Prohledat tento blog

neděle 14. srpna 2016

Kopec zvířat

   V Ostravě máme zoologickou zahradu dost velkou. Druhou největší v republice. Takže se člověk dost nachodí.  Chodívám tam často a rád. Dokonce jsem si zařídil permanentní volnou vstupenku a vzhledem k tomu, že trolejbusem jsem tam za čtvrt hodiny a zadarmo - jsem už stařík a to je jedna z malých výhod stáří  - je to pro mě jen otázka času. A toho mám poslední dobou o něco víc, než když jsem ještě pracoval na plný úvazek. Pražská ZOO v Troji je co se týče rozlohy asi poloviční. Nicméně zvířátek je tam dost. Dost na to, abych se extra vypravil do stověžaté a zkusil některé z nich dostat do svého fotoaparátu. A případně i prodat. Tedy fotky, ne ta zvířátka.



Surikata. Tu si vyfotí každý.
   První den, v pondělí, jsem byl tak nedočkavý, že jsem dorazil skoro o hodinu dřív. Hospoda u vchodu na předčasné návštěvníky nereagovala, ačkoliv tam podobných nedočkavců jako já byly celé desítky. Ani zmrzlinový stroj nespustili. Inu - jejich kšeft. Před devátou se objevily dámy a mladík v pokladnách a po zakoupení lístku jsem mohl proběhnout turniketem a dát se rychle nahoru, dřív, než mě dostihne pestrý proud maminek s dětmi a babiček s vnuky a vnučkami. To znám z naší zahrady, kde nikdy nechodím v pátek, sobotu a neděli. 
Vypadalo to docela dobře až na to, že v polovině expozic se ještě uklízelo, pěkně pomaloučku, zřízenci si navzájem obsáhle líčili své zážitky z nedělního volna - a "zvířáci" byli ještě zavřeni v budkách.


Kasuár. Nechtěl se fotit

   Na focení v ZOO je třeba trochu času, tedy trochu víc, protože ne každé zvířátko je po ránu dobře naladěné, některé ještě snídají, jiné mají po snídani dopolední klid a tak mě ostatní návštěvníci za necelou hodinku dohonili. S kasuárem jsme si právě hráli  na schovávanou - když mě viděl, tak se ten podivný pštros se schoval za budku, když jsem se za budku schoval já, vykoukl ven, aby se podíval, kdo ho to ruší. Nakonec jsem při rychlém ústupu praštil objektivem do drátu od hromosvodu. Nic se nikomu nestalo, jen nový Tamron už byl tímto pokřtěný. 



   Takže mě babičky a maminky s dětičkami dohnaly, obklopily a zahlušily pištěním a vysvětlováním, které často bylo totálně mimo mísu. Hlavně mladé krásné maminky si ani nepřečetly cedulku u klece a občas hustily svým zvídavým dětičkám do hlavy úplné nesmysly. Neměl jsem chuť se jim míchat do výchovy a opravovat jejich soudy, jsem už starý morous. S pochopením jsem konstatoval, že Herodes byl velice moudrý panovník, protože za hodinu jsem už měl chuť vraždit neviňátka také. 


  Canon 7D se dvěma (objektivy) začínal být těžší a těžší a sluníčko pálilo víc a víc. Ale přece jen - některé výběhy byly bez skla i bez mříží většinou s přírodním pozadím, byla tam zvířátka, která v Ostravě nemáme tak jsem se snažil. Než jsem pochopil, jak se zvířátko zachová za několik sekund bylo pozdě a připravit si záběr moc nešlo. Byla to spíše taková "střelba krátkými dávkami na pohyblivý cíl". Vylezl jsem až nahoru k rozhledně, neodolal a vylezl až nahoru na věž, rozhlédl se po pražské krajině. které mě jako cizince moc nezaujala, slezl zase dolů a dal se druhou stranou kopce dolů ke slonům a podobné havěti. 


Leguán
   Se zvířátky bylo všechno v pořádku, moc víc jsem od nich ani nečekal. Co nebylo v pořádku byla moje stále narůstající misantropie. Nebo spíš misogynie.  Rodinky byly ponejvíc dvojího druhu. "Rodinka" se sestávala ze dvou až tří mladých, krásně nalíčených maminek ve vyzývavém oblečení, ke každé z nich příslušelo jedno dítě tak kolem tří až pěti let. Maminky dbaly na to, aby působily ladně a dítě měly jako doplněk k sobě samé. Děťátka byla většinou uniformována s maminkou. Pokud něco děcku vysvětlovaly, dělaly to jemně modulovaným hlasem s důrazem na správnou výslovnost. 



 Vzorné mladé matky. Ideální partie pro nějakého bohatého chlápka. Ale odpovídající milionáře jsem v ZOO nepotkal. Nebo aspoň nepoznal. Mladé ženy neustále někam telefonovaly a přitom modulovaly své hlasy do nesnesitelné medovosti. Když netelefonovaly, aranžovaly své nastrojené dětičky před klece a dělaly si s nimi selfie. Připadaly mi, že hrají v nějakém filmu, že celé okolí je prošpikováno skrytými kamerami. Až jsem málem začínal pátrat, kde je režisér té scény a kde ty utajené kamery jsou. 

   Druhý model rodinky sestával z maminky snad o něco starší, někdy s malým dítětem přivázaným k tělu šátkem podle domorodých zvyků z Afriky a podobných krajin. Nebyly nalíčené, nebyly pěkně oblečené a vlastně nebyly moc pěkné vůbec. Polodlouhé mastné vlasy. Trošku páchly potem. Myslím že se takovým ženám říká vařená nudle. 



Skromná svačinka. Brouček.
   Své děti krmily omytou nakrájenou zeleninou z krabiček, které za nimi nosil (patrně) jejich otec. Mladý obrýlený intelektuál s propadlým hrudníkem, řídkým plnovousem neurčité barvy, na hlavě často dredy. Poslouchal matku rodu na slovo, stál ve frontách na sodovku a předčítal informace z cedulek u výběhů. Tak nějak vypadají vegetariáni - nebo si je tak aspoň představuji. Ale je fakt, že jejich děti neměly žádné sušenky nebo podobné pamlsky, ale výlučně zeleninu z plastových krabiček. Komunikace v rodince se většinou odehrávala polohlasem, jako by to byli nějací spiklenci. 

   Dále v roli návštěvníků vystupovaly obvyklé typy babiček, většinou rázných, se svými vnoučaty, která dokázaly ovládat svým ostrým hlasem na pozoruhodnou vzdálenost a dědečků v různém stadiu stařeckého zdravotního rozkladu, kteří vyhlíželi hlavně stánky s pivem a opečenými buřty. Myslím, že měli obé od doktorů přísně zakázané.



Kdo ví, co je pod hladinou
   A pak pochopitelně menšiny, většinou cizinci. Skupiny malých úhledných Japonek se svými fotoaparáty, které byly většinou klasické, velké a asi dost drahé, které si prohlídky ZOO užijí patrně až doma. Přibrebentily k  výběhu, aktivovaly své drahé přístroje, vyfotily nejen obyvatele klece, ale i informační ceduli, aby věděly, co vlastně vyfotily a urychleně se přesunuly o klec dále. Byly neméně dvakrát rychlejší než ostatní. Asi proto jsou Japonci technologicky tak vpředu.


   Arabové tvořili skupinky o několika mladých mužích, kteří se nesli jako pávi, černé upravené plnovousy, zrcadlové brýle a krásné košile. Pořizovali si společná selfíčka u kdejaké cedule a byli doprovázeni buď staršími ženami v hidžábu, které se unaveně táhly za nimi s několika nedospělými dětmi nebo byli doprovázeni ženami evidentně mladšími, rovněž zahalenými, ale do hedvábí, pod nímž vyčuhovaly značkové džíny. Nápadné protisluneční brýle doplňovaly dokonalý vzhled muslimské mondény. Voněly drahými parfémy už na dálku. K těm se mladíci chovali kupodivu až téměř evropským způsobem. Připadali mi jako panoši, doprovázející princeznu v přestrojení. 


Gaviálové


   Rusové, Poláci a Němci chodili většinou v klasické sestavě - tatínek, maminka a dvě děti. Maminky vypadaly docela normálně, tatínkové pořád někomu dlouze telefonovali a děti měly občas divoké nápady vlézt zvířátkům do výběhu. Děti pobíhaly, trochu se postrkovaly a byly matkami napomínány, ať nedělají ostudu. Tu a tam se dávali do řeči i s babičkami a dědečky pražské provenience. Tyhle ale nejvíc zajímala zvířátka v klecích. Fotografovali většinou mobily.



   Tak tahle masa návštěvníků se valila kolem mě. Překážel jsem jim. Byli rychlejší, u výběhů se totiž nadlouho nezastavovali, ale o to víc pak tvořili fronty na jakékoliv jídlo nebo pití. Měl jsem pocit, že si zaplatili vstupné hlavně proto, aby si mohli vychutnat opečenou klobásu a pivo s výhledem na Prahu. 

   Z obvyklého předklonu při focení - pletivo i sklo výběhu musí být co nejblíž objektivu, aby se rozostřilo a nekazilo záběr mě začala jako obvykle za pár hodin bolet záda. Dost. Takže jsem si tu a tam musel sednout na lavičku do stínu stranou provozu. Po svačince (nesl jsem si ji sebou) jsem si zapálil svou cigaretu pro tento den. V tu chvíli se přiblížil obtloustlý český tatínek se dvěma dětmi a sedl si hned vedle. Když si všiml, že kouřím, tak polohlasem pronesl do prostoru, ale mým směrem "Hovado smradlavé!"  V trojské ZOO není zákaz kouření, jen v pavilonech a kolem bylo dost laviček, kde se mohl usadit i se svými holčičkami mimo mé dýmy. Ten odvážný čin neadresného výroku mě ale vyburcoval k tomu, že jsem se dost rázně postavil, že půjdu hulit někam jinam. Bolest nebolest. Ale pán neměl čisté svědomí a taky neměl patřičnou výšku ani váhu a  dal se na kvapný ústup a holčičky táhl za ruce sebou. 

Rezignovaná matka
Až pak jsem si všiml, že celou scénku z bezpečné vzdálenosti asi deseti metrů pozorovala jeho manželka. Pán s holčičkami odcházel, já si sedl zpátky - a jeho paní se při odchodu ohlédla a usmála se na mě. Asi měla svého muže přečteného.   
Pochopil jsem, že je čas odejít, že dneska celou zahradu stejně neprojdu. Že už mám dost. Tak jsem to po páté hodně odpoledne vzdal, šel zpátky k východu a pak na autobus, metrem na stanici Anděl a pak přestoupit na jiný autobus směr Dobříš.  


Gaviál
   Následující den, v úterý by byl, jak jsem doufal v  ZOO nejméně navštěvovaným dnem. Alespoň v Ostravě to tak platí. V Praze ale nikoliv. Lidí bylo ještě víc, než v pondělí a sejmout ty "zvířáky", které se mi nepovedlo zachytit v pondělí a toužil jsem je mít bylo ještě obtížnější. Když jsem zbaběle po poledni odcházel na schůzku s Drakem, bylo na digitálním počitadle návštěvníků u vchodu číslo přesahující 7 000. Některá zvířátka neměla náladu dělat mi opičky a ležela ve stínu, co nejdál od ječících dětiček a kárajících rodičů, jiná se fotila dost těžko, protože byl u nich nával, jako by něco dávali zadarmo. Ale povedly si nějaké ještěrky v pavilonu šelem a dokonce i gorily. Byl jsem nemilosrdný a když už jsem si vybojoval místo u skla, odmítal jsem ho jen tak přepustit pištícím dětičkám a jejich doprovodu. Raději jsem trpěl, že mě odstrkovaly a kopaly do kotníků.

   Jak jsem se tak potuloval po spodní části zahrady, všiml jsem si nenápadného pána středního věku, který fotografoval obrovským bílým teleobjektivem. Měl aparát na stativu (v ruce by se to asi udržet nedalo) a když jsem opustil nějaké "vhodné místo", okamžitě ho obsadil on se svým stativem. Měl by mít podobné obrázky jako já, jenom technicky lepší - to dá rozum! Ale nejsem si jist - já jsem obvykle odcházel, až když se zvířátko přestěhovalo na jiné místo výběhu a mačkat spoušť už nemělo žádnou cenu. 

   Po poledni jsem si řekl,. že nebude marné si cosi zobnout, protože ráno mi bylo líno si připravit svačinku. Obešel jsem kopec a našel jakžtakž volnou osvěžovnu. Bylo dost dusno, ale snad polovina z oněch sedmi tisíc se tísnila u stolečků. Ta ruská polovina. Měl jsem pocit, že by mi bylo lépe, kdybych rusky neuměl ani slovo. U výdejny jsem si přečetl nabídku a rozhodl se pro smažený sýr a hranolky. Tohle nikdy doma nejím, nechávám si to na stravování v neznámém prostředí, protože na smažáku se toho moc zkazit nedá. Vystál jsem frontu mezi ruskými rodinkami s dětmi, zkonstatoval, že Rus bez mobilu jako by nebyl a nakonec si odnesl na tácku požadované.  Nabízená cena byla necelých devadesát korun, skutečná byla o sto deset korun vyšší - všechno se počítalo zvlášť.  Ale sýr byl dobrý, hranolky křehké a tatarka nebyla zkažená. Když se mi po chvíli podařilo najít volnou židli, "izvinítě, izvinítě, jesť-li město dlja menja?, boľše spasíbo, gaspadá" usedl jsem a - a na stůl u mého talíře usedlo několik vrabců a zjevně požadovalo svůj podíl z oběda.  Takže jsem konzumoval oběd a krmil ptáky. Sýr jsem si ale nechal pro sebe skoro celý, o hranolky jsme se rozdělili půl na půl. O  moji Kofolu nejevili vrabci žádný zájem. 

   Po obědě jsem ještě jednou vylezl na kopec - neměl jsem nafocené ani zubry, ani bizony, protože v pondělí byli někde schovaní. Tentokrát nebyli, ale fotky jsou tak jak tak na nic. Zubři byli vyvalení uprostřed svého teritoria na zemi, bizoni zase stáli daleko vzadu kromě jednoho, který stál po kolena ve vodě a nehýbal se. Když už jsem usoudil, že tady vystavují vycpaného, protože jim na živého nezbyly peníze, mrskl ocasem. Za plotem se ozvalo obdivné zahučení davu. "Není vycpaný!" 

   U ledních medvědů seděla na zemi skupina Finek, asi nějaký turistický oddíl a hlasitě fandily medvědovi, aby skočil do vody. Když to za chvíli udělal, uniformované Finky jásaly a tleskaly. Netušil jsem, že mají tak dobrý vztah k ledním medvědům. Ale do medvědího výběhu není dobře vidět, sklo je něčím zašpiněné a fotit se moc nedalo. 





Čekání na lachtana.
Rusové jsou trpěliví.
   Nakonec jsem došel až dolů k lachtanům. Na rozdíl od roku 2011 se moc nepředváděli. Tedy vidět je nebylo skoro vůbec. A tentokrát jsem s sebou neměl jenom "krabičku na mejdlo". Inu - smůla.

   Ale to se už mi ozval Drak, že si pro mě jede k hlavnímu vchodu a současně přicházela bouřka. Všechny ty tisíce návštěvníků prchaly domů. Hotová evakuace. Pršet začínalo naštěstí pozvolna, pořádný slejvák nastal až poté, co jsem nastoupil Drakovi do vozu. Má ho naštěstí dobře utěsněný. Projížděli  jsme Prahou na jih a chvílemi gejzíry vody za okny připomínaly spíše jízdu motorovým člunem.  

   Domluvili jsme se totiž, že si někde ve vyhlášené hospůdce dáme dobrou večeři - ale to už je jiná pohádka...



Všechny fotky StK, Praha 2016

21 komentářů:

  1. Nádherné, postřehy přesné. Jestli volí dovolenkový program, navštívím ZOO na Hluboké. Manželka se půjde projít kolem rybníka....

    OdpovědětVymazat
  2. Milý kocoure, moc moc moc jsi mě svým vyprávěním potěšil a rozzářil jsi mi nedělní večer.Jsi vtipný, všímavý, děláš nádherné fotky a neděláš nic ze sebe, i když bys mohl. Doufám, že tyto tvoje vlastnosti tvoje žena důkladně oceňuje! Tím víc mě mrzí, že ses neozval a že jste mě nevzali s Drakem do party na kafe. Až zase přijedeš, určitě něco uspořádáme. Myslím, že ZŽ je taky Pražák a možná i EKáčko. Děkuju ti ještě jednou za tvoje hezké prožitky. Já byla v Troji v ZOO asi před deseti lety, když se narodila Moja. Už bych si to měla zase zopakovat, ale nemám pro to vhodně mladá voučata, která se nemají k tomu mít dětičky. Ještě jednu díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud připomínám "pražáka" tak se pokorně omlouvám. V tomto životě jsem lesní muž, vidlák, křupan, buran, kterému se propojil koníček s prací pro....(dosaď "kdo platí a neotravuje")...občas. Dočasně přeživší opatrný realista, pragmatik,neobdivovatel HOP OO a SB (svědci buřeše), přesně ten označený ElHalíkaremm jako hloupej lid. Tak dost, trochu mne to vzalo, pražák.
      4P

      Vymazat
    2. EK, znám hromady otravných idiotů a dementů ze všech konců republiky, ze všech možných kontinentů, zemí, států, měst či venkova. Podstatné je na tom jen to, že jsou to dementi a že geografické rozložení původu či místa trvalého pobytu se rozhodně neváže jenom a pouze na Prahu, Brno, Olomouc, Ostravu, Moskvu, Berlín, Paříž, Londýn či New York. Stejně tak se neváže výlučně ani na venkov. Je jich početní rozložení je více či méně rovnoměrné a spravedlivé a liší se to jen v detailech. Venkovští dementi ohrnují nos nad městskými, městští nad venkovskými, pražští nad ostravskými a brněnskými, brněnští zase nad zbytkem státu, atd, atp, mohli bychom dlouho pokračovat a konce té debility bychom se nejspíš nedobrali, protože na rozdíl od konečného vesmíru debilita nejspíš žádných omezení a hranic nemá. Místo narození si vybrat nemůžeme, kolikrát za nás okolnosti dost tvrdě rozhodnou i to, kde budeme žít. EK, všiml jsem si, že Jste docela inteligentní a vzdělaný pán, byť občas trochu svérázný. Nepřipojujte se prosím k té hromadě arogance a debility, co nemá žádných hranic, je totiž až příliš snadné se v tom utopit.

      Vymazat
    3. EKo, pokud tě to pražáctví vzalo gativně, jsem ráda, pokud negativně - to teda fakt nevím, co bych si měla myslet. Přece nikdo z nás většinou nemůže za to, kde žije, tím míň za to, kde ho rodiče počali, kam zasadili, kde ho matička porodila atp. Animozita proti Praze a Pražákům je všeobecně známá a mně nepochopitelná. Mají mě proto mít lidi za bezcennou občanku vlasti nás všech? Nebo snad nějak pozamenanou? Tomu já nerozummím, a všem, kdo mnou opovrhují, vzkazuju - polibte si šos. Jste maloduši! Pokud na problém nahlížíš gativně, je to OK. Jinak KO. Já lesní vidláky preferuju. Nedělám mezi našimi lidmi rozdíy.

      Vymazat
    4. Ekáčko, být "pražákem" není hanba.
      Ale taky to není žádná zásluha. Jenom nesmí považovat ostatní za vidláky. Takže být omylem považován za občana stověžaté je od "pražky" jednoznačně pochvala.

      Na druhé straně jsem se dočetl, že 20 000 pražanů je více nebo méně mentálně postižených. Praha má 1,2 milionů obyvatel, tedy každý šedesátý je trochu "jiný". Když náhodou narazíte v Praze na dva takové po sobě, začnete na Prahu pohlížet s podezřením.

      Ale jinde je to stejné. Náš kraj má +/- stejný počet obyvatel, jen ta průměrná mzda je tu o víc než 8 000.- nižší. No a co? Zase tu je o trochu levněji. [;>)

      Vymazat
    5. Znám, to, znám, celá rodina žije v PRAZE, až na mne, pomalu se za to stydím, že jsem jiný, no tak nějak....prostě dřevorost... Poznámky o nekultůrnosti, průměrnosti, zaprděnosti, drahotě, nicotě , nedůstojnosti, nedostatečnosti,venkova vyslovované rodinkou mne už jen, no prostě už mne nese...u. A pozor, děkuji za pochvalu, jen upozo: Normální (nebo Gaussovo) rozdělení pravděpodobnosti blbosti v ČESKOMORAVSKOSLEZSKU je spojité, rovnoměrně náhodné, až na ...... Slovo „normální“ se vztahuje k staršímu významu „řídící se zákonem, předpisem nebo modelem“. ANO ! Taktak W.
      4P

      Vymazat
    6. Myslím, že jsme si nakonec navzájem porozuměli. Výklad slov bývá někdy na internetu oříšek. A docházívá k nedorozuměním. K té "mentální postiženosti" bych jen dodala, hoď po mně kamenem, kdo jsi bez "postiženosti". :-) Chicht Kór my tady. Myslím, že každý z nás je trochu na hlavu, každý trochu jinak, ale každý krásně. V tom bývají skupiny lidí zábavné. Jen nebýt stejní. To by byla děsná otrava.

      Vymazat
    7. Astro, také doufám. Na rozdíl od hospody, kde se zpravidla scházejí místní, síť, to je cosi jako hospoda, ale poněkud kosmopolitnějšího charakteru, protože tam na sebe snadno narazí lidé, kteří jsou od sebe geograficky docela daleko a mnohdy i věkově, profesně a všelijak jinak. Proto je dobré neotírat se a ani nezmiňovat rozličné regionální odlišnosti, nelásky, nevraživosti a případné další pitomosti takovým způsobem, aby se to mohlo někoho z přítomných dotknout. Ostatně ono vždy je konstruktivnější zabývat se tématy, která lidi spojují a jsou jim společná, nežli těmi, kde je na 99% zaručeno, že to skončí nádhernou všeobecnou hádanicí, zvanou v síťové hantýrce jako flame war.

      Vymazat
  3. Kocoure dík za hezké fotky a hezké vyprávění. Některé věci mi připadají tak samozřejmé, že už je pomalu přestávám vidět. Chodíval jsem do ZOO rád, po povodních jsem tam víc jak týden „dobrovolničil“. teď už tam nechodím tak často, děti jsou už velké a mají svůj život a mě zase dost deptají ty hromady uřvaných tupounů, ať už jsou odkudkoliv, podstatné je, že jsou to tupouni, že se většinou neumí chovat a že řvou :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ta kategorizace kolemjdoucích není jen moje záliba. Chytá to i jiné lidi.
    Pokud to berete jen jako soukromou zábavu je to neškodné. Pokud začnete svým postřehům příliš věřit, často zjistíte, že jste vedle jak ta... ...borovice.
    Jednou jsem strávil cestu Pendolínem do Prahy s příjemným pánem. Odhadl jsem ho na běžného úředníka. Probrali jsme všechno možné, kulturu, mezinárodní politiku, náboženství. Dokonce i na namyšlenosti některých intelektuálů jsme se perfektně shodli.
    V Praze jsme se před nádražím rozloučili a vyměnili si vizitky. Byl to rektor jedné známé univerzity. [;>)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kocoure, domněnky jsou jedna věc, ověřená fakta něco úplně jiného :-) Také jsem si několikrát hezky naběhl, od té doby jsem o 2-3 řády opatrnější ;-) Vyrobit „botu“ je až příliš snadné, mnohem hůř se to pak dává do pořádku a často to ani nemusí být možné. Prořízlá papule je nebezpečná braň a proto je zapotřebí zacházet s ní opatrně.

      Vymazat
    2. Z domněnek se lze i poučit i na OSEL.CZ
      Androidi mají staré přísloví: "001 10011 0011 00110 0110 011001 1". Volně přeloženo nestůj a nežvaň, když jsi ve smrtelném nebezpečí.
      Kryton v seriálu Červený trpaslík.
      Já jen dodám, něčtěte srágory a jděte....
      http://jdem.cz/cbc437
      4P

      Vymazat
    3. Zachcechtat se po ránu nahradí i smetanu!
      Už dlouho jsem se tak brzy po snídani nezasmál!
      Ale nejde jen o odpůrkyně/zastánkyně - čehokoliv.

      To je sám život!

      Vymazat
    4. EK dík za odkaz, není nad rozkmit bránice a okolí :-)

      Jsem očkovaný, moje paní a děti také a nikdo si na nic nestěžujeme a je nám dobře ;-) Všichni jsme tedy těžce mainstreamové ovce! No a? Pivo si dáme když máme chuť a náladu na to, dát si pivo a počítadlo ani jeden vypínat nebudeme, potřebujeme ho na práci :-) Kontakt s odpůrkyněmi očkování na obskurních serverech nevyhledáváme a i přesto je nám docela fajn ;-)

      Vymazat
    5. Ten pokus o dialog s antiočkovacími čúzami byl dobrý, ale ten Jasnovidec na tom Zeitungovi, ten mi tedy dal :-D

      Vymazat
  5. EK, mně líbí moc celý ten web, manželce vůbec ne. Některá specifika některého mužského humoru majícího i několik vrstev, jsou nestravitelná pro některé ženy iritované jevovou - projevovou stránkou. Například zatím co mé okolí narado Pohlreicha, já některé jeho způsoby sdělování beru s nadhledem a vnímám obsah toho co říká a o co se snaží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, ten web a Pohlreich, to se prostě nedá porovnávat. Web se projevuje se vkusm a noblesou, zatímco Pohlreich je jejich ztělesněným opakem. Cítíte-li silnou potřebu poslat nějakého arogantního, debilního nadutce do kamsi, kde už záda dávno ztratila své jméno, tak to buď udělejte a ulevte si, nebo se na to vykašlete, když to udělat nejde a prostě se smiřte s tím, že to udělat nejde a hoďte to za hlavu. Identifikovat se zrovna s Pohlreichem není podle mě zrovna dobrý nápad.

      Vymazat
    2. Hostinský Palivec. Někteří ho měli rádi.

      Vymazat
    3. 1) Proti Pohlreichovi byl hostinský Palivec uhlazeným a laskavým kavalírem.

      2) Hostinský Palivec na koho neútočil, tím méně pak arogantně a agresivně.

      3) Čtu-li, co říká postava hostinského Palivce, čtu to rád a s potěšením, to se o čemkoliv co podniká Pohlreich opravdu říct nedá a to ani s obrovským sebezapřením.

      Pánové, nemíchetjte mi tu prosím hrušky s jablky dohromady. Ten tvor Pohlreich mi není sympatický a jenom těžko se na tom něco změní. Silně pochybuji, že by se Pohlreich změnil k lepšímu. Jak stárneme, tak některé povahové rysy se spíš prohlubují a zhoršují, nežli naopak.

      Pohlreich k stáru? Děkuju pěkně, mám ho plný zuby už teď! Díky, opravdu nechci! Ne, děkuji, ne, ani trochu...

      Vymazat
    4. U Pohlreicha mi stojí za to separovat obsah od formy. I v mnohých jiných případech, které jiné lidi odrazují. Třebaže leckdy hnoje je příliš a perel málo.

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)