Prohledat tento blog

středa 2. října 2019

Der Tag, an dem Gott starb


Karel Gott



   Nebude to o Karlu Gottovi.  Jen takové bleskové pozorování z balkonu. I počasí zareagovalo na tu zprávu. Venku se dost ochladilo a hnusně drobně prší. 
   A dole po ulici chodí lampiony. Vidím shora jen pochodující modravě prosvětlené deštníky. V jedné ruce deštník, ve druhé mobil. Skoro všichni. Možná se domluvili. Nebo jsou to broučci, světlušky jako u Karafiáta. 
   Shlukují se u zastávky, než přijede autobus. Pak se deštníky sklapnou a mobily se svými majiteli nastoupí. Poté nastane téměř tma, pouliční lampa je už několik dnů pokažená.

Takový až skoro pohádkový výjev.




15 komentářů:

  1. Bude to o Karlu.
    Bez ohledu na lišácké píárko Andreje Babiše, agitka v přímém přenosu všech českých médií, by pan Gott zasloužil státní pohřeb i za komanče. RIP.
    Es kommt der Tag.
    4p

    OdpovědětVymazat
  2. Každý má svoje schopnosti a možnosti vnímání života a smrti.Já to mám tak, že nikdy neskončím, jenom se proměním. V koho, co, kde a jak, netuším, ale vím, že to bude mazec. Mejdan se všemi, co tam už čekají, a že jich je. Vůbec se nezamýšlím nad tím, jak kdo pohřbí Karla. Pohřby, všechny, a i ty s pompou jsou diluviální zblitky moderní společnosti - nedokáže se odpíchnout od konvencí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako přírodovědec vidím to embryo, jak nabírá materiál ze svého okolí, roste, dospívá, začíná se reprodukovat, zajistí své potomky a nakonec přijde čas,to nabyté opět vrátit do původního přírodního oběhu. Prostě, kruh se uzavírá, úspěšný život zanechává své geny, které žijí a reprodukují se dále.
      Je to stejně, jako s tím klimatem: hysterie, panika vedou jenom do slepé uličky. Filozof Schoppenhauer to popsal tak: skutečnosti, které nemůžeme změnit, musíme přijmout. Užívejme, dokud můžeme, nezapomínejme na své spolucestující v naší zemi, především na své děti a vnuky, snažme se, udržet i pro ně slušné živobytí- bydlení, trochu kapitálu, ale hlavně dobré vzdělání a výchovu.
      Mejdan budou mít naši vnuci s vnuky ostatních, kteří jsou v mnoha případech už "tam". Hezký nápis je nad vchodem do hřbitova v Klatovech, nad Táborem:" Co jste vy, byli jsme i my a co jsme my, budete i vy".
      Karel Gott byl především slušný pán, trochu sukničkář, což vzhledem k jeho činnosti bylo součástí povolání, nikomu neškodil, kde mohl, pomáhal.
      Jeho písničky si oblíbili především starší lidé, repertoár od Ave Maria po rozpustilé písničky, ale hlavní věc, lidem zkrášlil den. A to daleko za hranicemi Čech.
      Pohřeb je už jenom tak trochu psychoterapie, možná trochu do hysterie vystupňované, ale to Karel určitě nepotřebuje. Na toho si vzpomene kde kdo, když se ozve jeho píseň, a to vydrží jistě mnohem déle, než sláva nějakého politika.

      Vymazat
    2. Zdravím vás, Mildo!
      Ten nápis u hřbitovů je dost všude,ale když jsem ho viděla poprvé, též mě zaujal. Svojí pravdou. Scházíme se a rozcházíme a nakonec se stejně sejdeme. Mám ráda hřbitovy, ale jen jako oázy klidu, jako knížku, kterou si listuju a čtu, osudy lidí,kdo kdy a jak. Jsem asi nějaká divná, ale chtěla bych to všechno jinak. Je to asi proto, že mám ráda sci-fi a tak mám představy o skonu a o pokračování "existence člověka" úplně jiné, než nařizují konvence. Já hodlám plout coby mlha prostorem a proplouvat jinými poutníky a směšovat se s jejich aurami a vlajícími myšlenkami. Jinak si na mě stejně moc nikdo nevzpomene, natož aby běhal ke hrobu.Tam nebudu. Nashledanou!
      :-))))))

      Vymazat
    3. Už jsem o tom psal.
      Můj kardiolog se mě po posledním vyšetření ptal, jestli nechci zabudovat stimulátor, vzhledem k mé bradykardii. Já na to - "A vy byste si ho nechal voperovat, doktore?" Zamyslel se a pravil: "Ne!"
      Předpověděl mi, jak se "přestěhuji" odsud do nicoty. "Jednou budete unavenější než obvykle a půjdete si odpoledne lehnout. No a pak s vámi bude mít žena problém..."

      Doufám, že to je skutečný odborník. Ten první mi totiž totiž umřel - na infarkt.[;>))

      Vymazat
    4. Tvůj kardiolog je seriózní člověk, kocoure. Toho se drž.

      Vymazat
  3. Pohřeb patří k životu úplně stejně jako oslava narození. Zatímco oslava narození dítěte je zpravidla věcí a záležitostí většinou soukromou, s pohřbem už se to může lišit. Zatímco u větiny smrtelníků nepřesáhne jejich význam rámec jejich širší rodiny, přátel a známých, u Karla Gotta je tomu úplně jinak. Karel Gott byl člověk obdařený talentem a protože Karel byl pracovitý, vytrvalý a houževnatý a štěstěna ho také měla docela v oblibě, přesáhl svým významem hranice Československa a později ČR. Tomu budou odpovídat i okolnosti kolem jeho pohřbu, svým způsobem to musí jeho blízcí chápat i jako daň za to, jakým působem a jak moc přesáhl jeho význam rámec jeho rodiny, blízkých, známých a přátel. Takový talent jako byl Karel Gott se tu nerodí každý druhý týden ale hrubým odhadem tak jednou za 7 - 10 tisíc týdnů, ty řádově tisíce to budou v každém případě.

    Že smrt Karla Gotta rozhýbe mediální svět, to se dalo očekávat. je velmi odpudivé pozorovat, kolik zášti, závisti, nenávisti a hnusu se nestydí někteří patalogičtí zmetci projevit. Nechápu proč. Ten, koho neměli rádi, již zemřel, takhle jenom dávají celému světu veřejně a zřetelně najevo, co jsou vlastně zač. Asi jim nedochází, že ten obrázek, který si o nich publikum udělá, nebude hezký. Tím lépe pro publikum, tomu jen doporučím číst a především nezapomínat a tím hůř pak pro ně.

    OdpovědětVymazat
  4. Pohřeb a smrt jsou začátek a konec náhodného procesu, zvaného život. Jenom jedna z miliónu spermií trefí jedno z 360 vajíček své matky, je to jako loterie.
    Už to, že se takové mimino vůbec dokáže bezchybně vyvinout hraničí se zázrakem.
    Zda si během své existence získá úctu a vděčnost svých souputníků, není předem známo a je to dobře. Každé dítě má tak možnosti před sebou. Statisticky opět jenom menšina nějak vynikne z toho davu- sportovci, vědci, politikové, demagogové, spisovatelé- škála je velká.
    Další průběh je už dílo času. Skutečné hodnoty zůstávají, časové hysterie přežívají nanejvýš generaci. Pohřeb bývá předčasné zdůraznění důležitosti, mnohdy poplatné času a době.
    V židovské moudrosti najdete i větu, že dokud ten zemřelý žije v paměti lidí, není ještě zcela mrtvý. Takže i umírání může být dlouhý proces.
    Navštěvujeme s manželkou nejenom hroby svých vlastních příbuzných, ale i hroby našich dobrodinců. Neboť v životě se každý setká s lidmi, kteří pomohou, ale i s lidmi, kterým je protivný. Kdo nezapomíná, nebude také tak hned zapomenut.
    Lidské soužití je vlastně náplň naší existence, člověk je stejně, jako jeho předek tvor společenský. Veškeré zážitky potřebujeme s někým sdílet, jinak to není ono. Takže kdo dokáže v životě komunikovat, nebude nikdy docela sám.

    OdpovědětVymazat
  5. Ještě o smrti.
    Ať už je fakt takový, že prostě jako entita zmizíme, neuronová síť se po několika minutách rozpadne a pak bez "obsluhy" i to ostatní nebo mají pravdu ti, kteří si namlouvají, že existuje nějaké záhrobí.
    Já to nejsem. Ale věřím v tzv. rozptýlené informace. To znamená, že když odejde dobrý člověk (nebo i zlý), ve spoustě dalších se na něj uchovávají vzpomínky. Každý má jinou, jinak intenzívní, bývá jich hodně. Kdyby se daly dohromady, vznikla by virtuální osobnost velmi podobná tomu, který už tu není. Jednou to třeba počítače zvládnou,

    To je i princip drobných památek. Na jednoho operního zpěváka vzpomenu vždycky, když se podívám na zeď. Visí tam několik obrázků, které namaloval a a v průběhu života mi je daroval. Na jiného zase vzpomenu, když potřebuji něco okořenit nebo si uvařit kafe, Ten zase pomaloval obyčejné skleničky od Nutelly jihočeskými lidovými motivy a nakonec tam krasopisně napsal, co do nich máme dát. Po divadelním fotografovi jsem od jeho paní dostal velkou řezačku na papíry. Je sice ve skříni, ale když potřebuji něco rovně ustřihnout a je toho víc, jde na stůl a s ní i vzpomínky na pana Fotografa Frantu Krasla. A vždycky, když vytahuji foťák z brašny, vzpomenu si na zlaté Kraslovo pravidlo: "Když nevíš, co chceš fotkou říct, nech foťák v pouzdře!" Mistr osvětlení Pepa Koziorek z Dolní Datrně mě zase naučil, jak z kousku plechu naohýbat a spájet krabičku, která po nastříkání bude vypadat jako z továrny nebo líp. A tak dále.

    Co zůstane po nenávistném knězi Halíkovi? Inu -nejspíš jen vzpomínky na jeho nenávist.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem tak roztěkaná, že něco napíšu a zapomínám odesílat, jako bych už vířila v tom budoucím prostoru, kde bude všechno fuk.

      Stran toho, co zůstane po knězi - to bych si skoro myslela, že něco ano. Nějaká děťátka se mu jistě po dobu jeho vlády podařilo stvořit. Chudinečky malý. Soucitné duše jeptišek jim jistě nenašeptají, kdo byl jejich otcem. Navíc - jistě všichni známe to vyprávění, že se na církevních hřbitovech nacházejí drobné kostřičky neviňátek.

      Vymazat
    2. Takže geny toho nenávistného člověka budou pokračovat v další generaci. Ach jo....

      Vymazat
    3. Ten Ďábel v sutaně,Halík jak koukám nepije jen moji krev, dovoluji si podotek, že po něm tu zůstane max. trochu smradu (SO2 štiplavě páchnoucí, jedovatý plyn)a ten bude odvětrán. Za povšim stojí jeho politický aktivismus organizovaný s cílem dosáhnout na nějakou volenou funkci.
      4p

      Vymazat
    4. Odejdeme, jako jsme přišli. Prošli jsme cyklem, kdy jsme ze svého okolí nabírali energii a hmotu, přijde chvíle, kdy to vrátíme do toho koloběhu zpět.
      Z hlediska lidstva však ten náš cyklus mohl být buď krůčkem dopředu, v poznávání a zlepšování světa, ale i opačným nebo zcela zbytečným.
      Život věčný lze chápat jako předávání vlastních genů, životní zkušenosti a prostředků další generaci, která to vše má mít lépe, než jsme to měli my.
      I oni to jednou tak budou chápat. Můj oblíbený spisovatel, Erich Kästner, to popsal tak:" jedno, co těm dětem kážeme, oni to v životě budou dělat zrovna tak, jak to viděli u nás".

      Vymazat
  6. Zajímavý je "oficiální portrét" Halíkův, tedy profil s tváří obráceno doleva. Shoduje je se s nejznámější kresbou Jana Husa. Viděl bych v tom pokus o podprahové sdělení, že Halík a Hus mají pro dějiny podobný význam.
    Význam sice zdaleka ne, ale mohli by stejně skončit.

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)