sobota 11. srpna 2018

Vyšší princip



   Je to název jednoho českého poválečného filmu, který viděl snad úplně každý, kdo má nad padesát. Vedle tlumeného holdu lidské odvaze zde Jiří Krejčík* poprvé od konce války ukázal, co zmůže všudypřítomný strach, a také zrušil falešnou iluzi o jednotě národa semknutého v boji s nepřítelem. Svůj film přitom postavil nejen na emotivně působivých hereckých výkonech, ale rovněž na výsostném režijním umění.


   A přesně na tenhle film, který považuji za skvělý, tedy nadčasový a "nadpropagandistický" jsem si vzpomněl, když jsem v rádiu slyšel, že se v Praze objevil leták, který nazýval naše vojáky v Afganistanu "žoldáky", jejich přítomnost v v Afganistanu okupací a gratuloval "afghánským vlastencům". Text prý plný hněvu a nenávisti.


   Taky měl ten letáček hned patřičnou odezvu:

"Policisté v této věci zahájili úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu podpory a propagace terorismu. Podle zákona bude až deseti lety vězení potrestán ten, „kdo veřejně schvaluje spáchaný teroristický trestný čin nebo pro něj veřejně vychvaluje jeho pachatele".

   Inu - jedno staré české přísloví říká, že pro pravdu se lidé nejvíce hněvají.

   Máme profesionální armádu. Vojáky, kteří bojují za peníze. Jejich další pohnutky neznám, asi tam bude i touha po dobrodružství a snad i něco jiného, nevím, žádného profesionálního vojáka neznám osobně. To, co říkají do TV kamer může, ale nemusí být pravda. Jistě že je smrt spolubojovníků citelně zasáhla - uvědomili si, že tam místo těch tří mohli být klidně i oni sami.
Nicméně vojákovi, který je za činnost v armádě placen říkat "žoldák" je v pořádku. Platu vojáka se žold říká nejméně od středověku.

   Říkat afghánskému mladíkovi vlastenec je také v pořádku. Z jeho  hlediska  Talibánce je přítomnost cizích vojsk okupací jeho vlasti. Bez ohledu na to, jestli tam byla vojska pozvána jejich vládou - intervenci pěti "spřátelených" armád v roce 1968 také nazýváme okupací, přestože existoval (a prý nejeden) "zvací dopis" od naší tehdejší věrchušky - respektive její části. 

   Osmnáctiletý mladík se rozhodně nesnažil vzbudit strach mezi nevinnými občany, ale chtěl zabít několik okupantů, což se mu povedlo. Zabil tři a tři další vyřadil z boje.

   Žonglování se slovy. Partyzáni byli v době II. světové války z jedné strany nazýváni vlastenci, z pohledu německé okupační armády to  ale byli "Banditen und Terroristen". Stejně jako parašutisté Gabčík a Kubiš, kteří zabili Reinharda Heidricha. Pro nás hrdinové, pro Němce teroristé.

   Ve filmu Vyšší princip, který se zabývá "schvalováním atentátu" na Heidricha a represemi z toho plynoucími nakonec prohlásí starý latinář v podání Františka Smolíka památnou větu: "Vražda na tyranu není zločinem!" Nazvat věci správným jménem vyžadovalo tenkrát hodně osobní odvahy., Zdá se, že se ta doba pomalu vrací.

   Netroufnu si posuzovat, nakolik je přítomnost vojsk NATO v Afganistanu oprávněná a nutná a zda a co by se stalo, kdyby NATO své vojáky stáhla. Je jasné, že jsme v NATO smluvně vázáni a nemůžeme jen tak naše vojáky stáhnout. O tom ví daleko víc Tereza Spencer. 
   Neumím také odhadnout, co je hlavním důvodem, proč se naši vojáci dobrovolně hlásí do takovýchto misí - jestli jsou to jen ty peníze, touha po dobrodružství nebo něco jiného. V každém případě musí ten, kdo se rozhodne dělat profesionálního vojáka počítat s možností zranění nebo smrti. Je škoda jejich mladých životů a je to smutná záležitost.

   Ale nejsou  sami: daleko víc než žoldnéřů umírá řidičů kamiónů, policistů, hasičů atd. To je zase jejich "riziko podnikání". A nemají ani tryzny ani státní pohřby, jen občas se kolegové a veřejnost složí na podporu jejich osiřelých rodin.

   Nicméně vyhrožování deseti lety vězení za názor je už opravdu ve stylu Protektorátu Čechy a Morava. Do mozku se mi neodbytně vkrádá jiné dávné heslo, heslo, o němž jsem byl přesvědčen, že už se nikdy v Evropě neobjeví. Protože máme demokracii a svobodu projevu. Opravdu ji máme? Mám pocit, že nová totalita pomalu, ale nezadržitelně nastupuje. Bude nacionálně-socialistická nebo neokomunistická? Nebo jiná?


Kdo nejde s námi, jde proti nám!
(Klement Gottwald)

=I=





*/ S panem režisérem Krejčíkem jsem před mnoha lety spolupracoval na jedné divadelní inscenaci. Tento výsostný cholerik, si v divadle  znepřátelil kdekoho. Myslím, že jsme ho nenáviděli úplně všichni a přáli si, aby už byla premiéra a ten uřvaný nespravedlivý člověk odjel zpátky do Prahy. (Odjel, ale pak se občas vracel na reprízy a připomínkoval a připomínkoval. Prostě prudil.)

Ale dílo odvedl naprosto perfektní. Hrálo se pak mnoho let za obrovského  zájmu publika. 
Byl "Pension pro svobodné pány".

1 komentář:

  1. To je i můj názor. Uvědomuji si, že je pro mě nebezpečný. Protože někteří, s nasliněným prstem v politickém větru, což pro ně je příznačné bez ohledu odkud kam ten vítr vane, takový pokládají za trestuhodný. Ne nutně, že osobně by měli takový názor, mnohdy mají názor jiný, nebo dokonce žádný. Ale protože jsou z toho živi. Tentýž paragraf vykládají tak či onak, podle větru. Především mladí. Nehlubocí, bez historických vhledů, oportunní, indiktrinovaní, žijící jen dneškem. Cítím z toho puch normalizace. Nejen normalizace, ale i "Druhé republiky", protektorátu, i toho následujícího. Každý režim, každý, bez výjimky, má svoji "Biafru ducha." Pročítám prohlášení a argumenty, a říkám si, že tohle tady už bylo.

    Dějiny jsou stále jinak stejné.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)