"Tak jsme tady!" řekl kamarád a vypnul motor. Auto stálo asi sto metrů od horské silničky, která tím dosáhla svého nejvyššího bodu. Od jihu sem stoupala v serpentinách od poslední vesnice, nebo spíš od chalup letňáků, kteří obsadili ty nejvýše položené dřevěnice.
Prohledat tento blog
Zobrazují se příspěvky se štítkempovídka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempovídka. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 8. září 2023
čtvrtek 17. prosince 2015
Je čas
„Je čas. Ve tvých hodinách zbývá poslední padající zrnéčko písku.“
„Kdo jsi?“
„Jsem,“ krátce se zamyslel. “ Řekněme, že účetní.“
„Ten, který...?“
„Ano. Účetní tvého času, vlastně...času každého z lidí“
„Ale proč už teď, právě teď?“
„Tvůj čas si vzali jiní.“
„Jací jiní?“
čtvrtek 8. října 2015
Noční hovor
Tma.
Mobil na nočním stolku svítí a otravně zvoní. Po několikátém zazvonění ho raději vezmu - když už jsem ho, blbec, zapomněl o půlnoci vypnout.
středa 28. ledna 2015
Linka
aneb co se zdává starým kocourům
foto StK |
Vedle dálnice za městem leží neobdělávané pole. Spíše taková vyschlá louka, pokrytá nažloutlou, řídkou trávou se táhne až k tmavému, nezřetelnému obzoru. Nedá se tam nikudy dostat, nevede tam z dálnice žádná odbočka a chlapi říkají, že je tam jakási silová bariéra, které tě nepustí dál, i když přelezeš svodidla.
Prý je tam "Zóna".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)