Prohledat tento blog

středa 16. května 2018

Nepodceňujte, prosím, obor ostatních (zvláště když o něm nic nevíte)

O jedné nemoci blogosféry

Napsal Vladimír










Často se setkávám s tímto jevem: čtu na internetu obsahem hezký, vtipný, inteligentní text, ale pořád mi na něm něco vadí, necítím se při čtení dobře. Pak si to uvědomím: /nesoulad// //obsahu a formy/, někdy malý, jindy obrovský. A vím už i jak vznikl, je to čistě internetový fenomén.






Autor cítil, že má světu co říci a rozhodl se, že bude publikovat, tj. předkládat publiku své texty - zdůrazňuji /publikovat/, nikoliv psát, psaní a publikování jsou dvě rozdílné činnosti, a kdo si to neuvědomuje, měl by se vrátit do školy. V éře internetu je publikování snadné, tak snadňoučké, různých publikačních platforem je na výběr spousta, až se vlastně zdá, že se se schopností /publikovat /rodíme. Každé lidské mládě má přeci tuto schopnost ve svých genech, vrozenou, nebo ne?

"Neříkejte mi, že úprava textů pro publikování je specializovaný obor lidské činnosti, zvaný typografie, se staletým vývojem a tradicí. A i kdyby, já jsem přeci doktor, inženýr, architekt, ... a pustit se do něčeho takového jednoduchoučkého můžu klidně i bez sebemenší předchozí přípravy. A kdyby snad takový jednoduchý obor, co dím, podobor, měl dlouhým vývojem potvrzená pravidla, já z výše svého vzdělání na ně klidně mohu kašlat."

Tedy, ti autoři to takhle ani nemyslí, to byla nadsázka, protože kdyby si to takto zformulovali, tak by jim, chytrým a inteligentním lidem, samotným došlo, jaký je to omyl.
Ano, tohoto omylu se velice často dopouštějí právě vzdělaní a chytří lidé, mnohdy v tom svém oboru opravdové kapacity.


A to, že pro odborníky v typografii, ale i pro amatéry, milovníky tohoto oboru, budou po předvedení svých "výkonů" za kašpary a neumětely, jim nevadí, neboť si to většinou ani neuvědomují. Asi by ale silně křičeli, kdyby se stejným přístupem, to jest bez byť i jen minimální přípravy, se někdo chtěl pustit do toho jejich. Ono je to v mnohých oborech, a to z pochopitelných důvodů, i zákonem zakázáno. Typografie však, bohužel či přírodožel*, zákonem chráněná není.

Pro případné protestující typografy či milovníky typografie pak, možná z falešné obavy, že by jejich prestiž klesla, kdyby přiznali chybu, mají jedinou odpověď "se stim smiř" © Opraski sčeskí historje, nebo neodpovědí vůbec. Já se ale domnívám, že /opravdu inteligentní člověk/ za slušné upozornění na chybu poděkuje. (Ovšem mohu se v této domněnce mýlit.)

No a tak se na internetu setkávám se stránkami, které sice mají vynikající obsah, ale ten,
kdo o typografii něco ví, nebo ten, kdo má trochu více vyvinutý estetický cit, se na ně nemůže ani podívat**. Kdyby to byly bláboly, nějaký blogísek náctileté puberťačky, tak je mi to šmafú, ale u chytrých textů mne to mrzí.

Zdraví vás Vladimír



PS. Musím se jedné profesi, uvedené nahoře, omluvit. Na stránky architekta, které by nebyly pěkně upravené, jsem ještě nenarazil. Ale při jejich profesi je asi jasné proč.
Právníci ne, advokátských podání, ale i soudních přípisů, z typografické stránky ohavných, jsem už viděl spoustu.
Světlou výjimkou je pan Pecina. Nad jeho právnickými texty typografovo srdce zaplesá.
Nezaměňujte prosím naříkajícího typografa za tzv. /grammar nazi. /Chtít někomu opravovat /v diskusi pod blogpostem/ překlepy, je opravdu pitomost. Ale autorovi v článku ano. Již zmíněný pan Pecina má na upozornění na jakoukoli chybu v článku, i překlep, standardní odpověď /"Děkuji, opraveno"//. /Dělá to na mne dojem, že ji nepíše na klávesnici,
ale bouchá razítkem ;)/

/* nehodící se škrtněte
/** příkřejší autor by mi tady mohl namítnout: No tak se na ně nedívej, nikdo tě nenutí.
To, že ze sebe veřejně dělám kašpara, není tvoje věc!
No a já bych mu namítnul: Tak tys to zveřejnil, aby se na to lidi koukali, protože to je jediný cíl zveřejnění a pak nechceš, aby se na to koukali? To je protimluv, to nechápu.
Kašpara ze sebe klidně dělej, to je opravdu jen tvoje věc. 

Ale pak se nediv, že se ti lidi budou smát.
Oni jsou kašpaři většinou lidem k smíchu.


==========================================================

Kocourova poznámka: 

Napsal mi jeden člověk, který se dobrovolně odstěhoval na jih, jako ti tažní ptáci. Ale má chuť ještě něco podotknout k obyvatelům Kotlinky. Takže tady prostor najde - a našel. 

Přeje si být pro nás Vladimírem.

40 komentářů:

  1. Vladimírovi děkujeme za hezký článek s několika hezkými postřehy.

    Podobného jevu, jako on jsem si všiml také. Někteří autoři textů se nechají prostě unést možnostmi editačního prostředí a nasekají do textu čert ví kolik druhů písma v čert ví kolika barvách, velikostech a tučnostech, ležatostech, podtrhané, přeškrtané, šikmé, kolmé a čert ví, co všechno se jim z toho podaří vymlátit a pod jak silnými pohrůžkami si ten nebohý software dá říct. Zkrátka jsou asi jako malé díte, které rodiče vypustí do prostoru a které začne řádit, neb je zdravé, silné a krom možnosti vybití přebytečné energie mu nic nechybí.

    Tak, jako se rodíme různě inteligentní, stejně tak se rodíme s většími, nebo naopak menšími dispozicemi k tomu, abychom měli dobrý vkus. Kdo ten vkus nemá ani vrozen a ani aspoň trochu okoukán od okolí, nemá jak ho projevit.

    Ať už je příčinou ne zrovna optimálního typografického projevu nějakého jedince cokoliv, krom nějakých nepřekonatelných hendikepů, dá se s tím něco dělat za předpokladu, že dotyčný projeví určitou pokoru a nechá si poradit od zkušenějších a vybavených lepším vkusem. Průšvih je, že poslední dobou je té pokory a úcty mezi námi málo a čím dál tím méně, nějak se to opomíjí při výchově, to aby „bobánek“ nebyl zakřiknutý. Jenže komu není rady, tomu není pomoci, že.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdar, milý Vladimíre. Dlouho jsem tu nebyla a tak jsem potěšena vaší přítomností. Čím víc, tím líp. Taky jsem zjistila, že Milda přispěl do mlýna, a protože to je člověk, kterého si nesmírně vážím, mám z toho velkou radost. Jistě sem oba vnesete další krvinky

      Zdejší pánové jsou solidnost sama, ale mají smysl pro humor, i když občas píšou pro mě hrůzostrašné informace o fotografických a jiných aparátkách, či o politice, což je hrůzostrašnost sama.Mám je ovšem ráda, protože pobyt mezi jejich slovy je i přes šílené odbornosti pro mě přínosný.
      Takže hurá, Vladimíre. To je fajn, že jste přišel!

      Vymazat
  2. Obsah je nepochybně více, než etiketa. Přehnaná ctižádost však může vést k etiketě, která ten obsah znehodnotí- už na první pohled čtenář pojme nedůvěru, pokud ta etiketa vyvolá podezření.
    Čtenář a autor vědeckých článků má zkrátka problémy s dryáčnickými titulky a ilustračními fotkami třeba od Pallywoodu nebo jiných podvodníků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Soudruzi z Pallywoodu a další, kteří se o ně opírají ve snaze někoho o něčem přesvědčit mají u mne smůlu. Dosáhli pravého opaku, už bych jim neuvěřil ani kdyby se sekli a čirou náhodou pro jednou nelhali a nepřekrucovali. Jejich signál spolu se signály těch, kdo se opírá o jejich produkci už prostě neprochází mými filtry, prootže je odvrháván jako hodně „profláklá“ a jednostranná propaganda.

      Vymazat
  3. Vladimír řekl(a)...
    Především poděkování Kocourovi, že mi poskytl prostor pro můj text. Klub U Kocoura sleduji již několik let, někteří z vás si možná vzpomenou, že jsem i něco malého, párkrát, připodotkl v diskusi. Rozhodl jsem se uposlechnout vnitřního hlasu, který mě nabádal "tak se taky přidej, řekni něco svého". Tak mě tady máte.

    Tobě Draku, také dík, vidím to taky tak. To že dítě na novém hřišti chce vyzkoušet všechny hračky, to za chvíli přejde. Víc než neznalost typografických pravidel, ostatně nemůžeme všichni znát všechno, mi vadí ten nedostatek pokory, ten postoj "já jsem ředitel zeměkoule, všechno vím, všechno znám, všude jsem byl dvakrát, co ty mě budeš radit." Co s tím ale mohu dělat? Občas upozornit, občas si sám v duchu zanadávat, někdy vypustit páru, jako jsem to udělal tímto článkem. Obávám se, že víc asi nesvedu.
    Ještě se vrátím k tomu "co ty mě budeš radit" Zdejší lidová moudrost říká, že není nikdo víc hluchý než ten, kdo nechce slyšet.
    Těším se na příjemný pobyt zde mezi vámi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vladimíre, míra arogance projevované v mezilidských kontaktech roste v čase. Roste kvůli tomu, že rodiče s tím od útlého věku nic nedělají a pak, když už to správné období útlého věku mine, už s tím stejně nic dělat nejde. Škola s tím něco svede jen málokdy. Někdy pomůže, když má někdo tu správnou míru slušnosti a pokory vrozenou a tím pádem se na něm ta špatná výchova neprojeví, navíc je-li někdo slušný a pokorný sám od sebe, obvykle to po někom z předků či prapředků podědí a v takovém prostředí pak těžko očekávat vyloženě špatnou výchovu. Těm nevychovaným a nevychovatelným může pomoci, když si někde o něco pořádně natlučou čenich, někdy pak ti méně zarputilí z nich bývají přístupní k argumentům a jsou ochotni začít něco sami se sebou dělat. Co s tím dělat? Především nehádat se s někým, kdo nechce nic slyšet, je to zbytečné.

      Bude-li se Vám tu líbit, budeme rádi.

      Vymazat
  4. Omluva
    Když mi Vladimír poslal svůj článek k vyvěšení, dal jsem si ho do konceptů, že ho trochu "učešu", až budu mít více času. Ale stalo se, že jsem ho v tom syrovém stavu nic netuše poslal ven. Tlačítka "Uložit" a "Publikovat" jsou blízko sebe.

    Takže článek typografův zcela bez jeho zavinění dadaisticky ukázal, jak se to nemá dělat. Snad to Vladimír přežije.

    OdpovědětVymazat
  5. Kocoure, samozřejmě to přežiju, po prvním, asi pětisekundovém šoku jsem se tomu od srdce zasmál. Dokonale se tady ukázalo to, co po druhé válce objevil a publikoval pan ing. Murphy: Náhoda je blbec. Co by se mohlo pokazit, to se taky pokazí. Pokazí se i to, co by se pokazit nikdy nemohlo. Právě jsme tady dokázali, že jeho myšlenka není teorie, ale praxí ověřená, tedy přírodní zákon. Ano Murphyho zákony, občas vyjdou i tiskem.
    V mluvené podobě se často místo pokazí užívá jiné, výstižnější sloveso, ale pak se to neříká před dámami.

    Milovník dobré typografie, amatér v tom pravém slova smyslu. Do typografa, natož uměleckého, mám ještě daleko.

    OdpovědětVymazat
  6. Draku, Italové tady na to mají moc hezké lidové rčení: Olio, con cui si lubbrificano ingranaggi degli rapporti interpersonali, si chiama cortesia. Ozubená kolečka mezilidských vztahů se mažou olejem, který se nazývá slušnost.
    Obávám se, že v dnešní době se nám toho oleje nedostává a kolečka se zadírají čím dál víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vladimíre, na Italech je vidět, že civilisaci jako takovou provozují už docela dlouho a na rozdíl od zbytku Evropy na ní nekašlou tak moc a tak srdečně.

      A máte pravdu, toho slušného oleje, jak říkáte, je čím dál tím méně a proto to tak pěkně skřípe, nebo se to rovnou zadírá.

      Vymazat
    2. Slovo, které by dáma neměla nikdy zaslechnout:
      Stačí poslouchat rozhovory baletek, zdravotních sester nebo mladých maminek když mají pocit, že jsou jen samy mezi sebou. Citlivější povahy by z toho mohly mít i nějakou tu pohlavní neurózu.
      Protože jsem útlé mládí částečně strávil v dámské operní šatně, nejsem na to naštěstí nijak příliš citlivý.

      Vymazat
    3. Kocoure, ale je tam ten drobný rozdíl toho, co si dámy řeknou mezi sebou, mají-li pocit, že jsou samy mezi sebou a co naopak očekávají, je-li přítomen nějaký pán a tudíž už ten pocit nemají.

      Také nejsem na určité věci zbytečně přecitlivělý, ale proč bych měl vyhledávat cokoliv, co mi není zrovna příjemné, jde-li se tomu vyhnout?

      A ono také není sprosťárna jako sprosťárna. Jeden takový druh, kterému se říká funkční, je podle mého názoru odpustitelný, protože nechodí kolem horké kaše a rovnou, zpříma, byť možná poněkud neurvale nazve věci pravými jmény a popíše situaci bez příkras, jak je. Taková sprosťárna se dá snadno odpustit a považovat za společensky únosnou. Někteří lidé toto umění dobře ovládají a jsem v jejich přítomnosti docela rád. Možná i proto, že je tam ten adrenalin kolem toho pohybu na hraně únosného a neúnosného a určitě proto, že většina těch, kdo toto umění ovládá, jsou vesměs příjemní a inteligentní lidé.

      Je-li ale někdo kanálie, která nevypustí z huby jediné slovo slušné a libuje s v tom, co z něho leze, tak to už by se za něco únosného dalo považovat jen opravdu těžko. V opačném případě by člověk sestoupil na úroveň toho sprosťáka a neurvalce a to by byla nepochybně škoda. Sprosťáků a neurvalců je v našem okolí nadbytek i bez toho, abychom doplňovali jejich řady zrovna my.

      Vymazat
  7. Proces samoočisty.
    Otevřeně se přiznám, psát články neumím, a je mi to líto. S odporem píšu hlášení, naopak, protokoly a zápisy z činnosti s velkou chutí, doufám v jejich čtivost. A jsme u pokory. Kdo nemá pokoru a respekt, přímo posvátnou hrůzu, prostě nepřežije. Na štěstí lidé, kteří mají pouze „papír“ na univerzální vzdělání bez znalosti oboru (krátce, vše vzdělaní blbci) jsou nelítostně eliminováni, ohrožují nejen sebe ale hlavně všechny kolem. Jak dlouho bude samočištění v této podivné genderkorektální době fungovat netuším. Jako varování slouží občasné mediální hýkání o nenalezení pracovníků v epicentru, zároveň to plní samo očisťující funkci oboru. No, zní to strašně.
    Přeji Vám a doporučuji, příjemná rána, dobry soustřel, spolehlivé bez zádržek.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. EK, tou samoočistou myslíte přirozený výběr podle Darwina? Ten bych řekl, že funguje, sice ne úplně na 100%, často se stane, že za cizí debilitu zaplatí někdo jiný, nežli ten debil, který jí spískal a je jen věcí náhody, zda právem, nebo ne.

      EK, co se psaní článků týče, klidně napište článek jako protokol, nebo zápis z nějaké činnosti, už jsem pár takto napsaných vědecko-fantastických povídek viděl a četlo se to docela dobře.

      Vymazat
    2. Darwina? Ne, tak daleko ne. Spíše podle Nobela, ostatní platí obecně a kolem debila skutečně není bezpečno.

      Vymazat
    3. EK, svého času se od Nobela drželi stockholmští uctivě daleko, přesněji řečeno vykázali ho i s jeho laboratoří do bezpečné vzdálenosti od města :-) Asi se báli, že si je vybere jako účastníky pokusu aniž by se jich předem zeptal, řekl bych že obavy byly opravdu na místě :-) Neřekl bych, že byl Nobel debil, jen poněkud špatně krotil své vášně pro pokusy a bezpečno kolem něho v době vývoje jeho vynálezu moc nebylo...

      Vymazat
    4. EKoNobel: kolem debila... Miluji perly lidové moudrosti, teď si ale nevzpomínám (paměť občas vynechává), je-li toto české či italské provenience: "Býk zepředu, kůň zezadu a blbec ze všech stran"

      Vymazat
  8. EK, ten přívlastek této podivné doby si s laskavým svolením vypůjčím. Řekl bych o něm, že je přímo genitální :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přívlastek, na ten práva nemám, ostatně, částečně žiju z jiné syntézy a ta je známa veřejně a dlouho ( Jay White, "........Myths: The Halifax....)
      4P

      Vymazat
    2. Vida, tohle mne nějak minulo. Děkuji. Seženu, přečtu.

      Vymazat
    3. Vladimíre, předpokládám, že EK naráží na tuto událost:

      https://en.wikipedia.org/wiki/Halifax_Explosion

      Neznám tak úplně podrobnosti, ale lodě, zejména pak ty naložené, jsou mnohatunové obludy, mají tudíž značnou setrvačnost ztěžuje to manévrování. Ty lodě jsou vybavené na tu váhu motory dosti nevýkonnými v poměru k té hmotnosti lodě a nákladu, což schopnost manévrů omezuje ještě více. Když už tu loď někdo řídí, vyžaduje to mít tuto skutečnost na mysli, když se s nimi provádí jakékoliv manévry. Manévrování v takových podmínkách vyžaduje, mít manévr promyšlen dopředu a pokud možno při tom nedělat chyby, protože na jejich nápravu pak už prostě a jednoduše nemusí být dost času. Ku pomoci bývá dobrá znalost místních poměrů v přístavech. Nezná-li posádka poměry v přístavu, kam připlouvá, nebo naopak, bývalo dobrým zvykem najmout si lodivoda, který posádce s manévry poradí. Šetří-li někdo na výdajích za lodivoda, nezá-li místní poměry, může na to doplatit.

      U toho Halifaxu tenkrát „zaperlili“ oba kapitáni (ne)schopností manévrovat, je otázkou, který víc. Faktem ale zůstává, že ten francouzský projevil mnoho vlastností „ryzího charakteru“, když po srážce parník opustil a nechal ho unášet proudění vody směrem k přístavu vědouc, čím je naložen.

      Jay White napsal knihu, která se zabývá celkem 130 výbuchy a jedním z nich je ten v Halifaxu.

      Co se týká toho přísloví o blbci nebezpečném ze všech stran, v tom Halifaxu se to potvrdilo. Jinde nepochybně také. Kdyby Vás zajímalo, odkud se v češtině to přísloví vzalo. ČRo má pořad Slovo nad zlato:

      http://www.rozhlas.cz/dvojka/porady/_zprava/slovo-nad-zlato--1319614

      a do něj se dá případně zaslat dotaz, na který časem dostanete odpověď, zejména, bude-li vyhodnocen autorským kolektivem jako zajímavý.

      Vymazat
    4. Draku, děkuji za připomenutí, mne zmátl ten neúplný název, kdyby jej tam EK nedal zkrácený, trklo by mne to hned (a najít si, jak se ty tři puntíky odborně jmenují, nechám na laskavém čtenářovi ;). Případ přístavu Halifax znám, podrobně jsem se s ním seznámil v jiné knížce, kterých vyšlo na vlně zájmu veřejnosti po smutném vánočním tsunami mnoho (i vydavatelé chtějí vydělávat) a která tento případ popisovala právě v souvislosti se škodami, které vlna, způsobená výbuchem, v přístavu nadělala.

      Děkuji i za radu s ČRo, asi jim napíšu, až budu mít někdy chvilku.

      Vymazat
    5. A kdo bude pilný a ten odborný název si najde (není to tak těžké, na Wiki je to docela hezky popsáno), bude také vědět, jakou chybu tam EK udělal.

      Jó, ono se řekne typografie...

      Vymazat
  9. Naštěstí css umožňuje autorovy styly přebít čtenářovými styly pomocí klíčového slova "!important".
    Když přidám pravidlo:

    div {
    color: black !important; background: white !important;
    text-align: justify !important
    }

    tak je tenhle blog docela čitelný :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1) Mně se bílé na černém čte docela dobře, monitor při tom prdí blahem, protože prý generujeme v tomhle režimu méně CO₂, než když by tomu bylo naopak. Mně to je srdečně ukradené, ale zaplatím za elektriku o trochu méně, což mi nevadí.

      2) Budu-li chtít číst bílé na černém, zmáčknu si čudlík čtečky tam, kde to uznám za vhodné a žádoucí.

      Vymazat
    2. Bílé na černém mi vyhovuje, vždyť život je tak...
      4P

      Vymazat
  10. Jedna malá prosba pro všechny: vím jste všichni velmi slušní, ale na síti je běžným zvykem tykání a dalším nepsaným pravidlem je, že přezdívkám se nevyká.
    Vladimír není moje pravé jméno.

    Jedinou výjimkou pro mne je paní Astra (a případné další dámy, pokud se zde vyskytnou) Dámám se tyká až po velmi dlouhé známosti a jen když vám to samy nabídnou.

    Kdyby ovšem někomu moje prosba vadila, tykat mi nemusí, to je samozřejmé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. kde jsem to jen četl....?
      4P

      Vymazat
    2. Klidně si můžeme tykat Vladimíre, pakliže Ti to udělá radost. Pravidla netikety (etikety na síti) byla poprvé formulována v angličtině, což je vcelku logické, protože anglojazyčným USA vděčíme za to, že máme k dispozici zasíťované plechovky. V angličtině je to ale s tykáním odlišné, než třeba v češtině nebo němčině, takže tam tyto věci spíš vyplynou přirozeně z diskutovaného kontextu a ten bych řekl, spíš nahrává tykání a i kdyby ne, mladší ročníky to nejspíš stejně nebudou respektovat, podobně, jako nerespektují skoro nic, krom sebe sama a svých názorů. Řekl bych, že ten nepsaný zvyk jak říkáš, bude mít pravděpodobně tyto kořeny.

      Vymazat
    3. Takže poprvé: děkuji ti, Draku, a hned bych, na oslavu toho tykání, měl malou prosbu: mohl by ses mi ozvat mailem? Kocour jej samozřejmě má.

      jó, podej prst...

      Vymazat
    4. Podám prst Vladimíre, ale o něco později. Nechci skuhrat, jak je tu v kraji rozšířeným (zlo)zvykem, ale nevím teď kam dřív skočit. Je to náročné fyzicky i psychicky a zlepší se to doufám na přelomu června a července, pakliže to opravdu nastane, rád se Ti ozvu.

      Vymazat
    5. Děkuji Draku, není to nic co by spěchalo a pak už mistr Jan Ámos napsal "veškeré kvaltování toliko...". Jen bych si chtěl na dálku trochu pokecat s kolegou z branže, nic víc. Srpen, září, před Vánoci, tutto va bene.

      Co se týče toho, že bys potřeboval pro skákání zapnout TomTom, nemusíš mi o tom nic povídat. Poslední tři týdny jsem spal 4 hodiny denně a to už pro mne není. Doba programovacích seancí 72 hodin v kuse už je pryč, jestli ono, možná, snad to není tím, že už mi není dvacet. Nevím ;)

      Vymazat
  11. Možná to sem nepatří, možná v tom mám chyby, ale musím s tím souhlasit.

    "Věřím v americký politický systém etablovaný tou úžasnou bandou vzdělaných sedláků před dvěma sty a něco lety. Strukturu zápasu bez vzplanutí násilí si nedovedu moc představit. Utěšuje mne jen to, že progresivisti se štítí zbraní a věří na ukecání, zatímco my tradicionalisté jsme po zuby ozbrojeni. Zpoza oceánu se mi zdá, že to Evropa vzdala. Amerika ještě ne. Jen bych se nechtěl dožít toho, aby naši kluci zase šli zachraňovat Evropu z její vlastní blbosti.

    Myslím si, že to americká civilizace přežije, ale bude to běh dlouhou tratí, než se podaří zničit network socialistického sociálního státu a znovu ho nahradit komunitní charitou. Ale to už není na mně, ale na bedrech dětí a ještě více vnoučat. Kdybych se dokázal modlit, nakoupil bych otep svíček."
    Dušan Neumann na N. Psu..

    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě by spíš napadlo, že k puškám by se hodila munice. Modlení totiž proti soudruhům nepomáhá, zatímco pušky a munice už by jim opravdu mohly i pro ně pochopitelně vysvětlit, že o jejich model společnosti a světa nikdo, ale opravdu nikdo nestojí...

      Vymazat
  12. Nebudou zase nějaké volby? Neúspěšní vylézají z děr prohry a začínají dělat kampaň. Ne "TU" kampáňu, jako.
    4P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budou. Momentálně senátní doplňovačky ve Zlíně, zajímavé, on se soudruh senátor se nedočkal konce mandátu, či co? No a časem budou obecní.

      Vymazat
    2. Brblání a pomlouvání je u neúspěšných pravidlem.
      V kterémkoliv oboru. Nedovedu si představit jinou reakci na prohru. Uznat čestně svou prohru potřebuje opravdu velkou osobní statečnost. A statečnost se dneska moc nenosí. Spíš téměř vůbec.

      Vymazat
    3. Kocoure, brblání může možná dočasně pomoci překonat prvotní nával zklamání z neúspěchu, ale tím je jeho positivní role tak nějak u konce. Chce-li mít dotyčný šanci vůbec kdy uspět, musí připustit, že je obyčejný chybující smrtelník, připustit i svou roli na neúspěchu a provést analýzu toho, co tomu neúspěchu předcházel, chyby si uvědomit, najít, zamyslet se nad nimi. Když na to příště půjde jinak, třeba se toho úspěchu dočká. Bude-li si trvat na svém a z neúspěchu se nepoučí a bude se jen holit hnojometáním a brbláním na ty úspěšnější, může příště utrpět debakl ještě tvrdší, než ten před ním.

      I toto pravidlo má své výjimky. V dnešní době, kdy příroda nadržuje nejn skrytým, ale i zjevným vadám a kdy se cenové nůžky mezi výrobci atrap a výrobků až příliš rozevírají v neprospěch výrobků a ve prospěch atrap, docházím k názoru, že nestane-li se nějaký zázrak, tak výrobci výrobků prostě zůstanou živočišným druhem určeným k vyhynutí, až na pár šťastných dodavatelů neuvěřitelně drahého, luxusního a výlučně na zakázku vyráběného zboží. Dnešní výrobci výrobků mohou za dnes daných okolností buď přejít na výrobu vylevněných, vykradených atrap, nebo jen bezmocně brblat a čekat, až přijde konec. Jiné alternativy zatím nevidím.

      Vymazat
    4. K těm doplňovačkám Macek v botách dnes přetiskl pěknou poznámku Hany Lipovské.

      Vymazat
    5. Taky jsem to mohl napsat do jednoho komentáře: No nedočkal, mnoho měsíců se vůbec nezúčastňoval jednání (asi dlouhodobě nemocný), až mu to na síti mnozí začali veřejně předhazovat. Teprve pak to položil.

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)