středa 27. ledna 2016

Trampoty věrného poddaného

Napsal Schumacher




...Byl jsem věrným podaným jeho císařské výsosti. Neměl jsem to snadné. Mocnářství je prý shnilé, a že každý věrný Čech by měl pracovat pro národní myšlenku. Tak jsem si řekl, že něco dělám špatně. Začal jsem se  snažit o tu národní myšlenku. Jenže chytili mě četníci,  dostal jsem přes hubu a  u zemského soudu mi vysvětlili co všechno dělám špatně, že z boží vůle a vůle jeho císařské milosti mám být věrným poddaným a odsoudili mě za velezradu. A to jsem měl štěstí, že jen do vězení.

   Když mě pustili z vězení, začal jsem sloužit monarchii. Jenže pak byla nějaká sláva, všude nějaké prapory, hrála muzika. Tak jsem začal provolávat „Sláva monarchii, ať žije císařpán!“ Jenže chytili mě četníci, dostal jsem přes hubu a u zemského soudu mi vysvětlili co všechno dělám špatně, že už není monarchie, nýbrž republika, že nemáme císařpána, ale pana presidenta tatíčka Masaryka, a že nejsem poddaným, ale svobodným občanem. A odsoudili mě za pobuřování. Tak jsem si řekl, že něco dělám špatně a začal sloužit republice. 

   Jenže po čase najednou přijely tanky, vlály jiné prapory, nápisy s divným špičatým písmem, hrála ryčná muzika a zněly ryčné projevy. Zase si pro mě přišli, dostal jsem přes hubu, u lidového soudu mě seřvali co všechno dělám špatně a byl jsem rád, že jsem pod ochranou Říše jako podčlověk jsem převychováván v pracovním lágru. Tak jsem si řekl, že něco dělám špatně a začal jsem začal sloužit Říši a jejímu nadlidu, zdravit „Heil Hitler!“ a pomáhal budovat novou Evropu.

   Netrvalo dlouho a  začalo to dopadat jinak než jak mi říkali a byl nějaký randál a přijely jiné tanky a byla nějaká sláva  a všude zase jiné prapory a jiná muzika. Pak si pro mě přišli, dokonce ti samí, kteří mě sebrali před tím,  dostal jsem přes hubu, u lidového soudu mě seřvali co všechno dělám špatně, že  už není Říše a Protektorát, ale demokratická republika, že nemáme Vůdce ani Reichsprotektora, ale presidenta osvoboditele. Byl jsem rád, že jsem skončil jen ve vězení.

   Když mě pustili, koukám, všude nějaké nápisy a prapory. Jak jsem z toho byl celý zmatený, šel jsem do první hospody, opil jsem se a pak už si jen matně vzpomínám, že jsem provolával slávu demokratické republice a presidentu osvoboditeli. Tak mě zase chytli ti samí, kteří si teď říkali Bezpečnost, dostal jsem přes hubu a u soudu mi vysvětlili, že vykořisťovatelská buržoazie mezi tím byla poražena, že máme dělnickou republiku, vládu proletariátu, revoluční spravedlnost a že nemáme pana prezidenta, nýbrž soudruha prezidenta.  A co všechno dělám špatně a že budu převychován. Byl jsem rád, že jsem skončil jen v pracovním táboře.

   Tak jsem začal sloužit vládě proletariátu. Netrvalo dlouho a přišli si pro mě. Dostal jsem přes hubu a u soudu mi vysvětlili co všechno dělám špatně. Ze jsem se řídil špatnými příkazy, sloužil nějakému kultu nějaké osobnosti,  a že jsem se dopustil nějakých přehmatů či přechvatů nebo tak něco. A že teď máme socialismus, socialistickou zákonnost a že vládne všeholid. A byl jsem rád, že jsem skončil jen ve vězení.

   Když mě pustili, právě bylo nějaké jaro, říkali mi, že je nějaké obrození a že bych se měl zapojit a tak odčinit někdejší hříchy. Tak jsem se zapojil a začal sloužit tomu jaru. Jenže pak zas došlo k nějakým událostem ze kterých mi šla hlava kolem a zas přijely tanky. Netrvalo dlouho a přišli si pro mě. Dostal jsem přes hubu a u soudu mi vysvětlili, co všechno dělám špatně. Že tamto nebylo normální, že normální je něco jiného. A byl jsem rád, že po tom všem jsem na dlouho neskončil ve vězení, a byl jsem znormalizován.

   Když mě pustili, začal jsem sloužit socialistické republice a pomáhal budovat už rozvitý socialismus.  Jenže po nějaké době nějací lidé na náměstích začali zvonit klíči a nějaký rachotivý hlas pronášel něco o svobodě. No a pak si pro mě zase přišli. Jak jinak. U soudu mi vysvětlili co všechno dělám špatně. Že jsem sloužil starým strukturám a temným silám a špatnému systému, který i mě činil nesvobodným. Ale že už není socialismus nýbrž kapitalismus a že jsem svobodným občanem demokratického právního státu a že mám všelijaká lidská práva a svobody. A zavřeli mě do vězení.

   Když mě pustili, začal jsem sloužit tomu kapitalismu, lidským právům, svobodě, pravdě a lásce, multikulturalismu a pomáhat budovat novou Evropu. 
Mívám zlé sny a  čekám, kdy zas pro mě přijdou...






24 komentářů:

  1. ...a tak to chodí pořád.
    Takže nějaké angažování se - je vlastně pitomost?


    Ne, není. Jenom musíš vědět kdy se angažovat. Ne moc brzy a ne zas pozdě.
    Včas odhadnout, kam se to vrtne a vrtnout se směrem k budoucímu vítězi. Mít stranickou legitimaci s nízkým číslem. A vědět, kdy je potřeba se ji VEŘEJNĚ zbavit.

    (Viděl jsem to u nás v Ústavu před čtvrtstoletím. Nezapomenutelný zážitek!)

    Být prostě v pravý čas na pravém místě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SCHU, úžasná historická zkratka, není třeba komentovat!

      KOCOURE - též jsem viděla odhazování rudých knížek na hromadu marné minulosti v rádiu 89. Nikdy nazapomenu!

      Vymazat
  2. Hezky Jste to sepsal, Obuvníku. Pravda, jeden normální lidský život by na to skoro nestačil, ale o to vůbec nejde. Praotec, když se zastavil na tomhle zatraceném, prý strategickém místě, nám to tedy vskutku pěkně „zavařil“. Bohužel o něj má zájem kdejaký panovačný a roztahovačný debil. Mlelo se to tu všelijak, no, mohli jsme nakonec dopadnout i mnohem hůř. A to ještě pořád můžeme, dík tomu sloužení multikulturalismu a lidským právům. Teplice už teď pomalu ale jistě můžeme směle přejmenovat na Teplistán nebo Muslimice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeněk Žíkovecký28. ledna 2016 12:35:00 SEČ

      Tohle místo je naopak velice výhodné. Přirozené hranice, které se daly dobře bránit; kdyby takovou takovou mapu nakreslil autor nějakého fantastického světa, tak by se mi to zdálo velmi nerealistické.
      Mimochodem, podívejte na mapu Mordoru - podobnost s Čechami je opravdu velká. Jen je to trochu pootočeno, asi to elfové obkreslili z nějaké mapy v kuželové projekci.
      I to jméno vpodstatě sedí, vezmeme-li v úvahu Čechy jako součást Velké Moravy.

      Vymazat
  3. Draku, nebyl to tak špatný nápad. Jako postavit hospodu na křižovatce. Jenže potíž je v tom, že tudy neputují jen žízniví hladoví poutníci a bohatí kupci, ale i loupeživé tlupy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trošku si dovolím uhnout od tématu, SCHU. Utkvělo mi v paměti, jak úžasně hutně se dovede vyjadřovat tvoje dozajista perfektní a bystrá paní. Ten žoviální chřestýš se mi plazí hlavou a zjišťuju, jak moc se hodí na ledacos. Nebylo by na skladě něco stejně dokonalého navíc? :-)

      Vymazat
    2. Na loupeživé tlupy je zapotřebí pan král a jeho silná armáda, schopná udržet pořádek. Průšvih je v tom, že král je dávno v pánu, kutnohorské stříbro dávno došlo a na pořádnou armádu stejně není dost prostředků, protože to tu ovládla tlupa chorobných, prolhaných a prodejných lhářů, kejklířů, ubožáků a chmatáků, která všechno za trapně levný bakšiš nechá rozkrást cizí zmetky a zbylé drobky rozkrade sama. S něčím takovým je samozřejmě těžko cítit nějakou občanskou sounáležitost a chtít třeba budovat nějaké gardy. Jeden je z toho všeho otrávený jako kobra. V dobrém závidím Švýcarům a děsím se toho, jak daleko k jejich způsobu správy státu a veřejných věcí máme. A ještě víc se děsím toho, jak jsme v tom nedobrém a neblahém čím dál tím víc podobní státům bývalého SSSR, děs, běs a hrůza.

      Vymazat
    3. Draku, to je i důsledkem toho, že komu by chtělo drápat se do hor obývaných urostlými horaly neoplývajícími žádanou kořistí, naopak k ráně nemající daleko a proto najímanými jako elitní garda.

      Vymazat
    4. DRAKU, máš pravdu a děsí mě to.Naše armáda je rozpuštěná, vypuštěná. Těch pár dobrovolníků to nestihne. Švýcarům závidím odjakživa, ale obávám se, že i jejich království bude dobyto. Mravenci-slimáci se totiž rozlezou bez ohledu na cokoliv, protože to mají tak nastavené přírodou, a ve své nevědomosti můžou všechno. Jak dlouho jsme v EU, tak dlouho jsem otrávená. Doufám aspoň, že se ještě dožiju, že měna euro bude zrušená. Což je ovšem v této politické situaci málo zajímavé. Zrušeni by měli být jiní.

      Vymazat
  4. Astro, snad jen, že prý bývám "zveveřený". Když se podíváš na veverku z "Doby ledové"... Nebýval jsem zákazník superhypermarketový. Tohle je z nějaké první společné návštěvy superhyperďoury s nekonečnými řadami regálů. A mé intenzívní snahy se v tom zorentovat a všechno načíst kde co je. Když k tomu přidáš i dávku roztržitosti a zmatkářství....Třebaže sám nemám až tak silný pocit. Ono zveveření se stalo obecným označením pro kombinaci toho všeho. Tak se přece vyvíjela řeč.
    Nebo třeba moulisárna. Ale to si nechám na článek pro pana domácího. Možná, že by to mohlo být i jako feu...feuil...prostě pěkné povídání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to napiš, ať se poveselíme. Smutna je všude dost!

      Vymazat
  5. Když už jsme u té hry na blba: Je to poměrně úspěšný způsob pro jednání s Veledůležitými Úřady. Jen ten "blb" musí být ještě trpělivý jak... jak co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak vypadáš, když jsi zveveřený, SCHU, to už víme. :-) V hypersuper nenakupuju, to bych i já lezla po zdi. Mám v každém obchodě v ruce papírek a striktně jedu podle seznamu.Protože všechno, co nakoupim bez přípravy, vůbec nepotřebuju, případně i mrhám jídlem, které se potom nespotřebuje a vyhodí se, a to dělám hrozně nerada. Už se těším na povídání!

      Vymazat
  6. Astro, napřed jsem si tu superhyperďouru potřeboval načíst, kde co je. Lítal jsem mezi regály jak žížnivá čára a skenoval jak vzteklej. Později jsem zijistil, že Windows to dělají podobně - indexují, jestliže se jim ta funkce nevypne. Někde se chovají záludně a aby zákazníky, kteří už vědí, kde najdou rohlíky a míří k nim nejkratší cestou a nezdržují se u jiného "úžasného zboží", lecjak to přemísťují. Což ve mně vyvolává pocit nevrlosti. Jenže při znalosti systému, který přece jen musí mít nějakou logiku, tak že rohlíky je marné hledat mezi pracími prášky a drogistickým zvbožím, stačí se rozhlédnout a vžuuum, jsem zas u rohlíků. A jako drožkářská kobyla s klapkami kol očí. Výborné je nejjednodušší řešení, mít seznam a toho se držet. Co mě vždycky dostane, je Lidl, ale tam s tou představou chodím. V minulých dnech se mi velmi hodila sada malých šroubováčků odtamtud.

    OdpovědětVymazat
  7. Tohleto přemísťování věcí je běžná praxe, SCHU. Poprvé jsem se s tím setkala v roce 69, kdy jsem směla po strašlivých papírovacích i jiných peripetiích vyjet za manželem do Finska, do Helsinek.To jsem koukala. Poprvé v životě "západ", i když sever. Tam jsem se naučila v tom přemísťování dokonale orientovat a bavilo mě to. Bylo to jako očistný lázně, když jsem si mohla všechno osahat, prohlídnut, zkusit, koupit, všelijaké výprodeje - naráz jsem měla troje výstavní plavky. Sen všech žen najednou přede mnou. U nás v Praze akorát Dům mÓdy na Václaváku, v Helsinkách esprit, šarm, invence.Žádné srpy a kladiva.Můj muž tam stavěl papírnu a já jsem si dokonce vydělala i dost vlastních peněz, překládala jsem z angličtiny do češtiny popisky pod obrázky k obsluze nějakého papírenského stroje. Tenkrát infernet nebyl, byla to fuška, ale povedlo se.Nic se nikde nezadřelo ani neporouchalo, nic se v překladu neztratilo! Přemísťování mě baví. Protože to není stereotyp. Ale já asi nejsem směrodatná, protože mám přemístovací úchylku i doma. Neustále mě něco nutí vylepšovat okolí. Ale vím přesně, že kam sáhnu, tam je to, co hledám. Potom mám taky jedno šuple, takzvaný bordelový. Tam strkám maličkosti, o kterých v ten moment, kdy je najdeu nevím, kam bych je tak asi měla uložit.Jednou za čas i to bordelšuple vysypu, proberu, rozložím uložím a začnu nanovo. Ale to už je o něčem jiném...
    Mějte se tu hezky!

    OdpovědětVymazat
  8. Bordelšuple
    pěstuji už od mládí - dokonce i v PC. Jeho výhodou je, že se často ukáže že ty odložené věci už nejsou k ničemu - buď doba pokročila nebo podobně. A mohu bez výčitek svědomí mnoho položek vymazat nebo vyhodit.

    OdpovědětVymazat
  9. No, ne že bych tím cizím bordelem trpěl tak, jako třeba Monk, nebo Poirot, to naštěstí ne, nic se nemá přehánět. Na druhou stranu ale nákupy nepatří k mým oblíbeným činnostem, zejména ne v nějakých rozměrných hangárech a tím méně pak, když to nějaké radioaktivní hovado rozhodí regály po prostoru jinak, než byly, to už je docela dobrý důvod k zabití dotyčného trýznivým způsobem. Obírá mi tak o cenný čas energii, využitelné na něco lepšího, nežli rozmotávání vzniklého bordelu... Nakupuji většinou podle seznamu a pokud možno to, nač jsem zvyklý a co se už osvědčilo. Experimentů se nestraním a neštítím, ale ani to s nimi nepřeháním. Je-li ke změnám něčeho kolem mě opravdu dobrý důvod, nebo podnět, klidně něco i změním, ale ne jenom proto, aby se něco změnilo. Změny mají být účelné, změny jenom pro změnu, tady ty samoúčelné, považuji za plýtvání časem a energií.

    Věci u mě mají své místo, kam je po použití vracím, abych je pak zbytečně nemusel hledat. Má to svůj systém kde co je a jsem rád, že se v tom velice dobře vyznám. Aby ne, když jsem si ho vymyslel sám. Hledám tedy cokoliv jen velmi málo kdy, většinou jen sáhnu a mám co potřebuji. Na neustálé hledání něčeho, je opravdu škoda času, ten se dá strávit mnohem lépe. Systém a pořádek se snažím mít i v digitálním prostoru. Ano, někdy něco nechám v místě, kam se stahuje, ale jakmile je trocha času, zamyslím se nad tím a zatřídím to kam to patří, takže to stahovací místo je jen takový krátkodobý skládeček, něco jako předsíň v bytě, nebo dvůr malý dvorek pod přístřeškem za vstupní branou ve fabrice...

    OdpovědětVymazat
  10. Dráčku, to hovado to dělá proto, aby ti vytáhlo ze šrajtofle víc peněz. Musíš hledat a při té příležitosti koupíš navíc ženě třeba bonboniéru. A když se zeptá - za co, soudruzi? Řekneš sladce - miláčku, zdáš se mi nějak hubená. To potěší každou ženu,jen ne hubenou. I takto hovado přináší do domácností klid a mír.Jsou tisíce možných náhledů, proč to dělá, ale tenhleten je nejhezčí! :-) Ale už nenabízej navíc pugét, kterým tě obchod bude ohrožovat. To už by bylo doma doooost podezřelý!

    OdpovědětVymazat
  11. Astro, hovado ze mě vytáhne víc peněz jen tím, že mi obere o čas, který bych jinak mohl věnovat práci, nebo odpočinku. Dnešní většinou dost vylevněné a na kost oškubané zboží neskýtá příliš radosti z nákupu a spousta potravin, když jeden čte zemi původu a složení, tak to kolikrát radši ani nekoupí. Když si budeme chtít koupit něco dobrého na zub, nejlepší je vypravit se pro tu věc spolu.

    Co se týče nákupu pro blízké, nešetřím na nich, koupím to nejhezčí a nejlepší, nač dosáhnu finančně a co mi vzhledem k odhadované životnosti a kvalitě připadne jako aspoň trochu smysluplné.

    OdpovědětVymazat
  12. Nebuď tak vážný a racionální, dráčku.Buď rád, že máme, co máme. Myslím na pultech. Mám ráda jogurty - když jich vidím tolik a v několika řadách, nevím, pro které se rozhodnout."Tenkrát" to bylo snadný - byl jeden a někdy ani to ne. Takže nějaké zpřeházené zboží mě nevzrušuje. Hlavní je, že je! :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Nejde o racio, Astro.
    Jde o názor, postoj. Třeba ty jogurty - nesouhlasím. Jednak kdysi byly nejméně tři druhy - obyčejný, smetanový a se zavařeninou. Ve skle. Střídal jsem je a navykl jsem. Když k nám začali dovážet ty všeliké rozmíchané vymyšlenosti, jogurt to nepřipomínalo ničím jiným, než názvem. Škrobový základ, nasládlý umělým sladidlem a s nějakou příchutí. Mléka pomálu. Prý "s extra velkými kousky ovoce"! Chcahá, nikdy jsem tam nic podobného nenašel. Jestli tam nějaké ovoce bylo, tak na můj kelímek nikdy nevyšel ani jeden kousek.
    Až se zase objevil obyčejný, živý jogurt tzv. "holandského typu" - prostě obyčejný jogurt, zase jsem ho začal konzumovat. Je tuhý, nakyslý a není tam nic jiného, než mléko a nezdegenerovaná jogurtová kultura. Jmenuje se Selský, pro Slovensko ho vyrábějí s názvem Gazdovský.

    Ostatně: Třeba uzený šperk kupuji u řezníka, který sídlí 35 km od Ostravy. A protože se mi zásoba tenčí, už čekám, kdy budu moct nastartovat svůj silostroj a dojet si pro další kus. Stačí si jednou dát topinku se špekem z obchodu a pak s tímhle - a už si v obchodě nikdy uzený špek nekoupíš. Taktéž třeba korbáčiky nebo nite případně parenicu. V hypermarketech zkoušeli prodávat levnou napodobeninu z kravského mléka (zapomněli to pochopitelně uvést na štítku) a chuť přebít solí nebo kořením. Nedalo se to jíst - prostě podvod. Mám tyhle sýry k smrti rád - žil jsem dva roky na Slovensku a po revoluci a rozdělení se nějak přestaly dovážet. Ale napodobeninu ať si strčí do.... no kam chtějí. Sýry - totéž. Když si na špagety dám parmazán (vyrábí se i u nás, ale podle tradiční receptury, dělají ho "roduverní" Taliáni), tak si pochutnám. Když si tam dám jiný sýr, byť drahý a kvalitní, tak se sice najím, ale nepochutnám si.
    ===================
    A tak to mám i s hudbou nebo knížkami.
    K snobství mám ovšem (doufám) dost daleko.

    OdpovědětVymazat
  14. Astro, racionální jsem asi proto, že to mám v genech, ale to mi nijak nebrání radovat se z věcí, ze kterých stojí za to radovat se, třeba když se dětem něco povede, někdo je pochválí, nebo jim nabídne nějakou hezkou a zajímavou spolupráci, jeden se pak dme pýchou, že jeho dlouholeté úsilí nepřišlo nazmar.

    Radovat se umím taky z kdečeho a nemusí to být ani příliš drahé, stačí, když je to hezky a dobře udělané, nebo když se mi v antikvariátu podaří vyhrabat něco zajímavého z takového toho vědecko-populárního úhlu pohledu. Nebo potkám zvíře, co potřebuje pomoc a pomůžu mu, to je taky radost a docela velká.

    Zkrátka to, že nevidím na zpřeházených regálech v hangáru ani nic romantického ani nic přitažlivého ještě neznamená, že se neumím radovat, nebo jsem bez humoru. Prostě jen raději chodím tam, kde mi nic nepřehazují a neobírají mi zbytečně o čas.

    A ano, dovedu se radovat z obyčejných věcí, že klouby pořád ještě jakž takž slouží a někdy i nebolí, že můžu kousat stejky a že jsou k mání v dobré kvalitě a že si pořád ještě můžu dovolit si je koupit ;-) Že se zatím ještě pořád uživím a snad i ne úplně špatně. A šašky si tropím například z nezadržitelného stárnutí a blbnutí jak svého, tak i okolí :-) Teď je třeba vděčným cílem a objektem sluníčkářská propaganda. Pravda když jeden domyslí, že žertuje nad tématem dost vážným, protože to všechno opravdu může skončit pěknou melou, tak jde vlastně o humor černý a ještě černější, to mi ale nebrání zachechtat se nad tou lidskou na té ovčanské straně blbostí do syta, dokud to ještě jde.

    OdpovědětVymazat
  15. No, tak to jsem ráda, že jste se rozpohybovali i na tak málo vznešené téma, jakým jsou potraviny, pánové. Ale i jídlo hýbe světem. Je dost důležité.
    Jogurty "holandského" typu zbožňuju, kocoure. I špek kupuju podobný "tvému". To, co se vydává za slaninu u řezníků, to je jen slaná uzená podrážka. Člověk si to musí vychytat, aby se měl dobře a neskočil na špek kdekomu.

    V hangárech nenakupuju, dráčku, ale asi jen proto, že je mám z ruky. Jsem skromná osoba, staršího typu, a nenechám se vytáčet takovou malicherností, jako jsou zpřeházené sortimenty v regálech.U těch je mi akorát líto zaměstnanců, kteří to museli třeba v noci přenášet sem a tam. Ale má to aspoň tu výhodu, že to snad v těch regálech při té příležitosti vyčistí. Každý chce vydělat, i ten obchodník. Přehazuje pro to.

    Jináč - pokud se můžeme dohadovat na podobná témata, je pořád hej. Možná, že někdy budeme rádi, když v těch regálech vůbec ještě něco bude.

    OdpovědětVymazat
  16. Jíme proto, abychom žili a nikoliv naopak, to je třeba mít na paměti. Nevyžaduji exotická a složitě připravovaná jídla. Na druhou stranu se ale nebojím a neváhám třeba zkusit a ochutnat i něco nového, co jsem ještě neviděl. Většinou mi ale stačí jídla poměrně skromná a jednoduchá, jen je chci mít připravená z kvalitních surovin. Nevidím prostě důvod, proč bych měl jíst škrob a vodu místo jogurtu, vodu a rostlinný tuk místo smetany a palmový olej místo másla a další ersatzy a hnusy, nebo divný sajrajt místo třeba parenicy. V holešovické tržnici je prodejna slovenských specialit a dá se tam koupit kdeco dobrého, báječná gazdovská a oravská slaninka, sýry a jogurty kravské, ovčí, kozí, máslo, pečivo, třeba osúchy a pod. Není to drahé, řekl bych, že ty ceny té kvalitě odpovídají. Ve městě jsou i farmářské trhy, kde se dá najít a vybrat spousta dobrot a po ruce je i nedaleký řezník, co tomu řemeslu rozumí a dělá ho dobře. Když už jsme u hangárů, tak kvalitní slanina se dá najít i v hangárech, některých, ne všech. Jedním z nich je Makro a myslím, že i v Globusu, když na to přijde, ale už dlouho jsem tam nebyl, mohlo se to za tu dobu změnit. Na druhou stranu, tam kde mají vlastní řezníky, bývá kvalita lepší, než když se to zaváží z velkých kombinátů. Globus má řezníky vlastní.

    Astro, co a jak dlouho v regálech bude, nebo naopak ne, to my ovlivníme těžko. Jestli se nějakým těm magorům nakonec povede tu 3. světovou rozpoutat, tak to prostě bude těžký průšvih. A nakročeno k tomu máme řekl bych víc než dobře a ono se i dá říct, že ta 3. světová válka o Evropu už svým způsobem probíhá, jen ty bruselské, berlínské, pařížské a londýnské politické, prolhané opice to odmítají veřejně přiznat a tím méně pak jsou ochotné konat v té věci něco smysluplného.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)