 |
Když chodím přes výpadovku a železniční trať po lávce
pro pěší, mohu uvidět tenhle ostrov ve vzduchu,
nainstalovaný na krytu pouliční lampy.
Kdo ho tam přilepil a proč nevím... |
To není řečnický obrat, ale skutečnost. Abych byl přesný, bylo to 10. srpna 2002 v 17:50, když jsem po probdělé noci a náročném dni usnul na gauči s obrovským, ale nesmírně hodným britským kocourem Damiánem, uloženým podél mé levé ruky. Kocouři jsou vůbec skvělý prostředek na usnutí - lepší než jakékoliv prášky. Teplý, měkký tvoreček a tiše si vrní. Málokdo odolá tomu pozvání do jiného světa.
Sny si zapisuji už delší dobu - někdy od roku 2000. Zjistil jsem totiž, že si po úplném probuzení pamatuji ze snu často jen to, že byl zajímavý. Takže abych se dozvěděl, co mi mozek provádí, když spím, dal jsem si na psací stůl sešitek a tužku. A hned po probuzení ze sna, třeba i uprostřed noci si tam naškrábu několik bodů. To mi stačí,abych si sen poměrně přesně vybavil i po několika dnech, kdy si ho zapíšu do počítače.
Snů mám zapsáno několik set a sám se divím, jak pestrý je ten můj svět v nevědomí. Aby z těch příhod měl užitek i někdo jiný než já sám, tak tady občas pár takových zápisků ocituji. Jsou autentické, jenom z nich vypustím jména osob, mých blízkých a kolegů. Třeba by se zlobili, co všechno se mi o nich zdálo.
Pan generální Českého rozhlasu Peter Duhan je určený Nejvyšší Inkvizitor. Velký Bratr. Nikým nezvolený, nýbrž jmenovaný, bude hlídat, co president republiky (zvolený občany v přímé volbě) smí nebo nesmí říkat do rádia. Nazval bych to asi neskonalou, přímo duhanovskou drzostí. Nicméně tento pán asi za sebou vnímá silnou podporu. Nebo je to spíše imperativ? Kdo vlastně drží špagátky od loutky jménem Peter Duhan? Pochybuji o tom, že by se z nich Duhan "utrhl". Na to nemá figuru.
