Prohledat tento blog

čtvrtek 16. dubna 2020

Kultura a zisk


...Za druhé, umění a byznys nejsou vzájemně odporující si, či kvalitativně odlišené pojmy. Pokud nějaká kulturní scéna má zisk a úspěšně hospodaří je to naopak indikátorem dobré kvality jejich produkce. Úspěšné a divácky oblíbené kulturní scény hospodařící bez účasti dotací jsou naopak ty, které bychom si měli hýčkat.


Petr Hlávka





   Pan Hlávka je divadelní podnikatel. Nikoliv divadelník. Přiváží do Olomouce převážně pražské umělce, kteří již vyčerpali zájem o svá představení v Praze a okolí a prodává představení Hanákům. 


  Čili funguje stejně, jako před třiceti (i méně), lety fungovaly Kulturní domy, nejen ve městech, ale i v městysech a na větších vesnicích. I v našem Ústavu existovaly "kšeftovní skupiny" které vyvážely kulturu do takových míst. Jezdilo se s už nastudovaným repertoárem, který se upravit pro minimum lidí, minimum rekvizit a s jednoduchoučkou  scénou, kterou byl schopen objednatel zajistit podle popisu sám. Byla to nutnost, aby "dílo" bylo prodejné a na kumštýře zbylo více peněz. S umělci jezdil většinou jen jeden technik, který zajišťoval všechno - úpravu scény, světla, zvuk i inspici. Bylo pro mě poučné, jak se snížily požadavky, to, co doma zajišťovalo deset i dvacet lidí v zákulisí - a režisér si na nich bezpodmínečně trval - najednou zvládl jeden. Místo padesáti světelných změn čtyři, zvuk jen na začátku a (někdy) i konci jednání. Dvě osobní auta, pár herců - a slušné, koukatelné  představení. Praktický důkaz, že veškeré šaškování s "neoddiskutovatelnými požadavky" režiséra není celkem k ničemu. Doma za to "zákulisí" umělci totiž nemuseli platit. A najednou je to jinak, museli by se o peníze s někým rozdělit. Ostatně i DJC takhle hostovalo u nás. A měli plno. Aspoň dvakrát ročně vyprodali po dvě představení.

   Takže pan Hlávka si stěžuje, že když nedostane státní podporu, zkrachuje, stejně jako majitel divadla Hrušínský. Řekl bych, že kdyby zkrachoval, nic moc se nestane. Prostě si bude muset najít jiný druh podnikání. Bude muset "pustit" své "divadlo". A s ním i další aktivity - ochutnávky vín a rozličné jiné zábavy. 

   Kvalita kultury v Olomouci nijak zvlášť neutrpí. Pokud to nebude on, kdo bude poskytovat prostory pro hostující umělce, bude to dělat někdo jiný. Karanténa bude za čas odvolána, lidé zase přijdou, protože TV už pomaly vyčerpává pořady z archivu a levně koupené v zahraničí, reprizuje je nebo organizuje různá talk-show, které zas tak moc nestojí. A to je přitom  placena z koncesionářských poplatků i příspěvků státu. A pochopitelně z nemalého výnosu z reklam. Soukromé TV i rádia vlastně z těch reklam žijí kompletně. Aby ale vyžily, je tam skladba zaměstnanců úplně jiná, než v ČTV a Čro. Žádní zbyteční úředníci, referenti, dramaturgové a jiní. Techniků minimálně, zato slušně zaplacených, aby jim stálo za to nedodržovat striktně Zákoník práce. 

   Kvalita kultury není příliš závislá na množství prostředků do té živé kultury vložených. I když některé žánry jsou finančně hodně náročné - třeba muzikál. Přesto je muzikál zatím úspěšný impřes vysoké vstupné. Nebo opera se světovými hvězdami, které si nechají dobře zaplatit. Jenže se vždycky najde dost snobů, kteří dají tisíce (desetitisíce) za vstupenku, aby pak mohli tvrdit "bylo to něco zcela úžasného, neopakovatelného". Ve společnosti je pak hned o jedno téma na chlubení víc.   

Ale k tém Olomouci - o snížení kvality nebo dostupnosti kultury tedy nejspíš nejde. Jde jen o peníze pro pár lidí, kteří si budou muste najít jiné uplatnění.  Ostatně nenáviděný Václav Klaus to řekl už kdysi - a platí to stále.


O peníze jde až v první řadě.     



Poznámka: 
   V tom zmíněném divadle v nákupním centru v Kataru se před několika lety provozovala česká lední revue,  kterou tam vyvezl režisér Jindra Šimek. Není to nesmysl - tančilo se na na "ledu" z umělé hmoty. Drahé - ale funkční. Ostatně při teplotách kolem 40°C je to jediné řešení. 
   Velmi slušné peníze tam dostali - ale byli tam za chudé nájemné šašky z Evropy. Museli se podřídit jakýmkoliv přání objednavatele. O nějakém uměleckém záměru nebo umění vůbec si mohli nechat jenom zdát. Po návratu bylo z celého krasobruslařského souboru (a tančili tam i mistři Evropy a vicemistři světa) slyšet jediné: Už nikdy více.
I krasobruslař má svou hrdost.


Poznámka 2:

Není herec jako herec. 
Někteří nepřestali myslet hlavou a vědomí jejich vlastní velikosti jim nezastínila okolní svět.



2 komentáře:

  1. V Čechách se mi vždy zdálo, že kultura je jenom v Praze. Tedy divadlo, bál, ples, restaurace o kterých se píše,slavní architekti, fotbalisté hned dvou přeslavných klubů, metro a drožky na Staroměstském náměstí.
    V Sedlici, městysi v Jižních Čechách, s nějakými 1200 obyvateli nejenom že nemáme divadlo, ale ani automat na peníze, žádné bance nestojíme ani za nějakého zástupce.
    Podobná situace je i v sousední Radomyšli.Kulturní situaci řešíme posvícením, poutí, kdy se u nás sejdou kočovní Vietnamci a slovenští prodavači falešných oštěpků a špeku z gigantických prasat. Návštěva z Bavorska byla pobavena nabízenými atrakcemi, v Německu už dávno zaniklými- zejména střelnice s cikánkou, počítající broky do úmyslně chybně nastavené vzduchovky, s papírovými růžemi a čínskými figurkami, v Německu už 70 roků zapomenutými. Řetízkový kolotoč je také už historická rekvizita, malý kolotoč s koníčkem, autíčkem, mopedem a labutí jim připomněl jejich dětská léta. Dokonce i klasický reostat s nádobkou slané vody a zasouvacími plechy ten kolotoč ještě měl!
    Pražské dítě tohle už také nezná. Za to má ale denně na obzoru ještě stojící "tančící dům", výraz rumunsko- bulharského stavebního umění.
    V Sedlici občas organizují místní vzdělankyně návštěvu otočného divadla v Č. Krumlově. Kupodivu, zrovna tato docela nevinná a nápaditá idea narazila na odpor kulturně rozhodujících, prý to do parku nepatří!
    Různé akce pořádá také majitelka zámku v Blatné, s kolísající úspěchem, ale představila i opravdu dobré umělce.
    Uživit se v Čechách jenom uměním nelze. Bez podpory některé politické strany vám vaše umění nic nevynese. Vzpomínám umělce Kaplického, ten dostal při pohledu do plného klozetu nápad, jak stvořit novou Národní knihovnu. Jeho výtvor převzalo hned několik politických stran jako vlastní nápad a v tom sporu jim Velký Tvůrce umřel. Jeho Eliška se marně snaží, ale čas nestojí a nová digitalizovaná Národní knihovna se vejde do jednoho kufru.
    Současná virová krize vše přiostří- co není opravdu potřebné, musí počkat. Takže většina umělců se bude muset doučit a naučit se něčemu použitelnějšímu. Třeba jako someliér bych se necítil tak diskriminovaný, zejména po požití větší kvantity provozní návykové látky....

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli na ten Coronavirus doplatíme všichni, nejvíc postižení budou ti, kdo jsou snáze postradatelní. Plné knihovny a galerie se obejdou i desetiletí bez novinek. S divadlem jakbysmet, televize, zejména ta česká, omílá padesátileté barevné šunky kdesi ze západu.
    Zdá se, že jediné opravdu bezpečné pracovní nasazení je u kasy třeba v Lidlu.
    V televizi budeme stále častěji vidět, jak to pálí Elišce z Dolních Napajedel proti Milouši z Horní Štěkně.
    Jiný levný a oblíbený pořad je, jak uvařit vejce na tvrdo podle návodu televizního kuchaře Pohlreicha.
    Možná to však vytvoří neočekávaný pokles spotřeby proudu, lidi tu bednu vypnou a věnují se lepším zábavám. Pro statistiky zajímavý úkol- zaznamenat zvýšenou porodnost po útoku Coronaviru, za 9 měsíců. Ale prodlužovat ten nouzový stav tak dlouho nelze, že?

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)