Prohledat tento blog

Zobrazují se příspěvky se štítkemspolečnost. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemspolečnost. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 1. ledna 2024

Pietu před filozofickou fakultou pošpinili opilí cizinci


Nálada na místě byla velmi zvláštní...

    Tisíce svíček položených prakticky všude sice značily pietu, ale ta brala velmi rychle za své. Mohly za to především desítky zahraničních turistů. Ti se opilí potáceli, zpívali, házeli dělobuchy a křičeli. Nepřestali ani v okamžicích, kdy se řada z nich zastavila právě u filozofické fakulty na chodníku. Někteří se s podivnými gesty a hurónským smíchem dokonce fotili.  To vše za ustavičného zvuku rachejtlí a všemožných výstřelů. U budovy jsme mimochodem nezahlédli jediného policistu. Místo střežili čtyři hlídači, kteří se do ničeho nemíchali. (A co tak asi měli udělat? Začít se prát?)

pátek 22. prosince 2023

Pražský předvánoční masakr







   Student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze David Kozák včera, 21. prosince 2023 zastřelil náhodně vybraných  čtrnáct lidí, bez zjevného důvodu. Měl vztek  na náš svět, rozhodl se ho opustit a na onen svět chtěl vzít sebou hodně lidí. Aby si ho všichni pamatovali.


pátek 24. listopadu 2023

Jsem unavený


ROBERT A. HALL





Je mi 68.

Pracoval jsem tvrdě od svých 18 let, kromě jednoho semestru, kdy jsem studoval a kromě půl roku, kdy jsem denně hledal zaměstnání.


pátek 6. října 2023

O celulárních rudých hadrech

   Udělal jsem si dneska čas a prohlédl několik dezolátských webů. Nějak mě to dezolátství přestalo bavit. Asi si vyberu raději zahrádkáře nebo hráče ruských kuželek. Dezolátem už být nechci. Budu nanejvýš takovým tajným, tichým podporovatelem. Proč? 

    Z místa které zaujímám se mi zdá veškerý ten dezolátský boj jen takovým festivalem samolibosti, moc se nelišící od "oficiální linie" věrchušky a oficiálních médií. Směr je opačný, styl shodný. Spolek lidí, kteří  před druhými předvádějí, jak hluboké znalosti mají v oblasti techniky, historie, vojenství, mezinárodní politiky, sociologie i umění a kultury. Prostě: Ten obyčejný, starý, opelichaný a artritický kocour mezi nimi  nemá co dělat, jenom by jim kazil jejich skvělý průměr IQ.

středa 19. dubna 2023

Dezoláti a my.

 
     Lidé, kterým se nelíbí současný stav společnosti v Kotlince ale i jinde (a mají odvahu o tom mluvit) byli věrchuškou zařazení do kategorie "dezoláti". Sami si říkají Alternativa, ale nakonec jim ani název dezoláti nevadí. Ona to začíná být pochvala. I já se k dezolátům a chcimírům hlásím. (Ne, že by to něčemu pomohlo!)

neděle 16. dubna 2023

Demonstrace proti (morální) bídě

 Pohled na dezoláty a chcimíry ze vzdálenosti cca 350 km


Prvoplánové požadavky
   Včera jsem měl dvojitou frekvenci s dámským sborem z Otic u Opavy. Je příjemné pracovat s lidmi, kteří třeba nejsou naprostými profesionály, ale které zpívání baví natolik, že si rozhodli pořídit CDA se svými výkony. Ty pěvecké výkony vůbec nebyly špatné a nálada ve studiu byla výborná. To se pak jinak pracuje. Ovšem cestovat do Prahy si dvě hodiny zanadávat na vládu se mi opravdu nechtělo, byl jsem unavený jako malý pes a moje stará záda by stejně asi to stání nevydržela.

úterý 14. března 2023

Obvyklé a originální

Escherichia Coli
 


  Nebo běžné, zažité a progresivní, pokrokové. Staré a nové. To, v čem jsme zvyklí žít a to, co je symbolem modernosti. Věčný střet života. Stáří a mládí. Osvědčené a novátorské. 
 
  Bez pokroku nelze rozvíjet život. I v přírodě, ve všech patrech života, od virů přes hmyz a zvířata k lidem a lidské společnosti se zkouší nové modifikace odzkoušených postupů, jak lépe rozvíjet život. Některé změny jsou ku prospěchu věci a tím se stanou většinovými a vytlačí to staré. Většina variací se ale časem ukáže být slepou uličkou a inovace skončí neúspěchem. Někdy tomu říkáme přírodní výběr.
   

pondělí 13. března 2023

Propaganda, zvláště ta ruská....

Blbá nálada


   To je termín, který použil první český president, již zesnulý Václav HAVEL. Disident, kulisák, dramatik, spisovatel, vášnivý kuřák a prý i alkoholik, vězeň...
Tak nazval společenskou atmosféru v Česku v roce 1997 spojenou s krizí důvěryhodnosti politiků i celých politických stran, krizí důvěry v úspěšné pokračování ekonomických reforem a s celkovou krizí v české společnosti. Můžeme si vybrat, každý podle své letory nebo životních zkušeností.  

Protože se nám vrací, obohacená o čtvrtstoletí zkušeností, jak zacházet s obyvateli české Kotlinky bez rizika nějaké velké společenské exploze.

středa 1. února 2023

Politika a já...

Dívka a děvka

Tato žena asi děvka není. Jenom ji hraje.
   Je to rozdíl jednoho písmene. A přesto málokdo pojme děvku za manželku aby se s ní rozmnožil. Dívka, byť načančaná a oblečená podle poslední módy nabízí právě tohle. Poodhalená se nabízí a vybírá si vhodného manžela. Bohatého, urostlého, solidního. Přirozené chování - chce pro své potomky mít to nejlepší, protože rozmnožovat se, posílat své geny do budoucnosti je naprosto přírodní chování. Dělají to všichni živí tvorové aby oni sami a taky a jejich druh přežili. 
   Děvka tohle nabízí také, ale nesplní to nikdy. Protože má spoustu jiných zákazníků, kunšoftů, bohatějších nebo vlivnějších než  je ten současný a kdykoliv je podle potřeby vymění. Trochu jako ženy, kterým se říká zlatokopky. Ony se od  poctivých děvek zas tak moc neliší - dělají totéž co ony, ale ve značně zpomaleném tempu - a nepřiznají to. On je to v každém případě výměnný obchod. Něco za něco. A publikum to zajímá. Jak u děvek, tak u zlatokopek. Dívky, které se staly ženami tak zajímavé nejsou., ty se snaží dovést své potomstvo do stavu, kdy bude samostatné - a tak splnit úkol, který jim dala příroda.

středa 25. ledna 2023

Projev, který nezazněl

Štěpán Kotrba

  Na pražském Václavském náměstí se dnes odpoledne uskuteční demonstrace proti vládě. Očekávají se tisíce lidí. Analytik Štěpán Kotrba zveřejnil na sociální síti vlastní projev, který by jako řečník pronesl z pódia demonstrujícím.  

(03.09.2022)

středa 14. září 2022

PRO? Proč?





   Náhodou jsem narazil na informaci, že se odpoledne 13/9/2022 v 16:00 koná na Kuřím rynku (Jiráskovo náměstí) v Ostravě jakási demonstrace či setkání s občany pod hlavičkou strany PRO. Už předtím jsem četl na blogu litterate.cz o jeho šéfovi/předsedovi JUDr. Rajchlovi. Jinde nebylo nic a to se na netu vyskytuji skutečně téměř denně. Ten pán mě ale docela zaujal svým "tahem na branku".  Takže jsem si našel internetové stránky PRO a kupodivu tam našel program. Když už tam ten program byl, tak jsem si po obědě docela pozorně přečetl.


sobota 27. srpna 2022

Největší dobrodružství


   Největším dobrodružstvím bude objevování Ameriky pro generaci, jež snila o kariéře influencerů, júťjúberů, když při srážce s realitou zjistí, že jim na řešení reálných problémů chybějí aplikace v mobilech. Tito odchovanci virtuálního matrixu se zřejmě ocitnou v divočině přirozeného světa ze dne na den, neboť kostky domina už padají, a není toho, kdo by to mohl zastavit. Právě naopak: progresivisté publikují optimistické prognózy, ve kterých profesích se bude masivně propouštět kvůli automatizaci, robotizaci a globalizaci. Evidentně nepředpokládají, že by lidé v budoucnu museli pracovat.

   To nejdůležitější, co objeví pozůstalí z potopeného Titaniku, budou oni sami. Na troskách starého světa, aktuálně tedy na skládce plastů a mikročipů, mezi vraky elektromobilů a raketoplánů, bude jako vždycky v historii lidstva postávat skupinka podnikavých zvědavců, kteří se neštítí práce a v troskách minulého uvidí svou příležitost, výzvu nějak s tímto světem naložit. A možná ani nebudou tušit, že se chystají objevit Ameriku!

Ivan Hoffman o budoucnosti
neboli "objevování Ameriky"

úterý 22. března 2022

Kardinální omyl Jana Nerudy


Vzhůru již hlavu, národe

Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

(Jan Neruda: Písně kosmické)


sobota 19. února 2022

Podoteky Schumacherovy 2012

O lidském jednání.

Člověka obecně, ale například investora, či politika zajímá jen to co není skryto za horizontem jeho života, kariéry či volebního období. Například krátkodobá a střednědobá návratnost investic do těžby hnědého uhlí je vyšší než návratnost investic do jaderné energetiky. V tom je problém, protože trh je krátkozraký prostřednictvím krátkozrace jednajícího člověka, myslícího jen na svůj momentální zisk. V mikroměřítku úspěšné a neúspěšné lidi odděluje "čokoládový test" (Jedna čokoláda hned nebo dvě čokolády za týden?). V dlouhodobém měřítku totéž odděluje úspěšné a neúspěšné "civilizace". Misesovu "Human action" by bylo třeba doplnit o „Social action". Jenže potíž je v tom že žádná "Social action" není. Protože jen "člověk jedná". Liberální ekonomové zkoumají jak jedná a jaký to má význam. Jenže stejně tak důležité, třebaže se tomu vyhýbají jako čert kříži, je proč tak jedná. Co všechno ovlivňuje jeho „svobodné“ myšlení. Nepochybně „svobodně“ jedná tak jak se mu to v rozhodné chvíli jeví jako nejprospěšnější. Jenže právě tak jedná zloděj, opilec ale i obchodník, vědec, odpovědný rodič.

   Každý jedná podle svých preferencí. Jenže co se jeví výhodné pro jednotlivce teď a tady, může být pro společnost (rodinu, kmen, národ, lidstvo) zhoubné zítra. Jistěže "Z dlouhodobého pohledu jsme všichni mrtvi". Jenže kdyby dlouhodobý pohled nebyl součástí "human action" těch, kteří třeba i "nedemokraticky" rozhodují, podobně jako rodič vychovávající své děti, nutící je ke studiu, k pracovitosti a bránící jim v konzumaci alkoholu a drog, dnešní civilizace jak ji známe, by neexistovala. To, že jedinec dosáhne nějakého zákonem stanoveného věku, nevypovídá nic o jeho schopnosti podílet se svojí "human action" na přežití celku. Dokonce ani o schopnosti sám přežít. Ano, trh krátkodobě obsahuje zpětnou vazbu směřující k optimu, v souladu "s human action" převážně ovládanou krátkodobými a střednědobými cíli. Síla zpětné vazby je přímo úměrná blízkosti individuálního horizontu. Problém je v tom, že trh nepřemýšlí dopředu. Pokud se to tak jeví, je to jen skrze "human action", skrze přemýšlení a časově vymezené preference jeho účastníků.

   Tyto preference jsou ovlivněny kulturou jejímiž součástmi jsou náboženství a jiné ideologie. Jsou to memy (Susan Blackomoore : „Theory of mems“), determinující preference "human action". Nyní k nim přibyly memy šířené v rámci mediokracie. Tak jednání, které subjektivně je jeho aktérem vnímáno jako prospěšné, může být objektivně zhoubné. Nevím, co si myslí mravenec šplhající po stéblu na jeho vršek, aby se tam zakousl a nechal se pozřít ovcí. Možná, že si myslí, že tím plní nějaký vyšší smysl mravenčího poslání, možná, že uspokojení puzení šplhat vzhůru po stéblu ho naplňuje nevýslovnou blažeností. Jenže ve skutečnosti jeho jednání, jeho "ant action" není projevem jeho "svobodné" vůle, ale projevem důmyslného ovlivnění jeho nervových uzlin parazitickým zárodkem motolice ovčí. Pro něj je cílem dostat se do trávicího traktu ovce a pokračovat ve svém životním cyklu. Co pro mravence je motolice ovčí, pro člověka (jehož chování byť v menší míře ovlivňují podobní parazité, například toxoplasmosa) jsou takovým parazitem memy (myšlenkové instrukce, kterými je programován) například móda, náboženství apod. Podle těchto memů člověk jedná. Příkladů najdeme mnoho, stačí přemýšlet. Klíčové je rozeznat dobré od špatného. Tak jako si Robinson Crusoe každý den psal jaké ho potkalo "dobro" či "zlo". Stačí přemýšlet. Chápu, je to náročné. Přemýšlení je tou nejobtížnější a nejnamáhavější činností. Je prospěšné o tom přemýšlet. To co jsem napsal, jsou, jak jinak, memy. Už jen tím, že jste to dočetli až sem, jsou ve vás. Nakolik je shledáte dobrými a užitečnými, či naopak špatnými a škodlivými, záleží na vás.


Tato země nemá žádný plán.

   Od politiků s časovým horizontem čtyřletého volebního období a kupujících si hlasy voličů za peníze voličů nelze očekávat žádný jiný plán než jak se na doživotí "zaopatřit" v období na kterém byli zvoleni nebo se prodrat do dalšího období. I ten kdo vstoupil do politiky s "ideály", s hrůzou zjistí, že v jeho oboru mu mezi tím "ujel vlak" a že mu nezbývá, než v politice zůstat a politikou si vydělávat. Vstup do politiky se tak podobá jízdě na tygrovi. Sesednout je nebezpečné. Je velmi naivní předpokládat, že v politice jsou dobří lidé. Naopak. Rozumné je předpokládat, že v politice jsou zlí lidé. Jen jsou na různých (v různých) stranách, navzájem se hlídají a navzájem si konkurují. Primárně nechtějí blaho občanů. Primárně chtějí své vlastní blaho. Proto do politiky vstoupili a proto se v ní drží zuby nehty.


Pokud jde o zkušenosti s Ruskem,


podobně s obavami bychom mohli pohlížet na Německo. Protože tehdy "u toho" také někdo byl, tak jako u okupace v roce 1968 a dosud z toho má trauma. Jenomže zatímco v případě Německa je odlišujeme od nacistické Říše, v případě Ruska s tím máme nějaký problém. Tedy někteří s tím mají problém tak jako někteří pamětníci mají problém i s nynějším Německem. Třebaže Spolková republika Německo není Říše tak jako Rusko není Sovětský svaz. Je tak těžké to pochopit ? Osobní zkušenosti a emoce spojené s minulostí jsou zábranou věcného a pragmatického uvažování v přítomnosti. Krom toho "příprava na minulou válku je" obecnou chorobou. Co se týče přetahování se Ruska s Polskem, má to příčiny sahající hluboko do historie obou rivalů. Teze o čtrnácti dnech o které Hitler předběhl Stalina je pohádka. Možná, že takové úvahy byly do budoucna, ale ne tehdy. Snahou Ruska bylo rozšířit si předpolí stejně jako ve válce s Finskem. Kromě toho, to připouštím, vyřídit si staré účty s Polskem. Argumenty k radaru jsem podrobně sledoval. Argumentace jeho zastánců byla nekonzistentní. Jedni tvrdili, že vůbec není namířen proti Rusku, ale že je součástí obranného systému proti Íránským, dokonce Severokorejským! raketám, druzí tvrdili, že je třeba "vidět do Ruska", že aby nepřijely ruské tanky, a že proto je dobré tu mít americkou posádku aby si Rusko nic nedovolilo. Nehledě na to, že mít tu americkou základnu by pro někoho byl príma obchod. Nakonec jak je obvyklé, vyříkaly si to obě velmoci. Co se týče Rakouska, situace po válce byla daná rozdělením do vlivových sfér. Neutralita Rakouska byla ústupkem za jeho ponechání v "západním" bloku. Po pádu sovětského systému nic nebránilo Rakousku ve vstupu do na NATO, když nic v tom nezabránilo někdejším sovětským satelitům z Varšavské smlouvy. Rusko by se stalo nebezpečným, pokud by se stalo nestabilmím. Právě tomu se snaží jeho nynější vláda zabránit. Za to se jí dostává "demokratického a lidskoprávního" "okopávání kotníků" a ochrany tamních nepochybně nespravedlivě vězněných "mafiánů". Protože každý kdo oslabí Rusko je "naším" přítelem a dělali bychom s ním báječné obchody. Tedy ne přímo my, ale ti, kteří obchodují se světovými zdroji. Pokud jde o mocenské nástroje, Rusko nepotřebuje (co by z toho mělo) posílat tanky, stačí, že má pod kontrolou zdroje ropy a plynu. Stačí zavřít kohouty. Jenže to by pro ně bylo obchodně nevýhodné. Využívá své ekonomické moci, brání se obklíčení cizími základnami a zasahování do svých vnitřních poměrů. Právě toto se nelíbí zverbovaným okopávačům kotníků. Měli bychom se jich ptát "pačemu" by nás Rusko mělo vojensky napadnout. Neměli bychom se spokojit s tradiční odpovědí, že prý "patamu". Není žádné "patamu", ale vždy pragmatické a velmi přízemní důvody. A nakonec, ani v době okupace nám Rusko nediktovalo čím svítit, jak chovat slepice a podobné nesmysly. To bylo dílo zdejších "soudruhů". Uzavřenost a "nevýjezdnost" byla typická pro celý sovětský blok. Nebyla, tak jako i poměry s tím spojené, spojena s Ruskem jako takovým ale se sovětským systémem. To co jsme zde v roce 1989 a poté lokálně považovali (zvlášť někteří) za událost světového významu, bylo lokální. Klíčovým byl zánik sovětského systému. Spolu s ním přirozeně zaniklo vše co z něho pocházelo. Nyní bychom na tom byli přibližně stejně jako jsme. Až na to, že by nám nikdo nediktoval kolik čeho smíme pěstovat, čím svítit, jak máme chovat slepice, a spoustu podobných nesmyslů chrlených bruselským centrem. Jestliže máme nějaký praktický problém, rozhodně jím není vojenské ohrožení z Ruska. To co je nám předkládáno je jen vhodným nástrojem k odvrácení pozornosti od každodenních problémů, které nás trápí. Včerejší hrozbou byl západní imperialismus, nyní jím má být Rusko. Proto musíme rozhodně a neochvějně, ve spojenectví, bojovat s a za.... ale vždyť tyhle kecy dobře známe. Jestliže máme všemožné problémy, Rusko za ně nemůže. Ale je vhodným hromosvodem. Zákaz žárovek, drahá vajíčka a další nesmysly, nejsou ve stínu na nás namířených Ruských raket naprostou marginálií ? Proto musíme...no, vždyť to známe, my starší a pokročilí. Ani mé pozornosti neunikly silácké řeči nějakého ruského generála. Jenže jsou to jen silácké řeči. V praxi to není tak, že ruský generál sedí nad mapou s flaškou vodky, dumá a dumá, kdo se mu nelíbí a pak zmáčkne červené tlačítko. Rusko je jeho domovem, je na ně hrdý daleko do minulosti (pocit, který tady už neznáme a když, tak je vymazáván, jsme za něj káráni, protože my přece nemáme být na co hrdí). Není divu, že cítí-li jeho ohrožení, že reaguje podrážděně.


Sovětský svaz je minulostí,


třebaže v myslích pamětníků, které zasáhl, žije tím či oním způsobem. Je to pochopitelné, protože čím člověk je starší, tím víc žije minulostí a v jeho mysli je obraz někdejšího světa stále přítomný. Zvykl si na svého nepřítele, boj s ním se mu stal každodenností. Tak s ním svádí boj i když nepřítel už není a poměry se změnily. Nám médii proč předhozený výrok ruského generála, otázka je nakolik autentický a pravdivý, je druhou stranou na odpovídající úrovni vnímám jako projev folklóru. Rozhodně ne vážně. Protože "kluci, kteří spolu hrají kuličky" se znají, vědí co mohou očekávat a jsou schopni se věcně dohodnout. Problémem není Rusko, problémem není Izrael, problémem není islám. Skutečným problémem je problém všedního dne, který se nás bezprostředně dotýká, a který je nám protivný. "Řešení" "světových" a podobných "zásadních" problémů, pokud překračuje rámec všeobecného přehledu a příležitostný pokec u piva, není-li to zdrojem obživy, se stává pouhým uspokojováním se předváděním zdatnosti na jiném kolbišti, než na kolbišti vlastního života. Potřeby podílet se na něčem velkém a zásadním, co překračuje rozměr lidského života, co mu dává "vyšší smysl" a oproti čemu jsou každodenní starosti maličkostí nehodnou pozornosti. Nemít Rusko, Izrael, islám, Věci Veřejné... co bychom si našli? Nepochybně bychom si našli něco podobného. Vždy když koukám do novin, na "zpravodajství" o nějaké "zásadní" události plnící na pokračování titulní stranu i několik dalších stran, říkám si, co jiného "zásadního" by mi bylo předhozeno, nebýt tohohle. Bílé místo by tam nezůstalo. Nejzajímavější je to o čem se nepíše. Nebo o čem, čeho byly plné stránky se najednou nepíše. Nemusí to být jenom Libye. Kost je předhozena, psi se rvou.



Proč jsme vyklidili pozice na východě a šťoucháme ruského medvěda do kožichu?


   Odpověď je jednoduchá. Vítězství ideologie nad zdravým rozumem. Tentokrát v opačném gardu. Po převratu je přirozená negace předchozího. Staré je špatné a je nutno nahradit je novým. Jak leccos se někomu nehodící bylo účelově nazváno kapitalisticko vykořisťovatelským tak po převratu lecos se někomu nehodící bylo nazváno "komunistickým". Krom toho, někteří jednoduššího myšlení si dobro představují tak, že stačí u zla přehodit znaménko. Děláváme si srandu z "komunistických" pohlavárů. Jenže když odhlédneme od ideologických mantinelů, například Štrougal převyšoval nynější politické mrťafy o několik hlav. A ministr zahraničí Chňoupek také nebyl vůl. Rozhodně by si nepouštěl hubu na špacír jako nynější senilní ministr zahraničí Schwarzenberg. Jestliže jim je mimo jiné vytýkáno, že se připosraně klaněli Moskvě a varovali před "nedozírnými následky", neměli bychom přehlížet jejich následníky, kteří se ne ze strachu, ale z nadšené blbosti (a samozřejmě svého prospěchu, protože jinak by se lépe neuživili a potěšení být v klubu "my, kteří spolu vládneme") se klaní Bruselu a hrozí, jak jinak, "nedozírnými následky". Tehdy to byly tanky, nyní je to ztráta dotací. Tak jsme pokročili od přímého donucení k nepřímému. Jak víme z historie a ekonomie, nepřímé donucení je efektivnější. A nově k tomu přistoupila mediokracie.



Zajisté, že Putin a "jeho" Rusko mohou leccos.


   Jenže podstatou mé oponentury napadající politický romantismus je teze, že politika je praktickou činností naplňující pragmatický zájem. Technicky není problém udělat z centra Evropy nebo z kteréhokoli místa na Zemi jaderné spáleniště. Nepochybuji o tom, že kdyby nějaký psychopatický jednotlivec nebo sekta měli takovou možnost, nepochybně by ji využili. Jenže naštěstí politická rozhodnutí jsou (z opatrnosti nevylučuji výjimku) jsou vedena pragmatickými zájmy. Jak jsem o tom psal. Třebaže reálný pragmatický zájem se může skrývat za pseudo důvody, rétorická cvičení, fangle, bubínky, píšťalky a podobný folklór. Hašteření, které pozoruji v diskusi, mi připomíná klukovské trumfování, která z válčících stran měla lepší letadlo, tank a podobně. Jenže nerozhodují nepočetné výjimečnosti, nejsou-li zásadní strategickou výhodou, ale celková síla. Co se týče debaty o Putinovi a Rusku, jde o to o jakým účelem jsou svěceny jejich prostředky. O co jim reálně jde. Co je jejich konkrétním zájmem. Co po nás požadují. To platí obecně o komkoli. Odpovědi na toto se mi nedostává. Jen od onoho, že nám hrozí raketami, nevím proč, od onoho, že nám hrozí zavřením kohoutků. Tak, sakra, chtějí s námi válčit nebo obchodovat? Oboje najednou nelze. Co všeobecně pozoruji, co vadí, že Rusko má tu drzost obchodovat se svými zdroji jak uzná za vhodné. To se nelíbí, protože selhává snaha ovládnout jeho zdroje. Nejde o demokracii a lidská práva, o blahobyt občanů Ruska. Toto není cílem, nýbrž prostředkem k ovládnutí vnitřní ruské politiky a ruských zdrojů. 
Tvrdím, že zájmem Ruska je 1. Mít v Evropě krytá záda, protože jeho soupeřem č.1 je Čína. 2. Obchodovat. Platí pravidlo, že jestliže hranice nepřekračuje zboží, překračují je armády. Znovu opakuji, že nám vnucená omezení pocházela ze "sovětského" režimu, ne obecně z Ruska. Co se týče naší energetiky, zásadně je nám diktováno ne z Ruska, ale ze "západního" zahraničí, především z Bruselu a z Německa za současného pruzení z Rakouska. Podle mého bychom měli být energeticky soběstační. Základem energetiky by měla být síť menších kompaktních jaderných elektráren. Není technický problém postavit takovou jadernou elektrárnu v každém kraji. Stávající zásoby uhlí ponechat pro metalurgii a chemický průmysl. Jenže tak to nebude, protože Česká republika není suverénním státem. Je daleko méně suverénní než byla do roku 1938. Není to Rusko, kdo omezuje naši suverenitu, kdo nám nařizuje co všechno nesmíme a co naopak musíme. Včetně těch žárovek a slepic. 

Pamatujme na to, když nám média předvádějí povinnou pětiminutovku nenávisti proti Rusku.




Napsal Schumacher v roce 2012


sobota 15. ledna 2022

Chudí a bohatí

1630 slov o penězích a víře v ně


1. Průměrní se soustředí na šetření peněz. Bohatí se zaměřují na jejich vydělávání.

2. Průměrní věří, že čím víc peněz investují, tím méně jich budou mít. Bohatí věří, že čím více peněz investují, tím více jich budou mít.

3. Průměrní věří, že tvrdá práce vytváří bohatství. Bohatí věří, že bohatství je vytvářeno mocí.



4. Průměrní věří, že peníze jsou zdrojem zla. Bohatí si myslí, že zdrojem všeho zla je chudoba.

5. Průměrní věří, že být bohatý je privilegium. Bohatí si myslí, že být bohatý je právo.

6.Průměrní věří, že peníze jsou složité. Bohatí věří, že peníze jsou jednoduché.

7. Průměrní si myslí, že bohatí jsou podvodníci. Bohatí věří, že jsou ctižádostiví.

8. Průměrní si myslí, že tvorba bohatství je osamělá práce. Bohatí věří, že je to týmová práce.

9. Průměrní se o peníze strachují. Bohatí o penězích sní.

10. Průměrní si myslí, že peníze jsou negativní. Bohatí věří, že peníze jsou pozitivní.

11. Průměrní si myslí, že bohatí jsou povrchní. Bohatí si myslí, že uvažují strategicky.

12. Průměrní věří, že cesta mezi bohaté je vydlážděna formálním vzděláním. Bohatí věří, že je vydlážděna specifickými znalostmi.

13. Průměrní věří, že peníze se vydělávají prací. Bohatí věří, že peníze se vydělávají myšlenkou.

14. Průměrní se strachují, že nebudou mít dost peněz. Bohatí přemýšlejí o tom, jak vydělat víc peněz.

15. Průměrní přemýšlí o šetření. Bohatí přemýšlí o investování.

16. Průměrní se dívají na peníze emocionálně. Bohatí se dívají na peníze logikou.

17. Průměrní podceňují sílu osobního doporučení. Bohatí vědí, že osobní doporučení dělá milionáře.

18. Průměrní se zaměřují na aktivity přinášející potěšení. Bohatí se zaměřují na aktivity vydělávající peníze.

19. Průměrní vidí peníze jako omezený zdroj. Bohatí vidí peníze jako neomezený zdroj.

20.Průměrní vydělávají peníze tím, že dělají věci, které nedělají rádi. Bohatí bohatnou tím, co milují.

21. Průměrní věří, že bohatí lidé jsou bezohlední. Bohatí si myslí, že jsou velkorysí.

22. Průměrní mají sázkařskou mentalitu. Bohatí nespoléhají na štěstí.

23. Průměrní čekají, až je někdo zachrání z finanční průměrnosti. Bohatí vědí, že nepřijde nikdo, kdo by je zachránil.

24. Průměrní věří, že bohatí lidé jsou chytřejší. Bohatí věří, že mají pouze větší přehled.

25. Průměrní si myslí, že peníze svazují. Bohatí věří, že peníze osvobozují.

26. Průměrní věří, že peníze mění člověka. Bohatí věří, že peníze ukazují, jaký je člověk.

27. Průměrní chtějí, aby práce především dělala peníze. Bohatí chtějí, že práce především naplňovala.

28. Průměrní věří, že člověk musí udělat něco neobvyklého pro to, aby zbohatl. Bohatí si myslí, že člověk musí BÝT někým neobvyklým, aby zbohatl.

29. Průměrní hrají tak, aby nepřišli o peníze. Bohatí vědomě riskují.

30. Průměrní věří, že musí mít peníze k tomu, aby vydělali další. Bohatí k tomu používají peníze druhých lidí.

31. Průměrní věří, že zaměstnání je nejjistější cesta, jak si vydělat peníze. Bohatí věří, že nejjistější cestou, jak si vydělat peníze, je podávat výkon.

32. Průměrní věří v nedostatek peněz. Bohatí věří v nadbytek peněz.

33. Průměrní pohlíží na peníze jako na zbraň. Bohatí pohlížejí na peníze jako na nástroj.

34. Průměrní věří, že si nezaslouží velký majetek. Bohatí věří, že si zaslouží být bohatí.

35. Průměrní odmítají důležitost peněz. Bohatí vědí, že peníze jsou velice důležité.

36. Průměrní si myslí, že peníze jsou jejich nepřítel. Bohatí věří, že peníze jsou jejich přátel.

37. Průměrní čekají, až připluje jejich loď. Bohatí si svoji loď staví.

38. Průměrní věří, že finanční trhy jsou řízeny nějakou logikou a strategií. Bohatí si myslí, že finanční trhy řídí jen emoce a chamtivost.

39. Průměrní věří, že peníze přinášejí především postavení. Bohatí věří, že peníze přinášejí především svobodu.

40. Průměrní si myslí, že bohatí utrácejí nad své možnosti. Bohatí si myslí, že žijí pod své možnosti.

41. Průměrní si myslí, že peníze znamenají stres. Bohatí si myslí, že peníze jsou součástí myšlení.

42. Průměrní uvažují opatrně. Bohatí uvažují velkoryse.

43. Průměrní věří, že jim ostatní lidé chtějí způsobit problémy. Bohatí ostatní lidi neřeší.

44. Průměrní věří, že jejich myšlení nesouvisí s jejich majetkem. Bohatí věří, že myšlení má přímou souvislost s majetkem.

45. Když se průměrnému daří, diví se, kde bylo štěstí tak dlouho. Když se daří bohatému, připravuje se na to, že to nebude trvat dlouho.

46. Průměrní si myslí, že čím více peněz člověk vydělává, tím má větší stres. Bohatí si myslí, že čím více peněz člověk vydělá, tím méně má stresu.

47. Průměrní si myslí, že čím více peněz člověk vydělá, tím víc má problémů. Bohatí věří, že čím více peněz člověk vydělá, tím méně má problémů.

48. Průměrní si myslí, že bohatí jsou posedlí penězi. Bohatí si myslí, že jsou posedlí úspěchem.

49. Průměrní věří, že bohatí jsou sobečtí a egocentričtí. Bohatí doufají, že tomu tak je.

50. Průměrní sní o tom, že budou mít dost peněz na stáří. Bohatí sní o tom, že budou mít jejich děti dost peněz na stáří.

51. Průměrní věří, že je dobré být cynický. Bohatí si myslí, že je dobré být optimistický.

52. Průměrní si myslí, že bohatí by měli podporovat chudé. Bohatí věří v samostatnost.

53. Průměrní se dívají na bohaté jako na utlačovatele. Bohatí se dívají na bohaté jako na osvoboditele.

54. Průměrní věří, že nemohou ovlivnit to, aby byli úspěšní. Bohatí vědí, že uspět je jejich úkol.

55. Průměrní si myslí, že musejí být inteligentní, aby byli bohatší. Bohatí vědí, že inteligence s majetkem moc nesouvisí.

56. Průměrní se kamarádí s kýmkoli. Bohatí rozvážně sledují své známosti.

57. Průměrní vítají každé vyšší vzdělání. Bohatí vítají takovou formu vzdělání, která jim pomůže k úspěchu.

58. Průměrní si definují přibližné cíle s přibližnými termíny dokončení. Bohatí mají přesně definované cíle s přesnými termíny dokončení, které buď dodrží, nebo zruší.

59. Průměrní chtějí pracovat co nejméně. Bohatí chtějí pracovat co nejchytřeji.

60. Průměrní milují pohodlí. Bohatí se cítí pohodlně jen v nepohodlí.

61. Průměrní jsou nesmělí a bojácní. Bohatí jsou agresivní a nebojácní.

62. Průměrní touží vždy po „starých dobrých časech“. Bohatí hledí k budoucnosti.

63. Průměrní hrají tak, aby neprohráli. Bohatí chtějí vyhrát.

64. Průměrní mají taková finanční očekávání, aby nebyli nikdy zklamaní. Bohatí mají finanční očekávání natolik vysoko, aby je v každé chvíli motivovalo.

65. Průměrní se při dobrém výdělku bojí, že o něj přijdou. Bohatí při dobrém výdělku přemýšlejí, kam dál investovat.

66. Průměrní vydělávají peníze kvůli důvodům, které jsou všude kolem nich. Bohatí vydělávají peníze kvůli důvodu, který je uvnitř nich.

67. Průměrní se trápí krizí. Bohatí vědí, že z krize povstává prosperita.

68. Průměrní věří, že je peníze udělají šťastnějšími. Bohatí vědí, že peníze se štěstím moc nesouvisí.

69. Průměrní věří, že lidé chtějí peníze, aby je mohli spotřebovávat. Bohatí chtějí peníze, aby jimi mohli vládnout.

70. Průměrní nikdy nespojují peníze a zdraví. Bohatí vědí, že peníze mohou zachránit život.

71. Průměrní si myslí, že mít vysoké ambice je hřích. Bohatí si myslí, že mít vysoké ambice je ctnost.

72. Průměrní věří, že bohatí lidé jsou snobové. Bohatí věří, že nikdo nepomáhá chudým tak jako oni.

73. Průměrní věří, že bohatí jsou povýšení. Bohatí si myslí, že znají svou cenu.

74. Průměrní věří, že ti, kdo nečekaně zbohatli, museli být nějak zvýhodněni. Bohatí vědí, že za tím byla tvrdá práce.

75. Průměrní se uklidňují, že bohatých je málo. Bohatí nepochybují, že jich bude stále víc.

76. Průměrní si myslí, že se musí bohatým vyrovnat, aby byli úspěšní. Bohatí vědí, že naopak rozdíl dělá úspěch.

77. Průměrní si myslí, že jim k úspěchu něco chybí. Bohatí vědí, že všichni na světě máme úplně všechno, co potřebujeme k tomu, abychom uspěli.

78. Průměrní věří, že si musí vybrat mezi rodinou a úspěchem. Bohatí vědí, že mohou mít oboje.

79. Průměrní věří, že když si udrží práci, budou v bezpečí. Bohatí vědí, že nic takového jako bezpečí neexistuje.

80. Průměrní věří, že začít podnikat je riskantní. Bohatí vědí, že začít podnikat je nejrychlejší cesta k majetku.

81. Průměrní odsuzují malou skupinu lidí vlastnící většinu peněz. Bohatí vyzývají masy lidí, aby se k nim připojily.

82. Průměrní věří, že bohatství vytváří nefunkční rodiny. Bohatí si myslí, že chudoba vytváří nefunkční rodiny.

83. Průměrní věří, že přebytek peněz vytváří korupci. Bohatí věří, že korupci vytváří nedostatek peněz.

84. Průměrní věří, že bohatí nejsou duchovně na výši. Bohatí věří, že patří mezi ty nejduchovnější.

85. Průměrní věří, že kdyby zbohatli, přijdou o přátele. Bohatí o takové přátele nestojí.

86. Průměrní věří, že člověk musí obětovat zdraví, aby zbohatl. Bohatí si myslí, že s bohatstvím můžete žít zdravěji.

87. Průměrní ředí, co řeknou o penězích svým dětem. Bohatí vzdělávají děti o penězích horem dolem.

88. Průměrní učí své děti, jak přežít. Bohatí učí své děti, jak vládnout.

89. Průměrní učí své děti zacházení s penězi svým příkladem. Bohatí také.

90. Průměrní učí své děti, jak šetřit drobné. Bohatí učí své děti, jak drobné investovat.

91. Průměrní učí děti, aby se kamarádům podřizovaly, a tím si je získávaly. Bohatí učí děti, aby se kamarádům nepodřizovaly, a tím si je získávaly.

92. Průměrní učí své děti, aby byly šťastné s tím, co mají. Bohatí učí své děti, aby byly šťastné tím, že půjdou za svými sny.

93. Průměrní snižují před svými dětmi význam peněz. Bohatí učí své děti, jak důležité jsou peníze.

94. Průměrní učí své děti hry, které hrají všichni kolem. Bohatí učí své děti hry, které masy nehrají.

95. Průměrní nevěří, že mohou sami dosáhnout osobního růstu. Bohatí věří, že právě to je tajemství, jak se stát bohatým.

96. Průměrní nespojují cestování s bohatstvím. Bohatí spojují cestování s bohatstvím.

97. Průměrní usilují o přístup k informacím a dovednostem, které mají všichni. Bohatí usilují o informace a dovednosti, které nemají všichni.

98. Průměrní se raději baví než vzdělávají. Bohatí se raději vzdělávají než baví.

99. Průměrní si myslí, že bohatí jsou workoholici. Bohaté bohatnout prostě baví.

100. Průměrní se zaměřují na peníze, jen když je potřebují. Bohatí se zaměřují na peníze pořád.



Ověřený poznatek: Rubáš nemá kapsy.


Sebral a sepsal Schumacher

                              

sobota 1. ledna 2022

Na perském trhu




   Když chodívám fotit do ZOO naše předky, bratrance šimpanze, všímám si, jak na ně působí  příliš velký výběr potravy, kterou dostávají ve dvě hodiny odpoledne. Zmocní se nějakého košťálu, ale ještě než ho začnou ohlodávat uvidí, že na zemi ještě leží nějak zelenější. Odhodí ten svůj a vrhne se na něj. Jenže zatím se ho zmocnila jiná opice a tak se o tu zeleninu trochu tahají. Ta druhá opice ovšem mezitím uvidí ten odhozený košťál, zapomene na ten svůj a přenechá ho klidně kolegovi a s pocitem vítězství se zmocní hoho odhozeného. Nakonec  se každá obklopí několika kousky, které se jí zdají být nejlepší a pustí se do jídla. Hodně těch kousků nedojí a nechá tak. Někdy se k nim vrátí, jindy zjistí, že byly nanejvýš žádoucí pro její družky a byly zkonzumovány. Zdá se, že u lidí to funguje velmi podobně.  

pondělí 29. listopadu 2021

Selfie a my

Půlnoční úvaha - nikoliv o koronáči.  

    Lidé přestali používat fotografii ke zvěčnění, k zastavení času – fotografie se stala součástí komunikace a nikomu nevadí, že nezůstane na věky. Vyřčená slova si taky nezaznamenáváme na magnetofon. Milióny lidí dneska fotí a jen hrstka z nich bude mít za dvacet, třicet let fotky svých malých dětí. Oblíbené jsou fotoknihy, zaplaťpánbu za ně. Díky jim se jednou dozvíme, jak ten nás svět vlastně vypadal.  Třeba není o co stát…

Ondřej Neff na Třech prstech Astonových


   Kurňa, má pravdu, dědek jeden. A když je to komunikace, ne vzpomínka, ne doklad, tak o to víc v těch fotkách lžeme. Ostatním - ale hlavně sobě. Sebestředná selfíčka, prefabrikované záběry z prefabrikovaných míst. Vlastně  není třeba nikam jezdit, všechny ty vhodné záběry jsou dávno na netu. Tádž Mahál, Gíza, Tahiti i Karlův most v Praze. Stačí tam vkopírovat vlastní selfie. (Určitě už něco takového ve fotomobilech existuje.) A bude to bez potřeby někam cestovat a covid pasu.

   Pohybujeme se ve světě předstírání, nezdá se vám? Už nejen slova, ale i obrazy. Virtuální svět, který se skutečným má jen málo společného. 

   Možná i tohle dopomáhá těm poněkud  bláznivým představám o bezuhlíkovém světě, plného tekutého genderu a patřícího všem: černochům, ženám, gayům, muslimům...   Každému jeden celý svět. 


Všem, kterým na těch ostatních opravdu, ale opravdu nezáleží. 
Mají na to nezadatelné právo. 

Jenže - ti ostatní taky.


neděle 28. listopadu 2021

Labelmani


   Kdo preferuje nějakou značku, label, u nějakého výrobku a bez důkazu ho prohlašuje za nejlepší, je labelman. Kdo něco vlastní nebo propaguje a nemá k tomu skutečný vztah, mnoho o  tom neví, ale má pocit, že by bylo vhodné se k tomu nějak vyjádřit, přihlásit, je snob, ne labelman. 
   Zdálo by se, že labelamanství  je doménou sběratelů. Třeba hodinek. Nebo objektivů či celých fotoaparátů. případně hifistů. 

úterý 26. října 2021

Čekání na Augusta P.

 Je demokracie konečným kýženým cílem lidstva?


   Chodívám do ZOO často. Dostal jsem totiž permanentní vstupenku výměnou za pár fotek zvířátek. Dobrý obchod to byl. A trolejbus, který jezdí co deset minut mě tam zaveze (zatím) zadarmo, což zase zařídilo město. Revizoři se na mě podívají a ani nechtějí čmuchat kartičku - vidí, že už jsem přiměřeně  opotřebený. U brány v ZO
O už nemusím potvrzení o volném vstupu většinou ani vytahovat - znají mě tam od vidění. Takže kdykoliv, když mám čas, je přiměřené počasí a je takový den v týdnu, kdy ZOO není naplněna hlučnými mláďaty druhu Homo Sapiens, která vřískají, protože je jejich matky ani moc nevnímají, neboť právě řeší veledůležité problémy s "přítelkyní na telefonu".
   Ne ke každým zvířátkům cítím stejnou náklonnost. Jelenovití, žirafy nebo jiní kopytnatci na mě nereagují, neekomunikují ani pohledem a tak je i já míjím lhostejně. Se slony si nejsem tak jistý. Malé kočky se sice tváří blazeovaně, ale po několika návštěnách zjistíte, že si vás pamatují a - přijdou si k mříži beze slov "pokecat". Totéž dělají krkavci. Vidí mě na několik desítek metrů a zdraví.

čtvrtek 12. srpna 2021

Svoboda stáda

ANTI



  Velmi oblíbená předpona. Bojovník proti něčemu. A
ntifašista, antikomunista, antivakcinátor, antirouškař, antivirus, antiglobalista, antitalent, antihmota, antidotum, antiskating...
Nejsem si ovšem docela jistý, proti čemu bojuje antimon. A co je opakem antiky.