Volná energie! Paráda!
Začal jsem je vymýšlet asi ve čtyřech letech - a v šesti jsem s tím skončil. Měl jsem totiž skvělého tátu, který mi je podle mých nápadů sestrojoval a pak jsme je zkoušeli. Nebudete mi věřit - nefungovaly. Ani jeden. A co se v mládí naučíš...
Kolem 10 -12 let jsem měl nápady, jak získávat elektřinu jinak. Bimetalové články měď - konstantan, svařené nad plynem, teplý konec k plameni svíčky, studený kolem toho. Spousta takových do serie. Nakonec jsme rozsvítili malou žárovičku z výškoměru z Messerschmitta. To bylo vše. Ta svíčka dávala světlo tak asi stokrát silnější.
Pak následovala větrná elektrárna na chalupě - to už šlo do tuhého. Fungovala (dynamo z motoru, který nastavoval náklon listů vrtule u nějakého německého bombardéru). Vrtule - lopatkové kolo jako u větrného mlýna, jenom více menších lopatek. Takové kolo jako ve westwrnech. Ale chtělo to převod do rychla. Byl trojitý, z bicyklových řetězů, talířů a pastorků. Namontovali jsme to celé na štít dřevěnice. Táta přitom málem spadl ze žebříku.
Když foukalo, (a tam fouká často) tak to bylo schopno nabít 12V Pb aku tak, že stačil pro autorádio, světlo v kuchyni myslím 25W i ve spíži a záchodku - po 3 W.
Chybička byla, že to trochu hlučelo a chalupa rezonovala. Spát se připtom moc nedalo. Po čtyřech dnech nočního nabíjení nám máti dala ultimátum - buď větrná ekektrárna, nebo se ona vrátí do Ostravy a budeme si vařit i prát sami. No byli jsme zbabělci - sundali jsme vrtuli s převodem i tyčí a pokorně se vrátili k petrolejkám a svíčkám. Na záchodek se chodilo s baterkou.
Pak následovaly fotočlánky z velkých poškozených desek selenového usměrtňovače, pokovení sundáno za horka a nahrazeno mosaznou síťkou pro sítotisk - a měnič. Rádio na to hrálo - když ovšem svítilo slunce.
Jednou přijel bývalý kolega z fonoklubu, havíř, pak utečenec a posléze západoněmecký novinář a dovezl fotočlánek, který vyžebral na nějaké výstavě NASA. K té A5 destičce se dal připojit i malý ventilátorek a tímto vymnálezem jsem ohromoval dívky spojařky na koupališti v Porubě.
Přestal jsem, když táta dovezl z Ruska thermoelektrický generátor s Peltiérovými články. Nasazovalo se to na petrolejku. Měnič na germániích. Nejen že na to hrálo velké rádio, ale bylo to schopné i nabíjet akumulátory do vysílaček. Sériová výroba, určeno pro geology na Sibiři.
Tak jsem zjistil, že mi definitivně ujel vlak a že se slavným "ostrovním energetikem" nestanu.
A od té doby se vždy báječně bavím těmi vynálezy na Youtube a odhaduji, kde se ten podvod. Zamaskovaný přívod, buzení cívkou pod stolní deskou atd. Často je to jen příjem jakéhokoliv vf signálu. Usměrní se - a jede to.
Ona je to už skoro Prajzská a tam jsou lidi velmi, velmi spořiví. Vypálené zářivky jim každý rád dal zadarmo a nemuseli k tomu vůbec přivádět 220 V - další úspora.
No - nekup to!
 |
| Moje varianta perpetua... |
Múj problém býval, jak nabít olověný akumulátor ze sítě. Zvonkový transformátor v roce 1946 už byl, akumulátor na žhavení přenosného rádia se také sehnal, ale nabíjení, to byl problém.Selénové usměrňovače tehdy byly jenom z vojenského materiálu, daly se koupit jenom v daleké Praze, u firmy Fusek na Václaváku. A peníze, to byl pro tehdy 8- letého syna vdovy opravdu problém.
OdpovědětVymazatZ literatury byl znám princip tantalového usměrňovače, ale kde vzít tantal? Prý se používal na anody vysílacích elektronek Wehrmachtu, ale spolehlivá zpráva to nebyla. Další naděje byl oxydul, t.j. oxydovaná měď, používala se v měřících přístrojích pro střídavý proud před válkou. Problém ale byl, bez měřicích přístrojů zjistit, zda to opravdu usměrňuje.
Nicméně, i když žádné prokazatelné úspěchy nebyly, byl to začátek mé vědecké dráhy, snažil jsem se ze starých rádioamatérských časopisů, darovaných mi bývalým spojařem Wehrmachtu, získat potřebné informace. Prošel jsem tedy celou érou prvních amatérských přijímačů, allkoncertů, jedno a dvoulampovek na baterie, Získaná metodika mi později v životě hodně pomáhala- lístečky s referencí, v kterém čísle kterého ročníku je zajímavá zpráva na sledované téma. V městské knihovně pak jsem nalezl knihy o elektrotechnice, tam jsem hledal, ale nic prakticky využitelného nenašel, byly to spíš teoretické výpočty. K těm jsem se vrátil až na ČVUT. A zkušenost- kniha je vždy o pár let za současností. Živé zprávy jsou výhradně z odborných časopisů, třeba Amatérské Rádio, to jsem četl velmi důkladně, taé jsem se k vysílání u OK1KDM v Říčanech dostal, kdfyž jsem tam bydlel na internátu.
Závěrem- i neúspěšný pokus je užitečný, poučíme se i neúspěchem. Cílem může být už ta cesta.
OK1KDM v Říčanech již asi neaktivní...........kolektivka OK1KBM Pardubice 1965 až
OdpovědětVymazatdnes aktivní
OK1KBM 279771 31.12.2025
4p
V Říčanech jsem byl v interátu Tesly v roce 1953-1954. Nepochybně se od té doby dost změnilo.
VymazatCo jsem se tam naučil, jsem mohl předvést v srpnu 1968, když jsem v Cukrovarnické ulici č. 10. nahradil vysílačku Prahy II. německým vojenským vysílačem, signál získával z VKV a s pouhými 100 W v anténě mél dobrý příjem na Žižkově na tehdejší maličký tranzistorák. (dobové heslo: "kráčí houbař tichýn borem, s krákajícím tranzistorem")