sobota 8. října 2016

Obrazy v hlavě

  Tak mě hned po ránu napadla hříšná myšlenka. Jakýpak je asi rozdíl mezi focením a malováním? 

Focení je taková rychlovka, šup a je to tam. Kdežto malování je mazlení. S plátnem, barvami, perspektivou, tématem. Lze ho odkládat a vracet se k němu, vylepšovat. Není to mžik a práce je hotová. Pro sichr dál rozebírat nebudu. Bylo by to asi příliš hříšné ráno.

Napsala Astra.




   To by bylo na dost obsáhlou debatu, Astro. Jistě, někdy člověk snad ho ani nestačí vytáhnout a zmáčknout, jindy chodí celé týdny po horách a čeká: Na světlo, na mlhu, na jeleny, až se vyjdou pást nebo na cokoliv jiného. Ti z ateliérů se zase s fotkou mazlí podobně jako malíři se svým plátnem, polévají své modelky a modely olejem nebo vodou, štelují je to krkolomných pozic, snaží se je vyprovokovat k nějakému jejich pocitu, reakci těla i tváře, protože fotografie to nemilosrdně zachytí.

   Vzpomínám si na jeden obrázek, který jsem dělal čtyři roky. Chtěl jsem vyfotit lesní cestu, místo, kde jsem jako kluk vždy netrpělivě čekal, až si můj děda, hornický invalida, trochu odpočine. Bylo mi jasné, že to původní místo musí dneska vypadat jinak, je to už šedesát let a tam u nás na horách doslova platí, že kde byl les, je teď mýtina a kde byla mýtina, je vysoký les. Je to vlastně stejné, jako na žitném poli. Napřed je tam zorané pole, pak osení, to vyroste a až obilí dozraje, je posečeno a končí to zaoráním strniště a novým osetím. S lesem je to stejné, jenže ten cyklus trvá cca sedmdesát let. Ale je to přece jen dost rychlé na to, aby si člověk všiml.

   Takže jsem hledal místo tomu co nejvíc podobné. Úvoz ve vysokém lese s malou světlinkou, ani ne mýtinkou, jen větším rozestupem mezi stromy. Tam si můj děda pokaždé tak trochu sedl na bok cesty - pořádně si sednout nemohl, jednu nohu měl po závalu v dole "rovnou", neohebnou v koleni a já jako osmiletý jsem pobíhal kolem a čekal, až se půjde dál. Takže jsem si to místo a náladu dokonale zapamatoval. Nakonec jsem to místo našel. Vyfotil a když jsem se na to pak doma díval tak jsem zjistil, že "to není ono". Místo odpovídalo, ale nálada byla ta tam. Zjistil jsem, že nesmí svítit slunce, ale ani nesmí být zcela zataženo, nesmí být čerstvě po dešti, nesmí to být moc na jaře ani na podzim. Musí to být někdy v srpnu, ráno, když se sluníčko právě vyprošťuje z ranních mraků, protože v noci pršelo. Co mám povídat, chodil jsem tam čtyři roky, vždycky jsem pořídil pár obrázků a pak zjišťoval, že to nevypadá tak, jak to mám zapsané v hlavě. Až naposledy, předloni, jsem si fotku promítl na monitor a zjistil, že je tam i děda. Tedy - není přímo vidět, stál asi při expozici kdesi za mnou, ale scéna je taková, jakou jsem si pamatoval.

  Tehdy jsem litoval, že neumím malovat. Protože jinak bych si ušetřil ty čtyři roky chození do kopce za různého počasí a následná zklamání, že to vypadá "trochu jinak". Prostě bych naštepsoval plátno, vzal paletu a namaloval to. Přesně tak, jak si to pamatuji. Kdybych to ovšem uměl.

  Takže focení je pracné jiným způsobem než malování, je omezené - ale výsledku dosáhnete zase jenom někdy nemalým úsilím. Pro mě je to třeba pár fotek ledňáka velkého. Je ve voliéře, obrácené ne severozápad. Takže na husté pletivo, pokryté guanem svítí odzadu slunce a ptáci jsou ve stínu. Když je pletivo na přímém slunci, nedá se dobře "rozmazat" i když foťák přitisknete těsně k němu. A to taky moc nejde, protože před každou expozicí vybudovali zábradlí a nasadili keříky, aby se nikdo k pletivu nedostal. A navíc - musíte čekat, až se pták dostane dále od pletiva a ostřit na něho. A zadní část klece je vybavena okny do vnitřního prostoru, kde ošetřovatel nechává i ve dne svítit žárovku. Takže pozadí taky špatné. To mě přivedlo k tomu, že ubikaci ledňáků nikdy neminu, aniž bych se nepokusil o nemožné. A už párkrát to vyšlo. Fotil jsem na displej, aparát v natažených rukách, aby se objektiv sluneční clonou dotýkal pletiva. Musím věřit ostřícímu trpajzlíkovi v aparátu a tomu, že z těch pěti - deseti expozic bude aspoň jedna použitelná.




Pro diváka nic moc, prostě takový pták. Pro mě velké "vítězství nad hmotou".  

===================================================



A ještě foto-pozdrav všem útulníkům od Astry. Je to prý víno. Psí.


38 komentářů:

  1. To je mávnutí kouzelným proutkem! Přesně tak jsem si to představovala, kocoure. Bylo by to - nebo spíš - je to na obsáhou diskuzi. A proč ne? Příroda inspiruje ze všech sil - a jak je k focení zapotřebí technika, tak je k malování zapotřebí invence, což je vlastně pro oba dva druhy umění to nejnutnější.V tom druhém případě nesmí ale chybět schopnost malovat.

    Mám malovací příhodu. Je stará jako Metuzalém

    V letech po válce nebylo moc věcí k sehnání, ani kladívkové čtvrtky. Paní Pištěková, žena herce Theodora Pištěka, měla ovšem konexe a tak se jí podařilo sehnat štůsek čtvrtek pro jejich syna, řečeného tenkrát Dóda, který rozvíjel svoje malovací schopnosti, zděděné po dědovi Ženíškovi, otci paní Pištěkové.

    Paní Máňa, jak se jí běžně říkalo, kladla Dódovi na srdce, aby čtvrtkami šetřil, že prý za ně dala majlant. Bydleli jsme ve stejném domě, tenkrát na Fošovce, nyní Vinohradská, a byli jsme oba v pubertě. Dóda se rozhodl, že mě namaluje. V té době už nikdo nepochyboval, že z Dódy roste umělec. Měli jsme se dětsky rádi a tak jsem mu seděla modelem velmi nadšeně. Oblečená!

    Měl to být portrét. Dóda maloval a pózoval přitom, jako vyzrálý malíř, mhouřil oči, odstupoval od stojanu, mířil na mě tužkou, aby zistil vzdálenosti (což se mi s mojí špejlí předevčírem vůbec nedařilo) a snažil se. Mumlal si přitom jakási slova nepříliš spokojená a najednou vzal čtvrtku, začal nadávat a trhal ji na kousky. Rozhodil je po pokoji, založit do stojanu čtvrtku novou a jelo se zase. To se přihodilo třikrát. Naprosto neschopen pojednat můj výzor.

    Když tu přicházela Máňa a volala - nesu vám limonádu, děti. Spatřila spoušť
    na zemi, oněměla - šla k Dódovi a vrazila mu parádní facku.Nadávala mu přitom do blbců. Při odchodu ještě zařvala - kukej to tady uklidit! Posbírali jsme tu spoušť rukou společnou a dodnes je mi líto, že jsem si ty kusy čtvrtek neschovala na památku.Ptala jsem se Dódy, proč mu to nešlo
    Řekl - je v tobě něco, co se nedá zachytit. Na to nikdy nezapomenu. Asi byl do mě zamilovaný, čico. Potom jsem se dlouze na sebe dívala do zrcadla, abych zjistila tu nezachytitelnost Viděla jsem jen bledou holku s podivným úsměvem.

    OdpovědětVymazat
  2. No a proto fotím lidi jen výjimečně. JeN když z nich to cosi, možná duše nebo jak to nazvat, vyčuhuje naprosto zřetelně. Když to vidím. Umím vyfotit tvář. Správně ji nasvítit, neporušit kompoziční pravidla atd. Jenže to není portrét.

    Se zvířátky je to podobné, Pokud mě zvíře nevezme na vědomí nebo nekomunikuje s jiným, je to mrtvá fotka. Takových jsou plné fotoblogy. Ostré, kompozičně správné, prokreslené s věrným barevným podáním. Ale ať jsou sebe dokonalejší technicky, nezaujmou.

    Možná po neděli budu pokračovat v mudrování o fotografování. O otázce Proč? Je to rozsáhlé téma. Ale 90% amatérských fotografů nezajímá. Umějí vyfotit dokonale něco známého, něco, co už vyfotily stovky jiných před ním nebo použít divný objektiv, divnou úpravu, nezvyklý úhel nebo něco krutě exotického. Afrika, Island...

    "Dovnitř" obrázku jde málokdo. Je to pracné. A základní řemeslo musí být pochopitelně zvládnuté. Tak jako technika malby nebo i kresby. Až když to umím, můžu začít doopravdy. Ale musím mít chuť. Inspiraci, invenci.
    A taky je důležité umět fotku "přečíst". Je to jako s Janáčkem. Spousta lidí považuje Janáčkovu hudbu za podivné kvílení. Tu syrovou krásu tam sluší jen někteří. A někteří jenom předstírají, že slyší. Snobové. Uálové.

    Proto jsem jen výjimečně nájemním fotografem. Když nemám k věci/zvířátku/člověku nějaký vztah, a může být i negativní, je fotografování jen otravné řemeslo. Už to není koníček. Jen práce.

    OdpovědětVymazat
  3. Člověk tvoří (cokoliv) z potřeby zjistit, že dokáže zhmotnit myšlenku. Výsledky bývají různé, ale řekla bych, že pocity autora při tvorbě jsou pro osobní uspokojení to nejdůležitější.

    A Janáček? Máš pravdu, kocoure. Má zvláštní výrazivo, je třeba mu porozumět, aby působil. Já jsem ho pochopila až při poslechu Zápisníku zmizelého. "Čuješ-li, Janíčku, čuješ-li skřivánky? Usedni chviličku podlevá cigánky...!" Dvakrát se opakující melodie ve dvou větách...a bylo to ve mně. Právě tahle skladba mi učarovala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak vidím, kocoure, že téma nepadlo na úrodnou půdu. Další dva tři čtyři asi nemají, co by dodali. Tak to zkrečuj, ne?

      Vymazat
    2. Člověk tvoří............. ze strachu, hladu nebo chladu, jinak se povaluje nebo stepuje kolem marketů, tak tak.

      Další 1 přibližně z 158 SLEV

      Franz Josef a další zboží ve slevě. MAKRO...........

      * Teď jsem kdesi v diskusích našel krásnou myšlenku, kterou jako takovou, tj. nikoli svou, předkládám:
      Mohla by se dělat vedle matematické olympiády i matematická paralympiáda, v níž by absolventi humanitních fakult počítali příklady na trojčlenku a podobné triviální postupy a obecenstvo jim fandilo Vystavil Pergill

      4p ​

      Vymazat
    3. :-DDD)))) EK a A.S.P., tak tohle mi nedělejte, pomyšlení na matematickou paralympiádu mi hned po ránu divže nepotrhalo :-) Totéž by šlo s podobnými výsledky podniknout v čemkoliv, vyžadujícím motoriku a zručnost, byly by pak haldy mrtvých, zmrzačených a raněných ;-) Ono by se to i pročistilo, mnozí by nepochybně vyhráli Darwinovu cenu.

      Vymazat
  4. Matematická paralympiáda....To je nádherně hnusné!
    Kdyby alespoň trojčlenku... Když na vynásobení dvou hodnot a přičtení výsledku ke třetí je uloženo přibrat znalce. To není vtip. To je skutečnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na vlastní oči jsem viděl slečnu, která ukončila magisterské studium na VŠE a nedokázala z ceny včetně DPH spočítat základ a daň, ačkoliv to zrovna tou trojčlenkou řešit jde. Byl to pro mě tenkrát kulturní šok, teď už jsem zvyklý a otrlý, už mi ta debilita zaskočit nemůže.

      Proč je poslední dobou tolika ošklivých bouraček? No protože dementů, kteří střední čáru dělící používají jakožto střední čáru vodící prostě valem přibývá. Stejně tak jako debilů, co nevědí, že utaženou, skoro až pravoúhlou zatáčku o velmi mizivém poloměru opravdu nejde projet rychlostí přes 100km/h a to ani když máte Ferrari, nebo jinou velmi drahou hračku.

      Vymazat
  5. Tentorkát k tématu:

    Jsem velice rád Kocoure, že co se vymazlování se s fotkami z vlastní zkušenosti víš, jak to někdy dovede být náročné na čas, trpělivost, práci, nápady, přemýšlení a nevím co všechno ještě. O to krásnější je pak ten okamžik, kdy si člověk řekne, že je to už konečně ono a že lepší už to nejspíš nikdy nebude.

    To vítězství ducha nad hmotou je také nádherné. Pořádně to ale ocenit dovede jenom ten, kdo někdy zkusil dlouhé minuty až hodiny čekat, až vypadnou lidi, až vypadne mrak, až se zvířátko uráčí přijít či vylézt tam, nebo jinam a pod. Já to vím, takže to ocenit dovedu.

    Tím se ale dostáváme i k tomu jak lidé snímky či obrazy vnímají, protože je to dané i tím, co ví, umí, co zažili a co ne a co si tím pádem aspoň trochu dovedou představit.

    Astra určitě také zná ten pocit, kdy zkouší namalovat něco, co živě vodí a ono to nejde a nejde. Když to konečně aspoň trochu přijde, jak nádherný pocit se pak dostaví.

    Když se mi někdy povede vyndat foťák včas a mít ho aspoň trochu použitelně nastavený, dovedu si aspoň té kliky vážit, protože velice dobře vím, že to není samozřejmost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dneska bylo druhé malování (jak chodím do toho kurzu). Opět zátišíčko, tentokrát technikou mastného uhlu, rozmazávaného prstíky (mám za nehty kusy uhlí z nějaké ostravské štoly). Ty dvě flašky mi daly zbrat, matlala jsem to ze všech sil. Výsledek všelijaký. Na zátiší halt nejsem nějak stavěná.

      Vymazat
    2. Astro, ne každému sedne každá technika. Je ale dobré toho kurzu využít a vyzkoušet si co jenom půjde a pak si třeba vybrat z toho co vás tam učili to, co Ti sedne nejlíp.

      Vymazat
    3. Jestli Jsi pořídila fotku obrázku, tak jí pošli Kocourovi, ať jí vystaví :-)

      Vymazat
    4. Astra už poslala, dal jsem ji pod její článeček o hledání perspektivy.

      Vymazat
    5. Astro, asi bys za ty obrázky neutržila miliony liber v aukční síni, ale vlohy k malování rozhodně máš, vidět to je, takže ty kurzy nejsou zbytečné, rozhodně je navštěvuj a snaž se odnést si z nich co jen půjde. A všechno je to také čas a cvik, pro tu ruku se to musí stát rutinou, prostě u toho malování musíš vydržet, teď se především snaž vyzkoušet si všechno možné, techniky i materiály a ty, které se Ti budou líbit a půjde Ti to s nimi, tak u nich zůstaň.

      Vymazat
    6. Zdá se mi, že Astra dělá viditelné pokroky.
      Kdybych měl víc času, asi bych se taky přihlásil do nějakého kurzu. Třeba "angličtina pro starce a netalentované". Neznalost světového jazyka mě vlastně brzdila po celý život. Ale jaksi "nebyl čas". Ani teď ho není dost. A to spím jen šest hodin. Ještě, že jsem zvyklý...
      [;>))

      Vymazat
    7. Jsem asi větší naivka, než je zdrávo. Myslela jsem si totiž, pánové, že se pochlapíte a pošlete pár svých fotek na pokoukání. Teoretizování o tom, JAK se to dělá, pravděpodobě i fotit a nic z toho nepředvést???? To je práce špatná a málo platná. Já sem neohroženě sázím svoje úžasně pitomé záběry, zatímco (kromě kocoura) nikdo z vás ani muk o svém umění. Zamyslete se nad sebou, vlítněte do počítače a nabídněte svoje poklady.Takhle to vyoadá, že nic nemáte. Jen řeči a ty to neukážou.......................

      Vymazat
    8. DRAKU, v tom kurzu musíme poslouchat pana učitele a dělat to, co si přeje. Jistě nás postupně dovede k nějakým technikám, to se těším. JE TO DVACET LEKCÍ - a potom ještě možnost dalšího - už pokročilého kurzu. Zatím jsem jakoby v mateřské školce. Po nás přicházejí už ti "umělci", berou na sebe pocákané hábity a chovají se umělecky uvědoměle. Vyklízíme pole a jen závidíme.

      KOCOURE - angličtina je oříšek, i pro mě, která, představ si, mám státnici z angličtiny, ale asi před sto lety, takže jsem skoro všechno zapomněla, ale i ty triviální zbytky mi aspoň tady na internetu dost pomáhají. Škoda, že nejsme ve stejném městě, chodila bych s tebou radostně i do začátečníků, vůbec by mi to neuškodilo.

      Vymazat
    9. Astro, pana učitele poslouchat musíte, jinak se nic nenaučíte :-)

      Nejsem příliš předvádivý ani chlubivý, , ale když jinak nedáš, něco někde vyhrabu a pošlu Kocourovi k vystavení :-)

      Co se cizích jazyků týče, tak na procvičení se není od věci podívat se na nějaké koukatelné seriály či filmy s originálním zvukem a českými titulky. Nebo když je to příliš náročné, tak zkusit komiksy či jednodušší knížky. Bez práce a nároku na čas to ale nejde.

      Vymazat
    10. DRAKU, přece nejde o předvádivost nebo chlubivost, to mě vůbec nenapadlo, ale myslím si, že každý má pár nějakých jemu milých fotek a tak by si na nich neměl sedět. Proto se fotky přece nedělají. A kde jinde bychom se na ně měli koukat, když ne tady ? Dříve se u kafíčka vytahovala alba a ukazoval se Pepíček, jak leží na kožešince či sedí na nočníčku, teď už je všechno jinak. Odbornými řečmi neokouzlíš publikum, musíš předvést umění! :-)

      Vymazat
    11. Astro, něco pohledám a požádám Kocoura o vystavení, ale dostanu se k tomu možná až v neděli.

      Vymazat
    12. Poznámka:
      Drakův letecký fotokalendář mi visí na zdi - je krásný. Krásné stroje vyfocené někým, kde se vyzná - to se hned pozná.

      Vymazat
    13. Kocoure, faktem je, že éra fotím asi nejraději ze všeho. Dařit se mi to ale uspokojivě začalo až poslední dobou (zhruba 7 let), kdy jsem to „přepral“ ekonomicky a technicky, protože zrovna toto je disciplína, která bez pořádného dlouhého skla a odpovídajícího těla nemá moc nadějí na úspěch. Zatímco krajina a architektura je spíš náročná na nápady, postřeh a případně někdy práci a čas, ale co se výbavy týče, tak na to stačí průměrný foťák se stativem a nic moc náročného to není. Tím by asi měl začínat kdokoliv by si chtěl začít něco s focením, ale zatím je bez zkušeností. Focení zvířátek je mnohdy ještě náročnější disciplína, nežli ta moje éra. Například ptáci, po kterých se střílí, obvykle fofrem zmizí z dohledu, jakmile zahlédnou fotografa s dlouhým sklem. Takže to krom slušné výbavy vyžaduje trpělivost, nápady, čas, zkrátka jeden to musí mít rád a dělat to rád, jinak by neuspěl. A zatímco letadélka jsou více či méně předvídatelná, tak u zvířátek to tak úplně naplatí, takže kdo si je chce vyfotit při nějaké určité činnosti a v určité poloze, může se pěkně načekat, než se mu to nakonec poštěstí. A pak třeba vzápětí potom, co se dočká doma zjistí, že ten syčák trpajzlík se seknul a nezaostřil a je po žížalách a může se začít znovu a od začátku...

      Vymazat
    14. On každý fotograf považuje svůj obor za dominantní. Krajináři vám vysvětlí, že cokoliv menšího než full-frame se nedá použít a fotit se musí jedině přes pevná skla, broučkaři zase tvrdí, že bez 100 mm makro objektivu nemá cenu ani začínat atd., atd. On se ten technický aspekt hodně přeceňuje. Já tvrdím, že stradivárky v rukou průměrného "tutti" houslisty zdaleka tak neohromí, jako tuctové housle v rukou třeba takového Hudečka. Mistři fotografie, které jsem poznal fotili strašnými, ale odzkoušenými přístroji, které by nynější "amatérský fotograf" ani nevzal do ruky.
      Technika práci ulehčuje, zjednodušuje, ale dobrou fotku neudělá ani Hasselblad za dva miliony, pokud ho drží v ruce člověk bez invence a bez zkušeností. Je pravda, že fotit wild-life s kompaktem za 500.- je téměř nemožné. Ale ne nemožné.
      Pěknou fotku ptáka jsem např. jednou pořídil "krabičkou na mejdlo" cestou z Úřadu pro sociální zabezpečení, kde jsem si byl vyřizovat důchod. Mrzlo. Seděl asi metr a půl v křoví nade mnou a krmil se bobulemi. Opatrně, pomalu pomaličku jsem vytáhl z kapsy svůj "dalekonosný stroj" a exponoval dvě docela dobré fotky, než si mě všiml a poodletěl.

      Vymazat
    15. Právě Kocoure, zvířátka jsou tak trošku potvůrky a ne vždy mají náladu pózovat fotografům, když těm se zrovna zamane fotit :-) Vypadá to jako vrabčák, je to vrabčák, nebo je to něco jiného?

      Neberu nikomu bezmeznou lásku k jeho oboru, proč taky? Podle mě to „rozšlapávání báboviček“ jen zbytečně mrví mezilidské vztahy a proto je dobré se tomu pokud možno vyhýbat.

      Co si budeme povídat, fullframe se mi líbí, moc, už bych ničím jiným fotit nechtěl. Jen ty ceny těch těl a skel k tomu jsou poněkud nepříjemné, na druhou stranu to ale dovede sloužit dobře a dlouho.

      Vymazat
    16. Ten ptáček, to bude asi ptáček jarabáček. Asi. Vrabec těžko,ti nevypadají tak úhledně a barevně. Ale je hezkej! A z Prahy vrabci kompletně zmizeli. Bývali tu i chocholouši, ale ten už je tu jen jeden, v Bohnicích.No vidíš, taková fotka a s krabičkou na mejdlo.

      Mám za oknem krmítko se slunečnicovým semínkem pro sýkory.Tam už začíná být pěkný frmol. Nestačím dosypávat.Jenže vyfotit ty mršky nejdou. Jsou strašně rychlý, neposeděj.Musela bych navíc otevřít okno dokořán a čekat. To jsem jednou udělala a pak jsme měla co dělat, abych dva opeřence vystrnadila z pokoje.Ale pohled na ně je nad celý televizní program.

      Vymazat
    17. Astro, je dobře, že víš a sama máš názorně vyzkoušeno, že fotit ptáky (zvířata obecně) není snadný. O to větší klika je ten Kocourův úlovek a tím spíš pak s krabičkou na mýdlo, protože ty častokrát nezaostří, pták frnkne a je „po ptáčkách“... Fotit skrze sklo je z mnoha důvodů přinejmenším složitý a nepříjemný a fotit bez něj má také svoje nástrahy a problémy :-) Přesto přese všechno lidi ty potíže překonávají a mají docela hezký fotky. To je na tom to hezký a sympatický. Kdyby to bylo snadný, člověk si toho výsledku prostě nebude vážit.

      Žádný z těch oborů není úplně snadný a zadarmo. Kdo fotí krajinky nebo architekturu, musí kolikrát brzo vstávat a počkat si na to správné světlo a protože světlo je podobná potvora jako zvířata, není na místě když se jednomu zamane fotit, může si člověk na hezkou fotku čekat i několik dní, nebo i týdnů či měsíců, extrémně to může trvat i několik let.

      O zvířítkách už částečně víš svoje.

      Fotit za špatných světelných podmínek obecně je problém. Fotit rychle se pohybující se éra je náročné na peníze, protože bez pořádných skel a těla to dělat prakticky nejde a k tomu to vyžaduje určitou zkušenost a zručnost, aby se ten výsledek s určitou vyšší pravděpodobností přeci jenom dostavil. Člověk je při tom pod časovým tlakem, kolikrát se během celých hodin pomalu nemá čas napít, nebo něco zobnout, aby nepřišel o hezký záběr o kterém tak úplně neví kdy zrovna přijde, nebo se toho děje víc najednou a pak se musí lítat hlavou na všechny strany a fofrem se přepínat na tu, či onu stranu. Taky nesmíš kolikrát moc pít, protože jak se hneš pryč na záchod, přijdeš o slušné místo k focení. Nicméně si myslím, že v člověku je, nebo měla by být určitá touha a vůle překonávat překážky, protože o to cennější jsou pak ty výsledky, když už se konečně dostaví.

      Vymazat
    18. Astro, obávám se, že překonat zábavností a přitažlivostí televizní program je čím dál tím snadnější.

      Vymazat
    19. Ptáček jako ptáček...
      Po kliknutí na "obrázek" se mi místo fotky zjevilo :
      Váš požadavek byl zamítnut z důvodu zakázaného obsahu v kategorii: "Pornography".
      Tak prdlajz, musím si počkat až se dostanu k nefiltrovanému potrubí.

      Sýkory se naučí být oražené. Babičce chodily i na máslo za oknem, posléze zabalené extra pro ně, protože nejraději když se k němu mohly proďobat a v kuchyni prohrabávaly i koš.

      Potěšení je právě v překonávání překážek. Bez nich by nebylo.
      Třeba na přefocovadle mě bavilo vymyslet a vyrobit. Přefocování už méně. Zatím jsem jen vyzkoušel, při představě krabic diáků na mě leze prokrastinace. Vymlouvám se, že není sluníčko. Jenže mě napadlo ho nahradit projektorem. Tak se do té netvůrčí práce budu muset pustit. Jsem si zavařil...

      Vyhrabu svůj někdejší pokus o obrázek. Počítačový neumělý pokus o zátiší z roku 1998. A jakýsi grafický lístek, jestli ho najdu. Abstrakce by mi možná šly. Jenže to není umění. Umění je namalovat třeba hlavu koně. Nebo celého koně. Celou krávu. Můůůů...

      Co bych tak zavynalézal....

      Vymazat
    20. Obuvníku, fitrované potrubí Vám nezávidím, ale vydávat ptáka za porno mi tedy přijde jako mnohem srandovnější počin, než když se před časem strejda Google utnul a černoušky prohlásil za gorily :-) Rád bych věděl, co že je to za úžasný systém a kdo že ho to vyvinul a dodal :-)

      Příchylnost k vývoji nových věcí a naopak nechuť když jde o monotónní rutinu docela chápu, ale někdy prostě není vyhnutí a tohle možná bude ten případ. Pak je dobré ohrnout si rukávy a dát se do toho. Aspoň to bude o to dřív z krku.

      Vymazat
    21. Jo automaty jsou automaty. Kdysi mi ústavní automat nedovolil připojení k Šamanovu blogu - tedy přesněji k blogu Moby Dick. On ten "Moby Dick" není jen velryba ale prý i pornografický termín pro velké pánské přirození. Náš ústavní správce sítě musel ručně vygú=hodit tengle termín z dodávané "antiporniografické" f=databáze. Kařdý týden znova- Až za několik měsíců si tvůrce těch databázových fitrů dal říct a dovolil připojení bez ruční úpravy.
      S obrázky je tom podobné. Někdy to automatickém indexování funguje, někdy je to legrace. Na fotoserverech bývá indexování vypnuté, protože klíčová slova to vyrábělo nejčastěji naprosto nesmyslná.
      Ještě k mému ptákovi: Vrabec to nebyl. Vrabec (z pražské Troji) vypadá takhle. Fotil jsem ho během oběda, když pochtíval moje bramborové hranolky.

      Vymazat
    22. Vrabec to Kocoure opravdu nebyl. Ale na přesné, nebo aspoň přibližné určení mé chabé znalosti ptactva nestačí. Škoda.

      Vymazat
    23. Tyhlety ptačí dvojsmysly jsou legrační, a někdy ani to ne. Čistému vše čisté. A je to. Dvojsmysl se dá najít ve všem, když se chce.

      SCHU, neprokrastinuj a hledej, musíš mít fotek, že se ti počítač dme. Ulev mu a ukaž se! Lenora do umění nepatří.

      Vymazat
  6. EKokapytálistoch-och13. října 2016 6:55:00 SELČ

    StB a už, už, u...jen malinko a bude možné kdekoho napráskat.
    https://adisepo.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_pub/eet/eet_sluzby.faces
    Těště se, dáme jim, "kapytálistom živnostentným"
    4P!

    OdpovědětVymazat
  7. Nojo, když ale veď náš Andy B. povedal, že všeci kradnů...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A nejsmutnější na tom je, že není až tak daleko od pravdy.

      Vymazat
  8. jj, všetci, včetně něho

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, kapitáne a on ani zdaleka ne nejmíň ze všech...

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)