Papinův hrnec v nás

 

  Je třináctého, podařilo se mi spát až skoro do osmi hodin - neskutečné, uspal jsem šest hodin v kuse. Jenže jsem pak po snídani otevřel pár odkazů, pár stránek na netu a dobrá nálada mě přešla. Rádio jsem si k snídani raději ani nepustil.

=============

  Nejde tu o podružnosti (marginálie jsou to jen v globále, vím, že pro zúčastněné jsou to vážné věci) ale o celkovou "napruženost", nenávist ve společnosti. Jak místní, národní, mezinárodní. Nenávist mezi lidmi, kteří si jen myslí něco jiného než já.

   Nepůsobí to na mě vůbec dobře. Vybavují se mi útržky z knih o situaci v Německu při nástupu fašismu nebo v Americe v době kdy tam řádil senátor Joseph McCarthy.

   Nebo nástup komunismu v Rusku, Kulturní revoluce v Číně, Pol-Potův režim v Kambodži atd. a taky spousta knih, Orwellova "1984", "Farma zvířat" atd. Mezi jinými bych připomněl Goldingova Pána much. Hlavně Chvilkařům. Co by se stalo, kdyby vyhráli.

   V kulovém papiňáku zvaném Zeměkoule se nebezpečně zvyšuje tlak. A zatím nikdo nenašel způsob, jak upustit páry. Sport už na to nestačí. To, že to někteří, třeba  Papuánci, nevnímají tak tragicky neznamená, že je to nemůže semlít taky. Až tlak vyrazí poklici.

   Nejhorší na tom je, že čím později to bude, tím větší bude ta dekomprese. Ano můžeme si toho kolem nevšímat. Až do velkého BUM. Pak si toho určitě všimneme.

Už na základce jsem se učil, že každý tlak způsobuje protitlak. Čím více se tlačí na politickou (i jinou) "korektnost", tím víc lidí se začíná bránit. Často podvědomě. S průpovídkou "Čeho je moc, toho je příliš!"

   Moje žena vyrostla v Přívoze, v místech, kterým se teď módně říká "vyloučená lokalita". O Cikánech neměla žádné iluze, znala je zblízka, chodila s nimi do školy, hráli si (rvali se) spolu na dvoře, bydleli s nimi s rodiči v jednom pavlačovém domě. Prostě brala je takové, jací jsou. Někteří jsou "konzumovatelní", někteří ne.

   Pár posledních let ji Cikáni začínají vadit. Už půl století s nimi přitom nemá žádný speciální kontakt. Začíná si všímat věcí, které znala a které prostě brala takové, jaké jsou. A uměla s nimi žít, Třeba nenechat na sebe natlačit nějakou skupinku v samoobsluze a přijít tak o peněženku. Nebo se nikdy nevměšovat do jejich  často zdánlivých "sporů". Jak se tak dívám, stává se z ní pomalu klasická rasistka.

   Mám  to podobně s gayi. V našem Ústavu je jejich koncentrace o dost větší než třeba v železárnách. Mladé, kteří vehementně vystrkují svoji orientaci dopředu jsme pomíjel - telata. Je jedno jestli jsou teplá nebo hetero. 

   Na úseku jsem měl postupně tři. Všichni byli fajn, dobře se s nimi pracovalo, jeden dokonce zůstal mým dobrým známým. Říkám mu "vznešený knihovník", protože hodně čte a má dobrý vkus, podobný mému a tak mi doporučuje knížky, které je dobré přelouskat. Znám jich více, skoro všichni žijí v dlouholetém vztahu se svým partnerem a jsou v naprosto pohodě - i když se občas pohádají jako staří manželé.

   To je jedna kategorie homosexuálů, na kterou nedám dopustit. Druhá kategorie jsou ti, kteří se účastní "Pochodů hrdosti" a jiných podivných akcí. Ti se mi, upřímně řečeno, hnusí. A čím víc se prosazují v novinách, na netu a v TV, tím víc se mi hnusí. Tam mě napadá jedině výraz "starý buzerant".  Prostě hlasitá menšina, která chce, aby se většina začala k nim chovat s úctou - jako k nadřazené třídě. A za to může právě ten nátlak, prosazování všelikých mixů pohlaví (pohlavních úchylek) ve sdělovacích prostředcích, politice, pofiderních neziskovkách atd. Rozklad "tradičních hodnot". Tedy osvědčeného řádu. A nemyslím tím zrovna kapitalismus - socialismus - komunismus - klerikalismus  atp.

  Je přirozené právo většiny určovat, jak se má společnost chovat k sobě navzájem i k menšinám.  Třeba neházet homosexuály ze střech vysokých budov. Nebýt agresivní k jiným, ale nenechat se agresí zahnat do kouta. Otevírat dveře ženám, pouštět starší sednout v tramvaji nebo metru atd.

Tady jedna poznámka stranou: Pozoruji, že gayové chovají větší úctu ke starým lidem, než tzv. hetéráci. Proč - to nevím. Ale je to tak.

   Dneska jsem se zase díval na zprávy v TV. Mám pro to omluvu - instaloval jsem set top box ke svému monitoru (a vytvořil si tak TV přijímač - ale platíme ČTV výpalné) a chtěl jsem zjistit, kolik toho na STA  vlastně chytím. Spoustu. Příliš mnoho.

   Při té příležitosti jsem konstatoval, že v politice málokdy najdete člověka s postavu normální nebo dokonce štíhlou až hubenou. Jsou to většinou "oplácánci" nebo přímo tlouštíci. Výjimkou je Andrej Babiš a jen pár ostatních. Třeba jako byl herec Stropnický. Ale ten vypadal, jako by ho utrápila Veronika Žilková. 

   Takže je (pro mě) komické pozorovat, jak proti sobě "jedou" jedna ministryně za ČSSD, narvaná do černého kalhotového kostýmku a druhá za ANO, pro změnu narvaná do - černého kalhotového kostýmku. Zpovzdálí to sleduje ministryně financí - ale ta chytře nosí sukni. A má klíče od eráru.

   S chlapama to není nic lepší. Asi je to nemoc z povolání. Ty pracovní obědy a večeře se přece musí někde projevit. A vysedávání ve sněmovně nebo na vládě moc kalorií taky nespotřebuje.

   

   Dokonce ani ti demonstranti, kteří navštěvují veřejné seance (již docela zahnědlého) MiMi nepatří mezi hubeňoury. Na většině je vidět, že se mají materiálně možná až příliš dobře. Tak si jdou zařvat na nějaké to náměstí, hodinka nenávisti uleví jejich frustraci, spotřebují nějaké ty nadbytečné kalorie, provětrají si plíce a pak zase se jdou domů něčím dobrým nadlábnout. Je to taková hromadná zdravotní procházka spojená se skupinovou terapií. A ČT bude u toho, jak jinak. 

   Vyšla kniha Jedovatá houba a Židovská obec je pobouřená. Nedivím se jim. Jen mi tady chybí jejich reakce na expanzi islámu do Evropy. Protože islám je přece extrémně antisemitský. Ale v tom ohledu je ticho, tichoučko. EU finančně podporuje palestinské radikály, kteří chtějí podle svých vlastních slov "zahnat židy do moře."  A nic se neděje.
Že bylo finančně lukrativnější mlčet?

Atmosféra mi připadá taková předbouřková. 

Dusno, lidi, zvířata i mouchy jsou podráždění.

Napětí roste.

 Je tohle budoucnost?

 * Úvaha na podobné téma - rozbor  knihy "Šílenství davů"