Prohledat tento blog

pátek 10. března 2017

Astra hlásí....




Vážení pánové, milí chlapci.



   Opět přicházím s výplodem dalšího " druhého semestru" malovacího kurzu, který pilně navštěvuji. Je to čím dál tím víc fascinující. Člověk nejen sleduje svoje vlastní pocity a fantazie, ale při prohlídkách děl ostatních patlalů se dá přijít na tolik záhadných a zajímavých lidských vlastností. Většina lidí u malířského stojanu se proměňuje v osobnosti, které zálibně hledí na většinu záhadně rostoucích kopii vzácných umělců. (Já to tak nemám, předlohu nepotřebuju, tu mám v hlavě, pracně vydřenou za bezesných nocí, a matlám díla u stolu. Je pro kreslení příhodnější).




   Kopie bývají někdy i celkem zdařilé. Jedna madam zkopírovala Modiglianiho tak, že se nedá rozeznat originál od kopie. To je ovšem dar nebes. Mohla by se tím snad i živit. Nabídla jsem jí za obrázek tisícovku. Pravila, že je poctěna, ale že nedá. 
   Bývá nás tak obvykle až patnáct, samé staroby, platy nám teď vydává stát, tak proč bychom se netěšili. Státu jsme za celý život zaplatili taky dost. Navíc hodnota jedné lekce je pro nás pouhých deset korun, no neberte to. Zbytek dotuje Městská část Praha 2. 

   Jak jsem tu ondyno psala, vyučuje nás tomu umění Filip, student posledního ročníku AVU. Je to milý mladík, cca 25, vyzáblý, rozcuchaný a moc hezký mládenec. Když tak plazím jazyk nad svým "dílem", poslouchám ho, jak obchází účastníky a vysvětluje každému zvlášť, co je třeba tak nebo onak, a jak - je to velmi poučné, Filip má znalosti a hlavně je to člověk velmi empatický. Když posledně dovlál ke mně - poptala jsem se ho, co vyrábí jako absolventskou práci. Oči se mu rozzářily, ale při vyprávění pomalu hasly. Vymyslel si prý cosi, co si představit nedovedu - něco jako malby uprostřed jakýchsi sošek - takové nějaké "dvojumění" či co. A ono mu to pořád a pořád nějak nejde dohromady. Chce prý něco "vytvořit", něco, co nikdo a nikdy ještě neviděl ... pravila jsem, že další objevování Ameriky se konává velice zřídka. Řekl, ze ztroskotal. Dala jsem mu radu do života - v umění je začátek tam, když si umělec řekne - jsem nejlepší! Tím se mu podaří odpoutat se od strachů, pustit fantazii do světa, políbit se s múzou, dostat se nad věc - a tak je právě v jeho případě vymalováno. Řekl, že takhle mu to ještě nikdo nevysvětlil, a že je to možná cesta. 


   No, mohla bych psát celkem hodně, protože i na tak malém prostoru malířského ateliéru probíhá moc bojů, lidi se vyjadřují jinak než je obvyklé. Takže můj druhý "obraz" je docela jiný než ten první, co jsem vám věnovala do dalšího roku. Je to něco jako koláž, střiháž a blázinec. Potřebovala jsem si nad jeho tvorbou ujasnit nějaké svoje věci, což se mi podařilo, viz ty usměvavé rty nahoře. Jela jsem pod heslem - jsem nejlepší! Jistě rozumíte, že je to nadsázka, legrace - člověk se nesmí brát vážně. 


   Už jsem rozkreslila další dílo - tentokrát to bude "Něha". A zase vás neušetřím. Stáli jste mi po boku, když jsem tápala nad perspektivou, povzbuzovali jste mě, za což ještě jednou děkuji i dnes.


Astra z Tahiti

12 komentářů:

  1. Umí, ach, umí!!!!
    Tichá závist. Ale přeji!
    ST.

    OdpovědětVymazat
  2. Kdybych měl popsat, co mě zaujalo, tak je symbolika. Slunce vpravo nahoře a diagonálně proti němu jakási "hvězda smrti" vlevo dole. Oko, které se dívá zpoza zamřížovaného okna. A nad tím mlčící ústa. Mezi Jingem a Jangem se cosi stalo, co se už nedá napravit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta mě také tak zaujala.

      Astro, když neprodala tak neprodala. Tak si toho Modiglianiho namaluj sama. Pak jako u Mountfielda "A mám to zadarmo!"
      Protože, když už Ti je naděleno, jako že je, tak toho využij. Co bys utrácela tisícovku...

      Vymazat
    2. Jojo, Kocoure, mohl by ses živit výklady snů a osudů....:-) Až tě přestane těšit zvukařina, měl bys o další zábavu postaráno !

      Vymazat
    3. Na výklady si opravdu netroufám, aspoň u obrazů raději ne :-) Když totiž dojde na zasvěcené výklady, symboliku a pod., vzpomenu si jednak na jednu knihu Jacquese Cousteaua, který v ní vzpomínal na jeho setkání se Salvadorem Dalím, který mu vyprávěl, jak namaloval nový obraz a vystavil ho. Dřív, než se k němu stihl jakkoliv vyjádřit byla média doslova zaplavena zasvěcenými a naprosto protichůdnými výklady kritiků, že je to vyhnání z ráje, že je to archanděl Gabriel, co spěchá na zem s poslání a já už nevím jaké ještě ptákoviny a bláboly, byly jich desítky a je to už dlouho, co jsem to četl. Salvador Dalí ale Cousteauovi řekl, že jen zkusil namalovat potápěče poté, co četl jeho knihy a díval se na jeho filmy a se smíchem na rtech ho požádal, ať si to nechá pro sebe, aby chudáky kritiky zbytečně nedeptal. No a druhak, mám některé kamarády a známé, co malují, sochají, či jinak tvoří a které poměrně dobře a docela dlouho znám a kteří mi občas ukazují nové věci. Já si pak o nich něco pomyslím, když je vidím, nikomu to neřeknu a co jsem si původně myslel a když se pak přímo od nich dozvím, co tím mysleli či chtěli sdělit, bývám často docela překvapen. Zkrátka přesvědčil jsem se, že je to velice tenký led a ošidná, zrádná záležitost a tak to raději nedělám a když už ano, nechávám si to raději pro sebe :-)

      Vymazat
    4. Naštěstí je to tak Draku,
      že jedno dílo může působit na různé lidi různě. Nejen obrazy, ale třeba i docela realistické fotky. Divák totiž není ve stejném rozpoložení, jako fotograf. Prostě fotografovi se nepodařilo dostat do záběru něco obecně platného, pochopitelného, nějaký známý symbol, mem.
      Mám takovou smůlu - fotky, které jsou podle mě (a pro mě) dost silné většinou propadají v hodnocení obecenstva. Je to moje chyba - ale proto tu fotku nebudu mazat. Pro mě je dobrá.
      A někdy je zase velmi dobře hodnocená fotka, kterou jsem vystavil jen tak, "aby řeč nestála". A co všechno tam lidé vidí... [;>)

      Někdy o tom napíšu článeček. O snobech i podvodnících na obou stranách fotky. A nemyslím tím podvody jako takové, jenom výklady fotek.
      Dobrá fotka, stejně jako dobrý obraz, symfonie, kniha, film, divadlo nepotřebuje výklad. Sama sebe vysvětluje, sama působí. Sice někdy na každého jinak, ale působí.

      Když nepůsobí, je to špatné.

      Vymazat
    5. Kocoure, to, že stejné dílo působí na lidi různě, je jednak fakt a také je to tak dobře a správně, třeba proto, že pak aspoň víme, že jsme lidská individua a ne mravenci.

      Mně se dost často líbí věci, o které jiní kolikrát ani nezavadí pohledem a zase naopak, spousta věcí, které jiným připadnou úžasné, jsou mně zase naprosto ukradené, nebo mi dokonce i trochu odpuzují. A o pokrytcích, pitomcích, snobech, frikulínech a dalších figurkách, stvořeníčkách, třeba mamlasech marně toužících po výsluní, většinou právem, občas ne, občas je to prostě jen smůla, nebo celý řetěz smůly. Jsou mezi námi i smolaři, nadaní, talentovaní, pracovití, neúnavní, nezastaví se pořád zkoušejí prorazit a nakonec se jim to prostě nepovede. Mají se jen o trošku líp než průměr, ale to je asi tak všechno a kolikrát ani to ne. Některým pomůže, když se zkusí sbalit a odjet a zkusí štěstí jinde, tady je to na některé obory činnosti přeci jen příliš malý rybník s příliš malou úživností a některým nepomůže celý život nic, vše je marné, nikdo si jich nevšimne a nikdo je neocení.

      Obrázek nebo fotka mají zaujmout a nějak zapůsobit, polahodit oku, nebo posloužit jako podnět k zamyšlení se nad tím, či oním. Astřin obrázek je hezký, má zajímavé a zároveň docela příjemně působící barvy. Ty dva protipóly to zářící a žluté sluníčko vpravo nahoře a to jakoby vyhaslé sluníčko vlevo dole, to se přehlédnout nedá. Možná to symbolisuje zrození a smrt a to, co je mezi tím životní dráhu. Možná je to celé jinak, nevím, jsou to spekulace a mně se do nich nechce pouštět, není to má oblíbená „parketa“. Astra by v každém případě malovat měla, jde jí to dobře a mně se na to dobře kouká a jak tak čtu reakce, tak nejenom mně.

      Vymazat
    6. Obuvníku, někdo má talent dokonale kopírovat to, co namaloval někdo jiný a jiný je zase nadán talentem pro vlastní tvorbu.

      Ti, co umí dobře kopírovat jsou žádaní restaurátoři, nebo v horším případě padělatelé.

      Ti, kdož mají nadání pro vlastní tvorbu buď mají kliku a prosadí se, nebo jim to musí stačit jako koníček. Často je to prosazení se víc otázka štěstí, než čehokoliv jiného.

      Astra má talent pro vlastní tvorbu a navíc k tomu jí ráda provádí svou vlastní technikou.

      Vymazat
  3. Astro, mně se ten obrázek docela líbí, je Ti dáno, či jak řekl obuvník naděleno, tak se z toho těš, dokud to jde. Já si navíc myslím, že když se na to a z toho malování budeš těšit, budeš se z něj těšit podstatně déle, než kdybys nemalovala. Co to je za barvy, materiál a techniku?

    OdpovědětVymazat
  4. Barvy, Dráčku? Pouhé pastelky, tužka něco málo uhlu, pár voskovek a černý zvýrazňovač. Materiál silná čtvrtka, a technika? Moje, s trochou koláže, neb jsou tam vkládané oči do příslušných rámečků. Říkám tomu střiháž.
    Dnes ráno jsem zažila "umělcovo blaho. Svítí slunce a nějaký paprsek najednou zabloudil na obrázek Lípy, který stojí vedle mého psacího stolu.Obrázek je podložený momentálně oranžovou čtvrtkou, ten se rozzářil a trvalo to jen chvíli, protože slunce pochoduje rychle, ale ta chvíle stála za to! No jako ve filmu. Takový nezapomenutelný moment. Možná, že se může zdát, že se moc prožívám, ale ne, to jsou jen takové příjemné chvilky radosti, kdo vám to kde dá. Je to zadarmo a je to fajnový.

    SCHU - Modiglianiho bych neuměla, neumím kopírovat a nemůžu malovat olejovými barvami, neb jsem chabrus na plíce a ta všelijaká ředidla k tomu, prostě mi to nedělá dobře.Takže se musím soustředit jen na "suché" malování. Akvarely mě nebaví, nedá se to moc opravovat, mám prostě nerada malování štětcem. Jsem dost netrpělivá a to trpělivost chce.

    Ještě o něčem úplně jiném. Drak zmínil mravence, trapná asociace, ale praktická. Vyzkoušela jsem jednu radu, kterou jsem se dozvěděla.Pakliže máte mravence v kredencí - a já ANO, nedělám si legraci - stačí na místa jejich putování položit pár lístků bobkového listu. Udělala jsem zkoušku - dva mravence, co zrovna šli na výlet, jsem zastrašila, aby zalezli a dala jsem na jejich cestičku ty listy. Za chvíli vylezli - a místo aby běželi dál - zatavili se a chvíli čekali, pak se otočili a frnkli do mezírky mezi dvěma skříňkami, kde bydlí. A od té chvíle ani mraveneček. Donesla jsem si je domů zřejmě s kytkou a oni si ve škvíře mezi skříňkami zrychtovali byteček. Takže snad nebudu muset rozmontovat celou sestavu kuchyně. To by mě kleplo. Už jsou tady od loňska, zimu prospali nebo co, a jaro je vytáhlo ven.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těch očí, sledují Tě na každém kroku, jen si kresluj, gumuj, pastelkuj, je to lepčí než tahat fragmenty z lesa kolem oběktu č. 72. Jen s tím pohledem mříží nemám tuchu, ani na čerstvém vzduchu.
      4P

      Vymazat
    2. Astro, ačkoliv je použitá technika docela jednoduchá a dostupná, dalo by se říct, že skoro až skromná, tak výsledek je výborný. Mně se na to kouká dobře a vzbuzuje to ve mně příjemné pocity.

      To s tím sluníčekm znám, ale trochu jinak, zasvítí, či odrazí se odněkud a stín žaluzií vytvoří spolu se stínem květin na zdi docela příjemný vzor. Někdy stihnu přinést foťák a zachytit ten hezký okamžik, ještě častěji ale ne, protože to trvá třeba jen pár vteřin a to je na přinesení foťáku prostě málo, natož pak na fotku. A tak si to aspoň pamatuji :-)

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)