Prohledat tento blog

pondělí 8. srpna 2016

Překrásné staré stroje

Překrásný NOVÝ stroj
  Před pěti léty jsem se poprvé od dětství znovu dostal do ZOO v Troji. Měl jsem v Praze jakousi menší práci, "Internacionální baletní koncert" ve Státní opeře, a vznikl mi náhodou den volna. Nelenil jsem, prostudoval v hotelu plánek Prahy a jel jsem se podívat za "zvířáky".  Tehdy jsem měl sebou jen malý kapesní aparátek (dnešní fotomobily jsou o třídu nebo i dvě lepší), ale já se chtěl do ZOO jenom podívat, protože z dětství jsem si toho moc nepamatoval.  Způsob, jakým jsou v Troji udělané výběhy mě nadchl. V mnoha případech žádné mříže, nanejvýš sklo a často ani to ne. Příjemné , skoro přírodní pozadí - dalo by se fotit, kdybych měl pořádný aparát. Tak jsem se omezil na pár obrázků, které si odtamtud přinese snad každý - hlídkující surikaty a horské gorily. Ale už tehdy jsem si říkal, že se tam budu muset vrátit s něčím, co fotí o trochu líp než ta moje "krabička od mejdla". Mezitím jsem vymetl zoologické zahrady v Hradci Králové, v Lešné i jinde, jen do Prahy jsem se už nějak nedostal.


   Takže jsem využil toho, že snacha odjela studovat jemné finesy finštiny do země, kde se tak opravdu mluví a synek mě pozval, že mohu u nich klidně přespávat. Sice ne v Praze, ale v Dobříši - ale to je jen asi půl hodiny autobusem.

Pohon kyvadla (krokové kolo) na věžních hodinách
   A jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Syn byl u nás koncem července na občasné návštěvě a tak mě vzal hned  s sebou vlakem do Dobříše. Druhý den jsem se vybavil na netu informacemi a vyrazil. Ale zas tak moc se mi v ZOO nelíbilo. Nějak se pohoršily výběhy, ale hlavně tam byla strašná spousta lidí. Fotil jsem celý den od rána až skoro do večera a pak, značně uondán, se zajel do Dobříše vyspat. Druhý den jsem  vyrazil o něco později - ale lidí tam bylo ještě víc, než v pondělí. Navíc odpoledne jsem se dohodl s Drakem, že se osobně sejdeme a požvaníme. Navíc se schylovalo k pěkné bouřce, takže jsem byl nakonec rád, že pro mě Drak přijel až k k hlavní bráně ZOO a já mohl usednout do jeho dobře těsnícího automobilu ještě před vypuknutím průtrže mračen. 

Soukolí na tiskařském stroji

   Třetí den jsem uvážil, že pro tentokrát už bylo focení zvířátek mezi tolika lidmi dost a vydal se raději na druhé místo, které jsem před těmi pěti lety navštívil - do Národního technického musea. Tenkrát bylo čerstvě otevřené po rekonstrukci, bylo příšerné vedro a ve velkém sále nefungovala klimatizace. Jak jsem obcházel galerie všiml jsem si že naproti u motocyklů leží na zemi nějaký tlustší pán. Nehýbal se, jen nějaká paní v pestré haleně pobíhala kolem, občas ho popleskala po tváři a cosi vykřikovala. Patrně anglicky. Posléze tam zvolna došel zřízenec muzea a začalo se to hýbat.  Dorazili saniťáci, ale po půl hodině laborování nakonec pána odnesli na nosítkách se zakrytým obličejem. Tenkrát jsem byl taky hodně tlustý a raději jsem muzeum opustil, aby mě taky nemuseli vynášet. Dost by se nadřeli. Šel jsem tu příhodu raději zajíst do nedaleké hospody "U slepé kočičky". Mimo jiné - v Ostravě mám dvě hospody: "U kocoura"  a "U černého kocoura". Tu první jsem měl kdysi přímo za rohem. Vařili tam moc dobře, ale kdybych tam pravidelně obědval, nezbylo by mi už na večeře.

Vačky na tiskařském stroji - kolem roku 1900.
Tehdy ještě čerstvé noviny voněly tiskařskou černí.

   Ten den, ve středu, sice bylo taky dost horko, ale v muzeu už klimatizace fungovala správně. U vchodu mi sice ochotně dali slevu "pro přestárlost" (chtěli vidět občanku), ale za fotoaparát jsem musel zaplatit další stovku a za to dostal nálepku s povolením fotit. Trochu jsem si připadal jako James B. s povolením zabíjet. Měl jsem si nálepku se zeleným symbolem fotoaparátu nalepit na košili, ale tam vydržela asi deset vteřin a pak spadla na zem. Na futrálu aparátu nedržela vůbec. Chvíli jsem ji nosil v ruce, ale začala mi překážet a tak jsem ji zkusil nalepit na taštičku na rameno, kde nosím deštník a doklady. Kupodivu tam chytla a držela tak dobře, že jsem její zbytky omýval benzínem až doma v Ostravě.

   Jen jsem tak bloumal po expozicích s vědomím, že jsem často starší, než některé zdejší exponáty. Třeba domácí spotřebiče, vysavače, mixery, vařiče, fotoaparáty nebo malé motorky jsem často pamatoval jako "horké novinky" na našem socialistickém trhu. A teď už jsou v muzeu jako exponáty - a já tu jsem jen jako návštěvník. Ale na rozdíl od těch domácích spotřebičů stále funkční - i když ne tak jako za mlada. 


Šoupě na rychlíkové parní lokomotivě
   Nakonec jsem zjistil, že se mi nejvíc líbí detaily starých strojů. Tiskařské stroje, parní hasičské stříkačky, stará auta s řemenovým náhonem kol - tady asi vzniklo rčení "jdeme pěšky, spadl řemen", lokomotivy, věžní hodiny - orloje (některé dokonce v chodu).  Mezi bloumáním se mobilem ohlásil od vchodu Šaman, se kterým jsme se chtěli sejít už několikrát, ale vždy se naše cesty jako naschvál minuly. Když jsem byl v Praze, Honza Kovanic byl v Jizerských horách, když byl Šaman kousek od Ostravy, já se činil v brněnském Národním divadle a tak podobně. Tak tohle setkání nakonec zorganizoval Drak telefonicky. 

   Tentokrát to klaplo - poznal jsem Honzu hned - vypadá stejně jako na fotkách. Požvanili jsme chvíli přes zábradlíčko - mě nechtěli pustit ven, musel bych pak znova zaplatit vstupné a jeho zase dovnitř, pokud nezaplatí. Kromě toho, že jsem si ověřil, že mluví stejně jako píše jsem od něj dostal dárek - jeho cestopisnou knihu o Izraeli. I s podpisem a věnováním autora. Ale Šaman musel ještě cosi zařídit a audience najednou byla u konce. 

Jasná páka
na ovládání parní stříkačky
   Po tomhle příjemném setkání jsem dostal chuť na kafe. Nechtělo se mi do sklepní restaurace a hodil jsem minci do automatu v patře.  Polkl ji - a neudělal nic. Kafe mi neudělal, na korekční tlačítko nereagoval. Padesátikoruna v háji. Totiž ve zlodějském automatu. Dumal jsem, jestli to mám reklamovat, číslo tekefonu bylo uvedeno, ale zazdálo se mi to vzhledem k částce tak nějak neproduktivním. 
   U druhého automatu  jsem byl obezřetelnější. Házel jsem menší mince postupně. Ale až byla suma na displeji dostatečná, opět se nic nestalo. Tentokrát mi ale automat mince vrátil. Zdálo se mi, že dost nerad. Takže jsem se vydal do suterénu. V restauraci se nudil jediný číšník, který ani neodpověděl na pozdrav. Možná neslyšel, měl v uších sluchátka. Ale když přišel k mému stolu, začal mě vyučovat slušnému chování.  Na moje "Mohl bych dostat café laté?" odvětil "Dobrý den!!" Opakoval jsme objednávku a opět mě důrazně pozdravit. I pozdravil jsem ho také, pro jistotu třikrát a potřetí zřetelně opakoval objednávku. Donesl ji dost brzy (kromě mě v jeho podniku nikdo jiný nebyl). Raději jsem hned zaplatil. 

   Po vypití kávy jsem se vydal na další lov detailů těch překrásných starých strojů. S Drakem jsme byli domluvení, že se odpoledne stavíme kamsi na oběd a pak že mě Drak doprovodí na nádraží, a tam mi syn donese batoh s dalším foto vybavením. Kromě toho mě začala dost bolet záda - když se předkláním, je bolest jistota, nejisté jenom je, jak brzy. A já se při focení ukláněl každému krásnému stroji. Takže jsem vyšel před budovu a dumal, jakým způsobem se napravit na schodišti, aniž bych vypadal jako povalující se opilec nebo smažka. S Drakem jsme ještě při obědě něco probrali a pak už via Hlavní nádraží, rozloučení se synkem a žlutým vlakem do Ostravy. Za soumraku jsem si to už pěšky hasil domů - vlak mi totiž stojí jen asi půl kilometru od domova. V devět večer jsem už byl ve vaně.


Romantická instalace alchymistické laboratoře. 


  Něco jsem v Národním technickém museu v Praze nafotil, nějaké použitelné fotky mám i z Tróje - ale ty vyvěsím, až když popíši své dva poněkud krušné dny na kopci nad Trójou. 


Poznámka: Pokud vás zajímá, jaký tvor je ten Drak Pražský, tak je velký, klidný a přátelský. Kocourům se s Draky dobře povídá.

59 komentářů:

  1. Moc hezky vyprávíš, kocoure. Jen mě mrzí, když jsi byl v Praze, že ses neozval, mohli jsme jít na kafíčko spolu.

    Navštívil jsi někdy zoologickou v Lešné? Nahoře sice píšeš, žes byl kdesi v Líšni, ale to nevím jestli je to dtto. Já tam byla, kdysi, na "svatební cestě". Je tam takový pseudozámeček uprostřed zooparku. Bydleli jsme v komnatě, zařízené starobylým nábytkem a z okna se hledělo na louku, kde se procházeli pávi a svou krásu krutě hanobili křikem, který vydávají. Krákorání slepic je proti tomu rajská hudba. Poblíž byl lvinec. Tam jsem pochopila,jak to mají lvi s láskou. (Můj novomanžel, zrozenec ve Lvu, to měl naštěstí jinak, řekla bych že lépeji :-) Jeden lev ve výběhu tam pečoval o dvě lvice. Svoji náklonnost vždycky věnuje jen jedné, vyvolené, a ta druhá smutně hledí na neustále probíhající orgie. Rachot je u toho, jak na pouti, a milostné způsoby lvi tedy příliš vybrané nemají.
    Nedaleko houkaly opice, giboni. Tyhlety houkaly jako přijždějící sanitka. Když se jich do toho dalo víc, nebylo slyšet vlastního slova..

    Dobrá tam byla restaurace, kde jsme venku u stolečku pili bílé víno značky Moravěnka. Bylo dobře vychlazené a chutnalo mi tak, jako žádné před tím ani nikdy potom. Byl to mimořádný čas v mém žití.I bez foťáku mám všechny fotky v hlavě. Byl srpen roku 73

    No nic - to je jen moje brzkoranní vzpomínka na blahý čas v zoologické zahradě života.

    OdpovědětVymazat
  2. Hle, ty jeden kocoure, že tys opravil ve svém vzpomínání tu Líšeň na Lešnou až posléze, co jsem to napsala já? Přiznej se! Jinak si budu muset myslet, že za mnou zase leze Lojza Alzheimer a že už jsem úplně blbá. Byla tam prve LÍŠEŇ???? žE jo???

    OdpovědětVymazat
  3. Jistěže opravil Astro, člověk přece má napravovat své chyby.
    Ale nejen tu Líšeň jsem opravil. Bylo tam toho víc.[;>)
    Jak pravil Obuvník - ráno mo(u)dřejší večera!

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherné fotky z TM.
    Jen pro upřesnění na kterém téměř nezáleží, nejde o "Šoupě na rychlíkové parní lokomotivě" ale o "injektor Friedmann LF X/10 na výfukovou páru" který zabezpečoval dodávku vody do kotle lokomotivy. https://cs.wikipedia.org/wiki/Injektor , Bernoulliova rovnice, o mechanice tekutin. Nakonec i fotka v odkazu je nádherná https://cs.wikipedia.org/wiki/Injektor#/media/File:%C4%8CSD_354-195_injector.jpg jako celá loko 354.195 foto od PetrS
    Tedy tak.Dobré světlo.
    4P

    OdpovědětVymazat
  5. Inu, Ekáčko,
    parní lokomotivy se mi moc líbí, ale opravdu nejsem skrzevá nich odborník. Ba i ženy se mi líbí - a tam platí totéž. Ostatně - kdo je? [;>))

    OdpovědětVymazat
  6. Astro, my se s Kocourem úspěšně potkali a viděli až napotřetí? Věřím ale, že to časem klapne.

    Fotky z musea jsou krásné. Lásku ke starým a krásným strojům a stroječkům sdílím. Myslím, že je těžké nevnímat tu krásu a neradovat se z ní, ale najdou se i takoví, co to „dokážou“.

    EK, dík za upřesnění :-)

    Kocoure, trochu Jsi to pomotal, narážka na moudřejší rána byla moje, Obuvník narážel na něco úplně jiného, co se pravda také odehrává nejčastěji poránu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím Draku, ale nechtěl jsem hned tak fyziologicky, když tu máme dámu. A další dvě to čtou - a mlčí.

      Ostatně - i v pohádkách se často praví, že ráno je moudřejší večera.

      Vymazat
    2. Právě proto, moje narážka, na rozdíl od Obuvníkovy, se naprosto shoduje s tou „pohádkovou“...

      Vymazat
    3. To jsou jen pohádky mládí, KOCOURE :-)) Ty mlčící dvě nesmělé ženské by se měly stydět. Pravda ale je, že mě baví, být tady s "tolika" mužskými sama. To se mi ještě nikdy nepřihodilo.Jinak - klidně se chovejte fyziologicky, nejsem květinka ač Astra, a není mi (bohužel) patnáct.

      Stran těch vláčků, logicky k ním nemám tak vřelý poměr, jako pánové, ale přesto mám z piety na zdi obraz hodně velký, kde je vymalovaná lokomotiva. Bývávala to kdysi móda, jakýsi malíř tím zaplavil Česko asi v padesátých letech, možná i dřív. Tenhleten ale malovala moje dcera, která byla krásou lokomotiv posedlá, znala o nich všechno, věděla, které číslo co značí, co je kde na co a proč, jak se co jmenuje apod. Když jsem jí kdysi pohrdavě řekla, že má teda zvláštní zájmy na holku, mlčela, ale vím,co si o mně myslela. Náruživě navštěvovala se svými syny muzea, kde byly tyhlety stroje k mání.


      Tvoje všechny fotky, kocoure, mají standardně vysokou kvalitu. Uměleckou i technickou. To je potěšitelné!

      Vymazat
    4. Tonda Dvořák i jiní kumštýři byli také vyznavači parních lokomotiv. Tahle úchylka je ale opravdu spíše pánská.

      Vymazat
    5. Parní lokomotivy jsou krásné a zpravidla se velice líbí i dámám, jen je většinou nedokáží dost intensivně uchvátit ty, nebo ony technické podrobnosti a mívají poněkud ostřejší výhrady vůči sazím :-)

      Vymazat
  7. Inu, Ekáčko,
    parní lokomotivy se mi moc líbí, ale opravdu nejsem skrzevá nich odborník. Ba i ženy se mi líbí - a tam platí totéž. Ostatně - kdo je? [;>))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý chlap si myslí, že tím odborníkem je on :-) Jedna věc je si to myslet, ale úplně jiná je jím být. Já osobně se ale domnívám, že být jím, to je cosi z říše sci-fi ;-)

      Vymazat
  8. Ten hudební stroj je docela hezký. Dřevo a překližku mám jako konstrukční materiál docela rád, byť ochrana proti vlhkosti bývá někdy problematická. Už když jsem byl kluk, zkoušela spousta lidí u létajících modelů letadel nahradit dřevo a překližku plasty. Mně to příliš nelíbilo a kašlal jsem na ně, stavěl jsem pořád ze smrkových hranolů, balsy a překližky. Po případné havárce se to totiž výborně dalo opravit. Jak jsem později zjistil, spolu se mnou s k tomu úplně stejně stavěla spousta lidí ve Spokojených státech, Rusku a dalších zemích.

    OdpovědětVymazat
  9. Staré stroje...akorát řeším co s diapozitivy a negativy požízenými starými stroji. Jak je zkombinovat s novými stroji..
    Kvalitní skener stojí majlant asi jako všechny mé foťáky dohromady.
    Když mám foťáky, přece nebudu kupovat skener. Hleda, pídil jak na to až se dopídil a ve fotobazaru za tisícovku koupil adaptér na přefocování diáků. Bez upevňovacího příslušenství, nějakých šín, šroubů. Takže spasování se zrcadlovkou nehledě na vhodnost obektivu nebude snadné. Navíc má formát 4:3. Jenže mám ten palcový dvacetimegový lehký kompaktík s objektivem, který umí makro od pěti cm. To už by po návštěvě železářství mělo být snadné. Bude konstruktérské klánie a porubanie. A když to vyjde, jako že by mělo, bude tuze mnoho focení. A hentoho bastlu do KOTEKu, samozřejmě. Staré stroje obživnou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu - spousta volného času. [;>))
      Upozorním jen na dva malé problémy - skener mívá tak troj - čtyřnásobné rozlišení než běžný kompakt. Měl by diák i negativ naskenovat až "do zrna".
      Potom problém s barvou světla - dá se sice vyřešit korekcí v editoru, ale dá to přece jen nějaké mutýrování než se najde mustr.
      A nakonec Japonec: Měl jsem před sebou něco přes 6 000 negativů a kolem dvou tisíc barevných diáků a negativů.

      Dělal jsem to po večerech na poloautomatickém stroji víc než půl roku. Kolega, který mi skener půjčil, zapláče - skener je tak mechanicky opotřebený, že mu asi budu muset koupit nový. Říkal, že se podívá, jak to s ním vypadá, až se k tomu dostane se svými negativy. Zatím se nedostal a už je to asi šest let...

      Vymazat
    2. Obuvníku, závisí, jaké máte nároky na skener. Nikon vyráběl profesionální filmové skenery, které se před ukončením výroby prodávaly kolem 2000 USD + dopravné. Po ukončení výroby to vystoupalo na cca 4000 USD + dopravné. To byste nejspíš nechtěl, to se platí dost blbě :-)

      Máte-li po ruce slušné fototělo, pak je dobré pořídit si něco takového, čemu se říká dia duplikátor, jen je zapotřebí se ujistit, že je to na ten správný bajonet či závit:

      http://www.euroking.cz/kaiser-dia-duplikator-digital-6506

      Čekám tu nejlepší poměr cena / výkon, stojí-li to fototělo za něco. Na Ebayi a u Amazonu jsou toho haldy.

      Vím, máte ten z bazaru, ale té práce s tím...

      Kdyby to nikam nevedlo, pak je asi nejlepším řešením plochý skener s nástavcem pro filmy a podsvíceným víkem:

      Tenhle by se mi asi líbil nejvíc:

      http://www.epson.cz/products/scanners/consumer-scanners/perfection-v850-pro

      No ale držme se víc při zemi:

      http://www.epson.cz/products/scanners/consumer-scanners/perfection-v550-photo

      optické rozlišení je stejné, ale zaplatit to jde přeci jenom lépe...

      No a ještě tenhle, ale rozlišení už je nižší:

      http://www.epson.cz/products/scanners/consumer-scanners/perfection-v19

      Před nějakou dobou byl myslím dražší.

      No dejte vědět, jak to dopadlo :-)

      Vymazat
    3. Navíc - ke skenerům (i neprofesionálním) se dodává SW, který jednak dokáže zvolit optimální expozici a strmost, jednak hlídá hranice mezi záběry (políčka) a a nakonec umí automaticky nebo aspoň poloautomaticky opravovat prach, škrábance a podobné věci, které na filmech jsou prostě vždycky.
      Čím vzácnější záběr, tím více škrábanců.

      Vymazat
    4. Software se dá, když na to přijde, pořídit i zvlášť, ale je-li ten software se skenerem dodávaný povedený a funkční, tak je samozřejmě mnohem snazší a jednodušší použít ten. To, co se nazývá opravou prachu a poškrábání, jsou docela obstojně vyladěné a optimalisované aplikace matematických algoritmů a ti, co tohle umí napsat tak, aby to bylo použitelné, to jsou docela šikovní lidičkové. Za těch pár peněz, co ten skener stojí, dokonce i ten nejdražší ze všech, bych se s tím já osobně rozhodně nepsal. Kdybych někdy musel, tak jen dost mlhavě tuším, čím bych tak asi začínal.

      Vymazat
    5. Kocoure, bolestivě a trýznivě bych vraždil za škrábance na některých mých filmech s neopakovatelnými záběry. Ty škrábance tam totiž zanechaly špatně udržované stroje majitelů, kterým bylo zatěžko dopřát stroji pravidelnou údržbu. Když někdo nechce něco dělat pořádně, nemá to dělat raději vůbec.

      Vymazat
  10. Kocoure, Draku, ano, představoval jsem si to jednodušší. Abych se poučil, že jednoduché to nebude. Ne mechanicky, ale opticky. Že v reálu využiju jen část obrazového pole, tedy i rozlišení. Žádných dvacet mega, ale s bídou polovinu, spíš míň. S nynějšími objektivy. Když už mám tak zkusím co z toho vyleze, pro prohlížení na počítači. Podle toho další postup. Věci nejsou jednoduché jak se mnohdy zdají. Jeden si myslí kdovíjak je chytrej...

    OdpovědětVymazat
  11. Draku, tuze moc děkuju za rešerši, zvážím ten Epson 550, cena je přijatelná. Když vezmu v úvahu transakční náklady. Filmů a fotek je mnoho, i v příbuzenstvu. Než ztratit spoustu času s bastlením s výhledem na nicmoc výsledek...
    Trošku si pohraju si, to jo. Ale na rutinní převod použiju skener.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, nástavec + fototělo kladou nároky především na to fototělo, pak samozřejmě na osvětlení a software, kterým se to následně zpracuje. Nemáte-li profi osvětlení, musíte si počkat na vhodné přírodní světlo a pod. Je-li ale fototělo dobré a osvětlení v pořádku, na software už toho zase tak moc nezbyde. Bez slušného fototěla je nástavec na diapositivy a filmy k ničemu. Pak je opravdu lepší ten slušný skener, který bývá navíc pohromadě se slušným softwarem a mně připadne, že ta V550 je slušný kompromis poměru ceny a výkonu. Držím palce a budu rád, když mi potvrdíte či vyvrátíte co si o té V550 myslím.

      Vymazat
  12. Je to zajímavé. Aktuálně nemám po ruce adatér, fotil přes okno s průsvitnou fólií "co chalupa dala". Z ruky. Jen abych vyzkoušel ohniskové vzdálenosti. Samsung od kterého jsem si sliboval snadnou montáž a dobrý výsledek, se na tohle ukázal nepoužitelný. Fuji na super makro lepší, jenže má silnou soudkovou vadu a jiné neduhy. Ne, že by to nebylo použitelné, přefotil přes třicet starých diapozitivů, oříznul a lehce upravil, za radost při prohlížení to stálo. Nakonec třebaže nedoufal, vzal 20M zrcadlovku s pevným 35 mm to je u APS asi 55 mm. S makropředsádkami celkem 7 dioptrií. Obrazové pole diapozitivu obsáhne zhruba polovinu rozlišení, to je asi 10 mpix. Snímky vypadají všeobecně lépe, bez soudkové vady, rozlišení prakticky limitované zrnem čtyřicet let starých diáků. V to jsem nedoufal. Použitelné by mělo být, odpovídá tomu co jsem se dočetl na netu pro použití adaptéru. Pevný objektiv 55 mm a předsádka 10 dioptrií. Přední člen se neotáčí, to znamená, že ho bude možno připojit k měchu adaptéru, vzdálenost odpovídá. Zbytek dodá hobbymarket. Porovnám s výstupy skenerů.
    V550 podle testů má dobré výsledky. Stojí zhruba pět a půl. Tuze se mi líbí a "hrozně moc ho potřebuju..."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku a on ten adaptér nejde připojit přímo k zrcadlovce? On je úplně bez optiky?

      Můj nějakou optiku má a vylezla z toho poměrně slušná fotka, někde ten pokus zkusím vyhrabat. Rozhodně se to připevňuje přímo k tělu místo objektivu a fotí se přes optiku adaptéru. Krom redukce na nikoní bajonet jsem už nic jiného nepotřeboval.

      Vymazat
    2. Ale ano, Schumi, jsou různé cesty vedoucí k podobnému výsledku. To je ten rozdíl mezi "pobavit se" a "udělat".

      Příklad:
      Je možno sofistikovaně obcházet složité protikopírovací rutiny u CDA, které musíte mít, protože si zrovna tenhle úryvek pan režisér přeje. Nejedná se o krádež, protože muziku pak stejně nahlašujete OSA (je třeba si chránit vlastní zadek, za těch pár deseti- nebo stokorun případná žaloba nestojí). Ale dostat se k původnímu nezablokovanému zdroji je složité, dlouhé atd.) Kolega ajťák to nakonec vyřešil úpravou čtecí rutiny v PC - ale už bylo hotovo. Když použiji SPDIF výstupu z klasického CD přehrávače, dostanu nakonec shodný výsledek i co se týče kvality (která nakonec není tak důležitá). I kdybych použil analogového výstupu, pořád to bude dostatečně dobré a uchem nerozpoznatelné od originálu. Přiznávám, že jsme se při "deblokaci" CD docela pobavili i když už byla zvuková kompozice dávno hotová. Jen tak, z principu, že to dokážeme.
      "Wir schaffen das!" [;>))

      Ostatně autorská práva je v dnešní době silně diskutabilní otázka. Navíc je to souboj právníků vydavatele s potenciálními zloději. Autor z tog´ho má většinou jen malý užitek. A vydavatel zase poctivě nevyčíslitelnou ztrátu. A| jedná se nejen o muziku a filmy (fotky) ale i o SW. A patenty na technická řešení.
      A Kitajci si stejně dělají, co chtějí. V dnešním světě by se asi všechno mělo nějak právně překopat. Kopírovat je přece tak snadné...


      Ale zkopíruj živý koncert...

      Vymazat
    3. Živý koncert se kopíruje blbě, není-li tam člověk od toho, aby ho zaznamenal a nemá-li k tomu k dispozici odpovídající vybavení. A i tak se dá dost zkazit.

      Kopírování z CD přes výstup? A proč proboha to? Takové plýtvání časem a energií! Existuje na tuna softwaru, třeba toto:

      CDDA2WAV(1)

      NAME
      cdda2wav - a sampling utility that dumps CD audio data into wav sound files

      A mraky dalších, včetně odstranění ochran. iTunes na Macovi to zapíš do docela slušného bezztrátového formátu a Audacity nebo někdo jiný už z toho „vystřihne“ cokoliv třeba.

      Vymazat
  13. Draku, bez optiky. Už mám virtuálně vyřešeno. Aych se dostal na potřebnou vzdálenost a velikost políčka v obrazovém poli,zhruba na 2/3 max rozlišení, ne do krajů, kvůli neostrosti, místo předsádky použiju mezikroužek. Zbývá zbastlit držák, na který upevním adaptér a foťák. To bude nenáročná práce.

    Kocoure, ano. Obejít jakoukoli protikopírovací ochranu CD je snadné. A zatím u nás legální (otázka jak dlouho, a jak dlouho bude nepostižitelné a beztrestné i jen přechovávání neautorizovaných kopií), protože k pořízení kopie je zákonná licence. Autorský zákon sice zakazuje obejití protikopírovací ochrany, jenže pořízení kopie klasickou analogovou cestou, tak jako v předdigitální době, není obcházením podle zákona. Stačí přehravač s kvalitním audio výstupem a kvalitní zvuková karta či nahrávadlo. Nikdo nic nepozná, ztráta kvality je nepatrná.
    A navíc, nejde o bitovou kopii s identifikačním kódem, podle kterých by nahrávku identifikoval slídící software. Další kopie lze pořizovat digitálně bez ztráty kvality. Proto producenti cédéček od ohrany upouštějí. Je zbytečná. Převod do mp3 nahrávku degraduje daleko víc. Jedinou nevýhodou je, že pořízení kopie trvá déle a je trochu pracnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měl jsem tady docela dlouhou filipiku na téma nenažranost koncernů a chytání malých rybek ale při psaní mi nějak sklouzl prst a věc mi kamsi zmizela.
      Chce to článek na tohle pro mě dost zajímavé a iritující téma.

      Vymazat
    2. Obuvníku, jsem docela rád, že mám nástavec s optikou a nemusím si s tím „hrát“, protože z toho lezou uspokojivé výsledky :-) Držím palce s tím vaší mezulánem co je bez té optiky :-)

      Kocoure, ta nenažranost se neprojevuje jenom a pouze v oblasti autorských práv, DRM, zatracené a zaprasené legislativy kolem audiovizuálních děl. Ono už je to i v tlaku na časově omezený pronájem licencí místo jejich časově neomezeného prodeje, časování výrobků na smrt brzy po uplynutí záruční doby, praktické monopolisace mnohých trhů s mnohými druhy zboží a v kontrastu s tím naprosto bohorovnou až letargickou nečinností úřadů v mnoha zemích. Obávám se, že něco takového by mohl dát dohromady jen někdo jako byl Pinochet za předpokladu, že by se dostal k moci v rozhodujícím počtu zemí, které by to potřebovaly. Demokraticky by se toho možná dokázala zbavit přímá demokracie švýcarského typu, ale jist si tím ani trochu nejsem.

      Vymazat
    3. Zmizelá filipika: Kocoure, mně se někdy přihodí, že mi zmizí příspěvek při pokusu ho publikovat a strejda Google pak po mě vzápětí chce, abych se přihlásil znovu. Zkrátka to vypadá na to, že platnost přihlášení se po nějaké době „uhnije“ a projeví se to někdy tahle nemile. U Tebe to bylo podobné?

      Vymazat
    4. Strejda Google je asi už takový, není už nejmladší a zapomíná....
      Ale já včera to zprasil sám - Ctrl+mezrník = zavření právě otevřené záložky bez možnosti návratu. Mělo to být Ctrl+V. Zkoumal jsem, co jsem to udělal a našel tuhle zkratku. Nevím ale, jestli funguje ve všech prohlížečích. Možná je to taková "antišéfovská" vychytávka - když se blíží šéf a maník v kanclu kouká třeba na nahotinky. [;>))

      Vymazat
    5. Kocoure, stane se. Nokdo nejsme dokonalý a každý se občas překlepneme...

      Vymazat
  14. Draku, v tom případě bych také měl mít uspokojivý výsledek. Kolik z obrazového pole snímače je využito pro pole snímaného kinofilmu? Dvanáct mega z dvaceti považuji za výborný výsledek postačující i na současné diáky.

    Svatopluk Karásek (bohužel zahynul při expedici v Africe) kdysi porovnával kinofilm a střední formát s výstupem osmimegového SONY 828 se závěrem, že je to zhruba vyrovnané, že v něčem má digitál navrch.

    V550 zlevnil, místo ní je lepší V600. Akorátpodle recenzí u nich reálné DPI prý 2400, pak už není výrazný nárůst kvality. V dané ceně není nic lepšího.

    Delší příspěvek vhodné psát v editoru, pak zkopírovat. Jo, také jsem líný a občas když přeťápnu, také mi zmizí. Někdy pomůže "zpět". Někdy ne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K nástavci:

      Obuvníku, mám tělo D700. To má efektivních pixelů 12,1 milionu. Nástavec je od Soligoru. Umí ostření i zoom tak, že se plocha čipu využije úplně celá. Dokonce se to dá přiblížit i tak, že se dají dělat i výřezy.

      Srovnávání:

      Co se srovnávání toho či onoho týče, jedna věc je subjektivní pocit, který vznikne na první pohled a úplně jiná je dát si s tím víc práce a zmyslet se nad nějakou objektivní metodikou porovnání a pak to „poctivě odřít“. Také těžko říct, z čeho a jak při tom porovnávání vycházel. Jinak já osobně si myslím, že středoformát rozhodně nebyl digitálem plnocenně nahrazen, aspoň za rozumné peníze zatím ještě ne.

      Skener:

      S tou kvalitou je to vždy otázka ceny, možnosti a chtění či nechtění jí zaplatit. Recenze možná k něčemu jsou, ale přistupoval bych k nim, ostatně tak jako vždy a ke všemu s určitou rezervou, odstupem a opatrně. Máte-li v okolí někoho, kdo už ten skener má, je nejlepší si k němu zajít, udělat si na tom 1-2 skeny a v klidu se pak na to doma podívat. Vždy je nejlepší udělat si svůj vlastní úsudek. A prošel bych si těch recenzí víc.

      Příspěvky:

      Úplně postačí před klikem na publikovací tlačítko celý text označit (Wokna a Linux by na to měly mít Ctrl + A) a pak ho zkopírovat do paměti (Ctrl + C u Woken a Linuxu). Když se něco potento, na další pokus je tu pak Ctrl + V.

      Vymazat
    2. Digitál vs. analog:
      V rozsahu kinofilmu už byl analog dostižen co se týče rozlišení (vyjma jemnozrných filmů nízké citlivosti), ale zdaleka ne co do expoziční pružnosti a nezáleží na tom, jestli RAW nebo ne-RAW. Snad jen expoziční vějíř by snesl srovnání s takovým ILFORDEM - ale ten vějíř je jenom na statické scény.
      Ve středoformátu (6x4,4 6x6 6x9) nemůže digitál konkurovat ani co do rozlišení - snad Hasselblad, ale neměl jsem ho v ruce a ani neznám nikoho, kdo ho má. Moc by se mi líbila celá sada, ale je hrubě nad mé finanční možnosti. [;>/

      Nicméně technická kvalita fotografie není pro běžnou reportážní a tzv. "uměleckou" fotografii až tak rozhodující.

      Vymazat
    3. Kocoure, řekl bych, že Jsi to shrnul docela dobře. Co se expozice týče, čipy zatím za filmem pokulhávají a zatím se ještě nenašla 100%-ně spolehlivá cesta, co s tím, aby ten film byl konečně pokořen a překonán. Časem to nastane a věřím že se ještě oba dočkáme a doufám, že se toho dočkáme za peníze, co půjdou zaplatit.

      Hasselblady se mi vcelku líbí, ale těžko si mohu dovolit pořizovat foťáky, co stojí víc jak nové auto a tím méně pak s bohatou výbavou :-) Kdybych náhle zbohatl a mohl si to dovolit, nejspíš bych si ale pořídil zrcadlovku, když už bych si ho pořizoval. Jsem na zrcadlovky zvyklý a to už docela dlouho. Opravdu není nad to, když člověk může pořizovat snímky intuitivně a prakticky bez čtení návodů a zápasení s trpajzlíky, čudlíky displeji a další neposlušnou havětí.

      Vymazat
    4. U foťáků je to jiné než třeba u kamer - digitálně natočené filmy 16:9 už nikdo nerozezná ad klasického 70 mm filmu - a náklady na techniku jsou třetinové. Jedná se o profi snímky a tam se nižší expoziční pružnosti dokáže kameraman vyhnout. (Při někdejších BW ortochromatických filmech byla ještě menší.)

      Ve zvuku není o čem diskutovat - lpění na analogu je opravdu šílené staromilství, je horší a mnohem dražší než digitál. O reminiscenci elektronek nemluvě.

      A tady je pro jistotu vyvěšený ten Drakův diák ještě jednou.
      Je poměrně dost zrnitý - to je Agfa?
      (Dávat ho do článku nemá smysl - tam se nedá zvětšit na původní hodnotu a tedy ani posoudit.)

      Vymazat
    5. Kocoure, u těch filmů je to objektivně dáno tím, že se točí 25 políček za vteřinu jak u filmu tak na čipy a tady se samozřejmě ten rozdíl v technologii neprojevuje natolik ostře, aby to bylo něčemu na závadu a v neprospěch čipů.

      U zvuku Ti dám naprosto za pravdu, jednak jako mnohem zkušenějšímu a navíc ještě jako opravdovému profíkovi. Navíc, nakolik jsem schopen to posoudit jako člověk, co má celkem sluch v pořádku, tak lepší kvality a příjemnějšího poslechu jsem se jednoznačně dočkal až od digitální techniky a to postupem času za mnohem přijatelnější ceny. Takže tady opravdu není o čem hovořit.

      Co se filmu týče, nevím už, co to bylo, když rozlousknu nějaké ty rámečky, možná to bude na okrajích k přečtení. Agfa 200 či 400 je velmi pravděpodobná, protože tenkrát na trhu běžně nebylo nic lepšího ke koupi a když ano, tak jen svátečně. O KODAKu či ILFORDu jsme si mohli většinou nechat tak akorát zdát. Ještě tu bylo ORWO a FOMEI, na ty jsem fotil také.

      Vymazat
  15. Draku, v tom případě Soligor je výborný.Jenže při hledání jsem na něj nenarazil, krom toho bych musel mít ve verzi "mount A" nebo bajonetový adaptér. Zbastlím co mám a dál podle výsledku.
    Pružnost filmu, ano, že bych oprášil Praktinu IIa?
    Technická kvalita x obsah...ano. Aby to nebylo sále technicky lepší o ničem. Už s tou technikou moc blbnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nástavec:

      Obuvníku, já ten můj splašil před několika lety více či méně šťastnou náhodou ve výprodeji u hradeckého Excelfota. Tam už nic nemají. Náš trh je v očích mnoha zahraničních firem zařazen jako PSM, neboli:

      Prise
      Sensitive
      Market

      lidově řečeno jsme okolím vnímání jakožto zatvrzelé držgrešle. To se pak neblaze projevuje i na tom, co je tu k vidění a ke koupi. Samozřejmě, že na vině je především platový medián, u těchto lidí to dovedu pochopit. Jenže na vině není jen ten medián. Znám lidi se statisícovými příjmy, co nedopřejí pořádné jídlo ano sobě, ani svému okolí, ze zásady. největší radostí jsou jim naskakující čísla na jejich účtech. Že to není ani k žrádlu, ani k pití a ž z toho života prd mají, to těm nebohým existencím nějak nedochází. A znám takové i v oblasti příjmů nad 50 kKč čisté, kteří také rozhodně nouzí netrpí, aspoň z finančních důvodů určitě ne, ale z těch mentálních ano, nadšeně a dobrovolně. Zkrátka roli v tom hraje nejenom ekonomicky objektivní skutečnost, ale i určité dost rozšířené špatné povahové vlastnosti.

      Jsou tu ale naštěstí dostupné i jiné trhy, tohle by měl být ten můj a adaptér z T2 na něco jiného by neměl být problém:

      https://www.amazon.de/Soligor-Slide-Duplicator-Dublikator-Diakopiergerät/dp/B009F4PM1E/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1471087864&sr=8-1&keywords=soligor+dia

      Jsou tam i jiné „kousky“ a je tu i eBay, ale tam už je to o něco rizikovější, ale může to být i levnější.

      Ať už se rozhodnete pro cokoliv, držím palce a rád se dozvím o výsledcích.

      Vymazat
    2. Vědět, kam až můžu!
      Někteří jsou držgrešle (o jejich tučná konta se pak porvou pozůstalí) jiní zase neznají svůj "strop" a skončí v prackách exekutorů nebo osobním bankrotem.
      (Znám dva případy z Ústavu. A ani jeden z nich nevypadal jako dement, jinak bych je tenkrát nepřijal. Jeden přepískl půjčky a neměl na splátky a druhá bývalá kolegyně skončila na automatech.)
      V obou případech se na nich ještě přiživí exekutor, pak pochopitelně ten, kdo jim nevýhodně půjčil a nakonec poradenská firma, která jim "radí", jak z toho ven.

      Vlci a hyeny taky loví nejslabší kusy...

      Vymazat
    3. Kocoure, ti pozůstalí jsou aspoň pragmatici a dle principu „Lehko nabyl, lehko pozbyl.“, to poměrně rychle zase pustí do oběhu :-) Těm držgrešlím bych jen přál, aby bylo možné, aby viděli, co se s tou hromádkou stane po jejich smrti, mnohé by to z té jejich lakoty blekoty pravděpodobně „vyléčilo“ :-)

      A co se týče případů nesoudnosti, nadměrného utrácení a pod., to jsou smutné případy. Mnozí z těch, co si pořizují vánoční dárky a dovolenou na dluh, by spíš měli dostat do občanky štempl s tím, že nejsou způsobilí k právním úkonům finančního charakteru bez souhlasu kurátora. Kdybyby ani to nestačilo, tak ti zbylí už bohužel rovnou patří buď na uzavřená oddělení, nebo šetrně „utratit“, všechny to totiž vyjde mnohem levněji. Mít takovou neřízenou a nezřízenou střelu v rodině, to musí být vskutku „terno“.

      Co se vlků a hyen týče, jde především o slušnou výchovu dětí, nastavení společenských pravidel a reálnou (nikoliv teoretickou) vynutitelnost jejich dodržování. Někdo musí chtít ta pravidla vynucovat a trvat na tom, aby se to dělo. Ten někdo je většina společnosti a většina kormidelníků. Na výchovu se kašle už dlouho, skoro 70 let a tak se nedivme, že pozadu v rozkladu a střemhlavém pádu na držku není ani to ostatní.

      Vymazat
  16. Draku, dík za tip. Předpokládaná předsádka 10 dioptrií jak jsem odhadnul. Nebo vhodný mezikroužek. To nebude problém. Zbytek je mechanická montáž. V hlavě to už mám poskládané :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, jakýkoliv další optický člen bude trochu zhoršovat světelnost a pravděpodobně i zanášet jednu nebo rovnou více optických chyb. Mezikroužek bude nejspíš tou menší komplikací a mrvičem výsledku a proto bych si od něj sliboval víc. Zkrátka je dobré držet se zásady KISS (co nejjednodušší a co nejpřímočařejši je to nejlepší), vyplácí se to.

      Vymazat
  17. Draku, mezikroužek bude prvním řešením. Pokusím se využít přiměřeně co nejvíc z obrazového pole, tak aby výsledek byl ostrý i v krajích. Mám slíbenou šínu pro propojení adaptéru s mikroposunovou montáží pro foťák. Musím počkat, bude to až po dovolené. Až bude hotovo, jestli bude fungovat podle představy, pošlu do KOTEKU.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ať už se to projeví jakkoliv, rád se o výsledcích něco dozvím, ať už to dopadne jak chce. Přeji samozřejmě ty dobré výsledky, ale všichni víme, že 100%-ně se to zaručit nedá. Konec konců, někdy není od věci vědět i kudy cesta nevede. Mnohem lepší je samozřejmě vědět, kudy za přijatelných nákladů vede. Takže držíme palce.

      Vymazat
  18. Samozřejmě, že komplexní transakční náklady.
    Jenže skener může koupit každý.
    Někdo se musí obětovat, aby ukázal kudy cesta nevede.
    Jít po rovině dovede jít každý. Ale dosáhnout cíle obtížnou cestou, to je výzva. Pěšky, se psím spřežením, s cepínem a lanem, nebo dokonce nez nich a bez kyslíku...
    Proč bych šel přes most, když mohu louží?
    Kam by se poděl veškerý pokrok bez průkopníků slepých cest?
    Vždy když něco kutím, a čertovský vnitřní hlas mě svádí od obtížnější cesty, vždy zatnu zuby: "Schumi, vytrvej, lidstvo čeká!"
    Ano, kolikrát nad výsledky svého úsilí si říkám "Že já se na to nevysral."
    Leč ruce svrbí, vercajk čeká a ta mysl neklidná, ten Edison uvnitř, no alespoň ten Diviš, Ressel, Božek, Křižík, Cimrman...čeká.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, Edison byl chytrý chlap, ale připadne mi, že po Teslovi toho zůstalo mnohem víc užitečného, ale na tom až tak moc nesejde. Díky každému z těch vynalézavých a inteligentních lidí za vše dobré a užitečné, co tu po nich zůstalo a dělá náš život hezčím a snazším a uvolňuje nám to ruce k práci na něčem podobném, místo abychom museli zápasit o holé životy a přežití tak, jako nebozí lovci mamutů.

      Je tu totiž řeč o tom dění kolem toho, o kutění, snažení se, vynalézání a pod. Mě například na fotografování baví nejvíc proces sám a pak třeba ještě to uspokojení, že se výsledek dostavil, nicméně už třeba postrádám dostatečnou dávku exhibicionismu k tomu, abych s tím lezl někam na fotoservery a nechal si okopávat kotníky idioty, kteří oč méně mají citu pro záběr, motiv a pro krásno a oč méně ví o technice a všech těch věcech kolem, tak o to raději buzerují kvůli přehlédnutým smítkům, přepalům a všelijak jinak pijou krev svému okolí, projevujíc svou blbost, omezenost, závist a nepřejícnost.

      Ano, také se o lecos snažím. Někdy úspěšně, někdy marně, někdy je mi také líto času a prostředků, který přišly nazmar, ale jen chvíli, než si najdu další cíl a pustím se do práce s úmyslem ho dosáhnout.

      Tak ať se daří, držíme Vám palce :-)

      A jak říkáte standardní skener s +/- standardními výsledky, to si může koupit kdokoliv a kdykoliv si vzpomene, zatím. Zatímco báječně a dosyta si vyhrát, to může jen ten, kdo k něčemu takovému má vlohy a předpoklady, to už úplně pro kohokoliv není. :-) Tak si to užijte :-)

      Vymazat
    2. Krásné krédo, pánové.
      Taky jsem kdysi objížděl republiku (ještě tu větší) podél hranic na Babetě. Jednou doleva, další rok pak doprava. Jistěže se to dalo zvládnout autem za pětinu času. Ale ty zážitky by byly fuč. Třeba když nám došel benzín v vsi Nová Sedlica na trojném bodě mezi Polskem, CCCP a Slovenskem. K nejbližší pumpě 35 km přes dva horské hřebeny a museli jsme do krčmy prosit dřevorubce o trošku paliva. A museli jsme s nimi pít, jinak by nám nedali, takže k pumpě bylo dost těžké držet stopu rovně. Naštěstí jsme za celou dobu potkali jeden autobus a jeden náklaďák. K pumpě jsme dojeli včas - nonstop se tenkrát neprovozoval - a hned po natankování se svalili jen kousek od silnice vyspat opičku.
      ============
      To je právě ten rozdíl mezi pragmatickým profíkem, který něco musí udělat v domluvené době a očekávané kvalitě a amatérem, který si může hrát a baví ho to. Proto budu hořce zklamán, až se nebudu cítit dost odolný jezdit na chalupu na motoběžce a koupím si opět auto.

      To bude skutečný konec mého mládí.

      Vymazat
    3. Kocoure, dle Tvých měřítek bych já už byl starcem někdy ve dvaceti něco, kdy mě opustily poslední kapky nadšení pro jízdu na kolech, mopedech, motorkách a dalších hybadlech, kam na člověka může déšť, sníh a mráz a kde je poměrně málo chráněn před magory z okolí. Já se ale neustále cítím mlád, někde tak mezi 16 - 17 lety a jen to zatracené tělo nějak potvora postupně chátrá a ne a ne si dát říct, že to naprosto neodpovídá věku, ve kterém se cítí nacházet mé duševno. Přece ale kvůli nějakému pitomému tělu nezačnu stárnout i na duši ne? ;-)

      Vymazat
    4. Tak tak, Draku. Člověk je přesně tak starý, jak si připustí.

      Vymazat
  19. Draku, už jen pro ta povzbudivá slova jež jsou kapkami rosy pro uvadající list se vynasnažím. Doufám, že důvěru ve mně kladenou nezklamete :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, při Vaší inteligenci, šikovnosti, vytrvalosti, moudrosti a hlavně nasazení? To by v tom musel být pořádný čert, abychom se nedočkali zajímavých výsledků.

      Vymazat
  20. Nechaj si to, jó? Aby za úspěchem nenásledoval spravedlivý trest v podobě po ohlédnutí spatřených, při realizačním nadšení však přehlížených transakčních nákladů, s oprávněným pocitem, že já vůl se do toho pouštěl. Já se znám....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, to už je jak se říká riziko podnikání. Kdo nic neriskuje, nic nezíská a nic se nedozví a ani si neužije žádnou srandu kolem toho všeho.

      Kolik stojí profesionální skener (cca 4000 USD) a co z něho zhruba tak asi leze, to víme. Kolik stojí dražší skener od Epsonu, tedy cca 1000 USD a co z toho leze, také zhruba víme. Co leze z kombinace tělo D700 + Soligor a co to stojí to také +/- víme. Ceny dalších variant možných řešení a variant také zhruba víme a výslednou kvalitu nejspíš známe, nebo dohledáme či odhadneme. Co a za kolik poleze z těch Vašich pokusů, to se teprve dozvíme, když se rozhodnete to risknout :-)

      Mezikroužek by zase tak moc stát neměl, nebude-li vyráběn na zakázku a předsádka o 10 dioptriích snad také tak moc ne, ale tam bych se trochu bál, že kvalita výsledku půjde o něco dolů. Času s tím také snad tak moc nezabijete, takže je to na Vás :-)

      Vymazat
  21. A co poleze z mého bastlu to se také dovíme. Až se po dovolené dostanu k bastlení. Zatím trénuju focení, výsledky jsou hubené. Ale na kofejetonek ke kocouřímu jsem něco ulovil.

    OdpovědětVymazat
  22. Draku kouknul na ten ofocený diák, je vidět zrno, to je dobré. Pídit se za větším rozlišením převodu je zbytečné.
    Nynější diáky jsou lepší, ale předpokládal jsem, že rozlišení je lepší. Deset mega by na kinofilmový formát mělo stačit. Nynější digitály mají rozlišení větší. Sváťa Karásek měl pravdu, když porovnával s tehdy špičkovým osmimegem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, to závisí jak říkáte na kvalitě toho diáku. Je-li kvalitnější, chtělo by to lepší tělo. Na ta starší hrubá zrna ale těch cca 10 Mpx vcelku bohatě stačí.

      Na diák už jsem nefotil ani nepamatuji, nevím už ani, zda bych dnes vůbec měl čím ty diáky pořídit. Musel bych nejspíš v bazaru splašit nějaké slušné filmové tělo na mé stávající objektivy.

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)