Prohledat tento blog

sobota 7. listopadu 2020

Luxus


  

   Na trhu je dostatek, ba přebytek zboží pro všechny vrstvy obyvatel. Můžete si koupit kvalitní boty za pár stovek i za několik tisíc. Liší se jenom tím, co je natištěno na kůži podrážky nebo jen na krabici. Taktéž třeba hodinky nebo HiFi zesilovač. Ve stejné kategorii, se stejnými vlastnostmi, stejnou trvanlivostí. Jenom značka je jiná. A cena.



    Myslím, že je dobré, že máme i luxusní zboží. Ti, kteří vydělají více peněz než by stihli utratit za normální zboží, kupují to luxusní. Většinou ho okázale staví na odiv, aby ti ostatní, "niemandi" viděli, že patří k "vyššímu stavu". Ale setkal jsem se už i s bohatými, kteří si ten luxus kupovali jen pro vlastní potěšení a vlastně ho tak trochu před ostatními tajili. 

   Pro výrobce je několikerá možnost - buď vyhovět požadavkům bohatých a vyrábět předražené, "vymazlené" zboží, uvádět je v katalozích na těžkém křídovém papíře a jen na vhodných veletrzích, nebo se spokojit "pouze" se zbožím kvalitním, které dobře slouží k nějakému účelu, ale neohromuje cenou. Takových jen natěstí většina.

   Poslední možnost je "sekat" zboží tak tak funkční a prodávat je v milionových sériích za hubičku. Taky se tak dá vydělat. Koupíš, za chvíli se to pokazí nebo nemá ty parametry, krteré by se daly očekávat, tak koupíš jiné. Pak je skutečně na místě výraz "spotřební zboží". Čínský způsob jak dosáhnout "zázraku". Ale chce to být benevolentní k reklamacím, což Číňané jsou. Jsi nespokojen, chceš vyměnit za bezvadné - ale Ali to vyřeší tak, že ti pošle peníze zpět. A se zbožím si dělej co chceš, cesta zpět do Číny je dražší než zkusit koupit za ušetřené peníze podobnou věc a doufat, že tentokrát bude lepší.

   S tím čínským sortimentem je to tak: Pokud má zákazník trochu vědomostí v oboru a slušný odhad předpokládané (ne)kvality, může nakoupit slušné zboží za dobrou cenu. Začal jsem tak nakupovat třeba detaily k foťákům. Filtry, mezikroužky, brašny, šroubky, matnice. Mnohé naše "kamenné" zásilkové obchody totiž prodávají ty samé výrobky za tronásobnouj i pětinásobnou cenu. Vím to naprosto jistě, pokud je na výrobku nějaký detail, drobná nedokonalost, je na českém i čínském variantě naprosto stejná. Takže jejich zisk je tomu úměrný. A nabízejí v případě nespokojenosti  jen možnost pustit se do zdlouhavé reklamace "českého typu". Takže je lepší se na "Číňana" obrátit přímo. 

   Něco jiného jsou dražší výrobky, kdy čínský prodejce neuvádí mnoho parametrů a tudíž ho nelze za jejich nedodržení nějak vinit. Tu chybu  jsem udělal jen jednou a zrcadlový objektiv, který se na focení moc použít nedal (barevná chyba, viklavý bajonet) mám předělaný na docela kvalitní monokulár. I s přístavkem byl ale levnější než podobný hotový, koupený u nás. 


   Zpátky k luxusu. Nikdy asi nepochopím, co vede lidi k nákupu luxusního zboží. Podle mě jsou to jen dvě pohnutku: Snaha opatřit si něco, co je insignií, odznakem vyšší třídy. Třeba boty nebo hodinky. Snobi mají takové předměty "nastudované" a hned poznají, že se vtíráš mezi vyšší třídu, kam nepatříš, pokud nemáš ty správné boty nebo hodinky a poslední dobou třeba i mobil.


   Druhá pohnutka je udělat si radost něčím "vymazleným". Tenhle druh lidí bývá v oboru hodinek, bot nebo třeba HiFi souprav skutečnými zbožíznalci. Kolikrát o daném artefaktu  vědí víc než ti, kteří jim ho prodávají. Dokáží se dlouho mezi svými bavit o neskutečných detailech, někdy i o takových, o kterých nic neví ani výrobce. 

    Mohu jejich debaty sledovat jenom ve svém oboru a tam mám často  velký problém mlčet a neusmívat se moc provokativně. Protože na křídovém papíře katalogů se objevují takové perly, jako "reproduktorový kabel musí být ze žíhané mědi a postříbřený, protože by nepřenášel dobře vysoké kmitočty vlivem skin-efektu". Kdo o tom něco ví, musí se smát. Kmitočty, kde by se skin-efekt mohl projevit jsou mnohem vyšší, než schopnosti reproduktorů je vyzářit a vysoko nad schopností i bezvadného sluchu je vůbec uslyšet. Nebo jeden výrobce Hi-End zesilovačů inzeruje, že filtrační kondenzátoru v jeho zesilovačích mají dielektrikum z "bambusového papíru" - vyrobeného  z bambusu. Nějak si neuvědomuje, že skutečné dielektrikum je vrstvička oxidu hliníku na polepech a ten papír je tam jenom jako vložka a hlavně - filtrační kondensátory nemají žádný vliv na kvalitu signály - leda když jsou navržené příliš malé a propouští brum z usměrňovače.   

    Tenhle "labelismus" (zbožnění značky) jsem si kdysi ověřil kdysi na veletrhu ve Frakfurtu, kde jsem se dostal do diskuze s ředitelem jedné slavné továrny na mikrofony, které používám od mládí. Vyrábí je pod dvěma značkami a cenou asi tak 1:4. Ty dražší se lakují zlatou metalízou a lepí se na ně odlitý znak továrny, načež se uloží do leštěné dřevěné krabičky, vystlané rudým sametem a prodávají se jen "skutečným profesionálům v oblasti zvuku". 

   Tak se to dělá celý týden. Další týden se pozmění výrobní postup. Pozdra se nastříkají stříbrnou metalízou, fabrický znak (jiný) je na nich nanesen sítotiskem a balí se do molitanem vystlaných krabiček z tvrdého plastu. Vnitřek mikrofonu je ovšem naprosto stejný, bere se ze skladu kompletovaných dílů postupně. Cena - cca čtvrtinová. Nicméně mám zákazníky, keří tvrdě vyžadují, abych pro ně používal ty v leštěných krabičkách. Pár těch krabiček mám ze starých časů a v nich mikrofony,  které vydávám za "experimentální sérii, kterou jsme dostali na vyzkoušení a která je ještě lepší, než ty proslavené..." A zákazník hned po prvním kontrolním poslechu pozná, že jsou mnohem lepší než ty obyčejné. "Ten plný, sametový zvuk!" A je spokojen.

   Předpokládám, že v ostatních oborech je to podobné. Hodinky na stejném principu, se stejným pouzdrem a řemínkem, se stejnou zaručenou přesností můžete koupit za 2 699.- nebo za 16 599.- Liší se ciferník a krabička.

   Jak je libo, můžete zvolit, kolik za ně chcete dát. Když jsem se kdysi bavil s prodavačem hodinek Prim tak prohlásil, že hodinky nejsou na to, abych věděl, kolik je hodin, ale že je to šperk, který určuje v jakém finančním levelu se pohybuje jejich majitel. Takže to mají zmáknuté. 

  A divíte se že nosím hodinky za 300.- od Vietnamce? Nedivte se, mají chybu tak asi 3-5" za půl roku a baterie tam vydrží tři roky Už je tam čtvrtá. Pravda, do vyšší společnosti s nimi nemohu - ale tam stejně nechodím. Ale zato vím přesně , kolik je hodin.


  Takže luxusní zboží? Pochopitelně ano! Oběd ve vyhlášené pražské restauraci, na talíři hotová jídelní ikebana, obsluha zdvořilá až servilní, cena přiměřeně vysoká. Chuť obvykle dokonalá, názvy jídel cizokrajné, tak exotické, že je občas neumí pořádně vyslovit ani obsluhující číšník. 


   Že se moc nenajíte? Copak se do takových podniků chodí najíst? Kdepak, tam chodí ti, kteří do takových podniků patří. Reprezentovat se. Většinou o dvě ulice dál se najíte taky dobře, porce budou větší a cena přijatelná. Ale chce to "znát místní poměry".  

  Nebýt luxusního zboží a služeb by bohatci nevěděli, co s penězi. Ne každý je dobrým hráčem na burze, na každý má dost času sledovat kurzy. Ne každý si nakupuje zlato pro případ zhroucení trhu. A na dobročinnost mnozí nemají buňky. Nebo jsou lakomí. 

  Ti, kteří podnikají v tom mají jasno. Reinvestovat. Jenže to taky vyžaduje se o své investice starat. A do toho se některým nechce. Tak si koupí krásnou vilu,  drahé auto, chodí do luxusních restaurací. Dovolená na Seychelách. Prostě si žijí.  

   Některým podnikání nedělá potíže, baví je to. Znám se s jedním multimilionářem. Když začínal s obchodováním, nosil si na jednání kalkulačku v ponožce, aby si ji v tašce nepoškodil. Chodil ve vytahaných svetrech, měl dva. Modrý a černý. Naše jednání bývala tvrdá, ale korektní. Teď je majitelem celého sídliště. Potkáváme se jednou ročně, na Vánoce, kdy mi osobně předá luxusní novoročenku, popijeme kávu (platíme na střídačku) - a vidíme se zase za rok. Proč mě vyhledává netuším, ale on tvrdí, že se ode mě ledacos naučil. Jak je to možné prostě nevím. Já nemám ani vlastní dům.

Divné, že?  Ale to je život, který tropí hlouposti.



Poznámka k dnešnímu večeru:

  Vítězství 46. presidenta USA Joe Bidena budu mít nadosmrti zapsáno v paměti jedním jediným záběrem z TV - v New Yorku na ulici nadšeně křepčí velmi tlustá mladá černoška a natáčí se přitom na mobil. Pro ni asi začíná nový život. Teď bude všechno lepší, než za vlády toho hrozného Trumpa!  BLM!  


Možná, dodávám. A možná ne. 



17 komentářů:

  1. Souhlasím. Jenže... občas si udělám drobnou radost. Třebaže potřebu vědět kolik je hodin mám tak uspokojenou až to obtěžuje. Ovšem, žádný superluxus, počítaje v to i to v čem se mohu pohrabat. Tedy žádné vysněné Longines, strojek Valjoux 7750 v nerez pouzdře. Dobré, ale technicky žádný zázrak. Jak jsem se o tom něco naučil, můj zájem opadl. Tak trojnásobně předražené. Cena za značku. Kdežto například Vostok Amfibia, to je zajímavé dodo, a když je sešteluju na denní přesnost pod deset vteřin, mohu být spokojený. Pak nějaké digitálky Casio, nedávno jsem repasoval jedny víc než pětadvacet let staré, a ručičkové Zeppelin.
    Na druhou stranu, nemusím si každých třiadvacet let kupovat nový automobil, když stávající funguje. Zato mu rád kupuju zdroje do reflektorů. Vidět a být viděn. Právě vřera jem testoval a fotil. Gramofon mám z druhé ruky, léta osmdesátá. Kdepak dokonalý highend či dokonce snobend. Reprobedničky, prakticky to nejlevnější z technicky rozumného. Ale ta radost z vylepšování. Mám rád věci nedokonalé, abych se v nich mohl hrabat a vylepšovat. Někdy se povede, jindy to zkurvím. Memám v oblibě věci nedobytné, nerozšroubovatelné, bohužel, často takové jsou. Něco naopak dokonalé, je-li důležité například pro přežití. Protože příkladmo z hloubky čtyřiceti metrů je k hladině sakra daleko.

    OdpovědětVymazat
  2. Nelze nesouhlasit.
    Mám ještě občas takový specifický impuls - vyrobit cosi, co má paramtetry lepší než to nejlepší na trhu. S extra nízkošumovým kondenzátorovým mikrofonem na 9V barerii se už tomu velmi blížím.
    Jistě, nemá to praktockiou cenu, snížení šunmu o 1,5 dB nikdo nepozná. Ale když ho porovnám s mikrofonem za 70 000.- a uvědomím si, že mě stál tak dva tisíce, "hruď se mi dme pýchou". No ale za čtvrthodinku mě to přejde.

    Proč jsem se do toho pustil? Protože kůrovec. Když sežral v jeseníkách celé kopce, kde býval les a je tam teď paseka, která ještě "nežije" - nejsou tam hmyzáci, tedy ani ptáci a spol., konwstatoval jsem, že je odtamtud slyšet auta a lesní stroje na několik kilometrů dalůeko. Ale chtělo by to extra nizkošumivý mikrofon. Ty speciální přijdou na 4000 € i víc. Tak to zkouším pokořit z číských a originálních německých součástek (Rezistol 270 Mohm. a originální kapsle NEUMANN). Uvidíme.

    OdpovědětVymazat
  3. To znám. Také líný patentovat...
    Pro mě etalonem kvality je nahrávadlo Tascam DR05. Kampak se na to hrabe nedostižný sen, nahrávací walkman WMD6-C.
    Aktuálně si v hlavě nechávám simulovat možné jednoduché možnosti dalšího snížení hluku gramofonu. Na motorek po stranách nalepit samolepící duté gumové těsnění jako kapsičky, do nich olova na vyvažování kol. Jako hmotová zátěž dynamické tlumení. Zjistil, když mtorek lehce uchopím, hluk se sníží. A jak snížit přenos chvění z šasi do ložiska talíře. Přes ramínko to jde minimálně. A možná i poštelovat ramínko a pružně uložit závaží. Někdy na těhle hlukových frekvencích bývají rezonance.

    270 Megaohmu? To je pro mě naprosto šílená hodnota, izolant. S tímhle pracovat, klobouk dolů. Na téhle úrovni šumí snad už jen kvantové jevy. Dostat to dolů, jedině chlazením. Jsem zvědavý na výsledek, hlavně na srovnání

    Aktuálně se zabývám autoreflektory, co do nich aby co nejlépe svítily. Nejen intenzívně. Nestačí jak to vypadá když se pustí protí bílé zdi. Záleží na spektru. Vzal na pomoc pevně nastavený foťák. Ten s enedá oblafnout jako oko. Není vše nejlepší co vypadá bílé než bělejší. Módní zbarvení do modra je vůbec nesmysl. Bělejší na první pohled připadá jeko jasnější, jenže záleží kolik se odrazí z běžného prostředí. A jesliže v "bílé" chybí kusy spektra, může to být pro včasné zpozorování vážný problém.

    Pro autosvícení i 6000K je příliš. Až zas budu mít čas a náladu, vyzkouším na barevné tabulce. Jako nejlepší mi vychází 4300 až 5000K. Ne víc. Jezdil jsem z ledkami, dnes pro praktické srovnání pojedu s lepšími halogenovými. Jaký to bude pocit.

    OdpovědětVymazat
  4. Cokoliv je lepší než se účastnit Bidenovsko-Trumpovských tahanic. Mluvíme, píšeme, ale v podstatě jsme naprosto neškodní. Navíc pohled na ty davy na obou stranách sporu mě nebaví. Souboje o dominanci jsou i přírodě zcela běžné - ale neuúčastní se jich tolik zblblíků. Ty jásající davy mě naplňují bezbřehým smutkem. Tohle že je Hopmo sapiens? Nanejvýš tak Homo erektus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omezenci na obou stranách. Na všech stranách. Jako fanoušci fotbalových klubů. Jako vyznavači náboženstvích. Pro víru jsou ochotni ne nechat se zabít, ale zabít. Tlustokoncoví a tenkokoncoví. Proto sobě a příležitostně v dočasné koalici proti komukoli jinému kdo neuznává koncovou víru.

      Biden, Trump, nejsou stromem, ale ovocem. Jako každý v takové pozici. Indikátorem. To biblické "je-li strom dobrý... je-li strom špatný..." Lidská zkušenost převedená do podobenství.

      Vymazat

    2. Leckteří intenzivně debatují, jak je možné, že na tak dobrém stromě vyrostlo tak mizerné ovoce. Může se stát. Občas. Extrémní počasí... Jenže je to výjimka nesouvisející s kvalitou stromu. Je-li to tak rok co rok, ačkoli podmínky jsou nijak výjimečné, špatné ovoce nemůže pocházet z dobrého stromu.

      V souvislosti s rocháním gramce jsem intenzívně nassával z Google co jak se řeší, jaké jsou konstrukce, s důrazem na to či ono. Od levných až po nejdražší. Čím výš nad nějakou cenu, tím více naleštěných prdů. Nakonec jenom naleštěné prdy roztodivných samoúčelných konstrukcí. Samozřejmě, že z osmdesátých let mám knížku Gramofon, jeho konstrukce a využití. Byla to povinná literatura tak jako Antény pro příjem rozhlasu a televize.

      Škoda, že nejsou stavebnice, připravené technické komponenty. Motor, regulace, řemínek, ložisko, talíř, ramínko, plexi kryt. Sokl - šasi vyrobí každý kutil. Například z materiálu pro kuchyňskou desku. Sice se dá koupit gramec po předělání, jenže komplet například "v klavírním laku" cenu navyšuje. Proto jako komplet se prodává.

      Ramínko mám. Klasické. Ikonické. Kdysi dostal darem i s šasi. Také ikonickým. Na rozdíl od ramínka zastaralé. Nádherný těžký talíř, ale převod mezikolem. Sice na dobu ranných šedesátých let to nejlepší co bylo, dlouho bylo používáno ve studiích, jenže gramec, ve kterém se rochám, je přec jen tišší. A má lehoučké ramínko s lehoučkou vložkou Dual, pro firmu vyráběný Ortofon. Pasují do ní jehly Ortofon OMB od několika set až po osm tisíc. Pro jinou vložku bych musel vyměnit hlavičku na půlpalcovou dvoušroubovou (mám) a přidat závaží. Pak by se výběr vložek rozšířil. Prý Ortofon nicmoc. Jenže jednak jsem líný předělávat co je výborně navrženo, a druhak těžší vložkou a dovážením bych zmařil funkční koncepci lehké přenosky. Například známá a ceněná vložka Shure M44-7, v porovnání s Ortofonem, má chvějku jako z lešenářské trubky oproti trubce na záclony.

      Nevím co na Ortofonu je špatného. Asi to, že v základu patří mezi nejlevnější a spolu s Audiotechnikou je ve spoustě levnějších gramců, ale i v cenách do dvaceti tisíc. Konvenční konstrukce MM, subtilní chvějka, klasicky uložená, elektrické parametry konvenční, nevím proč je téměř opovrhovaná". Koukám na konstrukce dražších, až na roztodivné tvary, zlacení, a materiály včetně dřeva, nevidím zásadní technický rozdíl. A diskuse o naleštěných prdech, a že "když jsem to postavil na tyhle hroty, a pod ně dal žulovou desku, postavenou na... tak se basy, středy, výšky... a že kdyby se místo tohohle motoru (mechanicky odděleného od šasi, takže bez vlivu) daly motory tři, řízené ...blabla...došlo by k dalšímu zpevnění a zprůzračnění a zprostorovatění...blabla...
      A alchymistické diskuse čím mazat ložisko talíře. Někteří používají i hodinářské oleje za majlant. Při repasi namazal převodovým olejem, naposled přimazal vazelínou s molybdensulfidem, koupil v GESu. V tom se asi trefil, protože na netu v nějakém odborném pojednání je vyobrazení ložiska právě s tímhle mazivem a vyloženo, proč je vhodné. Kvůli vysokému tlaku soustředěnému na patě hřídele. S ohledem na průměr hřídele a na hmotnost talíře asi 1kg a jeho moment, o málo větší viskozita maziva není pro rovnoměrnost otáčení význammná. Molybdensulfid kromě toho tvoří velmi únosný film. Talíř točí stejnoměrně, poslechově bezhlučně, možná, že "hladčeji" než jen s olejem. Ještě prozkoumám rezonanci ramínka, na nastavení. A jaký efekt bude mít pokus zatlumení motoru. To je jen drobnůstka. Do invazívního zásahu do konstrukce se nebudu pouštět, to už by bylo lepší stavět nový gramofon. Jenže, hraje? Hraje. No ni?

      Vymazat
    3. Mazání ložislka talíře jsem neuváděl - samozřejmě že vaselina, jak na všechny pomalu se hýbajici věci s velkým tlakem. Já tam dával obyčejnou vaselínu, trošku naředenou hodinářským olejem. Ten má jedinou přednost - vysychá bezezbytkově, což běžný olej do šicích strojů neumí. Ale mám doma 1/2 deci hodinářského oleje a myslím, že tam půlka po mé smrti ještě zůstane. [;>))
      Jo, ale ta vaselina tuhne a tak jednou za 5-10 let je třeba ložisko úplně vyčistit a namazat znova. Kolega zkoušel mmolybdenovou, ale ta tvrdla rychleji.
      Mám za sebou 5 hodin u počítače, pět lekcí pro Lidušku hotových, pokračovat budu večer a zítra dopoledne.

      Zvukařina je druhé nejkrásnější povolání na světě.
      Neptejte se mě, které je to první!

      Vymazat
    4. Olej ještě po Wehrmacht, ještě starší, anebo DDR, Uhrenoil sorte 3 či 5 ?

      Staré byly vyráběny z paznehtů. Vysycháním se z nich stala "kolomaz". Jednou začas vymýt a znovu promazat. Nynější oleje jsou syntetické, téměř nevysychavé. O olejích jsou také vášnivé diskuse.

      Ruský strojek Vostok jsem namazal mazadlem na jemnou mechaniku, pro elektrotechniku. Byl líný objednávat něco extra, například Quartzoil na baterkové ručičkové strojky. Asi na bázi silikonu, nenapadá plastové části. Použité "strojní" mazivo má mazivost v širokém rozsahu teplot. Hodinky šlapou v menší toleranci než podle údajů výrobce strojku. Hodinářské oleje nemají žádnou extra vlastnost, jsou na základě průmyslových maziv. Není rafinerie na hodinářské oleje. Jedinou odlišností, nevím čím se to dosahuje, asi předestilováním na laboratorní úrovni, nic pro tankery, výběrem frakce a aditivem, je zajištění soudržnosti v kapce. Aby držel místě mazání a nerozlézal se. Rozlézání se dřív zamezovalo nátěrem nějakou pryskyřicí kolem.

      U gramce zjistil, že není funkční pružné uložení vnitřního závažíčka v protizávaží. Musím počkat na otevření železářství. To je pro mě víc než hospoda. A autožárovky, ze včerejška na dnešek skoro po celou cestu silná mlha, byl rád, že místo bílých ledek dal halogeny. Ostatně, pocitová intenzita sice nižší, ale lepší barvy. Ještě nafotím s barevnou tabulkou jak to vypadá spektrálně.

      Vymazat
    5. Kocoure, tak to nejlepší zaměstnání jako první - bylo to moje. :-) Trvalo čtyřicet let a vydržela bych to snad doteď, kdyby mě nestihla těžká choroba. Čtyřicet let jsem se s chutí usilovnou snažila, aby nejen malé dětičky usedaly po nedělním obědě k rádiu a nábožně poslouchaly pohádky. Tenkrát ještě nebyly vymoženosti jako televize - a rádio byla vlastně jediná vymoženost, kromě četby samozřejmě. Bylo nás na to v redakci rozhlasu dost, tedy asi 6, byly to doby pionýrské - ve smyslu hledání jak na co, kde najít autory, kdo to natočí, kdo složí muziku, co to bude. Mám tisíce vzpomínek na tu dobu, byla nádherná. A dodnes se mi to všechno připomíná v podobě tantiém za některé pohádky, což je k důchodu příjemné povyražení.
      V rádiu existuje tzv. Zlatý fond pohádek.Schovávají se tam ty nejlepší. Škoda, že už redakce nedává avízo autorům, aby si pohádku poslechli.My jsme to dělávali.Měli jsme takový hezký korespondenčí lístek a ten jsme posílali.
      Když má někdo práci, která ho baví a naplňuje, dostal dar největší!

      Vymazat
    6. Tož to jsem Astro asi hodně obdarovaný. Třikrát. Jednak jsem dělal, co mě bavilo. A nějaká zvukařský panbíček (že by Midas?) mi nevzal sluch takže můžu pokračovat. A teď, už jako pr.důch. mi ještě přibyl čas na focení. Taky mě to baví i když fotek prodám za rok jen pár.

      V tom našem Ústavu jsem už přes půl století. Padesát let a tři měsíce. A vrátit klíče se mi zatím nechce. [;>) Možná mě odtamtud vynesou nohama napřed.¨

      Zatím se třetí den učím nový digitální pult MIDAS, abych nebyl bezmocný jak děcko, když mi ho někdo přeprogramuje. Rozčiluje mě, když nějaký mladý hejhula (kolega) vyřeší můj problém za dvě minuty a já se s tím trápil třeba čtvrt hodiny.
      V pondělí to už snad bude kompletní.
      (I když - má cenu se v mém věku něco učit? Na jak dlouho to bude?)

      Vymazat
    7. Učit se furt dokola cenu má! Kdybych to neudělala například s počítačem, neznala bych spoustu věcí a lidí....

      Vymazat
  5. Rezistor 270 MO je nesmysl.
    Neexistuje.
    Ani kusová výroba!
    Sorry jako za v(y)mňešování...
    Hezkej večír

    OdpovědětVymazat
  6. Omluva(a to jsem měl celou řadu-1 až 10G ve skleňených pouzdrech asi 50x5mm)

    https://photos.app.goo.gl/eQt57RtXhTUnbxWQ8

    Večer dobrý

    OdpovědětVymazat
  7. Už v roce 1957 existovaly odpory 200 MOhm v mikrofonech Neumann a nebyly ve skle. Ani ty moje nejsou ve skle. Ale máte pravdu shánějí se hrozně špatně. Na netu je nenajdete. Skládat nechci, málo místa. Jinak podobné hodnoty jsou běžně v VN sondách pro FET- voltmetry. [;>))

    OdpovědětVymazat
  8. "DNES" se dá koupit vše, jenom ne eeeeee co jsem to?

    https://cz.mouser.com/Passive-Components/Resistors/_/N-5g9n

    4p

    OdpovědětVymazat
  9. přípodotek: https://cz.mouser.com/new-customers/
    4p

    OdpovědětVymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)