čtvrtek 21. ledna 2016

Když to na některou přijde





   Došlo mi mailem. A protože se tu pořád řeší politika nebo technika, tak to vyvěsím tak, jak to došlo. Poslal mi to jeden známý ostravský tenorista - možná to není úplně původní, zato dokonale půvabné.


Jestli máte vnučku, pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne:  
 "Dědo, já musím kakat."
 Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský,jenže ona protestuje:
 "Ale tohle je klučičí! A já jsem holka."
 "No, to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?"
 Načež Simonka pronese nesmrtelnou větu:
 "Protože tady je to plný bimbasů."
 Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.
 "A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě."
 "No, to má výkon." ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.
 "A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral."
 Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Simonka si smíchu vůbec nevšímala.
 "A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka."
 Na chvíli nastalo ticho, v napjatém očekávání. Simonka si rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko.
 "A taky ji počůral."
 Pánské záchodky se změnily v bezva Show.
 "Radši tlač." pronesl jsem zničeně.
 "Mě to nejde. Pomůžeš mi?"
 Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkejsneme navěky.
 "Heeee..." začal jsem neochotně.
 A Simonka se chytla: "Heeee..."
 A odvedle z kabinky se ozvalo: "Heeee..."
 A od pisoárů se ozvalo několikahlasé: "Heeee...."
 Byli jsme "Mužský tlačící sbor".
 Simonku to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: 
Jé, mně se úplně vysypalo bříško." A pak to zazdila:
 "Já udělám celou rodinku čokoládových anakond, jo?" radovala se.
 Jen jsem odevzdaně přikývl.
 "Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka."
Kopala nožkama spokojeně do mísy.
 "Já to tady snad dneska nedodělám..." ozvalo se od pisoárů, když ustal smích.
 Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Simonka chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:
 "Ty jsi zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu." 

Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se,Simonka chtěla sama spláchnout. Tak jsem ji nechal spláchnout a ona:
 "Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam."
 U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné. Táhl jsem vnučku ven.
 Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:
 "Dědo a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?"
 Spolkl jsem větu, že to asi budou zasraný sirotci a rychle jí umyl ruce.
 Pisoáry se konečně uvolnily a jeden z nastojáků, při vycházení ven, povídá  kamarádovi:
 "Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji."
 No. My ne.Už nikdy.....

 P.S. Babičkám se tohle přihodit nemůže.

30 komentářů:

  1. Babičkám se může přihodit ledacos podobného, někdy ještě „hustšího“, s vnuky samozřejmě :-) Ta moje už nežije, kdyby žila, mohla by vyprávět :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem se málem po....
    4P

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle jsem nedávno už četla, ano, krása vesmírná. Děti jsou geniové, když ale vyrostou,tak je to bohužel obvykle přejde.Moje dcera mi jednou řekla větu (šlo o banán). "Tak už mi ho konečně dej, copak nevidíš, jak se do mě těší?" - To je věta, která se dá nakonec použít i v dospělosti, ne? :-) (Doufám, že se ctěnému publiku nebudu zdát odvážná, pouze asociujujujúúúú...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Roste banán kvůli tomu, aby ho někdo slupnul, nebo ne?

      Vymazat
    2. Pochopitelně že ano

      Vymazat
  4. Když se nad tím zamýšlím, považuji za hodně pravděpodobné, že:

    1) základ ta nádherné historky se opravdu někde na pánských záchodcích odehrál;

    2) poté byl stráven, vyprávěn, hýčkán a

    3) po „vylepšení“ a „okořenění“ odeslán do kyberprostoru.

    No a co? Účel, tedy aby se lidi pobavili a zasmáli, to plní na výtečnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty nejkrásnější příběhy buď napsal sám život anebo byla skutečnost jen lehce docizelována. Občas se přihodí takové perly že "to nevymyslíš".

      Vymazat
    2. Přesně tak. Jen se to cizelování nesmí přehnat do té míry, že je zjevně vidět. Pak už příběh to kouzlo může ztratit.

      Vymazat
  5. Vzpomněla jsem si tady na jednu kakací příhodu svého tehdy maličkatého vnoučka. Nebohé dítko leželo jen tak na plínce v kočárku na zahradě, bylo léto, horko a my všichni kolem ustaraní - mimino už dva dny nekakalo. Už se přemýšlelo i o doktorovi. Najednou se z kočáru ozvaly slastné zvuky, dítě se smálo nahlas, byly vidět jen nožičky, jak s nimi mele. Pohled do kočáru byl skoro nepopsatelný. Dítko bylo podělaný doslova od hlavy až k patě. Spokojeně si v tom ráchalo ručičky, matlalo se po obličeji - pohled pro bohy, ale byli jsme štěstím bez sebe. Chlapeček taky, strčili jsme ho pod pumpu, řval jako tur, z kočáru muselo všechno pryč. Včera tady se mnou seděl, dvoumetrový kolos, vzpomínali jsme na ledacos, i na tuhle příhodu, a bylo to moc pěkný a veselý vzpomínání.

    OdpovědětVymazat
  6. Defekační historky jsou ale hezké jenom ty dětské.
    Později už to jsou spíše trapasy.
    Dokonce jsou v úslovích: "Tys to tedy ale pěkně pos..., kamaráde!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rovněž lze něco (obvykle důležitý okamžik) pro..., a to přímo fyzicky, podobně jako Jan Werich alias Rudolf II.

      Vymazat
    2. I v dospělosti se s tím a kolem toho dá užít spousta srandy, není-li jeden zrovna tím, kdo skončí s tím znečištěným oděvem, nebo tím, kdo jako na potvoru stráví důležité a rozhodující okamžiky potupně v nějaké kadibudce :-)

      Vymazat
    3. To je svatá pravda, Kapitáne!
      Proto jsou v našem Ústavu nevypínatelné reproduktory i na oněch místnostech - a já jsem měl doma ve "studovně" přímo před očima pověšený plakát s aktuálním programem Ústavu. Abych něco nepros... ...pásl.
      Když jsem přestal být tak moc "in", zrušil jsem ten plakát. Je to tak mnohem klidnější.

      Vymazat
    4. Zbytečně stresující ptákoviny je třeba zrušit, povypínat, podusit, potlačit a pod. To znamená nenechávat si například posílat do e-mailu kdejakou blbost jenom proto, že mi někdo před časem cosi prodal, operační systém, má-li oznamovátka na kdejaké kraviny, je třeba nastavit tak, aby zbytečně neopruzoval s kdejakou kravinou a stejně tak je třeba zkrotit kdeco a kdekoho a nechat se rozptylovat či vyrušovat jen tím, těmi a tehdy, čím, kým a kdy je toho nezbytně zapotřebí. Zkrátka klid má svou nedocenitelnou a neocenitelnou hodnotu a musím konstatovat, že pitomci kolem si váží jen toho svého, toho cizího většinou ne.

      Vymazat
  7. Verze o babičkách:
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/zabava-ve-vlaku-0g4-/p_zabava.aspx?c=A141230_220240_p_zabava_wag

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Jo tak tahle historka je hoóóódně povedená :-)

      Vymazat
  8. Dnes jsem zase slyšela řehtat úředního šimla. Shodou okolností jsem nedávno při hledání jakýchsi dokumentů, našla i vkladní knížku, kterou v roce 1947 po měnové reformě založila moje maminka. Podle vkládání a vybírání to byla zřejmě knížka pro náhlou příhodu finanční, kterou bylo nutno zapravit. Nakonec zůstatek činil mohutných jednapadesát korun. A jako na potvoru jsem náhodně další dny padla na článek o tom, že spořitelna ještě letos a naposledy povoluje machinace s podobnými vkladními knížkami, tj. majitel podobné relikvie může získat i balík, pakliže tam neměl jen těch padesát, jako já.

    Spořitelna skoro za rohem, tak jsem si dodala odvahu a šla. Slečna za pultem byla ochotná, milá, mladá. Položila jsem před ní knížku, sdělila jí to, co jste četli výše, a radostně jsem čekala na kladné vyuzlení. Slečna pravila - tak tohle jsem ještě nikdy neviděla! Musím se jít zeptat, počkejte. Šla a přivedla svoji šéfovou, asi o generaci starší. Hezky jsme si popovídaly, ani šéfová takovu "věc" nikdy neviděla. A výsledek: paní, nechte si to doma na památku, nakonec byste možná musela ještě za nějaký výběr platit... Strašně mě mrzelo, že tam nebylo peněz mnohem víc. To bych se nedala jen tak odradit. Strčila jsem si knížku za klobouk a šla utrácet současnou měnu státem mi měsíčně přidělovanou.

    Jestli si někdo vzpomene, dopadla jsem tedy podobně, jako když jsem šla nedávno do zdravotní pojišťovny inkasovat za vakcinu proti chřipce. Šiml řehtá vesele a nahlas a pořád dokola. Už pro nic nikam nepolezu. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, těch „závratných“ 51,- Kčs ze zůstatku, nestálo pomalu ani za tu práci jít naproti do pobočky :-) Ale zase Jsi si báječně popovídala :-)

      S tou vakcínou to buď jenom chtělo být tvrdší a víc řvát tím správným způsobem a tím správným směrem. Případně poslat účtenku do nějaké TV, ať dotyčnou pojišťovnu po zásluze vymáchají rypákem ve fekáliích ve vhodný okamžik. To podle toho, jestli Ti šlo víc o peníze, nebo o to zchladit si pořádně žáhu na těch padouších, protože způsobit někomu pořádnou mediální ostudu také není jako satisfakce k zahození, kolikrát je to lepší, než blbých pár stovek.

      Vymazat
    2. 1947...
      To bylo po brontosaurech nebo ještě před nimi?

      Já mám na spořitelní knížce 100 Kčs. Docela by mě zajímalo, kolik by to dneska bylo Kč. A kolik by mi připsali úroků.
      Ale nechám ji raději jako artefakt potomkům. Ať se diví.

      Vymazat
  9. Moje potomky už nějaká zkamenělina vzrušovat nebude, já jsem to podnikla ze zvědavosti. Úročeno dvěma procenty by to za ta léta něco hodilo, ale i to vem čert. Pár stovek. Co to je.

    A draku, lítat po nějakých televizích mě nebaví, stejně by mě pojišťovna umlátila čepicí. Řekli by mi, že mám znát předpisy a bodnout že mě smí pouze praktik, odborná lékařka to privilegium nemá, i když vakcinu indikuje. Známe to.Já jsem jenom nacvičená ze svého někdejšího povolání, snažit se věcem přijít na kloub.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. „Hodilo“ by Ti to Astro necelých 200,- Kč. Historická hodnota si myslím, že už teď bude větší a v čase bude spíš narůstat. Kocourovi by to při těch samých 2% hodilo ani ne 400,- Kč, takže také se přikláním k tomu, že ta historická hodnota je větší.

      S tou vakcínou je to asi tak, že i já, který se na „bednu“ prakticky nedívá, jsem nabyl dojmu, že není na světě nic snadnějšího, nežli zajít si do lékárny, tam si koupit vakcínu proti chřipce, tu si pak nechat u doktora bodnout a pak si to od pojišťovny nechat proplatit, patří-li člověk do nějaké z rizikových kategorií. Když to pak jeden udělá a prachy nedostane, dalo by se takové jednání kvalifikovat jako poškozování cizích práv ze strany zdravotních pojišťoven.

      Ale zase jde o několik set korun a tak výdej energie spojený s jejich vydobytím si zpět, případně výrobou ostudy hajzlovi, co mi o ně obral by byl přiměřený době, po jakou je vydělávám. Ta naštěstí není příliš dlouhá a tak když se to neděje příliš často, mohu si dovolit vzít si toho ponaučení do budoucna a příště se od vyk uků nenechat odrbat. Na druhou stranu, ono na ošklivou chřipku se dá i umřít a co je proti tomu několik stovek, když se Ti na světě líbí?

      Vymazat
    2. To vše za předpokladu, že ony zůstatky by byly k výše zmíněnému roku 1947 a že by se na ony vkladní knížky nevztahovaly fičures posledních let, kdy starší spořící produkty přestávají být úročené.

      Vymazat
    3. Ano, existují i triky typu, že kdo se po změně všeobecných podmínek neozve do tehdy či onehdy, začne pro něj platit něco jiného, než si kdysi sjednal, ale na druhou stranu když si kdysi sjednával, svolil obvykle, že s tím souhlasí, ačkoliv práv se prý nejde zříkat předem. Zdá se, že jak kdy, nejspíš se to řídí podle toho, jak se co a komu hodí do krámu a co si tržní a jinou silou prozlobbuje a protlačí ;-)

      Vymazat
  10. Dělám to Draku sice stejně,
    zvažuji, co za vloženou energii nebo peníze získám a když to nestojí za to, nechávám to tak.
    Ale asi to není správné. Různé pijavice to vědí a využívají toho. Jenže na to opáčím, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk strávil řešením nedůležitých banalit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, čas a pocit pohody a spokojenosti jsou taky kapitál, kolikrát k nezaplacení :-)

      Vymazat
  11. Dyť jsem psala, že jsem to podnikala ze zvědavosti! :-) Na nějakých pár stovek se můžu vykvajznout! :-) Navíc jsem spořitelnu navštívila ještě z důvodů výběru z bankomatu a poslání jisté částky peněz. Elektronicky to nedělám. Zabila jsem tři mouchy.
    Každá zkušenost, byť špatná, je dobrá.Když jsem ondyno sháněla ty lavičky,taky to byla zvědavost. Jak to dopadne. Náhodou dopadlo. Stálo mě to jen pár emailů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, jestli Tě to stálo pár e-mailů, tak to bylo velice efektivně vynaložené úsilí :-)

      Vymazat
  12. Nevíte někdo, co je s Jakubem? Nebylo mu hej a potom se odmlčel. Teď zrovna není moc do zpěvu mně, tak a něj myslím,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím nevíme, doufám, že se dozvíme něco +/- normálního, jako že má třeba hodně práce a tak.

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)