O kyselých prdelích

 

    Lidem, kteří jsou neustále s něčím nespokojení, kteří mají pocit, že jim stále někdo nebo něco ubližuje a že všechno stejně špatně dopadne se říká správně pesimisté. Pokud ten svůj stav neprojevují na venek, stávají se depresívními a končívají v péči psychiatrů nebo se sami dobrovolně "zrakví" - spáchají sebevraždu. Pokud se o ten pocit nezbytně musí podělit s okolím, říkáme jim tu, v kraju razovitem, "kysele prdele".

   Pokud se navíc snaží tenhle tento svůj postoj přenést na druhé, "ať si taky užijí" máme pro ně jiný výraz - "zaškvary". Těm znechucování života jiným někdy dokonce pomáhá - když vidí, že jiní jsou na tom stejně špatně nebo ještě hůř, tak jim to zlepšuje nákladu. Ne na dlouho. 

   Je to vlastně životní postoj, který se nedá jen tak změnit. Někdy je uvnitř takového člověka normální sangvinik, kteý takhle jedná proto, aby mu nikdo nekazil náladu - on je tím, kdo je mrzutější a agresivnější a tím pádem se takovou maskou vlastně chrání.

   Nemám pesimisty rád, snažím se s nimi nedostat do jakéhokoliv kontaktu - on ten postoj je tak nějak nakažlivý. Inkubační doba je jen pár minut. Dobrá nebo špatná nálady na skutečnosti obvykle nic podstatného nezmění, jen otravuje svého nositele i jeho okolí. Události i život běží dál, jenom úhel pohledu je jiný. Znal jsem lidi, kteří si zachovali snesitelnou náladu i když jim lékař oznámil jejich brzkou a neodkladnou smrt. Chtěli si toho zbytku užit. A naopak znám lidi, kteří se škaredí na svět i když se jim vlastně nic neděje a čekají je dlouhá léta života. Ovšem otravného života s kyselou prdelí. 

   Prostě kyselé prdele jsou všude kolem nás a nelze se jim docela vyhnout. Pokud je takový jedinec váš šéf nebo kolega, je to špatné, am je isolace potřebná, ne-li nutná. Pokud je to váš manžel(ka), osobně bych volil rozvod.  Protože poslouchat každý den od rána do večera, jak je ten svět "zkurvený a na hovno" je deprimující a nakonec skončíte jako kyselá prdel taky.

   Nemyslím si, že by člověk musel jásat při každém probuzení a děkovat Prozřetelnosti, že dožil rána. Nebo se snad těšit, že jednu umře a že předtím ho začnou trápit neduhy stáří, tělo bude pomalu ale neodvratně slábnout a přestávat fungovat. Ale je třeba vzít na vědomí, že to tak je a jediná jistota života tkví v neodvratnosti smrti. Pro všechny, bez ohledu na materiální bohatství, společenské ostavení, vzdělání a rozhled. Úsloví "Musíme tam všichni!" je síce kruté - ale naprosto pravdivé. Liší se to jenom tím, jaká to smrt bude. Rychlá nebo pomalá, v osamění nebo s milými lidmi kolem. Obvykle tam nebudeme mít na výběr.

   Byly časy, kdy jsem se pokoušel takovým lidem jejich "blbou náladu" vymlouvat. Nikdy mi to nepomohlo, ten životní postoj je asi v hlavě napevno "zadrátovaný" a jakékoliv softwarové změny možné nejsou. I když - někdy se to povede. Obvykle poté, co takový člověk prožije něco opravdu krutého. Vymře mu rodina, vyléčí se z rakoviny, přežije havárii letadla. Často si až po tom zlomu uvědomí, že sice za pár let či desetiletí stejně umře, ale že mezitím může toho zbytku života užít jinak.

   Takoví "životem tvrdě prozkoušení" bývají vlastně skalní optimisté. Osobní zkušenost je v tom ohledu snad tím jediným, co dokáže to "zadrátování v hlavě" změnit. Pozoroval jsem to několikrát - a dokonce i na sobě. 

Tohle "pozitivitu" se snažím udržet i když mi už toho do konce až tak moc nezbývá.

 

Mohlo by taky být hůř. Mnohem hůř!!

Dodatek:

 Vůbec nejde o to, co se zakáže, co povolí, komu a proč. 

  Jde o to, že každou slotu se dá přežít a dokonce ve zdraví. Tělesném. Někteří to nepřežijí hlavně proto, že je z té situace klepne pepka. 

   Hrožení pěstí proti nebi je kontraproduktivní. Tím vůbec nechci říct, že to, co na nás shůry padá má nějaký smysl. A že to padá dokonce z nebe. Ale takhle se to dělá všude kolem. I v té mocné Americe. Ba i v Rusku a v Číně. Myslím, že dokonce i v Tararingapatánu. Asi tam mají taky svého Babiše.

   Proud proudí, voda teče, plyn syčí z trouby ven, topí se, tramvaje, autobusy i vlaky jezdí. Jídlo se bude dát koupit. Postižení obchodníci, restaurace tetovací salóny a další podobně nezbytné služby dostanou částečné kompenzace. Z peněz nás všech, pochopitelně, vláda nemá žádné peníze - tedy ano, "bude hůř". 

   Není totiž pochyb, že by mohlo být mnohem hůř. Řádově hůř. Kdyby přišla nějaká velká přírodní katastrofa. Nebo  kdyby někdo začal válku - třeba jadernou nebo biologickou. Nebo když vám vyhoří byt nebo dům. Nebo vás i s autem slisují dva kamiony.  Nebo...nebo... Je spousta mnohem horších situací, než je nějaký lock-down.

   Vláda to nezvládá, protože je tady stovky protichůdných zájmů a  "Není na světě člověk ten, jenž by sa zavděčil lidem všem!"  Vládě ANO a spol. to můžeme spočítat za necelý rok. Jako jiné, předchozí vlády je nekompetentní. Jistě.

    Jenom by mě zajímalo, koho tedy chcete volit. Opozice má jenom jedno téma "antibabiš". Mají snad i jiná řešení problému - jenže teoreticky. A navíc - každá strana jiné. Neodzkoušené, jsou to knížecí rady.  Něco jako dominantní tchyně na sedadle vedle řidiče. 

11 000 nakažených a 50 mrtvých denně je málo. Chtělo by to nějakou horší chorobu než je ten koronáč aby se brbláci trochu zklidnili.

   Nebo nic nezakazovat. Divadla, kina, diskotéky vánoční trhy, hokej, fotbal. Volný průběh nákazy. Lidi jsou jak pivovarští koně, dělají pořád to samé  a nikdo jim nebude nic zakazovat. Když pak nebudou stačit nemocnice, nastoupí ty záložní, polní. Až ty nebudou stačit, tak nastoupí mrazící vozy na mrtvoly. Že přeháním? 

   Nevím, možná. Ale má někdo takové koule, aby to zkusil udělat? Možná, snad nějaký diktátor, který bude mít na střeše svého paláce helikoptéru, aby stihl uletět do toho Tararingapatánu , až na něj nalítnou davy, kterým umřel aspoň jeden z rodiny.  Nebo dva. Až těch postižených bude dost, nadkritické množství. 

 To, co se tu děje není ovšem žádná hromadná tragédie, jenom  nepohodlí. Diskomfort, provázený brbláním nespokojenců. 

Patřím taky mezi nespokojence, koronavirus pro mě není velký strašák. Jenom beru na vědomí, že bych něco neměl dělat. Cpát se do plné tramvaje, nosit roušku pokud se s jistopu pravděpodobností nechci dostat do statistiky zrakvených "na covid nebo s covidem"

Mimo jiné se vzrušovat nad protiepidemiologickými opatřeními. Atd. atp. 

Prostě se stáhnout a počkat, až dorazí vakcína, abych se mohl začít chovat zase normálně. A nechat se bodnout. 

Ale najde se spousta lidí, kteří se nenechají očkovat, protože někde četli, že to má následky.... následky ...sledky  ...ky. Nebo že je tak očipují a budou pak  ovládáni sítí 5G. 

Paranoia přímo ukázková. 

    A nosit roušky taky nebudou, protože to "omezuje jejich svobodu".  Nebo přímo tvrdí, že žádný koronavirus neexistuje, že to je jen kampaň na ovládnutí světa mocnými s úmyslem nechat vymřít "starou Evropu" a obsadit uvolněné území ovladatelnějšími rasami s jinou vírou. Divím se, že se proti  tomu záměru někdo nepostaví. Třeba Okamura nebo TOP.

Holt - lidé mají svůj rozum. Své dobré informace. 

Myslím si, že nemají ani jedno. Jenom pořád ještě není dost zle.

Moji rodiče i prarodiče přežili okupaci a druhou světovou. Někdy jen tak-tak či spíše "omylem". Takže vím přímo od pramene, z první ruky,  jak vypadá opravdu špatná situace.

Tohle zdaleka není "opravdu špatná situace."

==========================================

P.S.: Od 27. prosince je vyhlášený PES #5. Už dneska se těším, co všechno si nakoupím, až bude snížen na #4. A pevně doufám, že se budu muset těšit dlouho. Já se totiž strašně rád těším!