Prohledat tento blog

Zobrazují se příspěvky se štítkemfotografování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfotografování. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. listopadu 2021

Selfie a my

Půlnoční úvaha - nikoliv o koronáči.  

    Lidé přestali používat fotografii ke zvěčnění, k zastavení času – fotografie se stala součástí komunikace a nikomu nevadí, že nezůstane na věky. Vyřčená slova si taky nezaznamenáváme na magnetofon. Milióny lidí dneska fotí a jen hrstka z nich bude mít za dvacet, třicet let fotky svých malých dětí. Oblíbené jsou fotoknihy, zaplaťpánbu za ně. Díky jim se jednou dozvíme, jak ten nás svět vlastně vypadal.  Třeba není o co stát…

Ondřej Neff na Třech prstech Astonových


   Kurňa, má pravdu, dědek jeden. A když je to komunikace, ne vzpomínka, ne doklad, tak o to víc v těch fotkách lžeme. Ostatním - ale hlavně sobě. Sebestředná selfíčka, prefabrikované záběry z prefabrikovaných míst. Vlastně  není třeba nikam jezdit, všechny ty vhodné záběry jsou dávno na netu. Tádž Mahál, Gíza, Tahiti i Karlův most v Praze. Stačí tam vkopírovat vlastní selfie. (Určitě už něco takového ve fotomobilech existuje.) A bude to bez potřeby někam cestovat a covid pasu.

   Pohybujeme se ve světě předstírání, nezdá se vám? Už nejen slova, ale i obrazy. Virtuální svět, který se skutečným má jen málo společného. 

   Možná i tohle dopomáhá těm poněkud  bláznivým představám o bezuhlíkovém světě, plného tekutého genderu a patřícího všem: černochům, ženám, gayům, muslimům...   Každému jeden celý svět. 


Všem, kterým na těch ostatních opravdu, ale opravdu nezáleží. 
Mají na to nezadatelné právo. 

Jenže - ti ostatní taky.


neděle 28. listopadu 2021

Labelmani


   Kdo preferuje nějakou značku, label, u nějakého výrobku a bez důkazu ho prohlašuje za nejlepší, je labelman. Kdo něco vlastní nebo propaguje a nemá k tomu skutečný vztah, mnoho o  tom neví, ale má pocit, že by bylo vhodné se k tomu nějak vyjádřit, přihlásit, je snob, ne labelman. 
   Zdálo by se, že labelamanství  je doménou sběratelů. Třeba hodinek. Nebo objektivů či celých fotoaparátů. případně hifistů. 

čtvrtek 4. března 2021

Jak nahradit myšlení vírou

Pár řádek o blozích, cizích názorech a tak...





   Nemám rád, nadávání na nepřítomné, věčné stěžování si na zlý osud, život atd. Na vládu, na cokoliv. Kromě toho, že je to zcela kontraproduktivní je to i frustrující. Život nám prostě připraví mnohá omezení, překážky a zkoušky. Mít z toho vytrvale špatnou náladu nebo se ji snažit vyvolat u druhých není k ničemu. Lepší je se situací vyrovnat systémem  "nejmenších ztrát". Když vás policista vyzve, ať si nasadíte roušku je nejrozumnější si ji nasadit, i když kolem vás dvou není v okolí sto metrů nikdo jiný. A až odejde, zase si i sundat. Protestní chování má smysl jen tehdy, když dokáže něco změnit.   


středa 4. března 2020

Laici a snobi, mobily a hobby

Aneb zase o focení.


Josef Sudek,  fotograf
   Poslední dobou se rozmáhá focení pomocí mobilů. Fotoaparáty v nich už jsou spolu se svým softwarem vlastně svými vizuálními výstupy lepší, než běžný ultrazoom nebo kompakt. Ty s výměnnými objektivy jsou na tom vlastně stejně, jen mají větší rozsah ohnisek a jsou vzhledem k cenám objektivů o dost dražší, nehledě na nutnost sebou tahat bágl plný objektivů, protože málokdy přesně víme, co budeme fotit, nejsme-li zrovna nájemnými fotografy s přesně stanoveným úkolem. 
A ten mobil není jen rozkošně malý a lehký, ale je i docela levný.  

pátek 6. července 2018

Bohové musejí být šílení!


   Kdosi vhodil do výběhu madrilů rýholících PET láhev. Vzhledem k zvyku opic všechno zkusit ochutnat ne moc dobrý nápad - z petky vzniknou dost ostré, nestravitelné  "střepy". 

   Nicméně opičky mi s petkou před objektivem sehrály příběh, velmi podobný příběhu láhve od Coca-Coly a Křováků v Africe, zpodobněný ve filmu z nadpisu.


"Haló, ty tam nahoře, co jsi mi tu hodil?"

"No tady to leželo! Fakt!"

"Podařilo se mi to sice ukrást - ale co s tím? Dám to staršímu bráchovi!"

"Nic uvnitř není..."

"...ani rozkousat to nejde....   Zeptám se mámy."
"Tak to teda nevím, chlapče." 

"Já bych to asi někam zahodila!"

"Vždyť jsem vám to říkal hned! K ničemu to není. Ti lidi jsou asi fakt šílení!"


====IIII====






    Dneska, 6. července, uplynulo 603 let od upálení Mistra Jana Husa, kazatele, který se ve svých kázáních pustil do pokrytectví tehdejší, hlavně církevní "věrchušky. Za to byl podle tehdejších zvyklostí zaživa upálen. Inu - středověk.

  Vtírá se myšlenka, koho by dnešní "věrchuška, ta multikulturní a multigenderová chtěla upálit dneska. 

Kdyby mohla...  





úterý 8. května 2018

Proč fotit?

Základní otázky moderní fotografie

























Ondřej Neff mi  asi před půl rokem nasadil brouka do hlavy a uvědomil jsem si, že nejsem sám, kdo pochází z ryze nefilosofického patra, ale přesto často přemýšlí o smyslu fotografování.



středa 24. května 2017

Pověry dnes

Stradivárky nebo...
    Moderní člověk (vlastně ani nemusí být "moderní", stačí že žije v současnosti) je zavalen, zahlcen neuvěřitelnou spoustou informací, u nichž prakticky nemá šanci si ověřit, které z nich jsou pravdivé, které jsou šířené z důvodů marketingových nebo politických a které jsou ryze podvodné. Dokonce i "ne-informace", tedy zamlčení některých faktů patří do tohoto oboru manipulace. A to je téma, kterým se tady zabývám stále dokola.


sobota 25. března 2017

Antigony (protiklady)

Nedostavěná budova KVKSČ.











   Pořád se meleme v kotlíku politických hádek, sporů rozepří, manipulací, podvodů a podvůdků. Manipulativní zprávy všude, kde se podíváš. Už jsem tak otrávený, že hledám nějakou tu "politiku" i ve zprávách o počasí.


neděle 5. února 2017

Na návštěvě u prabratrance



   V pátek jsem už nechtěl umělecké výkony ani vidět, ani slyšet ba ani zpracovávat a nový osmitýdenní kocourek se vytrvale snažil skamarádit s naším sibirjakem, který má pubertu dávno za sebou. Když na něj kotě s nadšením jakoby útočí a mylně předpokládá, že by se s ním mohl začít honit, temně vrčí a utíká. Ne ze strachu, ale už má toho prcka dost a je si přitom vědom, že kdyby ho jen jednou chytl zuby za zátylek, bylo by po malém maiňákovi. Takže se před ním schovává, vylézá na stůl, na škrabadlo a vůbec tam, kde si myslí, že ho drobek nedostihne. Jenže kotě je každý den mrštnější a silnější a zvládlo už veškeré vysoké plochy na nábytku. 1 435 gramů nadšení.

sobota 8. října 2016

Obrazy v hlavě

  Tak mě hned po ránu napadla hříšná myšlenka. Jakýpak je asi rozdíl mezi focením a malováním? 

Focení je taková rychlovka, šup a je to tam. Kdežto malování je mazlení. S plátnem, barvami, perspektivou, tématem. Lze ho odkládat a vracet se k němu, vylepšovat. Není to mžik a práce je hotová. Pro sichr dál rozebírat nebudu. Bylo by to asi příliš hříšné ráno.

Napsala Astra.


neděle 14. srpna 2016

Kopec zvířat

   V Ostravě máme zoologickou zahradu dost velkou. Druhou největší v republice. Takže se člověk dost nachodí.  Chodívám tam často a rád. Dokonce jsem si zařídil permanentní volnou vstupenku a vzhledem k tomu, že trolejbusem jsem tam za čtvrt hodiny a zadarmo - jsem už stařík a to je jedna z malých výhod stáří  - je to pro mě jen otázka času. A toho mám poslední dobou o něco víc, než když jsem ještě pracoval na plný úvazek. Pražská ZOO v Troji je co se týče rozlohy asi poloviční. Nicméně zvířátek je tam dost. Dost na to, abych se extra vypravil do stověžaté a zkusil některé z nich dostat do svého fotoaparátu. A případně i prodat. Tedy fotky, ne ta zvířátka.

pondělí 8. srpna 2016

Překrásné staré stroje

Překrásný NOVÝ stroj
  Před pěti léty jsem se poprvé od dětství znovu dostal do ZOO v Troji. Měl jsem v Praze jakousi menší práci, "Internacionální baletní koncert" ve Státní opeře, a vznikl mi náhodou den volna. Nelenil jsem, prostudoval v hotelu plánek Prahy a jel jsem se podívat za "zvířáky".  Tehdy jsem měl sebou jen malý kapesní aparátek (dnešní fotomobily jsou o třídu nebo i dvě lepší), ale já se chtěl do ZOO jenom podívat, protože z dětství jsem si toho moc nepamatoval.  Způsob, jakým jsou v Troji udělané výběhy mě nadchl. V mnoha případech žádné mříže, nanejvýš sklo a často ani to ne. Příjemné , skoro přírodní pozadí - dalo by se fotit, kdybych měl pořádný aparát. Tak jsem se omezil na pár obrázků, které si odtamtud přinese snad každý - hlídkující surikaty a horské gorily. Ale už tehdy jsem si říkal, že se tam budu muset vrátit s něčím, co fotí o trochu líp než ta moje "krabička od mejdla". Mezitím jsem vymetl zoologické zahrady v Hradci Králové, v Lešné i jinde, jen do Prahy jsem se už nějak nedostal.

úterý 5. července 2016

Jak jsem ho ztratil a zase našel


   Celá historka začala předloni na podzim. Ráno už na horách mrzlo, byla mlha a tak bylo možné fotit takové ty romantické zamlžené záběry, co se každému líbí. Takže jsem ráno vyrazil z chalupy směrem na městečko Zlaté Hory, kdysi zvané Zuckmantel.  Kupodivu to nemá nic společného s kabátem na vlak, Zug Mantel, i když vlak tam kdysi dojížděl - jenom se to muselo brát přes Polsko, na naší straně je moc kopců, přes které by se vlak nedostal a k jejich provrtání chybí "společenská objednávka" jak se říká. Zkrátka pro těch pár tisíc obyvatel a chalupářů musí stačit autobus nebo vlastní auto.  A Poláci požadovali, abychom jejich rozbitou trať z dob první republiky na vlastní náklady opravili - a pak ponechali Polsku. Ani se moc nedivím, že na to Česko nepřistoupilo. 

   Takže se vlakem jezdí do Zlatých Hor oklikou, z Ostravy je to 113 km, jede se čtyři a půl hodiny za 160.- korun. Autobusem to trvá polovinu času a stojí 54.- Kč, takže volba je jasná - motoběžka. Za tři hodiny jízdy a litr benzinu se dostanu na kopec nad Zuckmantlem a za dalších patnáct minut bych sjel bez motoru až do města. Ale já raději zůstávám na kopci, je tam hezky a znám to tam - už přes šedesát let.

sobota 22. srpna 2015

Chytrý, chytrá, chytré...



   Dneska musí být  všechno chytré. Chytré telefony, půjčky, ledničky a dokonce i deodoranty. I reklama.  A když už to není chytré samo o sobě, zakoupením inzerovaného "produktu" se postaráte o chytré řešení vašeho triviálního, hloupého problému. 


neděle 19. října 2014

Tempus, time, doba - tedy čas




Jeseníky, 6. října 2014





   Sedím ve svých milovaných Sudetech na chalupě u počítače, občas přihodím do kamen polínko ze smrku, který tu před třiceti lety vůbec nebyl a přesto stačil vyrůst a začít se nebezpečně naklánět nad naši dřevěnici a proto jsme ho museli porazit. 
Ta chalupa má na trámu krovu vytesáno švabachem   Alois Miller - A.D.1848. 

pondělí 19. května 2014

Hlasy odjinud čili mimoň si píše blog



   Jsme obklopeni symboly. Náš život je jimi neustále řízen, usměrňován. Každý ví, co znamená lebka se zkříženými hnáty. Nebo blesk. Kostra ruky. Většina zákazů a příkazů má svou mezinárodně srozumitelnou podobu, má svůj piktogram. 









   Dopravní značky. Také životní postoje a víra mají své symboly. Kříž, hvězda, půlměsíc, svastika, ankh. Občas se stává, že se někdo již platného, používaného symbolu zmocní a spojí ho s tím, co sám dělá, se svou ideologií. 








  Symbol si prostě přivlastní. A potom každý, kdo tohoto symbolu použije - třeba v původním významu - se náhle stává "propagátorem" něčeho, co někteří považují za špatné. A jiní třeba zase za dobré. Lidé prostě nemají stejné názory. 





čtvrtek 27. února 2014

Babovřesky versus Markéta Lazarová


polemika


 aneb zásadní rozdíl mezi Wolfgangem Amádeem Mozartem a Michalem Davidem. Není zas tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Oba byli ve své době nesmírně populární, dokonce bohatí. On ten Amadeus vlastně taky psal "populár" neboli díla srovnatelná s dnešními muzikály (opery) nebo hudbou ke spartakiádě - církevní hudba na objednávku. A taky si jeho melodie prozpěvovali a pohvizdovali skoro všichni. Oba měli stejnou cílovou skupinu - veškerý lid.

sobota 18. ledna 2014

O lásce, zámcích a zapomínání.





 Jakub S. mi poslal před nedávnem dva velmi milé a příjemné texty a dovolil mi je vyvěsit. Já zase chodím do Ústavu přes dvě pěší lávky (nad dálničním přivaděčem a nad železniční tratí) kde se ujala mezi milenci nová tradice. A nakonec: Už je tu trochu otrava stále s tou politikou a snahami o odhadování budoucnosti. 

  Mezi námi - pořád je to lepší, než pláč nad minulostí, který se tak často vyskytuje jinde. Myslím, že neměly být zrušeny zpovědnice. Nebo duté vrby pro královské holiče.
   Člověk, tisknut do kouta jinými (nevím, jak je správně  a slušně nazvat, my jim tu na severu říkáme neslušně zmrdi) si prostě potřebuje ulevit. Někteří ten vztek a pocit beznaděje vyběhají nebo vyjezdí na kole, někteří ho utopí v chlastu, někteří si musí něco "šlehnout" a další si neuleví jinak, než že vyvolají rvačku a někomu ji "šlehnou". 

   Nedělám si iluze, že diskuze nesklouzne zase k politice. Ale počinek dáváme s Jakubem zcela apolitický.




pátek 25. října 2013

Podotek Starého Kocoura, už nejen obrazový



Boj o židle pokračuje. Parlament je "jasný", teď půjde o vládu. 

Tak co říkáte výsledkům, Útulníci?

úterý 11. června 2013

ZÓNA aneb jak jsem stal stalkerem

Tady automat. Evakuace lidí byla dokončena.
Opakuji, evakuace lidí byla dokončena...







   O ostravských lagunách se svého času psávalo v novinách, mluvilo v rozhlase a natáčely se pro televizi. Šlo o to, kdo tu strašnou věc odstraní. Ta "strašná věc" jsou ale jenom  takové rybníky, naplněné ropou, olejem a kyselinami poblíže hlavního nádraží. Ryby tam pochopitelně žít nemohou, ba i ropáci by tam asi brzy skončili  a když na jejich hladinu usedne nevědomý pták, stojí  ho to život. Peří slepené ropou, nohy rozleptané kyselinou  solnou. Pokud se napije, má ten svůj konec rychlejší a jistější. Jinak je na břehu připraven střelec, který ptáka zastřelí, aby se netrápil. Taky řešení.