Prohledat tento blog

pátek 21. října 2016

Proč nejsme Švýcaři

Kooperují (ze zišných důvodů, jak jinak)

















Silně tíhnu k tomu jak to mají švýcarští plebejci.... (Drak)





   Ano. Kdyby toto tíhnutí bylo dostatečně většinové. Kdyby.... V tom je ta potíž. Kdyby v tom nebyla ta staletí... Není většinové, protože vlohy má nějak vyselektovány a v jeho kultuře není příslušný hodnotový systém.


   Stačí málo. Švýcarská poloha, švýcarské geny, švýcarská kultura. Tak málo jak málo by bylo třeba aby obyvatelé vyloučené čtvrti v Chánově založili obdobu Silicon Valley...



   Prostě je to jaké je, protože lidská opice má vlastnosti jaké má. A že je zapotřebí nějakého tlaku po nějaký počet generací aby se změnily. Jako vše ostatní živé v přírodě. Ono ani nestačí jí říct "děláš to špatně, lepší je to takhle". Ono nestačí aby pochopila. Musí chtít. K tomu musí být motivována. Silně motivována.



   Takovou obecnou motivací naprosté většiny je pud sebezáchovy. Touha přežít. Spojená s touhou po odměně. S bažením po slasti a snažením vyhnout se bolesti. Tak jako u jiných tvorů. Prakticky jde jen o nějaké hladiny nějakých látek v řídící soustavě, jejichž prvotním účelem je zajistit přežití jedince a druhu. Tak, že slastí je odměňováno chování prospěšné, bolestí neprospěšné. Jen u lidské opice je to více zabaleno, namlouvá si, že u ní, protože na rozdíl od ostatních tvorů byla stvořena k obrazu něčeho dokonalého, je to jinak. Toto přesvědčení má tak pevně zanesené v komplexu memů své kultury, že ovlivňuje i úsudek skalních ateistů.



   Jedním z problémů s nimiž se lidská opice, na rozdíl od ostatních tvorů, daleko více potýká, je porušení závislosti odměny na prospěšném chování. Hledá a nachází způsoby jakými získat odměnu, tedy slast nepodmíněnou vynaložením dlouhodobého úsilí na prospěšné chování spojené s nějakou námahou. Pokud možno ihned. Tak to, v různé míře má většina lidských opic. Hledání zkratek je přirozené, avšak nalezení ne vždy v důsledku prospěšné. Jen zlomek jejich počtu to má nastaveno jinak, samo (avšak pozor, nejen objektivně, ale i a v tom bývá zrada, subjektivně) prospěšné chování jim přináš&i acute; pocit slasti, je jim odměnou.



   Činnost této menšiny dosahující pozoruhodných příznivých i nepříznivých výsledků a důsledků, se projevuje významněji než odpovídá jejímu zastoupení. Je však příkladem. Dobrým, ale i špatným. Tato menšina bývá nazývána elitou. Je to elita, která prakticky rozhoduje, určuje směr. V různých kulturách je různě zastoupena a má různou kvalitu podmíněnou vlohami a sdílenými memy v rámci kultury. Vlohy a memy se navzájem ovlivňují a selektují. Tyto, řekněme "kvality" jsou v populaci nerovnoměrně rozloženy rozloženy, jak si můžeme zobrazit například Gaussovou křivkou nebo tvarem pyramidy o různé strmosti. S tím se nedá nic dělat, je to vlastnost substrátu lidské opice .




   Ten je prakticky stejný jako před tisíci a desetitisíciletími. Dnes jako ve věku faraonů a pyramid. Jen kulisy se mění. To co považujeme za moderní civilizaci, ale i lidství, podle jejích projevů, je jen tenká křehká slupka skrývající "zvíře" (třebaže "zvířata" nejsou tak nemyslící a necitná jak si, přesvědčujíc se ve své výjimečnosti namlouvá lidská opice). Tak v každém z nás se skrývá bestie tak jako v nejkrásnějších divech živé přírody. To oč jde, to nejcennější, je právě ta slupka lidství, kterou každý má jinou. Pak záleží jak to vše je namícháno. Jsou to procesy velmi komplexní a dlouhodobé.




   Jedním z problémů lidských opic je utkvělá představa, že opice, která se nepoučitelně vydává pohodlnými v důsledcích zhoubnými zkratkami, má se k újmě ostatních opic mít stejně dobře jako opice, které se vydávají po nepohodlných cestách...



...a mají rádi svoji jeskyňku



   Proto nejsme Švýcaři a zas jiní nejsou jako my. Neznamená to, že někteří odtud či odtamtud nejsou stejní či velmi podobní. Jenže rozhodující je jak je to namícháno v celé dílčí populaci, kterou nelze tak, jak to manipulátoři dělají, posuzovat podle vybraných exemplářů tak jak to vyhovuje jejich záměrům. 





Proto jsme tací jací jsme. Už jen to, že jsme, je dobré. Třebaže nejsme Švýcaři.


Napsal Schumacher

fotkami z poslední návštěvy Prahy doplnil  Kocour

12 komentářů:

  1. Milý SCHU, nedovedu tak brilantně, jako ty, postihovat zásady pro správný způsob života, tak bych se pozastavila jen u prostého pudu sebezáchovy.Ten, kdyby byl u všech lidí zdravý, bylo by vyhráno. Jenže. I ten nejzákladnější pud podléhá nákazám a virózám všeho druhu, a cestou za žvancem jsou lidi schopni všeho. A protože se všechno neustále vyvíjí - tu k lepšímu, ale i k horšímu, nedá se od budoucnosti očekávat žádný zázrak.

    Měli bychom trvat na tom, že chceme být "Švýcarsko" se vším všudy. Nejsme o nic horší než oni. Máme úžasnou minulost, horší přítomnost a nejistou budoucnost. Máme ale pořád "korunu", a vřele doufám, že eura se nedočkáme. Též doufám, že se Evropská unie rozloží zpět na prvočinitele. Že se nestane Evropskmi spojenými státy.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, brilantní postihování zásad mi jde jen jak snadné je kecání. Jenže řídit se jimi v praktickém životě je fuška. Abych nekázal vodu a nepil víno...
    Být pozorovatelem je jedno, být hybatelem a příkladem je druhé. Jestliže mě na světě něco nejvíc nasírá (kromě toho že nemáme moře a že nemohu žít tak dlouho jak bych chtěl, jen proto, že jsem hrozně zvědavej), jsem to já sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SCHU, nevím, jak jsi stár či mlád, ale to je fuk.To, že nemáme moře, to bych oželela, zajedeme si, když chceme. Teď už je to brnkačka. Ale uvěmuju si nad tvým "výkřikem" o dlouhém žití, že stár nejsi. Ale určitě jsi star, to bezpochyby. Buď zvědavej nadále dále a dlouho, to se zúročuje léty. Na stará bolavá kolena ale poznáš, že žít moc dlouho je celkem docela fuška. :-)

      Vymazat
    2. samozřejmě že když žít jak dlouho bych chtěl tak v té nejlepší kondici. Po "nesmrtelnoti" chudáků z Gulliverových cest netoužím.
      Moře si představuju tak v přiměřené vzdálenosti před barákem, za barákem les a za dřevníkem vlez do stanice emhádé. A pár set metrů kolem žádnej další barák. Ne, bez emhádé by to nešlo, nebaví mě pilotovat vrtulník. Ano, na jednu stranu si nehorázně vymýšlím, na druhou stranu je to takové česky uťápnuté. Ale mně se to líbí a je to zadarmo. Tedy ta představa.

      Ne, že si nedokážu představit jiné, třeba vlastní planetu. Nebo vesmír. Jenže s tím je fuška. Správně nastavit všechny parametry. Napřed světlo, tedy éra záření. To oddělit od tmy, to jde samo. Pak to nechat zchladnout aby se vytvořily částice. Ty spojit do nejjednoduššího celku, pak v prostorových nehomogenitách nechat zkoncentrovat aby se to zas pořádně ohřálo a vyrobilo složitější částice, nechat vyhořet, pak vymést popel, smíchat se zbytkem a rozházet do nehomogenit, z toho ty další hvězdy a už i planety, zase nastavovat fůru parametrů co z čeho, jak velké, a kde má být. Chladit, otáčet stabilizovat, vymetat ven zbylé smetí, moderovat, míchat, kolik souše a kolik vody a aby se to nepletlo pořád do sebe, kroutit šroubovice, nechat kynout, kvasit, množit, okopávat, hnojit, kultivovat a nakonec jako odměnu za ti příšernou fušku poslouchat remcání toho nevděčného líného, sobeckého a agresívního uhlíkokyslíkatého ksindlu. No co bych také chtěl, že když je k obrazu...
      A navíc ta příšerná nekonečná nuda všechno vědět a všechno moct.

      Vymazat
    3. Žít dlouho a v perfektní kondici je totéž, jako chtít udělat omeletu a nerozbít přitom vejce.
      Nicméně jak pravila Astra, myslím, že dojde doba, kdy už člověk tak nějak pozná, že už toho bylo dost a už jen čeká na svého Cháróna. Obolus pod jazykem není třeba, ale čisté konto ano. Pluje se pak s tím chlápkem v kapuci nějak veseleji.

      Vymazat
    4. Vím, že nejsme Švýcaři. A ačkoliv mi to častokrát mrzí, občas jsem tomu docela rád. To rozmrzelost je častější.

      Jsou pro to důvody objektivní, některé zmínil Obuvník, jiné ty dějinné, to bych prostě nazval smůlou, prostě jsme byli v blbý čas, na blbém místě a za blbých okolností, což nemohlo skončit dobře. Také neskončilo a poznamenalo to neblaze společenský vývoj.

      Co bude dál? To se časem uvidí. Záleží to na objektivních okolnostech, protože danosti doby a okolních reálií můžeme ovlivnit jen relativně málo, ale přesto jeden každý z nás něco málo a trošičku ovlivnit může. Třeba toho mála využijeme efektivně a v náš prospěch. Bez šancí rozhodně nejsme.

      Vymazat
  3. Olizujeme kosti naší slavné minulosti
    Před prahem se nám tlačí prapodivní hosti.
    Kam zmizely naše ctnosti?
    Co přineseme do budoucnosti?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosím pěkně Schumi, mohu tento verš někdy v budoucnu použít jako perex?

      Vymazat
  4. Na pohodlných zkratkách není nic zhoubného. Zhoubná je krátkozrakost, která přes okamžitý zisk nevidí z něho plynoucí zítřejší průsšvih.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak ZŽ. Neměli bychom být naivní. Je třeba vědět, že rychle a bezplatně se jeden může leda tak dostat do problémů. Opačná cesta už bývá pracná, svízelná a zdlouhavá. To je ale přesně to, co mnozí před tou zkratkou nechtějí vidět a vědět.

      Vymazat
  5. Proč nejsme Švýcaři? Protože jsme práskači:
    http://www.macekvbotach.cz/patecni-glosy-21-10-2016/
    kdo nepráská není Č...?
    Začína se plně projevovat totalitní povaha "nového" řádu. Pravděpodobně časem dojde na odpor a pak snad i odboj, však až budeme tence vyměšovat, do té doby si budem užívat jako prasata v žitě.Jak prosté.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, EK, Macek to tefil dobře. Jsme v mnoha ohledech tak trochu jako bumerang, takže se dá říci, že poměry se nám vrátily před listopad 1989 a směřují v určitém ohledu dál zpět, kamsi k 50-ým letům. A netrvalo to ani tak dlouho že?

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)