Prohledat tento blog

pátek 25. prosince 2015

Překrásný nový svět aneb vánoční oči žen


   Když se potřebujeme dostat,  jak říkáme se ženou, "do města", musíme jít přes nové Frýdlantské mosty nebo přes nákupní a zábavní středisko zvané Fórum Nová Karolina. Jiná cesta není, protože musíme překřížit jižní výpadovku na Olomouc, vlakovou trať na Frýdek-Místek a Frýdlant a další silnici, vedoucí směrem na jih, po které jezdí i trolejbusy. A to už jednu hlavní cestu, kde sviští i tramvaje musíme přejít po zemi. Prostě naše minisídliště je od centra komunikačně odděleno. Ale nejkratší cesta je právě přes Karolinu. Novou Karolinu, které se tady ale říká Fukušima, protože zvenku onu před lety slavnou atomovou elektrárnu hodně připomíná. Takže většinou dvakrát, někdy až čtyřikrát denně proběhnu kolem Karoliny, té staré, což je rovněž nákupní středisko a přes dvě pěší lávky vniknu do obrovské bíle oplechované kostky Nové Karoliny, seběhnu po širokém schodišti dvě vysoká patra dolů a když pod schody vyjdu ven, jsem v centru města. To jenom na vysvětlenou, že se tam nechodím ani bavit, ani nakupovat. 

   Nicméně tam trávím aspoň deset minut denně. A potkávám tam lidi. Je to vzorek Ostraváků v reálném čase. Ve Fukušimě už mají Vánoce od října. Kostka je zvenku obtažena desetitisíci světýlky, které blikají, stékají shora dolů a uvnitř, nad schody a pod stropem, (strop je vysokánský, v hale by snad mohly parkovat dvě vzducholodě Zeppelin vedle sebe) se LED světýlka organizují  do obrovských dutých koulí. A září a září.  

   Září jak oči mladých žen, které tam před Vánoci potkávám s těmi "jejich". Jsou to páry sourodé i zcela nesourodé. Věk žen je mezi pubertou a plným rozpukem ženství a s věkem mužů zdá se nijak nesouvisí. Mohou to být mladé páry, které se už dopoledne těší, až si večer vlezou pod deku, už trochu unavení manželé, kde se na to nejméně jeden z nich už moc netěší, hrdí otcové s dcerami - nebo se svými mladými milenkami(?), důstojní manažeři v oblecích za desetitisíce, mladí plejbojové, kterým ženy kteréhokoliv věku s radostí podléhají na počkání, trochu ošuntělí a zamaštění pánové podsaditých postav v džínách, u nichž je nejdůležitější vyboulená zadní kapsa kalhot s peněženkou atd. Jejich něžné poloviny jsou také všeho myslitelného druhu. Od útlých dívenek, které se teprve chystají být kráskami přes mladé princezny, vědomé si svého sexapealu až po boubelaté, potící se maminy. 

  Ale přece je něco spojuje. Jsou zářící oči žen a takový "ochranitelský" výraz pánů tvorstva. Je ovšem strašný omyl pánů, že mají situaci pod kontrolou. To ženy jsou na lovu a pánové fungují jen jako peněženka na nožičkách. Zářící oči šmejdí po vystavených "nezbytnostech" a nenápadně upozorňují "ty svoje", že by jim měli tuhle nebo onu komoditu zakoupit. A ty rozzářené oči slibují přinejmenším noc plnou vášní. 

   Ano, mnozí nositelé peněženek se sice tváří, že to jsou oni, kteří rozhodnou. Kteří velkomyslně upustí potřebný obnos a udělí radost. Jak zoufale se mýlí. Podvědomě podléhají diktátu rozzářených pohledů a prostě "fungují". Na ukázání očima vytahují své bankocetle a platební karty a ono "nezbytné zboží" s ocitá v potištěných taškách. Hrozen igelitek pak pán tvorstva poslušně vleče za svou velitelkou. Cena úlovku, vyjádřená v korunách je sice rozdílná, závisí na mnoha faktorech, ale vlastně není podstatná. Dokonce není podstatná ani skutečnost, bude-li večer udělena očima slibovaná odměna. Nevím, možná ano, možná ji náhle rozbolí hlava. Nebo bude plnění odložena na potom. 

   Obchodníci totiž vyhrávají v každém případě. A dochází mi, proč je celý prostor zaplněn zářícími světýlky. Je to proto, že se tak krásně odrážejí v rozzářených očích žen a činí je ještě mnohem žádoucnějšími. Je to takový překrásný nový svět. Ne těšit se z něčeho, je třeba to vlastnit. Pokud možno takové "to", které nikdo v okolí nemá a doufat, že bude závidět. To se nezměnilo od doby prvotně pospolné. PraAnička určitě záviděla PraAlence kůži z velkého kance, kterou ji donesl PraPepa. Takže usoudila, že PraPepa je asi lepší lovec a dokáže lépe zabezpečit jejich případné praděcka a byla mu přim nejbližší příležitosti po vůli - neutíkala tak rychle, jak by mohla, takže ji dostihl, povalil na zem a.......a tím pádem ona a její děti neměly tak velký hlad, jako ostatní členové tlupy a přežili zimu. 

   Ostatně nošení dárků samičkám můžeme pozorovat i u ptáků, třeba potápek. Takže nic nového pod sluncem. Přibyl jen mezičlánek - obchodník. Proč? Kanců teď přece mají ve středních Čechách dost a dost - poněkud se jim přemnožili. I sviní je dostatek. Ale kolik dnešních mužů dokáže takovou velkou divokou svini udolat? A vůbec - byla by sebelepší kůže tím pravým, po čem dnešní Aničky a Evičky touží? Není to spíše něco třpytivého od Swarovskiho - tak asi do výše měsíčního platu?



K samostudiu:

Mýdlo a kartáč na mozek, na duši.
O co komu vlastně jde? V zajetí reklam.
Jak si zamilovat systém a být spokojený.

95 komentářů:

  1. Jo, zlatokopky. To je Kapitola. A peněženky na nožičkách, moooc hezký obrázek! Máš to dobře prohlídnutý, KOCOURE. Zlatokopky jsou odrůda žen, kterým jejich tělo nic neříká. Prodají se klidně a bez výčitek, hlavně, že budou cetky. Snadno přehlídnou pánův teřich, zejména když má bankocetle. Nějaká duše a srdce v tom nehrají žádnou roli. Je to celkem dost smutná promenáda. Ti pánové si koupí mladé maso. Je to v podstatě byznys. Když na to mají ty holky žaludek...

    Takže bych měla otázku. Těm děvám je tak kolem dvaceti, jejich rodičům kolem čtyřiceti. Buď jsou jejich matky stejné a otcové hloupí, a žádný se nestará, co ta holka dělá, nebo jak je to? Nějaká láska v tom přece nehraje žádnou roli?
    Asi je to nezájem rodičů, když nechají holku takhle žít. Je to věc výchovy, jinak to nevidím

    OdpovědětVymazat
  2. Bylo pohodově i dobře, bude drobet co shazovat....
    Děkuju za odkaz na Koukolíka. Tradičně výborný.
    Jak koukám, za oknem předjaří. Přijemné, ale divný pocit. Aby nám sníh, voda z něj, nechyběl na jaře a v létě.

    OdpovědětVymazat
  3. Trošku problém vidím Astro v tom,
    že spousta žen, paní i dívek je tak trochu "zlatokopkami" a pánové si rádi zahrají na jejich ochránce. To je v Evropě normální, říká se tomu galantnost. Na výchdě, Blízkém i tom druhém tohle není. A emancipované sufražetky proto tomuto stavu bojují. Protože ony jsou taky chlapi, že áno. Nelíbí se mi to, ale co s tím.

    Druhá strana mince jsou "mamánci", kteří potřebuji aspoň náhradní maminku, která by se o ně starala, opečovávala a foukala jim na bolístky, které utrží "tam venku". A zase - jde o míru. I normální chlap ocení, když mu žena OBČAS! řekne, že je dobrej. (Kdyby to bylo častěji, tak chlap začne větřit, o co tu jde.)
    Nebo když mu přinese vodu na napití, když málem zhynul při tlačení motoběžky v téměř čtyřicetistupňovém vedru a už měl sílu jen na uložení pojíždědla do sklepa, vyjetí výtahem do patra a usednutí na gauč. Pak už neměl sílu ani z toho gauče vstát a napustit si vodu sám.

    Skutečného "mamánka" ale znám jenom jednoho. Když za sebou cítí svou manželku/mámu, je skoro normální. Když ne, začne se bát.

    Inu když dva jedou na koni ->> tak se musí občas střídat, aby ten druhý pořád neseděl vzadu...

    OdpovědětVymazat
  4. Astro, vždyť tělo přece prodáváme prakticky všichni. Jeden hlavu, druhý ruce, někdo nohy, jiný jazyk, další oči - a někdo holt ještě něco jiného. Už jen málo lidí dnes o sobě může říct, že se neživí prodejem vlastního těla. Prostitutka se od dělníka liší jen v tom, že ty části, které ze svého těla prodává ona, jsou považovány za tabuové.
    Představte si, že by to bylo naopak: "Fuj, on pracuje rukama, že se nestydí!" :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Nojo, Noneku,
    ale to se přece děje pořád. Znám lidi, kteří hluboce pohrdají těmi, kdo se živí jinak, než oni. Intelektuálové "dělňochy" a dělníci "intošema". Kumštýři "středního proudu" pohrdají umělci "menšinových" žánrů. A naopak. Jedni vytýkají druhým,, že by se neuýívili bez dotací a ti druzí, že jsou jen kopisty všeobecného špatného vkusu.
    Souvisí to úzce s narcisismem. (To je, když se jeden má rád víc, než je zdrávo.)

    OdpovědětVymazat
  6. Haha, NONEKU! Jaképak tabu. Každá část těla je jinak "posvátná". Kdyby to tak tok času nezařídil, byli bychom všichni promiskuiti. Každej halt dělá, co umí, jak umí a čím umí. A kdo neumí, čumí. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Zlatokopectví:

    To, čemu se říká zlatokopectví, je řekl bych bezpohlavní záležitost. A co to je například plundrování veřejných rozpočtů vyžírky jako je Hate Free? A ono i ta morální relativita nemusí vyznít až tak zle pro holku, která na svého partnera udělá svůdný kukuč, ten tedy následně poskytne odpovídající finance a večer zinkasuje vytouženou „sladkou odměnu“. Morálně to vnímám jako řádově menší problém, nežli bezohledné plundrování veřejných peněz a to bez ohledu na naši budoucnost. Ten kukuč té holky a to poskytnutí odměny mi přijde jako relativně čestný obchod, do kterého krom těch dvou nikomu nic není. Co se týče prodejných vyžírků jako je Hate Free, tak ti za to, že se dostanou k privatisaci prachů nás všech, bytostně ohrožují budoucnost nás všech, včetně jejich vlastní, což mně osobně připadne jako mimořádně debilní a nemorální zároveň. Proto mi to také silně vadí. Není tedy zlatokopectví, jako zlatokopectví.

    OdpovědětVymazat
  8. Draku,
    oni i ti Hate Free nebo "oteplovači" vlastně dělají obchod. Straší lidi apokalypsou nebo je urážejí, vytvářejí v nich pocit viny - Hate Free. A politici si na základě těchto uměle vyrobených pocitů mohou dovolit ledacos. Třeba navrhnout a odsouhlasit podporu pro slunečníky a větrníky nebo "žlutou naftu". Nebo vpustit do země cizince, kteří u nás z valné části hledají bezpracnou obživu, aniž by se byli ochotni sebeméně přizpůsobovat našim zvykům. Kteří nás nenávidí nebo námi pohrdají.
    Hate Free a Sluníčkáři jsou vlastně takoví výrobci Trojských koňů dneška.
    ===
    Jenže všechno to strašení a vzbuzování pocitů viny potřebuje mít kromě svých hlasatelů i své publikum - hloupé ovčany. Nebudou-li takoví, prostě neuspějí.
    Je to vlastně stejné, jako mnohá náboženství nebo jiné totalitní ideologie. Tedy například komunismus nebo islám. Případně i judaismus - je-li dostatečně ortodoxní. Ostatně - vzpomeňte na křesťanství raného středověku. A není to tak dávno, kdy se upalovaly čarodějnice - a jejich majetek pak propadl církvi - tedy jim, upalovačům.
    Expanze křesťanů během "svatých válek" o Boží hrob. Příliš se to nelišilo od snah dnešního Daeše - christianizovat celý (tehdy známý) svět. Nebo vpád Evropy do Ameriky - také pod znakem kříže. Conquista. Ale ve skutečnosti šlo o velký kus země - a zlato.
    ===
    Občas si představím, že bychom byli zemí daleko religióznější než třeba Polsko. A byl bych jako bezvěrec odstrčen na okraj společnosti nebo i trestán - třeba za neúčast v kostele.
    V České kotlince je přece valná většina bezvěrců. A přesto jich třetina chodí na půlnoční mši. Proč? Protože nemusí.
    ===
    Pokud někdo potřebuje mít "tam nahoře" někoho, kdo bude řídit jeho kroky, nechť si věří třeba Velkého Špagetového Boha. Ale ať jej nevnucuje ostatním. Ale nevěřím, že víra někoho dokáže zlepšit. Ve jménu Boha (ať už jakéhokoliv) se nadělalo nejvíce zla na téhle planetě. A vždycky si to někdo něčím zdůvodnil.
    ===
    Já třeba věřím, že až budu umírat a mlčenlivý muž s bidlem a kápí staženou hluboko do obličeje mě beze slova proveze tou příslovečnou černou mlhou, uvidím vysoký travnatý břeh a nahoře, na jeho okraji mě už budou čekat všichni mí kocouři, kteří tady se mnou kdy žili. Mladí, zdraví, s lesklou srstí a nadšeným očekáváním v očích, že si spolu budeme už napořád hrát. Pod modrou oblohou s bílými mráčky toho jejich a teď i mého světa.

    Ale tuhle svou víru k sakru(!) nikomu nevnucuji!

    OdpovědětVymazat
  9. To mi nedělej, co jsem teď najednou přelítl o těch kočičkách. Právě jsem se vrátil... z domečku, kde se bleskově zabydlela a kraluje kočičí adolescentka Amalie z Útulku. A už před ní tam vládla jedna, ta zmizela. A třem letům mého dětství vládl černý Ďábel Valeriál. Takře vím, o jakou strunu jde. A zas se mi do pracovny dostala zvenku mlha nebo co.
    A relativní (ne)závažnost různého negativního chování - tu vidím naprosto intuitivně identicky jako Drak, ovšemže!

    OdpovědětVymazat
  10. Mně to Kocourovo „kocouří” náboženství připadne docela sympatické a přitažlivé, kdyby to tak reálně opravdu bylo, v zásadě bych nic nenamítal, je to hezká představa :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Kocouří náboženství vyznávám též. Například dneska v noci, když mi lítal krevní tlak jako na houpačce - vzpomněla jsem si na to a říkala si polohlasně, jaká krása, už tam na mě všichni čekají s otevřenou náručí. Bylo mi ouvej a zároveň hej. Ta obláčková sladká představa je velmi uklidňující, proto jsem se asi dožila rána opět s tlakem mladice. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Vidíte, jak je krásné, mít tu ženský element?
    A naše velká Moravanka, pí von Ebner-Eschenbach, si kdysi povzdychla: Eine gescheite Frau hat Millionen geborener Feinde: - alle dummen Männer...
    A v rádiu neodvratně končí nejvelkolepější kus, který znám: Cyrano de Bergerac. Od dětství slyšel v sobotních krách desetkrát. Babička líčila, jaký byl Vojan.
    Recituju s nimi. Můžu, jsem sám. Roxana právě zjišťuje, že Cyrano ten dopis nečte... jak to?!
    1898 prý první potlesk trval čtvrt hodiny.

    OdpovědětVymazat
  13. 2 Jakub:
    To je, co závidím. Moci se z Cyrana desetkrát radovat. Když ho připravuji, tři týdny usazuji ze sálu a pak třicet repríz byť, ne tak pozorně poslouchám, mívám v hlavě na několik let "přecyranováno". A jakýkoliv další intelektuální šlechtic je nutně srovnáván s tím, kterého nosím v paměti. A ten často vydrží i souboje s mnoha jinými Cyrany. Jako tem Fišarův (režie Radovan Lipus). A když po letech podlehne mladšímu, tak jen v čestném, boji. [;>)

    Ale někteří hrdinové prostě odmítnou podlehnout času. Jako třeba Filipův Tovje. A to je přitom Tomáš Töpfer taky žid. A umístil se v mé soutěži až na druhém místě. Honza Filip se záhrobí skrze tuhle svou roli řídí mé uvažování dodnes.

    A ten citát o chytrých ženách platí i po genderovém narovnání. Kouknou přece Jakube kolem sebe!

    OdpovědětVymazat
  14. Spletl jsem se, jak je to možné. Bylo to v prosinci 1897, pardonnez-moi, je vous en prie.

    OdpovědětVymazat
  15. A je to datum, Jakube, tak důležité?

    OdpovědětVymazat
  16. To je principiální věc. Řádný vědec stejně jako překladatel (natož fachliteratury) musí být ve všem co sděluje co nejpreciznější.No su pošetilý stárnoucí idealista.
    Platí-li to i opačně - nad tím bych se musel chvíli soustředit, a na to teď nemám. Ale nezdá se mi to v opačném gardu (zachovejme cyranovské termíny) totožné.
    Teď jsem si donesl Pražákovo Vrchlickému nablízku, ale nemám čas hledat tam, co chci: jak bleskově v jednom zápřahu to převedl a opět vzápětí to začali v ND zkoušet. Uvedli tuším za půl roku po Paříži. No taky na to brzo doplatil, mimo jiných okolností.

    OdpovědětVymazat
  17. Spencerová, resp. Seymour: NO CO JE MOC...! Tohle strávit chce odhodit iluze a nelítostně přijmout pravdu. Neuvěřitelné. Ale nutno věřit. Hnus.
    Tak čemu, komu věřit - ? A já léta říkám všem, že tomu mulatovi a jeho lidem nedůvěřuju v ničem.
    Všechno mohlo léta probíhat nesrovnatelně líp, kultivovaněji, informovaněji, úspěšněji.
    Po této četbě už přece začínám mít od politiky US pomalu odstup. A je mi z toho bezmezně smutno.
    Přesto/proto dík za upozornění! LN už léta nečtu, ač jsem to činil od1960 po desítiletí.

    OdpovědětVymazat
  18. To Jakub:
    Odstup - to je přesně to, co se snažím dodržovat. A dialektiku "a la mlíkař Tovje". Takže věc prostě vezmu na vědomí, pokud možno ověřím a zařadím do schematu.
    Já totiž nejsem idealista a dokonce ani detailista. Některé věci detail potřebují - třeba technické. Jiné zase na detailu ztroskotají. Třeba fotka. Marnost, že bude dokonale ostrá, ve věrných barvách, nebude mít zrno - když se vytratí obsah, poselství, kouzlo. Je dost věcí, které bez dodržení detailu nefungují a dost, které dodržováním detailu stávají se nesmyslnými. Třeba zákony. Litera a smysl zákona.

    OdpovědětVymazat
  19. Ještě jednou ke KOCOUROVI a SLAVÍKOVI.

    Měla jsem pochyby. Slavík, v zimě a tady? Ale popel si na hlavu do másla nesypu za svoje pochybosti, člověk se prostě poplést může. Myslela jsem si spíš, že kocour slyšel jen slavíkův lásky hlas, který ho zval! Ale šeredně jsem se spletla. Bohužel, kocoure. Měl jsi pravdu! Byl to ON. Seslal ti ho do tvých končin asi ptačí pámbíček, abys měl radost.

    Zázračnou sváteční náhodou ses setkal se slavíkem modráčkem tundrovým. K nám ho asi zlákalo počasí, které pro slavíka tundrového věstí jaro a touhu se rozmnožovat.Přeletěl k tobě z Krkonošského národního parku, kde modráček tráví po příletu ze Středomoří svoje plodné léto. Škoda, žes ho neviděl, je krásně vybarvený - má modré hrdlo s rezavě červenou skvrnkou, bílé bříško, zádíčka melírovaná červenými, černými, hnědými, bílými pírky. Je to fešák. Jeho samičky zahřívají už od května vajíčka v hnízdech na zemi.

    Otázka nad tímto tvým ojedinělým slavíkem ale zní: má-li tam samičku? Protože jestli ne, uzpívá se k smrti. Je to zamilovaný blázen, nechal se pomást přírodou. Kdo to jaktěživ viděl? Ačkoliv...

    OdpovědětVymazat
  20. Jakube, ...tomu mulatovi a jeho lidem....
    Podle "Hanlonovy břitvy" netřeba hledat zlý úmysl v tom co lze vysvětlit hloupostí. Individuální, skupinovou. Chápu, že na některé záležitosti jsi citlivější a reaguješ jako bachna na ohrožení svých pruhovaných mláďat. Křesťanství, Izrael...
    Jenže svět není jen to. Svět vůbec není jen to. Tohle kuře vylíhnuté před pár tisíci lety. Ano, je to součást základů nynější, "naší" civilizace. Jenže právě také té, kterou se cítíš ohrožen. Islámské. Co z toho bylo před pár tisíci lety. Ámon, Zeus... Jiní nesmrtelní bohové. Paradoxní na tom je, že byli nesmrtelní... Je přirozenou snahou přikládat největší důležitost právě kultuře, ve které jsme se narodili, ve které žijeme. Ve svém ohraničeném životě, do jehož času se snažíme koncentrovat celý svět tak jak ho vidíme optikou naší kultury a přirozeně tomu přikládat nejvyšší důležitost. Svět, který se spolu s námi zrodil a s námi skončí. Tak jako skončil i svět Ámónův. To víme. Jenže potlačujeme ve svém vědomí, hledáme něco co by nám dalo alespoň pocit nesmrtelnosti a věnujeme tomu významnou část našeho životního úsilí. To je opium intelektuálů konstruujících svět podle svých představ, ochutnávajících hořké jablko poznání a vzápětí je zděšeně odhazujících. Hledají různé způsoby, koncepty aby se z toho poznání nezbláznili a ošálili vědomí vlastní konečnosti. Děláme to všichni, kteří jsme ochutnali. Každý po svém. Už jenom tyhle úvahy jsou projevem luxusu nedostupného pro prostého poddaného před nedávnou dobou.

    OdpovědětVymazat
  21. Ba ne Astro,
    od toho "štědrodenního rána" se už neozval. Večer se tam hemžili lidé na půlnoční - a pak se ochladilo. (To už taky neplatí. Dneska venku zuří březen. +9,5°C)
    Takže slavík patrně pochopil, že to "přepískl", provedl sebekritiku a nechal toho. Ale bylo to zajímavé, slavík na konci prosince.
    [;>)

    OdpovědětVymazat
  22. "Výměna bohů"
    čili ideologie je naprosto přirozená věc. Jenom tu je otázka rychlosti. Mění-li se něco pomalu, pro jednu generaci až skoro neznatelně, je to v pořádku. (Viz úsloví o vaření žáby.) Pak nenastává ani velký odpor. Jenže Jakub i jiní (třeba i já) si uvědomují, že to vypadá na retrográdní postup. Krok či snad dokonce rychlý skok zpátky.

    V jedné Ibsenově hře (John Gabriel Borkman) měl Borkman celé jednání chodit v horní světnici a ovlivňovat tím dialogy na jevišti. Kroky byly fajn, ale bylo to pro herce k zbláznění. Už jenom proto, že nebylo slyšet nápovědu. Tak jsem zkusil kroky pomalinku stáhnout. Stahovalo se to víc než jednu stránku textu - cca 3 minuty. A ke konci obrazu, kdy se zase o tom chodícím neurotikovi znovu začalo mluvit se podobným způsobem opět najely. Všichni přísahali, že tam ty kroky byly slyšet celou třičtvrtěhodinu. Nebyly. Pásku bylo necelých deset minut a kus ho vždycky zbyl.

    Tož to je ilustrace problému. Evoluce / revoluce.

    OdpovědětVymazat
  23. Život je absolutní hodnota! A neměnnost některých věcí v čase, má svůj huboký význam!

    OdpovědětVymazat
  24. Povídá jeden kocour druhému : "Slyšíš jak v křoví krásně tluče slavík? To by bylo žrádlo!"

    OdpovědětVymazat
  25. To Schumacher: I já sbírám Kantorka!

    OdpovědětVymazat
  26. Mulat, jeho lidé a Hanlonova břitva:

    Tito ze řetězu urvaní arogantové a deprivanti už se nadělali takové škody, že věřit na pouhou blbost, byť tedy kombinovanou s neuvěřitelnou agresivitou a arogancí, se mi už prostě nechce, těch škod je moc najednou, v příliš krátkém čase a až příliš destruktivních, ne-li fatálních, na pouhou náhodu.

    Slavík či modráček:

    A není to jedno? Podstatné je, že zpíval a zpíval hezky a pak také to, že to pak už nezopakoval. Hypotéza o hezkém počasí, ani hypotéza o modráčkovi neodporují realitě.

    Cyrano a schopnost či neschopnost naslouchat:

    Kocoure, tím, že to se zvukem umíš, Jsi prostě poznamenán a odlišen od průměrného smrtelníka, což je krásné i tíživé zároveň, za všechno se něčím platí.

    Vtip o slavíkovi / Obuvníkovi:

    Vtip je to pěkný a hezky ilustruje, že vždy záleží na úhlu pohledu.

    Život jako hodnota / Astře:

    Hodnota života se projevuje a poměřuje vždy ve vztahu k někomu či něčemu. Život sám o sobě je řekl bych hodnotově neutrální.

    OdpovědětVymazat
  27. Astře a Drakovi:
    Před chvilkou jsem skončil s "Plesem v Opeře" (a měl bych mít, kromě jedné "Prodanky" 30/12/2015 pro letošek hotovo) a čtu si vánoční dárek: "Země jako vesmírný terč". Populárně vědecké pojednání o kosmických katastrofách před námi i po nás. Člověka to dokonale pozvedne z uvažování v kategoriích "islám" a "civilizace" nebo "spravedlnost".

    Jsme (celé lidstvo) tak neuvěřitelně nepatrní, bezmocní a naprosto vydaní na pospas kosmické náhodě...

    V létě na tohle osvěžení mysli používám lehátko pod hvězdnatou oblohou. A myšlenky na volnoběh.

    Jaká kultura, jaké nenávisti, jaké ideje. Jaké lidstvo...

    OdpovědětVymazat
  28. Pozvednutí z kategorického uvažování / Astře a StK:

    Kocoure, kdybychom žili za příznivějších okolností než zrovna teď žijeme, veř mi, že mnohem raději bych se zabýval otázkami a problémy pro přežití lidstva opravdu podstatnými, jako je například rozšíření jím obývaného prostoru i mimo Zemi a podobnými. Závislost jenom na jedné planetě a jenom jedné hvězdě opravdu není úplně optimální z hlediska opravdu dlouhodobého přežití druhu. Jenomže při konfrontaci s blbci, co si nevidí ani za špičku nosu, se to pak všechno častokrát projeví a vyjeví z té trpasličí perspektivy, kdy Ti rozliční Bursíkové, Tupolánkové, Stropničtí, Bohouškové Sobotkové, klimatičtí hajzlové v Paříži, Al Gorové, Clintonové a další zrůdičky a postavičky z politického panoptika místního i zahraničního usilují v lepším případě o vykradení šrajtofle a v horším rovnou o uloupení celé budoucnosti pro Tvé potomstvo a další generace, bůh ví proč a ve prospěch jakési invazní armády, viz události z poslední doby, tak bohužel, jedno po druhém. Nejdřív musíš umravnit jedny, nakopat do zadnice jiné a zakroutit krkem třetím a pak teprve, budeš-li úspěšný při bránění Tvých zájmů a Tvého místa pod sluncem, získáš možnost, prostor, čas a prostředky, zabývat se něčím kloudným, zajímavým a účelným. Vytrhávat se kontextu a povznášet se na něj, se většinou nevyplácí.

    OdpovědětVymazat
  29. Od té doby, co tě znám KOCOURE, a co vím,jaká je tvoje profese, občas tady nahlas volám, když se dívám na TV - "Slyšíš to, kocoure? Ten hlušec tomu zase dal na frak". Většina, doopravdy většina dabingů je smíchaná hanebně až tak, že není někdy rozumět dialogům, které překrývá hudba, jsou většinou nahuhlané, neostré. Už jsem se i zpytovala, jestli nehluchnu, ale ne. Jde mi to děsně na nervy. Už jsme to tady probírali, znám tvůj názor, jen jsem si posteskla.

    OdpovědětVymazat
  30. Převod legendy k té úchvatné velkolepé sově ze sloupku vedle:
    Nálet sovy na kořist v tisíci obrázcích za sekundu
    Sova (rozpětí křídel 180 cm) nalétá na svou kořist. Letí rovnou na kameru. Poslední tři sekundy jsou úchvatné. Všimněte si proudění vzduchu mezi pery!

    OdpovědětVymazat
  31. Jistěže Draku,

    je třeba se zabývat i každodenními malými problémy. Jenom se snažím, abych jimi nebyl zcela pohlcen. Protože tak, jako v kosmickém měřítku neznamenáme vůbec nic, tak v měřítku celoplanetárním jen strašně málo. Ale to neznamená, že bych se chtěl nebo mohl na to málo vykašlat.

    Tenhle blog, který se zabývá hlavně mediálními manipulacemi je snad toho důkazem, ne? [;>)

    Ale nikdy jsem neměl pocit, že bych mohl, nebo dokonce měl být spasitelem světa. Proto se koukám i dál než těch 20 000 kilometrů, což je největší vzdálenost mezi dvěma libovolnými body na Zemi. A nespoléhám na to, že za necelé 4 miliardy let se Slunce stane červeným obrem a všechno to tu spálí, takže nemá cenu nic podnikat. I kdyby na nás nic velkého nespadlo a nezdevastovalo planetu, což je podle počtu pravděpodobnosti zhola nemožné.
    Ale každých 65 - 100 milionů let se do nás trefí kus kosmické skály o průměru větším než 10 km a téměř vyhubí život na Zemi. Civilizaci, tak jak ji známe, zničí zcela určitě. A už 80 milionů let se nic takového nespadlo. Takže nový Armagedon, měřeno kosmickým metrem, nastane už za okamžik.

    OdpovědětVymazat
  32. Kucí, nebuďte v deprézi. Armagedóni jsou daleko (některý ovšem ne), ale my to nepřemůžem. Chvalme a užívejme, co zatím máme, a važme si toho.

    JAKUBE, víte, co je tady senzační, v tomto "milieu"? Že jsou zde duše, které umějí číst mezi řádky, které si umějí poradit se třemi tečkami, s nedokončenou větou, které cítí to, co cítit mají. Rozumím tomu výborně. A o vás už vůbec nepochybuju.

    Ještě zážitek k té sově. Jednou jsem takovou zažila.Potichu jsem už za tmy sjížděla autem s vypnutým motorem lesní cestou ke srubu na Vranovské přehradě (už jsem o ní psali) a najednou byla přede mnou, se stejně roztaženými křídly, tajemná a vzácná, přeletěla auto a byla pryč. Mystický zážitek.

    OdpovědětVymazat
  33. Sovy:

    Sovy jsou inteligentní ptáci a vynikající letci, to dravci bývají a ti noční tím spíš. U sovy je mimo jiné úžasné, jak takový velký pták umí letět tak tiše, ale na druhou stranu, umění tichého letu je základním předpokladem k tomu, aby se ten pták dosyta nakrmil.

    Příběh s vnímáním kroků na jevišti / StK:

    To je zajímavé. Je to zajímavé proto, že o lidském vnímání se ví, že zrak jakožto smysl, je mnohem snadnější k ošálení, nežli zvuk a také to, že ošálit sluch jako smysl je naopak hodně nesnadné. V tomto případě jde tedy spíš o případ na pomezí neurovědy a psychologie. Toto by asi stálo za zadání otázky panu Koukolíkovi a on by buď odpověď už znal a to bych si tedy rád poslechl, nebo by jí třeba časem vyzkoumal a to bych si to poslechl ještě raději.

    Armagedony / Astře:

    Netřeba k těm Armagedonům, které mohou nastat přirozeně přidávat další, které mohou vzniknout z pouhé pasivní debility, tedy jen a pouze neochoty konat. Ty přirozené se s pomocí vědy a účelného vynakládání prostředků nějak řešit dají a ty druhé tím spíš, stačí jen používat selský rozum.

    OdpovědětVymazat
  34. Draku,
    moc by ses divil, jak snadno lze sluch ošálit, když víš jak.
    A audiovizuální vnímání je na šálení nejlepší. To jsou "lži beze slov".
    Bez trochy praktické slovní manipulace se ale někdy neobejdeš.
    Já vím, živím se tím a nechci se tu vytahovat.

    Pro mě jsou zase poesie nebo filosofie nedostupná království.
    (A ženská duše! Když si myslíš, že ji rozumíš, obvykle se pleteš.)

    OdpovědětVymazat
  35. Jen k té sově... napadlo mne tohle - z převzácného chatrného sešitku - věrného právě sto let starého faksimile jedné dvěstě let staré básně, jež mám neustále po ruce či někde poblíž už desítiletí, a přečasto si v tom úhledném (byltě doktorem práv) drobném písmu říkám:
    Přes měsjc letjcj heyno nočnjho ptactwa.
    "My na pohřebnj přigdem kwas."
    MMCh chtěl-li by který z velevážených vlastenců či vlastenek zvěděti, jak tomu tehdáž s objevem tohoto díla bylo, nuže jsem hotov o tom časem stručnou zprávu podati. A jest to napínavé více, než toho času v Britannii p. Doyle píše, naději se. A sotva, ne-li vůbec kdo, tyto údaje ještě zná.

    OdpovědětVymazat
  36. Abych vytrhnul z problémů života, vesmíru a vůbec. Při bruslení jsem si kecnul a rozkecnul oblíbený kompaktík. A to tak velmi, že jako bych ho dal pod lis. Udělal jsem z něj slim verzi a navíc ohnutou. Nejsou jen ohýbací mobily, už i foťák. Bohužel tím progresívním redesignem ztratil funkčnost. Přežila jen baterka a karta.Zbytek skončil neekologicky v prvním odpadkovém koši.

    OdpovědětVymazat
  37. Šálení a mámení / StK:

    Závisí samozřejmě ještě na inteligenci, vzdělání a dalších parametrech šáleného. S důvěřivým trouby je to poměrně snadné a jakmile je ve hře zrak, tak obvykle také a manipulace je také dost ku pomoci. Nicméně s inteligentním, vzdělaným, znalým zkušeným a velmi nedůvěřivým jedincem to už tak jednoduché nebude.

    Jak tomu bylo s objevem díla / Jakubovi S.:

    Jakube sepiš to, jestli je to napínavé tak tím spíš.

    OdpovědětVymazat
  38. Kompakt po smrti / Obuvníkovi:

    Škoda ho. Tak už je chudák malá buď v optickém, nebo křemíkovém nebíčku, nebo tak někde na pomezí. Jak se říká: „Upřímnou soustrast.“ Sportování není bez rizika. Sportům se poslední dobou dost vyhýbám, raději, je až příliš jednoduché přijít k úhoně. Věci po elektronické smrti umisťuji obvykle do kontejnerů za sámoškami, které tam za tím účelem bývají. Jeden je zrovna docela vhodně uplacatěn po cestě domů, nebo z domova.

    OdpovědětVymazat
  39. No a já bych byl (asi ne, ale můžu o tom spekulovat) rád, kdyby mi nějak odešla zrcadlovka.
    Už se dělají "mirrorlessy" v docela přijatelné kvalitě. Za snesitelné peníze. Ale musel by umět použít všechny mé CANON objektivy. Ty stály fůru peněz. No aspoň mám o čem přemýšlet a na co se (případně) těšit.

    Když nepotřebuji nic kvalitativně zvláštního, stejně tahám raději tu tisícovku než D7. Menší, lehčí, líp vidím. Optický hledáček u zrcadlovky mě zas až tak neoslovuje. A ostřím stejně většinou na automat.

    Kdyby tak moje žena věděla...
    To by mi možná raději povolila nějakou skromnější milenku.

    OdpovědětVymazat
  40. Zrcadlovka / StK:

    Kdyby mi měla zrcadlovka odejít, byl bych asi smutný. Já fotím nejraději ze všeho éra v rychlém pohybu, to se bez pořádné zrcadlovky dělá mimořádně blbě. Nemluvě o tom, že ostřící trpajzlík musí být svižný a inteligentní zároveň. To jsem zatím ne žádném bezzrcadlíkovi ani neviděl, ani nezažil. Dokonce i s poměrně svižnou a slušnou zrcadlovkou pošilhávám po lepším těle kvůli astrofotkám a kvůli rychlejšímu a přesnějšímu trpajzlíkovi, protože když jeden přijde kvůli neostrosti o krásné záběry, které jen těžko zopakuje a když, tak třeba za cenu výletu do Spokojených států, například, nebo aspoň do Paříže, dokud vozembouchy nezačnou urážet letecké dny, pak je nejspíš zakážou...

    Zrcadlovka má jediné podstatné nevýhody:

    * větší rozměr,
    * vyšší hmotnost,
    * vyšší cena a
    * přístup prachu k čipu.

    Vše ostatní je obvykle lepší, když na to přijde i ten displej se dá dát větší a lepší a nebo se dá využít funkce Live View a tahat sebou notebook či monitor :-) U astrofotek už je to fuk, ty se bez auta stejně dělat nedají. Buď má jeden stabilní observatoř, nebo jezdí někam autem.

    Zbavit se zrcadlovky a skel je možné prodejem. Někdo si to rád pořídí. Třeba ten, kdo chce fotit éra a nedosáhne finančně na novou zrcadlovku a skla. Protože je prodej finančně ztrátový, nejdřív bych si pořídil bezzrcadlíka a teprve až by se osvědčil za všech situací, přistoupil bych k prodeji těla a třeba i přebytečných skel, nebo i všech skel. Odchod zrcadlovky do křemíkového nebe je blbost, prodej je v každém případě efektivnější a šetrnější metoda :-)

    OdpovědětVymazat
  41. JAKUBE, možno-li, lze zde otisknout alespoň část té básně? Tu méně pochmurnou? To bych byla ráda!

    OdpovědětVymazat
  42. SCHU, vidíš, jaký jsi MACHR? Uděláš placatku jen to hvízdne. Lidi to kupujou za drahý peníze a ty? Uděláš hop! a je to! Spíš bych tě ale ráda viděla při bruslení. To by mohl být i zážitek :-) A zeptej se doma na tu milenku. V matriarchátu to bylo myslím povolený bez prošení.

    OdpovědětVymazat
  43. Lepší odpočinout tímhle konstruktivním tématem než propadat do existenciální depky.

    Foťák byl naprosto neopravitelný. Objektiv zbouchlý, elektronika a displej nadranc. Dříve bych rozebral na součástky, třeba motorek zoomu by se hodil, rozebrat objektiv a podívat se jak funguje. Jenže další hrstka připomínajících krámů. Jak vypadá uvniř vím, třikrát jsem ho opravoval.
    Koukám čím bych ho za nedraho nahradil, nechci tuctový kompaktík s pidisnímačem. Mám přehled o celé nabídce na trhu a o výsledcích obrazových testů. S limitem kolem deseti tisíc a snímač nejméně 2/3 palce, na výběr je toho málo. Prakticky opět Fuji, buď vysloveně kapesní XQ2 nebo větší X30 se světelnějším objektivem na delším konci a elektronickým hledáčkem. Ten jsem měl v ruce, porovnání se zesnulým F200EXR je v KOTEKu. Rozdíl v ceně není tak podstatný, akorát vážím mezi malostí, horším objektivem a menší výdrží na jedné straně a velikostí, lepším objektivem, větší výdrží, více klasickým foťákovým vzhledem a elektronickým hledáčkem. Oba mají rychlé ostřící trpaslíky. Snímače 12 megapix, vnitřek a zpracování obrazu jsou stejné. Na hledáček jsem si zvyknul ze Sony. Tenhle je ještě lepší. Jenže ta velikost. Buď budu brblast nad jedním nebo na druhým. Příjemné starosti...

    Prach a foťáky. Zrcadlovka je citlivější, jenže dá se vyčistit. Pro zrcadlovkáře standardní opruz a rutina. U kompaktu s nevýměnným objektivem by to neměl být problém. Jenže jen neměl. Když už se prach dostane na snímač, je to velký problém. Je nepříjemné, když prach proniká do objektivu. Nejslabším místem je právě ovládání lamelové krytky skrz objektiv. Právě tudy prach proniká dovnitř. Neměl by, ale proniká. Řešením je vodotěsný foták, jenže obrazové výsledky jsou relativně nedobré. Kompromisem je klasický objektiv s nasazovací krytkou.

    Zradlovky a hledáčky. Zrcadlový hledáček je anachronismem stejně jako tvar foťáku zachovávající koncepci foťáku na film. Prakticky není důvod aby foťák byl symetrický a hledáček byl v uprostřed v "kapličce". Je konzervativní tradice, že foťák musí bypadat jako "foťák" a zrcadlovka jako "zrcadlovka". Jenže budoucnost patří bezzrcadlovkám.

    Na zrcadlovce jsou nejdražší objektivy. Jak jsem se na sobě přesvědčil, málokdo se spokojí se základním setovým. Tělo není až tak podstatné. U "profesionálních" značek Nikonu a Canonu je vysoká pravděpodobnost použitelnosti nynějších objektivů i v budoucnu.

    To je úleva odskočit si od řešení světaběhu k takovým příjemným starostem.

    OdpovědětVymazat
  44. SCHU, kdo si hraje, nezlobí! Začínám pozvolna přicházet na chuť popisům všech těch fotografických udělátek, překládám si to do lidské řeči a vycházejí má zajímavá sdělení. Například - kdo jsi, jaký jsi, co chceš a co ne a tak dále. To by jedna neřekla, co všchno se z toho dá vyčíst.

    DRAK o těch foťácích píše taky dobře. Řekla bych, že toho v těch popisech poznávám líp než tebe. Má to pojetí nějak víc košatější, něžnější, ale zase Schuovo čištění obrazovky se mi zdá být vřelejší. Tak nevím. Ale jedno přece jen vím - jste všichni tady včetně KOCOURA skvělí hračičkové.

    OdpovědětVymazat
  45. No právě Obuvníku,
    čekám na něco, co si bude rozumět s mými čočkami od Canonu. V těch je sice většina ceny (a váhy) - ale i kvality. A protože kromě jednoho mám ostatní skla pro fullframe, tak bych bral i to. Ale poloviční formát stačí. Krom toho - snímače se stále zlepšují. (Dynamika, šum.)

    Když fotím "ve mzdě", tak na to beru C-D7, což jest APS-C. Jednak jsou obrázky přece jen technicky o chlup lepší (šum), ale hlavně vypadám jako "profesionál". To mám vliv hlavně při následném vyjednávání o ceně. [;>)

    A bohužel, Draku, live-view D7 nemá tak kvalitní displej jako je hledáček u mého mirror-lessu DMC FZ-1000. (Hledáček k zrcadlovce jsem si ale pořídil. Funguje i na sluníčku, ale zase je to o něco větší krám.)
    Takže musím spoléhat na automat - v té rychlosti, s jakou je třeba pořídit obrázek i u zvířátek v kleci nejsem mocen doopravdy manuálně zaostřit. Pak jedině manuálně zaostřit na určité místo a počkat, až tam zvířák doputuje - a včas zmáčknout, nejlíp sérii.

    Co se týče depky Schumachere - tu nemám a nemívám. Jsem smířený*. Jenom mě na$írají lháři a pohádkáři v médiích. A cenzoři. I ti "auto-". S tím zbytkem reality se nedá nic dělat a tak mě to ani nežere.
    Vedu v patrnosti tu řadu mých kocourů, kteří na mě kdesi čekají.

    */ Vždy, když už to se mnou vypadalo bledě, tak jsem se nějakým divným způsobem rozveselil a bavil zasahující lékaře. Asi nějaká duševní porucha nebo sebeobrana. Naposledy, když mi z rozbité hlavy crčela krev, tak jsem bavil doktory i policajty. Chirurg v nemocnici mi to pak zakázal, že nemůže pořádně šít, když se směje. V obvyklém stavu nijak vtipný nejsem.

    OdpovědětVymazat
  46. KOCOURE, je to normálka, člověk tak zastírá strach. Já u doktorů taky takhle blbnu a potom si houby pamatuju pokyny, které dostávám.Dneska jsem si při pochůzkách ulicemi nadávala pomalu nahlas. Shodou náhod jsem potkávala mladý holky, a kouřila jedna víc než druhá. Děs. A já jsem se ploužila v tom jejich čmoudu, lapala po dechu a říkala si, jak blbá jsem tenkrát byla, když jsem hulila jako Turek. Teď už to mám nadosmrti spočítaný. Skonám s rozedmou plic v náruči. To bych spíš brala to šití hlavy. Klidně jednou týdně. Jen abych mohla pořádně dýchat, jako kdekdo vedle mě. Jojo, za blbost se platí. Někdy opravdu draho.

    OdpovědětVymazat
  47. Zrcadlovky a anachronismus / Obuvníkovi:

    Obuvníku:

    1) Zrcadlovky většinou nejsou symetrické, ale dobře navržené pro ovládání především pravou rukou.

    2) Prohlásit o tvaru a ovládání pistole, revolveru, pušky, zrcadlovky, nebo auta, že je to anachronismus, protože je tu s námi podivně dlouho a vypadá pořád stejně, je až příliš snadné. Mnohem těžší je nahradit to něčím novým, co by se ovládalo snadněji, lépe a intuitivněji, nežli ten „anachronismus“. Zkrátka dostat se do roviny změn jenom pro změny je snadnější než byste čekal. Na druhou stranu, proč měnit za každou cenu něco, co se osvědčilo a je dobře funkční a zažité?

    3) Nejsme to my, kdo by zadával nové trendy a nezapomínejte, že jde především o prachy, o ty jde výrobcům i kupujícím především, jenomže každému jinak. Jenomže za delší konec lana přeci jenom tahají ty fabriky. Není jich zase až tolika, takže se dovedou dohodnout tak, aby jim to nikdo neprokázal a když se rozhodnou, že z lidí ty prachy za tu, či onu funkci dostanou, obvykle se jim to podaří. Zkrátka určité věci umí pořádně jen určité výrobky v určité cenové hladině a? A tečka, „očůrat“ to zpravidla nejde a když ano, tak s velmi dílčím a velmi diskutabilním úspěchem. Ve fabrikách nejsou blbci, většinou svému řemeslu rozumí. O prachy jde přeci až v té první řadě ;-)

    Zatím jsem nedostal do ruky nic s čipem menším než „fullframe“ a ani nic bezzrcadlového, s čím bych uspokojil mou potřebu po ostrém, kvalitním a spolehlivém zachycení objektů, které se pohybují rychle a které jsou třeba hliníkově lesklé. O nějakém lepším, snadnějším, rychlejším, inteligentnějším a intuitivnějším ovládání už ani nemluvě. Zkrátka a dobře, chce to především jak se říká klid a nohy v teple. Pokrok a změny jsou výborná věc, ale jak říkával starý Henry Ford, sledovat a následovat se to musí, ale je žádoucí, aby si o ty případně nevhodné a nežádoucí změny „rozbil hubu” někdo jiný, než zrovna my a za naše peníze.

    Tolik stručně, musím vyřídit haldy otravné práce a nejde to odložit na jindy. Časem, bude-li nálada, můžeme se k tomu vrátit, ale asi bych s tím šel do KoTeka.

    Astro, dík za oba za pochvalu :-)

    OdpovědětVymazat
  48. Když to vypadá bledě / StK:

    Kocoure, to je řekl bych zdravá obranná reakce, aby se jeden strachy nezjevil a psychicky nesesypal. Hezky o ní pojednává Antonín Liška v knize Jak se plaší smrt. Nejlepší je na to prý humor košilatý, černý a ještě černější :-) Mé velmi oblíbené a osvědčené.

    OdpovědětVymazat
  49. No dobře, můžeme s tím jít třeba do...

    Ale s těmi posledními tezemi souhlasím. V mém oboru to byly kdysi magnetické vrstvy na páscích - každý rok nová a lepší - a musely se přestavovat mašiny - alespoň záznam. Jiná předmagnetizace, jiné sycení, jiné odmazání.
    Takže jsme inovovali tak co pět let. Když vrstva vyžadovala změny i v reprodukční části, nešlo to k nám do Ústavu vůbec. Zakázal jsedm - přínos nebyl tak velkým, jako následné potíže. V rádiu měli na strojích nalepené štítky, na jaký pásek je stroj seřízený.

    Co se týče inovací - je vždy třeba počkat, to jsem ani nevěděl, že to pravil velký Henry F. V Praze se v ND vrhli na CDA technologii - a jakákoliv potřebná režijní změna ve vysílacích médiích znamenala nutnost přepalovat kotouček. A přehrávače jen drahé, s bufferem, aby se zvuk ozval okamžitě po startu, ne třeba za půl nebo i dvě sekundy. Vinohrady zase vsadily na DAT technologii. DAT je hodinářský mechanizmus, který se kazil, špinil a rovněž potřeboval drahé mašinky s pamětí pro okamžitý start.

    My jsem čekali až na druhou generaci minidisků, kde se vlivem lepší kompresní utility ATRAC už nedala poznat třetí kopie od originálu. A rádio - to se ještě dlouho trápilo s ADAT-kami.

    Vlastně poslední "revoluci" jsem ještě udělal v roce 2009, kdy jsem převedl provoz na "karťáky". A kamery ze záznamu na digitální kazety na záznam do přenosných HD. Tam se pásek nemůže pomuchlat...

    A rádio, TV i ostatní divadla se pak ještě dlouho trápila s minidisky - přepis 1:1 hodinový záznam se přepisoval hodinu. Nechal jsem na to kdysi dokonce napsat program, aby u toho člověk jednak nemusel sedět a jednak nedělal "chyby z nudy", kdy ztratil během kopírování delších záznamů pozornost. Teď trvá okopírovat celý repertoár (jedné režie se třemi stroji) asi tři minuty - nejvíc času spotřebujete na zastrkávání karet do čteček.

    Chtěl jsem počkat, až se začnou vyrábět card-playery, které by se daly "ládovat" po síti, ale údržba profi minidisků DENON se už stávala jednak nedostupnou, jednak drahou. Takže to bude až ta další generace.

    V rádiu (státním) teď hrají z centrálního datového úložiště. Až se jim s ním nebo se sítí něco stane(nepřeji jim to), tak se v rádiu bude jenom mluvit na mikrofon. Ani znělku nepustí. V ČT je to stejné včetně obrazu. Systémy ideální pro úspěšnou záškodnickou činnost. Počítačových pirátů například.

    Strategii takových inovací opravdu nechápu, ani ty občanské mobily nejsou centralizované a proto jsou tak spolehlivé. Nějaká buňka BT vždy převezme úkoly té vadné vedlejší a síť spadne opravdu jen výjimečně. I při velkých katastrofách (povodních) BTS síť šla sice s potížemi, ale šla.

    Takové velké "celostátní" inovace by se neměly svěřovat jen technikům, nadšeným z pokroku vědy. To je práce pro "technického stratéga" - asi bývalého vojáka. Mimo jiné: EET - co se stane, když klekne síť nebo centrála? To aby se potom pan A.B. všem obchodníkům veřejně omluvil - a zastřelil. [;>)

    OdpovědětVymazat
  50. Draku, tvar foťáků přetrvává z dob rollfilmu. Účelněji to nešlo. Chápu u zrcadlovky. Jenže u kompaktů s nevýměnným objektivem to postrádá smysl. Argumentem by třeba mohlo být držení. Jenže bylo-li by tak výhodné, proč videokamery by nevypadaly jako foťáky a neměly stejné držení? Jaký je smysl třeba hledáčku uprostřed? Abych se musel křenit, otlačil si nos a zamatlal displej? Ano, malý klasický kompakt má výhodu, že je plochý a vejde se do kapsy. To chápu. Líbil by se mi foťák, když už ne kapesního formátu, jako kamera. Kvalitní objektiv obestavěný foťákem. Funkce kamery by byla samozřejmostí. Pokusy jinak zkonstruovat foťák i na kinofilm už byly. Například Olympus v devadesátých letech. Nějaký prodejní úspěch byl, ale obecně se to neujalo. Lidé jsou konzervativní. Vždyť já také. Hádej, proč se mi líbí Fujifilm X30. Není to jen tím hledáčkem. Kdybych si se stejnými parametry mohl vybrat mezi klasickou a mnou navrženou koncepcí, no...vybral bych si klasickou. Protože, celá tahle retro řada leicového stylu se mi líbí. Velmi konservativní...
    Nemám potíž mít dva i víc názorů a sám se sebou se hádat. Často to mám sám se sebou dost náročné. Nejen s foťášky. Glum...
    Co se týče zrcadlovek, hlavně těch profi, profíci mající grif v pařátech, nebudou si zvykat na něco co se musí držet úplně jinak. I zákazníci to očekávají. Co se týče těch "pro všechny", kdo by odmítal vypadat trochu "profi". Šel jsem přes Temži u Parlamentu, na krku černou klasiku s půlkilovým válcem, byl osloven turisty a už jsem měl v ruce placku abych pořídil foto "Já a Parlament". Budil jsem dojem důvěryhodnosti, no, dejme tomu, a fotografické zdatnosti, no ehm. Ale spokojenost z výsledku byla.
    Tak jako šaty dělají člověka....

    OdpovědětVymazat
  51. Glum nebo mlíkař Tovje - vsjó ravnó. [;>)
    Ale profesně to musí být dost náročné.

    OdpovědětVymazat
  52. Já se vmísím s informací o svém foťáku, ale mám strach, abyste z toho neměli záchvat.:-) Je to Kodak 14MP, má v sobě i kameru. Heč.Stál asi kolem dvou tisíc plus paměťová karta, asi na 500 obrázků. Dělá hezký fotky, i blesk má, je červenej, do ruky přesně padne. Dá se našroubvat i na stativ. Fotím s ním ráda, připadám si dost dobrá. A stačí mi to ke štěstí :-)

    OdpovědětVymazat
  53. Pardon že se vmísím. Jen pro A.: začíná to Byl pozdnj wečer, prwnj mág... ano?
    Jo jo...

    OdpovědětVymazat
  54. Pro Astru:
    Základní otázka fotografování je jednoduchá: Proč fotím? Co chci fotkami říct a komu?
    Všechny ostatní otázky (a odpovědi) jsou jen podružné.
    To, co tu právě běží jsou jenom technikálie. Kluci si ukazují, kdo ho má hezčího.

    Jenže - takhle dopadá spousta lidských činností. Nevíme sice proč, ale staráme se čím. A za kolik. Jako by román napsaný tesařskou tužkou byl horší, než ten napsaný Parkerem.

    U divadla (i rádia) jsem z toho smutný. Kolik lidí poslouchá doopravdy rádio? Nejen ušima. Já znám dva: Jakuba a sebe. A Jakub má víc času.

    Vzpomínám si na krásné momenty u rádia - i když byly smutné. Třeba když jsem slyšel zprávu o tom, že Lajka ze Sputniku III uhořela v atmosféře.
    Dodnes vidím tu scénu: Na stolní desku psacího stolu, potaženou žlutým "vixlajvantem" dopadá světlo ze stolní lampy se zeleným smaltovaným stínítkem, kterou táta našel ve Sběrných surovinách za divadlem a spravil ji a mimo osvětlený pruh stojí malé rádio, které jsem si pod tátovým vedením sám sestavil. Rádio nemá dobrou filtraci a trochu vrčí. A mi padají slzy jako staré želvě, rovnou na ten ošoupaný vixlajvant. Pro tu Lajku.

    OdpovědětVymazat
  55. JAKUBE, to je prwnj mág? Mácha byl mág, čaroděj... díky

    OdpovědětVymazat
  56. KOCOURE, moje základní otázka je - abych viděla a fotila to, co jiní nevidí. Ale neberu se vážně, pro mě je to jenom hra.

    Slzičkový zážitek jsem měla s rádiem taky jeden, mocný. V roce 89 jsem musela rychle natočit s panem Adamírou báseň. Za nic na světě si nemůžu vzpomenout, kdo ji napsal. Byly to v té době chvíle tak plné emocí. Stála jsem v režii, jen jsem poslouchala slova a nádherný hlas, a na moji bílou blůzičku padaly slzy. Měla jsem celý hrudní košíček :-) mokrý, nešlo to skrýt, ale všichni kolem to chápali. Jen se uměli líp ovládat.

    OdpovědětVymazat
  57. KOCOURE, moje základní otázka je - abych viděla a fotila to, co jiní nevidí. Ale neberu se vážně, pro mě je to jenom hra.

    Slzičkový zážitek jsem měla s rádiem taky jeden, mocný. V roce 89 jsem musela rychle natočit s panem Adamírou báseň. Za nic na světě si nemůžu vzpomenout, kdo ji napsal. Byly to v té době chvíle tak plné emocí. Stála jsem v režii, jen jsem poslouchala slova a nádherný hlas, a na moji bílou blůzičku padaly slzy. Měla jsem celý hrudní košíček :-) mokrý, nešlo to skrýt, ale všichni kolem to chápali. Jen se uměli líp ovládat.

    OdpovědětVymazat
  58. Náročné...Kocoure, no to mi povídej...
    Dva názory, to by ještě šlo. Dvě mozkové polokoule, dva názory. To je logické. Každý máme částečně zdvojený hardware. Jenže, mívám názory nejen dva. I tři. I víc. Navíc nevím, který z nich, pokud vůbec je správný. Jestli, z principu, vůbec nějaký názor může být správný. Protože je to názor. Záleží na tom z jaké strany. To svým ptačím mozečkem chápal náš andulák, když po chvilce klofání do zrcátka se šel podívat za něj.
    K přečtení jsem dostal pojednání Hmota a elektromagnetické vlnění ve čtyřrozměrném uzavřeném prostoru. S tím, že by to mohlo posunout nynější představy o světě. Spíš o topologii vesmíru, protože se mi to jeví jako dílo topologické a spekulativní. Je to zatím jen nástin. Jenže, kromě elementárních veličin a konstant pracuje s černou dírou. V tom vidím problém, protože to co se jeví jako černá díra (tak jak je vysvětlována a jak ji chápu kosmologicky) a z pohledu vnějšího pozorovatele singularita, není elementární, ale projev, důsledek komplexu elementarit. Proto nástin teorie se mi jeví v rozporu s principem Occamovy břitvy. Nehledě na to, že když jsem se ptal co je to ta černá díra, nedostal jsem jednoznačné vysvětlení. Abych plně pochopil, musel bych spoustu nastudovat. Jen zhruba tuším o co jde a nějak mi to nesedí, třebaže tma nacházím některé své úvahy. Jako například velmi zjednodušeně, že náš 3D prostor (a svět) může být projekcí 4D prostoru (a světa). Kromě toho mám problém s tím, že předložená teorie pracuje s časem jako samostatnou veličinou, jako by existoval sám o sobě. Jenže k vyjádření času potřebujeme pohyb. Bez pohybu, tedy změny není čas. Ovšem k vyjádření pohybu, tedy změny, potřebujeme čas. Třebaže ho můžeme vyjádřit poměrem pohybu (a změn). To mi připadá jako Uroboros. O tomhle povyprávět v našich kruzích tak mě vezou na uzavřené oddělení. V lepším případě jen na pozorování. Příčetný jedinec se zabývá něčím normálním. Třeba studiem a citováním judikatury.
    Někdy se ve svých názorech topím...

    OdpovědětVymazat
  59. Jakube, chceš tím decentně naznačit, že máš v ruce originál díla erotomana Ignáce Máchy alias Karla Hynka?

    Astro, Tvůj foťák by mohl být EasyShare C1530 nebo tak něco...
    Pro nás, pokud předpokládám správně, je to také jenom hra. Vždyť cožpak celý život není jen hra? Jen předstíráme, že to bereme vážně a že naše pískové hrady jsou díly vesmírného významu. Vytahujeme se, ukazujeme si mocmegové fotky a říkáme něco jako "Hmm, nezdá se ti, že tady máš trochu rozpitej pixel?"

    OdpovědětVymazat
  60. Bohužel nikoliv. Moci se těchto lístečků jen dotknout... Jde o vzácné faksimile, v autentické velikosti a zbarvení. A můžu napsat, jak osmdesát let po Ignácově zbytečné smrti byl konečně objeven a identifikován rukopis Máge a okolo toho. A kde je dnes a tak.
    A Obuvník - nedostal jsem se náhodou najednou do svého Hawkinga: A Brief History of Time?! Singularita, elementarita, černé díry, povaha prostoročasu, povaha času o sobě, 3D prostor, 4D prostor... eště zbývá se zmínit o 2D prostoru, jako Stephen - eště že on sám klidně přiznal, že některé tyhle jevy/události si nedokáže pořádně představit! A když ani ON... Touhle sakrální knihou jsem se před časem zoufale a pomalu a úúúporně prokousával, když jsem si předsevzal, že to je přece posledních pětatřicet let základ, a dnešní vzdělanec to musí mít v sobě. Za jakou cenu ovšem...

    OdpovědětVymazat
  61. Schumacher / teorie všeho:

    Občas si nábožně čtu v textech, kterým prakticky vůbec nerozumím. Ale ta teorie, ten text se mi musí něčím líbit. Třeba TEORIE STRUN se mi nelíbila - a jak se zdá, už se od ní ustupuje. [;>)

    Takže veřejně vyhlašuji, že v existenci temné hmoty a temné energie nevěřím a považuji za berličku astrofyziků, kterým se vesmír rozpíná jinak, než si vypočítali a kteří nechtějí ustoupit ze svých pozic, že naše matematika a fyzika platí v celém vesmíru stejně. Možná se za pár desítek (set) let zjistí, že není třeba dosazovat žádné Hubblovy konstanty a podobné věc do do naší fyziky, protože jinde platí fyzika zcela jiná.

    Stejně, jak kdysi vědci vymýšleli všeliké složitosti, aby obhájili zvláštní pohyby planet a nemuseli přitom opustit ideu geocentrického uspořádání světa.

    (A já už jdu dneska spát.)

    OdpovědětVymazat
  62. Jakube, já také. Všechno tohle je úžasné čtivo. Jsme součtenci.
    Tuze závidím těm v Cernu.

    Kocoure, mně také nelíbí. Připadá mi spekulativní. Jako teorie, jejíž nástin jsem obdržel. Teorie neověřená experimentem je jenom teorie. Jenže experimentální ověření je čím dál tím obtížnější. Čím dál vyšší energie a nepřímější metody. Obávám se, že brzy narazíme na nepřekonatelné limity zdejšího světa a naší fyzické existence. Jak se blížíme ke hranicím poznatelnosti, tím menší krůčky děláme. Tak vlastně nenarazíme. Jen čím dál tím menšími krůčky se blížíme. Brzy nestačí nejen výkon ani projektovaného urychlovače ale ani výkon naší hvězdy. Ale třeba je to jinak. Nutno jít, poznávat. Poznání není cíl. Poznání je cesta.

    Astro, tvůj levný Kodak má kvalitu, o které se před patnácti lety jen snilo. A přesto z té doby jsou pěkné fotky. Začínal jsem dvoumegovým foťákem. Nejlepší podvodní fotky jsem pořídil právě jím. S přimhouřeným okem jsou koukatelné i na formátu A4.

    OdpovědětVymazat
  63. Součtenci! Dávám 1*. Od někdejšího korektora velké tiskárny předního listu to snad má váhu. Přiřazuju si k (nezhoubným) novotvarům např. velkého (ano, na tom trvám) K.M.Čapka (později -Choda) - soubesedník, soustoliti, soukmenný... V+W (H+W?): Ach tak! Soubojovati hodláš, kmete předčasně omládlý?!
    Další důvod, proč řada původně ke studiu jazyka našeho odhodlaných jinozemců raději rezignuje.
    V CERNu musí být parta, co? Bože.

    OdpovědětVymazat
  64. Prepáčtě, musela jsem se kouknout, co to je:

    http://www.cernlhc.estranky.cz/clanky/urychlovac-castic-s-cernou-dirou-cern.html

    OdpovědětVymazat
  65. Koukám, že i CERN zahájil cenzuru.
    To krásné video, jak se Zeme vcucne do černé díry je pryč.

    OdpovědětVymazat
  66. Země (naše?)
    se vcucla do černé díry???? KOCOURE Víš, proč je asi pryč? Ne proto, že se vcucla, nýbrž proto, že to byl zřejmě depresivní obrázek :-) Já osobně bych ho viděla nerada.

    OdpovědětVymazat
  67. SCHU, je to takový ízyšér, jak píšeš, a nějaké rozpité pixly by mě dojímaly jedině tehdy, kdyby v nich už skoro nic k pití nezůstalo. My, lajci, to máme v životě jednodušejší. Nemusíme mít nic moc nóbL k dispozici, aby nás život bavil. A abychom mu rozuměli. :-)

    OdpovědětVymazat
  68. Jakube, snad jednou bude rehabilitován soudruh. Jak psáno v prvních českých vydáních Dvacet tisíc mil pod mořem. Kde je i psáno "Jest hýbel velmi mocný..." "Mluno!" "Ano, mluno." Znám jen úryvky. Až se dopídím tehdejšího vydání, pošmáknu si. Znovu přečíst verneovky v původním překladu, alespoň, když nevládnu francouzštinou. Rád čtu jak bylo vydáno poprvé. Bez pozdějších jazykových úprav pro přiblížení "naši čtenářové". Natož "převyprávěné". Jazyk je odrazem doby, myšlení. Nerad bych se dočkal toho, že kapitán Nemo po spatření vlajky lodi nenáviděného utlačovatele utrousí "Helevole já ho sejmu." Robinson Crusoe v Plevově podání je chuťovka pro malé děti. Nově vydaný Kája Mařík je hrůza. Neffem převyprávěné verneovky jsem zatím nečetl. Ano, například v originálu volné trilogie Dvacet tisíc mil pod mořem, Děti kapitána Granta, Tajuplný ostrov jsou časové nelogičnosti, ale při unášení příběhem se se opomenout. Ostatně, na věrné zfilmování teprve čekají. To co bylo natočeno doposud, je dost hrůza. Režisér je génius, autor je vůl... Co by stálo za zfilmování a snad i za citlivé nezkrácené, ale naopak rozšířené převyprávění jsou romány J.M. Trosky. Ostatně, kapitán Nemo byl mým prvním průvodcem podmořským světem. Nejprve v dětské fantazii, nakonec i skutečným.

    OdpovědětVymazat
  69. Jo, rané překlady...
    Dostal jsem kdysi od jedné advokátky, která bydlela ve stejném domě jako my, předválečné vydání Robinsona Crusoe (Crusoa?). Velká tlustá kniha na kříďáku, s krásnými kvašovými obrázky, vázaná v modrém plátně s vyzlaceným titulem.

    Za co? Za několik centimetrů tenkého drátku, který jsem instaloval den před Štědrým dnem do pojistek paní doktorky a zachránil jsem ji tak Vánoce. Ale nelíbila se mi. (Ani kniha, ani paní doktorka. Mluvila takovou divnou vznešenou "předválečnou" řečí.)
    Měl jsem tehdy málo roků na tak těžkou literaturu. Marně jsem čekal, kdy J.V.Pleva dopíše další pokračování - o cestě Robinsona zimním Ruskem, o útoku vlků na jeho sáně atd. Nic. Opomenuto.

    Už tu knížku nemám, kdesi se ztratila - možná při stěhování. Nebo mi ji někdo v nestřeženém okamžiku štípnul. Doufám, že to byl aspoň knihomol. [;>)

    OdpovědětVymazat
  70. Co bylo natočeno doposud... no moment: a Karel Zeman - no?! Věci z pravěku, jiných světů, odevšad - natočené na kopečku vedle našich ateliérů a na malinké přehrádce u Fryštáku a ve třech cihlových ateliérech na Kudlově?
    Jasně, člověk si na vše nevzpomene. Beru.

    OdpovědětVymazat
  71. A krásného slova soudruh užívám důsledně v jeho původním významu. Vždy jsem to dělal. Tvrdošíjně. A do úmoru objasňoval, že je v nemilosti bez vlastní viny. Totéž: Genosse. Velice obdobné: comrade. Totéž: tovarišč.

    OdpovědětVymazat
  72. Tvar foťáků z dob filmových / Obuvníkovi:

    A čím se až tak silně liší potřeba tvaru „fullframu“ od filmového foťáku? Poměrně velký čip se musí vrazit kolmo na osu objektivu v určité vzdálenosti od něho. Tím je určitý požadavek na design dán objektivní potřebou a přes to vlak prostě nejede. Z hlediska návyků, nácviků a tradic je ze všeho nejjednodušší navázat na foťáky filmové. Já jsem s kompaktním digitálem byl dost nešťastný a přechod na „profi“ zrcadlovku a skla byl sice svinsky drahý, ale jinak velice úlevný a báječný. Zase jsem byl „doma“ a cítil se u toho focení komfortně a opět se cítil schopen docela slušně odhadovat očekávaný výsledek. Nejsem sice profík, neživí mi to, ale grif v oku a v pařátech mám a práce s nádobíčkem, na jaké jsem zvyklý, mě baví a je příjemná, až na tu váhu, když to trvá déle, ale s tím se toho mnoho nenadělá, to se musí vydržet.

    Nevzpírám se změnám z principu, to vůbec ne, ale bezpodmínečně očekávám nějaký značný zisk na komfortu a kvalitě za to, že si budu muset zvyknout na něco jiného a ztrácet s tím zvykáním si čas a energii. Jen kvůli změně samotné to martyrium podstoupit opravdu nehodlám.

    Tvary kamer / Obuvníkovi

    Tvary kamer jsou převážně dány tvarem kamer filmových, ať už na film 8-mm, nebo větší. Ty elektronické měly pásky a tam se dost navázalo na tvary těch filmových. O něco svobodněji se teoreticky může nakládat až s tvarem těch digitálních. A i tady je určitě třeba brát v potaz zvyky a nácviky.

    Foťáčky od FUJI:

    Kompakty od FUJI mají své osobité kouzlo a trochu vyčuhují z řady těch ostatních. Je to zajímavé, protože čipy mají skoro všichni od SONY-ho. Grafických procesorů také není zrovna přehršel. Lišit se tedy může konkrétní fabrika jen skly objektivů, clonami a firmwarem. Nejspíš to stačí. Když chce člověk kompakt, co bude pořizovat hezké obrázky určitě se vyplatí podívat se mimo jiné i na to, co nabízí FUJI, a případně si to i pořídit.

    Více názorů / Obuvníkovi:

    Na umění uvažovat o něčem z více hledisek nevidím nic špatného, naopak, to Vás šlechtí :-) Není u toho od věci umět se vcítit do kůže někoho, komu je určen výsledek toho uvažování.

    OdpovědětVymazat
  73. Základní otázka fotografování / Astře a Kocourovi :

    Pro koho? Já fotím především pro sebe, svou vlastní radost a dobrý pocit. Když uznám za vhodné podělím se s někým jiným, ale musí existovat aspoň jakás takás slušná pravděpodobnost, že ho tím nebudu otravovat. Existuje prý jen máloco otravnějšího, nežli čučet na nějaké cizí a naprosto nezajímavé fotky :-) Já lidi otravuji zásadně nerad, jen když už to jinak nejde :-)

    Proč fotit?:

    Někdy proto, že se mi chce, jindy proto, že se mi líbí to místo, to světlo ten okamžik, ten objekt, ten dojem co to budí a připadne mi žádoucí to zachytit a uchovat a někdy se o to i podělit s jinými, když si myslím, že jim to něco řekne.

    Astra to zdá se vidí dost podobně.

    Astro, Tvůj foťák Ti vyhovuje? Pakliže ano, tak je to fajn a tak to má být. To je to nejpodstatnější, člověk má být se svým „nádobíčkem“ co nejvíc ztotožněn a spokojen, pak se dá čekat, že výsledky jeho snažení budou dobré.

    Podružné technikálie:

    O to, kdo ho má hezčího vůbec nejde. Jde o použitelnost, universalitu a možnost zachytit to, co zachytit chci. Určité věci sebelepší fotograf s holýma rukama, nebo příliš skromnou výbavou prostě nevyfotí, i kdyby se na hlavu postavil a na uších hopsal.

    Tesařskou tužkou nebo Parkerem:

    Tím Parkerem se pravděpodobně píše rychleji, lépe a pohodlněji. Co je sakra špatného na používání pořádného a příjemného „nádobíčka“? Je snad nějak záslužné či žádoucí trápit se s nějakými pahýly, paznehty a nefunkčními atrapami, případně používat sekeru místu skalpelu? Netrvá-li někdo umanutě na tom, že Parker bude místo plastu či nerezu vyroben z platiny a diamantů, tak co by měl sahat po tesařské tužce, je-li po ruce Parker? Tím nechci říct, že ten text bude lepší jen proto, že byl tím Parkerem napsán, tím chci jen říct, že se ten psavec při tom psaní bude cítit lépe. Já bych dnes ale, když už jsme u toho, dal přednost počítadlu, klábosnici a tak...

    Poslouchání rádia:

    Já rádio poslouchám, ale ne naživo, ale prostřednictvím podcastů a podobných hejblat, při jednoduché práci, při jídle a v autě. Je to totiž reklamy prosté a tak mi to neleze na nervy.

    Černé díry, temná hmota a temná energie:

    Fyzika ani zdaleka neobjasňuje vše pozorované a pozorovatelné ve vesmíru a kolem nás. Na druhou stranu ale není ani zdaleka tak bezmocná a nevědomá, jako byla před 300, 200 a 100 lety. V čase se to postupně lepší. Mně se ta představa temné energie a hmoty příliš nelíbí, ale objektivně vzato je zjevné, že v těch propočtech a číslech cosi nesedí a bylo by záhodno to uspokojivě vysvětlit. Já si myslím, že dnešní fyzika se nachází ve stavu těsně před zásadním průlomem do nové oblasti fyziky, podobně, jako před tím zásadním průlomem stála fyzika v době ještě nevysvětlené „ultrafialové katastrofy“ těsně před zásadními objevy, které nakonec přivedly na svět částicovou fyziku a kvantovou teorii. Už aby se to stalo, rád bych se toho ještě dožil. Ta zvědavost je velice silná. CERN a lidi kolem něho a v něm jsou úžasní. Jsem rád, že tam máme i naše lidi, že jsou tam „platní“, dodáváme tam techniku a pod.

    OdpovědětVymazat
  74. Staré texty ve starém krásném jazyce:

    Kdo máte rád staré texty, nebo rané překlady, podívejte se třeba sem, pražská městská knihovna na jejím webu něco má. Není to sice to, o čem tu byla řeč, ale například Sherlock Holmes v překladu z roku 1905 se čte pěkně.

    Staré verneovky ve starých obalech a starším překladu jen znovu vydané jsem někde v centru pražském nedávno viděl, hned se mi to chtěl odtáhnout domů :-)

    Sublimace knih:

    Knihy, podobně jako kočky a kocouři „přicházejí“ a „odcházejí“. Někdy stačí nedávat si pozor, jindy zase projevit dobré srdce a knihu půjčit, je to jeden z nejsnadnějších způsobů, jak se knih zbavit snadno a rychle a na dlouho, někdy i navždy.

    OdpovědětVymazat
  75. Drakovi:
    Ale já přece neupřednostňuji tužku před luxusním perem. Jenom tvrdím, že na výsledku to nemusí být vůbec patrné. A že možno tvořit velká díla i s tou špatně ořezanou tužkou.
    Převedu-li to do focení: Pan Sudek fotil dřevěnou bedničkou s objektivem na úrovni brýlového skla, vývojky si míchal tak, že tam dal hrstičku toho a dvě hrsti onoho - (a tři špetky bromidu) - a jaké měl fotky! Franta Krasl fotil ohmatanou dvouokou zrcadlovkou, ohmataným Rolleiflexem, něčím jako Flexaretou. A posmrtné výstavy mu dělají dodnes.

    A viděl jsem velké fotky jednoho (ještě socialistického) zbohatlíka, který si nechal dovést tehdy nejdražší Hasseblad. (cca 30 mých tehdejších platů.) Byly nádherně ostré a vlivem filmu Ilford byly i dobře exponované. Jinak nestály za pohled. Nic nevyjadřovaly. Jen to, co bylo vyfoceno. Tak jsem mu aspoň chválil tu ostrost. On naštěstí netušil, že to není jediné kriterium dobré fotky.

    Jistě, to jsou krajní meze. Ale nenašel jsem (kromě Drakem zmiňovaného pohodlí) žádnou větší souvislost mezi vybavením a výsledkem. (Nebavím se tu ale o makrofotografii nebo astrofotografii. Chodit s mobilem fotit krajinu je taky dost nezvyklé. Ale je-li to Pan fotograf, budou i ty ke koukání. Ale pro "streetfoto" je zase takový malý aparátek k nezaplacení. Šaškovat tam s velkou zrcadlovkou, tak ty lidi vyplašíš.

    Já to řeším tak, že mám nastaveno, aparát svěšený v ruce, komponuji jen očima a pak šup to k oku, automaticky zaostřit a pic ho. Míň než dvě sekundy.
    Pokud si můžu sednout, tak vezmu raději bezzrcadlovku, tu mám na klíně, display otočený nahoru a dálkovou spoušť v druhé ruce. Vypadám, jako bych si prohlížel nasnímané. A přitom fotím. Ale i tahle fotografie chce buď obrovské štěstí nebo fůru trpělivosti - tedy i času. A pochopitelně mazat, mazat, mazat.

    OdpovědětVymazat
  76. Ano, ne vyšpekulovaná fotka, ale zachycení jedinečného okamžiku. Kolikrát to co jsem střelil jako první vypadalo lépe než když jsem pak špekuloval dokonalejší kompozici. Ať špekuloval jak špekuloval, první snímek byl nejlepší. Podobné jako když brnkám na kytaru. Vzpomenu melodii, na první pokus vybrnkám, při dalších vořu.

    Lepší kloudný malý foťák v kapse než zrcadlovku ve skříni. Jsou jedinečné okamžiky, které se neopakují. Kolikrát jsem měl zrcadlovku a nic. Jednou jsem ji nechal ve skříni a sakra. Nebo než abych bafnul kompakt a cvak, než jsem vytáhnul zrcadlovku z brašny a našteloval...

    OdpovědětVymazat
  77. Souhlas se Schumacherem
    - ale existuje i druhý a třetí způsob. Poslední z nich je "šoulačka". To si vymyslíte, že vyfotíte lesní úvoz tak, jak si ho pamatujete z dětství. Ten původní už neexistuje, tak najdete co nejpodobnější se stejnou atmosférou (je jenom pár set metrů dál) - a čtyři roky! tam chodíte a fotíte vlastně tu jednu fotku. Až se vám povede do fotky dostat to, co máte (asi nadosmrti) nafoceno v hlavě. Přes šedesát pokusů - a jen dva platné.
    A to ty prvotně zmršené mažu ještě ve foťáku.
    Asi ani netušíte, s jak tvrdohlavým zvířetem máte co do činění.

    OdpovědětVymazat
  78. Téměř denně chodím se svojí krabičkou na mejdlo v pohotovosti. Mám spoustu fotek, jenže.... v UBUNTU nejdou dobře stahovat, vždycky musím počkat, až se dostaví vnouček a z domova mi to přepošle stažené. Jinak nemám šanci. Jenže kolikrát se tady zapovídáme a na fotky se zapomene...

    OdpovědětVymazat
  79. Ale tušíme.
    V každém kumštu to tak bývá, když z toho má něco být.
    ARS:
    Původní význam: obratnost, dovednost v něčem, umění n ě č e h o; rozdělení významu na UMĚNÍ a ŘEMESLO nastalo až později, a po celou klasickou latinu pociťováno vzájemné sepětí. I ve středověku byl malířský či zlatnický cech jeden z dalších, na úrovni řemeslných. Muselo se u m ě t a hotovo dvacet!

    OdpovědětVymazat
  80. "Šaškovat tam s velkou zrcadlovkou, tak ty lidi vyplašíš." / StK:

    Kocoure, tady v Praze se zrcadlovkou nikoho nepřekvapíš. Pobíhá tu tolika Rusáků, čínských žluťáků, korejských žluťáků, japonských žluťáků, Germánů a zrcadlovek je tu docela dav, nikoho to už ani trochu nezajímá, natož aby ho to plašilo :-) Ve velkých evropských městech už vůbec ne.

    "...nenašel jsem (kromě Drakem zmiňovaného pohodlí) žádnou větší souvislost mezi vybavením a výsledkem." / StK:

    Ta souvislost tu je, když se jedná o fotky v tmavších místech, pak dobrý foťák a světelné sklo odvedou neocenitelné služby. A další souvislost tu třeba je při focení něčeho, co se rychle hýbe. Jakmile bude trpajzlík špatně ostřit, budou fotky dost na nic. Čím větší čip a větší skla, tím hůř se ostří ručně.

    Když ale má ale někdo v sobě jak talent na vycítění toho, co stojí za zachycení, tedy „čich“ na pořízení hezké fotky, zkrátka umí se na svět podívat jakoby skrz objektiv a předvídat výsledek a k tomu má ještě fajn „nádobíčko“, tak pořídí ty záběry hezčí, než kdyby ho měl horší. Jen dobré nádobíčko nepomůže.

    Ten pán s tím drahým foťákem, Hasselbladem:

    Hasellblad je typicky „středoformát“ a ten se ani zdaleka nehodí na všechno. Středoformát má svá specifika a nevím, upřímně vzato po něm ani příliš netoužím, na to, co fotím já nejraději, by se nejspíš ani moc nehodil. Jestli Hasselblad dělá něco „kinofilmového“, netuším, ale i kdyby náhodou ano, tak asi by to v porovnání s okolím stejně bylo zbytečně nákladné. Se „středoformátem“ se typicky dají dělat úžasné portréty, ale já lidi fotím dost nerad. Pak se s tím dají pořídit některé pěkné fotky předmětů, to už by bylo o něco lepší, toho se ale využívá pro reklamní účely a zrovna reklamu bych fotil snad ještě méně rád, než ty portréty :-) Zkrátka zrovna tenhle druh techniky i focení mi nijak netáhne.

    Stahování fotek:

    Astro, zkus toho vnoučka poprosit, ať Ti zkusí vysvětlit, jak to dostat do mašiny. Je to v podstatě velice prosté a hlavní je trochu si věřit a nebát se, pak to totiž jde mnohem líp. Zkuste to Ubuntu upgradovat na novější, třeba se tam časem objeví ten správný ovladač na Tvou krabičku a budeš mít vystaráno.

    Jak mít dobré fotky:

    Způsob první - Přijít a cvaknout. Není to jednoznačné. Někdo to má v sobě, že přijde, podívá se, nebo se jen tak nahodile nachomýtne, cosi v mozku sepne, vytáhne foťák, cvak, a je to, nádherný snímek je na světě. Fajn, ale na tohle to chce mít talent, ale s tím se buď někdo narodí nebo také ne a současně k tomu, chce to mít kliku, to také není každému dáno. Když ne, je to horší, protože pak na to musí jít „věděcky“ a prací. Není na světě nic, co by odolalo soustředěnému a cílevědomému úsilí. Je ale dobré vynakládat ho účelně a s rozmyslem, aby to mělo efekt.

    Způsob druhý - Kropit jako japonský turista a pak to přebrat. Tato metoda se hodí jen někdy, za určitých situací, kdy děj má rychlý spád a těžko někoho nebo něco dokopete k tomu, aby vám postál v kompozici, která by se vám hodila. Typicky třeba při sportovních utkáních, závodech, leteckých dnech, nebo reportáži. Tak se snažíte cvakat to co nejlépe to kompozičně jde a naděláte toho hodně a doufáte, že se něco vybera a ono většinou aspoň něco kloudného uvízne, většinou ale i trocha vyloženě krásného.

    Způsob třetí - Opakované pokusy. Není den jako den a není světlo jako světlo. Mnohdy, jak říká Kocour, opravdu je na místě courat na jedno a totéž místo tak dlouho, než je to to, co chceme a co považujeme za krásné. Tohle platí především na krajinky, architekturu, mlhu, stromy, zvířata.

    Úspěchy jsem zaznamenal všemi zmíněnými způsoby. Umíněnost je žádoucí, zejména pak v kombinaci s inteligencí a analytickým přístupem, tedy třeba takovým, kdy i ošklivý záběr poslouží k tomu, aby si člověk zapamatoval, jak to nefunguje a příště to zkusil jinak, nebo za jiných okolností. Opakovat umíněně jedny a tytéž chyby samozřejmě nikam nevede. Mnohdy není od věci přečíst si návod :-)

    OdpovědětVymazat
  81. Pár vět Draku:
    Nechci se přít. Netvrdím přece, že dobré nádobíčko je ke škodě. Naopak, jde to s ním lépe a snadněji. Pokud ho máš / na něho máš je to fajn! I výsledky jsou většinou lepší.
    ALE KDYŽ NEMÁŠ FOTOGRAFICKÉ OKO, JE TI SEBELEPŠÍ STROJ NA NIC.

    To byl ten příklad se "soudruhem Hasselbladem". Můžeš se naučit jak zaostřit, jak exponovat, jaký čas použít na to nebo ono, jaký nasadit filtr, aby nebyla "plechová obloha" i co je to zlatý řez. Ale to na dobrou fotku opravdu nestačí. Na mou čest. (Ten zmiňovaný Hasseblad byla jednooká zrcadlovka 6x6.)

    Ad plašení: Když fotíš na Václaváku, na Karlově mostě nebo Karlštejně tak to, co píšeš je asi naprostá pravda. Pokud fotíš bezďáky nebo staré lidi nakupující "v akci", tak pravdu nemáš. Na východním Slovensku jsem musel jednou prchat z cikánského slumu. Dokud jsem nevytáhl foťák, bylo všechno v pohodě. Jen jsem ho vytáhl, začalo se řvát, zatínat pěsti a nakonec lítaly i kameny. Exaktu jsem držel za řemínek v zubech a ujížděl jsem na motorce rychle pryč. Přišel jsem o sluneční clonu a motocyklistické rukavice. Už jsem neměl odvahu se tam vrátit. Přilba mi naštěstí zůstala na řídítkách.

    A pokud chceš fotit bezďáky, je to dost podobné. Uvědom si, že spousta z nich se stydí za to, že jsou vágusové. A focením je vlastně znemožňuješ. Ubližuješ jim. Kromě "střelby od pasu" je ještě jeden způsob, jak je fotit. Vzít do tašky několik krabic vína a karton cigaret a "pobejt" s nimi. Ale trvá to pár hodin, než tě přestanou vnímat a dělat do objektivu "vopičky". Než ti porozpráví svůj příběh.
    (A doporučuji repelent proti blechám a vším a pak se vždycky vydesinfikovat - raději už na chodbě.) A blechu jsem stejně jednou donesl.

    A vůbec - fotil jsem loni a předloni pouliční muzikanty a bylo to stejné. Buď "dělali vopičky" nebo jim to bylo nepříjemné. Možná je to v Praze jiné - tam jsem fotil jenom v Tróji nebo baráky. Máš pravdu, dost na mě kašlali. Ale to bylo tím, že jsem fotil zvířáky, ne návštěvníky.

    Nakonec - se zvířáky je to podobné. Musíš být rychlý jak Speedy Gonzáles nebo navázat se zvířákem nějaké kamarádství. Není to tak těžké - jen tam nesmí okolo být uřvaní fakani a přemoudřelí rodiče. Nebo přiožralí Poláci. To pak zvířák zaleze dozadu do výběhu a dlabe na všechny. Když jsi tam sám, často si přijde "popovídat", protože se v kleci nudí. A příště tě pozná. Je to docela pěkné, když máš za kámoše sněžného levharta. A "ta jeho" na tebe žárlí. Nebo krkavce bělokrkého a žárlí na tebe ošetřovatelka ptáků. Ty vztahy mě těší.

    OdpovědětVymazat
  82. Fotografické oko / StK:

    Kocoure, já se taky nechci přít, poloha báby hádavé je jedna z posledních věcí na světě, po které bych toužil.

    Když někdo nemá fotografické oko, je mu sebelepší foťák na nic. Máš pravdu, spousta lidí má nádherná auta a jezdí jako ponocní. Spousty lidí mají krásná letadla a k nim „olšové“ ruce a nohy, je div že se nezabijí. A s foťáky, sám foťák nic neznamená ani nevyfotí, zatím :-) Až foťáky budou schopné fotit samy, tak aby to byly fotky „s duší“, bude to zajímavé, zatím to ale potřebuje člověk schopného fotit, nejlépe dobře fotit. To dobře je myšleno nejen technicky.

    Myslím, že aby někdo měl fotografické oko, musí být schopen citu. Tedy něco cítit, umět se vcítit do jiného či jiných a případně city v jiných vyvolat. Bez toho to zůstane jen zvládnutím techniky. S tím to bude něco víc, jak moc a jak dobře se časem ukáže.

    V Praze focením nikoho neudivíš, nevyrušíš, nepřekvapíš, nevyrušíš, zkrátka jsou na to zvyklí.

    Lidi obecně fotím nerad, jedno jaké, takže s tím mám poměrně málo zkušeností. Nejčastěji fotím děti při soutěžích a ty se zaberou do svých problémů a tak mi u toho ani moc nevnímají.

    Kdybych chtěl, nebo spíš musel, protože já lidi fotím nerad, fotit jak říkáš bezďáky, nebo staroušky v boji o levnější papů, přednostně bych raději volil větší odstup a delší skla. Jenomže to nemusí zaručit ten správný a žádoucí výsledek. Když se jde blíž a naváže se kontakt, je to pak mnohem lepší, jenomže také víc zraňující, pro obě strany.

    Zvířátka fotím nesmírně rád. Vyžaduje to obrovskou lásku ke zvířátkům, spoustu volného času, spoustu dobré vůle, spoustu dobrých nápadů, trpělivosti a pokory.

    OdpovědětVymazat
  83. To jsou moc hezké řeči tady teď. O tom, jak by se mělo fotit, aby... Jaká technika k tomu slouží, to už mě baví málo. Tyhlety citovky navrch, to je něco. Když člověk není profesionální fotograf, když fotí jen pro zálibu. Příběhy kolem focení, vyprávění o situacích, to bývá kolikrát víc vzrušující, než fotografie sama.

    OdpovědětVymazat
  84. No a tohle "kolem" by mělo být čitelné "uvnitř" té fotky, Astro.
    Pokud možno pro většinu diváků. Ne pro všechny - každý člověk má jiné zkušenosti a fotka je vlastně jenom asociuje, probouzí.
    To je podle mě smysl fotografie. Ať už je to ráno v lese, holčička s rozbitým kolenem, kočka divoká, která evidentně flirtuje s fotografem nebo rvačka Cikánek o nákupní vozík. Pak jsou věci "na krásu", hmzyáci, architektura, portréty, akty atd.
    A potom už je jenom technická a vědecká fotografie, která může být i akční i krásná, ale není to jejím smyslem.
    Konec poučování. Koukejte.

    OdpovědětVymazat
  85. KOCOURE, s tebou flirtovala někdy kočka divoká? To bych si ráda přečetla - případně viděla tu fotku, pokud ji máš. Máš?

    OdpovědětVymazat
  86. Že otravuju, dva foťáky. Oba stejný základ, snímač 2/3, objektiv 25-100 mm (převedeno na kinofilm), displej 960 tisíc bodů, zpracování obrazu stejné, obrazové výsledky prakticky stejné.

    1. objektiv f 2-2,8, makro od 1 cm, elektronický hledáček 2,4 mil. bodů, komfortnější možnosti manuálního režimu, drátěná spoušť, možnost výdrž 460 snímků, váha asi 420g, rozměry většího kompaktu, jen částečně zapuštěný objektiv s nasazovací krytkou.
    2. objektiv f 1,8-4,9, makro od 3 cm, bez hledáčku, výdrž 240 snímků, váha asi 210 gramů, odpovídající menší rozměry, kapesní formát, objektiv až na prstenec okolo zapuštěný, chráněný automatickou žaluzií. Cena o čtvrtinu nižší.

    Který na každodenní tahání jako náhrada za rozsednutý? Líbí oba. Babo, raď....

    OdpovědětVymazat
  87. Naštěstí nejsem baba.
    Kocour by bral ten první - protože hledáček. Měl jeden bez hledáčku a když fotil po slunci, viděl prd. ¨
    Zapuštěný / nezapuštěný, 2,8 / 4,9 atd. - když nenadále nastane "přístrojová nouze", člověk zapomene na těch dvacet deka navíc, které tahal sebou. V opačném případě si nadává, proč byl takový škrťa.
    Takže záleží na velikosti kapsy - a kapesného. [;>)

    OdpovědětVymazat
  88. Ale to není špatně řečeno, že kočky s člověkem flirtují. Vlastně to vystihuje, co většinou všechny - velké i malé - soustředěně činí: odhadují toho tvora. Na co se utáhnout, co po něm lze chtít, získáme-li tu něco nebo vyhodnotíme-li situaci na odchod bez zisku či (pro zichr) útěk. Bude dobré se na něj vázat? Nebo jen jednorázově něco a fertyk?
    Liší se něčím zásadním od lovících dospívajících samiček Homo sapiens - ?
    Pozn.překl.: Ilustrace tzv. řečnické otázky.

    OdpovědětVymazat
  89. Já si myslím, že nejen dospívající... [;>)

    OdpovědětVymazat
  90. Dík za názor kocoure, myslel jsem si to. Ano, tenhle se mi strašně moc líbí. Vždycky líbil. Ten hledáček.... Nechtěl jsem psát značku a typ. Fujifilm X30 vs QX2. Nespěchá to, ještě osahám. Pořádný foťák mám, náhrada za rozsednutý by měla být pohodlně tahatelná. Jen to tak přišlo, že při té příležitosti... no. Však to nespěchá. Fotit mám čím, do batůžku se to vejde. V klidu někde osahám a ono se ukáže.

    OdpovědětVymazat
  91. Narozdíl od vás jsem tu flirtující kočku viděla, heč. Je fakt divoká a krásná, jako každá kočka. Jen jestli to nebyl nakonec kocour. To se jen tak nerozpozná!

    KOCOURE, až dnes jsem pochopila, jakého slavíka jsi slyšel o svátcích. Vždyť to byl božský Kája! Nějaká sentimentální kočička si ho pouštěla do oušek pod stromečkem :-)

    OdpovědětVymazat
  92. Pro Schumachera:
    Pustil jsem si video o Fuji X30. A masivní krytka spolu se způsobem "vytažení objektivu" mi připadla velmi solidní na rozdíl od motorového "kosmického uzávěru" toho druhého.
    Dokonce uvažuji o "třetím kousku" - on ten ultrazoom se nedá brát vždy sebou, když jde člověk někam na poradu nebo tak. Buď do kufříku/tašky nebo přes rameno. A tenhle by mi opravdu vlezl do kapsy. A nemusel bych mít mobil s foťákem.
    Jsem poněkud nahlodán... [;>/

    OdpovědětVymazat
  93. Trochu pozdě, Starý Kocoure, pořád jsem "na útěku" nebo na úprku, pak si najdu jen chvilku, abych něco přečetla... Bylo by ale škoda nenapsat, že je to povídání tak dobře napsané! Psal to prostě člověk srovnaný se sebou. Atd.. Fakt.
    ST.

    OdpovědětVymazat
  94. Foťáky od FUJI / Obuvníkovi a Kocourovi:

    Obuvníku, kdybych si měl vybírat mezi těmi 2-mi, XQ2 a X30, nejspíš bych po kontrole všeho možného, například jestli je tam manuální režim, BULB a další vymoženosti, jak ostří trpajzlík a pod., sáhl po té X30. Přidám se tedy ke Kocourovi. FUJI má ale celkově hezkou nabídku a jak jsem tak po tom koukal, co by se mi líbilo, no tak bych si určitě vybral, ale platilo by se za to blbě :-) Držím palce, ať Vám to dobře dopadne a hlavně ať Jste spokojen, ať už si vyberete cokoliv. Tuhle krásu by ale bylo škoda rozsednout, buď s tím nechoďte bruslit, nebo provozovat nebezpečné činnosti, nebo tomu pořiďte přiměřeně odolné pouzdro.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)