, co bude říkat dneska, když kandidoval? Že to nějak zamlčel... Bohužel, v posuzování Číny apod. je povrchní.
    Kocoure, načal jste velice vážná témata - nebo pokračujete ve velmi závažných tématech - ale k uznání přidávám také já závist - závidím váš klid. Já slyším ty dupající holinky...
    Konec, slibuji.
    S pozdravem Pomáhat a chránit, kupředu levá, ST..
    P. S. Myslím si jenom já, že pan prezident ochoří, až budou vzpomínkové akce 17. listopadu?

    OdpovědětVymazat
  10. Pro Zdeňka Ž.:
    Z čeho vycházím? Z mnoha let mezi lidmi. Nenávist kde kdo skrývá, raději půsopbí "multikulturním dojmem" nebo aspoň dojmem obecně smířlivým. Pak nastane jakýsi nedefinovatelný zlom, bez nějaké viditelné venkovní příčiny a ty nenávisti (a závisti) začnou vyplouvat na povrch. Čtěte noviny, dívejte se na TV zprávy, poslouchejte nekomerční rádia.
    Jestli i internet? Ano, i ten ale nejen. Vynechám-li diskuze, které na mnoha portálech píší snad nějací chovanci ústvů pro duševně pochabé (je to stejné, jako sprejování klikyháků na stěny domů - jakási paskvilná seberealizace, sebeprezentace) a vezmu jen tzv. rozumné blogery, zjišťuji právě ony latentní ale zato permanentní nenávisti. Musí to být přece patrné i na zdejším osazenstvu nebo na osazenstvu tzv. "spřátelených blogů". A není to jen o Sudeťácích nebo Cikánech, Rusech nebo Arabech. Stejné nenávisti se najdou mezi katolíky a protestanty, českými Slezany a Poláky. A ve světě: Rusové a Ukrajinci, pravoslavní a západní křesťanbé (na výchdním Slovensku si chtěli před několika lety navzájem vypalovat kostely), heterosexuálové a homosexuálové atd, atd., atd. Židé a muslimové. Dokonce ani nacisty k tomu netřeba. A to nemluvím o sparťanech a slávistech [;>)))
    Na každý z těchto "sporů" bych mohl posloužit echt příběhem. Prostě Swiftův román Gulliverovy cesty, který má část o "tlustokoncových" a "tenkokoncových" je umělecká licence jen docela maličko. Jednomu blogu, Defenzovu, jsem dokonce zpočátku říkal "plivanec". Nenávist automobilistů proti "cykloušům" a chodcům, lidí smířených s existencí nějakého státu a libertaruíány, kteří se venkovcem vlasně neliší od komunistů , jenom mají všechno naopak... Největší téma je jak "vydrbat" s policisty a úředníky. Ne vyřešit nějaký problém, ale vydrbat.
    Člověk, který toto zpochybňuje asi žije v jiné Kotlince než já. Možná to jiní lidé vnímají slaběji naž já - ale to neznamená, že tyhle pocity nejsou. A že jsou mimo otevřený boj kontraproduktivní snad memusím nikoho převědčovat.

    Nebo ano?

    OdpovědětVymazat
  11. To St..la:
    Z Putina strach? Možná - ale i když jsem na vlastní kůži zažil "bratrskou pomoc" v roce 1968 (dokonce jako voják) je ten strach mnohem menší, než strach z Alláhových přívrženců. Ti zatím u nás nejsou tak početní a tím pádem ani agresivní - to se ovšem může během krátké doby změnit, budeme-li stále poslušní věrchušky z Bruselu a přistoupíme-li na jakési kvóty "utečenců" z islámských zemí. Ty kvóty to je věc sama o sobě příšerná - od kvót, kolik žen má být v jakém postavení (bez ohledu na jejich schopnosti a dokonce ochoty taková mísa zastávat) přes kvóty, kolik smíme vyrobit třeba řepného cukru až po ty "běžence".
    Jakkoliv dobrá myšlenka realizovaná úředníkem vždy skončí jako nesmysl. V totálním "nepřirozenu".

    Proč mám z Rusa menší strach? Protože jeho kultura je nám bližší, mnohem bližší než ta islámská - dá-li se tomu "ranému středověku" vůbec kultura říkat. A třeba našeho Rusa, Bělorus i Ukrajince od "běžného Čecha" většinou nepoznáte - slabý přízvuk a někdy ani to ne. A mají rádi ruskou hudbu i literaturu. A - Putina. Ale nevnucují vám ho, ani nevysvětlují. Bojí se Němce - i dnes.*

    S tím souvisí ochota přijmout kulturu země, kde jsem hostem za svou. To je povinnost hosta - na návštěvě u nekuřáků nebudu jednak kouřit, jednak někoho přesvědčovat, že právo kouřit je má osobní svoboda a vyžadovat od hostitele, aby mi přinesl popelníček. Pokud tu touhu kouřit dodržovat ustanovení Koránu) nezvládnu, musím jít tam, kde nemusím ze svých postojů nic měnit. Z tohoto pravidla neexistuje výjimka. Ani v pralesích povodí Orinoka ne.

    */ Malou historku nakonec: Před "plyšákem" k nám pravidelně jezdily turistické zájezdy z CCCP. Vždy jeden autobus, celý ubytovaný v nyní už neexistujícím hotelu Palace. V témže hotelu několik dní bydleli i naši socialističtí vojáci, uvolnění jako kompars pro natáčení jednoho amerického filmu - o nějakém mostě.
    Soudruzi turisté dojeli ráno kolem osmé po celonoční jízdě autobusem přes Slovensko do hotelu a hodlali se dopoledne prospat, aby odpoledne mohli vyrazit obdivovat náš (tehdy ještě existující)těžký průmysl. Ve stejnou dobu se ale "na plac" vydával kompars - asi třicet chlapů už oblečených v uniformách Wehrmachtu i s německými samopaly, aby si zahráli na hitlerčíky. Dělali to rádi, jednak vypadli z kasáren, jednak to bylo za peníze. A mohli, aspoň slepýma, střílet po Rusech - což ovšem byli taky čs. vojáci. No a ty dvě skupiny, turisté z Ukrajiny a komparsisté se potkaly v hale hotelu. Rusové, mnozí z nich asi ještě "fronťáci" vytřeštili oči na jednotku hitlerčíků, scházející poklidně po schodech do haly. Pouštěli rychle na zem "čemodány" i jiné kufryu a spěšně zdvihali ruce. Vůbec jim nedošlo, že je "sórok lět pósle vajný", že jsou v Československu, které je pod patronátem Střední skupiny vojsk CCCP. Zkamenělí zírali, jak je jednotka fašistů beze slova minula a vyšla z hotelu ven, kde naskákala do filmařského autobusu. Až po několika vteřinách začali první z odvážných spouštět ruce dolů. Pak ovšem nastala vřava a "Spolek přátel SSSR" který ty zájezdy organizoval si důrazně stěžoval na vedení hotelu, že sovětské soudruhy takhle krutě "uvedlo v omyl". Nenapsali "vystrašili". Napsali "uvedli v omyl".
    Tuhle příhodu znám od kolegyně, která tam v roce 1986 dělala recepční. A kopii dopisu jsem četl. Spravila to naštěstí pokorná omluva soudruha ředitele hotelu a opulentní večeře s vodkou na jeho účet.

    OdpovědětVymazat
  12. Kocoure, ano, vidím to zhruba stejně.

    Když v sobě zalovím hluboko,
    pod povrchní pocity, ať hledám jak hledám, nenacházím nenávist. Jen nějaké "blbé" pocity, u kterých, když je zkoumám, zjišťuju, že jsou ozvěnou mediálních a jiných něčích pokusů o implantaci nenávisti. Prostě "pětiminutovky povinné nenávisti" se neúčastním. Vůči těm či oněm. Třebaže si tu a tam zanadávám.

    Rusko, Rusové, Putin...nikdo z oněch strašáků mi nevysvětlil, jako konkrétní nebezpečí mi hrozí. Čeho bych se měl obávat a jaké transakční náklady bych měl vynaložit pro to abych se neobával. Jaký by z toho pro mě byl užitek, protože transakční náklady na odstranění obav z nebezpečí, by měly být, logicky, menší než nebezpečí samo. Jak mám jednat, jak se mám chovat, abych z toho měl prospěch. A hlavně, jaké nebezpečí mi hrozí. Vyhubení, odvlečení do otroctví či jiné podobné zbavení či omezení nynější, ehm, svobody...Jaký je rozdíl mezi podléháním Římu, Vídni, Moskvě, Bruselu...Akorát Berlín byl průser, ale ten byl všeobecný. A pak Moskva, až na to vyhubení a zotročení, to pro nás nebylo chystáno, mizérie byla všeobecná, třebaže u nás, s těmi šesti lety pod Berlínem nesrovnatelná. Jenže obé už není, jen někdo z nějakého důvodu se směrem na východ s tím nedokáže smířit. No, smířit, má nějaký zájem. Tak se ptám, jaké nebezpečí mi hrozí? Čeho se mám bát, proč se mám bát, co z toho budu mít když se budu bát? Sovětský systém skončil. Jaký vliv bude mít na mé chování když se budu bát a co z toho bude mít někdo jiný kdo se intenzívně snaží o to abych se bál? O jaké a čí dobro usiluje? O mé dobro?

    OdpovědětVymazat
  13. Jakubovi S.:

    já zase pro takováto vzepětí bratřím Polákům vůbec nezávidím. Mám totiž až moc "před očima" podobná "vzepětí" jiných - před válkami, a to, co z toho bylo ("do švestek budem zpátky" a podobně). Podobná "vzepětí" totiž nikdy nevedou k ničemu moc dobrému - aspoň mne o tom přesvědčuje historie. Vůbec se nestydím za Čechy, že se nehlásí dobrovolně a radostně do nějaké armády - pomníčků z konfliktů (a na jejich paměť) 1866, 1914-1918, 1939-1945 jsem viděl tak nějak moc...

    OdpovědětVymazat
  14. Možná je to otázka terminologická - ostatně soudím, že podstatná část disputací, polemik, kontroverzí, sporů až i té nenávisti pramení z toho, že jeden o voze a druhý o koze.

    Já si pod nenávistí představuji, že by někomu nestačilo, že vrah dostane doživotí, ale chtěl by, aby zemřel. A nestačilo by mu, že zemře, ale chtěl by, aby umíral dlouho a v bolestech. Nebo by mu nestačilo, že ho odpraví kat, ale chtěl by, aby ho mohl odpravit vlastní rukou.

    Pokud se zaměříme na nenávist nikoliv až takhle absolutní, tak by si přál, aby nepřítel utrpěl škodu, i za cenu toho, že jemu samému to nijak neprospěje a třeba i ho to naopak taky poškodí. Jako v tom příběhu o člověku, který si mohl přát cokoliv, ale s tím, že jeho největší nepřítel bude mít dvojnásobek. Tak si přál mít jednu kouli dřevěnou. Nebo skleněné oko.

    Bipolárních sporů je zajisté možno vyjmenovat mnoho, ale není snad nutno předpokládat, že jsou vždy nutně svázány s nenávistí. Dokonce i k tomu vraždění může docházet bez nenávisti - loupežný vrah může být ke své oběti zcela indiferentní, a taktéž i vrah nájemný; jde jen o osobní prospěch a lhostejnost k zájmům oběti. Jak tedy vidíme, nenávist není jediným možným vztahem ani když zůstaneme na temné straně a ponecháme prozatím stranou motivace jako je nutná obrana a krajní nouze.

    OdpovědětVymazat
  15. Pro Z.Ž.:
    Pokoušel jsem se popsat nenávisti skupinové, skoro by se dalo říct třídní, rasové nebo jak já říkám "labelové" - nálepkové.
    Např.: Někoho kamsi zařadím (nebo se zařadí sám - gay, Cikán, Rus, Němec, komunista, křesťan, žid) a bez ohledu na jeho ostatní vlastnosti se pro mě stává nepřítelem, vhodným k nenávidění. O tom jsme opsal. Ne o jednotlivých nenávistech třeba sousedů či členů jedné rodiny.

    OdpovědětVymazat
  16. Pro Hrošana:
    Co dokáže takové "národnostní vzepětí" je vidět na nedávných událostech v Polsku. Napřed "pryč s EU" a pak hned "Heil Hitler".
    Prima, tak takové vzepětí bych si klidně odpustil.

    OdpovědětVymazat
  17. Pokud je někdo vražděn, pochybuji že pro něj má význam je-li vražděk bez nenávisti anebo s nenávistí. A pokud ano, troufám si tvrdit, že je horší být vražděn bez nenávisti pro pár umolousaných peněz, než s nenávistí ve jménu jakkoliv zvrhlé ideje.

    OdpovědětVymazat
  18. V okamžiku vraždění to pro oběť valný význam pochopitelně nemá, ale pokud máme podezření, že k nějakému tomu vraždění může dojít, pak se znalostí příčiny a podstaty je větší šance tomu nějak zamezit. Pokud nastavíme takové podmínky, aby se na výrobě mýdla z lidí nedalo profitovat, tak jedna skupina potenciálních vrahů přestane být nebezpečná a problém se omezí jen na ty maniakální vrahy. Podobně vandalové jsou mnohem větším problémem než zloději, protože krádeže můžeme omezit tím, že zabráníme možnosti prodávat kradené zboží.

    OdpovědětVymazat
  19. Ale jistě, u každého hromadného vzepětí je a musí být zásadní a) jeho míra/rozsah, b) jeho zaměření. A dál: je-li někým (odněkud...) inspirováno, pomalu nenápadně podněcováno - nebo je to bleskové vypěnění a la cunami po zdvižení mořského dna. Ovšemže to může vzájemně přejít do sebe.
    Ovšem pokud jde o to, proč jsem to uvedl - ochotu něco nasadit pro svůj národ či stát či společenství - nemám proč svůj pocit a smutnou závist měnit. Myslel jsem, že bude zásadní obecný souhlas.
    Obuvníku, prosím, nebuďte tak naivní v postoji k těm z pouště. Já asi o tom vím o dost víc a moji kolegové archiváři, historici, judaisti, politologové taky. Včera jsem byl na konferenci Židé a Morava, jako každoročně. Zoufale není na místě říkat Zatím dobrý, no co dělají... Proboha. Já snad o tom budu muset napsat hutné shrnutí podstaty této víry (dejme tomu) i sem. A také jsem právě mluvil s naším nejzasvěcenějším bývalým českým muslimem, a mám od něj další prameny.
    Magistrát krásného milého idylického (zatím) města Rožnova: No ale co na tom, že je tu nemovitost s parcelou, prodaná saudům - klid, kdyby ji chtěli přestavovat, věnovat jinému účelu atp., museli by mít naše povolení... SANCTA SIMPLICITAS! Proč blbost lidí ve funkcích není v zájmu obecné mravnosti a bezpečnosto trestná?!

    OdpovědětVymazat
  20. Samozřejmě, že žiji v jiné Kotlině, už jenom proto, že jsme se zcela zásadně rozešli v názoru na to, co ten výraz Kotlina vlastně znamená. Když jsme tedy přinejmenším v této otázce ve sporu, znamená to snad také, že se nenávidíme? Já tedy doufám že ne.

    Nepopírám, že existují lidé, kteří dokážou nenávidět kvůli ještě větším prkotinám. Ale je jich u nás významné množství? Jistě, na to aby napáchal pořádnou paseku mnohdy postačí i jen jeden takový, takže úplně bych to zase nebagatelizoval. Ale mnohem větší nebezpečí vidím spíš na druhé straně, totiž ve velkém množství těch, kteří nehřeší svými skutky, ale svou nečinností. Cílem léčby depresivního pacienta není udělat z něj maniaka, a taktéž ani naopak, ale je třeba zvážit diagnozu, abychom maniakům nepodávali antidepresiva a depresivním sedativa.

    OdpovědětVymazat
  21. Jakube, zásadní nepochopení. Uvedu příklad. Komár. Letí, piští, hledá, kde by sosnul. Jenže jsem ve střehu. Plác. Vyřízeno. Případně Biolit či jiná vhodná opatření. Stejně krátký proces jako s mravenci ve špajzu. Problém nastává když bližní brání v opatření zajišťující zabránění komářího nasosání. Že komáří práva. Komár je oprávněn sdílet se mnou můj prostor. Do okna nesmím umístit protikomáří síť. Natož komára plácnout. Naopak jsem povinen respektovat jeho komáří práva a pro případ, že přijde o sosák, poskytovat mu komáří obživu a kromě toho mu zajišťovat veškeré podmínky pro spokojený komáří život a množení. Pod hrozbou přísných trestů pro případ, že ne. Tak je zakázáno i komáry hanobit, že roznášejí choroby a prohlašovat, že po sosání naskakují svědivé puklice. To všechno není dílem komárů. Jim není co vyčítat. To je dílem jiných. Našich nejbližších bližních.
    Pozemek....když odhlédnu od zavedené praxe, že práva rozhodování o výstavbě na cizím pozemku i o stavbě se zmocnili jeho nevlastníci, jejichž svobody stavba nijak nenarušuje, tj. stát a všelijaké úřady a spolky, rozhodující případně i o takových maličkostech jaké kliky mají být uvnitř, kdo jiný by měl rozahodovat o výstavbě než majitel pozemku. Není snad logické aby kdo prodá pozemek, pozbyl k němu veškerých práv? Což pekař má právo rozhodovat co zákazník smí učinit s koupeným rohlíkem? A jestliže to platí v onom malém, a pokládáme to za spravedlivé, nemělo by to platiti ve velkém? Když někdo prodá svůj dům, proč by měl mít právo v něm bydlet či rozhodovat o poměrech v něm? Proč by to nemělo platit i ve velkém pro toho, kdo prodá svůj stát? I když...."svůj" stát, opravdu jsou občané vlastníky "svého" státu, či jen poddanými jeho skutečných vlastníků? Kdo jsou jeho skuteční vlastníci? Nejsou to právě ti samí, kteří zakazují plácat komáry?

    OdpovědětVymazat
  22. Mluvíme o různých věcech. No to je jedno.
    Od devíti večer je tento týden na krajských stanicích rozhlasu unikátní projekt o Karlíkovi K. z Kroměříže! Z podivných důvodů to není v programu nikdy uvedeno. Proč - ?

    OdpovědětVymazat
  23. Pro Jakuba:
    Karlík K. - neznám. Možná ho někdo zná a odpoví. Jinak není problém se doptat "proč" přímo na webu ČRo.
    Já nemám tolik času ke konzumaci kultury - blíží se galakoncert konzervatoře JKG a taky opery NDM a musím nachystat a zpracovat audio materiály. I videoprojekce. K tomu dokončuji "maxi-archiv" zvukových efektů profilovaný pro divadlo a video - takové to "celoživotní dílo", po kterém buď neštěkne ani pes nebo se ho zmocní celá obec zvukařská a "zlidoví to".
    No - to už nezažiji, takže mě ani jedna varianta trápit nebude.

    [;>)

    OdpovědětVymazat
  24. No u Karla Kryla je to dost zvláštní. Že každý den je na té stanici hodinové volné místo bez údaje o programu. Tomto. Za léta jsem si tohoto jevu nikdy nevšiml.
    A Kroměříž už ho vzal na milost. Známý jev - po smrti a po vejití v obecnou známost/slávu se (nyní už) velkým krajanům, resp. rodákům promine, že v mládí vyváděli, že se s nimi nedalo vycházet, že měli problémy s policií i jiné než politické atd. atd., holt něco za něco...

    OdpovědětVymazat
  25. Nenávist, závist, nepřejícnost a další nectnosti:

    Je toho svinstva a jedu mezi lidem mnohem více, nežli je zdrávo a únosno. Je těžké to nevidět a necítit. Když to někdo nevidí a necítí, možná je to proto, že mu okolí nemá co závidět. Nebo má, ale on to před ním umí dobře skrývat, kupříkladu tak, že skuhrá spolu s ostatními tak nahlas, že mu to věří... Jinak ale bohatě stačí vydělávat trochu víc a netajit se s tím, nebo i jen méně skuhrat než je v okolí zvykem a je to kolikrát víc než dostatečnou příčinou přinejmenším k nevraživosti, ne-li rovnou nenávisti pomalu až za hrob... Smutné, velice.

    Sám cítím nenávist jen málokdy, ale ozve se někdy, když například pochopím, že mnou nějaký padouch chce manipulovat za nějakým účelem, třeba i jen za účelem mého ukonejšení, abych ho nechal plundrovat jak on chce, nebo nenávidím lidi (unijní debily), co mi 2 x za rok nutí nastavovat, nebo aspoň kontrolovat řádově desítky hodin. A ještě víc nesnáším lidi, co mi brání se efektivně bránit, ať už před zloději, nebo populačními okupanty.

    Vzepětí / hrdost:

    Pakliže mi hrdost a vzepětí předvádí Švýcaři, věřím jim a chápu, že mají nač být hrdí a mají tedy kvůli čemu prožívat nějaké vzepětí. Na jejich místě bych to cítil a viděl stejně, nebo velmi podobně. Poláci také mají o něco víc důvodů cítit nějakou sounáležitost a hrdost a tudíž také mají proč se vzpínat. Chovají se k sobě navzájem mnohem lépe a slušněji, nežli my zde, byť celkově ten stav je od ideálu vzdálen. Naše vzájemné vztahy zde a poměrně dost nepřátelský a nefunkční stát vůči občanovi nám k něčemu podobnému nezavdávají důvod. V tom jsem zajedno s Hrošanem.

    Náckové, holinky:

    ST má pravdu, dupot holinek je slyšet z mnoha stran. Od islamistů z jihu, o těch samých zevnitř EU, z Ruska, Číny a Turecka a tak různě všude možně. Vzhledem k okolnostem se zdá, že Evropa se chová o řád 2 debilněji a kontraproduktivněji, nežli před 2. světovou. Její vyhlídky jsou tedy o to horší. Faktem ale je, že z ruských nácků mám řádově několikrát menší vítr, nežli z těch islamistických. Mimo jiné i proto, že těch ruských se ti evropští tupouni aspoň trochu bojí, těch islamistických, kteří jsou mnohem horší, tak těch paradoxně ne...

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)