Prohledat tento blog

neděle 28. srpna 2016

Pravda vítězí! Opravdu?






  Kdyby padaly hodnoty popularity Angely Merkelové tak, jak se píše v českých novinách, tak už je dávno v záporných číslech. Ale ona má podporu lehce pod polovinou, což je číslo, o jakém se většině českých i německých politiků může jen zdát.


Provokativní otázka: 

   Kdyby se v Německu dělaly průzkumy veřejného mínění někdy kolem roku 1933 - jakou podporu by asi měl Adolf Hitler?

A jakou podporu měl (a u některých Rusů dosud má) Josif Vissarionovič Stalin? 
Souvisí míra popularity nějak s kvalitou osobnosti? A s jejím významem třeba za padesát let?

=======================


Dobové tanečky kolem "zastropování důchodů". 



  Andy Babiš, ať už je jakýkoliv, tak správně konstatuje, že než "nekonečné" zvyšování věku pro odchod do důchodu dosáhne čísla 65 let, už tu bude čtvrtá vláda. Každá z nich má šanci jakékoliv rozhodnutí té dnešní změnit tak nebo onak. Takže nemá smysl se tím číslem zatím zabývat nyní.





  Ne každá profese reálně umožňuje dodržování tabulkového věku pro důchod. A navíc se realita  liší i podle dispozic dokonce v jedné profesi. Třeba balet - baletka končí kolem čtyřiceti let, sborový baleťák o pět let později. Prostě jednak už to nejde, rozcvičení bolí víc než se dá vydržet a hlavně tanečník už na jevišti "nevypadá".

   Takže odchod do jiné profese. Pokud se nestane baletním mistrem nebo pedagogem, musí "překopat" celý svůj dosavadní život. A čím poctivěji a na vyšší úrovni tančil, tím hůře se to dělá. S příjmem jde často citelně dolů a tak když se dožije starobního důchodu, který se počítá z příjmu ke konci kariéry nebude asi moc bohatý.


   Zpěváci jsou na tom o něco lépe, ale i těch se to týká - hlasivky už nejsou v perfektní kondici, ubývá proto nabídek hlavních rolí v prvním  oboru i možnosti hostování. Šéf, který chce mít soubor mladý a v kondici jim nabízí už jen místo ve sboru. A opět klesají příjmy a tím i důchod. Jistě, jsou i výjimky. Viděl jsem tančit Petra Koželuha, když mu bylo pětašedesát let. Proti o desítky let mladším kolegům tančil skvěle. Jen na tváři bylo vidět, že ho to stojí daleko víc úsilí. Ale to už od třetí řady diváci nevidí.

   Takových profesí je ovšem daleko víc. Havíři, huťaři, slévači valcíři ba i pokrývači a podobné profese, kde je důležitá síla, odolnost a třeba perfektní rovnováha přestávají svou profesi zvládat. Dokonce i když jsou zdraví. Ale i řidiči, piloti a další už ve vyšším věku už nejsou ve formě natolik, aby pracovali bezpečně a neohrožovali životy jiných i životy své.

   Nebo třeba zvukaři. Běžně mají v šedesáti letech 50% sluchu - a to mají pracovat tak, aby jejich dílo bylo vhodné i pro publikum středního věku.  Když jsem byl mladý, dost jsem se pozastavoval nad tím, že starší a zkušení kolegové z rádia míchali muziku s velkým přebytkem výšek. Nepříjemný, řezavý zvuk. Jistě, sluch slábne odshora a je třeba se pravidelně kontrolovat. Ale oni se poctivě snažili mít zvuk pěkný, barevný. Jenže ho korigovali na svůj slábnoucí sluch.

   Někdy sluch slábne pomaleji (a to je naštěstí můj případ) a tím pádem mohu pracovat  i v téměř sedmdesáti. Ale výšky od 15 kHz už neslyším, jen podle zkušenosti (a analyzátoru spektra) usuzuji, že jsou v pořádku. "Řezavý zvuk" naopak vyrábějí často moji o generaci mladší kolegové. Předpokládám narušení jejich sluchu při ozvučování muzikálů nebo jenom "špatný vkus", daný ozvučováním muzikálů, který navštěvují diváci, jejich vkus je podobný, formovaný posloucháním hudby pomocí sluchátek "špuntů". Krátce - nahluchlost. Ve svém věku bych měl být spíš spokojen a ne si stěžovat na hypertrofované výšky. Ale rozhodně není ta moje "ušní anomálie" běžná a nebude trvat moc dlouho. Za pár let se mi začne jejich způsob práce líbit.

   Takže pokud se vláda nerozhodne zvýšit odvod na důchod - bojí se asi hlasitého nesouhlasu mladých, kteří si neuvědomují, že jednou budou staří - tedy pokud dožijí a rádi citují klasika "Dědeček a babička nám ujídají chlebíčka!") měla by spíše než tančit zbytečné tanečky kolem čísel vzít rozum do hrsti a vrátit se ke stavu před rokem 1989. Odchody do důchodu opět rozdělit podle fyzických i mentálních schopností jednotlivých pracovníků potřebných pro vykonávání té či oné profese. Tanečníkům dávat důchody malé, ale včas, aby se neztrapňovali na jevišti a mohli si přivydělat nějakou jednodušší prací (kdysi byly téměř všechny rozhlasové techničky  - magnetofonistky) bývalými baletkami. Byly muzikální a byly schopny se bez problémů podřídit hudebnímu režisérovi nebo mistrovi zvuku. To, že měly zničené klouby při jejich práci nijak nevadilo. (Teď už tahle profese prakticky neexistuje. Točí se do počítače, který si dokáže mistr zvuku většinou obsloužit sám.)
Znám případ, že se se baletní sólistka přeškolila (sama!) na vynikající fotografku. Ví, co má její model udělat, aby dosáhla potřebného účinku fotografie. Zná dobře řeč těla. (To jí dost hodně závidím.)

   Tanečníci se zase často stávají vynikajícími maséry - znají z vlastní zkušenosti lidské tělo. A dobře. Ví, co bolí a co by mohli masáží uvolnit nebo taky poškodit. Absolvují před tím sice masérské kurzy, ale osobní zkušenost je nepřenosná a proto jsou vyhledávaní nejen bývalými kolegy a sportovci, ale třeba i úředníky s zády bolavými od sezení u počítače.




   Pak jsou obory, kde je vyšší věk výhodou - takový pracovník využívá své nastřádané zkušenosti a už tak nebaží po kariérním postupu. Tady patří lékaři, vědci, právníci, úředníci, manažeři, konstruktéři a jiní specialisté. Také třeba činoherci a výtvarníci. Kameramani, fotografové atd.

A pochopitelně politici...

   V  ostatních výše zmíněných profesích se bude nanejvýš vhodné řídit podle náročnosti profese a taky přirozených zdravotních dispozic pracovníka a zapomenout na nějaké statistiky a výpočty, platné "pro všechny" - to je pokus o jakési nesmyslné rovnostářství.

   Nezbývá než konstatovat, že ne všechno před "převratem" bylo špatně. Měli bychom umět si to přiznat a k těm rozumným věcem se pokorně vrátit. Není hanba se mýlit. Je ale hanba v omylu svévolně setrvávat.

============================


Mnoho povyku pro nic  aneb "kauza burkiny". 

   Myslím, že jakékoliv  zákazy "burkin" neřeší vůbec nic. Je to čirý populismus místních papalášů. Ovšem stát (samospráva) musí okamžitě a tvrdě zasáhnout při sebemenším pokusu ony koupací úbory komukoliv vnucovat. A nejen burkini nebo jiné oděvní zvyklosti, ale jakýkoliv cizí zvyk, který obtěžuje okolí. Islám tady nesmí mít větší vliv, než třeba rytíři Jedi (těch je v Kotlince prý více, než skutečných muslimů - zatím) nebo vyznavači Velkého špagetového boha.

   Tedy - věř si v co chceš, ale neotravuj s tím ostatní. A už vůbec jim svoji víru nenabízej nebo dokonce nevnucuj. Pokud ti to vadí, cítíš se omezen nebo urážen okolím, které nesdílí tvoji víru, máš nezadatelné právo se odstěhovat do míst, kde je tobě milé počínání obvyklé, do své kultury. Kamenování žen, shazování gayů ze) vysokých budov, vraždy ze cti... 
Neznečišťuj tu naši křesťansko-židovskou kulturu, stačíme si na to sami.


Poznámka:

Při koupání v oděvu dosáhneme i druhotného efektu - oděv si přitom vypereme. Stačí se mezitím namydlit. Slyšel jsem o jednom "slaměném vdovci", který se sprchoval ve vaně společně s dlouho nemytým nádobím.

I když:


   pokud burkiny ano, pak monokiny nebo koupání "na Adama" rovněž ano a nevykládejte mi tady nic o mravnosti nebo necudnosti. To je jen druhý konec spektra. A nemělo by nám to vadit, tak jak nám nevadí (nesmí oficiálně vadit) polonazí gayové, naznačující kopulaci na Prague Pride Parade  čili pochodu hrdosti. Bylo jich tam letos prý 10 000.  Praha má 1 247 000 obyvatel, takže gayů, leseb, bisexuálů, transsexuálů a jejich podporovatelů (kteří se možná trochu stydí za to, že se jim líbí ženské) tam bylo 0,8 %. Tedy 3,2% těch "jiných" se do průvodu nedostavilo. Mají recht. Co je komu po tom, koho chtějí mít v posteli. Ale kolik se o tom popsalo papíru a spotřebovalo písmenek na netu... A taky času ve "veřejnoprávních" médiích!


   Zglajchšaltovat všechno do nějakých norem a měřit pravítkem délku minisukní nad koleny - tuhle pitomost zažila má žena na střední škole před půl stoletím, naštěstí si páni / soudruzi? profesoři brzy uvědomili, že před studenty vypadají jako pitomci nebo dokonce zvrhlíci a délky minisukní nad koleny studentek si přestali přes ředitelský příkaz všímat.


==================================

Měřit jedním metrem. Nebo raději neměřit. Měří se časem samo.


   Vyvěsit na Hradě trenýrky a rozstříhat presidentskou standartu je prý docela fajn protest, happening a nanejvýš klukovina. 

   Dokreslit na volebních  plakátech politikům tykadla je už ovšem trestný čin.




   Z happeningu Konvičkovců na Staromáku se ten trestný čin pokusíme udělat. 
Jenže je to milí "sluníčkoví  soudruzi" mají čím dál tím těžší. Kdekdo má u sebe mobil, v mobilu kameru a videa lze velmi rychle rozvěsit po síti. A tak se lžím a manipulacím nějak zkracují nožičky. Pravda, ne všichni jsou ochotní nebo i schopní si relevantní informace vyhledat, někteří vezmou za vděk pouze předžvýkaným a podle požadavků věrchušky upraveným zprávám ve "veřejnoprávních sdělovacích prostředcích". Jenže i tam jim už šlapou i na paty soukromé TV stanice, jejichž majitelé mají jiné, věrchuškou a pražskou kavárnou nepodporované  názory. Rada pro rozhlasové a TV vysílání se sice "průsakům reality" do zpravodajství snaží bránit co se dá, ale marně. Důkazů je příliš mnoho a jsou rozptýleny po celé společnosti. Těžko se likvidují.

   Oficiální propagandě jsme schopni odolávat po čtyřicetiletém výcviku ještě docela dobře a učíme té schopnosti i své děti a vnuky. I když se zdá, že je to vůbec nezajímá, (aspoň tohle se nám snaží namluvit oficiální propaganda)  nakonec sami zjišťují, že nechat se obelhávat opravdu není moc dobré. Náraz reality pak bývá drtivý.

   O čem bych tu asi mohl mudrovat, kdyby chrabří žurnalisté nepsali tolik nesmyslů a lží. Kdyby neexistovalo několik zcela odlišných proudů propagandy a vše se řídilo jen selským rozumem. Nejspíš o tom, o čem možná budu psát zítra.  

37,5 kubických centimetrů versus 1491,3 metrů nad mořem 

12 komentářů:

  1. Ve vzoru demokracie a lidských práv, USA, jsou "burkiny" standardem. Coby koupací šortky. Kdo je ve sportovních, u zatím ještě za normální považované plavky, je tamními puritánkými obřezanými idioty, kterých je většina považován za úchyla. Tohle se šíří i k nám. Na jednu stranu holé zadele v prajdových pochodech, na druhou stranu tohle. Kombinace puritánství s obscénnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta rozpolcenost je v zámoří tradiční. Striptýzové bary a zákaz polibku ve filmu, který trvá déle než povolený počet sekund. Nahé dívky, které umyjí auto vlastní svlečenou hrudí a problém s několikavteřinovou nahotou ve filmu. Atd, atp.

      U nás jsou zase jiné roztodivnosti. Viz tykadla, trenky či Konvičkův happening. Rozdíl mezi dělnickým pozdravem zaťatou pěstí a nataženou rukou nacisty. Hvězda ano, hákový kříž (ani ten tradiční hinduistický) ne. Prostě ne.
      Jak pořád upozorňuji - sranda je to, sranda! O čem by se opsalo, kdyby těchhle "sporů" nebylo. Zaslechl jsem zprávy: Náš policejní ministr Chovanec asi nějakého ústavu) hází odpovědnost za Konvičkovic divadýlko na magistrát. Jak je Konvička humorista (dada) těžkého kalibru, tak je to mazanec. Zajistil si povolení, dodal scénář a nechal si prohlédnout repliky (hračky) palných zbraní. Neboli si s úřady poněkud vytřel... ...zašpásoval.

      Vymazat
    2. Kocoure, před pár lety jsem dostal nabídku jestli si takhle nechci nechat umýt auto. Od kafe na zasklené galerii bych pozoroval jak ona myje mé auto. No... nemusím se podílet na kdejakém úpadku. Jak daleko dochází neúcta k člověku. Jistě, je to byznys, je to služba, je to zboží. Ale ne pro mě. Často mám pocit, že jsem z jiného světa.

      Vymazat
    3. Jistě. Já si zase říkám, že člověk nemusí v životě zkusit všechno. Nebyl jsem třeba nikdy v bordelu. Taky jsem nezkoušel drogy - ani měkké. Jenom kofein a nikotin. Od alkoholu jsem se nakonec distancoval asi ve třiceti. Ne, že bych nepil vůbec, ale ty 2-3 velké vodky (ale kvalitní, ruské nebo finské) a cca dva litry piva ročně jsou zoufale málo. Kdyby takhle chlastali všichni, mohlo by se celé jedno odvětví zavřít a stát by byl bez lihové daně. Ostatně na tabákové si na mě taky moc nevydělá. Jenže je to nakažlivé - synáček je absolutní abstinent a nekuřák.
      Jak to ten stát bude dělat dál, když se tohle rozšíří. Asi mu nezbude než legalizovat mariánku. Nebo zdanit pokémony. Ale jestli už není pozdě...

      (To je pochopitelně humor. "Upravených" lidí potkávám spoustu každý večer. Intenzívních huličů je taky dost a to i té mariány - sice ji nehulím, ale tu vůni poznám na desítky metrů. Perník a podobné nepoznám - takhle upravený občan mi připadá spíše jako šílenec.)

      Vymazat
    4. Sice poněkud pánská debata, ale vměstnám se. Taky jsem v bordelu nikdy nebyla - ale doznám se, že bych chtěla být muškou na stropě a šmírovat osazenstvo. Tam se totiž musí odehrávat strašlivá spousta zvláštních lidských způsobů, tragedií i srandovních chvilek. Ono by možná stačilo znát aspoň jednu, co se tam nabízí, aby vyprávěla, co prožívá za skeče.
      No nic, to je jen taková poznámka.Ale my máme tady v domě slečnu, co se takhle asi baví. Pochopila jsem to po této příhodě:

      Jednou jsem čekala venku přede dveřmi do domu na vnuka, který pro mě měl přijet. Volal, že se někde plazí v zácpě, takže mi nezbývalo, než čekat dál. Začalo navíc pršet, tak jsem se přitulila k domovním dveřím, které jsem před tím zamkla, abych se potom nezdržovala. Stojím tiše, když někdo začne dveře domu zevnitř otevírat. Čekám, kdo vyjde. A on nikdo! Kouknu do chodby a tam taky nikdo. Zamkla jsem tedy dveře a čekala dál. Po chvíli se stalo totéž. To už jsem se šla trochu rozhlídnout po chodbě za roh. Nikde nikdo. Takže jsem dům opět zamkla. Stojím venku u dveří a tu se blíží jakýsi pán.Bylo zajímavé, jak dobře se na něm dalo poznat, že je to "polní pych". :-)
      V tu chvíli přijížděl vnuk a já už jen zahlídla ženskou ruku, která vtahovala pána do domu. Na to jsou praktické přízemní byty, ta ženská ruka tam bydlí. Stačí zaklepat na okýnko!

      "Huličku" jsem viděla jen jednou, tedy spíš účinky vyhulené marjánky jsem mohla sledovat. Šli proti mě kluk a holka. Holka se zastavila před řeznictvím, kde byly za výlohou cedule s názvy sortimentu v krámě. Prohýbala se smíchy, když slabikovala slova jako šunka, špekáčky, šíleně srandovní jí přišel taliján nebo jelita. Smála se nepříčetně, smíchy se málem svalila na zem. To byla tedy síla. Netušila jsem, co to s člověkem může udělat.

      Vymazat
    5. Život je pestrý, Astro!
      o, že ani Obuvník ani já jsme nebyli v bordelu vlastně nesvědčí o ničem. Dokonce ani o nedostatku pohlavního pudu ne.
      Jen je to pro mě jaksi "odtažité". Nicméně je ona instituce, ať už organizovaně nebo soukromě prováděná méně nebezpečná, než se "zaláskovat" do nějaké zlatokopky a třeba nechat svou rodinu na holičkách. Jedná se o čistou tělesnost za domluvenou odměnu. Tedy obchod. Musí být pro obě strany výhodný.
      Manželství, ať už oficiálně posvěcené nebo jen poctivě dohodnuté "bez papírů" je smlouva - a ta by se měla dodržovat.
      "...v dobrém i zlém!" Něco takového se slibuje v kostele nebo na Národním výboru, to je jedno. A je potřebné sliby dodržovat.
      I když je to někdy fakt těžké - a nemusí v tom být žádná kurva.

      Vymazat
  2. Také jsem nebyl v bordelu. Asi jsem sociálně zanedbanej...
    Alkoholických nápojů se obecně nezříkám. Dávám přednost kvalitě. Dobrému vínu, pivu. Na těch mi chutnají chuťová aditiva, alkohol není podstatný, jenže bez něj to nejde. Pitivo mám spojeno s jídlem a sportovním výkonem. Po hbitém výšlapu na Kleť do mě dvě vrcholová piva lokální výroby jen zasyčela. To bylo blaho! K tomu kančí řízky s bramborovým salátem. Bez výšlapu by takový požitek nebyl. Pošmáknul bych si i na chlebu se sádlem a cibulí. Nejlepším kuchařem je Hlad, nejlepším sládkem je Žízeň. Skrze alkoholické pitivo na mě erár nevydělá. Jsem protistátní živel. Představa, že bych denně musel pít pivo, mě děsí. Na pivo musím mít konštelaci. Destilát u mě spíš vytěká, než abych ho metabolizoval. Ještě mám třetinu flašky Finlandie, kterou používám k technickým účelům. S pocitem lehké výjimečnosti a protestu, protože kdokoli jiný by to vychlastal. Naopak ujíždím na přírodních nealkoholických žbrndách. Aktuálním pitivem číslo jedna je pro mě vychlazené plnotučné acidofilní mlíko smíchané půl na půl s vychlazenou ostrou sodovkou. Protřepat, nemíchat. Říz jak žiletka.
    Chronického perníkáře často poznáš podle vyhublého obličeje, vysedlých lícních kostí, propadlých tváří, nekoordinovaných pohybů. Klátící se větrný mlýn směřující ke své předčasné životní konečné.

    OdpovědětVymazat
  3. ANO, prvních jedenáct, ehm, že.
    http://jdem.cz/cc4mm5
    Absolventům ústavu, blahé paměti, bylo při studiu taktiky zdůrazňováno, že útočný (nejen) boj s úspěchem nelze vést „jen tak hala a bala“. Je třeba provést několik zásadních postupných kroků. Jednomu z nich se říkalo, to platí stále, průzkum bojem. A je to tu, kdo nevěří ať běží , ostatní si mohou trhnout nohou (nebo Fr. Hůlkou). Studujte, cvičte, trénujte. Není daleko doba kdy se Vám bude hodit vše co jste (doplň co chceš ). VB tě sleduje, chraň tě PB posílat návody nebo obrázky mailem, o těch ostatních sra……ách ani nemluvě. SvD.
    4P
    Ověřeno......přírodních nealkoholických žbrndách...... http://www.stara-dama.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. EK, prověřit sledování by šlo. Zřídit si další mailovou adresu, pod fiktivní identitou, a sám se sebou vhodně mailovat... Samozřejmě, že z různých IP, z různých strojů, pod linuxem. Má to jen jeden zádrhel.

    Už tak mám dost jiné zábavy... Hrabu se v dalším notebooku. Viděl jsem přenositelnější, a okamžitě zachtěl. Navíc po dovolené zavalený prací.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže smysl takového počínání? Když je to bez reakce, mám dvě možnosti - buď sledují a nevím o tom nebo nesledují. Takže zas nic nevím. Pochybuji, že by mi hned do kvartýru naběhli kukláči. [;>]]

      Vymazat
    2. Tohle na rozehřátí: http://www.ok.cz/iksp/docs/418.pdf
      Tohle na dohřátí: http://jdem.cz/cc4743
      Tohle si asi posílal: http://jdem.cz/cc4772
      4P

      Vymazat
  5. Smysl by to mělo v ověření, že to tak je. Jenže byla by to náročná a dlouhá partie. Předpokládám, že sedí. Jestliže naši, je to v pořádku. Problém je s těmi za louží, kteří si "národní bezpečnost" vykládají tak široce, že do ní zahrnují průmyslovou špionáž svých spojenců. Samozřejmě, že od nějaké částky. Míra utajování a ochrany by měla odpovídat míře zájmů. S tím co koupit maršálici na polívku nemusím dělat tajnosti. Ovšem kdybych chtěl...

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)