úterý 14. března 2017

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY

4. 9. 2016 14:03

 Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška       Foto: Hans Štembera



    V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.



   Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

   Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

   Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

   Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek. Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

   Dnes skoro nikdo ve vášnivých diskusích nepřemýšlí o skutečné podstatě problémů. Chytáme se slov, která nám vtloukají do hlav politici a média, a hádáme se o ně, jako by šlo o život. 
   Ale pokud se nad tím zamyslíme, pak by nám mělo dojít, že se ve skutečnosti hádáme o chiméry, o pseudoproblémy, že proti sobě stavíme ideje, které jsou iluzorní, neboť pojmenovávají všechno jiné, jen ne podstatu věci. A pak se samozřejmě nikdy nemůžeme dohodnout.

   Bolestí většiny dnešních diskusí je navíc absolutní absence racionality, faktů a logiky. Na názor, který se nějakému oponentovi nelíbí, často odpovídá urážkami. Zažil jsem to i já. Na mnoho mých článků jsem obdržel snůšky urážek, aniž ovšem oponent vysvětlil, v čem se tedy mýlím a proč se mnou nesouhlasí. Za racionální argument se dnes považuje pouhé konstatování, že ten druhý je sluníčkář, komouš, Putinův agent, Obamův agent nebo prostě jen idiot.

Risknu tuhle škálu odsouzení a dovolím si předložit několik dnes běžně používaných termínů, k nimž se pokusím přiřadit reálný obsah, což znamená správné a logické české pojmenování.

   Nejde o migrační krizi, ale nájezd hord, které u nás nemají co dělat! A čím začít jiným než slovy „migrační krize“. Slovo krize se používá pro různé problémy, ať už jde o stav po živelní katastrofě nebo o hospodářskou cyklickou krizi. Krizí je zlomový stav pacienta nebo neshoda v manželství. Je to však vždy něco, co vzniká více či méně nezávisle na naší vůli. Slovy „migrační krize“ se tak politici snaží navodit dojem, že jde o proces, který se děje mimo nás a my se mu musíme podvolit (stejně jako se podvolíme zemětřesení nebo krachu na burze). 

   Jenže to je lež! Tahle událost není krize, protože my ji řešit můžeme! Je to pustý nájezd hord, které nemají na našem území legitimně co dělat. Jistě, existují i ohledy humanitární, ale ty se musejí řešit vždycky v rámci zákonů dané země a při respektování suverenity jejích hranic. Cokoli jiného je zvůle (a neohánějme se vnucenými mezinárodními pakty a úmluvami, jsou-li navíc v rozporu s naší ústavou).

   Příliv migrantů není krize, je to výsledek neschopnosti bruselských vládnoucích elit plnit povinnosti, které jako správci Evropy mají. Nikdo dnes nechrání evropské hranice, vedou se jen nekonečné žvásty, že je to třeba udělat. Ať už německá kancléřka stoupence islámu pozvala, či nikoli, nemají tu legitimně co dělat a překročení našich hranic je trestný čin.
   Skutečná migrace je ve skutečnosti něco, co má jistý zákonný nebo alespoň hospodářský rámec. Přistěhovalec musí žádat o legalizaci pobytu, musí se v nové zemi přizpůsobit, musí v ní pracovat a uživit sebe a svou rodinu. Nic z toho přicházející hordy neplní, nerespektují a nejsou toho ani potenciálně schopny. V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů.

   Zničí byt, obsadí cizí objekt, krade, ale je jen „nepřizpůsobivý“. Stejně fatálně se dnes pracuje s pojmem „nepřizpůsobivý“. Zákon stanoví jasně, že člověk je buď bezúhonný, protože zákony plní, nebo je zločinec, případně podle vážnosti přestupku pachatel, neboť zákony a předpisy porušuje.

   Co je to nepřizpůsobivý? Člověk, který se rozhodne, že některé zákony a normy dodržovat nebude. Dostane byt, ale zničí ho. Vláme se do cizího objektu a ve jménu svých ušlechtilých myšlenek ho obsadí. Na ulicích dělá nepořádek, v noci hluk, páchá drobné krádeže, nechce pracovat. To vše se dnes označuje jako nepřizpůsobivost. Proč, vždyť každý, kdo tohle dělá, je přece v dikci zákona pachatel nebo zločinec. Politici a mediální komentátoři to snad nevědí? Pak by si měli zopakovat základy práva.

   Stejně tak je podivné, aby se různé skupiny společnosti přejmenovávaly podle aktuální situace. Před několika lety se vedly vášnivé polemiky na téma, jak hanebná je česká komunistická strana, protože se odmítá přejmenovat (navzdory tomu, že propagace komunismu byla zákonem prohlášena za trestnou – typický právní Kocourkov). 

   Komunisté, věrni revolučním písním, na své barikádě vytrvali a komunisty podle názvu zůstali. Zachovali se rozhodně seriózněji než cikáni (historický název doložený již ve 14. století), kteří nedůvěryhodnou firmu vyměnili za označení „Rom“. Přiznám se, že neznám národ, který by se po staletích existence přejmenoval jen proto, že se mu jeho označení nezdá dostatečně důstojné. A až bude zpochybněno tohle slovo (ono už vlastně je tím, jak ochotně se příslušníci této etnické menšiny „přizpůsobují“), najdou si třeba jiné označení.
   
   Předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní. Přemýšleli jste, kdo vlastně je „sociálně potřebný“, nebo dokonce „sociálně slabý“? Hledal jsem na stránkách našich institucí, ale ani na marxistickém ministerstvu není definice, kdo to vlastně je. Všichni se však tím pojmem ohánějí. Takové termíny jsou na nic, protože nikdo pořádně nechápe, co exaktně znamenají.

   Označují totiž to, co se hodí politikům, úředníkům a aktivistům. Buďme však jazykově korektní. Ve společnosti existují lidé bohatí a chudí. Je-li někdo chudý, má smůlu. Nicméně podle křesťanství chudoba cti netratí. Navíc každý chudý může zbohatnout, pokud se bude snažit. Nebo pokud bude mít štěstí. Žijeme v době pokrokové, která chudobu nepřipouští. Všichni bohatí ovšem být nemohou.

   Dávat peníze na chudé, to se jaksi nenosí. Ale na sociálně potřebné? Kdo by mohl odmítnout pomáhat potřebným? Mimochodem, potřebný je ve své podstatě každý člověk v této zemi. Soused má jaguára, ale já ne. Jsem potřebný, protože bych ho chtěl taky. Být potřebný je psychologicky nebezpečné, je to slovo politicky nabubřelé a prázdné. Být chudý nebo bohatý je však označení jasné, srozumitelné a z hlediska reality správné.

   Pokud chceme tuhle společnost napravit, je třeba říkat pravdu. A to znamená označovat věci správnými termíny, neskrývat nepříjemné skutečnosti za balast eufemismů. O tom, co sdělujeme, musí rozhodovat věcná správnost, a nikoli politická korektnost, jemnocit či osobní ambice. Na všechny děje a stavy společnosti máme prověřené pojmy, nevytvářejme nové.

   Český jazyk je mimořádně bohatý, používejme jen ty obraty, které jsou známé po staletí. Pak se rozhodně budeme na svět dívat reálněji a jednat pragmatičtěji. Protože naši předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní a bránit svou svobodu a majetek. 


Mimochodem, obrat „bránit svou zemi, víru a majetek“ není urážkou!

========================

   Tohle mi došlo jako příloha mailu od jednoho známého, který to dostal od jiného známého, nevím odkud pochází původní text. Ale protože vzdělaný historik Vlastimil Vondruška vlastně argumentuje stejně jako já, potěšilo mě, že se nemýlím. 

Nazývat věci pravými jmény, nikoliv vymyšlenými frázemi je nezbytný základ rozumných rozhodnutí.


22 komentářů:

  1. Přistěhovalec musí žádat o legalizaci pobytu atd.." Vždyť přesně to se děje!
    Kvůli vondruškovským neuvěřitelnostem, mnohokrát publikovaným v Mf DNES jsem tento list odhlásila. On je velice šikovný manipulátor! Půl pravdy, půl informace srozumitelně a líbivě podané, historická přesvědčivá paralela...
    Kdo by vzdělanci neuvěřil!
    A podobně mě baví, jak naši náckové pochopili, že musí nechat nacistické symboly doma a kochat se jimi v soukromí, že musí změnit také vizáž a mluvit imrvére o svém vlastenectví - a mají veliký úspěch! I u lidí jinak soudných a velmi inteligentních.
    Pryč, pryč. Politický polosvět není svět. Snad.

    ST.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tenhle komentář ST byl odněkud vymazán včetně mé nesouhlasné odpovědi.
      Je-li to snad začátek cenzury, budu muset blog uzavřít.

      Vymazat
    2. Takže obnovený příspěvek od ST a moje reakce:

      Protože mám rád tuhle zemi, ač jsem etnicky Čechem jen z 25%, domnívám se, ba jsem přesvědčen, že kultura, která se zde vyvinula přes všechny možné historické peripetie je kultura tradiční, naše. Česká, evropská. Nemám pocit, že bychom měli ustupovat příšelcům. kteří už jsou v okolních státech a vynucují si nejen vlastní kulturu, vlastní náboženství s jejich viditelnými symboly, ale požadují, abychom se vzdali těch našich, těch, které přetrvaly i přes období RU i po delší době vládnutí komunistů.

      Odmítají se přizpůsobit. Přišli jako utečenci, ale chovají se neskromně, panovačně, odmítají i naše právní normy (třeba vztah k ženám atd.). Lidé, kteří chtějí pokračování naší kultury (nebo nekulturnosti, to je úhel pohledu) jsou nazývání nácky. Nacionalisty - tedy vlastenci. Příchozí jsou omlouváni, jejich kritici pomlouváni.

      Protože mám názor, který se s názorem autora článku shoduje v mnoha bodech, znamená to, že mě ST považuje za nácka a manipulátora. Může být, z hlediska tzv. "sluníčkářů" to tak vypadá, ale bylo by fér, kdyby ST vysvětlila, v čem se mýlím, v čem je můj názor (z jejího pohledu) vadný.

      Tenhle blog jsem založil proto, že Šaman zastavil na svém blogu diskuzi. Zabývá se převážně právě manipulacemi, "alternativními výklady" a desinformacemi. A to nejen politickými a ideologickými.

      Desinformace se totiž na nás řinou ze všech stran a
      není v silách běžného člověka ověřovat objektivnější stav věcí. Je třeba zapnout intuici a využít zkušeností z doby, kdy se nesmělo nejen mluvit, ale i myslet jinak, než to vyhovovalo "straně a vládě". Zdá se že nastává reminiscence tohoto stavu a na indexu se opět objeví Orwellův román "1948".

      Přesto, že utečenecká situace u nás v Kotlince zdaleka není tragická (ale jen proto, že naše sociální dávky jsou o mnoho menší, než ty německé a francouzské) zjišťuji, že nátlak úředníků z EU je stejně masivní, jako byl nátlak komunistů v době ne zas tak dávné. Včetně sankcí. Ostatně - světonázor špiček EU, často nevolených je jen modifikací zřízení nacistického a komunistického. Jejich odvolání je v podstatě nemožné a souhlas volených zástupců je zase podmíněn vysokými platy a jinými prebendami. Obrat v názorech např, paní Jourové je signifikantní.

      Proto je třeba o situaci mluvit, diskutovat a pokoušet se tomu tlaku vzdorovat. To, že začneme věci nazývat pravými jmény je nezbytný první krok. A o tom je Vondruškův článek.

      Je-li člověk, který odmítá cizí vlivy na svůj dosavadní život nácek, hlásím se ke svému náckovství.

      Vymazat
    3. Zdeněk Žíkovecký16. března 2017 18:20:00 SEČ

      Oni se přizpůsobili. Přizpůsobili se tomu, že se jim ustupuje. Jak se říká, blbej kdo dává, blbější kdo nebere.

      Vymazat
    4. Kocoure, také už jsem mnohokráte slyšel, že jsem kruťas, lakomec, nácek, xenofob, nelida a já nevím co ještě všechno.

      1) Všechny tyto mně udělení „tituly“ nosím s hlavou hrdě vztyčenou.

      2) S dotyčnými jsem ukončil nikam nevedoucí diskusi slovy, že pořád je lepší chodit po světě jako nácek, kruťas, nelida, lakomec, xenofob a další, nežli jako debil ignorující zjevná fakta a směřující tím pádem do záhuby. A že já se za mé prachy ale v jejich režii odmítám těchto hrátek nadále účastnit.

      Vymazat
    5. Cituji výše uvedený text Kocoura:

      Protože mám názor, který se s názorem autora článku shoduje v mnoha bodech, znamená to, že mě ST považuje za nácka a manipulátora. Může být, z hlediska tzv. "sluníčkářů" to tak vypadá, ale bylo by fér, kdyby ST vysvětlila, v čem se mýlím, v čem je můj názor (z jejího pohledu) vadný.....

      K těmto Kocourovým řádkám bych ráda něco dodala. Jak známo, stává se někdy na internetu, že napsané si čtenář interpretuje zcela jinak, než jak mínil autor textu. Nevím, co napsala ST na kocourův text a ani mě nebaví se v tom hrabat, jen vím, že tato nedorozumění zbytečně zakalí dobré vztahy. Což je vždycky škoda. Hádání se o rozumné je dětinskost. A navíc - škodí to zdraví. Na obou stranách. Všechno, co se na blozích internetu na celém světě děje - to je jen sprška dešťů, která smyje prach a ani pes po tom neštěkne. Pouhá novodobá zábava na ničení nervů.

      Vymazat
    6. Ale tady přece nikdo nehádá, Astro!
      Stella (aspoň myslím, že je to ona) nesouhlasí s historikem Vondruškovou, přestala kvůli jeho článkům dokonce odebírat jedny noviny. Já s Vondruškou ve většině jeho názorů souhlasím. A pokud tomu někdo říká "náckovství", tak se k takovému náckovství poctivě hlásím. Tečka.
      Jinak to, na co jsem reagoval je první diskuzní příspěvek hned pod článkem.

      Vymazat
    7. Jak píšu, nebaví mě se v takových věcech patlat. Takže se patlat nebudu. Znám lepší kratochvíle. Jen podotýkám, že jen zbytečně hrotíš rozmíšku.

      Vymazat
  2. cituji:Proto je třeba o situaci mluvit, diskutovat a pokoušet se tomu tlaku vzdorovat. To, že začneme věci nazývat pravými jmény je nezbytný první krok. A o tom je Vondruškův článek..............
    Je jasné, už jsem byl také vymazán, připojuji: nátlak Merkelové na vedení Facebooku, Twitteru a Googlu, aby více cenzurovaly režimu nepohodlné diskuzní příspěvky či komentáře, jež účelově označují za „nenávistné“, JE TO TU, stačí tvrzení, že nejde o humanitární přesuny, ale o nájezd tupé válečnické hordy na evropu a je vymalováno. Jen žádné manipulace, "alternativní výklady" a desinformace. A to snad už i zde. Za povšimnutí stojí vyředění hlasů "jiných" než.. názorů z komentářů článků na seznamu a všeobecně na všech používajících "google". Třeba jen slyším trávu růst, nebo schnout?
    4P
    Výzva všem (CQ)MAŽTE, PÁSKUJTE, LABORUJTE.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, budu pozorovat, pokud se to bude opakovat, zavřu to tady.
      Strejda G si už dovoluje moc. Ale počkám - omyl není vyloučen - při druhém vložení (ze zálohy) už to zůstalo.

      Vymazat
  3. Docela by mi zajímalo, zda by se Vlastimil Vondruška přihlásil k autorství daného textu šířeného řetězovými e-maily, nebo ne. Tipuji si, že pravděpodobně ne. Je to fenomén doby, který ke kyberprostoru patří, protože kyberprostor něco takového svou existencí umožňuje, ale příčí se to normám slušného chování v něm. Ono i psát texty a vydávat je za dílo někoho jiného, je také poněkud za hranou. Vím, že před časem probublával v kyberprostoru případ, kdy se Milan Lasica poměrně nahlas a důrazně distancoval od autorství textu šířeného řetězovými e-maily. Když ten text čtu, není tam nic špatného a v zásadě souhlasím se vším, co se v něm píše, jen bych to já sám asi formuloval trochu jinak. Nechápu tedy, proč si ho dotyčný nepodepíše sám za sebe, nevystaví ho na nějakém blogu a ty řetězové e-maily nevyužije případně jen k šíření odkazu na svůj text. Řetězové e-maily nejsou sice v pořádku, ale takovéto porušování pravidel přeci jen není tak drsné a invazivní, jako šíření samotného textu jeho prostřednictvím. Lidé mívají jak je vidět rozličné libůstky a některé jsou dost divné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pohledal jsem zdroj. Zdá se, že zdroj je docela věrohodný. Pochybuji, že by Parlamentní listy riskovaly Vondruškovu žalobu za zneužití jeho jména.

      Vymazat
    2. A když už to v Parlamentních listech je, tak proč to ještě lítá po řetězových e-mailech? To ti lidé nemají nic lepšího na práci?

      Vymazat
  4. krásný večer přeji, pan vondruška napsal knihu braviář pozitivní anarchie, zajímavá kniha

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vřelé díky z tip. Kniha vypadá dobře a jediná škoda je, že se nedá pořídit v elektronické podobě, což ale není v zásadě na škodu.

      Vymazat
  5. Kecy ve virtuálním a mediálním prostoru jsou jedno, reálný život druhé...

    Budou volby, které přinesou nějaké výsledky, (jako optimista doufám v to, že dosud ještě ne výrazně zfalšované) na základě rozhodování jednoho každého voliče co pro něj je dobré a co zlé. Podle pragmatického zájmu a na základě praktických zkušeností. Kdo se neřídí tím, kdo zavrhuje vlastní i historickou zkušenost namísto kterých se rozhoduje podle toho co si nechá nalít do hlavy, nezaslouží si lepší osud. Potíž je, když kvůli jeho hlouposti se s ním svezou ostatní. Jenže to je součástí dějin.

    Co pozorujeme, čeho se obáváme, je důsledkem krize naší civilizace, naší kultury, která má vnitřní příčiny. Zdejší upadající pozitivní národní kultura, v důsledku které se národ rozpouští v obyvatelstvo, přestává být přirozeně odolná. Příčiny to má různé. Napíšu, jestli budu mít čas a hlavně náladu abych mohl s Drakem soutěžit o titul hnusáka roku. Veškeré zmíněné tituly mě také oblažují.

    Svůj hlas dám ne na základě akademického názoru, na základě ideálního dobra, ale na základě pragmatického zájmu.

    Chápu, že spousta lidí má vážný osudový problém, i to na základě čeho ho má.
    Není to jednoduché. Jenže nechci aby se stal i mým osudem. Ostatně, mé problémy jsou jim lhostejné. Tak jako můj osud. Jsou tvrdě za svým aby přežili. Podle některých blouznivců, bohužel vlivných, bych si ze svého těla měl vyříznout kus masa, dát do hrnce, uvařit a nabídnout k snědku. Jedině tak že si zasloužím nazývat se člověkem. Jenže to bych byl vůl. Já jim, těm rozesírajícím kšeftařům s ideály na to jejich zboží seru. Ta jako na to, co s esluší, co je nevhodné, "nekorektní". Jestliže jsem nekorektně hnusný tak ať. Dávám přednost být nekorektně hnusný než nebýt. Dělá mi to dobře.

    Na druhou stranu, zdejší volebně či jinak, avšak všeobecně ovlivnitelnou situaci (všeobecný kulturní úpadek není ovlivnitelný z pozice jednotlivce) nevidím jako kritickou. Za mnohými snahami vetřít se do mé přízně vidím snahu po mých zádech vyškrábat se ke korytu. S tím počítám jako s nutnými náklady. Budiž. V té kalkulaci vážím co za co. V politice nejde o kavárenské žvanění, ale o pragmatické zájmy. Třebaže skrývané i za tím žvaněním.

    Ovšem nevěřím na spasitele. Mezi větším bezpečím a větší svobodou volím větší svobodu. Větší svoboda znamená i lepší možnost se bránit tomu co nechci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, v zásadě souhlasím, to, co bych naspal trochu jinak nežli Vy, v podstatě nestojí za tu práci o tom přemýšlet.

      Poslední dobou mi uvízlo v hlavě toto:

      http://dfens-cz.com/hodim-to-prvnimu-kdo-bude-chtit-czexit/

      Sdílím s autorem článku názor, že unijní bordel už dospěl do takového stádia mentálního rozkladu, buzerační zlovůle, arogance moci a opovržení a pohrdání tím, co si občan myslí, nebo co by si občan přál, že už nevidím nadále možným a smysluplným v tomto do záhuby směřujícím spolku nadále setrvávat. Tím nechci říct, že by ho něco nemělo nahradit, ale to něco, co ho nahradí, by rozhodně nemělo zajít v omezení suverenity národních států dál, než byl stav před Lisabonskou smlouvou.

      Vymazat
  6. Víte, souhlasím s panem Vondruškou s tím, že je potřeba dát si pozor na manipulaci slovy - záměrné posuny významu slov (média). Slovy p. Taleba "jsem si nechal zalít uši voskem" a běžná media "neposlouchám" - více nad věcmi rozmýšlím a čtu knihy. Jenže tím jsem si vůbec nepomohl, neb jsem tím o to více "jiný" - tuhle jsem si přečetl "standardní" noviny, a nestačil jsem se divit, co je předkládáno jako "noviny". Nic z důležitých témat, rozhodných pro bytí a nebytí, jen spousty "šumu" (prezentovaných jako důležité "problémy"). Nedávno jsem si také uvědomil, že jsem už několik měsíců neviděl televizi. Stačily mi filmy, písničky, a něco málo vybraných dokumentů z netu. Byl bych rád, kdyby i mně dala ta mašinerie "pokoj" (stejně jako nezajímají mne), kdyby ji šlo vypnout aspoň jako reklamu v rádiu, ale to bych asi chtěl hodně. Není úniku. Ještě že tu je tato "hospůdka", kam čas od času lze zajít (a vidět, že "jiný" nejsem sám, i když je to slabá útěcha, aspoň že nějaká :-)) Mějte se, mí virtuální přátelé! Nevím ale, jestli nějaké lepší časy budou - možná opravdu platí že dobře už bylo (ta salámová metoda odstraňování práv mne ničí).

    OdpovědětVymazat
  7. Je nás víc Hrošane,
    kteří odcházejí dobrovolně (pud sebezáchovy zdravého rozumu?) do vnitřní emigrace a na vnější svět koukají za virtuálním neprůstřelným sklem. Dělal jsem to před sametovým převratem (revoluce to rozhodně nebyla) a dělám to i dnes. Právě smolím článek o tom, jak to dělám já. Nebude o politice, ale o zvířátkách. Jenže prdůši jak všeobecně známo mají nedostatek času - ale snad do neděle do bude.

    Poznatek: To, co se děje ve státě nebo EU je stejný systém, který se aplikuje i třeba v našem Ústavu. Člověk, který mluví "jak mu zobák narostl", v jednoduchých, ověřitelných faktech je považován za nebezpečného. Jednota slov a činů za něco nepatřičného, "bak-bak".

    Kéž by nám [cenzurováno] zdravý rozum zachovati ráčil!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane StK,
      moc dík za vpravdě oblažující slova, ten článek si moc rád přečtu. Ano, jednota slov a činů je vnímána jako nebezpečná, s takovým člověkem nelze manipulovat (a co horší - takový žije dle "podle jejich činů, ne slov, poznáte je", a to je jim hodně nepříjemné). Takových "Ústavů" je hodně - jsou v moci "manažerů" a to je hodně zvláštní "sorta" (tam je schopnost rychlého přizpůsobení rétoriky podmínkou přežití), s ověřitelnými fakty na ně neradno chodit! Oproti Vám mám nevýhodu mladého věku - ještě musím 2-3 děti dovést do dospělosti, tj. zajistit jim to, co je dnes třeba - uživit sebe i je do věku 26 let s ufinancováním jejich hledání vzdělání (nebo, jak doufám a věřím, i moudrosti), tj. musím vydržet ještě tak 15 let.

      Vymazat
  8. Předevčírem jsem si připadal jak pan Povondra z Války s mloky - po práci, nákup v Lidlu, v našem Okresním městě (píšu s velkým O, jako rodák Poláček): mezi regály rodinka zjevně hodně odjinud, paní ošátkovaná, zjevně hodně plodná - 4 malé děti tak v ročním odstupu. Jak úkaz z jiného (budoucího?) světa, pro mne jak první mlok pana Povondry vylézající z Vltavy. Hlavou mi běží text povídky jiného skvělého autora "Možná že odcházíme"...

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)