sobota 27. ledna 2018

Tak nám zvolili Zemana...

 Jonathan Swift





  Tak Milouš Zemanojc vyhrál nad Jirkou Drahouškem. Sice jen o prsa, ale matematika je neúprosná. Avšak  kdyby to dopadlo naopak, byla by situace naprosto stejná. Polovina národa je tvrdě zakousnutá do té druhé a naopak. Nacházejí se všelijaké argumenty proč je ten nebo onen uchazeč horší než ten druhý. Většinou neinformované (nikdo nic vlastně  neví) nebo rovnou falešné. Propírá se minulost obou aktérů, co kdo kdy řekl nebo neřekl a říct měl. Nebo naopak neměl. A kreslí se hrubě neveselé nebo zcela optimistické vize budoucnosti. 






   Oba tábory se už týdny zuřivě napadají  - jedni druhým nadávají do "lepšolidí" či "pražské kavárny", to druzí zase pohrdají zbytkem, nazývajíce je "vidláky", "nízkopříjmovými" či rovnou nevzdělanými vesničany. Mladší předpokládají, že Zemana volili gerontové, kteří se nemohou odtrhnout od socialismu a Ruska, starší zase považují voliče opačného kandidáta za telata, která netuší, co by znamenalo  vítězství profesora Drahoše. Padají pojmy jako Soroš, nadnárodní kapitál, ztráta identity a kulturního dědictví atd. 

   Prostě fotbal a fanoušci Sparty či Slávie. Nějak se mi nechce skládat ty argumenty na dvě kupičky a už vůbec ne je nějak porovnávat.  Už jenom proto, že obvinění, která padají, jsou často úplně stejná. Jedni obviňují druhé, že jsou kryptokomunisté a ti druzí zase něco plácají o neokomunistech. Kdo volil Zemana je prostě fašoun, nácek a blb v jednom. Z druhé strany zní podobné odsudky o vítačích, zastáncích evropského superstátu a zrádcích národních hodnot.  Jedni jsou ve vleku Moskvy a Pekingu, druzi zase ve vleku Bruselu nebo Berlína. 

   Kdysi, za mlada jsem si řekl, že se budu držet stranou od řvoucího davu ať už jde jakýmkoliv směrem. Uvnitř davu člověk ztrácí orientaci i soudnost. Na jednom fotowebu dneska uveřejnil velmi dobrý krajinář úplně černou fotografii s tím, že je to vize budoucí pětiletky, na jiném zase komentovali osamělého demonstranta s obrovským plakátem "STYDÍM SE VÁS PANE PRESIDENTE" jako chudáka.

  Za pár hodin jsem dokázal rozčílit osazenstvo nejméně tří webů jen tím, že se mi pan profesor Drahoš jevil jako člověk, který neříká své myšlenky, ale jen  reprodukuje slova nějakých poradců. Nemám chuť ani potřebu nějak obhajovat nebo zdůvodňovat svůj názor - stejně by neposlouchali, co říkám.

  Jen se mi tak vybavuje jedna knížka od Jonathana Swifta Gulliverovy cesty, zvláště pak kapitola Cesta do Liliputu. Je tam kapitpla, která popisuje nesmiřitelný bratrovražedný boj zaviněný sporem o správnost způsobu rozbíjení vajíček, tj. zdali se mají rozbíjet z tlustého či z tenkého konce. Jak je vidět, od sedmnáctého století jsme v soužití nijak nepokročili. Řešíme s horkými hlavami kdo měl být zvolen  presidentem. 

   Ovšem najdeme tam více alegorií, třeba o akademii plné bláznivých vědců, kteří bádají například nad tím, jak vyloučit z okurek sluneční paprsky. Za satirou na nepraktickou učenost se skrývá Swiftovo varování před nebezpečím nekontrolovaného a nesmyslného rozvoje vědy a techniky pro lidstvo.


   Nebo odkaz na na nebi létající ostrov Laputa, obývaný uzavřenou aristokracií a vznášející se nad dolním ostrovem Balnibarbi. Laputa tak připravuje obyvatele Balnibarbi o slunce a o déšť a hrozí jim, že se zřítí, čímž je udržuje v poddanství. Samotní Lapuťané jsou ovšem velmi vzdělaní, znají matematiku, hudbu, mají moderní filozofii a hvězdářství, jsou však natolik zamyšlení a roztržití, že potřebují tzv. pleskače, kteří je jemně pleskají přes pusu, uši a oči, když mají mluvit, poslouchat či se dívat. Tady mám také pocit, jako by Swift psal o nás. 


   A vůbec, zahrabejte v hlubinách svých knihoven a přečtěte si tu knížku celou. Podobností tam najdete fůru a je úplně lhostejné, že se původně odkazuje na situaci v Evropě sedmnáctého století. Jako každá dobrá kniha je nadčasová. Pokud Gulliverovy cesty nemáte, tak si je kupte nebo aspoň půjčte. 



A dodatek - klidné zhodnocení situace po volbách. 

75 komentářů:

  1. To je i můj názor.

    Jsem spokojený. Po zjištění, že notebook byť s dobrým displejem není pro zpracování fotografií nejvhodnější, spočítal kolik potřebuju na vyhlédnutý monitor Eizo a po prvním kole vsadil na Zemana.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, notes, který by měl obdobné užitkové vlastnosti jako odpovídající klasická „plechovka“ s monitorem, vyjde podstatně dráž, nežli ta plechovka, aspoň zatím. Narvat slušný výpočetní a grafický výkon do malého prostoru a poskytnout tomu napájení a uchladit to všechno, je problém. Má-li to být ještě přenosné, tak tím spíš. Dát k tomu slušný displej také, něco to pak stojí a platit za to nikdo nechce. Do toho si vezměte „matlakrámy“, jako jsou tablety a trh se tím prostě smrskává, takže o to méně důvodů je, se s něčím takovým vyvíjet a vyrábět, což zase zvyšuje tlak na zvýšení ceny. Najít si něco v té kategorii se pořád ještě dá, ale platit si to ze svého byste určitě nechtěl. Tato kategorie je už za zenitem bývalé slávy. Její labutí píseň odezněla před několika lety. Řekl bych, že pořídit si do klasické plechovky slušnou grafickou kartu a k ní pořídit EIZO vyjde nakonec lépe. Životnost monitorů od fy EIZO je víc než slušná, takže si svoje odslouží.

      Vymazat
    2. Draku, notes s nějakou i5 či i7a integorvanou grafárnou na fotky s rezervou stačí. Připojení rgb, displayport, hdmi, mám na výběr.
      Notes poslouží jako desktop. Do tohohle noťasu pro fotky jsem dal lepší displej, barvy se dají jakžtakž nastavit. Dokud jsem si nehrál na "umění" tak to šlo. Jenže jak víc sáhnul do barevnosti, výtisk neodpovídal tomu co viděl na obrazovce. Na ní zářivá imprese, výtisk mdlý hnus se slitými detaily. To mě překvapilo, v detailech jsem čekal opak. Probral s kluky od Škody, porovnal podle jejich kalibrovaného Eiza, na kterém se mi obraz jevil jako dost hnusný, došteloval barvy u sebe aby obraz byl stejně hnusný. Hlavně stágnul zelenou. Plusmínus fous co vidím odpovídá výtisku. Akorát při prohlížení neupravených fotek mi barvy připadají uhnuté, detaily slité, malý gamut. Prý problém by mohl být v tom, že tisk má menší barevná rozsah než monitor. V mém případě i než notebook. Nevím v čem je zádrhel. Možná, že u mě. Když barvy nastavím okometricky, za denního světla, především aby bílá byla bílá, testovací obrázek nesedí s testovacím výtiskem. V něčem je zádrhel, nevím v čem. Kvalitní monitor by to měl vyřešit. Vybrané Eizo pokrývá 99% sRGB, má dobré hodnocení, jenže není speciál pro grafiku, s kalibrační sondou. To znamená nastavit okometricky. Možná, že je to i tak, že nastavení monitoru pro tisk, podle profilu tiskového zařízení se liší od parametrů obecně správného zobrazení. To znamená mít správný profil, a profil pro úpravu pro tisk. To tedy je uf.

      Vymazat
    3. Integrovaná grafárna postačit musí, není-li po ruce lepší, ale mně se zatím nejvíce líbilo barevné podání grafáren od ATI. Ty integrované mrchy jakoby nechtěly zobrazovat červenou a žlutou. Pravdou ale je, že se to verzi od verze lepší, abych jim nekřivdil. Jakmile si začnete s barvami a jakmile budete chtít, aby to, co poleze z tisku bylo to, co vidíte na monitoru, tak se trochu potrápíte, než toho dosáhnete. Protože jsou na tohle Wokna natvrdlá, budete při tom muset překonat i tuto jejich vrozenou natvrdlost. S monitorem, který nejde kalibrovat ale nečekejte nic závratně přesného. Pravděpodobně bude vždy aspoň trochu důvodů k nespokojenosti. Co nejzjednodušeněji řečeno, roli v tom všem může hrát celý řetězec, od foťáku přes počítadlo, grafárnu, monitor, jeho nastavení, software na zpracování fotek až po tiskárnu a materiály v ní. Kdekoliv se může přihodit bota, která pohne výsledkem směrem k nespokojenosti. Co se barevného rozsahu týče, předpokládám, že Jste měl na mysli AdobeRGB, sRGB zvládá už dávno skoro všechno, ale otázkou je věrnost zobrazení. Monitory, které umí věrně zobrazit kolem 99% barevného prostoru AdobeRGB, jsou ty správné. Možnost kalibrace je řekl bych když ne vyloženě nutná, tak určitě velice žádoucí. Je dobré zvládnout nastavení ovladačů grafiky a monitoru a monitoru samotného tak, aby to zobrazovalo to, co to zobrazovat má. Důležité také je, jak pořizuje fotky foťák, nakolik správně, nebo naopak, je schopen si automaticky nastavit bílou. Když mu to nejde, musí se to dělat za něj. Dobré je pořizovat fotky do RAWu, nebo aspoň dost kvalitního TIFu. Můžeme to téma časem rozvinout. Pro začátek ale je dle mého názoru vhodné dojít si do předváděcích prostor fy EIZO v Karlíně a nechat si předvést vhodné monitory a pořídit si případně ten, u kterého je barevná sonda už zabudovaná, případně je možnost si jí pořídit a existuje možnost dolicencovat časem potřebný software. Také tam o těch barvách něco vědí a čas od času se u nich lze přihlásit na přednášku na toto téma a potrápit dotazy přednášejícího, což vřele doporučuji. Můžeme to téma časem rozvinout, ale pro dnešek už se na nic moc víc asi nezmohu :-)

      Vymazat
    4. Draku, to mě znepokojuje. Odchylku grafárny jsem neuvažoval. Děkuju za zmínku o Eizu v Karlíně, než koupím, zajdu tam. S foťákem by neměla být potíž. Obávám se, že budou třeba nejméně dva profily. Jeden pro správné zobrazení, druhý pro zobrazení pro úpravu pro tisk.
      Originál neopravené fotky vypadají pěkně na všech monitorech vyjma kalibrovaného pro tisk. Jestli to nemají poštelované podle tiskové mašiny. U Eiza by mohli vědět. Napřed nastavit jak to má být, pak švindlkoeficient pro tisk. Uf.

      Vymazat
    5. Obuvníku, poleze-li něco z moderní grafárny zjevně barevně špatně, bude to s největší pravděpodobností způsobeno softwarem, ať už ovladači, nebo tím na zpracování fotek, případně jejich špatným nastavením či obsluhou, špatnou kalibrací, omylem při nastavování profilů a podobně. Tady je pole působnosti obrovské. Grafárny mají ovladače a dá se tam ledacos ponastavovat ať už z výroby, nebo podle svého. Další „boty” si tam můžete zanést nesprávnou prací se softwarem pro úpravy fotek. Návštěvu u EIZa vřele doporučuji, pánové vědí a rádi poradí a správně usměrní. Kdo se umí dobře ptát, což Vy určitě umíte, tak se tam potřebné dozví. Mně ty začátky velice usnadnili.

      Vymazat
    6. Draku, že jsem se na to ne... S normálními dobře exponovanými fotkami není potíž. Jenomže u tohohle jsem si chtěl hrát. Použil Zoner. Užil efekt olejomalba, domaloval vypálená místa a pak si hrál s barevností. Na monitoru to vypadalo náramně. Barvy, detaily, atmosféra impresionistů. Tedy alespoň podle mých očí. Jenže fotka z Fujifotojak podzimní kamufláž na Hawker Hurricane. Od Škody o fous lepší. Na všech ostatních "obyčejných" monitorech pěkné. Když jsem podle fotek pošteloval grafiku svého "fotonotebooku", při prohlížení všechny neupravené fotky, které na všem vypadají plus mínus dobře, o dost hnusnější. Nakonec mi z toho oči přecházely. To mám z toho že si vymejšlím extrabuřty. Kdybych zůstal u obyčejného focení...

      Je jedno spolehlivé řešení. Fotit černobíle!

      Vymazat
    7. Nejsem ve fotografii profík
      (i když si tak sem tam trošku přivydělám), ale říkám si, jestli to není stejné jako s tím bicyklem: Buď na něm jezdíš nebo ho vylepšuješ. Obojí najednou nejde.
      ===
      Výtisky nebudou stejné ani při kalibrovaném monitoru atd. Už jen proto, že se na ně můžeme dívat v různém světle. Nebo různýma očima. (Já mám třeba levé oko pozorující stejnou věc laděné v teplejších barvách než pravé. To je trochu do modra. No a co? Mám se zout?)
      Na kalendáře mám jednu a firmu a na velké "výstavní" fotky a fotky na plátně jinou. Nejsou barevně stejné. A na slunku blednou a mění barvy. Ale - opravdu na tom tak záleží? A fotit černobíle? Gradace se dá taky rozpitvávat do nekonečna. Už jen převod do BW je těžký oříšek, pak přepaly, slité stíny, přechodové jevy na hranách, rovnoměrnost ploch, zrno...
      ===
      Analogie se zvukem - je třeba hlídat jen mezní parametry techniky: přijatelný šum, přijatelné přemodulování/zkreslení, poměrně rovné charakteristiky a shody kanálů. Akustika studia už není technický parametr, ale volba.
      V takhle postaveném ringu se pak soutěží už jen v uměleckých disciplínách.
      ===
      Pamatuj Schumachere na toho císaře, který chtěl, aby mu v paláci šly všechny hodiny stejně. A jak podle pověsti skončil... [;>)

      P.S.:
      Viděl jsem včera trajler filmu, který půjde do běžné distribuce. Horror natočený výlučně pomocí i-phonu. Kdybych to nevěděl, nepoznal bych. Snad jen absence zoomování ale to ohl být záměr.

      Vymazat
    8. Obuvníku, nevím jak konkrétně to dělá Zoner, protože sám jsem ho nikdy nepoužil, ale kupříkladu v Lightroomu se při exportu obrázku pro tiskárnu zadává její barevný profil, přizpůsobený barevnému profilu materiálu, na který se bude tisknout. Trochu se o tom povídá tady:

      https://www.fotoskoda.cz/icc-profily/

      A vřele doporučuji zajít si o těch monitorech a profilech popovídat do toho EIZa. Když se jim vysvětlí, že se to musí zvládnout s omezeným rozpočtem tak Vám poradí a navíc dobře.

      Není od věci zajít si na nějaké takovéto setkání a zaplatit si přístup na přednášku, která Vás bude zajímat, svého času mi to pomohlo utřídit si myšlenky:

      https://www.fotoaparat.cz/clanek/2165/setkani-fotografu-foto-festival/

      Pánové s EIZa tam chodí přednášet také, ale další setkání bude asi až letos na podzim.

      U barevných profilů ale platí jedno docela důležité pravidlo, vždy je zapotřebí mít na mysli, co má být výsledkem, neboli co bude na konci toho snažení. Když se bude obrázek vystavovat na web, provedou se úpravy jako jsou:

      * narovnání časprostoru poborceného optikou objektivu;
      * odstranění kazů způsobených například čurbesem na čipu;
      * nastavení jasu, kontrastu, sytosti barev;
      * efekty a
      * ořez,

      zkrátka vše, co se obvykle s fotkami provádí. Dál se už postup bude lišit, protože když se bude vystavovat na web, promyslí se rozměry a zmenšení, provede se přepočet do SRGB, protože to se zobrazí jakž takž přijatelně skoro na všem a je v podstatě hotovo. Půjde-li o přípravu na tisk, bude to složitější, vezme se v úvahu rozměr výtisku, rozlišení použité při tisku, barevný profil použité tiskárny upravený pro materiál, na který se bude tisknout. U tisku je tedy mnohem těžší, dobrat se uspokojivého výsledku.

      Podle mě budete potřebovat minimálně monitor, který zobrazí přes 99% barevného prostoru Adobe RGB a pro který bude existovat dostatečně věrný barevný profil. A ještě lepší bude, bude-li ten monitor kalibrovatelný. Pak ještě bude třeba upravit postupy při práci s editorem podle toho, co má být výsledkem práce.

      Řešitelné to je, ale nějaké prostředky a práci to spolyká. Před několika lety jsem držel v ruce mobilní pracovní stanici řady W od Leninova (řada W se už nevyrábí a nevím, zda má ekvivalentní náhradu), která měla pořádnou grafiku a měla zabudován i kalibrovatelný monitor a barevnou sondu v těle notebooku a software, kterým se to štelovalo, ale stála ta věc jako nová kolem 50 kKč bez DPH. Slušný monitor od EIZa se pořídí za něco přes 10 kKč a pravděpodobně pod 20 kKč a pak je třeba ještě něco rozumného k němu.

      Vymazat

    9. Kocoure, dovolím si trochu nesouhlasit. Rozumím Tvé myšlence, že pro samé hračičkování jeden také nemusí mít kdy fotit, zejména, když to bude přehánět. To je pravda, ale na druhou stranu, problémy se neřeší tím, že se na ně člověk vykašle a tváří se, jakoby neexistovaly. Za rozumný proto považuji v analogii s bicyklem postup, kdy se bicykl nejprve zprovozní tak, aby na něm šlo slušně jezdit a spolehnout se na něj a pak už se na něm jen s přiměřenou údržbou jezdí.

      Na dražších verzích monitorů máš například sondu, která Ti podle teploty okolního světla a podle jeho intensity přizpůsobí zobrazení tak, abys viděl pořád pokud možno to samé. Na těch levnějších si vyrobíš několik profilů, které dle potřeby střídáš. Nic nepřekonatelného na tom není, ale bez práce a prostředků se toho nedocílí.

      S tím filmem na jedné straně chápu, že aby vznikl dobrý film, tak rozhodujícím je dobrý nápad pro námět a pak už samozřejmě rozhodují ještě i režisérský a herecké výkony, ale i ta použitá technika hraje svou roli, bez ní se film nenafilmuje i když její roli někteří zbytečně přeceňují. Nicméně pořád platí, že určité věci bez určité techniky udělat nejdou a musí se pak nutně řešit otázky buď zapůjčení potřebné techniky, nebo změny v natáčení, aby se to nějak „obešlo“ bez ní. Poslední dobou mi čím dál tím častěji připadne, že někteří mamlasové raději zaplatí několik týdnů práce jednoho či více grafiků, kteří ze zdroje pořízeného šilhavým rozkřáplým mobilem nakonec požadovaný obrázek doslova vytvoří v potu tváře pixel po pixelu v editorech, než aby zaplatili jednoho fotografa s pořádným foťákem a měli to snadno, levně a za pár dní z krku. No ale proti gustu, žádný dišputát že, nějak se to astronomické mrhání prostředky odůvodnit musí ne :-)

      Vymazat
    10. Mně nevadí, že jsem ve sporu s 80% fotografů a 90% zvukařů. Stejně mám pravdu, mnohokrát ověřenou. Vysvětlím:

      Film a foto: Pokoušet se i-phonem natočit dokument o životě orlů nebo mšic pochopitelně nelze. Fotit i-phonem wild zvířátka taky ne. Ono to b)vlastně nejde ani v ZOO - příliš velká hloubka ostrosti a široký úhel. Tedy mříže a obvykle nehezké pozadí. Já jim říkám fotografové mříží a Je to stejné jako pokusy mnohých amatérů za pomocí dlouhých skel a konvertorů pořádně vyfotit Měsíc. Vyfotí, ale je to upatlané, za hranicí možnosti jejich techniky. (A znalostí dodávám. Málokdo si uvědomí, že Měsíc se po obloze šine docela rychle a 1/10 je dlouhý čas.)

      Budu-li chtít vyfotit nějaké orchideje nebo zvláštní kameny tak by mě barevný posun uváděl v zuřivost. Ale když dělám krajinku nebo street... U krajinky stejně obvykle používám filtrů abych dosáhl nějaké ho pocitu.

      U zvuku: to samé. Snímat koncert symfoňáku na i-phon sice lze, ale bude to k ničemu. Když ale na telefon natočím obřadní tance nějakých divochů v Austrálii je to zcela dostačující. Atd., atp.

      Točil jsem v létě CDA pro jeden židovský sbor v Polsku. Dovezli mě autem na místo. Vytáhl jsem tři kufříky a svazek tří stativů z auta a čelil dotazům, kdy dorazí můj přenosový vůz. Když jsem sdělil, že nikdy, uvažovali o tom, že by to měl natočit někdo jiný.
      CD už mají vylisované, jsou velmi spokojení - a zaplatili víc, než jsem si řekl. Polští židi jsou fajn lidi.


      Ale souhlasím, že základ všeho je kvalitní vybavení. Tam šetřit je obrovská chyba. Nenapravitelná. A kontrolní zařízení (u zvuku odposlech, u fotek monitor) má být tím nejkvalitnějším, co se dá za zaplatitelné peníze sehnat.

      (Teď se konečně v našem Ústavu po 4 letech žvanění nainstalovaly odposlechové mikrofony. Stály cca 500 000.- Kč - ale mám pocit, že sedím mezi diváky. A o nic víc ale ani míň nejde. Jenže když přepnu monitory Genelec nebo Yamaha je poslech přece jen jiný. No a co? Nechci dopadnout jako Maxmilián.)

      Vymazat
    11. Nebudu přehánět. Nechci skončit jako ten, který přišel koupit jen pro manželku menstruační vložky...

      Potřeboval jsem jen nový foťák jako náhradu staršího kompaktu. Za necelých deset byla "zrcadlovka" Sony. Nekupte takovou kvalitu za takovou cenu...
      Když zrcadlovka, tak se hodilo delší sklo, pak další sklo...
      Nakouknul do bazaru, hele nový noťas, nekupte to za tu cenu. Škoda, takový dobrý noťas by si zaloužil lepší displej... Jé ten pěkně ukazuje, chtělo by to nový fotoeditor. Jé, ten má možností, nechám vytisknout. Chtělo by to ještě lepší monitor... Tak mám pocit, že při vyšším ISO ta zrcadlovka dost šumí, co kdybych v lese za šera potkal třeba jelena...

      Vymazat
    12. Asi bych se smál, Obuvníku - kdybych tohle už neměl za sebou...
      No nic, dalo to pár let práce s mým vnitřním já: pokud budu mít tele 500 mm - to budou obrázky! Nebyly. Barevná chyba, tetelení vzduchu a hlavně nedostatek objektů. Tak jsem ho nakonec předělal na dalekohled. Ale jsem z 90% vyléčen i ve foto. S Canonem už nechodím na vrabce.
      ===
      Co je horší, touhle nemocí zvanou "kdybych měl" se někde nakazili moji následovníci v Ústavu. A tam už jde o miliony, o desítky milionů. Bez jasného plánu, jak to nakoupené rozumně využít.
      Až to někdo jednou napadne jako mizernou správu cizího majetku, tak nechci být poblíž...
      ===
      Teď mě napadá - mám pár pěkných momentek vrabců, kteří si přišli do Tróji poobědvat ve venkovní restauraci s hladovými návštěvníky ZOO. Takže s Canonem jsem už na vrabcích vlastně byl!

      Vymazat
    13. Kocoure, snaha o dlouhé sklo je typickou chybou začátečníků ovlivněných snímky na kterých jsou profi fotografové vyzbrojení dalekonosnými děly. Naopak, prvním dalším sklem by mělo být široké.
      Mohu najít jedinou omluvu v tom, že 55-200 (pro APS -C až 300) je, že z bazaru za cenu seťáku. Horší je to s 16-55 kontinuální světelností 2,8. Sice kreslí o fousek lépe než seťák 3,5-5,6, jenže na většinu focení v krajině používám clonu 5,6 až 8. A váží přes půl kila, oproti lehoučkému seťáku se sakra pronese. A největší fór je, že za dobrých podmínek na zrcadlovku dotahuje lehounký Samsung nx mini s jednopalcovým snímačem se seťákme stejných parametrů jako tamten seťák. Vyhlásil jsem moratorium na další fototechniku, protože až na profi mocmegové zrcadlovky zásadní zlepšení se nekoná. A mám-li napsat pravdu, nejraději sáhnu po univerzální rychle ostřící "leicové" Fuji X30 s dvoutřetinovým dvanáctimegovým snímačem a s pěkně kreslícím objektivem začínajícím na F2, umožňujícím při stejném čase jít o dva stupně ISO dolů oproti F3,5. Tím se vykompenzuje větší šum při vyšší citlivosti.
      Zásadním limitujícím faktorem jsem a budu já.

      Jo a s tím bezzrcadlovým Canonem jsi udělal tuze dobře.

      Vymazat
    14. Schumacher: Canon M5:
      Má to své mouchy. Už jsem škrábl displej (to nebude pokračovat, Číňan mi dodal za necelé dvě stovky tvrzené sklo). Ale: tělo je sice malé, ale skla jsou velká.
      Musel jsem k D7 dát slečně, která si pro něho přijela až z Jižních Čech nějaký objektiv, dal jsem základní 17-55/2,8 protože byl velký a těžký a potřeboval redukci - a teď mi chybí. Mám sice 22/2 pevné sklo, ale už jsem zapomněl, jak se s ním doopravdy pracuje. Na zvířáky je směšně krátký, na krajinu moc dlouhý - tak leda na street nebo na rodinu - kterou prakticky už asi 30 let nedělám. Zvykl jsem si fotku prakticky celou včetně výřezu udělat už při expozici a to mi bez zoomu nějak nejde. Asi to jde, ale už to neumím.

      X-30 tady mám v krabici v knihovničce, dodal mi ho loni synáček, protože s ním v Norku praštil o zem a nějak porouchal objektiv a rozbil displej. Nikdo to nechce opravit. Synáček je bohatý Pražák, tak si raději koupil v USA nový stejný. A měl i s tím potíž - prý se už nevyrábí.

      Zatím se mi podařilo ho částečně rozebrat a zjistit, že by fotil, kdyby objektiv dal signál, že je ready. Asi seklá clona. Než ho odevzdám do kontajneru, ještě s ním něco zkusím - ale moc nadějí si nedávám. Kdyby se náhodou povedlo, místo displeje bych si tam přidělal třeba svatý obrázek nebo něco podobného - hledáček totiž funguje perfektně. S Canonem mám totiž ověřeno, že displej potřebuji tak nanejvýš na první prohlídku obrázků, což jde v hledáčku snad i lépe - neruší okolní světlo.
      Na MZ-1000 mám displej v pořádku, protože ho otvírám jen při "papparzzi" práci, aby focení netušili, že ten olezlý stařík, co sedí ve stínu na lavičce a vedle něho leží foťák je právě fotí. [;>)

      Vymazat
    15. Hezky se to čte, jak rozkošně nadáváte na stroje a přístroje včetně nástrojů. Taky jsem se sekla. Když mi před pár měsíci odešla na věčnost NOKie(neomlouvám se,je to,jak se ukázalo, mrcha) - podlehla jsem mnou prověřené značce a zakoupila jsem si novou, takovou tu primitivku, jakou jsem -technicky-ijá-oslice.
      Furt proklamovali, že je daleko dokonalejší než ta stará, že padneme do mdlob nad její krásou a praktičností, reklam byla přehršel, skočila jsem na to, ačkoliv vím, že reklamy jsou tady jen proto, že některého zboží je moc a lidi nekupujou. Nechci telefonický aparátek, co se jen šimrá, to mi jde na nervy, potřebuju klávesnicovou věc. Tak ji mám.
      Nejdřív jsem si musela nechat ofotit zvětšená písmenka manuálu, neb je tak malýma písmenkama napsaný, že ani moje oka, zdokonalená novýma čočkama, neviděla kudy koza jde.
      Zkrátím to.. Po rozsvícení vidím v první řádce - jdi na...(spíš by ta mělo být jdi do..), vedle Menu a nakonec fotoap. Ačkoliv třeba nechci jít ani na ani do - tak jen při nepatrném pohybu fotoaparátek fotí. Většinou moje kolena. Jsou sice krásná, ale nemají v tomto případě žádný význam. Pojala jsem k aparátku odpor, takže doteď neumím zhola nic, volané volám tak, že poctivě opisuju jejich telef čísla a dál neumím nic. Občas zahlídnu pobídku, že skladiště fotografií je přeplněný (kolenama), takže požádám vnoučka, aby moje kolena smazal, abych tam mohla ládovat další. Manuál číst nebudu a nebudu. Je tak blbě sepsanej, že to psal snad nějaký překladač. Podle toho bych neuvařila ani krupicovou kaši.
      Hoši, neraďte mi, zbytečná práce. Říkám si, že předměty mají taky právo být blbější než jsem já. Jen jsem si povzdechla.

      Vymazat
    16. Kocoure, jestli zprovozníš, bez displeje se obejdeš. Pro opravování zkus vygůglit servisní dokumentaci a jestli tohle už někdo neřešil. Jestli foťák je jinak v pořádku, byla by ho škoda. Na všednodenní pohotovou práci je dobrý. Škoda, že Fuji v té řadě nepokračuje s jednopalcovým snímačem.

      Žádný kontejner! Nejlepší by bylo kdybys nabídnul na netu, nějaká koruna by z toho mohla být, hodil by se na náhradní díly.

      Vymazat
    17. Astro,
      je určitá věková hranice, kde se člověk zastaví a přestane být in. Pokud to neudělá, stává se poněkud směšným. Důchodci, pořizující si selfíčka, stařenky v parku chatující ve stínu nebo dědek pochodující se sluchátky v uších - tam je výjimka, může to být (a taky bývá) jen naslouchátko a ne "empétrojka".
      Takže se nedivím. Navíc platím pravidlo, že "návody čtou jen zbabělci". Moje žena zbabělec není. Už zamlada z pračky Mini Romo vybírala vodu po praní hrncem, a zbytek vylévala tak, že celu pračku nadzdvihla a vylila do vany. (Teď už by si to netroufla - záda, víme?) Když jsem ji vysvětlil, že ten gumový špuntík na výpustní hadici stačí odstranit a pračka se vypustí sama, byla rozhořčena. Jak prý to má vědět. (V návodu to byl hned třetí odstavec.)
      Sám už taky ctím jistá osobní omezení. Třeba nejsem a nebudu na žádné
      sociální síti. Nemám pocit, že bych se měl se světem podělit o své momentální zážitky třeba při snídani nebo jiné a že bych měl rozdávat "lajky" svým "přátelům" Jednak lajka je pes a přátel, těch skutečných, zas tak moc nemám a pokud jim chci něco sdělit, dokážu to snadno jiným způsobem.
      Taky YouTube mě mě nebere i když tu a tam se podívám ne něco, co mě zajímá. Rovněž "chytrý telefon" u mě nemá úspěch. Zabírá čas. Vidím to i na svých známých. Kolik času jim zabere požívání roztodivných "apek", které by nepotřebovali, kdyby je neměli." A každý den potřebuje nabíjet. Nebojím se ani tak Velkého Bratra - elektronickou stopu člověk zanechává tak jako tak, jenom si říkám, že nejsem pro "Bráchu" tak zajímavý, aby nasbírané střípky lepil do něčeho jiného, než je "cílená reklama". Tu mám zablokovanou a nápady mého telefonního providera, že mi bude něco posílat pomocí SMS se mi podařilo pod vyhrůžkou odchodu k jinému utnout.

      Nicméně by ti Astro mohl vnouček věnovat takový papírek, desatero, kde by byly ty základní funkce jednoduše, jak se říká mezi ajťáky "pro paní a dívky", sepsány. Udělal jsem takový tahák pro ženu, když jsme kdysi v Ústavu začínali s počítači - a chytla se. Pochopila základy řeči těch "debilů v plechových krabicích" a už se s nimi dokáže na ledasčem dohodnout, aniž by z toho měla trauma.

      Nicméně asi do smrti bude vzpomínat na doby, kdy se stříhal magnetofonový pásek nůžkami. To uměla jedinečně. Mladí párkrát kliknou myší a je to. Že to není dobré nevadí, dá se "Undo" a zkusí podruhé, potřetí... U pásku měl člověk obvykle jen jeden pokus.

      Vymazat
    18. Kocoure, "Návody čtou jen zbabělci" je mým heslem. Většinou funguje. Jestliže nefunguje, závada je na straně výrobce. Při nastavování některých krámů dálněvýchodní nejen výroby, ale i vývinu, velmi souhlasím s Kipplingem. V té souvislosti ovšem je otázka, odkud jsou vývojáři například Microsoftu...

      Astro, reinkarnace Nokie 3310? No, koupil ženě jako náhradu stařičkého Siemense. Jenže mezi tím zvykla na Nokii C5. Repasovanou z bazaru. Před tím měla jinou novou Nokii, a před tím nejlepší tlačítkový Samsung. Obé skončilo u tchyně, která tak je mobilově velmi vyzásobená a jsa dost technický typ, umí používat všechny. Příčinou Tvých obtíží není logika ovládání, ale velikost a chod tlačítek a čitelnost displeje. Vítězství designu nad funkčností. Chápu, že některé manuály jsou mizerné, nesystematické, pojmově nestandardní a navíc mizerně přeložené. A že odpuzují. S potěšením si ulevím "kterej že debil tohle psal." Ale předpokládám, že při troše úsilí se z onoho potřebné dá vyčíst.

      Potřeboval bych dvě simky na jedno číslo. Pro jeden mobil malý tlačítkový, pro druhý velký dotykový. První na denní tahání v kapse, druhý když někam jedu. Jenže to nejde.
      Mobil pro všednodenní použití potřebuju abych byl dostupný, na volání, sms. Malý, pokud možno odolný, s dobrou ergonomií, velkou výdrží, se svítilnou, dobrým foťákem. Z pokročilých funkcí matlafounu, který jsem si pořídil, využiju občas mapu, GPS (ale souřadnice polohy neuvede), foťák (jeho ovládání přes displej mi velmi nevyhovuje). Takový mobil není. Chápu, že pro některé funkce je potřebný velký displej. Chápu, že takový mobil je módní a statusopříznačný. Že poskytuje úžasnou zábavu sám o sobě, iluzi společenských kontaktů na facebooku a úžasné obchodní přiležitosti, tedy pro obchodníky, kteří chtějí mé peníze...Jenže patřím ještě mezi lidi, kteří se bez takových možností obejdou, třebaže je umějí využít. Jenže v naprosté většině případů jde o možnosti zbytné na to, abych u sebe nosil překážející velkou placku. Natož abych jí pořád mudlil v pazourách. A byl odkázaný na to, že přes ní ovládám všechno. A na to, že přes ní jsem ovládán.

      Vymazat
    19. Hoši hoši - krásná slova jste sem nasázeli. Jsem vděčná každému, kdo mě chápe. Nepřipadám si tááák blbá, když jsem hodna vašeho zájmu. Já se s tím nějak srovnám - step baj step - nějak to dopadne. Zatím jsem se vždycky dovolala na správné místo, a to správné místo se zase dovolalo ke mně. Co víc si přát! Ještě se naučím fotit a posílat fota, to mám ráda. Když táhnu ulicí a něco vidím, co stojí za řeč, tak bych si to cvakla. Tímhle aparátkem umím zatím jen ta kolena.
      Díky za zájem o ubožku.

      Vymazat
    20. Astro, a co takhle nějaký foťáček?

      Vymazat
    21. Kocoure, já nejsem ve sporu pokud možno s nikým, hádat se s totiž s pitomci a k tomu ještě tak umanutými a neskromnými, jako je většina současné omladiny, je ztrátou času a energie. Obojího je škoda a čas je navíc nenahraditelný.

      Co se techniky týče, měla by přiměřeně odpovídat účelu, ke kterému je pořizována a kterému slouží. Zkrátka musí se při jejím pořizování především přemýšlet, zejména když rozpočet je omezen, což většinou bohužel je a o to víc se to pak musí promýšlet, aby z toho byl co největší užitek.

      Obuvníku, bez dlouhého skla, chcete-li fotit ptactvo v přírodě, éra, nebo některé sporty se prostě neobejdete a s něčím, jako je X-30 to ani nemá cenu zkoušet fotit. Každá technika má rozsah toho, co zvládne a k čemu je vhodná a k čemu zase vůbec ne, podstatným vždy je, co z toho má lézt na konci.

      Když už tu byla zmíněna ta X-30, tak nepřijde vám divné, že ani ne 5 let po uvedení výrobku na trh ho nikdo nechce opravit? Co je to za binec?

      Obuvníku, 2 SIM-ky na jedno číslo vám klidně vyrobí, když je ukecáte. Aspoň před několika lety to ještě šlo, znám jednoho člověka, co je měl. Musel si ale pečlivě ohlídat, aby byla aktivní vždy jenom jedna.

      Co se čtení návodů týče, jsou situace, kdy přečtení návodu před tím, než člověk sáhne na výrobek, je vyloženě víc než žádoucí, například u jaderné elektrárny či raket pro vynášení družic na oběžnou dráhu bych vřele doporučoval přečíst si návod před uvedením do provozu či použitím. A i u některých méně sofistikovaných výrobků jsem byl docela rád, že byl k mání. Jindy je to ale naprostá zbytečnost a je dobré umět ty situace od sebe spolehlivě rozeznat.

      Astro, s tím telefonem Ti držím palce, ať se s ním sžiješ co nejlíp a co nejdřív to půjde. Věřím, že si to časem sedne a že se to poddá. A až se Ti povede hezká fotka něčeho jiného, nežli těch zmiňovaných kolen tak se nám určitě pochlub :-)

      Vymazat
    22. Draku, focení ptactva či sportu na dálku je extra kategorie. Tak jako v době nedigitální. Zjistil jsem, pro obecné focení potřebuju spíš široké ohnisko a makro.

      Pět let je nyní dost dlouhá doba. Možná, že oprava je možná, ale stála by jako celý foťák. Objektiv se mění jako modul, komplet se snímačem.

      Víc mi vadí, že x30 nemá pokračování. X70 má pevné ohnisko. Pak už jsou systémové kompakty vysoké třídy, s výměnnými objektivy. Ostatní kompakty Fuji nemají hledáček. Foťák bez elektronického hledáčku nechci. Přes hledáček se mi líp komponuje. Krom toho zapření o ksicht je stabilnější a umožňuje použít delší čas. Elektronický hledáček umožňující vidět scénu tak jak bude exponovaná, považuju za nutnost od prvního okamžiku jak jsem se do něj podíval u Sony A58, třebaže jen 1440 tisíc bodů. Zpočátku jsem nevěřil do čeho že koukám, co že to držím, že to není zrcadlovka. pro jistotu sáhnul vedle po zrcadlovém Nikonu 5300 abych zjistil, že oproti A58 je to jako bych koukal skrz rouru. Fuji X30 má o milion víc, tak jako Kocourův Panasonic. Úžasné.

      Přeju si foťák s dalekohledovým držením a s dvojitým elektronickým hledáčkem. Objektiv zatím jeden. Parametry standardní.

      Ideálně dvouobjektivový, pro stereofotografii a pohyblivý obraz, s palcovými dvacetimegovými snímači a dvojitým objektivem 16-100mm (ekv.35mm, f2,8 - 4,) by byl ideální. Snímky (vzdálenější scény, například krajiny) by byly buď dva pro stereoskopii nebo spojené do jednoho pro menší šum nebo pro větší rozlišení. Foťák by vypadal asi jako triedr doplněný o výklopný displej.

      Simky poptám až půjdu kolem, ale pochybuju, že outů vyhoví.

      Co se týče návodu, tak nějak. Třebaže občas říkám, že návod je pro zbabělce.

      Vymazat
    23. Obuvníku, z toho, co nazýváte obecným focením, se sem tam zabývám focením architektury a jejích detailů a sem tam nějakou vodou či krajinkou. Na to mám krásnou 20-ku s f/2,8, se kterou jsem celkem spokojen, má docela široký úhel a dá se s tím tudíž jít docela blízko, což se ve stísněných prostorách docela hodí. Když se dá použít sklo s menším úhlem záběru, rád použiji světelnou 50-ku, f/1,4. Obecně vzato, skla s pevnou délkou ohniska mají hezčí kresbu a lezou z toho pak hezčí fotky. To, čemu se říká základní zoom mám také, rozsah má to sklo 28 - 75 mm a dá se s tím fotit, ale je s tím pak mnohem víc práce při zpracování. Chtěl bych lepší, světelnější, s hezčí kresbou, ale nejsou zrovna za děkuju, tak nespěchám. Už jen proto, že mám ta 2 pevná ohniska a nijak mi to netlačí, tím spíš, že tento druh focení u mne nepřevažuje a nijak zvlášť mi nepřitahuje. Chtělo by se mi ale pořídit si nějaký hezký makroobjektiv na hmyzáky a zkusit si pohrát s tímto tématem.

      Mnohem raději fotím éra nebo ptáky a někdy i hmyz za letu. Na to mám dlouhá skla. První 80 - 400 mm f/4,5-5,6 a druhé 150 - 600 mm f/5-6,3. Dohromady s tělem to má přes 2 kg v prvním a kolem 3 kg v druhém případě. Lítat s tím někde celý den, už je docela zápřah. To první kreslí docela hezky, ale na některé situace je bohužel až moc krátké. To druhé kreslí také docela slušně, ale to slušně platí do ohniskové délky kolem 400 mm, pak už to tak hezké není a stojí to pak dost práce potom. Inu, co by jeden neudělal pro své koníčky :-) Rád také, když se odehrává nějaký astronomický úkaz hodný pokusu ho zaznamenat, namontuji pak tělo foťáku na teleskop, popadnu paralaktickou montáž, baterii k jejímu napájení, sváču a pití a vyrazím někam mimo město do temnot, zkusit ho zaznamenat. Což se někdy podaří lépe, někdy hůř, ale ten průběh toho pokusu a zaznamenání mám na tom všem nejraději.

      O stereo foťáku s krásnými parametry je hezké snít, ale je to na pořízení 2 x tak nákladné, jako jednooká kvalitní zrcadlovka. Foťákům obecně užírají trh mobily a zejména pak matlafouny, takže prostor na trhu pro něco tak pěkného a drahého sice nějaký bude, ale nedávám velkou šanci tomu, že by se to vyrábělo. A i kdyby se to nakonec vyrábělo, potřebovali bychom na to nejspíš podstatně vylepšený příjem, protože pak čekám cenu o dost větší, než třeba za novou Fabii. Když si navíc představím, že bych éra zkoušel fotit něčím cca 5-kilovým, asi bych to celý den nevydržel :-)

      Vymazat
    24. Kocoure, jen k tomu střihání pásků kdysi. Naučila jsem se to brilantně, a taky nikdy nezapomenu, jako tvoje žena. Když jsem střihala reportáž, tak jsem nepotřebné zbytky házela na zem, aby se mi to na stole nemotalo. Jednou jsem měla natočené perly, strašně mi záleželo na výsledku, tak jsem střihala opatrně, nábožně podlepovala ještě takovou tou bílou lepenkou, práce jak na kostele. Byla tam jedna věta, která se mi hodila na konec celého díla, taková krásná poenta, tak jsem si ji vystřihla a dala bokem. Bylo děsný vedro, okno v maličké střihačce dokořán a někdo otevřel dveře...a už to lítalo, včetně té věty - všechno bylo na zemi v tom chlívě, který jsem tam nadělala. No. Asi po dvou hodinách hledání - kusy pásků, jeden za druhým projíždět přes hlavu (stroje) ne moji a hledat. Nenašla jsem. Národ se z toho nezhroutil, já samozřejmě taky ne, a teď mi to připadá, jako bych četla nějakou pohádku. Ale i technická práce v rádiu byla dobrodružství. Krásný!
      Nedávno jsem se byla podívat v novém rádiu a tam jsem viděla, jak se střihá na počítači. To mi přišlo jako zázrak. A přitom od mého střihání tenkrát, k tomu, jak se to dělá dnes, neuteklo ani moc času.

      Vymazat
    25. Pánové - Schu a Draku - fotit se s tím bazmekem naučím, o tom nepochybuju, ale zatím mě to ještě pořád dost odpuzuje, mně totiž když někdo či něco zklame, tak na toho či to zanevřu, tak až se vzpamatuju, najedu na to.

      Vymazat
    26. Astro, to se nesmíš nechat odradit! Kdybych měl zanevřít na všechno, co se mi kdy nepovedlo hned napoprvé, tak by toho, co umím a dělám moc nebylo 🙂 Pravdou ale je, že to, co neklade příliš velký odpor má jeden ve stádiích učení raději, ale váží si z toho co umí spíš toho, co mu ten odpor kladlo a musel k jeho překonání vynaložit zvýšené úsilí. Ber to spíš jako výzvu a nedej se.

      Vymazat
    27. Astro, mně především jde kecání o tom.

      Draku, až na extrémně dlouhá skla pokreju v základu všechno. Ovšem na hmyz v letu nemám šanci, to chce rychlé přesné ostření. A umění.
      Nejradši tahám dvanáctimegový Fuji X30, elektronický hledáček je velmi návykový.
      Nebo velmi nenápadný kapesní Samsung mini. Když chci aby byl placatý tak s placatým monofokálem 9mm/1palec, F3,5. Bez stabilizace, ta už se nevešla. Bohužel bez hledáčku, zato s matlacím displejem. Když pak vezmu nematlací foťák, občas se spletu a snažím matlat.
      Technická kvalita JPEG snímku je přinejmenším jako u Sony RX100 III.
      Má pěkné výsledky v protisvětle, exponuje tak, že výsledek je jaký se mi líbí. Jen RAW je softwarově "vylepšený" tak, že je nepoužitelný. Dnes se snad vypravíme na masopust, vezmu si Fuji.

      Vymazat
    28. Astro, já taky ještě umím s nůžkami...
      Ale připadám si, jako bych uměl ulovit třeba zajíce lukem a šípem. Když jsem to před čtyřmi lety musel dělat na kšeftu v Praze (Rusové si donesli přetržený pásek), tak jsem zašátral ve své šílené kabele poslední záchrany, našel zbytek "Klebebandu" a pásek jsem slepil. Pražští kolegové se na mě dívali, jako bych ukazoval nějaké salonní kouzlo. [;>D)

      Jednou, v minulém tisíciletí jsme se ženou stříhali sborové dotáčky, začišťovali nástupy a omylem jsem u slova "svítání" střihl do "S"- A rázem bylo "cvítání". Kousky z podlahy jsme posbírali, nalepili na blank a hledali to "S". Asi za hodinu jsme ho našli a vlepili. A už "svítalo". Pořád lepší, než zvát celý sbor na nové natáčení. To by bylo brblání!
      Tenkrát jsme si ale koupili v nočním stánku flašku vína na oslavu. V nočním stánku - byly totiž tři hodiny ráno a už svítalo.

      Vymazat
    29. Obuvníku, když foťák a objektiv budou umět rychle ostřit, tak se s tím fotit naučíte. To umění spočívá v tom, že přijdete v ten správný čas na to správné místo, správně nastavíte techniku a správně to zmáčknete v ten správný moment a pak to nezvořete v následném zpracování. Když objektiv s foťákem nestíhají, tak umění samotné nejspíš nepomůže. Možná by se dalo při troše štěstí uspět kolem poledne s ručním ostřením s vysokou clonou, kdy vysoká clona poskytne větší hloubku ostrosti, ale je to docela otravné omezení, co si budeme povídat. Se sluncem aspoň přibližně v zádech se fotí hmyzáci mnohem líp. Snímky jsou prostě hezčí. Nasvětlování hmyzáků na zemi či rostlinách je samo o sobě velice zajímavou kapitolou a pro hravé a vynalézavé lidi jako Jste Vy a Kocour, je tam spousta možností, kde tu hravost a um úspěšně uplatnit.

      Softwarově vylepšený RAW je podle mě protimluv. RAW je z definice nijak nepozměněný, originální záznam toho, co zaznamenal čip, když došlo k expozici. Jakmile se záznam z čipu nějak změní, není to už RAW, ale něco jiného. Jedinou nevýhodou RAWů je větší nárok na prostor a tím pádem výkon foťáku a rychlost karty a řadiče k ní.

      JPEG nemám jako vstup do editoru moc rád, protože je to nevratná ztrátová komprese. Beru ho jen jako nouzovou náhražku, není-li po ruce nic lepšího a nějaký snímek s daným motivem prostě je potřeba.

      S tím elektronickým hledáčkem je asi důležité, zda na něj poprvé v životě narazíte v podobě použitelné, tudíž užitečné, nebo naopak. Mně se stalo to druhé a přimělo mi to pořídit si „plnokrevnou“ zrcadlovku a přiměřeně svižná skla k ní. Faktem ale je, že Zenity, případně zapůjčenými Prakticami, což byly zrcadlovky, jsem běžně fotil už v sedmdesátých letech a po přechdo na digitální kompakt na mě elektronický hledáček s mizerným rozlišením i barvami a příliš pomalé ostření prostě nepůsobily dobře. Mělo to vše až příliš noho omezení a tak jsem si připustil, že to byl omyl, odepsal investice a učinil nové.

      Dnes už sebou krom mobilu nic moc netahám a když něco zajímavého vidím a vím, že má cenu vrátit se tam s foťákem, cvaknu to mobilem, abych nezapomněl, ten tam vrazí i souřadnice, takže i po delším čase vím kam a já pak, když je čas a nálada, čapnu výbavu dle potřeby a nafotím si to případně pořádně.

      Vymazat
    30. Kocoure, ta historka s tím svítáním a cvítáním je nádherná 🙂 Trochu mi to připomnělo, dobu platů pod 2000,- Kč, kdy integrovaný obvod stál zhruba 100 Kč. Táta cosi bastlil a došel k závěru, že obvod už to má za sebou a vyhodil ho. Až později mu došlo, že se při měřeních seknul a že obvod je v tom nevinně. Prohledali jsem odpadky a ten zmetek tam nebyl, zakutálel se za linku a přišlo se na to až po letech, tenkrát se nám tím schováním „pomstil“ za tu projevenou nedůvěru. Vy s paní jste naštěstí byli úspěšnější než my tenkrát 🙂

      Vymazat
    31. K hmyzákům:
      Nefotím je nějak programově, jednak je nerozeznám a druhak je jich všude takové množství, že by o bylo nošením sov do Athén. Občas se náhodou řipletu k situaci, kdy hmyzák něco zajomavého dělá - a pak obvykle zjišťuji, že nemám sebou makrosklo. Takže ultrazoom to zvládne taky, ne tak dobře a je problém vstrčit hmyzákovi objektiv až k čumáku a pokusit se ho tím kusem skla nevyplašit a taky nezastínit.

      Vážky v letu jsem zkusil několikrát jen proto, abych si ověřil, že to umím taky. A zjistil jsem, že rychlost ostření teleobjektivu je nejdůležitější parametr. Tam MZ-1000 nestačí a musím na ně vzít Canonovsý objektiv. Stejně - za pár hodin u jezírka udělám tak stovku pokusů, něco vymažu hned, zbytek doma a zůstane mi tak 15 - 20 zaostřených. Pak se vybírá fotografgicky přijatelný obrázek (pozadí atd.) a zbudou s bídou 2 - 3 z nichž je jeden vhodný k uschování nebo k vyvěšení.

      Dovolil bych si ale nesouhlasit, že nejhezčí snímky jsou po světle. Mi se třeba nejvíc líbí protisvětlo, když se hmyzák ve slunci krásně leskne. [;>)

      Vymazat
    32. Koucoure, s protisvětlem to není tak snadné, ale když se to povede, tak to stojí to za to. Jenomže fotit hmyzáky za letu v protisvětle, to si taky jeden tak trochu koleduje o vypálení oka a to já bych tedy dost nerad. Když to ale leze někde po zemi nebo po větvi a je aspoň trochu čas záběr předem promyslet, tak proč ne, pak by zase naopak byla škoda hry světla nevyužít.

      Vymazat
    33. Ne Draku, nepsal jsem proti slunci.. [;>)

      Vymazat
    34. Kocoure, jasně, klebeband, jen jsem si už nemohla vzpomenout.To je krása, je tu člověk, který ví, co je to klebeband.A co je to střihat pásky.Tenkrát to byla už rychlost 38, takže odpad byl relativně krátký, při rychlosti 38 toho byla jen polovina.Ale když se střihala rychlost 76, to bylo bordelu.

      Vymazat
    35. Docela by mi zajímalo, co má tolika lidí proti obyčejné české lepící pásce a místo toho se uchylují ke všelijakým importovaným „tejpám“ či „klebebandům“. Chudák malá, obyčejná česká lepící páska, nám za chvíli chcípne... Není pak lepší se už rovnou domluvit na dobrovolném přechodu na jinou řeč nežli češtinu, než jí chudáka takhle týrat a prasit?

      Vymazat
    36. Draku, to je projev národního odrození městského obyvatelstva. Jako opak národního obrození inspirovaného příchodem venkovanů do měst. Obrozenci kritizovali maloměšťácké "němčení", vplétání mizerné němčiny do češtiny ve snaze dávat najevo, že mluvčí je víc nóbl. Díky snahy obrozenců vznikly české náhrady cizích, převážně německých slov. Nyní je v módě "angličtění" přicházející především ze zdejších odnoží nadnárodních společností a sociálních sítí.
      Obecně, obrozenecká snaha, aby český jazyk se stal jazykem vzdělanců se ukazuje marnou. Český jazyk upadá. Je nahrazován angličtinou, či jeji zjednodušenou a místně adaptovanou "gloubiš". A protože jazyk je nejen odrazem způsobu myšlení, kultury ale i jejich ovliňovatelem, tak...

      Vymazat
    37. Je to poněkud jinak Draku.
      Klebeband měl na krabičce vždy tento nápis, neb byl od německé firmy BASF. Takovou "Isolepu" nikdo jiný nevyráběl. Jednak měla šířku 6,1 mm, přesně, aby lepicí vrstva nepřesahovala a nelepila se na následující závity na kotouči, jednak měl naprosto speciální lepící vrstvu. Ani moc měkkou, aby se "netahala" ani tvrdou, aby časem "nevysychala". Nebyl nahraditelný ničím jiným. Takže aby se nemuselo říkat "speciální samolepicí páska na magnetofonové pásky šíře 1/4 palce" tak se profíci mezi sebou domlouvali slovíčkem "klebeband", které znamená právě tohle. [;>)

      Taky se přece neříká "tvrdý disk" nebo "skákající disk" nebo "blesková paměť". Nebuseš přece říkat kolegovi, že potřebuje "paměť jen pro čtení" ale řekneš "ROM-ka".
      Tímhle počešťováním bychom se stali poněkud nesrozumitelnými. Něco jako "nosočistioplena" nebo "prstokladobřinkoklap". [;>D)

      Navíc to bylo v době, kdy se moc cizích slov do češtiny neimplementovalo. To začalo až s příchodem počítačů. [;>)

      Vymazat
    38. Obuvníku ano, dílem je to projev odrození, dílem debility, dílem servility, někdy lenosti a neochoty myslet a částečně také frikulínství, arogance a neschopnosti zaujmout něčím jiným. Příkladem té prosté lenosti bylo, že když jsem při delších pobytech v zahraničí narážel na našince, častokrát se jim pod vlivem cizojazyčného okolí stávalo, že do věty přimotávali místo českých slov ta místní. Tahalo mi to za uši tak, že jsem se dokopal k tomu, abych to nedělal. Nějaké měsíce to pravda trvalo, ale mozek se pak přizpůsobil a dodnes už s přeskoky z jazyka do jazyka nemám potíže. Když jsem před nějakou dobou chvíli sledoval rozhovor v ČT s jakousi hvězdičkou čerstvě se navrátivší ze Spokojených států, tak ta nána použila místo výrazu „nažhavená“ hot, nebo horny, už teď ani nevím, ale přestalo se mi chtít se na to dívat a tak jsem toho zanechal. Myslím, že po pár setkáních s nějakým nafoukaným a protivným americkým opičákem by ta láska ke „gloubiš“ přešla kdekoho. Obuvníku, za bolševika byla čára zavřená, ale dnes? Komu se tu nelíbí, může odjet kamkoliv se mu zlíbí, aby byl jak se říká mezi svými a mohl si klábosit jak je mu libo ne?

      Kocoure, dejme tomu, že ten klebeband by se nějak zkousnout a pochopit dal, ale na druhou stranu, je to typická německá slepenina dvou slov:

      1) kleber = lepidlo
      2) band = páska, pásek

      Nic proti převzetí německého výrazu, ale to, že to někdo svého času nepřeložil jako slepovací páska, zkráceně třeba slepovačka, nebo nějak jinak je podle mého tak trochu lenora a nedostatek fantazie.

      Co je myšleno skákajícím diskem opravdu nevím, něco takového čtu poprvé. U tvrdého disku vím oč jde, ale to se také nepoužívá. V originále je to hard disk, přeložit se to dá do češtiny jako pevný disk a je to jen o jedno písmeno delší, než originál, ale vyslovuje se to podle mě pohodlněji. V běžné řeči, je-li jasno o čem je řeč, říct buď jen disk, nebo hadr. Co se týče kulatého média jenom ke čtení, vžil se mezi odborným lidem termín „placka“, který mi přijde jako docela výstižný a srozumitelný. To, do čeho se to strká je mechanika. Tak či onak je to nejspíš na ústupu, takže je to fuk. Flash disk, mezi lidem fleška, ještě na dobrý nápad čeká.

      Vymazat
    39. Dráčku, ten klébeband se používal v době koně, kdy nějaké poangličťování nebylo skoro vůbec ještě na světě, nýbrž poněmčování skoro už zase ´odcházelo.Říkalo se tomu i lepítko. Před klébebandem byla k dispozici taková vodička, kterou se musely napatlat oba konce pásku, přiložit přesně k sobě a chvíli držet, aby se to chytilo.Ale to už je dávná minulost. Doba nahrává rychlosti, snadněji se pracuje, všechno je k dispozici na ťuknutí. Tenkrát se plýtvalo časem, přičemž čas je veličina, kterou je třeba šetřit.

      Vymazat
    40. Pánové, "klebeband" se používal výlučně pro jeden výrobek a to v době, kdy u nás "zuřila" ruština, všechny ty subotniky, ekrany atd. A používali ten výraz i lidé, kteří se češtinou takřka "živili", například rozhlasáci ze "slova". Ostatně použitému klebebandu se říkalo "slepka". Tedy ne móda, ale žargon.

      MMJ: Placka je moje oblíbené jídlo, třeba se škvarkami. U nás v Ústavu tomu předmětu říkáme "kolečko", čímž nemyslíme zrovna potřebu stavebníka. Ale už se nerozlišuje mezi CD na data. CDA na hudbu nebo DVD na video. On ten žargon rozhodně nemá nic společného s odrodilectvím. Třeba pražská tramvaj je v Brně šalina, v Bratislavě električka a u nás lokálka.

      Vymazat
    41. K věcem ovlivňujícím a citlivým, jako je jazyk, je potřeba přistupovat s citem a rozmyslem. Což kupříkladu určitě nečinili tupouni s akademicky a anglicky připálenými mozky, kteří rozhodovali svého času o tom, že se místo „kysličník“ má říkat „oxid“. Já vám lidi nevím, mám překrásný a úžasný jazyk. Když už jsme zabrousili do chemie, tak naše výstižné názvosloví nám místy i záviděli (doufám, že v dobrém). No a pak, po letech si přijdou tupouni s připálenými mozky a citlivostí ruského tanku s direktovou přikazující „oxid“! No nekopal by je jeden ty dementy rovnou do hlavy? A když už by začal, vzal by to rovnou přes většinu zpravodajských redakcí? Jenže to by potřeboval titanové, motorizované nohy, kolik těch prasečkářů všude sedí.

      Vymazat
    42. Kocoure, to ano, ale neměly by být nesmysly jako cédédisk (compact disc disk), led dioda (light emitting diode dioda). Pro tu je dokonce čský název svítivka. Nejsem pro výrazy ve stylu nosočistoplena, například prstozvučník či prstokotouč. Ale třeba digifon by byl použitelný. Leckterý národně obrozenecký novotvar nám připadá samozřejmý. Jestliže čeština nebude odrážet technologický pokrok, stane se jazykem vzdělanci opomíjeným a bude upadat. Tak jak už pozorujeme její zchudnutí, zprimitivnění a to včetně výslovnosti promítající se do psaného projevu. Například "z" v sedmém pádě, to je mor. Z kým, z čím...

      Vymazat
    43. Draku, nakopal. A na co jsem velmi vysazený, je u domácího mluvčího čeština s angloamerickým přízvukem. Když slyším "d" s přídechem, tak hnus mnou vehementně lomcuje. A vůbec, jak pěkně znělá byla ještě před několika desítkami let. A nyní? Jsetřelá výslovnost jak od někoho kdo má naváto. i písemný projev je hrůza. Pletení podnětu s předmětem. Zavádějící nadpisy novinových článků, ve kterých teprve z textu se dá zjistit kdo koho či co čím. Zchudnutí jazyka, nepoužívání trpného rodu zvyšujícho srozumitelnost. Nemluvě o přechodnících činící vyjadřování stručným, úsporným, přehlednějším. Přechodník ušetří i větu. A což teprv jazyk úřední a právní. A nejen jazyk, ale i obecná schopnost vyjadřovací. Jak se liší například soudní rozhodnutí z doby před osmdesáti lety od nynějších. Věcností, srozumitelností, stručností, které nyní jsou považovány na projev nízké "erudovanosti". Naopak vysoká "erudice" je předváděna užvaněností, šroubovaností, těžkopádností, nesrozumitelností a vícenásobným opakováním téhož. Nakonec výsledek té duševní samohany lze shrnout do jednoho nedlouhého odstavce.

      Vymazat
    44. Schumachere, líbí se mi, jak diskuze změnila směr. Ten směr mě ale docela baví. Protože jsem byl v pěti letech naučen česky (do té doby jsm mluvil polsky) a to jevištní češtinu, se kterou jsem pak měl mezi spolužáky velké potíže, dokonce mi soudružka učitelka vytkla, že "mluvím jako Jirásek", jsem dost přecitlivělý třeba na to "th" u lidí, kteří neumí přepnout z angličtiny na češtinu. Snacha, která angličtinu vyučuje s tím nemá nejmenší problém. Přece jen se budu trochu zastávat žargonu - s kolegy se musím bavit tak, abychom si rozuměli a ne tak, abychom neprznili češtinu. Čili LED je "ledka" a ne svítivka. Tohle se prostě neujalo.

      Ale jinak souhlasím. Novinařina, hlavně internetová, je v tomhle ohledu (když pominu často naprostou nesnesitelnou obsahovou stránku článků) v příšerném stavu. Tímhle "ptydepe" netrpí jen novináři a právníci, ale všeobecně všichni, kteří chtějí působit jako "zdělanci". Třeba režiséři. Mnoha slovy vyjadřují něco, co se dá žargonem vyjádřit několika málo slovy. Taky tvrdím, že moje bývalá funkce by se vlastně mohla nazývat "překladatel". Oběma směry, protože umělci nelze říct "s koncem třetí fráze do fejdu". Přeloženo pro umělce: "Na konci třetí hudební fráze snižuj hlasitost hudby tak, aby její konec byl ještě slyšitelný, ale následující fráze hudby už nikoliv. Tohle nějak podvědomě považují za přílišné zjednodušení a dehonestaci Umění. U právníků a úředníků je to podobné. Občas jsem při četbě úředních dokumentů musel číst větu opakovaně, abych pochopil, co tam je vlastně napsáno. "Nařízení ředitele o zjednodušení zapisování požadavků na vydávání..."

      Další záležitostí je "genderová neutralita" neboli rovnoprávnost. Každý jazyk má své zvláštnosti, u nás je to třeba přechylování koncovek ženských jmen. U cizích příjmení bych mužskou koncovku chápal, třeba Marie Curie, u českých to "zní blbě". Když je někdo jmenuje Jan Mrkvička, je to jen jméno. Ale když jeho žena se představuje Jana Mrkvička (nebo Smetana), nějak mě to praští přes uši. Touha být "světová" z toho ale ční dost okatě. V němčině je Herr Sahne a Frau Sahne, omyl vyloučen. U potomka Emmy Smetana, Lennon Marlene Haj Smetana jsem na vážkách. Ale prý je to dcera. [;>)

      Vymazat
    45. Obuvníku, na vymýšlení názvů to chce cit pro jazyk, odvahu, fantazii a špetku sebekritického stání na zemi, bez tendencí k sebeobdivu a sklouzávání k bludu vlastní neomylnosti a dokonalosti. CD-čku by se dalo říkat například audiodisk a zní to možná lépe, než originál. Ale teď už je to poměrně jedno, neb jejich čas už je za zenitem.

      S tím anglo-americkým přízvukem, máte pravdu to je docela ošklivý zážitek. Když jsem si tohoto nepěkného jevu všiml poprvé, znělo to od někoho z našich známých tenistů, myslím, že Lendla. Tenkrát, buď koncem 80-ých, nebo začátkem devadesátých let to byl relativně ojedinělý jev, ale poslední dobou jakoby se s tím roztrhl pytel, spolu s volbou nepřechylování příjmení u „dam“, které nemají čím jiným by zaujaly své okolí.

      S těmi texty máte také pravdu, proto se velice rád vracím k textům z meziválečného období, Čapka, Haška, nebo si rád poslechnu audio s Högerem, Horníčkem Werichem, Voskovcem a dalšími velikány. Rád poslouchám i Höschla, Koukolíka a některé další, se kterými jsem ne-li na stejné, tak aspoň spřízněné a souznějící vlně. Ono i dnes se rád zaposlouchám, když hovoří Marek Eben, nebo Rosák. Blbé ale je, že čím blíž je to k dnešnímu datu, tím méně lidí dokáže opravdu potěšit můj sluch.

      Vymazat
    46. Draku, u toho kdo v angloamerickém světě prožil nějakou dobu, to chápu. Jenže mně velmi popuzuje "angličtění" tuzemských tuzemců, kteří nanejvýš tam vyjeli na krátko, a tady se předvídějí v médiích. Nebo pořádně ani neumějí a nahrazují to tím přízvukem i v češtině.
      Z té příčiny neposlouchám nějaká rádia. Nevadila by mi perfektní angličtina. Britská, ostrovní. Jenže většina mluvčích má představu o o angličtině spojenou se zaatlantickým dialektem. Jak se tamní angličtina změnila za desítky let je dokladovatelné filmy.
      Jenže jsem alergický i na BBC, na mnohdy "koloniální" šišlavou angličtinu. Naproti tomu, třeba Radio China internatinal má angličtinu i perfektní. Ovšem obsah mě nezajímá.

      Jsem zvědavý na "Nejtemnější hodina" až se dostanu k původnímu znění s titulky. Navíc, český dabing je čím dál horší. Zavřu oči a mám pocit, že nějaký díl Ulice...

      Vymazat
    47. Jsem alergický už i na Meteor. Navíc nechápu proč každých pět minut musí být znělka. Tak rádio poslouchám výjimečně.

      Vymazat
    48. Zdeněk Žíkovecký15. února 2018 9:55:00 SEČ

      Re rozhlasové pořady: Celkem dobrá je Laboratoř. Sice na můj vkus by tam nemuseli být ti glosující herci, ale to se dá přežít.

      Vymazat
    49. Zdeňku, jednou stačilo. Ozvláštňující balast žoviálních dutohlavů to pro mě činí nestravitelným. Časy, kdy jsem padal na zadel před takovými předstírači hluboké moudrosti, jsou pryč.
      Významná část populace přičítá hercům, (ale i zpěvákům, sportovcům...) neexistující vlastnosti a schopnosti, které nepřičítá jiným. Herci v divadle ano, dlaždiči vytvářejícímu mozaikový chodník před divadlem ne.

      Vymazat
    50. Obuvníku, přesto, že jsem svého času prožil v cizojazyčném prostředí několik let, naučil jsem se s trochou pevné vůle a disciplíny během ani ne třech měsíců plynule přecházet z jazyka do jazyka aniž bych motal slova z jednoho do druhého, nebo kazil češtinu cizím přízvukem. Nicméně, jak říkáte, jsou případy, kdy se to dá omluvit nebo pochopit, zejména když obsah sdělení stojí za to, aby nebyl brán v potaz přízvuk, nebo jiné vady řeči. Nicméně u dutolebů, na kterých krom přízvuku není pranic zajímavého, se ten přízvuk prostě přiřadí k další kupě všeho, co je na nich nudného a nezajímavého, ne-li rovnou odpudivého a otravného.

      S tím vysíláním všeho druhu a v mnoha zemích máte bohužel docela pravdu, v čase tu máme docela slušnou sestupnou křivku a naději na to, že by bylo lépe, zatím žádnou nevidím. Sledování ale naštěstí pořád ještě není povinné a piksly pořád ještě mají vypínače :-)

      K naším rozhlasovým pořadům:

      Meteor, kterého je mi docela líto, protože ho poslouchám od dětství a podobně jako Obuvníkovi, ani mně se nelíbí plýtvání časem na znělky či hudbu, kterých když jsme si dal tu práci, je tam někdy i víc než 5 minut celkem. To by vydalo na zajímavou zprávu, rubriku, minipovídku na vědecké téma, prostě na cokoliv jiného, než je hudba, k tomu jsou přece určeny hudební pořady ne? A také mi na pořadu vadí poměrně časté podstrkávání klimato-alarmistických a proimigračních agitek. Zkrátka a dobře, plíživá snaha vyrobit z vědecko-populárního pořadu pořad propagandistický mi je odporná. Takhle ošklivě ho neprasil ani bolševik.

      Laboratoř, je na tom co se propagandy týče podobně jako Meteor, navíc má redaktorka docela nehezký hlas, ale budiž, to bych jí třeba i odpustil, ale moc chytré to děvče není a to už je horší. No a když už se glosující herci uchylují k propagaci nějakého svého náboženství nebo zeleně-eko-teroristických ideologií, případně si rýpat do hradního pána, začínám pociťovat silné nutkání poslat je s tím jejich otravným debilním plkáním do kamsi do daleka.

      Planetárium, je řekl bych zatím ze všech jmenovaných nejméně poznamenáno pokusy vpašovat do něho nějakou ideologii, náboženství, politiku či pavědu, nebo ho šidit vkládáním hudby. Obsahově si také nemám nač stěžovat a doufám, že to vydrží.

      Obuvníku, když se budu chtít pobavit, půjdu možná za herci, se zubem za zubařem a s chodníkem či cestičkou za dlaždičem a každému z nich budu vděčný za to, když dobře odvede svou práci a já s ní budu spokojen. Opravdu nevím, proč bych měl nějakou profesi obdivovat víc, než jinou. A na druhou stranu, bez zábavy a herců se žít dá, bez chodníků a zubařů už by to bylo horší, takže tak nějak ;-)

      Vymazat
    51. Draku,
      téměř naprostý souhlas. Jenom odsudek herců jakožto nepotřebných se mi moc nelíbí. Herci, malíři, muzikanti, spiovatelé nebo fotografové - někdo je nepotřebuje, někdo ano. Ostatně kdo jiný by měl nějakým způsobem emočně působit na lidi? Politici? Ti to dělají hlavně pro osobní prospěch, zatímco "umjelci" za to berou gáži - tedy je to smlouva s konzumentem. Nemusím přece chodit do kina, divadla, na koncert nebo výstavy. Pokud chci, musím si zaplatit. Pokud nechci, neplatím. Tím nijak nenarušuji existenci dlaždičů nebo zubařů. Ideologii nesnáším ve zprávách ať už všeobecných nebo odborných. Ta zelená a oteplovačská propaganda způsobila, že jsem po mnoha letech přestal odebírat National Geographic. Ušetřil jsem cca tisícovku ročně ale hlavně znechucení, kdy vědec začíná sloužit někomu jinému, než vědě a pravdě.

      Vymazat
    52. Kocoure, nemám zhola nic ani proti hercům za předpokladu, že:

      * se drží svého kopyta, tedy bavení,
      * zdržují se politické a náboženské agitace a
      * ovládají učivo alespoň 2. stupně základní školy a v neposlední řadě
      * neprojevují se hystericky a arogantně zároveň.

      Musím ale podotknout, že mnoho z nich nemá znalosti odpovídající ani prvnímu stupni základní školy, natož pak tomu druhému, ale o to ochotněji pak druhým vnucují buď nějaké náboženství, nebo klimatoalarmistické či protizemanovské agitky, nebo návody jak žít a nebo nežít, nebo rovnou všechno najednou. Čím hůř jsou na tom se znalostmi, tím víc jsou obvykle slyšet.

      Já si myslím, že umělci obecně a mezi nimi i herci, by měli klást otázky, nebo nastolovat témata, až sem je to v pořádku. Určitě by ale nikomu neměli vnucovat jejich vlastní názory a postoje, protože to už v pořádku není a ještě méně je v pořádku neprojevují-li toleranci k jiným názorům či postojům. Pak už to totiž nejsou umělci nebo herci ale aktivisté a pak by měli by jít pracovat do nějaké uřvané „nevládky“.

      Vymazat
    53. Draku, Kocoure, přesně tak.

      Vymazat
    54. Milá Astro, i ostatní, snažící se o češtinu, není jistě problém, umět česky, žije-li člověk trvale v českém prostředí. Tím nemíním prostředí pražské, mi známé z dob studií. Tam totiž převládá jistá "zpívaná" verze. Narozen na moravské hranici, mám i styk s moravskými variantami, takže vím, že ani v Čechách a na Moravě se nemluví všude stejně. Spisovná čeština musí být tedy nějak definovaná- začíná to Biblí Kralickou, končí zatím u Trávníčka. Akcent se ovšem písemně vyjádřit nedá.
      Nepochybně se na mé výslovnosti projeví mých 50 roků v Německu, za ta léta jsem tam zapustil kořeny a němčina je můj běžný komunikační prostředek. Ale čeština je moje mateřština a ta se nezapomíná.
      Vzpomínám na redaktora vídeňské televize, Paula Lendvai- ten jednou řekl, že když mluví maďarsky, tak mu známí říkají, že má německý přízvuk. Když však mluví německy (v Rakousku je lehce odlišná němčina, než v Německu) tak mu přátelé sdělují, že má maďarský přízvuk.
      Taknějak bych to definoval i já- hrčivé rrrr nedokážu, ale němečtí posluchači mi říkají, že jim připomínám rakouského herce Muliara, který hrál Švejka.
      Masaryk i Palacký mluvili i psali perfektně německy, jsou příkladem vzdělaných Čechů.
      Z Mnichova zdraví Milda

      Vymazat
    55. Budete se Mildo divit, ale je to problém a je čím dál tím větší a co je horší, nejde vůbec o přízvuk, ale o základní schopnost se srozumitelně a správně gramaticky vyjádřit. Tento „exemplář“ nám působí například ve sněmovně:

      https://forum.pirati.cz/poslanci-f884/reporty-poslance-vojtecha-pikala-t38965.html

      Nádherná ilustrace výsledku systematické devastace českého školství, která nastala po listopadu 1989. Polovzdělaní blbci se ovládají lépe, to se prostě nedá popřít, ale tím, co z nich leze, tím může vzdělaný člověk docela trpět.

      Vymazat
  2. Stojí to zato! Rád to žiju. I když stále nadávám. Takžetak.
    4P

    OdpovědětVymazat
  3. Vypadá to kolem nás, jakoby těm hnojometníkům zapomněli říct, že už je po volbách. Začíná být totiž nad slunce jasnější, že to není Zeman, kdo společnost polarizuje a štěpí, ale že jsou to rozhodujícím podílem naopak ti hnojometníci. Všimli jste si kupříkladu v Praze, kolik Zemanových plakátů bylo vandalizováno, zatímco Drahošovy byly netknuté? Souzní-li pan profesor a spolu s ním i ostatní Anti-Zemanové s chátrou, která bez rozmyslu zničí cokoli se jí nelíbí nebo nepřijde vhod, tak jsem upřímně rád tomu, že v těchto volbách „ostrouhali“ mrkvičku a upřímně doufám, že podobně tomu bude i v těch dalších, které třeba ještě přijdou, byť bruselští dělají vše proto, aby se jejich výsledků nemuseli obávat a snaží se zrychlit tempa onoho „Sturm und Drang nach Osten“, co to jenom jde. Chcípající kobyla totiž vždycky kope a tahle kope docela fest, soudě dle výroků kupříkladu soudruha Schulze...

    OdpovědětVymazat
  4. Zdeněk Žíkovecký29. ledna 2018 16:58:00 SEČ

    Nejednalo se o poloviny, ale o třetiny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, matematicky vzato.
      Ale ta poslední třetina je bezproblémová - jen znechuceně zírá. O jakýchkoliv referendech to platí také. Prostě nepřijdou.

      Vymazat
    2. Je to s tou třetinou něco jako: „Říkají o mně, že jsem flegmouš. Je mi to fuk...“. Je to tedy dle mého názoru poněkud podivné, ale právo na to mají a upírat by se jim nemělo. I to je určité vyjádření určitého postoje. Tito pak ale nemají právo nadávat kdekoliv ve veřejném prostoru na poměry proto, že nevyužívají jim danou možnost je ovlivnit. U případného zákona o referendu bych buď netrval na nějaké minimální účasti vůbec a nebo, když už ano, muselo by se v případě nedostatečné účasti v 1. kole povinně vyhlásit 2. kolo, ve kterém by ve věci rozhodli ti, kdož hlasovat přijdou. Podobně, jako se to děje u obchodních společností a jiných subjektů.

      Vymazat
    3. Kocoure https://www.ifixit.com/Guide/Fujifilm+X30+Lens+Replacement/55614

      Vymazat
    4. Díky za odkaz, už jsem si ten návod před čtvrtrokem vygúglil, ale buď nebyl čas nebo nálada. A nejspíš jsem ho zase někde ztratil v hlolubi PC.
      Ale rád bych X-30 zprovoznil právě pro tu velikost. Snad se mi to do března povede. Proč do března? Abych měl nějaký termín. Prokrastinace u důchodců je strašná věc.

      Vymazat
    5. Zkouším něco, co by mohlo být všeobecně zajímavé:

      Kromě pro fotky a film mám monitor nastavený na černobílou. I internet mám černobílý. Jeví se mi to tak, že míň unavuje oči a obsah, když na to přijde, není tak popudlivý. Nejde jen o barevnost textu, ten je většinou černý na bílém, ale o všechno kolem. Protože většinou mě zajímá text, to ostatní není rušivé, nerozptyluje pozornost a není tak vlezlé. Funguje to dobře i na reklamy. S vypnutým zvukem není rušivý ani ten zelený vřeštící, nyní černobílý a mlčenlivý mimozemšťan. Mediální imprinting bez barev není tak intenzívní, dá se lépe odfiltrovat. Stáhnout barvy a zvuk, a ať si trhnou.
      Doporučuju k vyzkoušení. Chvíli je to nezvyk, pak to ani nepřijde.

      Vymazat
    6. Obuvníku, co se přepnutí monitoru na černobílou týče, tak i to se dá označit za více či méně úspěšný pokus kterak zvládnout výblitky práce arogantních kreativních mamlasů, aniž by jeden začal toužit po krvi některých webových programátorů a poskytovatelů obsahu až přespříliš intensivně. Nicméně dá se to vše zvládat i tím, že:

      1) Prohlížeč se vybaví AdBlockem, který tu nejotravnější verbež a havěť celkem úspěšně odfiltruje.
      2) Při přechodu na článek se v prohlížeči použije režim čtečky, který potlačí prakticky vše rušivé.
      3) Prohlížeč se nastaví třeba tak, že volba Předvolby -> Webové stránky -> Automatické přehrávání se nastaví na hodnotu Nic nepřehrávat automaticky, což poměrně spolehlivě zajistí ticho a klid.
      4) Pečlivě se projde, co se dá v nastavení prohlížeče ovlivnit ohledně cookies, ochrany soukromí, javascriptu, vyskakovacích oken a podobné „havěti“ a „verbeže.“

      Co si budeme povídat, mačkat pořád čudlíky se mi nechce, bez toho mám rozličných čas a energii žeroucích tamagoči kolem sebe spíš nadbytek a odmítám si vědomě vyrábět další, není-li to nezbytně nutné, což podle mého v tomto případě není :-)

      Vymazat
    7. Draku, přepnutí do černobílé je nejsnadnějším a nejúčelnějším řešením oddělujícím virtuální svět od reality, významně snižujícím nechtěné působení na podvědomí.

      Vymazat
    8. Obuvníku, jde-li přepnout na černobílé zobrazení snadno a rychle, část problémů to řeší, ale ono to snadno a rychle rozhodně nejde vždy a na všem. K tomu navíc, najedete-li kupříkladu na stránku s haldou vyskakovacích oken a v jednom či několika z nich s vám spustí na plnou hlasitost nějaký debilní rachot, takový, že na vás divže nevyletí magnet i s kusem membrány, tak před tímhle vás černobílé zobrazování neochrání ani trochu, ale správným nastavením prohlížeče to vyřešíte. Zkrátka vždy je dobré vzhledem k požadavkům a možnostem volit ten správný způsob, pokud možno co nejuniversálnější.

      Vymazat
    9. Draku, vypnout zvuk je jestě snazší. Na pracovním monitoru mám přídavnou reprolištu s kroutítkem, na noťasu funkční klávesa. Když nepotřebuju zvuk, mám ho stažený. Pro většinu činnosti, pracuju s textem, mám standardně nebarevný tichý režim. Šlo by udělat skript BDR (Barevný Debilní Rachot) ale na to jsem líný.
      Zamýšlel jsem to jako experiment. Tohle píšu na domácím počítadle pro net, nesloužícím jen mně, proto v režimu BDR. Působí to na mně rušivě. Stačil týden. Stačí vydržet týden, je to zajímavé.

      Vymazat
    10. Kocoure, popiš, jak podle tebe vypadá dokonalý ženský hlas. Co v něm slyšíš, co můžeš najít, co můžeš odvodit, jak na tebe působí atp. To by mě docela dost zajímalo.
      Mám hlasy ráda, a taky ne všechny. Slyšel jsi jistě někdy, jak mluví fotbalisti. Nevím, čím to je,snad všichni nasadí jeden tón a poté to jede v jedný lince až do konce, a ani tady neklesnou hlasem.IQ nula? Vybouchaná hlava z balónu?....

      Vymazat
    11. Zkusím to Astro,
      ale vypadá to na ne moc krátký článek. Ve zvuku je ukryta spousta emocí i poznatků. Většinou podprahových.

      Vymazat
    12. Zajímavé je u některých lidí zakončování oznamovací věty jako otázky.

      Vymazat
  5. Hm, řekněme, že milášek Milouš zvítězil nad drahouškem Drahošem.
    A k těm "návodům" - heslo prevého odborníka zní: "Když všechny pokusy selhaly, je čas začít číst návod!"

    OdpovědětVymazat
  6. RE: Schumacher5. února 2018 11:52:00 SEČ "GPS, ale souřadnice polohy neuvede" - dlouho mi trvalo, než jsem si všiml, že na aplikaci mapy.cz na mobilu pro zjištění polohy stačí kliknout na to modré kolečko na mapě ukazující moji polohu (ale stejně si na to nikdy nevzpomenu, když bych to zrovna ve vypjatější situaci potřeboval :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Miloš Zeman patří k osmašedesátníkům, generaci, která doufala, že se komunismus dá reformovat. Drahoš je produkt normalizace, generace, která jde po tom, co něco vynese, jako slepice po flusu.
    Současná doba nepřeje jednomu, ani druhému. Skeptikové mají lepší karty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak. Ja. Áno. Da. Jistě.
      Akorát, že do skeptiků perou všichni ze všech pozic. [;>))

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)