sobota 9. dubna 2016

Eskalace nenávisti


   Určitě si my starší vzpomeneme, jak jsme (valnou většinou) upřímně nenáviděli komunismus (komunisty nevyjímaje) a Sovětský svaz. Pokud totiž na někoho naléháte, že má, musí něco milovat, dosáhnete přesného opaku. Každá akce budí reakci jenže opačného směru. Vybavuje se mi groteska z doby němého filmu, kde si LAUREL & HARDY vzájemně ničí majetek. Nakonec jsou z obou chudáci. Tak tomu se říká stupňování, eskalace. Častá předehra k válce a téměř výlučná předehra soudních sporů mezi sousedy. Nebo tzv. "domácí zabíjačky" čili vraždy v rámci rodiny. Od nekritické lásky do nenávisti až za hrob kupodivu není moc dlouhá cesta. Eskalace právě za účinné pomoci sdělovacích prostředků probíhá mezi vládci a lidem. Dá se to vůbec zastavit, když do racionální úvahy proniká stále více emocí?




Základ: Připomíná to pád sestavy dominových kostek. Příčina - důsledek. Přicházejí utečenci - možná proto, že jsme začali, my, "západ", podporovat některé protivládní skupiny v jejich zemích a způsobili pád tamních diktátorů a rozval společnosti. Utečenci brzy poté, co se jim dostane "první pomoci", asylu,  si začínají poroučet. Ne všichni, dokonce myslím, že (zatím) menšina. Ale zato dost hlasitá menšina.

První schod: Proti tomu se ozývají "zapšklí místňáci", kteří nechtějí ve své zemi žádné změny. Nehodlají se prostě přizpůsobovat příchozím. a "Jen ne na mém dvorku!" A příchozí také nehodlají respektovat místní kulturu. Ona je totiž "uráží", je jiná.

Druhý schod: To ovšem nenechává v klidy ty, kteří mají nutkavý pocit, že oni nebo jejich předci něco imnigrantům provedli a mají snahu jim pomáhat. A začínají reagovat. Hlavně tím, že poučují druhou, zatím mnohem menší část populace, že je naší povinností přijmout všechny, kteří přicházejí.

Třetí schod: To vede jednak k opravdu masové migraci, jednak to v příchozích vyvolává pocit, že jsou v právu, že to, co požadují, prostě dostat musí. Jejich agresivita stoupá. Mají své podporovatele jednak v diasporách, které již v Evropě existují po několik generací a protože nejsou se schopni / ochotni asimilovat, žijí  na okraji společnosti, bez budoucnosti, naplnění frustrací.

Čtvrtý schod: Místní občané  to nesou s vzrůstající nelibostí jako ohrožení svých práv. Začínají reptat a upozorňovat na excesy "jiné kultury". Na významu tak získává tzv. "Islámský stát", který veřejně vyhrožuje terorismem a s maximální publicitou bestiálně popravuje občany západu. Sdělovací prostředky tyhle propagandistické hnusy z nějakých důvodů a s radostí šíří.

Pátý schod: Z lidí, kteří se snažili utečencům pomáhat se vyděluje vrstva pseudointelektuálů, kteří hlasitě označují již větší část populace, že jsou "xenofobové, fašisti, nacisté atd." Jejich pohnutky jsou nejasné, nejspíš se tady projevuje residuum komunistického uvažování typu "Kdo není s námi, je proti nám!" a také příslušnost k tzv. nevládním organizacím, které ale dostávají prostředky od vlády nebo ze zahraničí. Příjímání dalších a dalších příchozích je vlastně živí. Jejich vliv v médiích nepochopitelně raketově roste.

Šestý schod: Lidé, kteří dosud nebyli rozhodnutí o svém vlastním postoji se začínají radikalizovat a organizovat. Ze sdělovacích prostředků hlavního proudu na #nevítače a #nepřijímače proudí kromě  nadávek proud cenzurovaných a zkreslených informací o dění kolem nich. Jenže dneska nejsou noviny, státní rozhlas ani tisk jediným informačním kanálem. Příkop mezi oběma skupinami obyvatel je již docela hluboký, rozumná diskuze není možná. EU jen stále lavíruje a její úředníci se snaží hrát o čas.

Sedmý schod: Množství migrantů už dosahuje nezvládnutelné velikosti. Objevují se stále častěji teroristické atentáty, konané ve jménu islámu - tedy převládajícího náboženství uprchlíků. Pachatelé mají plnou podporu zde žijících muslimů. "Sluníčkáři" se snaží jakýmkoliv způsobem zamezit negativním ohlasům. Píší pamflety, argumentují titulovanými intelektuály, podávají na své oponenty žaloby, infiltrují své teze do škol. Na jednotlivostech dokazují "prospěšnost" cizí kutury. Muslimské organizace nestydatě lžou o svých skutečných postojích. Vznikají a sílí politické strany, zaměřené proti imigraci. Stát a nadnárodní firmy (Facebook) zavádějí občasnou cenzuru internetu. Média hlavního proudu jsou na rozpacích. Občas do nich pronikne i zpráva, která se "multikulturalistům" krajně nelíbí. Nastává tak "hon na čarodějnice". Vlády i část bruselské administrativy slovně přiznává, že migrační vlna se nedá zvládnout. Ale faktická opatření nejsou ani přijímána, natož aby byla realizována. Státy, přes které běženci proudí hlavně do Německa začínají uzavírat své hranice a stavět hraniční ploty za velkého řevu "neziskovek", které žijí z topho že "organizují a přerozdělují" pomoc imigrantům. Hledá se řešení pomocí přerozdělování pomocí kvót - které se ve východní části  EU (V4) nesetkává s žádným pochopením. EU jim vyhrožuje odejmutím dotací, dokonce i vyloučením některých zemí ze schengenského prostoru. Příkazy EU čím dál tím víc připomínají aroganci SSSR namířenou proti komukoliv, kdo nesouhlasí.

Osmý schod: Síla imigrantů stále roste. Některé státy už přestávají nával zvládat a propouštějí utečence přes své území tam, kam mají namířeno. Utečenci, vystresovaní už zřetelně negativním přijetím se začínají bouřit. Přibývá incidentů s místními obyvateli. Nepokoje, vraždy, znásilňování. Čím dál tím víc skutečných excesů proniká do velkých médií. Protesty ostatního obyvatelstva sílí, objevují se výzvy k ozbrojování, vytváření skupin občanské sebeobrany a vystoupení z EU. Kromě tradiční PEGIDY, AfD a podobných organizací se přidávají další.
Někteří lidé i politici ovšem kolaborují - většinou z finančních důvodů. Přeprava běženců je docela slušný "byznys"a místo v orgánech EU je taky na naše poměry docela lukrativní záležitost.
Vlády jsou názorově nejednotné i v rámci jednoho státu, o jednotě v rámci EU se nedá vůbec mluvit. Vyhrožuje se rozpadem schengenského prostoru i EU samotné. Propaganda na všech stranách jede na plné obrátky. Migrace se stává hlavním problémem evropské společnosti.

Devátý schod: Mezitím už mnohé státy, ležící na trase pohybu migrantů zjistily, že situace je neudržitelná, postavily ploty, uzavřely hraniční přechody. Schengen už existuje jen pro místňáky - a to jen omezeně. Řidiči, kteří vezli do Německa migranty z Iráku, kteří u nás odmítli asyl byli zatčeni jako "převaděči". Vlastní migranti nikoliv. Nyní je nám chce Německo vrátit.
Čili když se to hodí, začínají se uplatňovat domluvená pravidla, které ovšem Německo, Francie a severské země nejméně rok bezpříkladně porušovaly. Proč ta změna? Názory obyvatelstva se totiž projevily v lokálních volbách v Německu, v holanském referendu. Nahloučení migranti nejsou spokojeni, že se dostali do bezpečné (neválčící) země a vynucují si hlasitými protesty, hladovkou i sebepoškozováním  průchod do vysněného Německa nebo Švédska. Přitom jiní migranti ze severských zemí utíkají zpátky, protože je tam "nevhodné počasí" či "dlouhé noci" a nedostali prý to, co si vysnili nebo co jim bylo jejich převaděči a iniciátory slíbeno. Lidem, kteří opravdu utíkali před válkou už nikdo kromě sluníček nevěří. Mají smůlu.

Desátý schod: # vítači a # přijímači mezitím vymysleli novou platformu očerňování svých protivníků, # nevítačů. Kromě xenofobie, která má možná správný název, ale vzniká naprosto oprávněně jako strach z cizího a neznámého, začínají používat naprosto fantastických pseudoargumentů. V jedné větě vás nazvou nacistu, fašistou a současně kryptokomunistou a "kremrolí" - tedy přisluhovačem Ruska. Že si tyto jimi předpokládané vaše postoje protiřečí je jim jedno. Jejich hysterie narůstá společně s procentem nespokojených obyvatel. Včera (7. dubna) naskákali v jednom řeckém přístavu tři takoví do vody v domnění, že tím zabrání odjezdu lodi, která měla necelou stovku imigrantů vrátit do Turecka. Jestliže se pohnutky migrantů - touha po lepším, bezpracném životě "na dávkách" v Německu nebo podobných "západoevropských" zemích ještě dá pochopit, počínání "sluníčkářů" se prostě pochopit nedá. Tihle politici, zcela odtržení od reality (bruselská administrativa, valná část politiků německých, francouzských i severských) vypadají, jako by plnili nějaké zadání. A to zadání jim nedali ti, kteří je zvolili.


Názory odjinud

======================
Čeká nás tedy islamizace Evropy?

Nevím. Čím déle ale bude pokračovat současné mocensko-politické směřování, ona povinná tolerance a politická korektnost, a čím déle nebudeme pojmenovávat skutečné problémy, tím násilnější pak bude protiakce. Myslím, že už jsme – v Evropě, nikoli u nás – překročili hranici, v níž lze problémy ještě řešit prostředky a regulacemi, na které jsme zvyklí.
Jaký problém je podle vás nejpalčivější?Vznik paralelních společností, které dílem žijí vedle původní společnosti a dílem se s ní začínají v určitých bodech střetávat. A ani bych přitom neakcentoval islám, protože třeba arabští křesťané se v mnoha ohledech chovají jako muslimové. Proto bych obecně mluvil o přistěhovalectví jako takovém.

(Petr Pelikán, český orientalista, arabista, překladatel a analytik, který konvertoval k islámu.)

======================
Humor? Kdepak, ten je tady.
Klára Samková***:

Roku 1911 sloužil generál Pershing na Filipínách, kde velel vojenské jednotce. Za úkol měl boj proti islámským radikálům, kteří prováděli teroristické a sebevražedné bombové útoky. Vyřešil to šalamounsky. Nechal zajmout 50 džihádistických radikálů. Nechal je vykopat si hroby a postavil je všechny před popravčí četu. Vysmívali se mu, že jako mučedníci půjdou do nebe. Když však Pershingovi vojáci přivlekli dvě prasata, zabili je a munici popravčí čety vymáchali v prasečí krvi a tuku, tak džíhádisti začali plakat, prosit a křičet hrůzou. Prase je pro radikální islám ztělesněním hříchu a nečistoty. Něco tak zkaženého, že se ho dokonce obávají i dotknout. A fakt, že v okamžiku smrti jim v těle bude proudit nečistá hříšná krev, pro ně znamenal, že dveře do ráje pro ně jsou navěky věků zavřené. 49 jich bylo popraveno a jejich těla byla pohřbena s prasečími vnitřnostmi. Poslední zajatec byl propuštěn, aby popsal ostatním, k čemu došlo. 42 let od tohoto činu nedošlo na Filipínách k jedinému incidentu spojenému s islámem. Džihádistické guerilly se po tomto zcela rozpadly. Jejich náboženský fanatismus, který je jejich hlavním motorem, se také může stát i jejich největší slabinou.

***/ Střídá strany jako ponožky. Ale historka je to pěkná.  

======================
Taky jsem si vzpomněl na básničku, kterou se měl můj synek učit ve školce: (nakonec neučil)

Maminko a tatínku,
já se bojím Pershingů!*

Neboj se má milé dítě,
SS 20** ochrání tě!

Stupidní? Jistě. Jako ten náš multikulturalismus.

*/ Raketa středního doletu (USA)
**/ Raketa středního doletu (SSSR)


Opsáno z facebooku Miroslavem Mackem:

V každém společenství žije cca 30% blbců. S tím se člověk naučí žít. Horší je, když se těch 30% blbců dostaví k volbám s celkovou volební účastí 42%…

======================
Jak vypěstovat nenávist.

Lhaním a nezaslouženými výhodami. Funguje bezpečně obojí - bylo experimentálně prokázáno i na lidoopech. Poněkud odstrkovaný Jidáš se Kristovi pomstil. A dostal za to od tehdejší věrchušky slíbených třicet stříbrných. Pak spáchal sebevraždu.  

======================
Ale "stockholmský syndrom" docela funguje.

Pro všechny humanistické, multikulturní, soucitné, solidární, korektní a různé jiné pomáhající duše, co se mohou přetrhnout, aby se nějak zavděčily "uprchlíkům",říkám:

Uvědomte si, prosím, že podle Koránu jste jenom jejich služebníci a cokoliv pro ně uděláte, cokoliv jim dáte, je z jejich strany považováno a chápáno za pouhé splnění vaší povinnosti, jako otroka svým pánům! Vaše soucitnost a milosrdenství je chápáno a interpretováno Koránem jako výraz ponížení, podřízenosti a přiznání nadřazenosti muslimům nad ostatními lidmi.

Čím lépe a více jim sloužíte, tím více jich bude chtít přijet a užít si dobrovolných otroků a zejména otrokyň. Od malička jsou v tomto vychováváni, takto je učí a nebude to nikdy jinak! Po příchodu do Evropy se v jejich očích toto učení potvrzuje a zhmotňuje!
Tak už toho,pro pána, vy pitomci, nechte! Dostanete nás všechny do maléru, z kterého nás už nikdo nedostane!!!

Jiří Kobza, bývalý čs. diplomat v islámských zemích


======================

Zajímavé je, kolik je tam "chlapů".


======================
Nakonec trocha židovského humoru:

Povídá Kohn Roubíčkovi:
“Tuhle jsem četl, že prej jsme tu naši zemičku zaprodali Americe a Západu. A tady zase píšou, že jsme se zaprodali Rusku a Číně.”
”No, řekněte! Není to krásné prodat takový aušus dvakrát?”
 
No řekněte, není to geniální?

======================

202 komentářů:

  1. Jak jsem předpokládal a jak můžeme pozorovat, už zesiluje záporná zpětná vazba.
    U nás stav setrvalý, je tu tak hnusně, že tu nechtějí zůstat ani křesťanští uprchlíci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hnusně?
      Člověk prý si zvykne i na šibenici. Mi osobně je tady (až na ty blbce) docela fajn. Ale: kdyby se nějak eliminovali blbci (a vyčůránci) - kolik by tu zůstalo těch ostatních?
      AHA?

      Vymazat
    2. Náš sociální systém byl lákavý pro Cikány ze Slovenska a možná i jiných zemí EU, byť těm se tu neusazuje naštěstí tak snadno.

      Nicméně Obuvníku, optimismus není na místě. Rozrůstající se Teplistán, Brnostán a Černomostán v Praze a jiné ...stány jinde pomalu ale jistě začínají smrdět a hrozit do budoucna konfliktem. Jsme na tom dobře jen relativně a dočasně.

      Přesto, že je mi tady zatím celkem fajn, být mladší, zkusil bych štěstí ve Švýcarsku.

      Vymazat
    3. Já být mladší, dráčku, cestovala bych po celý zeměkouli a utratila bych za to všechny prachy.

      Vymazat
    4. Astro, na cestování po celé zeměkouli teď není vhodná doba. Zemí, které je vhodné navštívit leda tak na palubě bombardéru, je bohužel čím dál tím víc. A přituhuje postupně i tady, kde do nějakých ani ne 10-ti let očekávám první pro civilisaci ztracená území, neboli „no-go” zóny a to mnohem horší, nežli je třeba mostecký Chánov.

      Vymazat
  2. Mně se tu také líbí. Akorát některý lidi by mohli nebejt. Ze zdejších neznaturalizovaných indostánců si hlavu nedělám. Zatím. Postrádají a to přirozeně, sjednocující ideologii. A tak to bude i dál. Sjednocení, organizovanost, vyžaduje obecnou disciplínu, stejnou jaká je nutná pro obecnou úspěšnost. Nynější vývoj nemůže pokračovat bez omezení. Začne fungovat nějaká zpětná vazba.
    Švýcarsko, ano. Jen škoda, že nemůže být tady. Jenže nejsou lidi. Tedy jsou, ale... Ovšem má to nějakou příčinu. Žití na křižovatce není terno.
    A obecně politicky, pořád se promítá hranice mezi Západořímskou a východořímskou říší.

    Co je s Jakubem? Tuze tu chybí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakub se mi neozývá, ani když mu přímo píšu.

      Rád bych věřil, že se jenom urazil, když jsem si dělal šoufky z intošů a uálů - nějak se přes to nedokázal přenést a vztahoval to (zcela nesmyslně) hlavně na sebe.
      Ale je to přece jen starší pán a tak se bojím,. aby to nebylo něco horšího.
      ====
      Ale zdá se, že nic nového tady nevymyslím. Melu pořád to samé a to samé melou i jinde. Máme kolem už namleto dost - ale věrchuška a spol. si z toho nic nedělá. Házíme hrách na zeď. Ale většině ovčánků z Kotlinky je všechno jedno. Mají se zatím dobře. A slibují jim zvýšení platů. Lékařům, učitelům atd. A asi taky důchodcům jsou jich 3 000 000!
      Nicméně naše věrchuška začíná být poněkud nejistá. V tom je trocha naděje, ale ne zas tak moc. Někdo si na ni dupne a zase podělají. Jako obvykle.

      Vymazat
    2. „... některý lidi by mohli nebejt.“:

      Ano, mohli, jen s tím „nebejt“ bych byl opatrný. Nebejt je příliš definitivní. Ono by naprosto postačilo, kdyby přestali mít jakkoli významný vliv na veřejný prostor.

      Indostánci:

      Máte-li na mysli ne zrovna nadané a nápadité, zato ale skoro ke všemu svolné a ochotné, co se pracovních vztahů týče, lidičky původem z Indie, většinou nemuslimského vyznání, tak zatím je to problém spíš jen ekonomický a sociální, sice jen pro méně kvalifikované práce, zato ale narůstajícího rozsahu. Je jich hodně a nejsou drazí.

      Švýcarsko tady:

      Je třeba nepřestávat chtít a usilovat, třeba se výsledek nakonec dostaví. Tam ty dějiny neměli ani jednoduché, ani přímočaré a nakonec se to nějak povedlo. Máte ale pravdu, že život na křižovatce a ona hranice mezi východem a západem tu mají svůj vliv a ten je spíš problematický a špatný, nežli ku prospěchu nás všech. Věci se tím komplikují.

      Vymazat
    3. Jakub:

      Předpokládám, že je živ a zdráv, v rámci věku a zdraví. Poměrně nedávno pokud vím byl. Kdykoliv sem zavítá, je vítán.

      Vymazat
    4. Na Jakuba jsem se tu ptala už dávno. Rozhodně není malicherný, kocoure, aby se urážel. Vzpomeňte si, stěžoval si na zdraví a čekal na jakési vyšetření, kam ho pozvali nějak až za tři neděle. A pár dní potom se odmlčel.Z toho soudím, že se dostal do nemocnice asi dřív. Mám ho ráda, držím mu palce a věřím, že se vrátí!!!!

      Vymazat
    5. Zkusím příležitostně něco bližšího zjistit.

      Vymazat
  3. Copak se neděje nic, co by stálo za pokec? Nikde nikdo...Chladíte si snad jarně zapálená lýtka?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná jen není co dodat. Já jsem v Ústavu a tak není času...
      Chce to nahodit nějaké lehčí téma.
      [;>)

      Vymazat
  4. Mně se nahazuje špatně, kocoure, protože - co s tolika mužskými? Vařit nechtějí, jsou samá flintička a foťáčky a politika.

    Momentálně mě napadají smutné věci, protože jsem třetí týden marod a už mě to nebaví. - Pánové, když vám něco schází - myslm na zdraví - jak se k tomu stavíte? Vy, kteří máte doma pečovatelky, vy jste na tom dobře. Ale co například takový Jakub. Jak jsem pochopila, žije sám. Já taky nemám pečovatele, to se všechno snáší hůř. Ale ženy na tom bývají přece jen líp, i když jsou v krizové situaci samy. Jsou zvyklé starat se, takže v tom umějí chodit. - Ale nic, tohle vhodné téma není.
    Mějte se ! Jdu se s tím rvát dál :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, rvi se s těmi chorobami a útrapami statečně a nic jim samozřejmě nedávej zadarmo, spíš jim dej co proto, ať jdou otravovat jinam ;-)

      Astro já proti vaření v zásadě nic nemám, ale protože jsem hladový od narození a když se najím jsem hladový jen o trochu méně, nemám na vaření dostatek trpělivosti, proto mám rád jídla z masa, ryb a drůbeže, co jsou rychle hotová a k tomu saláty, to je také raz dva :-) Nic složitého a hlavně ne zdlouhavého, co při přípravě lákavě voní... To já spíš takové šup, šup! Ať to lítá :-) Grilovací pánev, kus hezkého masa, zeleninový salát a je to :-) Rajská polévka je také skoro hned a je úžasná. Zkrátka dobré, zdravé a rychle hotové, je pro mě ideální. Sladké mám rád, ale nesmím ho ani moc ani často :-)

      Vymazat
  5. Také vařím.
    Někdy rád, někdy, protože musím. Ale jakýkoliv gurmán by nad mými výtvory hož´=řce zaplakal. Vařím si totiž jen to, co mám rád. Brambory s kyškou úplně zasypané zlatavou cibulí smaženou na slanině, bramborové placky se škvarkama i bez, fazole na husto, čočku na kyselo, fritované bramborové krokety - ty jediné mám nafritované v mrazáku do zásoby - a smažený sýr, rizoto s různými osmaženými zbytky masa z předešlého dne, špagety na několik způsobů a tak vůbec. A tvrdý sýr, pomazánky ze sýra... Prostě jídlo za pár kaček (no ani ne, víte jak jsou dneska drahé brambory?) hotové do dvaceti minut a ostatními považované za "nouzovku". Jenže tohle jsou pro mě skutečné delikatesy. Ale - z dobrých surovin, čerstvé a dobře okořeněné. A zeleninové saláty ze všeho možného. A taky třeba obyčejné topinky s plátkem dobré slaniny. Zatím si užívám, že všechno můžu.
    Ale s mírou. Sundal jsem po odchodu do penze cca 20 kg a chci, aby to tak zůstalo nebo abych ještě trochu zeštíhlel. Současně ale nehodlám držet dietu. Takže jenom se nepřežírat a trochu hýbat. Proto do Ústavu chodím pěšky i když už mám věčnou kartu na tramvaj - tzv. doživotní. Užívám ji vlastně jen když jedu tramvají na vlak (to je 6 km) a trolejbusem do ZOO - to je jenom pět, ale dost hnusnou cestou do kopce. Výhled jenom z jednoho místa a kolem pořád prdí do kopce auta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luštěniny mám také rád. Smažák je naprosto úžasná věc. Nebo zajdu do ruského obchodu pro pelmeně, je to hned a je to dobré a vím, kde mají kvalitní a které to jsou :-) Nebo si hraji variacemi na švýcarské raklety (raclette - najdeš snadno na Wiki) to je roztavený sýr na něčem bramborovém, nebo chlebovém a tak všelijak různě. Hraji si s tím často a rád, protože to báječně chutná a je to hned hotové :-) A s tou váhou těžce zápasím, ale jde mrcha dolů, sice pomalu, ale jde.

      Kocoure, chodit vedle aut je nejenom, že k ničemu, ono je to zdraví škodlivé. Zbytečně bys si tím huntoval zdraví, navíc když jedou ta auta do kopce, leze z nich ještě víc sajrajtu, než obvykle. Navíc Ty během stoupání také potřebuješ vyšší výkon, takže musíš funět víc než obvykle, zkrátka výstupem vedle aut bys se jen zbytečně trávil a zkracoval si tím život. Chodit se má v parcích nebo v lese.

      Vymazat
    2. My tady máme jednu pěknu ulici, širokou a plnou předzahrádek a obrovsých stromů. Říkáme tomu - jít lesem, když jdeme s ženskými do města. Dnes jsem "lesem" šla. Sama, hodně pomalu, takže jsem si mohla vychutnávat rozpukávající přírodu všemi smysly.Ptáci jančí, zpívají,namlouvají se, snášejí chmýříčka na hnízda, zobou hmyzíky, jako diví. I se perou, třeba straky se rvou o všechno možné.Jedna něco někde štípne a už jsou další kolem a s krákoráním a s poskakováním jí to berou.Na stromech už z pupenů vykukují lístečky, břízy už jsou zelené komplet. Jen dub si dává na čas, ale lípy už pomalu nebudu průhledné. Jasany jsou tady, platany, javory, kaštany, různé jehličnany a další a další úžasné stromy. Všem už je k osmdesátce, ale pořád zdobí a vyrostly až do čtvrtého patra domů.
      Mám to tady ráda....

      Vymazat
    3. Astro, krásný popis krásných věcí :-) Každé roční období má něco do sebe, ale jaro po zimě je podle mě vždy to nejhezčí :-)

      Vymazat
  6. Hezky jste si popovídali,to se mi líbí. Moje nejmilejší jídlo na světě - jsou vařené brambory nakrájené na kolečka, opečené na pánvi dočervena a nakonec doprostřed volské očko. To se mi nikdy nepřejí. A víte, jak se nejlíp hudbne? Jíst všeho jen polovinu, nedlabat koláče a sladkosti na kila a přiměřeně aspoň chodit. Hubnutí zaručeno. Trvá to sice trochu dýl, ale funguje to stoprocentně a kila se nevracejí.

    A těší mě, že máme chutě celkem všichni stejné.Já bych ještě jen dodala, že všechno na houbách je další můj favorit. Taková dršťková polívka z hlívy nemá chybu.Nebo maso na houbách. Prostě houby v každé podobě. Jednou jsem zažila veselou příhodu, když mi jeden můj internetový kamarád poslal ze Šumavy krabici úžasných hřibů.Ale o tom zase až někdy jindy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obávám se, že houby se dají posílat jedině sušené :-) Na historku se těším. Houby jsem sbírával rád a jím je rád, ale když je období sbírání hub, je v lese víc lidí jak ve městě a tak raději zůstávám ve městě. Není totiž nad to, užít si klidu a ticha :-)

      S těmi kily je to těžké, když jednomu chutná, ale věřím, že nakonec zvládnu i to, jako všechno ostatní. Zvládat sebe sama je totiž ta nejlehčí a zároveň i ta nejtěžší věc na světě :-)

      Vymazat
    2. Naučit se vařit není obtížné. Podle příruček. Tak jako se všemu učíme u nás v německé armádě.
      Vařím, peču, smažím, dusím, konfituju. Akorát jen jednou z čehosi co zbylo snažil uklohnit sladkou buchtu a dopadlko to nevalně, v desetistupńovém mrazu to nežrali ani havrani. V cukrařině mám nedosttaky. Ale jinak to ujde. Až na hovězí, s tím se potýkám, protože případní strávníci chtějí všechno "well done" což je problém, páč křehkost flákoty v čase prochází po křivce s nelineárním průběhem. Na minulou neděli jsem si chtěl ušetřit práci, koupil hovězí roládu na pečení. Byla to tragedie o několika dejstvích. Nakonec ji rozbalil, rozřezal, nakolik hodin dusil a furt jako podrážka. A to maso, no ani na polívku bych takové nekoupil, kusy čehosi běložlutého nemasového. Ovšem pěkně zabaleno, vidět nebylo. Při té práci, i zadarmo drahé. Kdybych za tu cenu koupil na roštěnky... Spáchal jsem hřích přikázáním "Maso u známého řezníka nakoupíš a podle Pohlreicha vařit budeš." Dostalo se mi spravedlivého trestu.
      Ausgerechnet mám v projektu slepici na paprice jak ji připravovala písecká teta. To není sranda udělat takovou paprikajdu aby byla akorát správně cihlová, ne moc papriky, ne málo, akorát smetany v sosu. Jen jak to píšu kaním jak bernardýn. Kuře, to není ono, nedá ten sos. A navíc nynější kuřata jsou "řídká". Rychle vyrostlé řídké maso. Na papriku je nejlepší mladá slípka. Ovšem, teta dělávala na paprice i kapouna. To bylo žrádlo, doň bych si i lehnul.

      Vymazat
    3. Obuvníku, musím běžet, takže jen krátce: Jen příručky nestačí, příručky jsou bezduché. Výklad někoho, jako je Jarda Sapík, kdo to dělá s láskou a rozumí tomu, je nad všechny příručky světa. To láska a nadšení jsou totiž aspoň částečně nakažlivé a také se člověk doví a odkouká věci, které do příruček nikdo nedává. Také to chce o věcech přemýšlet a mít fantasii. Na dobré stejky je především potřeba správně a dobře odleželé maso, pak to s trochou citu a zkušeností skoro nejde zkazit, ale klíčová je surovina. Také není od věci pořádná litinová grilovací pánev, s tou se to samozřejmě dělá skoro samo, ale to podstatné je především to správné maso :-) A také je dobré kombinovat, přemýšlet, zkoušet a experimentovat, ale toho se určitě, jak Vás tak už trochu znám, určitě nebojíte :-) Nic horšího, než že to nebudou žrát ani havrani, se stát nemůže ne ;-)

      Vymazat
    4. Tak tady je historka o houbách.

      Jeden moc hodný starší pán, žijící v Mnichově (za hranicemi) - má chalupu na naší Šumavě, neb je původem Čech. Psával na blog odtamtud moc krásné přírodní příběhy a psal samozřejmě též o houbách. To jsem mu záviděla nejvíc.

      Pár let zpátky byla sezóna hub veliká, a tak se ten pán rozhodnul, že mi pár hřibů pošle. Těšíla jsem se jak malý děcko. Poslal to ze Šumavy ve středu, abych to tady v pátek nejpozději měla. Jenže zapomněl na to, že začátkem července slavíme dva svátky za sebou. Obsílka o balíku se ke mně dostala až v pondělí, což už byl vlastně skoro týden po odeslání. Letěla jsem na poštu jako divá. Pán za okýnkem šel balíček hledat, hledal, hledal, nenacházel. Šel tedy za paní šéfovou, kde že ten balíček asi je. A zde je příběh hřibů...
      .
      Poštu ve čtvrtek večer zamkli a šli všichni radostně domů užívat si tří dnů volna, Bylo krásně, horko a na poště též.V pondělí se nestačili divit. To nebyl zápach, to byl smrad nad smrady. Zamořil celou poštu. Našli "viníka" a podle předpisů krabici uzamkli do "protizápachové" bedýnky, kterou na poštách mají pro podobné případy.A okamžitě ji odeslali odesilateli zpátky, jak též káží předpisy. Takže když já jsem doběhla na poštu, smrdutá krabice už byla na cestě zpátky na Šumavu. Nejenže ten hodný pán musel ráno za svítání ty hřiby nalézt v lese, zabalit, odjet na poštu a poslat, ale musel jet pro ně na poštu,i když se vrátily, a tam znehodnocený obsah zničit pod dozorem paní poštovní vedoucí. Kdo se vyzná v houbách, dovede si takový odér jistě představit.


      Takže ano, posílat houby, ale jen sušené. :-)

      Vymazat
    5. Jojo, udělat třeba dobrý guláš, to je dcela umění. Znát ty správné proporce kořenění, umět vybrat maso, a tak dále. Slepici na paprice dělala moje máma famózní.Jak píše SCHU - chce to všechno to svoje. Kapouni bývávali, pamatuju na to maso. Tomu se málokteré vyrovná. Konečně se aspoň zdejší řezníci rozhodli vyhovět ženským, a vybrané maso jim umelou na počkání před očima.To jsou potom sekačka nebo karboše úplně jiná káva.

      Vymazat
    6. No to by chtělo extra článek o vařbě. Co ho takhle napsat Astro?
      Pod článkem o eskalaci nenávisti to vypadá exoticky a nepatřičně.
      Je to sice můj blog, ale jak píšu v záhlaví - nic nového se tu nedozvíte. A proč bych se měl vyjadřovat jenom já? Ty komenty by často samy o sobě vydaly na kratší článek!

      Vymazat
    7. Uznávám, kocoure, že jsem tady rozpoutala nevhodná témata, omlouvám se za svoji živelnost, měla jsem tě požádat o otevření dalších stránek určených k pokecům všeho druhu. Ale co je to vlastně vaření? Je to esence eskalace. Stupňování napětí, jak to dopadne, zvyšování úsilí, aby to dopadlo, a pod tím vším silné napětí, co tomu řeknou strávníci. :-) No, vím, dělám si hloupou legraci. Já už to víckrát neudělám! Už můžu slézt z toho hrachu?

      Taky nemám ráda, když mi někdo ruší kruhy, takže ti rozumím. A článek o vařbě? Myslím, že to je dost nuda.To by měl napsat muž. Pro ženy to většinou žádné mimořádné dobrodružství nebývá. Je to jejich denodenní povinnost, která trvá prakticky celý život, a na kterou se musí vynaložit velké množství invence, která by se dala líp investovat třeba do vynalezení něčeho kolosálního. :-)

      Vymazat
    8. Ále p®d,
      tady i na jiných blozích diskuze vždycky někam uhne. To je stejné, jak když spolu mluví lidi. Začnete o nedostatku paměťových karet a skončíte u vnoučat. Nebo začnete u vnoučat a skončíte u omezování práv křesťanů. Jediné blogy, které se vždy drží tématu jsou ty, kde diskutují trollové. Tam je jisté, že to vždy skončí nesmyslným vzájemným napadáním.

      Má to (aspoň pro mě) jednu výhodu: Po třech replikách vím, že mohu přestat číst, že to nemá smysl.

      Vymazat
  7. Chápu.
    Většina z "nás" si už své prožila a chce mklid. Myslet si že strčením hlavy do hrnce ho získá je velká chyba! Při pohledu na nejrůznější vařbabky v TV mne napadá jidiné, "to" ještě není konec. Jejich jedinou kvalifikací je příjemná tvářička, polo odhalené druhotné pohlavní znaky a memorované recerpty. Však je ze svého pořadu o vařbě odstranil již kde kdo. z těch co skutečně vaří (Kašpárek např.). Návod na skutečné Vařbabky: sledujte jak a čím krájí, cibule, zelenina, maso, to jsou testovací místa umu.
    K těm houbám (suš), znám lépe znal jsem osobně rodinu kterou anihiloval strýc znalec zasláním sušených hub Šumavských hvozdů, poučení co neseberu sám nepoužívám a šlus. Ku podivu to absolutně platí i na nálezy munice i s tou anihilací.
    Apropos, hnojník inkoustový je zajímavá houba, ten úcinek na komunikační schpnost pod vlivných žen je úžasný.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K vaření v médiích:
      Nemám rád jakékoliv vařguru. Hruškou "kůžičkou" počínaje, přes sprostého "Ano šéfe" vzteklouna, rozkošné "Hochy v akci" a "Babičkou" konče. Móda, snobárna. Natolik vařit neumím, abych je přistihl, že kecají a dělat praktické pokusy nehodlám. Ale moc jsem toho neviděl, TV pozoruji velmi sporadicky a krátce. Jinak na jedné TV stanici prý každý den vystupují nějací novodobí "Pat a Mat", kteří řeší jakékoliv praktické problémy. Viděl jsem dva skeče a bylo to na bázi: Chodíte boso a píchají vás kamínky? Obujte se! Nejlépe do bot!

      Sušené houbičky: Souhlas. I když žádnou vytrávenou rodinu jsem osobně neznal. [;>)

      Vymazat
    2. EKo, četla jsem "vilných" žen a vrtalo mi hlavou, co v tom hnojníku asi musí být za afrodiziakum, že jsou potom podvlivné ženy vilné. Nějak se v tom ztratila. Ale byly to hezké úvahy! :-) Hodnotím též tvoji pozornost diváka. Jak kdo pižlá cibuli - to je prubířský kámen.

      Kocoure - já mám pro Vváďu Hvušku slabost. Vzniklo to tak, že jsem sledovala jeho vývoj od začátku - byl pro mě jako taková hra - co z tebe bude, chlapče? Začal jako pouliční reportér v televizi, šilal tak, že mu při vyslovení některých slov málem vypadnul jazyk. Říkala jsem si, jak je možné, že to televize snese. Jenže jsem při tom sledování začala objevovat, že se nenápadně lepší, zřejmě se musel moc a moc učit. To mě zaujalo. Všmněte si, že mu z té vady přece jen něco zůstalo, třeba eš a čé je trochu problém, i tvorba různých písmenek poznamenala jeho vizáž kolem pusy. Ale protože mám ráda cílevědomé lidi, Láďa je pro mě jedním z nich. Potom začal s kůžičkama a jede v tom prakticky dodnes. Ale troufám si tvrdit, že dobře. Je prostě jiný. Halina se i s poprsím může jít zahrabat. Kašpárka bych brala, kdyby neměl tak neurvalý hlas. Mluví, jako když hluchej tluče na buben. A když vidím unuděného Babicu, jde na mě mrákota. Navíc je to fouňa. Ale co, stejně si doma všichni uvaříme nejlíp. I tu cibul nakrájíme jakžtakž. Tuhle jsem zapomněla, že jsem si před pár dny nabrousila nože. To byl masakr! :-)

      Vymazat
    3. Posílání hub:

      Astro, něco takového jsem čekal, že to nedopadne dobře. Že byl ještě pán potrestán za dobrý skutek, no to už je jako ze života :-)

      Sbírání hub:

      Je možné se při tom sbírání „seknout“ a sebrat něco jedovatého. Proto je třeba dávat si pozor a proto je také třeba v případě pochybností raději houbu nechat kde je, než zbytečně riskovat. Je to jako se vším, opatrnost má mít přednost před hamižností, jenže hamižnost je v lidech tak dobře zakořeněná, že na to někteří doplácejí. Někteří z těch některých až fatálně.

      Vymazat
  8. Odpovědi
    1. Ano, přesto, že se je někdo neopatrný, mívá často kliku, ale ta ho může časem opustit.

      Vymazat
  9. Ale to není osobní, Astro!
    Prostě těch "kuchtílků", kteří to nejlíp umějí je už moc.

    MMJ: Hruškovu knihu máme doma a přímo od něj podepsanou - byl tu a podepisoval. Takže to není nic osobního - a jako obchodník "se sebou samým" je třída. Už jenom proto, jak dobře na Tebe působí. Na profesionálku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Láďa Hruška mi v zásadě nevadí, spíš je mi sympatický. Vadí mi arogantní a nekultivovaní jedinci, jak je třeba ten Anošéfe, po jednom pořadu už se na něj dívat opravdu „nemusím“ a nadále ani nebudu, Vakuum kolem Země je mi neutrálně lhostejné, tenhle arogantní opičák mě znechutí kdykoliv se někde mihne.

      Vymazat
    2. Pro mě jsou guru Rettigová, Sandtnerová, Vrabec, Pohlreich, Vaněk... A každý kdo dobře klohní a podělí se o zkušenosti. Ano, Pohlreich má pověst nezdvořáka, viz "Ano šéfe!". Jenže do značné míry to byla role. Jenže já nedám na vnější efekt, ale na podstatu. Podstat je ve zvládnutí základních úkonů, technologických postupů, v pořádku. Občas v neděli večer se nachomýtnu k jeho "vaření". Úžasně pozitivní a příkladné. Místo nacpat se šmakuládami, uvařit třeba obyčejnou hovězí "polivku" Příprava trvá pár minut a vaří se to samo, ani netřeba dohlížet, když se to pomalu táhne. Mám ji rád "rustikální", nesbíranou. A tak silnou, že při dvaceti stupních rosolovatí. Cibule, celer, petržel, mrkev, ale i tuřín, ředkev. Klidně i kedluben. Zelenina natáhnutá silným sosem, který naopak natáhnul zeleninu, je lahůdka. Až mě z toho začína kanit. Nebo obyčejný dobrý chleba se sádlem a nasekanou cibulkou, nebo pórkem, nebo pažitkou. Lehce posypat jemně nakrájemým špekem. K tomu pivo, víno, jakékoli, jak komu chutná. Já, kachýnka, zapiju i kefírem.
      Základem je zvládnout základní úkony. Kreativita je pěkná, ale základem kuchařského umění je opakovatelnost výsledku. Ne že se něco jednou povede. Teprve po zvládnutí základů lze experimentovat. Ne, že bych s etím řídil.... Jenže začínající houslista první tři roky nedělá nic jiného než že cvičí stupnice. Tak v kuchařině jako ve všem ostatním je to stejné. Nutno od základů. Ale ať tak či tak,hlavně když chutná.

      K tomu "kefíru", vyzkoušejte tohle : Plnotučné acidofilní mléko, vychlazené, doplňte vychlazenou sodovkou, půl na půl. Dobře protřepejte nebo promíchejte (používám levné bateriové vrtítko -pěnítko z Ikey). Je to řízné osvěžující pití.

      K vrtítku - pěnítku, nejen na tohle a pěnění kafe, ale na všechno co je v malém je zapotřebí rozklektat, třeba mouku na zahuštění a podobně. Úžasný pomocník. Ale hlavně na míchané nápoje. I obyčejná voda se šťávou chutná lépe než jen natočená na šťávu, když se pořádně promíchá do napěnění.

      Co témat se týče, nemusíme pořád hořekovat nad historií, eunií, kterak že a pod kým jsme trpěli a úpěli a vypírat držďky Janu Čapkovi ze Sán a podobně. Třeba žít jak jen to jde, radovat se z maličkostí, z každého dne, dělit se o radost. Vždyť je tolik úžasného.

      To už lepší je třeba " Di už s těma megapixlama do prdele, vole, podívej se na tohle sklo, vole. Základem je přádnej světelnej vobjektiv, vole. Jak ten nemáš, tak seš v řiti, vole... A když nemáš co fotit, tak ho radši vlbec nevytahuj, vole. Jinak je to vo ničem..."
      Aneb jak by fotografii učil Pohlreich...

      Ze "šťáv do vody" (když ne čerstvá šťáva z ovoce) mám jako nejlepší vyzkoušené z Marx & Spencer, pomerančovou, citronovou, grepovou. Mají i jiné, ale zatím nezkoušel, z jiného zdroje (Ikea) ale mám vyzkoušenou brusinkovou, také výborná. Poměr cena/výkon výborný, ne jako většina "syrupové chemie" jinde v obchodech. Trošku citronové, trošku pomerančové, krůpnout limetkového a mátového koncentrátu "Monino", k dostání v malých skleněných lahvičkách, přidat trochu sodovky, pořádně provrtět, doplnit sodovkou a lehce provrtět. Plátek citrónu, snítka máty...Ani není třeba přidávat bílý rum. Nekalí to rozum a sklenice přijde na zlomek toho co v barové osvěžovně.

      Vymazat
    3. Ze "šťáv do vody" (když ne čerstvá šťáva z ovoce) mám jako nejlepší vyzkoušené z Marx & Spencer, pomerančovou, citronovou, grepovou. Mají i jiné, ale zatím nezkoušel, z jiného zdroje (Ikea) ale mám vyzkoušenou brusinkovou, také výborná. Poměr cena/výkon výborný, ne jako většina "syrupové chemie" jinde v obchodech. Trošku citronové, trošku pomerančové, krůpnout limetkového a mátového koncentrátu "Monino", k dostání v malých skleněných lahvičkách, přidat trochu sodovky, pořádně provrtět, doplnit sodovkou a lehce provrtět. Plátek citrónu, snítka máty...Ani není třeba přidávat bílý rum. Nekalí to rozum a sklenice přijde na zlomek toho co v barové osvěžovně.

      Vymazat
    4. Obuvníku, Váš názor Vám neberu, ale pro mě je velice podstatné, aby někdo, kdo se „dělí”, se na mě, nebo kohokoliv jiného nevyvyšoval a zachovával lidskou důstojnost toho druhého. V tomto ohledu mi přijdou mnohé pořady z poslední doby, nejenom ten s Pohlreichem, jako úchylné, zhovadilé a nežádoucí k pouštění do veřejného prostoru z toho důvodu, že šíří do světa aroganci, hovadnost a pokleslý vkus. Kdyby mě zkoušel ten Anošéfe učit těmi jeho metodami, nejspíš by už nežil, nebo by se v tom lepším případě stravoval několik měsíců brčkem. Schopnosti a znalosti, které se neopírají o slušný charakter, jsou mnohdy spíš ku škodě, než ku prospěchu. Já, když už se mám o něčí schopnosti opřít a věřit jim, potřebuji si toho člověka vážit a věřit mu. Toho v případě pana Anošéfe už nejsem schopen.

      Mám rád recepty pokud možno jednoduché a také ty, jejichž přípravou nestráví člověk zbytek života, není-li k tomu opravdu dobrý a podstatný důvod. Časem jsem dospěl k závěru, že klíčovou roli hrají kvalitní suroviny, bez těch to prostě nejde. A také jsem došel k závěru, že čím jednodušší recept, tím důležitější je dodržovat ten správný postup a hlavně časování.

      Mimochodem, zkusili jste se podívat, kde všude figuruje jako surovina palmový olej? Ten, kvůli jehož výrobě nemají chudáci orangutani kde bydlet? Nedávno jsem si vybíral nějaké sladkosti k čaji a po pečlivém studiu jsem si nakonec koupil opravdové skotské máslové sušenky, protože jsem k mému obrovskému zhnusení zjistil, že ten zatracený palmový olej, je krom skotských a dánských máslových sušenek a tyčinek Bounty, snad úplně ve všech sladkostech, které jsem vzal do ruky. Byla to dřina s tou lupou, to vám povím ale zase se mi významně zkrátil seznam toho, co nakupuji, takže za tu dřinu to stálo.

      Vymazat
    5. Pohlreich je živočich. Už se umravnil, zejména v neděli večer. Na to další se nekoukám. Ale baví mě, jak je vitální, s jakou chutí vaří a co vaří. Miluje svou nemocnou ženu, je to vidět, že jsou spolu šťastní. A hlavně je vidět, jak má svou práci rád.

      Milý SCHU, nikdy bych do tebe neřekla, že jsi takový gurmán až gurmet. Sympatické :-) Vůbec všichni, co jste tady, jste prokázali, že nejse nádivové stran vaření. A to jsem si myslela, že se nechytíte. Jsem ráda, že jsem se sekla!

      Vymazat
    6. Ještě k tomu „Anošéfe“ / Obuvníkovi:

      Když se mi role nelíbí, mohu se pokusit jí změnit, nebo jí odmítnout. Podle toho, jak to ale vypadalo v těch pár dílech, na které jsem se podíval, bych řekl, že mu to ne že nevadilo, ale že mu to vyloženě „sedlo“. Rochnil se v tom jako prasátko v bahníčku. Kdysi Jste při nějaké jiné příležitosti zmiňoval, že si máme velice pečlivě vybírat to, co budeme sledovat a čím se budeme bavit. Já tak činím a tenhle tvor mi prostě neprolezl filtrem.

      Astře:

      Vitalita v podání pana Anošéfe je pro mě „nestravitelná“, takže rád sledování toho pořadu nechám na jiných :-)

      Polévky:

      Ty mám rád skoro všechny, ale snažím se je nezahušťovat moukou, když už to musí být, tak spíš chlebem, ale nejraději mám vývary, zeleninové, luštěninové. Hustý hovězí, co má sílu jako když kopne kobyla, jak popisoval Obuvník, ten je z mých nejoblíbenějších. A pak ještě česnečky a italská rajská, nebo zeleninová. A nespravedlivě bych ještě zapomněl na zelňačku a bramboračku s houbami :-)

      Vymazat
    7. Jooo, chleba se sádlem ....
      Když si to sádlo sám vyškvařím ....
      Bezvadná protichřipková prevence je jednou až dvakrát týdně chleba se sádlem a s česnekem, jemně posolit, podle chuti posypat pálivou paprikou, to je snad lepší než se nechat napodzim oočkovat.
      a pochopitelně, pivko k tomu

      Vymazat
    8. To Schumacher:

      Ale to se mi vůbec nelíbilo, když se zneužívají slova mého foto-guru Franty Krasla. Ono opravdu nemá smysl fotit, když jeden neví, co chce fotkou říct. Asi tak, jako by někdo začal vařit a nevěděl, co chce uvařit. A komu. To je, slušně řečeno, nesmyslné počínání.

      A k opakovatelnosti jakékoliv činnosti: Napodobit fotku se člověk naučí už za pár let. Tedy vyfotit něco lautr stejně, jako Franta nebo Honza. To je jen technika a pečlivost. Nic víc. Snad ještě jen existence objektu. S tím, že někteří fotografové se napodobují líp a jiní hůř. Je-li tohle opravdu smyslem fotografie, tak prodám jedno slušné vybavení vcelku s poznámkou: "Končím!"

      S profesionálním natáčením je to podobné. Standardní výsledky jsou žádoucí. Je ovšem zcestné dělat "remake". Stejná skladba, stejné provedení, stejné vyznění i zvuk...
      Warum? Protože nová technologie méně šumí? Nebo má vyšší vzorkování, které stejně posluchač pozná jen podle textu na zadní straně audio DVD??

      Ve vaření (profesionálním) to asi neplatí - protože jídlo se sní, nemůže o něm zůstat "záznam" jinde než v pamětí strávníka. Nepřenosný zážitek. Proto je ho třeba opakovat. Jenže já ty své kulinární zážitky raději modifikuji.
      Ale nikoho nenutím, aby se mých experimentů zúčastňoval.
      [;>)

      Vymazat
    9. Zneužívání slov / StK:

      Kocoure, jazyk a jeho slova přece používáme k tomu, abychom si mohli sdělovat myšlenky a sdílet je. Do nějaké míry je tedy přímo nezbytné a nutné, abychom opakovali slova, slovní spojení a dokonce i celé věty jiných. Kdybychom si museli povinně každý vymýšlet pořád něco originálního a z brusu nového, domluva a pochopení by byly v háji. Možná jsem už dík událostem z posledních let poněkud přecitlivělý na neustálé přivlastňování si, vymezování si práv k tomu, či onomu, ždímání výpalného a poplatků. Co pak zůstane nakonec sdíleného a sdělitelného, aby se jeden aspoň doplatil?

      Opakovat fotky? Asi to nemá cenu, snad krom případů, kdy kvalita těch starších, digitálních nebylo zrovna valná a teď, po 10 letech je k mání lepší sklo a lepší čip. Ale je to jako se vším, když už se k tomu rozhodnu, měl bych pro to mít opravdu dobrý důvod, protože to bude stát práci a čas, čas, který se už nevrátí, proto je s ním třeba dobře hospodařit.

      Napodobování fotek:

      Napodobování fotografického stylu:

      O nic takového jsem nikdy ani neusiloval, byť tedy nejspíš by se našlo několik lidí, jejichž fotky se mi docela líbily a kdybych fotil stejné, nebo podobné, tak by mi to nevadilo, spíš naopak, ale vědomě bych neusiloval o napodobování za každou cenu. Spíš bych to zkoušel brát jako inspiraci k pokusu o něco svého, vlastního. Na druhou stranu, já sám jsem s mými fotkami většinou spokojen, když ne, smažu je a je to, s výjimkou případů, kdy jde o zdokumentování nějaké skutečnosti a pak už ta kvalita či spokojenost s fotkou jako takovou nehraje prvořadou roli. Když už bych chtěl napodobovat něčí styl fotografování, tak z našich Sudka a Drtikola bych určitě zkoušel raději, než zrovna Honzu Saudka. S tím budu asi dokonalá mimoběžka. Kdybych ale uměl kreslit podobně, jako Kája Saudek, tak to bych byl zase rád :-) Ze zahraničních fotografů by stál za napodobování a rozvíjení dál Ansel Adams a někteří další, ale vždy jen jako inspirace pro vlastní uchopení nějakého námětu.

      Opakované a opakovatelné vaření dobrého jídla považují za velice žádoucí záležitost. Určující je kvalita surovin, ta může v čase kolísat, ale dobrý kuchař by si s tím měl umět poradit.

      Chleba se sádlem / kapitánu Nemovi:

      Chleba se sádlem a s cibulí je v zimním období žádoucí záležitostí. Když lítáme venku, tak dík poměrně velké ploše plic ztratíme dost vody a tepla, tedy energie odpařováním vody z povrchu plic a o další teplo, tedy zase energii přijdeme dík kontaktu chladného vzduchu s povrchem plic. Sádlo je tedy vítaným doplňkem nahrazujícím ony energetické ztráty. Jakmile máme energie málo, neudržíme teplotu a můžeme prochladnout a nastydnout. V zimním období se tedy báječné věci, jako je chleba se sádlem a s cibulí nevyhýbám, někdy ani za delších deštných a chladnějších období během celého roku. Na druhou stranu, když je vedro, tak na chleba se sádlem si ani nevzpomenu.

      Vymazat
  10. ženy podléhající vlivu tedy pod vlivné, hnojník v komb. s alkáčem=zatuhlé svalstvo čelisti v uzavřené poloze=nelze mluvit. Takžetak
    4P

    OdpovědětVymazat
  11. A kdybych náhodou napsal článek o vaření, tak se tu bude diskutovat o rasismu nebo udržitelném rozvoji...

    Na těch TV "kuli-guru" se mi líbí jedno: jak na sebe nádherně nevraží. A protože jsem primitiv, nedívám se, neposlouchám a nečtu kuchařky. Raději si vařím, jak mě napadne a co je nejhorší - pokaždé jinak. Úspěšnost mám přes 95%.
    A když nic, vysypu to před chalupu. Do rána je to pryč, i kdyby to bylo sebenechutnější nebo připálené.

    Hlad je... - ale to všichni víte!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vaříme, abychom žili a ne naopak. Takže tak, jako na nevidím na jedné straně důvod, abychom jedli nějaký technologický odpad, jako je ten palmový olej, tak ale zrovna tak nevodím důvod strávit zbytek života nad tím, abychom jedli samé vybrané a ještě vybranější lahůdky. Nic se nemá přehánět, vaření, stejně jako cokoliv jiného kolem nás, je dobrý sluha, ale zlý pán.

      Mně se svého času líbil Ital v kuchyni, mimo jiné proto, že ty jeho recepty jsou jednoduché, rychlé a chutná mi to.

      Inflace oněch kuli-guru mi na jedné straně přijde mírně zábavná a mírně únavná, jeden si prostě musí vybrat a většinou to skončí tím, že si vyberu něco úplně jiného :-)

      A Kocoure, o nějakém udržitelném rozvoji může být jen těžko řeč, množí-li se v některých zemích a regionech jacísi primitivní zarostlí opičáci jako krysy a jiní, olysalí, sebestřední, hloupí a pyšní opičáci, je v tom krysím množení ještě podporují potravinami a léky. To není rozvoj, to je intensivní příprava kolapsu a apokalypsy s tím spojené.

      Vymazat
  12. TAK: "nějaký technologický odpad, jako je ten palmový olej", je mantra šířená s úmyslem poškodit výrobce a znechutit zákazníky, šířená ekoenvirosty a "ochránci" opů v malajském pralese nahraovaném olejovou palmou (nedá se po ní lést a hnízdit). Z technologického (zdroj, VŠCHT) hlediska jde o nejkvalitnější tuk na smažení s nejlepší odolností proti rozkladu teplem a na víc s nejnižším obsahem tzv. škodliv. tuků. TOLIK K ZELENÉ MANTŘE. Jen.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Palmový olej:
      Používá se hlavně proto, že je za běžných teplot tuhý a zákusky proto nemají problémy s konzistencí. Podle neověřených zpráv se ale největší díl spotřebuje na výrobu bionafty - protože je levný. Nevím - ale pokud je to pravda, zae je tu další had, který požírá vlastní ocas. Naši ekoteroristé. Bionafta ano, palmový olej ne.

      Vymazat
    2. Smaží se výborně i na sádle, když na to přijde a navíc je to místní surovina. Pravda, je to z dietologického hlediska poněkud sporné, na druhou stranu, on je dostatečně energeticky vydatný i jakýkoliv rostlinný olej, na kterém se smaží, Takže nějak se to bude muset řešit a přemýšlet o tom vždy. Dobře se smaží na slunečnicovém, nebo některých olivových a chuťově je to sádlo, olivový a slunečnicový olej určitě lepší a příjemnější, nežli ten palmový „Ersatz“.

      Vymazat
    3. EK:

      A Vám by se snad líbil svět plný přemnožených tupounů, živených báječnými zákusky, tuhými za běžných teplot ale bez pralesů, opičáků a dalších zvířátek? Mně tedy určitě ne...

      Vymazat
    4. Ono je to fčeckno o míře a přiměřenosti
      Nebyl by v Polabí místo polí se zeleninou hezčí lužní les s meandrující řekou kde by spokojeně dováděli bobři?
      Nebyl by v pahorkatinách místo lánů obilí a řepky hezčí přirozený les s palouky plný drobné, pernaté a vysoké zvěře, přirozeně regulované rysy, vlky a sem tam nějakým medvědem?

      Ano, idea je to lákavá, ale jak uživit tech 10M čechů? Takováhle krajina by možná dokázala uživit 100k lidí. Takže palma olejná a lány obilí a řepky ano aby měli lidi co jíst, ale biopaliva pěstovaná na zemědělské půdě, to je to ZVĚRSTVO. a lány fotovoltaických panelů jakbysmet.

      Vymazat
    5. Pokud je, Kapitáne,
      problém v těch několika miliónech obyvatel Kotlinky, dá se poměrně rychle vyřešit. Stačí válka nebo pořádná epidemie. Krajina na to zareaguje velmi rychle. Je to špatné i dobré zároveň. Špatném proto, že zjistíte, že člověk je pro přírodu nepodstatný, krajina se dá zpátky do přírodního, divokého stavu velmi rychle a dobré, protože zahladí i stopy po strašné lidské devastaci.

      Mám to ověřené ve svých milovaných Sudetech. Když tam naši v roce 1953 koupili chalupu, byl to kraj s obdělávanými políčky, udržovanými větrolamy a remízky, všude sjízdné a udržované cesty. Sposta hlavně dřevěných chalup. Jen lidi chyběli. Chlapi většinou čuchali ke kytičkám zespod někde u Stalingradu, ženské na to nestačily a děcka, hned jak se osamostatnila mizela z toho zapomenutéhom kraje kamkoliv pryč. Pole zpustla, remízky a větrolamy zdivočely, na polních i lesních cestách vyrostly stromy. Kdybych tam nejezdil každé prázdniny a zajel tam až po těchšedesáti letech, asi bych se tam ztratil.
      Možná prohrábnu svůj fotoarchiv a dám tu porovnání - předloni jsem podle starých fotek okolní krajiny dělal nové.
      Zatím tu dávám zajímavý odkaz. Letecká mapa republiky z padesátých let, která se dá prolnout do současnosti. Ale pozor, já nad ní poprvé strávil několik hodin.

      Stroj času.

      Vymazat
    6. Franta Čechů říká, že nás válka, občanská, určitě nemine. Zatím mám stejný pocit.

      Vymazat
    7. Kocoure,
      já to primárně nemyslel jako problém, ale spíš jako příklad který si lze ještě představit možná trochu i jako zrcadlo, které by mělo zvýraznit ekonesmysly a ekoparadoxy (palmový olej do jídla je fuj, protože orangutani nemají kde žít x bionafta z palmového oleje nebo řepky je ňuňu protože podle nějakých cinknutých přepočtůse sníží emise CO2 /ve skutečnosti to ale vyjde přinejlepším fifty-fifty, jen prašule se přesunou do "správných" kapes/).
      Pokud by se to mělo nazírat jako problém, bylo by potřeba se na to dívat celoplanetárně. Jednotky až desítky M člověků na celé zeměkouli. A pěkně rovnoměrně rozprostřeně, největší smečky ve velikosti širší rodiny, aby nemohly nepříznivě ovlivňovat okolí.

      Vymazat
    8. Kapitáne,
      občas jsem si takový řídce zalidněný svět představoval - jako odrostlejší kluk. Záviděl jsem Plevovu Robinsonovi i jiným robinsonům. Asi to na mě nechalo stopy - zdává se mi občas o nepřelidněném světě. Světě po velkém vymírání.
      Nemám rád lidi - hlavně když je jich hodně na jednom místě. V prostoru i kyberprostoru by mělo být dost místa. Nechápu Japonce a Číňany ve městech. Je to doslova jako mraveniště. Dědek protivný!
      Když si tak chodím po lese a kopcích Sudetských a nepotkám za půl dne človíčka, velmi se mi zlepší nálada. Do Ústavu musím procházet velkým nákupním centrem. Dělám to nerad a raději co nejrychleji - hemží se to tam lidmi, kteří patrně ani nevědí, co tam hledají. Jen tak procházejí, jezdí po eskalátorech a čumí. Na věci ve vitrínách nebo jen tak kolem. Na jiné lidi, kteří se chovají stejně. Čumí.
      Zvířata mi ale nevadí. S těmi dokážu i komunikovat. Rozumíme si. Skončím asi jako podivín.
      Misantrop.

      Vymazat
    9. Jo, kocoure, být občas sám je krásný
      Ale když se vyvětráme (někdo za půl dne, jiný za půl roku, většina něco mezi) tak potom zpátky cupky dup do civilizace.
      V takhle řídce obydleném světě by nebyly foťáky, internet ani nic jiného z dnešních vymožeností. A i kdyby zůstaly vědomosti (že by se počet lidí nějak strašlivě rychle snížil, tak by ty vědomosti za několik let či generací přestaly mít smysl až by se spotřebovaly nástroje které by zbyly. Takhle málo lidí by nedokázalo udržet civilizaci v chodu a rychle bychom se dostali do doby kamenné.

      Je krásné toulat se sám a je krásné vracet se do civilizace. Právě ty návraty jsou na toulání to nejkrásnější. A nezáleží jak dlouho a jak daleko jsme se toulali.

      Vymazat
    10. Jsou snad zapotřebí k udržení civilisace hordy přemnožených tupounů v Africe, Asii a na BV? No tak! K udržení a rozvoji civilisace by stačila třeba i 1/4 stávajícího počtu obyvatelstva. Kdyby se kladl mnohem větší důraz na kvalitu, rozvíjela by se dokonce rychleji, nežli dnes, ovšem s tím rozdílem, že by zbylo víc než dost místa pro zvířata a krásnou a netknutou přírodu. Největším generátorem problémů současné doby jsou hordy přemnožených primitivů. Užitek z nich není veškerý žádný, co se rozvoje civilisace týče, zato díky nim rostou nároky na zdroje a vznikají tak ložiska napětí a příčiny pokusů o expansi a konfliktů. Toto přemnožení tupounů momentálně spíš hrozí tím, že by mohlo civilisaci jako takovou pohřbít, dík masové migraci do Evropy a její neschopnosti až nevůli se tomu bránit...

      Vymazat
    11. I v patnácti jsem si Kapitáne uvědomoval, že zápal slepého střeva by v takovém světě byl smrtelná nemoc. Ale lidi žili i za starověku, žijí v pralesích, na ostrovech...
      Ale i tak. Ono to prosycení "produkty" a technikou dělá z lidí konzumenty zbytečností. Už ani neví, co je důležité a co ne. Dá se žít i bez auta, mobilu, internetu, nafty, elektřiny...
      ================================
      Jak se teď kdejaký jouda trefuje do islámu: Zkusili jste se přátelé podívat na tu naši "civilizaci" nezaujatýma očima? Doporučuji vám takové mentální cvičení. Pohled cizince z jiné planety. Je to u nás stejně podivné, jako u těch muslimáků. Jenže jinak. A nechybí ani ta agrese nebo slepá víra. Jenže to umíme líp okecat.
      Což ovšem neznamená, že bych jakkoliv schvaloval "převálcování" naší civilizace kulturou jinou, cizí. Je třeba se bránit a nanejvýš nechat pracovat evoluci. I naši.

      Vymazat
    12. Bingo Kocoure, jako dvě vzájemně neslučitelné rakoviny, ani jedna není schopna dlouhodobě přežít bez toho, že by čerpala z externích zdrojů. A přitom jsou vzájemně propojené. Něco jako Jing a Jan.

      Ano, v tom co islám vytýká západní sekulární společnost nmá v mnohém (až převážně) pravdu. Jen ta řešení co nabízejí ...
      Úplně stejné jak komunisti. Více méně správně popsali mnohé vady jiných společností, ale ta praxe, daleko horší neřády než které tepali.

      Ano, tady se opravdu nic nového nedozví, jen samé staré pravdy.

      //////////////////////////////////////////////////////////////////

      Ano Draku, pro rozvoj civilizace by zřemě stačilo daleko méně lidí, než jich je.
      Ale
      Jak chcete eliminovat "Tupouny", aby se dále nemnožili a neměli vliv?
      Kdo bude rozkodovat, kdo je tupoun?
      Všechny dosavadní pokusy o novou lepší společnost ji zavedly do daleko větších s....k. A jeden pokus právě probíhá (enviromentalismus, multikulturalismus).

      Tož tak holenkové, zase nic nového.

      Vymazat
  13. Palmový olej - dodatek:
    Jistěže se jedná o konkurenční boj jako skoro u všeho, co se kategoricky odsuzuje*. Ale na druhé straně - vykácení pralesa a nahrazení monokulturou palmy olejky se mi nezdá moc šťastným řešením. Je to "drancování" přírody. Podobné tomu, jak na naše pohraničmní hory dělají nálety polští borůvkáři. (Ale i naši!) Jsou za dva roky svými česacími "hrabičkami" schopni zcela zničit borůvčí na velké ploše - které se pak obnovuje snad deset let - nebo taky nikdy. A jsou si vědomi toho co dělají.
    Když se objevím na kraji paseky nebo polomu v maskáčích a se stativem v pouzdře, které na tu dálku může připomínat pušku, obvykle zmizí jak smradi, nechávajíce úlovek i nářadí na místě. Asi si to budu přivlastňovat. Jenom aby mě pak nechytl skutečný hajný... [;>)

    */ proto se taky tak "jede" po presidentu Zemanovi. To není nic jiného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. EKochytunaprvíšlápnutí15. dubna 2016 10:54:00 SELČ

      Sádlo a máslo se z výž,dův. opět přesunulo do zdravé výživy (než nějaká zbloudilá biomatka na blogu neoznačí jinak)ostatní oleje jmenované DrAkem skutečně nejsou částečne nebo zcela vhodné na smažku. A nejhorší je módní oliv. oil. částečně pro nízký bod zakouření a částečně pro druhotné znečistění DDT, neb olivovníky jsou staré stromy ošetřované hojně před zákazem. Kontaminace Panenských OO je přímo fatální, z nejtarších stromů nejlepší oo, že.
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Olivov%C3%BD_olej
      U nás přichází v úvahu ku podivu nejvhodněji olej z pokrutin bez kontaminace DDT, info pro lidovou(nevýrobní)klientelu na https://www.stream.cz/peklonataliri/756949-olivove-oleje
      Jinak skutečně není nad palmák, při odhlédnutí od etiky a nebo "ETIKY" jeho výroby.
      Klid v duši, jsou daleko horší žrací ingredience i bez palem olejných , no třeba biolíh, že?
      4P

      Vymazat
    2. EKochytunaprvíšlápnutí15. dubna 2016 10:57:00 SELČ

      Jo a eště: etika jde stranou s nízkou cenou, všichni veřejně bojkotí a při tom vesele kupují ani o tom co netuší.

      Vymazat
    3. Všichni ne, ale těch co umí číst a udělat si vlastní úsudek je bohužel poměrně málo.

      Vymazat
  14. Na smažení je nejlepší sádlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě doplním, že většinou nesmažím, většinou griluji, ale když už tedy smažím třeba řízky, tak je smažím na sádle. Není-li k mání sádlo, tak na kvalitním slunečnicovém oleji. Ten olivový se na na to většinou moc nehodí, a když už ano, je podstatně dražší, dost totiž sejde na odrůdě i způsobu zpracování, takže logicky je pak lepší a hospodárnější mít k ruce to sádlo, nebo ten slunečnicový. Jsou ale jídla, které se z počátku krátce smaží a ten olivový olej k nim patří a je součástí surovin z receptu. Když ten olivový olej patří k receptu, tak používám ten olivový. Umím si za rozumné peníze sehnat docela kvalitní. Do salátů mi také připadne chuťově i jinak jako nejvhodnější.

      Vymazat
  15. Zelené mantry a palmový olej:

    Dotkli jsme se oblasti, kde jde o velké prachy, takže se kolem toho hodně lže, hodně ošklivě se tlačí na to, aby se některé věci protlačily a uskutečnily a to naprosto bez ohledu na reálnou skutečnost a neblahé následky, které kvůli tomu hrozí, nebo se už i reálně projevují. Je to spíš na samostatný článek.

    Na palmovém oleji jako takovém mi ale opravdu nejvíc ze všeho vadí to, že kvůli němu poměrně rychle a nenávratně mizí pralesy. Jediná reálná možnost jak s tím bojovat je, je ten výrobek bojkotovat. Kapitalisté ať už ti praví a opravdoví, nebo ti polobolševičtí podvodníci, co prosazuji a praktikují soukromý zisk a veřejné ztráty, případně to samé a ještě chtějí dotace, tak ale mají jedno společné. Pořád ještě těžko přežijí, když vázne odbyt, byť nepochybuji o tom, že když začne váznout, že se z toho oleje pak třeba nezačnou vyrábět výbušniny do leteckých bomb a ručních granátů. Jednak jdou poslední dobou zbraně na odbyt (s vozembouchy a jejich tlakem na expansi není divu) a druhak moderní chemie je schopná vyrobit prakticky cokoliv z čehokoliv a je jen otázkou, nakolik efektivní ta výroba bude.

    OdpovědětVymazat
  16. Draku, obvykle upřednostňuju obsah nad formou. Když se v "Ano, šéfe!" zaměřím ne na to jak, ale co je sdělováno, dávám Pohlreichovi za pravdu. V nedělním vaření je slušný. Snažím nenechat se odradit, nazavrhovat pro nevhodnou formu ale ani pro zčásti nevhodný obsah. Lideé nejsou dokonalí, nechápu až zlou kritiku třeba Babici. Není jen "haute couture", je domácí vaření pro všední den. Pro nakrmení hlazových krků z toho co lednička dá. Aby to dalo živiny a sílu a bylo chutné. Vymezování se proti Babicovi a podobným ostatním, pokládám za hloupé. Extrémy jsou škodlivé. Nežijeme abychum jedli ani nejsme asketičtí poustevníci.

    Co se týče focení, mám velmi sebekritické období až pochybuju o tom, jakou a jestli vůbec má cenu se tím vážně zabývat a trávit tím nezanedbatelný čas. Protože úžasných fotek od jiných je na na vidle,ale na velkorypadlo.
    Spíš má cenu, než hrát si na "velké umění", fotit si tak "domácně" jak se fotilo dřív. Pro připomínku, jé hele, to bylo... Spíš aparát tahat všude sebou a když je příležitost, cvaknout co se líbí, něco pěkného, zajímavého, jedinečný okamžik, momentka. Ale samoúčelné tématické fotovýpravy, ty mě opouštějí. Na druhou stranu, nutno to mít v ruce, mít "nafoceno". Protože jsou situace, které se neopakují. Tak jsem prosral "životní snímek". Napíšu příspěveček.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anošéfe:

      Obuvníku, shodněme se na tom, že se neshodneme a nechme to plavat. I ta tolerance mezi tím kdy obsah nekoreluje s formou podání má své meze. Když přijdu například do hospody a přinesou mi na stůl to nejbáječnější jídlo na světě, ale hodí mi ho při tom na stůl, nebo nedej bože na zem, jako psovi kost, tak prostě odejdu, to v tom lepším případě, v tom horším by také mohl personál dostat do zubů a do čenichu.

      Byl jsem i v restauraci pana Anošéfe. Byl jsem tam dvakrát. Jednou, když ještě nestihl příliš zdevastovat jídelní lístek, takže se tam z jídel, která šla snadno zaplatit, dala vybrat anglická snídaně, kde byly fazole, párečky, klobáska, volské oko a pár další dobrot a dalo se po tom obědě odejít s pocitem nasycení. Když jsem tam zašel podruhé, tak jídelní lístek už byl jiný, oproti minulé návštěvě rasantně dražší. To dražší, bych třeba i přežil, když to není denní záležitost, ale oni tam lidem kolem podávali takové ty „poblemcané“ velké talíře s mikroskopickými dávkami masa i příloh a to už mi tedy v kombinaci s tou cenou nadzdvihlo žluč natolik, že jsem odešel aniž bych si objednal. V hospodě ve Velké Bíteši, kam jsem zavítal dík hladu a zácpě na D1, komentoval podobné praktiky jeden bodrý venkovan slovy: „Kluci, bacha! Zase vane vítr od Prahy!“. Doplním ještě, že i přes ten vítr od Prahy, byly ty bítešské porce mamutí ve srovnání s těmi od pana Anošéfe. Zkrátka pan Anošéfe mě nepřesvědčil zatím ničím. A tak ho mé filtry ignorují a zatím opravdu nemám důvod na tom cokoliv měnit.

      Vymazat
    2. Každý v životě něco prosr... prošvihl.
      A focení? Technika už je dostupná každému a technologii se doučí za pár let. Grund je ale právě v tom - "když nevíš co říct, nech ho zasunutý". Problém s dobrými fotkami je v tom, že jsou jenom pro citlivé lidi. Běžné publikum (90%) to má rádo "standardní". Ani ne fotky, jako spíše velké domluvené symboly - ikony. Tyhle diváky dobrá, něčím objevná fotka zneklidňuje, ruší. Není to to, na co jsou zvyklí. A to publikum může být klidně skupina "autorů - kopistů" na nějakém fotowebu. Zažívám to v současnosti a je to strašné. Jejich vkus je zažraný hůř než špína. Ariel nepomůže. Kdo z toho těží jsou "pseudoumělci". Několika vnějšími znaky dokáží z jakéhokoliv záběru udělat Umění. A "kopisti" jim to baští.

      Éééch dubínuška...

      Vymazat
    3. Draku, v tom se shodneme. Když jdu do hospody, jdu se najíst, ne zírat na ikebanu na umazaném talíři.

      Vymazat
    4. Ano obuvníku, takhle fotím: tady jsem byl, tohle jsem viděl, tohle se mi líbilo. a zatím mě to baví. Ano, na takovéhle focení stačí "mýdlová krabička", ale se zrcadlovkou z toho mám "lepší pocit" (a taky se se zrcadlovkou dá rozumně fotit za podmínek kdy už to s "mýdlovou krabičkou dávno nejde). Ale je bestie těžká. A dlouhé sklo je ještě těžší.

      Vymazat
    5. Kapitáne, ale právě proto se s tou zrcadlovkou vláčím, proto, že fotí věci rychle se hýbající, které krabička na mýdlo nezachytne ani omylem a pak také proto, že při horším světle to pořád ještě obstojně fotí a to třeba i proto, že to má báječně světelný objektiv, případně se dá koupit ještě světelnější :-) Na fotofóra jsem před dobou dávnou zanevřel a dodnes mi to nemrzí a nelituji toho. Kocour to popsal ještě docela slušně, já bych byl ostřejší.

      Obuvníku, takže nejenom, že mu z huby lítají samé ošklivosti, ještě je to pěkná držgrešle ;-) Chlap ale má být velkorysý a přejícný, to ho šlechtí a zdobí. Když je někdo držgrešle, tak nemá mít hospodu, má si otevřít peněžní ústav.

      Vymazat
    6. Ano. Krabička na mýdlo je jen pro pocitové fotografy. Mně slouží oddaně jako deníček zážitků a je něco jako tužka,kterou píšu poznámky o životě. Je okamžitě k dispozici v kapse kabátu nebo v kabelce, a i s ní se dají dělat zázraky, které ohromují nejenom mě, ale i pár mých vyvolených. A má v sobě i kameru na hýbací obrázky. Heč. Pro mě má cenu chycených krásných vteřin! :-)

      Vymazat
    7. Astro, neproklínám, ani nezavrhuji „krabičky na mýdlo“. Když si člověk dobře vybere, tak při troše štěstí a za dobrého světla do dovede docela dobře posloužit svému účelu. A jak říkáš, má to tu přednost, že to nic moc neváží a je to pořád po ruce. Mně už ale pro tyto účely slouží mobil, který sebou tahám pořád a který k mému příjemnému překvapení dovede pro tyto účely posloužit docela dobře, takže klasickou „krabičku na mýdlo“ už sebou většinou nenosím.

      Vymazat
    8. Dráčku, mám mobil staršího data, fotí ale dobře, má v sobě i různorodosti technického rázu, a nechce se mi ho nahradit nějakou novotou. Slouží už roky a zaslouží si v pohodě u mě dožít, je to jako s pejskem nebo kočičkou, nevyhodíme je proto, že jsou starý. Když vím, že budu chtít NĚCO fotit, beru krabičku. Například do přírody i do města. Mobil má ale výhodu, že můžeš aktuálně poslat fotku kamkoliv. Je to okamžitá dokumentace, případně alibi? :-)

      Vymazat
    9. Astro, co to zrovna je, to už závisí na konkrétních okolnostech :-)

      Vymazat
  17. Tak tedy: Drak Prazsky15. dubna 2016 10:27:00 SELČ

    EK:

    A Vám by se snad líbil svět plný přemnožených tupounů, živených báječnými zákusky, tuhými za běžných teplot ale bez pralesů, opičáků a dalších zvířátek? Mně tedy určitě ne...

    ANO!! UŽ V NĚM ŽIJU A ŽIJU RÁD, KDYŽ UŽ ŽIJU, EŠTĚ,EHMEHM.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych zase pro změnu rád žil ve světě, kde by bylo beztrestné střílet jak pytláky, tak drancovače pralesů, ale mám smůlu, přemnožení tupouni to zařídili jinak.

      Vymazat
  18. Kruci to je jízda, a začalo to malou houbičku.

    OdpovědětVymazat
  19. Restaurace kde se já najím a rád se tam vrátím, no, není v Pr-Dr-aze.
    http://www.motorest-nucnice.cz/nucnice/7-Restaurace
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. EK, díky za tip, třeba ho někdy využiji. Říká se, že v Praze je draze, ale blaze :-) Nicméně i tady se dá vybrat restaurace či hospůdka, kde se velice dobře najíte a dá se to zaplatit. Vzhledem k množství provozoven a faktu, že se to v čase poměrně rychle mění, není někdy úplně jednoduché a snadné si správně vybrat, ale dá se.

      Vymazat
    2. Jak se to draho vezme. Já si občas chodím k Číňanům na "bóbika" pro oběd.Když nemám čas něco si uvařit, nebo prostě jenom aby byla změna. Mám tedy jednu provozovnu, kde už mě málem objímají a zdraví jako královnu. Asi mám protekci, protože mi dávají tak obrovské porce, že i na dvakrát je toho hodně. Źádná extravagantní jídla si tam nedávám - bóbika na žampiónech či na karí, nebo voňavé křehké kuře, to jedu kolem dokola. Doma si to případně zpestřím ještě nějakým salátem nebo vynikající japonskou sójovou omáčkou.Kdybych si tady v hospodě dala klasiku - vepřoknedlozelo, platila bych ne 8O, jako u šikmookých, ale nejmíň 150. Tak je rozdíl draho a draho. U bóbika je pořád narváno, nekouří se tam a má to atmosféru. Něžně hraje čínská hudba. V hospodě se vykuřuje, je tam cítit pivo a je tam chaotický randál. A nikdo se na nikoho neusmívá!

      Vymazat
  20. Ono to je taky o schopnosti obchodníka vuytvořit příjemnou atmosféru. Mám po cestě z Ústavu asijské bistro. Někdy je tam plno, někdy prázdno. Ale vždy se na mě usmívají - znají mě jménem. Koupím něco "do polystyrenu" požádám a dvojitou porci jedné jejich fantastické omáčky (tu mi neúčtují), donesu to domů (cca 150 m) dáme ti na talíře a najíme se se ženou oba. Porce tak kolem 50.- Kč. Ano, změna je dobrá, vyjde to asi tak co 14 dní, v létě i jednou týdně.
    Kvalitu neumím posoudit (já milovník bramborových placek, fazolí, špaget a podobných věci) ale pochutnáme si oba. A pak se umyjí dva talíře a dvě misky na salát a je po obědě. Ale hůlky nepoužíváme, natolik do východní kultury nezabíháme.
    [;>)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky nehůlkuju, kocoure, to bych se nenajedla. Kdysi byla v Praze jedna jediná "ČíNa" - ve Vodičkově ulici u Václaváku. Už nikdy potom jsem nejedla lepší čínu. Kolikrát jsem si tam odběhla z rádia na obídek. Když moje dcera studovala, našla si tam na léto brigádu,v kuchyni loupala cibuli, česnek a myla nádobí a samozřejmě omrkávala všechna kouzla. Zúročily jsme to potom doma při vaření.A nakonec jsme tam udělali i svatební hostinu dceři. Měla samozřejmě "protekci". Bylo to v roce 80. U stolu nás bylo 9 a jedli a pili jsme jako lordi. Celá ta hostina nás stála 1600 korun. I s alkoholem. Cena byla bez protekce. To bych ráda viděla dnes.

      Když teď občas čekávám než mi udělají moji objednávku, sleduju cvrkot. Bývá to kolem jedenácté hodiny, kdy ještě není takový frmol. Holky-číšnice sedí u stolu a mají před sebou misky s polívkou a v nich hooodně dlouhých nudlí.Hledím, jak elegantně valejí s hůlkami. Dovedou to velice obratně, nic nikam neupadne, nakonec zbytek tekutiny vypijí a jsou po obědě. Pak se nedivím, že jsou tak štíhlé.

      Vymazat
    2. S hůlkami to rovněž neumím. Proč také, když to umím s naším příborem? Nicméně na „činu“ si občas zajdu rád, ale jím to příborem. Většinou je to zajímavé a dobré. někdy rád zkouším jídla, co jsem ještě nejedl.

      Vymazat
    3. Astro, jejich hovězí s nudlemi sem měl včera. Nudle a maso vybral hůlkami, čistou polívku vypil. Beru to jako hru. Výzvu. Drobnou snobárničku. S hůlkami sice zatím nanacházím elegantně, ale najím se. Když už jsem k tomu dostal hůlky. Minule, jinde, viděli tuzemce, jsem k tomu dostal lžíci. Příště si přinesu hůlky. Bude legrace.

      Vymazat
    4. Atro, v roce 1980, kolik že byl průměrný plat? Kolik by to bylo v dnešní ch cenách?

      Vymazat
    5. Průměrný plat, SCHU? To si já už nějak nepamatuju. Moc to nebylo. Jestli teď je průměr asi kolem osmnácti tisíc?... Snad 12 set? Asi míň.

      Prosím tě, s tím číslem 16 stovek jsem se přepsala, bylo to 6 stovek. Úžasná láce. Jo a hůlky si nenos, všude by ti měli nabídnout jejich, ještě zabalené z fabriky,

      Vymazat
    6. Jednou , kdysi dávno jsem žila chvíli v Helsinkách a šli jsme tam do japonské restaurace. Všude jen svíčky, čili šero, exotika hudba. Objednávali Finové, my jsme nevěděli, co to bude. Tak jsme pokukovali s manželem a dcerou po ostatních, jak na to jdou a divili se tiše chutím které, nám přinášeli. Na závěr přinesli mísu čehosi tmavého tekutého, v čemž plavaly nějaké kousky masa či co. Bylo to takové celkem nijaké, houževnaté a nerozpoznatelné. Dojedli jsme a na velkém tácu přinesla číšnice nějaké rolády. Postavila se obřadně před dcerou, která byla nejmladší a jednu z těch rolád jí podávala. Dcera ji vzala do rukou a okamžitě s výkřikem ji hodila někam dodaleka. No, byly to malé froté ručníčky, abychom si mohli otřít ruce a pusy. Ale byly namočené v horké vodě, což, jak jsme dodatečně zjistili, vyvolalo opravdu dojem něčeho divného živého. Takže tam byl celkem poprask. A to poslední, co jsme jedli? To byli šneci!!!!!! Ještě dneska je mi nevolno, i když je dávno dokázáno, že šneci jsou potravina celkem dost zdravá a výživná :-)

      Vymazat
  21. Já také občas. Nemá cenu abych se o " čínu" pokoušel. Kdysi jsem ji klognil, jenže byla to "česká" a navíc tuze ucmuděná. To by nejedl ani velmi hladový Číňan. Oni to umějí připravit velmi rychle. Na obyčejné rozhicované wok pánvi bez superhyper vrstev. Na pořádném plameni. Vznáší se to na vrstvičce páry, v tom je fígl. Domácí sporák na to nemá výkon. A jak to nadhazují, žádné míchání. Když vezmu v úvahu všechny transakční náklady, vyplatí se to. Rád jejich hovězí polívku s nudlemi. V "lavoru". Dá se i hůlkami, co zbude, vypiju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, SCHU, doma dělaná čína není čína, i kdyby se jeden rozkrájel.Je to trapná napodobenina, ale to je v pořádku. Oni by taky neuvařili naši svíčkovou. A hůlky? Většinou stačí vidlička...

      Vymazat
  22. Právě jsem dovařila celkem obstojný hovězí guláš. Poněkud natvrdlé maso jsem musela povzbudit nakonec kuchařským trikem - přidala jsem do toho asi na špičku nože jedlé sody.Nijak to chuť neovlivní a povzbudí to maso. A při té vařbě jsem myslela na to, jak jsem ráda, že jsem se spletla, když jsem pochybovala o tom, že se vám do nějakého takového všedního tématu, jakým je vaření, nebude chtít. Ukázali jste se jako borci a mistři v oboru a tím jste u mě stoupli v ceně.

    Takže prosím kocoura, aby otevřel další rubriku - nevím, jak jsi ji nazval - hledala jsem ji a tím jsem si smazala všechno, co jsem napsala, takže teď musím znovu, což mě štve. Myslím tu rubriku "kecací" o všem možném. Ten notýsek s prázdnými linkami, které čekají na popsání. Chci navodit téma trochu rozsáhlé, kam se vejde spousta všeho.Sama nezačnu, začala jsem tím, co je výše. Ale ráda se připojím a poučím. Mohly by přijít i verše. I radost nebo smutek, kdo co má.

    Řekla jsem si, že když umíte tak dobře vařit, musíte umět popsat i věci lásky. Za chvíli květen zabuší do duši a tak se téma nabízí samo. Víte, co, je to láska?

    OdpovědětVymazat
  23. Jedlou sodu používám když to přeženu s kyselými ingrediencemi. Například v roštěnkách na víně. Ale i v tom guláši. Musí se tuze opatrně. A vedlejší efekt je, že, snad maso je měkčí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A dá se soda bicarbona použít i na natvrdlost duševní?

      Vymazat
    2. Kocoure, tak na to se bohužel použít nedá :-) Jedním z nejlevnějších léků na blbost je náboj do „devítky“, ale nesmí se to používat ;-)

      Vymazat
    3. Když „léčivo“ tohoto druhu zkusil použít Brevik, nedopadl zrovna dobře. Vůbec ho nepochopili...

      Vymazat
    4. Nedá, kocoure.To by ti lezly bublinky nosem i ušima. Tím jsem nechtěla říct, že ty jsi natvrdlý. :-) Soda funguje jen na natvrdlé maso v hrnci. A například sušené droždí funguje skvěle v zeleninových polívkách, když se přidá nakonec tak půl lžičky.Prohloubí plnost chutí. A kypřící prášek do pečiva? Do všech knedlíčků, co se dávají do polívky, ovšem též do masa na sekanou či karboše. Obé získá křehkost. Knedlíčky nejsou pumy a sekaná je velice vychucená.

      Těchto několik dobrých drobných rad přidávám zadara na závěr rubriky o vaření.

      Vymazat
    5. Astro, prapůvodně to sice o vaření vůbec nebylo, ale jsem velice rád, že se to k němu stočilo, přiklonilo s zůstalo to povětšinou u něj :-) A proč to uzavírat, tedy krom připomenutí si smutného faktu, že vše krásné jednou skončí a ty opravdu krásné věci, potvory jedny, mají jakousi ošklivou tendenci, mít krátké a ještě kratší trvání, nežli ty vyloženě ošklivé a odpudivé, nebo i jen nudné.

      Vymazat
    6. Astro, znamenám si, vyzkouším. Přiměřené množství droždí dodá jalové zelenině chuť "umami". Podle mé představy "kulatost".
      Aktuálně mám trápení s mladou svíčkovou, kterak jin nechat vyzrát a dobře naložit abych si pochutnal nejen já. Pro sebe dokážu minutku i z předního, užvýkám. Žena ráda well done, to je problém odhadnout aby nezpodrážkovatelo. Nakonec hodit svíčkovou na cibuli a uklohnit jako roštěnky se mi nechce. Navíc abych nezaprskal celou kuchyň, není to rádo viděno. Třebaže jsem relativně pořádný, avšak nebazíruju na tom, že sporák musí pořád vypadat jako nový. Jestli jednou budeme mít bydlení se zahradou, pořídím si polní kuchyni.

      Vymazat
    7. Ano, Draku, protože software je plně integrován s dvoušroubovicovým hardware. Blbost nelze odstranit bez odstranění nosiče.

      Vymazat
    8. Hovězí:

      Obuvníku, měkkost a použitelnost hovězího na minutky, stejky a další dobrůtky, je dána kvalitou plemene onoho kusu a také délce a kvalitě zrání, prostě kvalitou suroviny. Časování na pánvi může něco zkazit, ale zase tak moc ne, byť pravdou je, že propečený (well-done), je ze všech nejtěžší, ale řekl bych, že na konečném výsledku se surovina podílí z 85 - 95% a teprve zbytek je ovlivnitelný přípravou. Nejtěžší ze všeho je tedy najít si dobrý zdroj masa za přijatelnou cenu. Pak už to jde více či méně samo. Když je venku hezky, je vaření nebo grilování venku nádherné.

      Blbost hardwaru a softwaru:

      Začínal bych vždy osvětou. Teprve kdyby to nezabralo, přešel bych k tomu „fyzickému odstranění“, až jako té krajní možnosti. Ono když je předem známo, čím to končí, je stimulace k osvětě nepochybně mnohem lepší. Jeden americký armádní opičák, který cvičil stíhací piloty v Koreji těsně před ostrým bojovým nasazením si všiml, že se pánům pilotům nechce při cvičných soubojích s cvičnou municí manévrovat příliš ostře, protože pocity při vyšším přetížení nejsou zrovna hezké. Náš cvičící opičák se rozčílil a žáčkům řekl, že jestli se to nezlepší, zamíchá jim do cvičné munice každý 10-tý náboj „ostrý“. Začali poctivě dřít i bez toho, že by to musel udělat.

      Vymazat
    9. Není nad dobře udělané klasické roštěnky, s omajdou a knedlíčkem. Nebo španělské ptáčky mám ráda. Obé jsem už dávno nevařila. Vlastně jen proto, že nemám papiňák. Měla jsem tři, různých velikostí. Jsou v čudu a už se mi nějak nechce kupovat další.Šlo by to ale líp, to zase jo.

      Vymazat
  24. To máš naprostou pravdu, dráčku. Hlavně v tom, jak je to s trváním krásného a ošklivého...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Astro, panuje v tom jakási zlovolná asymetrie, asi jako mezi hmotou a antihmotou. Hmoty je drtivá většina, antihmota se občas jen na okamžik objeví, aby při kontaktu se hmotou vzápětí zářivě zanikla...

      Vymazat
  25. S tímto prosím opatrně, ne všechno a ve všem je zrovna zdravé, i když v určitém věku a zdravotní situaci je to vlastně jedno, že? Zda LUGER nebo pr. do. peč.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Kyp%C5%99ic%C3%AD_pr%C3%A1%C5%A1ek

    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano EK, jsme zpátky u toho, že nic se nemá přehánět a také toho, co řekl svého času už Paracelsus?, že o tom, co je lék a co jed rozhoduje dávkování.

      Vymazat
    2. EKo, nebuď tak eko. Prdopeč se dává odjakživa do koláčů a bábovek a všelijakého dalšího pečení. Bez toho by to moc nešlo. Jen se musí znát Míra. A s Mírou jde všechno líp. To mi připomíná, že jsem zapomněla na slib daný vnoučkovi. Musím upéct koláč. :-) To zase bude vonět barák!

      Vymazat
    3. Koukám, že se tu cituje z Wiki jako kdysi z Bible.
      Wiki - Bible dneška. Nebo Korán pro nevěřící.
      No a já musím ještě zradit Krista, zbičovat ho a ukřižovat. To do půlnoci ze čtyř kamer určitě nestihnu. Jedna je asynchronní - stříhám ji "na hubu".
      A potom spravit zvuk, titulky a menu. Pak pressing a autorizace.
      Na vypalování mám naštěstí lidi. Když do bude ve středu k večeru, bude dobře.

      Bavte se tu pěkně, děvucho a synci...

      Vymazat
    4. Držíme Ti palce Kocoure, ať se dílo daří ;-)

      Vymazat
    5. Dílo se daří určitě, známe ho, kocoura! Denně si na tebe vzpomenu, chcanechca, kocoure, když koukám na televizi. Tak něco nevyrovnaného nahromadě se jen tak neslyší. Tak jim předvěď, jak se to dělá!

      Vymazat
    6. Draku, v případě terapie "Luger" jse o kvantovou záležitost. netřeba dávka, stačí jediné kvantum.

      Vymazat
    7. Draku, kvalita hovězího...když se nezadaří, vymluvím se na to.
      Komplikuju si život. Žena si pochvalovala balenou sekanou z Lidlu, co jsem koupil jako nouzovku. Prý výborná. No, kalorie to určitě mělo, na studeno se to dalo, česnekem nešetřili, asi věděli proč, zvlášť kdybych před tím půl dne štípal dříví, ale... raději plnotučný tvaroh, kus dobrého pečiva, osolit. A já se trápím jak dobře udělat well done.

      Vymazat
    8. Obuvníku, ta kvalita toho hovězího, tedy celý ten řetězec toho, než se ta flákota dostane k Vám je veledůležitá. Je třeba aby to byl mladý zdravý býček, aby byl z toho správného „rodu” a aby byl dobře a správně krmený. Pak jde ještě o to, aby ho také správně „klepli“ a zpracovali a v neposlední řadě správným způsobem a správně dlouho ten flák masa „vystařili“... Když se tohle všechno neodehraje, tak se dobrý stejk prostě konat nebude i kdybyste se na hlavu postavil a vykonal 1150 rituálních obřadů před jeho přípravou. Zrovna tenhle týden přišel na návštěvu kamarád a grilovali jsme společně stejky. Nebyly špatné, ale ten můj kus masa byl při stejně pečlivé a dobré přípravě měkčí a lepší, protože mám lépe „obšlápnuté“ a „zvládnuté“ dodavatele. Jinak to byla stejná pánev, stejný člověk a stejný způsob...

      Sekanou mám rád, ale nechodím pro ní do Lídlu, kam chodím ostatně jen velice málo kdy, mimo jiné proto, že je to od nás nejdál. Co se sekané týče, buď se spolehnu na našeho řezníka, že mi to dobře namíchá on, nebo ho požádám u suroviny a namícháme si to doma sami. v obou případech je to mňamka, ale ta naše domácí je přeci jen o trošku lepší, asi proto, že to není na kšeft a vyrábí se to s větší láskou :-)

      Vymazat
    9. Tuhle bylo na tabuli před krámem řezníka napsáno velkým písmem:
      DOBŘE ULEŽELÁ ROŠTĚNKA

      Protože toho pana řezníka trochu znám, tak vím, že je to dívkař. Přišlo mi to legrační :-

      Vymazat
    10. Astro, s těmi dvoj a více smysly, je občas nad lidské síly se na něčem kloudně domluvit :-)

      Vymazat
  26. EKoBábovky(babišky)19. dubna 2016 6:43:00 SELČ

    Prdlačku milá ASTRO, od jaktěživo ne, teprve John Bennett Lawes v padesátých letech 19. století objevil proces výroby, a roku 1842 otevřel v Deptfordu první továrnu na jeho výrobu.
    I střelný prach tu byl dříve, z toho dovozuji, že válečná výroba je hybatel pokroku ne tak BÁBOvky (mám podezření že v té době již BÁBIš stál za vznikem bábovky) tak.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. EKo, ty jsi numero! "Odjakživa" u mě znamená, že od té doby, co peču. Bábiš je pro mě záhada. Takže chápu, že může mít něco i s bábofkou. Slovo bábovka vzniklo tak, že děti běhaly za babičkou a volaly - Bábo, udělej bábovku! To není na internetu, to nehledej, to jsem vymyslela já! :-) Vy jste všichni furt jen gúgl atp, ale sami něco vymyslet, to ne!

      Vymazat
    2. Já vymýšlím pořád něco, ale přeci nebudu všechny otravovat s každou kravinou, která mi zrovna napadne?

      Vymazat
  27. A ta BIBLE, pro mne je to, dobře poslouchej nebudu to opakovat: EK(c) zápočet zadání29. dubna 2013 7:55:00 SELČ

    - 4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Réééébusy nemám ráda, EKo. Kopyrajt ti přeju. Pochlub se, ať to máme bez hledání

      A dráčku - jaképak kraviny. Cos vymyslel teď někdy naposled významného?

      Vymazat
    2. Astro a vím já? Zapisovat si to nemám kdy a i kdybych to zapisovat chtěl, tak jsem na to příliš líný a zapomínám naštěstí pro mě milosrdně rychle :-)

      Vymazat
  28. Wiki jako moderní bible, to je dooost silný kafe, už jsem tam narazil na pár kravin. Schválně, až budete mít náladu a nebudete vědět co s časem, zkuste ji otestovat na něčem co znáte. Jako 95-98% nástřel asi jo ale ne víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bible ne ve smyslu pravdivosti Kapitáne,
      v Bibli je těch nelogičností a pitomostí hrubě mnoho, nehledě na to, že Bible popisuje děje, které se nestaly nebo staly úplně jinak, ale v počtu odvolávek na jakoukoliv "svatou knihu". Oni i ti muslimové mají svůj Korán. Nebo třeba spisky Marxe, Engelse a Lenina. Nebo Rudá Maova knížka. Atd.

      Vymazat
    2. Wiki 100%-ně spolehlivý zdroj není. Nejsou to ale ani taková veledíla, jako je třeba Encyclopædia Britannica, nebo Ottův slovník naučný. Na to, jakým způsobem je ta Wiki pořizovaná a spravovaná, je to zdroj překvapivě kvalitní, aspoň pro mě. Co si ale budeme povídat, pořád je mnohem lepší, odkazuje-li se někdo na Wiki, než když se odkazuje na Bibli, Korán či Maovu Rudou knížku...

      Vymazat
  29. Aaaaech, chcanechca to přejít nemohu.Na tuto otázku ASTRY, "aképak kraviny. Cos vymyslel teď někdy naposled významného?" je jediná EKo odpověď: nic tak oduševnělého jako sypání srágorovin do vaření jídla to bohužel nebylo, ani za házení hrachu pro skok na pírko za plot to nestojí, jen tento neuální ubohý komentář.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, EK. Tato odpověď se cení! Sypej si co chceš, kam chceš. A když nechceš, nesypej. A nebuď tak rezolutní, to je bezcenné. Je to fakt uboze neuálně neurastenické! :-) Ať si každý sype, nač má chuť. A taky trochu smyslu pro humor by neuškodilo.

      Vymazat
    2. Ahoj Astro, dnes, no vlastně přesněji včera, jsem testoval, jak je to báječné, když nemusím vařit, smažit a pařit já, ale když to zastane někdo jiný. Je to povím Ti báječné, ale i tam, kde nevaří ani zdaleka tak dobře jako já a navíc to zjevně bylo i z horších surovin, to přijde docela draho a když někde vaří líp než já a ze stejně dobrých a lepších surovin, přijde to ještě o něco dráž, ale bylo to výborné jídlo a k němu, jako bonus naprosto báječné červené víno, po kterém se cítím jako znovu zrozený. Zase je na světě dobře, konstatuji, že to stálo za to.

      Vymazat
    3. Ahoj, dráčku, to je fajn, že ses aspoň ty měl dobře. I když jsi zatajil podstatu radovánek.Zřejmě někdo smažil a vařil, a ty jsi pěkně pařil. Přeju ti radovánky, člověk si musí umět někdy udělat radost. Kdybych pila, taky bych si dávala červené, je syté a opojnější než bílé, i když to jsem mívala kdysi dost ráda.Ryzlinky byly moje, ale občas taky muškáty. Stýská se mi po tom, ale příroda je mocná, dala mi vědět, že to nejde. Po bouřlivých chemoterapiích kdysi, dalo mi tělo vědět, že víno už to určitě nebude. Chemie se v organismu změnila a šlus. Nejde to. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale spíš dobře. Nicméně závidím...

      Vymazat
    4. Astro, i bez vína, nebo dokonce alkoholu obecně, je na světě spousta krásných a báječných věcí. Zkrátka dokud to jde, užiji s ve střídmé míře občas i ten alkohol, až to jednou nepůjde, rád se ho vzdám. Musí hlavně aspoň trochu sloužit tělo, mozek a smysly, to je na světě to nejdůležitější, ostatní se od toho odvíjí. S těmi chemoškami, Jsi měla kliku, někteří a některé se stejnou nebo podobnou diagnosou už tu nejsou. Větší délka života si prostě vybírá svou daň, občas po někom sáhne „zubatá“ a zažije život ohrožující dobrodružství a často to má i následky, někdo má vyloženě smůlu a ani to nepřežije. Ty Jsi svým způsobem měla aspoň trochu kliku, tak si ještě užij, co Ti nebylo odepřeno. Víno je fajn, ale obyčejná modrá obloha s bílými mráčky a sluníčkem, je nádhera k nepopsání a i bez toho vína se dá ta nádhera vnímat a mít z ní radost, stejně jako ze spousty jiných obyčejných a zároveň neskutečně krásných věcí, které nás obklopují.

      No a já se budu muset dát do otravné a nudné práce, ale neudělat se to prostě nedá :-)

      Vymazat
    5. Je jasné, že když se člověk podruhé narodí, ví už přesně, co má jakou cenu. A když už je člověk na světě dlouho, není ani ta chemoterapie zapotřebí. Vyjde to nastejno :-)

      Jednou za pět let musím udělat povinné zdravotní kolečko, které stojí pojišťovnu tisíce.Letos to vyšlo na březen. Je to pět vyšetření, která hloubkově odhalují "všechno". Nejpříšernější pocit u toho je, že se okamžitě vracejí ty šílené vzpomínky ze začátku choření. Návaly stresu, chvilkové stavy zoufalství, bezmoc, tragické myšlenky...nedá se to popsat.

      Ale ráda konstatuju, že naše zdravotnictví je po téhle stránce velmi precizní. V každém z nás je ta choroba latentně zúčastněná, a my, co jsme její atak přežili, jsem zkoumání nejméně jednou za rok až do smrti. A samozřejmě při nějakém náhlém jejím výpadu, byť by to bylo jen nepatrné podezření, nastupuje péče okamžitá. Já sem v březnu vyhrála dalších pár let, snad. Ale hezký březen to doopravdy nebyl.
      Už je zase hej!

      Vymazat
    6. Astro, neprožívej to tak, ber to prostě jako daň za ty hezké dny, co přijdou potom. Já vím, že je za určitých okolností těžké zachovat klid a dokopat mozek k tomu, aby nepanikařil a případně ještě aby netahal při určitých příležitostech ven vzpomínky z Pandořiny skřínky, ale na druhou stranu, když se to povede, nejsou i ty nepříjemné okamžiky aspoň tak silně nepříjemné, jak by mohly být, když tomu člověk podlehne. To, co se Ti děje ve hlavě, je do značné míry ve Tvých rukách, tak nepouštěj kormidlo z rukou a zkus tu „ukočírovat“.

      Vymazat
    7. Správně. Užít každého dne. Každý je dobrý, třeba sebepršlavější.
      Astro gratuluju k úspěšnému absolvování technické prohlídky.
      Tak jako jsem před týdnem prošel s autem.
      Osobně se statečně vyhýbám a snažím se simulovat dokonalé zdraví v představě, že jsem zdravý dokud mi něco nenajdou. Tak se snažím aby nenašli. Tím, že se jim vyhýbám. Protože jak něco najdou, tak tohle a ještě tamto, a najednou z kypícího zdravím je "pacient". Fujtajbl. Ani nechci vědět jak nakonec zkápnu, jen aby to bylo co možná nejpozděj a v co nejlepší kondici. Snažím se shazovat, jenže tomu ty žrací debaty nedělají dobře.

      Vymazat
    8. Dráčku, jsi hodný, ale mluví z tebe jen teorie, praxe je jiná. Já už to "tak neprožívám", jen se to v člověku usadí a to nevymeteš žádnou silou vůle. A věř, že já silnou vůli doopravdy mám. Kdyby to tak nebylo, už bych tady nebyla. Nechme těch úvah, vaření bylo lepší.

      Vymazat
    9. Astro, jsem rád, že ze mě mluví jen teorie, protože některé věci je nejlepší ze všeho vůbec neprožít. Kdo prožije a přežije, zasluhuje když už nic, aspoň smeknout klobouk před jeho pevnou vůlí, vůlí žít a prací doktorů a klikou.

      Astro, vaření je bezva věc, jenomže, vaří se abychom jedli, nositelem chutí jsou tuky, po těch se tloustne, kdo tloustne má nadváhu, za tou následují zdravotní problémy a jsme zpátky u doktorů, lapiduchů, špitálů, pevné vůle nežrat atd, atp a tak dokolečka :-) Ale v podstatě je to příjemné téma, byť jsou na světě i jiné věci, než jen papů a hopkání kolem něj :-)

      Obuvníku, jak staré je to auto?

      Vymazat
    10. Draku, 1997. Připadal jsem si jako VIP, příjemně pokecal, vyslechl rady na co dát pozor, co pravidelně kontrolovat na podvozku a co v takovém případě chtít po servisu. Technická byla vždycky pohodová, ale tahle byla jako let v luxusní třídě. Pocit, že jsem si zaplatil ne buzeraci kvůli razítku, ale užitečnou službu.

      Vymazat
    11. To je Obuvníku úctyhodný „ročník“. Nejen že má „občanku“, ale už je to i volič :-) Na druhou stranu, je to vozidlo z období, kdy se ještě dělala pořádná protikorozní ochrana a pořádné laky a hlavně, kdy se dalo koupit auto s motorem a ne bez něj, jako jsou dnes, až na pár světlých výjimek, skoro všechna. Dnes koupíte nové auto skoro bez plechů, je to tak tenké, že se to musí ve výrobě svářet laserem, protože kondesátorové svářečky ty papírky místo plechu propalují. Protikorozní ochrana prakticky veškerá žádná, proč také, když není prakticky co chránit a proč. Napatlá se to vodou ředitelným akrylátovým lakem, ten krom toho, že je úplně k ničemu tak rovnou započne prvotní korozi a jako bonus se do toho strčí motor o mikroskopickém objemu, zato ale takový, co má vysoké provozní teploty a tlaky, takže má pak krátkou životnost a produkuje hejna kysličníků dusíku, což významně zhoršuje škodlivý tlak na životní prostředí. Svět je prostě v rukou nenažraných bezohledných hajzlů, co se naprosto vymkli jakékoliv kontrole. Držím palce, ať Vám to dlouho slouží, protože až ho budete muset jednoho dne něčím nahradit, tak to bude obrovský problém.

      Já to s STK dělám tak, že to dám do servisu, oni to „připraví“ a zajedou tam. Když je třeba servisáci mi pak okomentují, co jim řekli na STK. Na jedné STK jsem kdysi se 4-letým autem v roce 1999 byl. Bylo to děsné, protože ten mamlas tam tůroval motor asi minutu, pak řekl, že moc čoudí a že neprojde a najednou jsem slyšel jak se vypl autosytič, tak jsem dotyčnému mamlasovi poradil, ať to zkusí znovu a mamlas to zkusil znovu a konstatoval, že je motor v normě. Od té doby to raději nechávám na servisech, protože na tohle nemám ani nervy, ani čas. Asi to závisí především na tom, na koho zrovna narazíte. Mamlasů je sice drtivá většina, ale občas se poštěstí a narazíte i na myslící soudné bytosti, se kterými je radost si popovídat.

      Vymazat
    12. Draku, ano, je to ještě auto s motorem, patnáctistovka, šestnáct ventilů, proměnné časování, 85 kilowattů, průměrná spotřeba do šesti litrů. Nad sedm jsem se nikdy nedostal.

      Vymazat
    13. Obuvníku, 85 kW samo o sobě ještě nic neřekne, zajímavější je, kolik těch kW připadne na kilo váhy pohotovostní hmotnosti vozu, řidiče a nákladu a zda nemá pan řidič zbytečně těžkou nohu jak na plynu, tak na brzdě a zda je pan řidič předvídavý, nebo „momentální“ :-) Předvídaví palivo šetří, ti „momentálové“ se k němu chovají, jako by bylo zadarmo. Ono mnohdy je, spousta lidí jezdí ve služebním a je to podle toho „prasečkání“ u volantu víc než dobře vidět. U tohoto Vašeho vozu předpokládám řidiče rozumného a předvídavého, aspoň ta udávaná spotřeba tomu odpovídá :-)

      Vymazat
  30. Tak tak a pravda nic než pravda. Demence a neurastenie, neurózy. Jejími příznaky jsou střídání podrážděnosti a únavy, bolesti hlavy, poruchy soustředění, poruchy spánku a vegetativní obtíže z konzumace chemie servírované ve chrámech konzumu spolu s řetězením "výhodnýchů slev. Není co dodat, je to produkt prostředí, kdo odolal?
    4P

    OdpovědětVymazat
  31. Pánové,
    když jsme to tu ohnuli až k "PLECHÁČŮM" tak se zas tak moc nekasejte.
    Já jezdil s Oktávkou - tou starou! za 5,5 litrů. Tedy mimo město. Ale zase v kopcích. Můj táta za 7,5 a o dost pomaleji. Možná proto.
    Neutrál je pro mě hodně oblíbená rychlost. [;>))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S atmosférickým 1,9 TDI , r.v. 1995, s mechanickým vstřikováním o 77 kW jsem jezdil v kombinovaném provozu kolem 5,5 l/100 km.

      S 2,5 TDI s dmychadlem, r.v. 2001 a výkonem 130 kW a náhonem na 4 kola, se v kombinovaném provozu pohybuji se spotřebou kolem necelých 8 l. Výrobce mu pro tento druh provozu udává 9,9, takže zjevně je počítáno s „mometály“ :-) Protože z kopce brzdím motorem a na rovině když to jde také, tak dost ušetřím za brzdové destičky i kotouče. Trik je trochu i v tom, že jakmile se mi nepozdává tah při rozjezdu, podívám se, jak je na tom vzduchový filtr a když je na prd, vyměním ho. „Vrátí” se to poměrně brzy.

      Vymazat
    2. Když jsem měla asi 14 dní řidičák na motorku (dřív, než řidičák na auto, takže motoristka poměrně jen tak halabala), rozhodli jsme se s mužem, že pojedeme na Moravu, do Křenovic u Brna, kde byla naše dcera s babičkou na prázdninách. Cesta celkem dost daleká, ale na Jawě 350 to odsejpalo.

      Víkend proběhl a jeli jsme zpátky. U babičky jsme se najedli dobrůtek, což bylo příjemné. Ale. Když jsme se už dostali na dálnici, prohlásil manžel, že je mu zle a zastavil u pankejtu. Dál řídit nemůžu, sdělil mi mezi zvracením. No, musela jsem nastoupit já. Premiéra, zostřená tím, že se mě muž křečovitě držel, visel mi na zádech a co chvíli volal - zastáááv. Takhle jsme se dokodrcali do Prahy. Na nebi byly bouřkové mraky a když jsem vjela na první kočičí hlavy na kraji Prahy, začala čina. Liják, hromy, blesky, sténající chlap za krkem. Zastavila jsem. Sedla na obrubník a nebyla jsem schopná už ničeho. Leda tak brečet. Dojel to manžel, ale pro mě byly ty dvě stovky kilometrů zkouškou života a smrti. Nakonc všechno dobře dopadlo a od té doby jsem jezdila na motorce jako ďábel. :-)

      Vymazat
    3. Tak to Jsi Astro dobrá :-) Já se jen tak něčeho nebojím, mám papíry i na náklaďák, ale na motorku ne a ani si je nebudu „rozšiřovat“, protože z motorek mám docela respekt a jízdy na nich se bojím. Vlastně ani ne tak jízdy na nich, jako toho, že si až příliš živě dovedu představit, jak bych případně dopadl a co by ze mě asi tak zbylo, kdyby se něco vymklo nebo „podělalo”. U těch motorek existují mraky případů, kdy smrt je vlastně milosrdnější, než když to někdo přežije.

      Vymazat
  32. Kocoure, na neutrál pozor, volnoběh má spotřebu aby se točil motor a navíc poháněl agregáty. Při jízdě s kopce je lépe k pohonu toho využít kinetické energie od kol. Při brždění motorem se nad úrovní volnoběžných otáček zastaví přívod paliva. Není to jako u starých aut bez posilovačů, že šlo vypnout motor, vyřadit a jet "zadarmo" jak i já pamatuju.

    Draku, také šetřím, brzdy by měly sloužit prakticky jen pro zastavení. Je nerozumné přeměňovat benzín, tedy peníze, tedy svůj na ně vynaložený čas, na teplo. Jenže málokdo z ostatních brzdoplynařů pro tohle má pro tenhle "nesportovní" styl pochopení. K podebrání jim stačí, když pomalu dojíždím na červenou abchy místo zastavení případně jen přeřadit. Oni to musejí nahučet pod plynem aby zastavili a mohli protůrovat při rozjezdu. Aby měli pocit z dynamické jídy. Onehdy to jeden takový blb nevydýchal, protroubil mě, přejel do vedlejšího pruhu, dělal ksichty a gesta, nakonec musel zastavit, jenže padla oranžová, zelená, a než se rozjel, nechal jsem ho vzadu. Kolik lidí nechápe, že není významná okamžitá rychlost, ale průměr. Rád pohodě obětuju pár minut než abych to dřel. Často takového dojedu na první červené. Závodění mě nebaví, koho to baví, ať pálí benzín na okruhu.

    Svíčková dopadla podle předpokladu, mladá, nevyzrálá, po opečení sice pro mě kousatelná, ale žádný dort. Tak šla na cibuli, jalovec a nějaké další kořenící směsi a portské. Jako roštěná s rýží. Dobré.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obojí je pravda.
      I když z prudšího kopce brzdím (brzdíval jsem) motorem, protoře jsem už zažil přehřáté brzdy. Nepříjemný zážitek, stačil jsem zařadit, motor zařval jak siréna, takže jsem to dobrzdil prakticky na spojce. Ale nemusel jsem to naprat do svahu.

      Nicméně někdy to za zastavení motoru nestálo. Neutrál - to byla právě ta jízda po +/- rovině. S tím těžkým autem jezdit brzda/plyn by byla neuvěřitelná krávovina.
      Z Ostravy do Krnova mě předjížděli (krom autobusu a náklaďáků) všichni. Posledních 35 km na úzké horské silnici jsem je většinou předjížděl já. Oni neznali, kolik se přes kterou zatáčku dá jet a kde jsou velké díry. To já ano. Některé díry jsou tam dodnes - na stejných místech, Když ale víš kde jsou a co je za zatáčkou, jsi král...

      Na prskoletu CROSCO jsem stejně rychlý jako běžná výletnice s autem. Obsah motoru 37 ccm, maximálka 45 km/hod - ale do Krnova dojedeme spolu. Nahoru jim na motoběžce ale pochopitelně nestačím. Nevadí, zas tak moc nespěchám.
      Objevilo se tu elektroauto s dojezdem 180km za snesitelných 300 000.- Kč. Vyrábí se přímo v Ostravě. Když vyřeším ustájení a nabíjení...
      Zeptám se na zkušební jízdu. Začínám se viklat.
      [;>)

      Vymazat
    2. Kocoure, na jednu stranu, než si pořizovat auto, které je po provedení „downsizeingu“, neboli snižování objemu a váhy prakticky vzato bez motoru, tak to už snad raději elektromobil. Jenže zjisti si nejdřív něco o jeho bateriích. S bateriemi na palubě, to může mít jeden při bouračce zároveň také odbytou rovnou i kremaci s rozptylem. Zatím za nejbezpečnější palivo na palubě považuji motorovou naftu.

      Vymazat
  33. Draku, Honda Civic, asi třináct set kilo. Předvídavý...musím sávat pozor, poněkud roztržitý a náchylný ke zveveření. Proto rád jedu v pohodě aniž bych musel pořád na někoho regovat. Obtěžuje mě někdo už jen tím, že mimo dálnici mě při 90-100 předjíždí a nechtě mu musím věnovat trochu pozornosti. Nebo navíc vpředu není volno, nacpe do mezery, sníží bezpečnou vzdálenost a já musím brzdit protože on spěchá. A až na horizont je vidět, že takhle obskakuje a obšťastňuje všechny v koloně. Vnímám jako újmu už jen to, že mi tím vytváří nepohodu, že mě tím unavuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, to že je to Honda znamená, že ten motor tam je promyšlený a domyšlený, takže bude i spolehlivý a s rozumnými náklady na provoz. Na benzínových motorech pana Hondy se mi vždy líbilo, že mají silný kroutící moment, jaký je vidět jinak jen u dieselu. Těch cca 1300 kg vypovídá o tom, že pasivní bezpečnost toho vozu bude na dobu jeho vzniku a výroby spíš nadprůměrná. To je jen dobře. Konec konců Civic se s menšími obměnami vyrábí s haldami shodných dílů dodnes.

      Lidé jezdí blbě a bezohledně zároveň. Částečně je to kvůli blbé výchově, protože z rodin odcházejí děti, zvyklé brát ohled jen samy na sebe, v rodinách se už dávno neučí brát ohledy na jiné. Částečně je to tak proto, že je v autoškole nic kloudného neučí. Nevím, zda je povinná teorie jízdy a v jakém rozsahu, ale vím, že se v praxi vůbec nevyučuje, kde to pak mají „vzít“? Nadřou je tam jen testy a oblíbené trasy a „špeky“ komisařů. Zkušební komisaři z vysoka kašlou, pustí kdekoho a kdeco. No a částečně je to i proto, že dopravní policie na svou práci v podstatě kašle. Formalisticky čas od času podnikne nějakou monstr-akci, jako jsou velikonoční hony na ožraly, ale po většinu roku nejsou vidět a když ano, nic moc smysluplného nevykonávají. V mnoha oblastech našeho veřejného života působí zatvrzelí idioti, takoví, co nejenom že páchají kraviny, ale když jim třeba o nakonec nějak dojde, že to kravina je, zarputile na ní trvají. S takovými je jakákoliv naděje na zlepšení čehokoliv spíš sci-fi.

      Ta moje autíčka byla:

      1) Seat Toledo 1,9 D s hmotností kolem 700 kg, tedy ne zrovna bezpečné.
      2) Audi A6 2,5 TDI quattro, s hmotností kolem 2 tun, tady už se cítím mezi těmi magory o dost bezpečněji...

      Vymazat
    2. Draku, 137 Nm není mnoho. Musí se točit, maximálku má na 6800. Mým hříchem je, že trochu podtáčím. Stovka na pětku 2500. Někde kolem 4000 se otevírají další dva ventily, je to znát v tahu. Neužívám často, většinou při předjíždění, to také ne často, jen když "musím". 50-90-130 mi vyhovuje. Kvůli pár minutám na stopadesáti kilometrech se nepotento. Nejradši když si motor lehce vrní a svítí kontrolka ekono. Včera bral benzín, 22 litrů na 400km. Trochu město, trochu dálnice, většinou různé okresky. Ne, že bych musel šetřit, ale jen pro dobrý pocit soutěžím sám se sebou o nejlepší poměr cestovního průměru a spotřeby. Kdybych se nemusel přizpůsobovat podebrancům abych nevytvážel nebezpečné situace, jezdil bych i za míň. Při využití profilu terénu se dá ušetřit, jenže to znamená velmi nerovnoměrnou rychlost. Na dnešní dobu je to auto subtilní, pasivní bezpečnost nicmoc, ovšem stílůe pěkné auto s nadčasovou klasickou linií, sedan. Jízní vlastnosti motokáry vysoce převyšují mé schopnosti.
      Audi A6 ano, velké, bezpečné, čtyřkolka se hodí. Pro klidnou pohodovou jízdu je vhodné auto vzbuzující respekt. Tím je příhodné pro dnešní provoz.

      Vymazat
    3. Kocoure, než to, radši rozumnou ojetinu nebo i nové s klasickým motorem. Záleží kolik najedeš. Klasika, případně kombinace s LPG má výhodu, že vždycky natankuješ. Jenže u elektriky musíš moc počítat. z kanystru nedoleješ. Maximální dojezd se mi jeví přespříliš optimistický. při velkém šetření. V zimě musíš topit, v létě klimatizovat. Svítit furt. To všechno žere. Optimistických 180 s novými baterkami se smrskne pod 120, až se baterky unaví tak míň. To znamená operační dosah tam a zpět 60-70 km. Pro denní dojíždění do rachoty Ostrava -ololí. Ale na žádné spanilé jízdy. Přidej k tomu rezervu a zjistíš, že dál dojedeš na svém dvoukolém bzíkadle. Ano mně se elektrický pohon také líbí, jenže kapacita baterek stále nízká, dojezd malý, možnost dobití řídká, dobíjení dlouhé.

      Vymazat
    4. Obuvníku, nadčasově krásné elegantní linie zbožňuji, zejména když se kolem mě začínají ve větší míře vyskytovat nové vlny módního nevkusu. A že jich za posledních 10-15 let bylo... Já si pak pohledem na ty hezké, prosté, nenápadné a zároveň elegantní a proto vlastně nadčasové linie, spravuji chuť.

      Obuvníku, ekonomický styl jízdy, kdy se motor zbytečně nehoní od otáček, je mi sympatický, mimo jiné třeba i proto, že to vyžaduje slušnou zkušenost, co ještě si mohu dovolit, aby mi to u motoru pořád ještě „prošlo“. V tomhle ohledu je ten větší objem víc tolerantní, takže je to snadnější.

      V zásadě by se mi elektromobil líbil, ale těch „ale“, kvůli kterým bych si ho zatím nepořídil je hodně. Někdy také ujedu v jednom kuse i něco kolem 1.500 km. Všechno se to tedy „točí“ především kolem baterií, dobíjení a dojezdu. Rozumně by se to asi za stávajícího stavu technologií dalo řešit hustou sítí stanic, kde by se daly baterie vyměnit ihned za jiné, nabité. Člověk by je nevlastnil a platil by jen spotřebované kWh. To by vyřešilo většinu moderních nectností moderních elektromobilů. Jenže zatím nic takového neexistuje. Zabudování elektromotorů přímo do kol by velice zjednodušilo konstrukci. Spousta věcí se dá uhlídat a uřídit elektronikou, odpadla by tak spousta dosavadních mechanických „hejblat“. Mít „čtyřkolku” by vlastně nejednou bylo velice snadné. Uvidíme, kudy se ubere vývoj. Zatím je to spíš hračka na pojíždění po blízkém okolí, než dopravní prostředek, který by šlo brát nějak vážně, ale není všem dnům konec, vývoj jde dál.

      Vymazat
    5. Ano draku, elektromobil by se mi taky líbil, ale zatím je to hračka (resp. věc pro specifické použití) na blízké až střední okolí. Taky jsem zvědav kam se vývoj hne, ale elektromobilu s baterkama moc šancí nedávám. Vezmi si, že v baterce je to vlastně obdobná reakce jako hoření, jen ta transformace energie není omezená termodynamikou. Ale zase si k palivu s sebou vezeš okysličovadlo, prostředí v kterém reakce probíhá ( elektrolyt ) a možná ještě další svinstva aby reakce byla reverzibilní a moc to všechno v čase nedegradovalo. Nemyslím si, že se poměr hmotnost/energie u baterek v budoucnu zvedne o víc než o 50%, byť se budou prezentovat kdovíjaká revoluční zlepšení. A s energetickou náročností mezi 10 - 15 kWh mechanické práce/100 km pro přibližovadlo typu osobní auto se toho asi také moc nezmění. Nevidím u samohybů na baterky nějaké podstatné zvýšení dojezdu. A ještě výroba baterek. Ekologické dopady (+ energetická náročnost) + dostupnost surovin = CENA.
      Já osobně doufám (resp. jedinou šanci vidím), že se zadaří v palivových článcích - to by mohlo mít výhody spalovacího i elektrického motoru. Rychlé tankování, s menším vyrovnávacím akumulátorem nebo superkondenzátorem (anebo obojím) rozumnou dynamiku, přiměřený dojezd, rozumné emise a přijatelnou váhu (hmotnost). Ani to teplo v zimě by nebyl problém. Jenže to je ještě běh na hooodně dlouhou trať, nevím jestli má naše generace šanci dožít se toho v aktivní službě.

      Vymazat
    6. Inu ano,
      chtělo by to mít dvě pojíždědla. Na chalupu by mi to stačilo (100 km) i s rezervou (je to do kopce), tam to nabít ze zásuvky a zase domů. Ale tady v městě by byl problém: chtělo by to mít garáž s 230V/50Hz. Nabíjet to před věžákem z 6. patra - to je poněkud šílené.
      No a na ježdění dál než 150 km normální auto na benzín/naftu. ¨
      Ale zase: 100 km za cca 20.- Kč a to TICHO! při jízdě. I když moderní auta toho kraválu zas tak moc nenadělají.

      Jinak pro informaci: má to baterky olověné (Li-on by stály samy o sobě přes 100 000.-) takže zahoření a exploze nehrozí - ale je to dost těžké. (Nicméně stoupavost při plném zatížení (4 lidi) udávají 25%!).

      Kapitánův nápad jsem už taky před několika lety promýšlel - je to technicky vyřešené, ale - drahé. A vozit stlačený vodík pod zadkem - to by v případě havárky byl hotový Chalenger. Bylo by to jak opravil Drak i s rozptylem po širokém okolí. Ale aspoň bych nebyl mrzák. [;>)

      Hrozné je, že za celý můj život se v elektropohonech skoro nic řádově(!) nezměnilo. Když jsem měl asi tak 7 roků, po Ostravě jezdil děda na elektrokole. Baterky měl ve dvoukoláku za ním. Nabíjel prý jednou týdně.
      Mám o víc jak kopu let - a kdybych chtěl na elektrokole jezdit na chalupu, musel bych mít taky přívěsný vozík. Na kolo by vešly na požadovanou vzdálenost jen Li-Pol a přišly by na takových 70 000.-

      Tož to mi můžete klidně...

      Vymazat
    7. Kocoure,
      palivové články na vodík NÉÉÉÉ, tam si mosíš vézt i čistý kyslík jako okysličovadlo, běžný vzduch je pro ně jed, ale byla snaha i o PČ co žerou i kapalné uhlovodíky, dokonce snad i uhlí, a jako okysličovadlo jim stačí vzduch, jen nevím jestli už postoupily ze základního výzkumu alespoň k pokusu o experimentální prototyp. Pokud jde o pohonné baterky do 4kolového přibližovadla kterému by se zavřením obou očí dalo říkat auto s dojezdem s rezervou na kopce a stárnutí (pokles na 70%kapacity = jmenovitá životnost) 100km (což bude katalogově těch 180, nebo spíš 200), to vychází investičně na km zatím na násobky ceny benzínu, bez ohledu na to, jestli je to olovo, nikl nebo lithium. Ono to olovo, o co je levnější, o to je těžší, takže bytelnější konstrukce přibližovadla a ve výsledku dojezd od určité hranice moc neroste, ale zběsile roste váha a cena.
      A 2 vozítka? Pro většinu ekonomicky nereálné.

      Vymazat
    8. Kapitáne, zrovna že Ty si máš na co stěžovat. Máš ve svém Mobilis in mobili výkonné sodíkové články....

      Vymazat
    9. To se to kritizuje když sám si drandí dvacet tisíc mil bez nabíjení.

      Vymazat
  34. Draku, o motorkářích se přece říká, že jsou to dárci orgánů! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, jen se to říká, ve skutečnosti z nich zůstane většinou taková kaše a haše, že je to k nepoužití.

      Vymazat
    2. Dělají z ní ostravské klobásy a prodávají je pražákům.

      Vymazat
  35. Nadšení z eelkol končí většinou výměnou bat. Nejpozději druhou. Obecně jde o "snobský" úkrok stranou cesty k náhradě uhlovodných paliv podpořený píárkem firem vyrábějících el "auta" a kvokáním zelených. Nic se nezmění do doby nalezení nového druhu akumulace. Já už se nedočkám. Všem ostatním to upřímně přeji.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 100% -ně odpovídá mým poznatkům, EK.
      (EK jako ElektroKolo). Měl jsem půjčené, vzal jsem kalkulačku a spočítal dojezd. Byl o 1,5 km kratší než spočítaný. Ale u mě se jedná o obsedantní představu z dětství. O sen, i když vím, že nenaplnitelný. Pokud jsou údaje pravdivé. Pokud nejsou (častěji), o obchodnický podvod. Nebo o vějičku na snoby. V našem všenákupním a všezábavním parku Fukušima vystavují horská kola s motorkem za cca 100 000.- i víc. Dojezd (reálný) 40 km. Uvádějí třeba "až 190 km podle míry asistence". Takže: bude-li asistence 0%, dojezd bude nekonečný. Taktéž nekonečný bude strach nechat takové přibližovadlo před hospodou, třeba i zamčené. Zloději to umějí. A pak kolo prodají jinému snobovi třeba za polovinu.
      Ta minuta strachu za 50 000.- přece stojí, no ni?

      Vymazat
    2. A co nadelší štreky přívěs s elektrocentrálou? :-D

      Vymazat
    3. Ano, Kocoure, obsedantní představy z dětství. Jedna se mi splnila. Byl jsem samá baterka a žárovka. Spotřebu plochých baterek jsem měl úděsnou. Prakticky nic lepšího běžně dostupného nebylo. Kdeže NiCd. Ani z Bateria Slaný. To byl luxus pro průmysl a hlavně pro armádu. Tužkovka měla 450 mA. Obyčejné tužkovky vydržely prd a vytékaly. Alkalická, když už, v prodejně ve Vodičkově ulici stála osm korun. Za to byl oběd. Koncem sedmdesátých let. To ještě byly peníze.... snil jsem o něčem aby to svítilo, moc nehřálo a dlouho vydrželo. dočkal jsem se. LEDky. Ovšem v baterkách pro velké výkony žádný pokrok. LiPol jsou dobré, ale drahé a proto ne pro velké pohony. Palivové články, ano, použitelný by byl na metanol. To je zvládnuté, doplňování snadné. Jenže metanol ve spojení s blbým lidským faktorem je průser. Jako lecos užitečného ve spojení s blbým lidským faktorem. Jaderná energetika, o jak moc je dražší nebýt zlých blbců.
      Když už jsem to téma zlých blbců nakousnul, jak by byl svět úžasný, kdyby v něm nebylo pár procent blbých zlých lidí. Jenže je to tak uspořádáno, že je nepřípustné je zabít.

      Vymazat
    4. A proto jsou různé strachy, které ztrpčují život a zvyšují náklady na něj. Třeba strach nechat to přibližovadlo před hospodou. Velmi by takového strachu ubylo, bylo-li by to trestáno jako kdysi krádež koně. Ne, když už je nezbytí za to někoho zavřít a snažit se z něj převýchovou udělat nepálivou kopřivu a dopřávat mu luxus nedostupný mnohému důchodci.

      Vymazat
    5. Kola a elektrokola:

      Kvůli chmatákům si nechci pořizovat ani nějaké lépe odpružené jízdní kolo, natož pak elektrické. Zabezpečit ho proti ukradení výbušninou nejde, bohužel a jinak to skoro nemá cenu :-( A ano, vesměs jsou jak elektromobily tak elektrokola, tak elektromopedy spíš předražené hračky. Obecně mi ale tento náš národní „sport“ a „folklór“ nesmírně lezou na nervy.


      Akumulátory:

      Co přinese výzkum u akumulátorů se ještě uvidí. Jeden z intensivních vývojů se koná přímo tady na našem území a z toho, co říkali, to vypadalo, že to vypadá dík lepšímu pochopení fyzikálních a chemických dějů v akumulátorech na změnu výrobních technologií a tím pádem i slušnému zvýšení kapacity, počtu cyklů a pod. Čína se také snaží a Japonci a Spokojené státy jakbysmet. Uvidíme, co z toho všeho snažení vyleze nakonec. Nicméně objevení nějakého nového principu akumulace elektrické energie by opravdu „bodlo“ a to v mnoha oblastech.

      Palivové články:

      Skladování vodíku, aniž by hrozil výbuch je složité a komplikované. Tím pádem se cokoliv kolem vodíku jako paliva komplikuje, což je samozřejmě obrovská škoda. Možná, že by ho šlo dobře skladovat v pevném skupenství, tedy jako kov, ale i něco takového si určitě ještě vyžádá přinejmenším haldu výzkumu a piplavé práce, pakliže se to v dohledné době vůbec podaří zvládnout. Řešení spousty současných „bolavých“ problémů by to ale bylo a navíc z mnoha úhlů pohledu výborné.

      Vymazat
  36. Pro zloděje mám málo pochopení - ale aspoň se chovají logicky. Z rizika mají rychlý benefit. Pro koho nenám pochopení žádné jsou blbci. Ohrožují nejen sebe, ale hlavně své okolí. A blbci na vedoucích místech, to je teprve požitek. Kdyby to bylo možné, obnovil bych veřejné bičování - dereš. Nebo aspoň pranýř.
    Jenže ta naše lidumilnost...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chmatáci i blbci jsou problém, obrovský problém.

      Je-li blbec aspoň dobrák, dá se jakž takž ukecat a usměrnit, ale když narazíte na zlého blbce, tak na té blbosti zarputile trvá a o to je to samozřejmě horší. Překonávat zarputilého blbce je velmi vysilující, co si budeme povídat. Když narazíte na zlého a chytrého zároveň, tak v případě aspoň částečného souladu „zájmů”, se možná nějak dohodnete. No ale když k nějaké shodě zájmů či dohodě o neútočení nedojde, je to kolikrát horší případ, než obyčejný zlý blbec.

      Lidumilnost bývá velmi často spíš kontraproduktivní.

      Vymazat
    2. Skladování vodíku není nebezpečné. Jen jsou nějaká omezení pro používání v uzavřených prostorách, kde by se mohl hromadit, například v garážích. V tom se ale liší například od propanbutanu, který je těžší než vzduch. V nádržil auta není nebezpečný, velmi rychle uniká vzhůru aniž vytvoří výbušnou směs. Proto Hindenburg vyvybouchnul,ale shořel. Vodík lze skladovat v tlakové nádobě, kapalný v termosce, v hydridech a v mřížce krystalů (atom vodíku z protonu a elektronu je "komprimován" zabudováním do mřížky), pohříchu z kovů vzácných kysličníků. Poslední způsob se jeví jako nadějný, naprosto bezpečný a snadný, bohužel materiály jsou relativně vzácné a drahé. Energetickým problémem je nízká účinnost výroby vodíku elektrolýzou. Ani výroba z fosilních zdrojů není řešením. V případě vysoké účinnosti výroby vodíku rozkladem vody využitím nefosilních energetických zdrojů by vodík nahradil zemní plyn a k jeho dopravě by bylo možno použít stávající plynovody a rozvody. Další možností je výroba uhlovodíků z vodíku a atmosférického CO2, je proveditelná, jenže energeticky málo účinná, stejně jako (předpokládám) možnost výroby uhlovodíků přímo z vody a atmosférického CO2. Zatím není technologie zajišťující současně vysokou energetickou hustotu, vysokou energetickou účinnost, vysokou bezpečnost a ekonomickou výhodnost.
      Na druhou stranu, pokrok je, když jsou akumulátory vážící několik kg, které zajistí u lehkého dvoukolového vehiklu dojezd několik desítek km.

      Vymazat
    3. Jistě je to pokrok, ale zatím malý, nedostatečný.
      U Ostravy se buduje fabrika na nějaké akumulátory nové generace. Ceny prý budou skoro stejné, měrná kapacita (kWh/kg) 2,5 x vyšší. No - necháme se překvapit.
      (Možná se tu místo továrny kutá tunel na dotace. [;>/ )

      Levné, energeticky účinné akumulátory by totiž dodatečně opodstatnily všechny ty větrníky a solární pole. Což by byla rána pro uhlí, ropu a plyn. Řekl bych, že by to zcela změnilo mocenské poměry ve světě.

      P.S.: V USA se začínají projevovat negativa těžby plynu z břidlic. Hopří jim tam řeky i voda za kohoutků - rozpuštěný metan. A to celé je vlastně způsobeno americkou snahou se stát energeticky soběstačnou zemí nebo dokonce hegemonem v téhle oblasti.

      Vymazat
    4. Kocoure, že by u nás byli takoví géniové, kdežto v Tesla Motors a jinde blbci? Něco jsem slyšel o úžasně novém uspořádání struktury elektrod naštorc místo podélně což by mělo zvýšit plochu a kapacitu. Jak to, že na to před tím nikdo nepřišel? To šel kolem cimrman, kouknul a pravil "Dej to naštorc, milý (jméno si nepamatuju). A bylo. Jenže vždycky něco je za něco. Větší povrch znamená vyšší proudovou hustotu ve stejném objemu materiálu. Tenčí svody. Tenčí izolace. Moc se s tím vyvztekali u NiMh článků. Například tužkovky Sanyo 2500 mAh byly průser, životnost krátká, po málo cyklech jsi nabil a za pár dní prázdné. Eneloopy mají nominál 2000, nové černé 2700, ale méně cyklů. S prvními generacemi eneloopů byly potíže s životností a tvrdostí. A že by tak úžasně držely, to je scifi. Kus od kusu, už jsem třídil a vytřídil. Většina NiMh které mi prošly rukama, dopadla stejně. dtto velké mono. Za čtrnáct dní vytěkaly. Také kus od kusu. Zatím co víc než dvanáct let staré malé buřty neekologické NiCd - Sanyo Cadnica pořád drží. není až takové tajemství, že NiCd se stále vyrábějí a prodávají. Jen někde někomu, a pro něco. Pro kritické aplikace. Sice mají menší kapacitu, ale jsou spolehlivé, tvrdé a drží. Podobné limity jsou u jiných technologií. Třebaže materiály jsou pokročilejší. Dnešní skutečnost je taková, že velká kapacita, velký proud, velká životnost a nízká cena se nesejdou v jedné technologii.

      Vymazat
    5. Jenom nakukukukuju, jestli ještě hřmí motory. No, furt to jede. Tak si zase chvíli počkám. Pa, chlapci! Brummmmbrummméééééé Mám dva vnuky, slýchala jsem to mnoho let :o)

      Vymazat
    6. Nehřmí Astro, tiše bzučí. A vařečkovém téma už přece bylo.. [;>)

      Vymazat
    7. Obuvníku, jestli se jdenoho krásného dne sejdou v jedné technologii velká kapacita, velký proud, velká životnost a nízká cena, tak budeme mít z velké části po problémech :-)

      Astro, klidně zkus nahodit jiné téma, třeba se „ujme“ :-)

      Kocoure a také si myslím, že to „elektrické” téma nikterak neřvalo, spíš kultivovaně prošumělo a probzučelo :-)

      Vymazat
    8. No jo, já vím, ironiku! Chtělo se mi tuhle psát o cikánech, co tady pracujou v ulicích, ale vy jste začali vrčet, tak jsem vám do toho nechtěla skákat, abyste mě nepřejeli. Počkám si, až to bude pro mě schůdnější. Že bych já vařila nějak náruživě, to ani náhodou, to spíš vy jste se tady přetahovali, kdo líp a výš. Což ale bylo sympatické.

      Vymazat
    9. EKoPracujícímenšině28. dubna 2016 12:55:00 SELČ

      Bez výmluv ASTRO, prosím, . Tak kde je ta ulice ve které pracují ti emocionálně svébytní jedineci se zvětšenou tvorbou melaninu, ekonomicky marginalizovaní se sníženým sociálním statusem.
      Děkuji, se těším.
      4P

      Vymazat
    10. EKo, naše příspěvky se minuly. Jistě pochopíte, že zde nehodlám sdělovat světu, kde žiju.To není výmluva, to je pud sebezáchovy.Tamti oni sice mají všechno zvětšené, i hlasy, protože na sebe dokážou pěkně řvát, ale makali - žasla jsem. Mám dojem, že to je nějaká grupa, která chce dokázat světu, že cikáni dělat umějí. Leč - neměli pravděpodobně dobrý dohled stran techniky. Ty díry kopali fakt kvalifikovaně, ale stavební dozor někde zaspal.Byla by z toho pro některou televizi dobrá reportáž.

      Vymazat
  37. Ano, probzučeli jste kultivovaně, pánové, což jsem hodnotila, ale za mého babičkovství tenkrát se ječelo na plný pecky, tak jsem si dovolila nějak to "akusticky" zvýraznit. Tady to jináč nejde.

    To o těch cikánech je celý na hlavu, Dovolím si momentálně používat sleg,tématika to silně připouští.

    Jednou ráno, tak před deseti dny, stojíc ve svém arkýři a hledíc na tu nádheru, co tam pěstuju, padly mi oka na chodník, kde se hemžilo ve velkým chumlu dvaadvacet cikánů ve žlutých bundách. Dostávali pokyny od cikána v civilu odkud a kam mají vykopávat chodníky, nádherně před rokem vydlážděný. V životě jsem neviděla někoho tak makat. Nezastavili se, nikdo se neopřel o lopatu, jeli jak dráha od rána od sedmi do večera do dvaceti. Totéž další den. Třetí den byly dovezeny červený umělohmotný roury, krabatý, jak harmonika a tyto byly kladeny do výkopů. Pokaždý večer všechni kolem uklizený, zametený, označený. Vypadalo to, jako by tam dřeli Číňani. Byla jsem uchvácená.
    Samozřejmě jsem v duchu nadávala na tu "souhru firem", kdy jedna něco krásně dodělá, v tomto případě dláždění, načež za rok přijde firma jiná a ta to zase rozkope,
    Potrubí bylo položeno, jámy zasypány, udusány, přišli dlaždiči, naklepali zpátky kostičky, už ale nikoliv do pěkných obrazců, z toho mišmaše kostek udělali prostě pepito. Kdo by se s tím podruhý páral.

    Utekly další dva dny. Ráno jako obvykle hledím ve svým arkýři na kytičky a oka mi padnou na chodník. Tam opět obrovský výkop.Co bylo zakopáno je zase vykopáno. Všechno jako na samém začátku. Ve výkopu cikáni a dřou jako barevný, aby se dostali ke špatně položenému potrubí. To už mi nedalo, a když jsem vyšla ven, hodila jsem slovo s "hlídacím" cikánem. Chlapci tam zpomněli dát nějaký spojky. Takže roury tam sice byly, leč jen tak pro ozdobu rozložený a poté zasypaný. Je tohleto vůbec možný?????? Právě přijel náklaďák a přivezl nějaký další roury, Všechno se podruhé opakuje, jako v děsivým snu.To všechno se děje pod okny eldéenky, kde jsou starý, nemocný a umíraící lidi.
    Tuatam kolem projdou tři po zuby ozbrojený policajti. Chodí jich tu kolem poslední dobou nějak nápadně moc.

    Zítra prý v naší ulici nepůjde elektrickej proud. Všichni máme velkou radost. Že prý bude PRE něco opravovat. Jen doufám, že to nebude jako s těma chodníkama. Zkouším si nemyslet, že je to nějaká příprava na krušnou budoucnost, která nás čeká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, tohle už je teď cocela normální stav. Budoucnost už je tady a bude hůř. „Inkluze“ je ta poslední kapka, kterou se totální pohřbí a rozseká na hadry původně velice zdařilá a osvědčená idea všeobecného vzdělání, která se v našich zemích začala praktikovat kdysi dávno, ještě za Marie Teresie a kterou ani přes urputnou snahu nedokázal definitivně pohřbít ani prof. Nejedlý. Zato dnešní eurohujerní neobolševici tak učiní s pompou a přehledem. Otitulovanými dementy pak budeme zatápět v teplárnách a elektrárnách...

      Vymazat
    2. DB! (dobrý bože) Astro.
      Není třeba psát ve které ulici, už jsi popsala- červený umělohmotný roury, krabatý, jak harmonika, tedy kanalizační, LDN- kolik je jich v ulici asi, tři po zuby ozbrojený policajti- ti také nechodí všude, zítra prý v naší ulici nepůjde elektrický proud – od PRE- plánované odstávky, že, https://planovaneodstavky.cz/ Distribuce PRE chystá
      v období od 29.04.2016 do 14.05.2016 77 odstávek energie, https://www.predistribuce.cz/cs/distribucni-sit/stav-distribucni-site/, dej si do hromady sama s kanálama, LDN na proti, a vypadne ti i popisný číslo z katastru http://www.katastr2.cz/, vlasník, a pokud jde o spolek tak jména členů s adresou. OUOUOU!
      4P

      Vymazat
    3. Herdekfilek, EKotrapiči. Nejřív se ptáš, kde že to je, já ti slušňácky odpovím, a teď sem napíšeš recept na to, jak se to dělá, když chci někoho najít. Tady nás bydlí stovky, a všichmi můžou vidět to, co já.
      Nebudu se rozčilovat! Elektřina nešla asi hodinu hned dopoledne, já vychystaná na celodenní drámo. Cikáni už dovykopali a zase zahrabávaj. Jen doufám, že už je tam nacpaný všechno. Půl čtvrti duní dusotem těch tlouků, co se jimi zadusává zemina.

      A protože jsem vlastně na tebe naštvaná - nemilé EKo - tím končím! Neohlášeným návštěvám neotvírám a navíc u baráku nejdou zvonky. To je další indicie v EKohře na to, kdo je chytřejší.

      Vymazat
  38. Máš pravdu milé EK (elektronicky konspirační).
    Už se pomalu smiřuji s tím, že svět vidí, zdali mám naprosto čisté trenýrky a jaké barvy. Tak hledím, aby čisté byly. (Tohle je téma na celý článek - bez ironie a hysterie.)
    Nicméně jsou lidé, kteří raději vystupují "v převlečku". Slušivý kostýmek.
    A těm bychom radost kazit neměli. Zkratkou - tak jak to řekne Angličan, když omylem vejde do koupelnu, kde se nahá mladá dáma.
    "Prosím za prominutí, pane!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, vzpomínáš si na 5 pravidel ohledně ústního a písemného vyjadřování se za reálného husákovského normalisačního socialismu? S psaním na internet je to hodně podobné, jen je to dovedené k lepší technické „dokonalosti“. Nicméně dá se v tom „naučit“ chodit.

      Vymazat
    2. Tak to jsou jen veřejně dostupné zdroje, ty ostatní.............. Je to daleko horší a nebezpečnější než za komanče, nestraším jen upozo. Jeden čí nělkolik místních provozovatelů poskytujících připojení mne upozornil na několik dotazů ohledně několika IP a to týdně (oprávněných=zákoných) těch neoprávněných jsou desítky, uchuch-juch.
      4P

      Vymazat
    3. Kádrování a sbírání informací, neboli jak říkávali někteří „profíci“ „vytěžování zdrojů“, není nic nového. Dřív se kvůli tomu chodilo za domovnicemi, dnes za poskytovateli připojení. V podstatě to samé, jen o vývojový stupínek výš.

      Vymazat
  39. Četli jste, že Michal Horáček zvažuje kandidaturu na prezidenta? Dali byste mu hlas?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento fenomén já sám pro sebe nazývám zblbnutím ze sebe samého. Bohužel proti nejsou odolní ani poměrně inteligentní tvorové, tedy aspoň až donedávna jsem Michala Horáčka za takového považoval, teď už začínám mít určité pochybnosti, jestli jsem mu příliš „nefandil”. Na druhou stranu, není zrovna chudý a Babišovi to svého času také „vyšlo“, dokonce napoprvé víc než slušně. Takže předem bych ho určitě „neodepisoval”, ale myslím, že jestli se Zemanovi něco nepřihodí, tak že na Hradě bude i podruhé. A pak až by to mohlo být zajímavější a s většími šancemi na úspěch.

      Vymazat
  40. Astro, klidně třeba Bahňáka....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michala Horáčka občas zaregistruji.
      Už léta se mi tu a tam objeví v zorném poli. Je to člověk, který si rád hraje. Tu něco za pár set miliónků koupí a až ho to přestane bavit, zase prodá.
      Je výjimečně chytrý - zná lidi i teorii her. Takže by si naši republiku (presidentování) mohl i koupit. Tu ještě nevlastnil,. A až ho to přestane bavit, klidně nás prodá nejvyšší nabídce.
      A nevěřte tomu, že president je jen bezmocný podpisovač dekretů, milostí a kladeč věnců. Jeho vliv je možná větší, než se na první pohled zdá. Proto proti němu tak jedou. Nedělali by to, pokud by byl bez vlivu. [;>)

      Vymazat
    2. Horáček má charizma. Pro ženy určitě. Sice ho nešlechtí, že zapudil svoji starou ženu, když se mu na starší kolena přihodilo, že v něm vzkypěl zbytek testosteronu a našel si ženu mladou, ale to se stává i v jiných rodinách. Mně se líbí jeho poetika, cit pro češtinu, který vyjadřuje v textech svých písní. Jeho hazardní minulost je všeobecně známá. Kdo z vás ho nerad - a náhodou by se stalo, že by kandidoval - voleb se účastní více než padesát procent žen. Naději na výhru by tedy určitě měl. Nevím, kdo by byl jeho protikandidátem. Kdyby to byl někdo míň přitaživý, myslím že by Horáček velkou šanci měl :o) Nenadávejte mi za to, co jsem napsala. Mně je to v podstatě fuk!

      Vymazat
    3. Pokud si bude chtít Michal Horáček o místo presidenta zahrát, tak uvidíme, jak velké je jeho... charisma. [;>)

      Vymazat
  41. Co se týče prezidenta, nejlepší by bylo kdyby byl vybírán vždy na jeden rok losováním z registrovaných voličů. Podmínkou trestní bezúhonnost, alespoň středoškolské vzdělání, věk 20-70 let, přiměřený zdravotní stav. To by mělo stačit. Nastoupení do úřadu by bylo povinné, odmítnutí by bylo trestáno ročním vězením.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tímto systémem by se mohl obsazovat i parlament. Nemohl by být horší, než ten, který máme. Možná mnohem méně zkorumpovaný - na korumpování je potřebný čas.

      Vymazat
    2. Obuvníku, pro zasmání dobré, ale jinak je to nereálná blbost :-)

      Astro, to, že je někdo „gambler“, nadaný navíc značnou, byť poněkud „švihle“ orientovanou a zdatnou inteligencí a k tomu tedy ještě je dobrý hudebník a poeta, ještě vůbec neznamená, že by z něho byl dobrý president. Nicméně svět je padlý na hlavu a tak nikdy nelze zcela vyloučit jakoukoliv „šílenost“. Nicméně přiznám se, že zrovna tato představa mi spíš děsí.

      Kocoure, ústavně není ta role presidenta příliš silná, byť tedy ta přímá volba stojí za zamyšlení se nad tím, jak jí spíš posílit, než naopak. Hodně ale závisí přímo na osobě presidenta a lidí kolem něho, jak využijí to, co jim umožněno ještě v rámci ústavy a jak obratně se dostanou i za hranice onoho vymezeného prostoru. Uměl to svého času Vašek Havel a umí v tom velice dobře „chodit“ i Zeman, takže ať je podle ústavy oficiálně ta role slabá jak chce, tak její reálný vliv a účinek se nedá nevidět a necítit i za tímto vymezeným prostorem a je-li v úřadě „silná“ figura, je její vliv silný a sahá daleko za ústavou vymezený prostor, tak to prostě objektivně je.

      Co se našeho politického systému týče, mně by se nejvíc líbil vývoj směrem k přímé demokracii, spolu s osvětou a výchovou k ní. Jenže aby z toho neco bylo, muselo by nás takových být o hodně víc a i tak by to padouši neustále zkoušeli nějak zprasit, utlumit, zavrhnout, znectít a pokud možno navždy pohřbít...

      Vymazat
    3. Ještě jsem zapomněla aktuálně dodat, abyste dnes nezapomněli políbit své ženy či milenky, že aby vám neuschly.Taková uschlá žena nestojí pak za nic.:-) Mě nemá momentálně kdo líbat, takže mám smůlu. Ale já se z toho nějak vylžu. (Mezi námi, je to blbost, ale lid si na to potrpí). Líbat se má celej rok, žejo!

      Vymazat
    4. Uschlá, uschlá... Sušená dýl vydrží!

      Vymazat
  42. To jsem se pobavila. SCHuův nápad je přímo geniální, jeho smysl pro humor je nevšední :-) Gratuluju. Upřímně řečeno, mně je to fuk. Stejně neovlivním, kdo bude hlídat Hrad. Můžu si jen tak tiše snít. Líbil by se mi Svěrák, protože ho dobře znám už od mlada, a vím tedy, jak se "vyvíjel" v době temna, což je pro kralování v této zemi docela významné. Ale ten to nevezme, byl by blázen. A navíc, už je taky hodně v letech. Ale vypadá dobře, ne?

    Příští mocnář to bude mít dost horší než všichni před ním. Ve světě hoří nebezpečné ohně, souvislost s nimi je na nabíledni. Nějaký zakuklený padouch? Takových se o to bude rvát! Takže, počkejme si na tu taškařici, bude veselo!

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)