777

Poblíž hranic s Ruskem na Ukrajině se včera zřítilo malajsijské letadlo Boeing 777 s 298 lidmi na palubě, nikdo nehodu nepřežil. Let MH17 letěl z Amsterodamu do Kuala Lumpur. Stroj se zřítil poblíž Doněcku, kde se odehrávají boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty.

Nestačil vyslat žádnou zprávu. Black-boxy jsou buď v rukou povstalců nebo jsou už v Moskvě - zprávy se různí. 

Letoun byl pravděpodobně sestřelen. To je vše, co opravdu víme.

Plynaři

   Včera dopoledne měli do našeho věžáku přijít z plynáren odečítat spotřebu. Akce byla řádně vyvěšena na chodbě v přízemí a tak, když v určenou hodinu kdosi zazvonil, moje žena otevřela. Za dveřmi stáli dva mladí mužové v perfektních oblecích a holčice v tmavých šatech, prý krásná jako madonka. Mladíci drželi v rukou nějaké papíry. Moje žena se sice podivila tak oficiálnímu obleku odečítačů, ale protože je (většinou) osoba vlídná a taky aby nezdržovala, hned otevřela dveře na WC, které je přímo naproti dveřím od bytu a kde jsou měřiče, rozsvítila tam světlo a řekla "Prosím, pojďte dál!  Je to tam!"

Kdo bude Bohem? (1)

   Jakub Sinderhauf

    Přípodotek ani ne tak filosofa jako překladatele, syna pediatra a porodníka, otce právníka.

Ekrazit je všude. V termínech, jejich volbě, jejich (po)citové neutralitě či naopak +/- angažovanosti, volbě slova pro určitou oblast, dobu, vrstvu, víru... Za pár let se může termín přehoupnout z negativní konotace do pozitivní či naopak.

Doktor Mengele a mnoho povyku pro nic

Doktor Mengele

 - to bylo jediné, co napadlo pana Krásu, když si přečetl odborný článek Miroslava Milthönera o právních problémech při narození těžce postižených dětí. "Takovéto úvahy jsou úvahy nacistického uvažování a z lékařů by se pak stali následovníci doktora Mengeleho," uvedl  předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ve svém stanovisku. Z jeho pozice tedy docela chápu jeho rozhořčení - sám je vozíčkář, postižený, a takovou úvahou se posouvá hranice. Má pocit, že se sám stává méně hodnotným - což není pravda.

Selfie a jiné nesouvislosti

Móda, snobárna, narcisismus nebo co?  Stádnost!

    Mladé dívenky se nám prý samy fotí ve vyzývavých pózách a věší své fotky na internet na sociální sítě. Můžeme to sice i odsuzovat, ale ženy se holt nabízejí. Pořád. Ono to začíná oblékáním, pokračuje líčením a končí chováním. Záleží jen na kultuře, kolik a jak je to v dané kultuře zvykem, do jaké míry. Prostě samička hledá pro své budoucí děti vhodného otce. Aby vůbec nějací otcové byli, je třeba je poněkud vyprovokovat. Takhle to dělají všechna zvířátka a možná i některý hmyz. Ostatně natřásání peříček je u mužů v podstatě stejné. Páv - třeba.

vyváženost zpráv a jejich (ne)důležitost

Ukrajina uspořádala volby přesto, že se v zemi bojuje, je tam občanská válka. (Ale neříká se tomu tak.)

Volby prý přesto byly regulérní a jsou platné. Porošenkův mandát je prý silný.

Sýrie  uspořádala volby přesto, že se v zemi bojuje, je tam občanská válka. Ale neříká se tomu tak.

Volby prý proto nebyly regulérní a  Assadův mandát je slabý.

Když pominu, že výběr zpráv je podřízen nějaké ideologii a jsou to vlastně komentáře a ne zprávy, tak se jen skromně optám: Od kolika mrtvých denně a a na které straně budeme nazývat volby (ne)legitimními?  

Tsss, tsss...

   Noviny, tedy ty papírové už dost dlouho nekupujeme. Obsah starý (na netu to obvykle visí už nad ránem) a poplatný (spoustu titulů vlastní pan velkopodnikatel Babiš), takže cena je vzhledem k obsahu vysoká. A na smetí používáme raději silonové pytlíky "od Číňana" - tedy ve skutečnosti od spřáteleného Vietnamce, kolem jehož obchodu Ba-Tha musíme projít kdykoliv jdeme "do města". (Protože město - to je až ta část Ostravy, která leží až za tratí mezi Hlavním nádražím a nádražím Frýdlantským.) 

   Ale Ústav si dvakrát měsíčně zadává do jedněch novin jakýsi reklamní list, část novin, které se úpravou nijak neliší od zbytku, ale zprávy jsou jen z kulturní oblasti. z Ústavu. Ten den jsou pak na každé vrátnici k dispozici dva balíky výtisků zdarma. I neodolal jsem a jeden výtisk si vzal dneska "k obědu".  Vím, u jídla se číst nemá - ale pořád je to lepší, než u jídla brouzdat internetovými končinami. Navíc laptop na stole překáží daleko víc než noviny. A tak se stalo,že jsem hned na první straně narazil na dvě informace, které mě poněkud nadzvedly ze židle.

Jak se nestat rasistou

   Cestou ze školy po sobě kluci házeli kamením a jeden kámen rozbil okno ve školní tělocvičně. Nastalo velké vyšetřování a za viníka byl označen Franta. Franta byl takový třídní otloukánek, "společenského dění" ve třídě se příliš nezúčastňoval. Raději si četl SF a hrál na počítači hry, kde mohl zabíjet mimozemšťany po celých stovkách. Kdekdo si na něj troufl, občas mu sebrali svačinu a jeho svetrem jednou utřeli  tabuli. To nebyla počítačová hra.

   Měl holt smůlu, že byl poblíž, když okno zařinčelo a školník vyběhl ven. Byl tedy chycen, odveden k řediteli a potrestán ředitelskou poznámkou. Otec byl následně pozván do školy, ředitel mu vyčetl, že hocha nevychovává dobře (mohl si to dovolit, otec byl bílý a živil se rukama) a musel za zasklení okna zaplatit. 

   Což mělo pro Frantu za následek výprask a další sankce doma. Proti několika klukům , kteří se domluvili, že viděli, jak právě on hází tím kamenem na spravedlnost neměl šanci. Inu, "nebyl v kolektivu oblíben." Trest nesl s pocitem velké  křivdy. 

   Další týden si Franta počkal za rohem, až všichni odešli domů a vrátil se oklikou ke škole. Vybral si pěkný kámen, akorát tak do ruky a mrskl s ním směrem k oknu tělocvičny. Napotřetí se trefil a sklo zařinčelo. Rychle zmizel za rohem. Výprask a měsíční zákaz hraní na počítači se konečně stalo spravedlivým trestem. Franta se dokonce trochu usmál.  Věci se dostávaly na svá místa.

O tom i o onom - bez ladu a skladu

   Objevují se plané úvahy o tom, že nastává jakési "muslimské jaro" , že prý snad musulmani odsuzují čin teroristické islámské skupiny Boko Haram, která unesla téměř tři stovky křesťanských dívek a prodává je do otroctví nebo je, obrácené na islám provdává za muslimy. A jak známo, z islámské víry není cesty zpět - stanete se pak odpadlíkem, člověkem, který musí být zlikvidován. 

Hlasy odjinud čili mimoň si píše blog

   Jsme obklopeni symboly. Náš život je jimi neustále řízen, usměrňován. Každý ví, co znamená lebka se zkříženými hnáty. Nebo blesk. Kostra ruky. Většina zákazů a příkazů má svou mezinárodně srozumitelnou podobu, má svůj piktogram. 

   Dopravní značky. Také životní postoje a víra mají své symboly. Kříž, hvězda, půlměsíc, svastika, ankh. Občas se stává, že se někdo již platného, používaného symbolu zmocní a spojí ho s tím, co sám dělá, se svou ideologií. 

  Symbol si prostě přivlastní. A potom každý, kdo tohoto symbolu použije - třeba v původním významu - se náhle stává "propagátorem" něčeho, co někteří považují za špatné. A jiní třeba zase za dobré. Lidé prostě nemají stejné názory.