Prohledat tento blog

sobota 3. prosince 2016

Informer (udavač)

Jo jo, Astro, 
udávalo se, udává se a udávat bude! 
To, co mi je na tom našem českém udavači nejprotivnější, je jeho malost, uprděnost. U nás se málokdy udává z ideologických důvodů. Vždy je to nějaká upocená pomstička za něco úplně jiného. Nebo z důvodu předpokládaného zisku a nemusí být jen finanční. Někdy dokonce jen tak, ze zlé vůle.




   Jistě, musíme s tím žít. Jeden soused, hned z vedlejšího bytu našich, který se vydával za domovního důvěrníka (byl ve skutečnosti dokonce placený agent StB) pravidelně mlátil svoji ženu a oslovoval ji "soudružko", mlátil i syna, který se odstěhoval z domova už v patnácti - šel raději kamsi na internát - měl zlaté časy po osmašedesátém. Vodil po Ostravě turisty z CCCP a mluvil s nimi "rusky", kontroloval praporky v oknech na 1. a 9. máje a VŘSR, kádroval naši rodinu takovým způsobem, že jsem se nikdy nedostal za hranice jinak, než pracovně s Ústavem (a i tam se pokoušel zasahovat, naštěstí náš tehdejší ředitel, komunista(!) byl navíc férový člověk a na jeho dopisy o mé nespolehlivosti reagoval tak, že je posílal přímo na KV KSČ a odtamtud našeho udavače vždycky pokárali, takže dal na chvíli pokoj.  

   Ale stejně se postaral o lecjaká svinstva. Přitom neustále požadoval po mém tátovi různé službičky, tu opravu rádia, pojistek nebo si půjčoval menší částky peněz které nevracel - a na druhé straně se snažil škodit. Nakonec táta, aby odpoutal jeho pozornost od naší rodiny vstoupil do Svazu protifašistických bojovníků - teď se to jmenuje jinak, ale organizace je to stejně špinavá, jako byla dřív. Protože táta málem nepřežil pobyt v německém koncentráku (byl tam za sabotáž proti Říši), tak ho v SPB přivítali s otevřenou náručí. Ale nevydržel tam dlouho. Začali za ním chodit různí soudruzi s tím, aby jim dosvědčil, že taky byli v koncentráku, což můj táta, protože byl sice člověk smířlivý, ale pravdomluvný, striktně odmítal. Jenže tlak soudruhů se stupňoval - až táta jednoho dne praštil legitimací o stůl a z SPB vystopupil. Pak za ním chodili domů, omlouvali se za příliš aktivní soudruhy spolubojovníky, dokonce dokázali umravnit i našeho souseda, ale táta se zatvrdil. Ani na nabídku nějaké pravidelné částky za "odboj" nereagoval. 

   Táta se ale kupodivu nezatvrdil proti Němcům, kteří ho zavřeli do lágru, kde, zmlácený, s přeraženými žebry a vytlučenými zuby málem umřel. Zachránilo ho jenom to, že byl elektronik a bylo třeba montovat do německých stíhaček elektrické vybavení - vysílačky, počítače vystřelených nábojů a podobně. Potřebovali ho. Jednou mi řekl, když jsem se ho jako kluk ptal, jak může normálně sousedsky vycházet se sudetskými Němci ve vsi, kde jsme měli chalupu, větu, kterou se řídím dodnes. "Tihleti Němci to nebyli!" 

   Ale falešné "odbojáře", kariéristy a komunistické podvodníky prostě nezkousl. Režim se mu "pomstil" tím, že ho bezmála ve čtyřiceti povolali na náhradní vojenskou službu - protože v řádném termínu ji nemohl absolvovat, byv zavřen v koncentráku. Nicméně těch pár měsíců prožil v pohodě - velitelé na letišti, kde byl přidělen, s nadšením přivítali, že umí sekat kosou a tak obsekával přistávací světla na dráze, aby je letadla dobře viděla. Odjížděl do Mošnova ráno kolem sedmé a vracel se na oběd. A protože byl tak trochu blázen jako já, večer chodil normálně pracovat do našeho Ústavu. Zadarmo.

   Abych nezapomněl na udavače. V sedmdesátém šestém jsem se odstěhoval do svého bytu a pan P., onen soused, o kterém tu byla řeč, si nakonec od osudu vytrpěl své. Syn už žil jinde, s otcem se odmítal setkávat a jeho žena, "soudružka", hodná malá kulatá ušlápnutá paní mu umřela. Žil v bytě sám, byl už starý a pro soudruhy snad i poněkud nebezpečný, na každého něco věděl, a tak ho přestali navštěvovat. V devadesátém dostal rakovinu, nějakou hnusnou, pomalou, která mu žrala ústa a hlasivky. Nakonec už jen sípal a psal na papírky. A nakonec to byla moje máma, která mu chodila na nákupy a občas mu něco uvařila. Považoval to za spravedlivé a většinou ani nepoděkoval. Umřel úplně sám, v nemocnici a neměl žádné příbuzné, kteří by po něm chtěli dědit. Ono taky nebylo co. Měl starý nábytek, nějako sošky, které dostal za službu straně, pár knížek. Sešity, kde měl své poznámky mu moje máma, když mu chodila trochu poklidit, prostě ukradla a spálila je na chalupě. Nesměli jsme se do nich podívat, ani táta nesměl. A máma o tom, co tam bylo do své smrti nepromluvila. Jenom, že psal německy. Když do bytu došli pánové z STB už nic podstatného nenašli.

   Tak to je historie jednoho mého udavače. Přitom v kolektivu jsem měl několik roků šikovného mladého kluka, vesničana. Zveleboval dům, který měl podědit, stavěl si na zahradě bazén a tenisový kurt, občas donesl nějaké nahrávky přednášek od "bytových filosofů", které bylo třeba namnožit a rozeslat, roznášel záznamy písniček Karla Kryla, které nazpíval ještě v Praze, ale už se nedaly vydat, měl přístup k literatuře, která se půjčovala jen na jeden - dva dni a pak se musela vrátit. Farma zvířat, 1984, eseje Jana Patočky. Bylo to psáno na průklepovém papíře a při čtení se musela stránka podkládat čistým listem papíru, aby se to vůbec dalo číst. 

Budova KV KSČ.   Postavena byla v roce
1988, letos na podzim ji začali dostavovat.
  Po "sameťáku" se onen kolega stal velmi aktivním činovníkem Občanského fóra, poslancem NS, odešel z Ústavu a začal podnikat. Najednou byl spolumajitelem obrovské rozestavěné budovy KV KSČ a nikdo nevěděl, jak k tomu majetku v řádu stamiliónů přišel. Ale pak se objevil v seznamech spolupracovníků STB. Z OF byl velmi rychle vyexpedován, na poslaneckou funkci rezignoval, už jsme se ani nepotkávali a až po letech jsem zjistil, že provozuje velkou autoškolu. Ale přesto, že o nás v Ústavu věděl prakticky všechno, v archivech není o nikom jiném, než o něm, vedeno nic. Jako bychom neexistovali. Vykládám si to tak, že u nás měl skvělé krytí, které si nechtěl nějak "poškodit" nebo že jsme byli z pohledu STB naprosto nedůležití, pominutelní. 

   To je v krátkosti historie mého druhého udavače. Ještě bych možná vydoloval z paměti i jiné případy, herce, režiséry, zpěváky, ale k čemu by to bylo. Někteří už jsou mrtví, jiní staří - co si na nich kdo vezme. A některé jsem měl rád a nijak to nehodlám přehodnocovat poté, co na hladinu vyplavalo to svinstvo. Kdo ví, co bych dělal já, kdybych se dostal pod opravdu velký tlak. Já to prostě nevím. Nedělám tedy žádnou tlustou čáru. Jen příhody pomalu mizí v šeru zapomění. 

A tak je to správné, tak to má být.  


Vida, co za téma nakousl EK tím svým odkazem. 


Dodatek:

   A jak to tak vypadá, Svaz protifašistických bojovníků, přejmenovaný na Svaz bojovníků za svobodu je prohnilý i dnes.  Možná víc, než v době, kdy tam byl členem můj táta. Inu "neziskovka".  

33 komentářů:

  1. EKoaledoprěršicmémnovouněmeckouklabosnici3. prosince 2016 v 16:31:00 SEČ

    Tak to bylo, je a bude, jen ta hořkost "pomalu mizí v šeru zapomění. ", nebo ne?
    4P

    OdpovědětVymazat
  2. Jistěže. Musí, není zbytí, neboť vstanou noví informeři. Kam bychom je dávali!
    Mmj: INFORMER - je to takové hezké, neurážlivé slovo. Ptydepe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínky na minulost tohoto druhu už jsou doopravdy zbytečné, zasypal to prach a každý si svoje svědomí musí uspořádat sám. Dozadu i dopředu.

      Vymazat
    2. S tím tak docela nesouhlasím!
      Ano, je třeba se zbavit nepříjemných pocitů při vzpomínkách na nepříjemné situace. Právě toho používají roztodivní pábitelé k vyvolávání společenské hysterie.
      Ovšem na druhé straně není moc moudré na všechno úplně zapomenout. Protože residua některých ideí tady stále jsou a jde o to, tyhle události znát. Zapomenout na to, že zmije je jedovatý had je přinejmenším hloupé.
      Takže žádné "tlusté čáry"! Ty se hodí mnohým ideologům budoucnosti. Brát to vše jako běžnou historii. Ať už je to nacismus, komunismus nebo jiné jevy. Ale považovat každého komunistu či sudeťáka apriori za zločince? To asi ne. Poznal jsem v životě několik komunistů, od nichž by se demokracii a střízlivý náhled na život mohli učit i ti největší dnešní zastánci "militantní demokracie". Poznal jsem sudeťáky, kteří kdysi chránili české obyvatelstvo v Sudetech před hitlerovskou soldateskou. (Vím to od těch, kteří byli chráněni!)
      Protože halasným opakováním slova "demokracie" se většinou snaží smysl toho slova zcela popřít. Když někdo demokraticky, většinově něco vyhraje, tak napadáním toho stavu současně napadám demokracii jako princip rozhodování. Většinou se jedná o "elitokracii". O ty kteří jsou v menšině. ale velmi nahlas křičí. Jejich úmysly nejsou čisté - ale právo křičet bych jim nebral. Jen se nesmí umlčovat "mlčící většina" takovým způsobem, jakým to dělají "veřejnoprávní" média. Jistěže je to na zadání věrchušky - té stávající. "Koho chleba... toho píseň..." A tyhle trendy jsou primárně určeny k tomu, aby se zabetonoval stávající stav společnosti, který některým zcela vyhovuje.
      Málokdo má odvahu nechat veřejně promluvit svého protivníka. Na to už musí mít opravdu dost odvahy a velkorysosti. Být si jistý v kramflecích. Tohle kolem nás moc nevidím.
      Tedy - skoro vůbec.

      Vymazat
    3. Souhlasím s tvojí první větou, kocoure, a tlustou čáru nedělám celkem za ničím v životě. Ať je to dobrý nebo špatný.Nikdy totiž dopředu nevíš stopro, co je dobře a co špatně. Nebaví mě rozpatlávat situace furt dokola - dneska svítí slunce modré nebe nad Prahou - trochu mrzne a to se mi líbí.
      Právě jsem prožila asi už dvanáctou hodinu příjemného vytržení nad kresbou, kterou vám hodlám předhodit jako péefko. Až si ji budete prohlížet (říkám dopředu, že nevím, jak to dopadne, neb jsem si vymyslela složitě a nevím, jestli mi na to postačí "umělecké" síly), ale byli jste svědky mého začátečnického umění nevidět perspektivu, takže si to privilegium "zasloužíte" :-) Prosím potom kocoura nebo draka, až bude čas, aby ji tady zvřejnili. Kresba má takovou jednu zvláštnost, lze ji vidět v mnoha podobách. Ale to až přijde čas!
      Hoj!

      Vymazat
    4. Pokud se to bude zamlouvat nám, tak prof.um. vysypou zdrcující odsudek. Tak to má být. Za sebe už nyní říkám: mooc pěkné, i ty vánoce!
      Nemůžem mít všechno.
      4P

      Vymazat
    5. EKokrásno, zdrcující odsudek by mě nikdy neodradil od toho, co dělám ráda, byť třeba blbě.Pokud mě to těší a výsledek je ke koukání, mám radost. A doopravdy jsem zvědavá, jaká bude kritika. Protože vám tady věřím a jiné zrcadlo nemám. Momentálně jsem v "opojení tvorbou", už dlouho jsem nezažila ten stav, tak si to užívám.Je to útěšné a prospěšné dušičce. Je to fajnovej čas - mít dny pro svoje záliby.

      Vymazat
  3. Každá tlustá čára se časem ztenčuje a mizí. Tak jako nic není na věčné časy.

    Lidská iluze. Zdá se být škoda toho co všechno zmizelo v proudu času proto, že se neuchovalo v lidské paměti z doby, kdy nebylo nic jiného než lidská paměť. Na druhou stranu, buďme rádi, že nejsou záznamy už z doby před několika málo tisíci, desetitisíci... lety. Že není čím by se dalo mávat a "dokazovat příkoří, slavná vítězství a "nesporné nároky", protože před dvaceti tisíci lety kdosi cosi komusi...

    Kteří kutají hluboko v čase, hrozí jim, že dopadnou tak jako ti, kteří kutali hluboko v Morii. Že přivedou na svět Balroga, který je zahubí.

    Sice je zajímavé dozvídat se co jak bylo. Jenže jak pro koho a podle toho s jakými důsledky. To platí o poznání všeobecně. Poznání v rukou hlupáka je jako sirky a banzín v rukou dítěte. Navíc nejsou jen hlupáci, to by nebylo až tak zlé. Jsou darebáci. Stačí k čemu používají dochované spisy staré nejen pár set ale i několik tisíc let...

    A u nás, nakolik pořád jsou politikum staleté až tisícileté záznamy. K čemu komu slouží historická "věda". Ze které moci a svého prospěchu chtiví manipulátoři dělají děvku ve službách politiky. Jak v případě potřeby hlásají ze starých záznamů čí praprapra zlého učinil něčímu praprapra. O "spravedlivých" vítězstvích a o "nespravedlivých" porážkách, které nutno odčinit a o nezadatelném právu "protože tady, tady je napsáno..."

    OdpovědětVymazat
  4. Jistě, Obuvníku, jistě.
    Z dějin lze vytáhnou a případně opracovat/dopracovat cokoliv a vždy se to bude hodit k něčím dnešním záměrům. Klasický případ je svastika. Již nejméně dvakrát ukradená - ale jako symbol vnímaná jen v tom posledním ukradení. Ve světě jich je spousta a dodnes se jako symbol štěstí používá. Stejně jako smrtka/lebka, kříž, hvězda, čtyř, pěti nebo šesticípá, symbol slunce...
    Ale někdo si vytáhne jen jeden význam - který se mu hodí jako klacek. Právě proto by se mělo pamatovat dál. Žádného draka poctivým šťouráním nevzbudíme. Věci nelze posuzovat jen po "tlustou čáru", ale současně nelze nějak ostře posuzovat děje dávno minulé. Jsou už slabé, nezřetelné, někdy pro nás nepochopitelné, často paralelní a antagonistické najednou.
    Ale staly se.
    Lze se z nich poučit. Jen se to nesmí dělat selektivně, od jedné tlusté čáry po druhou.

    OdpovědětVymazat
  5. Někdo už to řekl: Odpustit ti mohu, ale zapomenout ne.

    OdpovědětVymazat
  6. Zapomenout nejde i když by se chtělo. Proto je dobré se nepídit po tom co by pak bylo rádo zapomenuto.
    Jakže je to o Sokratovi, jak ho zastaví známý, že mu chce něco říci. Co na to Sokrates...
    Jestliže v tomhle chceme na ostatních any byli střídmí ve sdílnosti, tím spíš bychom se tím měli řídit sami vůči sobě. Umět odolat zvědavosti otevřít Pandořinu skříňku. Vyhýbat se informacím nepřinášejícím radost ani jiný užitek. Tím víc když víme, že nemáme náležitě cynickou povahu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejde o cynismus. Jde o poučení.
      Obecné, ne individuální. Protože ať jsme nebo nejsme cynici, minulost se dá měnit jen ve SF.
      A k čemu poučení? Aby na nás někdo nevytahoval vybrané střípky minulosti s tím, že "tak to bylo". Může být (ale většinou není), ale kromě toho "tak" bylo ještě spousta jiných "onak".

      A právě jsem se rozloučil s Wolfganafem A. M. a jeho Titem, zítra jdu "k faktorovi odevzdat plátno." Mám pro dnešek dost. hodin civění a poslouchání. Zítra si asi dám oraz.

      Vymazat
    2. Otázka k čemu praktickému ono poučení je. Když někdo vytáhne vybraný střípek z minulosti, aby zasel, rozesel či rozesral, možnou odpovědí je "No a?" případně "Mně je to jedno." Někteří provokatéři si o to říkají. Když se probírám literou zákona požadujícího trestání schvalování toho, popírání onoho, nic lepšího a hlavně nasíravějšího mě nenapadá. S "mně je to jedno" nelze polemizovat, nejde vyvracet, nejde (neb s tím v liteře není počítáno) trestat. Když "se" očekává jediné správné či naopak trestu hodné stanovisko, je to nejlepší odpověď. Není většího políčku provokatérovi kladoucímu otázku s níž se pojí jediná "správná" odpověď. Nějaká míra ignorance je sebezáchovně užitečná. To je ignorance pasivní. Vyšším stupněm je ignorance aktivní, svým významem blížící se popření, ale bezpečně zůstávající v prostoru ignorance. Tazatel inkvizitor sice hřímá "však já vím, co tím myslíš", ale formálně to nemůže dokázat. Je to jako s kýchnutím. Pěkný rozjezd, už už, a nic. Hodně protivné. Právě tak lze rozvíjet situaci. "Řekni to, no, řekni, jen to řekni... ať můžu..." Prdlajz. Netřeba být pořád vstřícný a sluníčkový. Zvlášť v některých případech.

      Vymazat
    3. Jistěže nezájem je mocná zbraň.
      Používá se při smlouvání (umím), při zadávacích pohovorech, v manželských diskuzích i u soudu. Jenže - dokonale zahrát ignoranci - to chce cvik a pevnou vůli. NENECHAT SE VYPROVOKOVAT K REAKCI. Pak jsi vítěz. Ale nesmíš to na sobě ani pak nechat znát.
      "Poker face" se tomu myslím říká.
      Učím se, ale ještě nejsem dokonalý.

      [;>D

      Vymazat
    4. Je to náročné učení. Nejen umět mlčet, ale umět i VÝZNAMNĚ mlčet. To je špičkové umění.
      Jsou doplňující nemlčící metody. Vhodné poznámky. "Ach tak", "Pozoruhodné", "Když to říkáte...", "To je Váš názor." "Obávám se, že Vám nerozumím", "Obávám se, že i když toto budete stále opakovat, že Vám stále nebudu rozumět." ... Významná je intonace. I formální souhlas lze vyslovit tak, že vyzní jako nesouhlas.
      Velkým uměním je umění odpovědi otázkou. "Proč by mě to mělo zajímat?", "Proč bych tomu měl rozumět?" "Proč bych to měl chápat?"
      "Proč se mně na to ptáte?", "Myslíte?" ....
      Takhle v klidu je to snadné. Jenže pro použití v terénu to chce cvik. Učím se. Hlavně ono významné mlčení. Což pro ukecaného je velmi náročné.
      Také velmi pěkné je "Nenechte se nadále zdržovat mojí přítomností."
      (s laskavým vypůjčením od Havelocka Vetinariho)
      Slovník užitečných frází...

      Vymazat
    5. Jistě, cvičil jsem celý život.
      A traduje se, že dokážu k smrti urazit, aniž bych pronesl jediné slovo. Ale cvičím dál. Dnes tu byl podomní obchodník se "slevami na elektřinu". Na otázku, zda jsem majitel bytu jsem přátelsky odvětil "Zajisté, ale elektřinu odebírám zásadně na černo!" (Dvě lži v jedné větě.) Svoji řeč o výhodnosti právě jejich elektrických dodávek nejspíš zcela zapomněl. Podíval se na mě s hlubokým podezřením, další sousedy na patře vynechal raději vynechal a vydal se na dlouhou cestu po schodech dolů a pak asi ven. Tak jsem šel doobědvat.
      ===
      Ale obecně jsme tady na severovýchodě takoví "srdečnější". Moje žena například používala větičky "Když mluví blbec, je nejvhodnější odejít, nemám opravdu, pane režisére...?" Dřív než jsem mezi ně skočil, (měl jsem to v popisu práce), viděl jsem, že i slovutní režiséři i v tom svém bílém vzteku jevili cosi jako respekt k ženám..."

      Vymazat
  7. Kdo tady bez GLOOOGLA zná "dílo" a "faktora",natož pak "werkštadt", upřímně, děkuji. Doufám.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že tohle výrazivo zná kdejaký starý sklerotik, který si sice nepamatuje, co měl předevčírem k večeři, ale dokáže přesně popsat svoji vlastní maturitu. [;>)
      Já si to pamatuji z devítiletky z dějepisu.

      Vymazat
    2. Zajisté že zná každý zdělanec.
      "A co pazdeří se kadlec naloká...."

      Vymazat
  8. Zajímavost z kovárny, u nás uve uvsi.
    Nikdo z nás zatím nenarazil na proruský server, pokud se pletu, dejte odkaz. ALE otevřenou slimáckou propagandu najdete lehce : http://www.e-islam.cz/taxonomy/term/2
    je skutečně výživná, doporučuji dávkovat opatrně.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. EK, říká se, že server aeronet.cz, je proruský, ale co se říká a co je objektivní skutečnost, to mohou být 2 úplně různé věci. Na hlubší analýzy a lépe podložené odpovědi nemám kdy.

      Mně islám vadí jak v mém geografickém, tak i kybernetickém prostoru, protože tu není vítán a tím méně pak je tu „doma“. Protože je cizorodý, agresivní, zpátečnický roztahovačný a demokracii potlačující, tak je to nežádoucí prvek a jako takový tu nemá co pohledávat.

      Vymazat
  9. EKovšechnyznámjsemváškrál9. prosince 2016 v 14:32:00 SEČ

    Azde něco novějšího, "podle stromu poznám vás"
    AHAM Quy Ich. Algoritmy k detekci a rozpoznání zájmových objektů v obrazových datech. [Disertační práce]. Brno: Universita obrany, Fakulta vojenských technologií, 2016. 133s.
    Školitel: Prof. Ing. Rudolf JALOVECKÝ, CSc.

    Tato práce se zabývá problematikou detekce pozemní techniky s využitím infračervené a viditelné části elektromagnetického spektra v podmínkách městského prostředí. Cílem práce je nalezení algoritmů pro detekci a rozpoznávání zájmových objektů v obrazových datech. Zájmové objekty tvoří civilní automobily, které se svými vlastnostmi podobají obdobné vojenské technice. Zmíněné objekty jsou snímány za různých vnějších podmínek, jako jsou denní nebo roční období (zima, jaro, léto) v Brně, Česká republika. Detekce objektů v infračerveném spektru spočívá v předpokladu, že objekty jsou dostatečně kontrastní vůči pozadí. Detekce objektů ve viditelném spektru spočívá v předpokladu, že objekty se liší barvou a tvarem. Základním úkolem detekce objektů v obrazových datech je najít pěknou binární reprezentaci, která obsahuje všechny předměty zájmu. Ve snaze najít binární podobu můžeme použít mnoho různých technik. Tyto techniky jsou rozděleny do tří skupin nazývaných prahové techniky, template matching a odečtení pozadí. V důsledku proměnlivých podmínek resp. proměnlivých barev objektů se mění i optimální hodnota prahu. V této práci jsem použil nový algoritmus, který je na základě globální prahové techniky. Ty prahové hodnoty jsou v určenému intervalu, který je kompromisem mezi objekty a vnějšími podmínkami. Algoritmy jsou nejprve testovány na statických obrazových datech. Následně jsou testovány v případě změny polohy kamery. V této práci jsem také analyzoval vlivy pohybového prostředí, směru pohybu a typů objektů (různé barvy) na navrhované algoritmy apod. Používal jsem prostředí Matlab, abych programoval dané algoritmy, a kamery Samsung HMX-F90, infračervenou kameru Thermo Imager TIM 160, aby fotily obrazy objektů, které jsou nejen ve viditelném spektru, ale i v infračerveném spektru.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aneb "Predator" v praxi.
      Nutnost nejen analýzy statických obrazových dat, ale v kombinaci s vyhodnocováním pohybu.

      Vymazat
  10. "..je cizorodé, agresivní, zpátečnické, roztahovačné a demokracii potlačující.."
    Píše se rok tři sta našeho letopočtu. Z jihu navrátivší se zvěd referuje o křesťanství náčelníkovi jakéhosi kmene hluboko v Germánii.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, na rok 300 našeho letopočtu srdečně kašlu, mě momentálně zajímá tady a teď, tedy kupříkladu islám v Evropě a co s ním a s jeho nositeli s vybrakovanými mozky, tedy z jiného úhlu pohledu s bojovými bioroboty vyráběnými poměrně velkoryse ve velkém a za naše peníze. Tak trochu cosi mezi Čapkovým R.U.R a Válkou s mloky, ale v jiném podání a pojetí a s trochu jiným cílem.

      Vymazat
    2. Když už jsme u minulosti, dá se svým způsobem konstatovat, že jak jihoameričtí, tak severoameričtí indiáni svého času nezvládli problém s imigrací. Je dobré umět se poučit z historických chyb aspoň natolik, aby se neopakovaly.

      Vymazat
    3. Draku, kdyby jen rok 300...Nelze přehlížet i starší historické události a souvislosti. Například jako důsledek nedostatečné obrany Jericha...

      Co se týče islámu v Evropě, tedy "západní", do níž jsme - nyní - řazeni nyní jako k "vyspělejší" a sami se do ní politicky počítáme, třebaže odtamtud jsme považováni za zaostalý východ, u nás situace není, naštěstí, v důsledku historických příčin a souvislostí a naší "zaostalosti" je, zatím dobrá. Aby taková zůstala, je nutno bojovat ne proti islámu a islamistům na západě, ale proti zdejším "quislingům" a hlupákům. Protože kdo nás ohrožuje, nejsou muslimští vůdcové, ale "naši" vůdcové. Navíc, toto je důsledkem hlubších příčin. Úpadku naší kultury, který vytváří prázdnotu, prostředí do kterého expandují nejen islám, ale i další cizorodé ideologie, hnutí a etnika. Podobně jako při narušení příznivé bakteriální osádky ve střevě se množí patogenní bakterie. Jev, který považujeme za kulturní a společenský, je v podstatě jevem přírodním.

      Jaký bude vývoj? Narůstání odporu je a bude pozorováno tam, kde islám vytváří největší tlak. Kde v důsledku historických a ekonomických příčin je nejvíce muslimů. Tak jak jsem před časem psal, začíná se projevovat záporná zpětná vazba. Jestliže se vývoj nezastaví, bude spěřovat až k občanské válce a s ní k poměrům, jejichž přenesení nám bychom zabránit. Nebezpečí nám hrozí ze západu. Ovšem pro leckteré, včetně generálního štábu, kteří v hlavě čerstvě přepnuto z polohy západ do polohy východ, největším nebezpečím jsou ruské tanky. Mezi tím se potácí "pravdaláska" a multikulturalisté.

      Co ve skutečnosti je a bude rozhodujícím politickým faktorem? Naplnění nákupních košíků. Jejichž obsah je zhmotnělým projevem a důsledkem kultury v obecném smyslu.

      Pozoruji a upozorňuji na nebezpečí, kterým primárně není islám, ale vnitřní poměry, kombinace vnitřní a z ní odvozené zahraniční politiky, ovládaných nějakými krátkodobými zájmy nějakých reálně vládnoucích lidí a hospodářských entit. Pozoruji a upozoňuji na zneužívání boje proti "islamismu", rozuměj proti šíření islámu, k zakrývání skutečné příčiny jeho šíření.Jako politikum, které je nástrojem jak se v horizontu zbývajícího lidského života aktérů mít co nejlépe. Po nich potopa.

      Příčinu šíření islámu vidím v úpadu euroamerické civilizace. Jestliže "státy jsou udržovány ideály (ideologiemi) na kterých vznikly", zásadně to platí pro civilizace.

      Vymazat
    4. Jestliže se vývoj nezastaví, nepokoje a radikalizaci očekávám na západě. Je otázka jeho rychlosti, protože západ má velkou absorbční schopnost. Je to otázka času. Z pohledu přírodovědce, infekce není natolik rychlá a masívní aby vyvolala silnou odmítavou reakci obranného systému, ale přitom je natolik silná a schopna rozvinutí, že vážně ohrožuje organismus. Reálně předpokládám vytvoření nové rovnováhy, nového uspořádání. Možná, že propad do nového středověku. Z ekonomického hlediska je důležitým parametrem schopnost produkce užitečných statků. Je mnoho v čase proměnlivých parametrů různé váhy. Vývoj není a nebude lineární. Nelze interpolovat.

      Co se týče zdejších poměrů, obávám se aby mi zdejší "bojovníci proti islámu" nepřerostli přes hlavu. Aby smysl a náplň jejich hnutí nezvrhly v něco jiného. Jak o tom vypovídá historie.

      Místo představ "kulomet do každé rodiny" pokládám za žádoucí neutrální legislativní reakci v oblasti sociální podpory a cizineckého režimu. Aby systém solidarity nebyl krmelcem pro jakékoli parazity, a aby nešikanoval skutečně potřebné. Aby volební právo zůstalo vyhrazeno výlučně občanům. Aby byl zpřísněn cizinecký režim. Zpřísnění podmínek pro udělení občanství. Udělování občanství nejprve zkušebního. Odstranění překážek bránících vyhošťování cizinců nemajících zde řádný zdroj obživy, páchajících vážné přestupky nebo dokonce trestné činy. Znemožnění obstrukcí.
      V trestní oblasti aby u cizinců prvořadým trestem byl trest vyhoštění. Obecně zpřísnění postihu v případech trestných činů páchaných zlořinci z povolání, ze zvyku, ze způsobu života, páchaných ne z nouze, ale z rozmařilosti nebo zlé vůle.

      Technicky je to proveditelné. Stejně jako i jiné. Jen pro to musí být politická vůle vládnoucí elity. Ta je něčím a někým vytvářena. A jsme zase na počátku....

      Vymazat
  11. K tomu celkem není co dodat. TRUE.
    Ale přece jen něco dodám. Ale jako článek. Situace se zahušťuje. Nelze "být připraven", ale aspoň o tom vědět a nebýt pak tak strašně překvapen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Západ si zvyká na občas pár či pár desítek mrtvých, bere to jako riziko bouračky. Standard. U nás naštěstí nic. Nestojíme za to. Naštěstí. Přes snahu některých politiků o náležité zviditelnění, včetně snahy prezidenta. Plácání hubami jim jde. Jestliže by ale měli vést národ do boje... Především nemají ten národ... Ovšem jestliže by došlo k něčemu velmi zlému co lidi velmi nasere, budou, řeknu-li to velmi zdrženlivě, vystřídáni. Pro ten případ se obávám, že žumpou. Jak to v takových případech bývá. Avšak optimisticky pokládám za pravděpodobnější, že velmi zlé se nám vyhne.

      Jestliže někde trpí zlými lidmi, které nezabijí, protože sami si dali pravidla zakazující zabíjet zlé lidi, dávajíce přednost tomu aby takovými zlými lidmi sami byli zabíjeni, nejspíš jim taková pravidla vyhovují. Jestliže jsou sami zabíjeni proto, že sami rozvraceli a rozvrací cizí země a zabíjejí tam, nebo k tomu podněcují a těží z toho, považují to za správné a říkají tomu politika, je to jejich problém. Naší starostí je aby to jejich problém zůstal. Kdo zlé strojí, nechť se zlého bojí. Abychom se jako spolupachatelé nedostali do situace "spolu chyceni, spolu pověšeni." Nebo jako oběť jejich totožné politiky vůči nám, v soft verzi. Poměry od Heydrichova nástupního projevu se změnily. Máme (zatím) plné košíky, evropské dotace, byli jsme zachráněni z otroctví bolševismu, jsme chráněni před ruskou rozpínavostí. Máme proč být vděčni svým zachráncům, kteří co všechno obětovali jen pro naše dobro...

      Vymazat
  12. Co se situace u nás týče, o které Obuvník říká, že je dobrá, dovolím si s úspěchem pochybovat, že dobrá už není. Události totiž nabírají na obrátkách a naše veřejnokrávní a debilisační média přiznala, že:

    1) Vozembouchů je u nás oficiálně více než 20.000. To znamená, že ve skutečnosti jich může být klidně i 2 - 3 x víc. To už není zanedbatelné, zejména ne, když se některé procesy začínají urychlovat.

    2) Vozembouchové naše zákony nedodržují, provozují si tu šaríu, takže se tu vesele dopouštějí jak mnohoženství, tak pedofílie, tak kdečeho dalšího, aniž by s tím kdokoliv cokoliv dělal.

    Zkrátka a dobře 5. kolona se tu úspěšně uchytila a utěšeně roste, za nečinnosti místních nanicovatých úřadů. Co také chtít od úřadů, vlády a justice, které dopustí, aby lidi s vícenásobnými zákazy řízení pořád byli na svobodě a mohli nás v „rauši“ na silnicích nadále vesele ohrožovat na majetku, zdraví i životech? Protože tady se jedná o zfetované debily, se kterými si nevědí rady. Co pak teprve čekat v případě, kdy se jedná o dobře organisovanou a štědře podporovanou skupinu ze zahraničí, která si tady koupí kohokoliv a kdykoliv si vzpomene?

    A tím jsme u jádra pudla. Vlasních Qusilingů jak zde, tak i jinde po Evropě máme nadbytek, přímo obrovský. Měli by si ale všichni tito „dárečkové“ přečíst, jak dopadl jejich pravzor Vidkun Quisling 24.10.1945. Pakliže se domnívají, že oni osobně dopadnou lépe, tak jsou na omylu a ve vlastním zájmu by si tuto skutečnost měli uvědomit dokud je ještě čas, dříve, než je události nemilosrdně semelou.

    Situace na „západě“ se přiostřuje stejně tak, holandští Qusilingové odsoudili Geerta Wilderse za výroky o Maročanech, unijní Quislingové zase „přitvrdili“ v boji s držitel zbraní. Holandská multikulturní klika je v tomto ohledu mimořádně radioaktivní.

    Přituhuje, totalitní mráz jde tentokrát ze západu, nejvíce momentálně z Brusele a Amsterodamu.

    OdpovědětVymazat
  13. V tom je základní příčina. Nedostatek domácího pořádku.
    Co vozembouchů se týče, jestliže jejich komunita má vnitřní pravidla, je to stejné, jako v případě komunity olašských cikánů, které mají své respektované vajdy, či v jakékoli rodině. Trestné je jen mnohoženství papírové, nikoli faktické, tedy konkubinát, to není trestné stejně jako cizoložství. V případě nezletilé "manželky" nejde o pedofilii de facto, trestný je jen pohlavní styk s osobou mladší patnácti let. V tom nevidím problém. Naopak ho vidím v absenci zdejší pozitivní konkurenceschopné kultury. Morálka křesťanská i "socialistická" (v podstatě buržoazní) byly zavrženy ve jménu "svobody". Je dovoleno vše co zákonem není zakázáno. Vše co je dovoleno, je správné. Omezovat to je proti svobodě, demokracii a lidským právům. Daň za demokracii, jak vysvětlil Jan Ruml jako ministr vnitra. Etalonem se staly jen "mravy zákonné". Ale ani ty nejsou vynucovány. Je tu nějaký všeobecně sdílený hodnotový systém, většinu "národa" spojující kultura, kterou lze postavit proti islámu? Když už ani ten "národ"... Česká republika není ani národní, ani křesťanská, ani socialistická. I český jazyk se opět stává jazykem "kočích a kuchařek", jazykem vyšších vrstev a elity se stává především angličtina. Kdyby té nebylo, přirozeně by jím byla němčina. Demokracie je jen formální, i ta zastupitelská, když většina zvolených zástupců nerozumí zákonům, které schvalují. De facto viditelně vládnou stranické sekretariáty, skrytě obchodní korporace. V čem se liší boj proti islamismu od boje proti židobolševismu, od boje proti imperialismu? Boj proti oteplování od boje proti mandelince, americkému brouku? Čekám kdy se objeví spasitel, vůdce. Vidím to v komplexu. Šíření islámu a islamismu je jen břichabolem ze špatné životosprávy. Ano, je nespravedlivé, když na to doplácí menšina snažící se o dobrou životosprávu. Má smůlu. Jako každá menšina. Navíc nespojená společnou kulturou udržovanou každodenními rituály, se společným povědomím o spojující identitě. Doba národně odrozenecká....

    OdpovědětVymazat
  14. A přitom tu máme tak krásné lidové tradice.
    Třeba defenestrace. Pražskou bych začal. Následovaly by defenestrace krajské a okresní. Po chvíli, když by už lokální věrchuška pochopila, že "Praha" vojsko nepošle, neb ho nemá a zájem ho poslat na ochrabnu místních vládců taky ne. Pak by radní byli k vidění v tom davu pod okny - ti chytřejší. A tvářili by se, že tam v oknech nahoře byli z musu. Bylo by pěkné vidět, jak ostatní rychle mizí do Brusele.
    Jenže - kde vzít "odborníky" na správu společných věcí. A tak by byli semo-tamo dosazování "specialisté", kteří znají štábní kulturu. A ti by doporučovali jiné specialisty. A vysvětlovali, proč je to tak nutné dělat. Proč je to dobré.*
    A pokud nezaútočí Islámský Stát nebo Marťani, budeme brzy tam, kde jsme teď. Hobiti z české Kotlinky. Uvědomil jsem si to nedávno, když jsem z nostalgie shlédl opět Hobita a Pána prstenů. Takže je to (bohužel) všeobecné, nevyhnutelné. Že bychom čekali na osudného/osudového Šmaka, stejně jako Jezerní lid?

    */ Zažil jsem zblízka jednu virtuální defenestraci v Ústavu. Možná je to ještě horší - kromě těch starých, kteří odvádějí svou práci, vděční, že neskončili na vidlích se objeví noví, moderní, tvrdí, že proškolení. Kteří hlídají ty staré, aby nepochybili. Nadávají na oko na věrchušku, ale poctivě všechno hlásí nahoru. Vetřel se další mezičlánek do systému a jeho reakce je pomalá, těžkopádná, nepřesná a vůbec malátná.
    A kdo za to může? Kočí a podruhyně. Kdo jiný.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)