Prohledat tento blog

neděle 25. února 2018

O zakázaných slovech a čtverečcích na obrazovce


Sympatická holka!

  Tak nám Ester Ledecká vyhrála, co se dalo. Říkám nám, protože  většina Kotlinky se cítí tak nějak spoluzodpovědná za její úspěch. Čili jako obvykle: Když je někdo úspěšný, je to náš takřka celonárodní úspěch. Ne pouze jeho a jeho týmu.
Když ale nevyhraje tak jak jsme předpokládali, je to jen vina protagonisty. Málo se snažil. Není to přece náš neúspěch. Prostě to zkazil a my mu přece tak fandili...


  Nicméně Ester Ledecká v žádném rozhovoru nezapomene připomenout, že za jejím vítězstvím je i perfektní práce jejího týmu. 





   V Americe se zase střílelo ve škole. Snad sedmnáct mrtvých. Je to obvyklý příběh: Někdo se začne cítit nějak vyčleněný, neoblíbený, nikdo se s ním nebaví, pak ho třeba ještě vyloučí ze školy a on zahořkne ještě víc. Neuvědomuje si, že v kolektivu obvykle uspějí jen ti, kteří mají shodné nebo aspoň kompatibilní názory s většinou. Případně jsou dost pokrytečtí (rozumní?), aby své názory neříkali nahlas. Jinak se stanou v očích většiny vyvrheli, štvanci. Dokonce ani ti „trochu jiní“ jej nechtěli mezi se sebou. A blízcí mu předpovídali špatný konec – dokonce ho udali i na policii Jak se tam mezi lidmi tradovalo: "Všichni věděli, že se to stane! A jenom čekali, kdy se to stane."  Taková nenávist k okolnímu světu kupodivu není ani příliš neobvyklá. Se stejnými pocity najela Olga Hepnarová naklaďákem do lidi na zastávce. Nebo pálil střelec Kovář v hospodě v Uherském Brodě. 

Nemyslím si, že je takové chování čímkoliv omluvitelné – ale pochopitelné určitě je.

   Zajímavá je standardní reakce věrchušky: Zakázat zbraně mezi obyvatelstvem. Tohle se mi nezdá normální. Kdo chce vraždit, nepotřebuje zrovna automatickou pušku. Pravda, nezabije najednou tolik lidí, ale zabije jich poměrně dost. Třeba Kevin Dahlghren. Takže v existenci nebo neexistenci střelných zbraní mezi obyvatelstvem to zřejmě nebude. Spíš se kloním k názoru, že každý, kdo je ohrožen by měl mít možnost se adekvátně bránit. Jak za starých časů. Policie nemůže být všude – a navíc je vázána tolika předpisy, že raději nezasáhne, aby nebyla obviněna z neadekvátnosti svého počínání. Americký president Donald Trump včera navrhl, aby byli učitelé ve školách ozbrojení a prošli nějakým základním výcvikem, což učitelé prý velkou většinou odmítli. Asi by je to příliš zavazovalo k tomu být statečný. Raději utečou nebo se schovají a budou doufat, že štěstí bude na jejich straně. Že mezitím šílenec postřílí spoustu jejich žáků vadí asi jen některým.




aneb co všechno se nebude smět

   Je to soubor jakýchsi pravidel o shromažďování a používání informací víceméně osobního rázu, kde nakonec jako vždy bude záležet na jejich právním výkladu. Tohle taky není zrovna jednoduchá záležitost. Na jedné straně si různé instituce a obchodní společnosti typují své potencionální zákazníky (viz třeba cokies ve vašem počítači) a pak na vás útočí cílenou reklamou. Stát i EU jsou rovněž připraveni sbírat o vás všeliká data aby se „předešlo“ problémům, které by jste eventuálně mohli způsobit - jako ve filmu Minority Report - a patrně se to už částečně dělá.

  Ovšem na druhé straně, jak říká moje oblíbená postava ze Šumaře na střeše, židovský mlíkaŕ Tovje, tahle nařízení při jejich doslovné interpretaci zamezí jakémukoliv smysluplnému informování o čemkoliv. Už dlouho jsou „prvními vlaštovkami“ jsou ony čtverečky nebo mlhovinky v TV zprávách. Obrazová část se zakrytými obličeji mrtvých i živých, krvavými ránami a třeba pohlavními orgány se stávají naprosto nesmyslným počínáním. Zvláště pak, když obrazový materiál chybí, protože jej nemohl nikdo natočit neb nebyl na místě v době spáchání činu  je nahrazen dotáčkou s figuranty, kteří více či méně přesvědčivě napodobují předpokládaný děj události. K tomu "dramatická" hudba a – a je to vůbec zpráva? S tak malou mírou reálných informací se dá natočit vlastně cokoliv. Jakákoliv smyšlenost. Zprávy se tak stávají ideologií, která slouží majiteli média nebo jeho přátelům.

   Zvlášť krásným nesmyslem je zakrývání nápisů na obchodech, čepicích a tričkách, aby zpravodajci nebyli obviněni z „product placementu“ či jen náhodné reklamy. Tohle je boj obchodníků mezi sebou a TV v tom jednoduše lítá. On se nikdo nechce vystavovat žalobě nějaké velké a mocné firmy, zastupované hordou těch nejlepších advokátů.

   Maně tak vzpomínám třeba na případ firmy Diag Human pana Šťávy, který není dodnes vyřešen. Nebo na JUDr. Altnera a jeho lítý právnický boj o Lidový dům. On sice předmětnou kauzu pro ČSSD vyhrál, ale zaplacení domluvené částky se nedožil. Jeho dědici se o tu nemalou částku s ČSSD soudí dodnes a živí tak další a další advokáty, soudce a prokurátory. O novinářích nemluvě.

   Nejhezčím na tom všem ale je, že se už dokonce zakrývají "nevhodné záběry" i v hraných filmech. Když maskéři pracně vyrobí realisticky vypadající zranění nebo dokonce mrtvolu, přejemnělá autocenzura v TV jejich práci naprosto znehodnotí "rozčtverečkováním".  Děje se třeba v US seriálu "Sběratelé kostí" - jak mi hlásila žena. 

   Teď ještě dostane náhubek i mikrofon a klávesnice. Novináři skuhrají, že nebudou moci informovat vlastně vůbec o ničem konkrétním. Zpráva o střelbě v Uherském Brodě bude možná znít „jedna osoba zastřelila v nějaké restauraci v menším městě několik dalších osob“.

   Možná se dočkáme v TV i toho, že masivní proud reklam, přerušovaný jen sportovními přenosy, reality show a všelikými soutěžemi bude (jen zřídkakdy) vystřídán  záběry do "news-roomu", kde nějaký člověk přečte nějakou zprávu o nějaké události, kterou mu někdo napsal podle nějakých neověřitelných informací. Záběry z těchto událostí by se mohly ve vysílání nakonec  rozčtverečkovat celé. Protože - co kdyby...  
A bude jich stačit méně, protože často budou vzájemně záměnné.

   Nevím, GDPR nemám prostudované, ale novináři snad měli burcovat politiky a veřejnost vůbec už dávno před přijetím tohoto předpisu. Jinak se stanou naprosto směšnými deklamátory nesmyslných, nic neříkajících informací.

   Takže informace se budou šířit jinými cestami (Facebook, Twitter atd.), kde je jejich věrohodnost ještě o několik řádů menší, než u oficiálních médií. A dokonce ani kritiky tohoto stavu nakonec nebude slyšet, takže nepravdivým zprávám, dnes nazývanými „fake news“ se nedokáže běžný, ale dokonce ani neběžný občan vyhnout. Nerozpozná je.


   Pomalu se tak naše civilizace dostává do světa popsaného v Orwelově románu 1984. Naději zůstává. že si lidé nějaké informační kanály, které budou informovat o realitě kolem nich stejně najdou. Zatím to tak vždycky bylo.Nebezpečím naopak je, že ověřování jakékoliv informace v našem „přeinformovaném světě“ bude čím dál tím obtížnější - právě v záplavě informací neověřitelných, hrubě tendenčních, falešných. Už se dokonce pokoušíme přepisovat dějiny jako u Orwella. Zatím nespěšně. Kim Čong-un v Severní Koreji je už o kus dál. Kam se na něj hrabe multikulturní Západ s jeho "neodčinitelnou vinou bílého heterosexuálního muže"? Stejně je dost deprimující dívat se, jak se vize antiutopie "1984" nezadržitelně naplňují. 


  Protože sběr osobních informací a preferencí bude pokračovat dál, tajně, dokonce se myslím značně zintenzivní až do té míry, že vlády (ty skutečné, nikoliv oficiální) budou znát soukromé názory svých občanů a dopředu zvolí takovou taktiku, aby jejich avataři, loutky, byly "svobodně" zvoleni celým národem. Stejně jako "na zavolanou" budou přicházet nabídky obchodníků - což je už docela dost děje. 


   Dneska už přece nefrčí hláška „vždyť to říkali v televizi“ ale „bylo to na Facebooku“. Stát zavedením cenzury (protože GDPR vlastně tvrdou cenzurou je, ne že ne) dobrovolně pouští ze zřetele možnost skutečně ovlivňovat své obyvatelstvo. Lidé pochopitelně někým ovlivňováni budou, ale nelze dopředu určit, kým vlastně...


Velký bratr se dívá... 
Neohlížej se!

27 komentářů:

  1. K Ester mám jenom poznámku - nejen práce jejího týmu, ale určitě nejvíc "práce" jejích rodičů na výchově obou dětí. Ty nechodily do školy, učili je rodiče doma . Tak možná dokáže vzniknout jedinec,(když jeho vychovatelé mají dítě před očima neustále a mají dostatečnou inteligenci a vzdělání), který v klidu - způsobem škola hrou - způsobí potom národu obrovskou radost a překvapí celý svět.Trochu podobně se to projevuje i na Martině Sáblíkové. Obě holky jsou výjimečné, Ester je navíc mnohostranná :-) Jejich rodiče musí být patřičně hrdi !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poslední dobou zachraňují "čest národa", alespoň ve sportu, samý holky. Běda mužům, kterým... [;>)

      Vymazat
  2. Nemaje do hlavy zavedený debilizátor, jeho filtrační upgrade je mi lhostejný. Doma ho nemáme, tam kde jsem jen zaznívá naříkavě naléhavá mluva jeho agentů, naštěstí nerozeznávám slova.

    Předvídám, že DiagHuman neuspěje.

    Úspěch Ledecké je výlučně úspěchem jejím, rodiny a podporovatelů. Ne debilizovaného bandarlógu.

    Abych byl hnusný, v umění o setinu sjet kopec dřív než jiný nevidím nic pozoruhodného natož významného. Jen kratochvíli jako jiné podobné kratochvíli jako chrtí závod či honění černé placky po ledu zahnutými holemi, kopání do nafouknuté kožené koule či soutěžení kdo dál doplivne. Jako by nebylo mnohého užitečného umění všedního dne udržujícího v chodu civilizaci, zachraňujícího lidské životy, a podobného. Každodenního a tak všedního, že považovaného za natolik samozřejmé, že přehlíženého.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, jakožto objekt pasivní očumovací kratochvíle je mi sport srdečně ukradený, naprosto ho nevnímám spíše jím pohrdám. Navíc upřímně nenávidím sport, jakožto černou díru, schopnou pozřít tolik prachů, kolik se do ní pod rozličnými oblbovacími záminkami podaří ze společného či soukromého narvat a nenávidím ho spolu s jeho „bafuňáři“ a jejich politickými protějšky. Nicméně sportu v jeho původní podobě, se musím zastat. Vzpomeňme si na staré, dobré řecké rčení: „Ve zdravém těle, zdravý duch!“. Má-li mozek dobře fungovat, potřebuje živiny a kyslík. Ty mu dodá to zdravé tělo, které vyváženě rozvíjí jk ten mozek, tak tělo samotné. Sport, který děláme my sami pro sebe samé, který nám zlepšuje kvalitu života a prodlužuje ho, to je ten jediný sport, který má smysl, který bychom měli mít rádi a kterého bychom si měli vážit a který opravdu stojí za to provozovat. Sport, který rozvíjí naši tělesnou zdatnost, zvyšuje naši tělesnou odolnost a udržuje naše zdraví, to je ten jediný, který stojí za to ho provozovat a věnovat mu náš čas.

      Vymazat
    2. A tak se ptám: co závody v jídle (přejídání)?
      4P

      Vymazat
    3. Závody v jídle a tím spíš přejídání? Nikomu bych účast na nich nezakazoval. Sám bych se jich neúčastnil a nikomu nic takového nedoporučoval. Nepovažuji něco takového za vhodné a žádoucí. Chce-li ale někdo svému tělu mocí mermo ubližovat, těžko mu v tom bránit že.

      Co nejíst před sportováním:

      https://www.sport.cz/behani/co-na-talir/clanek/789055-5-veci-ktere-byste-pred-zavodem-jist-nemeli.html

      Vymazat
    4. Jedlické závody jsou podle definice taky sportem. Ba i box nebo vzpírání.

      Ale jednoduše to napsal Drak. Sportuji si sám pro sebe. Jakmile se sportuje za peníze (jedno jestli za dotace nebo plat) je to divné - stejně jako astronomická výše těch platů. Ale - když na to někdo dá...
      Ale Homo Sapiens je soutěživý tvor. Ostatně - opice taky. i psi a kočky.

      Heslo "Chléb a hry!" platí, myslím, i dneska. Možná víc, než tehdy.

      Vymazat
    5. Draku, to je i můj pohled na sport.

      Vymazat
  3. GDPR....
    Hodnocení autorské skupiny dotčeného dokumentu:
    Lidé, jejichž kognitivní schopnosti a dovednosti jsou relativně omezené, vede k nereálnému dojmu jejich nadřazenosti, jelikož si svých limitů nejsou vědomi, případně je vytěsňují. Z čehož jednoznačně plyne představa, že "kognitivně omezení" (tedy cosi, čemu někteří říkali "podlidé") by měli držet ústa a dělat to, co jim "kognitivně nadprůměrní" (asi tedy "nadlidé") nařizují, protože vlastně nejsou s to vynikajícnost toho nařizovaného vůbec pochopit.
    Je to, pochopitelně, jejich naprostá pit..ost.
    joooo A NĚKTERÉ ODKAZY SE JIŽ NEDAJÍ NĚKAM VLOŽIT. MÁ SNAD O NĚČEM NĚKDO NĚJAKOU POVĚDOMOST, JISTĚ NE ?
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemožnost někam vložit odkaz jsem zaznamenal - ne tedy osobně, ale asi existuje. Že by to byla cenzura? No to snad ne, soudruzi! (Ale ano, je to tu!)

      Možná zkusit přes "jdem"?

      Vymazat
    2. Pánové klid, při práci na síti se čas od času problémy vyskytnou, z hlediska četnosti výskytu ne nutně v popsaném pořadí

      1) Stroje strejdy Googla se někdy potento... Software se dostane do nestabilníího stavu, chcípne hardware, jedna žiletka, zrovna ta, se kterou jste někdo z vás komunikoval a pod. To se projevuje různě. Někdy postačí opakované načtení stránky, jindy se potřebujete odhlásit a zase přihlásit. Někdy se prostě musí chvíli počkat, než to zase dají do pořádku.

      2) Rozličné projevy „lidského faktoru“ u vašeho poskytovatele připojení, někde na trase, u vás doma, na plechovce, u které pracujete. Těmito projevy mohou být například nevhodné zásahy do komunikačního HW a jeho nastavení. Natvrdlost projevovaná při programování prohlížeče, jeho nevhodné nastavení a používání, špatně nastavený, nebo špatně fungující antivýtrus, zkrátka je toho docela dost. Při tom všem, co všechno se dá udělat blbě, se jeden někdy docela diví, že to vůbec někdy funguje.

      Vymazat
  4. GDPR.
    Co je za vzrůstajícím počtem obětí stříleček na školách v USA?
    Inkluze debilů.
    4p

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naozaj EK, zvonka to tak vyzerá :-)

      Vymazat
    2. EK, kultura násilí promítající se v médiích. Odhalené ňadro je průser, kdežto potoky krve jsou standard. Kombinace kultu zbraní s jejich lokálním omezením vedoucí k tomu, že ozbrojit se může kdejaký magor, který útočí na oběti u kterých systémově předpokládá, že nejsou ozbrojené a že nejsou schopné klást odpor. Na jedné straně kult násilí, na druhé straně, ve školách režim potlačující schopnost se bránit, která je považována za potenciální agresi. To vede k vytváření potenciálních obětí.

      Vymazat
    3. A víte, že bych ani neřekl Obuvníku? Dívá-li se jeden na staré dobré detektivky, s Poirotem, Colombem a pod., neužije si ani sexu, ani krve a přespříliš už vůbec ne. Zato může ocenit nápady a inteligenci autorovu.

      Dívám-li se na něco současného, začínám pochybovat, na co vlastně hledím, je-li to ještě „erotika“, nebo už to je rovnou porno, nebo je to snad krvák či horor, nebo to má být nějaká politická agitka? A většinou to přestanu sledovat, protože:

      * Nejsem kriminalista, ale některé postupy ani způsoby vyhodnocení zjištěných skutečností natolik neodpovídají realitě a uráží inteligenci divákovu, že se na to nedá prostě dívat, aniž by to bytostně rozčilovalo.

      * Když budu stát o krvák, sáhnu do přihrádky s horory.

      * Když budu stát o porno, sáhnu do jiné přihrádky.

      * O politické, humánní, pro, nebo anti a jakékoliv jiné agitování opravdu nestojím v jakékoliv podobě.

      * Bytostně mi vadí humanisticky ladění kriminalisté, kteří si raději nechají povraždit 1/2 podřízených, než aby jim vtloukli do hlavy, že sami nemají na některá místa lézt a pod a sami se snad raději nechají zabít, než by se křivě koukli na pachatele...

      Ta současné tvorba je prostě natolik mimo přiměřeně dobrý vkus, realitu a zdravý rozum, že jen máloco stojí za to, abych tomu věnoval čas potřebný ke sledování. Já totiž, když už se na něco dívám, chci aby mi to těšilo a ne aby mi to vymývalo mozek.

      Vymazat
    4. Draku, tamní kultura není kultura starých dobrých detektivek. Navíc zdejší někdejší cenzura nás ušetřila největších sraček. Když už sem něco pustila jako ne až tak ideově nevhodného, bylo to i kvalitní.
      Psal jsem o obecné kultuře za louží. Současné také jde mimo mě, kvalitního je málo. Většina je šmakuládový sajrajt. Tak je otázka kvality poptávající strany uspokojované takovou nabídkou.

      Jsem čím dál vybíravější, nabízená produkce mi připadá blbější a blbější. A manipulativní, vydírající. Mám rád scifi. Například Vetřelec je natočený dobře. Různá pokračování jsou čím dál tím horší. Marketingový sajrajt založený na slávě původního dobře vypointovaného filmu smířím-li se s tím, že posádka až na výjimky nemá kvalitu jakou bych si představoval. Ovšem má to být v době, kdy do kosmu může každý debil. Kultovní "Sunshine" je technická píčovina na entou, s posádkou pečlivě vybranou z psychopatických hysteriků. Krom toho z filmů a literatury tohohle původu čiší přesvědčení o standardnosti a univerzálnosti reprezentované kultury, která je považována sa standard pro celý vesmír. Dost filmů z toho je na youtube, dost knížek mám ve čtečce. Není jen Asimov, Clarke...

      Znovu čtu "Druhá planeta Oggu". Prakticky hotový scénář. Úžasná předloha pro film. Ovšem jakou sračku by z toho udělali za Louží...
      Mám kliku, že dobře napsanou knihu vidím jako film.

      Vymazat
    5. Obuvníku, podívejte se na současnou tvorbu skandinávskou, německou a francouzskou a pak vám ta zpoza té louže místy připadne jako ještě docela normální :-) I když poslední dobou už bych řekl, že je to docela jedno. Obecný trend, tedy že čím novější tím blbější, zůstává prozatím až na pár světlých výjimek zachován.

      Vymazat
    6. Draku, už dlouho nekoukám. Francouzská je výborná. Ale ne současná. Živím se konzervami.

      "Herr Müller, ein kilogram kartofeln..." dnes už by si nedovolili natočit.

      Kupodivu mě zaujal Woody Allen, ovšem také včerejší. Půlnoc v Paříži ve mně rozezněla struny.

      Vymazat
  5. O rodině Ledeckých se až dosud moc nemluvilo, takže takže zatím těžko soudit. Ester Ledecké můžeme k úspěchu od srdce blahopřát. Ať už je sport jakožto zábava a divadlo pro masy jakkoliv zbytečný a postradatelný, tak na staré římské „víno, chléb a hry“, bychom zapomínat neměli. No a zlatá se z olympyjských her nevozí zrovna denně a bez cílevědomého úsilí se k ní dá dostat jen těžko. Nicméně „Nobelovky“ za částicovou fyziku, biologii nebo chemii, bych si já osobně považoval mnohem víc.

    Z rodiny ledeckých mi zajal její otec, Jan Ledecký:

    http://www.novaburzoazie.com/438913148

    Nahlížím na současné dění velice podobně.

    OdpovědětVymazat
  6. Dvě poznámky:
    Ano, pokračování čehokoliv bývá horší než to první uvedení a "remake" čili česky předělávka téměř vždy. Ano, technicky je jistě kvalitnější (lepší triky, barvy, rozlišení atd.) ale už ne herecky, režijně nebo dramaturgicky. Je to jako kafe uvařené z lógru, v pěkném hrníčku, s ubrouskem a možná i sušenkou. Ale z lógru.
    Klasický příklad je film "Šakal".

    Taky mám raději knížky. Moji fantazii zatím téměř nikdy žádný režisér nedostihl.

    Ono je to ovšem podřízeno komerčnímu úspěchu. Měl jsem (a ztratil) osnovu pro jakýkoliv americký (hollywoodský) film. Univerzální kostra scénáře, kde bylo v minutách sekundách rozepsáno, co musí ve filmu být, kdy, jak dlouho a v jakém pořadí. Domníval jsem se, že se jedná o jakýsi umělecko-intošský podvrh. Pak jsem si pustil několik úspěšných filmů, zkontroloval s hodinkami a tím super-scénářem v ruce - a zíral. True!
    Mrzí mě velice, že se mi ty dva listy papíru při stěhování povedlo ztratit. Myslím totiž, že tento "návod na úspěšný film" se používá pořád.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Kocoure, kafe z lógru, nebo několikrát po sobě vyždímaný citron. Je jedno jak se to nazve, ale recyklace námětů, scénářů, hrdinů a pod. většinou nedělá zrovna dobrotu a nedopadá dobře. Sem tam se najde nějaká ta výjimka, jako bývaly třeba „Bigglesovky“. Filmy s Bondem vcelku ušly až do momentu, kdy se Bond z milovníka technických hraček posunul kamsi směrem k pavědátorům genderasistických studií. To rvaní agitek debilních ideologií a rasismu vůči bílému heterosexuálnímu muži do filmů a kdečeho kolem nás za každou je odpudivé a otravné.

      Vymazat
  7. Draku, taky už jsem přečetl "filmů"...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, o vnímání knih pomocí bezuzdné a takřka neomezené představivosti psal původně Kocour, ale mně tento druh vnímání literatury není cizí, spíš naopak.

      Vymazat
    2. Natočit Druhá planeta Oggu. Místo vetřelcoidních sraček. Jenže problém, na Eele očividně není kapitalismus. A nekapitalistické prostředí a nekapitalistickými hrdiny, to by neprošlo ideově ani tržně. Většinový hollywoodský divák by nepochopil. A nezaplatil.

      Vymazat
    3. Tak jste mě navnadili, že jsem si "Druhou planetu" opatřil. Zítra si ji přečtu. Alejestli to není aspoň trochu srovnatelné se "bři" Strugackými, Lemem nebo Clarkem tak vás chvíli nebudu mít rád!

      Vymazat
  8. Rodinu Ledeckých sleduju dlouhodobě, zaujala mě jejich komplexnost. Nadání snad pro všechno. Kdo z nás by dokázal pro svoje děti to, co dokázali oni dva - matka a otec, který uživil rodinu zpěvem. I to je obdivuhodné, ačkoliv zpívá nic moc. Jsou všichni čtyři rozhodně vzorek, který má velkou cenu. Nějak mi připomínají některé sci-fi romány - kdybych byla Huxley, hned bych jeden napsala

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Astro, mé pozornosti Ledečtí až dosud unikali. Zajímaví bezesporu jsou a rád zprávy o nich sledovat začnu. Vzpomínám si z doby poměrně dávné, psal se rok 2005 na rozhovor Jana Ledeckého s Janem Krausem, v jeho pořadu „Uvolněte se, prosím“, tehdy pracoval ještě pro ČT. Jan Ledecký mi tehdy nijak zvlášť nezaujal, proč ne, už si nevzpomenu, ale možná, že za to může Kraus a jeho dost dryáčnický způsob vedení rozhovoru. Mnohdy mi jeho hostů bývalo docela líto. Jediný, komu bych s chutí dopřál ještě větší „nakládačku“, než jakou tam schytali, byli Bursík a Kačena „Jau Jau“. Nicméně s Janem Ledeckým sdílím například názor na na současné dění a unijní neblahou roli v něm a mile mi tím překvapil, na rozdíl od mnoha jiných lidí z jeho profese. Domnívám se ale, že vzhledem k jeho názorům se budu muset porozhlédnout na jiných zdrojích, nežli u tzv. „mainstreamu“, například tady:

      http://www.novaburzoazie.com/438913148/5567020/posting/pi-news-tv-janek-ledecký-merkelové-přeskočilo-video

      A rozhlédnu se i jinde.

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)