Proč tu zůstanu

František Ringo Čech 

  Tenhle text není pravděpodobně dílem Františka  Ringo Čecha - ale mohl by klidně být  - tak nějak k němu "pasuje".  Původní text je tady.  Což ale nic nemění na faktu, že text humorným způsobem předkládá čtenáři k přemýšlení nejednu skutečnost. Skutečně.

   Před několika desítkami let jsem se dostal do debaty s jednou Angličankou, bohemistkou, která uměla dost dobře česky. Jinak by k té debatě vlastně ani nemohlo dojít. A dostali jsme se až k tomu, jestli je dá nějak shrnout povaha toho nebo onoho národa. Mluvili jsme o národech, které jsou obrovské a  pro které malé národy jako by neexistovaly. Jsou pro ně, jak říkal někdejší president Klaus, "pod jejich rozlišovací schopností". 

   O národech stejně hrdých jako jsou vysoké stromy, která odolávají bouřím - až do doby, kdy přijde bouře tak velká, že ty velikány vyvrátí i s kořeny a dlouho trvá, než se takový národ obnoví. A zda vůbec.

   A taky o národech prakticky nezničitelných. Čechy ta paní přirovnala k trávě. Všude se uchytí, v každé skulině. Tráva nikomu neklade moc velký odpor, můžete ji podupat, posekat. Ale už za pár dní je tu tráva nová, zelená, jako by se nikdy nic nestalo. A stejně smýšlí i autor tohoto článku nahoře - ať už je to kdokoliv. 

Překrásné staré stroje

Překrásný NOVÝ stroj

  Před pěti léty jsem se poprvé od dětství znovu dostal do ZOO v Troji. Měl jsem v Praze jakousi menší práci, "Internacionální baletní koncert" ve Státní opeře, a vznikl mi náhodou den volna. Nelenil jsem, prostudoval v hotelu plánek Prahy a jel jsem se podívat za "zvířáky".  Tehdy jsem měl sebou jen malý kapesní aparátek (dnešní fotomobily jsou o třídu nebo i dvě lepší), ale já se chtěl do ZOO jenom podívat, protože z dětství jsem si toho moc nepamatoval.  Způsob, jakým jsou v Troji udělané výběhy mě nadchl. V mnoha případech žádné mříže, nanejvýš sklo a často ani to ne. Příjemné , skoro přírodní pozadí - dalo by se fotit, kdybych měl pořádný aparát. Tak jsem se omezil na pár obrázků, které si odtamtud přinese snad každý - hlídkující surikaty a horské gorily. Ale už tehdy jsem si říkal, že se tam budu muset vrátit s něčím, co fotí o trochu líp než ta moje "krabička od mejdla". Mezitím jsem vymetl zoologické zahrady v Hradci Králové, v Lešné i jinde, jen do Prahy jsem se už nějak nedostal.

Vážení štamgasti i náhodní kolemjdoucí

   Využívám toho, že je "léto" (že by?) a návštěvnost zdejšího podniku klesla a tak na čas zavírám.

    Oba dveřníci - tedy Kocour a Drak mají na pár dnů jiné zájmy a povinnosti a tak bude zavřeno. Příspěvky do diskuze tedy nebudou uveřejňovány, nicméně budou na síti zachovány - to kdybyste měli pocit, že "zapomenete řeč". Klidně to napište - za čas se to z kyberprostoru vrátí.

  Užívejme léta a k tlachání se vrátíme později.  Léto budiž pochváleno. 

Dodatek:

Teď ještě na pár dnů do Tróji (ne té historické, ale pražské) a zase pár dnů sedět v městě. Doufám, že ne v tak rozpáleném jako loni. 

Na okraji společnosti. Jak holubí, tak lidské.
A nikoho to nezajímá.

Možná raději ještě na pár dnů vypadnu do Sudet. 
Tady je stejně mrtvo. 

Moje poslední noc v Sudetech. Jak rybí oko!

Jak jsem ho ztratil a zase našel

   Celá historka začala předloni na podzim. Ráno už na horách mrzlo, byla mlha a tak bylo možné fotit takové ty romantické zamlžené záběry, co se každému líbí. Takže jsem ráno vyrazil z chalupy směrem na městečko Zlaté Hory, kdysi zvané Zuckmantel.  Kupodivu to nemá nic společného s kabátem na vlak, Zug Mantel, i když vlak tam kdysi dojížděl - jenom se to muselo brát přes Polsko, na naší straně je moc kopců, přes které by se vlak nedostal a k jejich provrtání chybí "společenská objednávka" jak se říká. Zkrátka pro těch pár tisíc obyvatel a chalupářů musí stačit autobus nebo vlastní auto.  A Poláci požadovali, abychom jejich rozbitou trať z dob první republiky na vlastní náklady opravili - a pak ponechali Polsku. Ani se moc nedivím, že na to Česko nepřistoupilo. 

   Takže se vlakem jezdí do Zlatých Hor oklikou, z Ostravy je to 113 km, jede se čtyři a půl hodiny za 160.- korun. Autobusem to trvá polovinu času a stojí 54.- Kč, takže volba je jasná - motoběžka. Za tři hodiny jízdy a litr benzinu se dostanu na kopec nad Zuckmantlem a za dalších patnáct minut bych sjel bez motoru až do města. Ale já raději zůstávám na kopci, je tam hezky a znám to tam - už přes šedesát let.

...ovšem na druhé straně...

   Budu tady občas psát věci, které nelze změnit, jsou na ně různé názory a ani jeden z nich nemusí být správný. A čekat, zda se někdo ozve. Ať už "potrefená husa" nebo jen (ne)zúčastněný pozorovatel.

Tamtamy

Skanzen Dolní Vítkovice 

   Hodina po půlnoci. Dusno k padnutí. Vzduch se ani nehne. Pětatřicet stupňů - "...páni to je hic!" Pot stéká po zádech,  do očí.  Ventilátor není schopen víc než trochu zamíchat vzduchem v místnosti. Ruce se lepí ke stolu. Přes opěradlo židle mám pověšený malý oranžový ručníček, abych si mohl utřít obličej a nenakapal si pot do klávesnice.

Předevčírem, včera, dnes a zítra

  
   Když jsem byl malý a pak už jenom mladý a dokonce i jenom mladší, upřímně jsme skoro všichni nenáviděli socialismus a Sovětský svaz. Ne že by nám nějak zvlášť ony jevy ubližovaly, byli jsme na takový modus vivendi zvyklí. Zprávy se světa se lovily mezi rušičkami, nenakupovalo se, nýbrž se shánělo, pokud člověk měl na něco nárok, bylo jasné, že bez úplatku bude uspokojen nárok někoho jiného, toho, který všimné dal rozhodujícímu činiteli dříve. Říká se, že si člověk zvykne i na šibenici. Nebylo to sice tak drastické, ale bylo to v podstatě tak. Ostatně - žilo se tak i za Hitlera. Podobný mediální tlak na lidi v Říši i Protektorátu způsobil, že jsme v roce 1948 dobrovolně zvolili komunisty. Protože stáli proti Hitlerovi. A v roce 1989 pak západ, protože stál proti komunistům. A je celkem lhostejné, že to byl velmi zjednodušený pohled a vlastně nepravda - jak nás přesvědčují renomovaní historici.

O porušování zákonů

   Zákony jsou určitě potřebná věc - sny libertariánů, ultraliberálů, že společnost bude nějak sama od sebe dodržovat zásady "slušného chování" jeden k druhému jsou stejně nesmyslné, jako sny komunistů o tom, že každý bude pro blaho všech ostatních pracovat podle svých možností a postačí mu, že ho společnost odmění podle jeho potřeb. 

Prakticky je to mnohokrát ověřeno - když se skupina lidí dostane do isolace od zbytku společnosti, třeba po nějaké katastrofě, třeba po ztroskotání lodi nebo letadla na opuštěném místě ukazují, že i v takovém případě vzniknou nějaká pravidla, nepsané zákony, které ovšem stanovují ti nejsilnější. Ať už fyzicky nebo třeba tím, že mají v držení nějaké prostředky k přežití. Připomenu třeba Pána much od Williama Goldinga. Dá se konstatovat, že pravidla, zákony, vzniknou v každém případě. I primitivní kmeny v hloubi amazonského pralesa mají nějaké své zákony, které sice nám, "kulturním lidem" připadají nesmyslné, ale pro dané podmínky se osvědčily. Jistěže osvědčily, jinak by byly ustanoveny zákony jiné.

   Zákony by se měly dodržovat. My, kteří žijeme v kultuře, která si říká vyspělá jsme na dodržování zákonů dokonce vymysleli zákonodárce, soudce, policii a represe. Kdo nedodržuje zákony je stíhán, souzen a trestán. 

Hate free - nenávist má zelenou

PÁR NESOUVISEJÍCÍCH POZNÁMEK

Stroj na ovládání Světa.
Tedy stavidlo na rybníku Svět.

Divide et impera! 

   Nenávist až za hrob. Nepotřebujeme přece svět, kde se snesou lidé, kteří si kdysi ublížili. Takovou verbež přece nejde snadno ovládat - oni by se nakonec mohli domluvit PROTI nám. Za každou cenu je tedy potřeba postavit jedny proti druhým. To je práce pro "nestranné, poctivé a vždy pravdomluvné  žurnalisty", kteří jsou i se svými médii vlastněni věrchuškou nebo jiným vlivným subjektem. Nebo pro pana Sýse. Možná má pocit, že mu tenhle "nesmiřitelný" postoj pomůže k většímu uznání na konci jeho kariéry spisovatele.

Poslední slova

   Tento text zapsal před svou smrtí Steve Jobs, jeden z nejbohatších mužů této planety (zakladatel počítačové firmy APPLE, jeho jmění je odhadnuto na 8,3 miliardy dolarů. Zemřel na rakovinu slinivky ve svých 56 letech.

Osm tramvajových zastávek cestou k věčnosti....

 Napsala Astra     

   Je to - jako bych se procházela svým životem. Nastoupím téměř u domu.Je májová neděle dopoledne. Fičí studený vítr a přináší od severu hory mraků. Je mi zima, málo jsem se oblíkla, ale vracet se nebudu, v životě to nejde pořád se vracet. Musím vydržet.

Kdo se má líp, kdo se má líp než úředník...

   Vláda nevolených, zato nekritizovatelných úředníků. Dobře placených a schopných si pomocí peněz a slibovaných funkcí vydržovat armádu menších přikyvovačů, dvořanů. Připomíná to opravdu nějaký královský dvůr, do jehož kruhů se dostanete jen náhodou. Své nástupce si také volí mezi sebou. Dost to připomíná Zakázané město v Pekingu.

Dvojí metr a justice

   Justice, která má dbát na dodržování zákonů, "vyráběné" zákonodárci v parlamentu, "volení lidem" - po volební kampani, která nemá s realitou života moc společného, ale hodně naslibuje, má občas přetěžkou úlohu. 

  Protože kromě zákonů, které jsou často ušity na míru nějaké "nátlakové skupině" (myslivecká lobby, betonářská lobby, zelená lobby, atomová lobby atd.) se musí zabývat i dopadem na "veřejné mínění". Což není kupodivu mínění veřejnosti jak by se podle názvu mohlo zdát, ale tlaky, které vytvářejí žurnalisté  z médií, které jsou ovlivňovány buď politickými stranami nebo finančníky, případně obojími najednou. 

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!

   Už je to tady. Islám si pomalu probojovává místo v evropském estetickém cítění. 

   Jak tak chodím ten svůj jeden a půl kilometr do Ústavu a zase zpátky, všiml jsem si jedné věci. Jak se "nesou" cikánští mladíci. Nakrucuji se, oblečení ve značkových džínách před obdivnými zraky mladých Cikánek, už teď tloustnoucích, nakrvavených v těsných bílých leginách. Vzpomněl jsem si na občasná setkání s muslimy v témže prostoru. Podobné chování, jenom jejich ženy jsou ještě uťápnutější. A ošátkované: nikáb, hidžáb nebo ještě více.

Ve stínu Čtvrté říše

foto StK     

   Následující text vyjadřuje oprávněný pocit Slovana. Ano, jako 75% Slovan souhlasím, jako 25% Germán mám tu a tam připomínky. Měl jsem (a pořád mám) v Sasku vzdálenou rodinu. Kupodivu - tou svou mesaliancí s Poláky se Sasíci stali méně Germány a více ...komunisty?  Co je to za blbost? Co mi to prsty píšou?  

   Byl snad Hitler komunista? Podle mé dávno zesnulé drážďanské pratety asi ano. Tvrdila, že kdyby ho bývali byli opravdu poslechli, mohl být v Evropě ráj na zemi. Tisíciletá Třetí říše. Možná se jenom něco zvrtlo s těmi Židy. Hlavně s těmi bohatými. Stejně se to s holokaustem zveličuje! Nebo snad proto, že Němci nebyli dostatečně oddaní Vůdci? Mělo se to možná raději povést.

   Nebylo by nutné se teď, v novém miléniu marně a krvepotně pokoušet o vybudování Čtvrté Říše s krycím názvem Evropská Unie...

Hloubení příkopů a jam na mamuty

Úvodní obrázek z jednoho ruského (!) webu
popisuje dnešní svět v geniální grafické
zkratce. Jak se nesprávně říká :
"A vo tom to všecko je!"

   Dlouho jsem neměl čas něco smysluplného  napsat. Ústav se rozhodl, že mě částečně exhumuje a postaví do služby. Málo času...

   Mezitím ovšem "čas oponou trhl a změněn svět!" (Tedy ten čas oponou trhá jak šílený. Jako by se tam za oponou rvalo několik lidí!)

    Nepokouším se tu něco vysvětlovat nebo obhajovat. Jen jsem za několik posledních týdnů shromažďoval odkazy z různých zdrojů. Takový "dort od pejska a kočičky" podle Karla Čapka. 

   Pokud navštívíte jen polovinu odkazů, které jsem do textu  zabudoval, nebudete mít v hlavě žádný dort, ale (ne)pěkný guláš. Ale to se časem utřepe, jak moudře pravila Astra. 

   Není totiž dobré pít jen z jednoho pramene. (Tohle říká pro změnu starý Kocour.)

Eskalace nenávisti

   Určitě si my starší vzpomeneme, jak jsme (valnou většinou) upřímně nenáviděli komunismus (komunisty nevyjímaje) a Sovětský svaz. Pokud totiž na někoho naléháte, že má, musí něco milovat, dosáhnete přesného opaku. Každá akce budí reakci jenže opačného směru. Vybavuje se mi groteska z doby němého filmu, kde si LAUREL & HARDY vzájemně ničí majetek. Nakonec jsou z obou chudáci. Tak tomu se říká stupňování, eskalace. Častá předehra k válce a téměř výlučná předehra soudních sporů mezi sousedy. Nebo tzv. "domácí zabíjačky" čili vraždy v rámci rodiny. Od nekritické lásky do nenávisti až za hrob kupodivu není moc dlouhá cesta. Eskalace právě za účinné pomoci sdělovacích prostředků probíhá mezi vládci a lidem. Dá se to vůbec zastavit, když do racionální úvahy proniká stále více emocí?

Selfíčka

Selfie: Lucie Tykalová, učitelka

   Selfie, focení sebe sama ať už pomocí vlastní ruky nebo speciální tyče. Někdo si tak považuje svého obličeje nebo celého těla, často téměř neoděného, že se nejen vyfotí, ale pak i zveřejní své foto na "sociální" síti. Pominu fakt, že se v mobilech, kterými se tento způsob sebeukájení provádí používá "krátkého skla", takže každý fotograf - portrétista se otřese hnusem - všechny obličeje pak vypadají jako tuleni s výrazným čumáčkem a malou hlavou.

Nekamenujte proroky!

KAREL ČAPEK

   Futurologie je stejně jako meteorologie věda nevděčná. Pokud se prorok dožije svého proroctví, bývá často překvapený, jak moc se netrefil. Nebo naopak trefil. V  obou případech mu to ostatní vyčítají.

Karel Čapek, na rozdíl od těch dnešních skutečný humanista, se trefoval do "fututra" velmi přesně. Jistě, že ne technicky, ale po lidské stránce. Lidskou povahu znal až moc dobře.

RUR o nových umělých lidech, robotech, kteří se nakonec stávají lidskými. 

Podobnou situaci řeší i film AI.  Romantičtěji, tak nějak "americky".

Nebo Krakatit - to je přece o atomové bombě. Včetně výčitek svědomí jeho tvůrce. Robert Oppenheimer. "Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů."

Bílá nemoc se ještě zcela nenaplnila - ale i na ni myslím dojde. Nějak jinak, ale dojde.

A Válka s mloky. To mě stále napadá, když si čtu o současné uprchlické vlně. Invazi "jiných". Čapek se bál útoku jiného druhu, ne lidí. A nastává útok lidí jiného druhu. Jiné kultury. Ale nenastal samočinně, ale vinou lidí. Nás samých.

Spasitelé

   Poslední dobou se stále "nálepkuje" a v diskuzi na tomhle blogu jsme narazili na různé skupiny lidí, kteří tvrdí, že právě oni a jen oni mohou spasit svět. Neboli se sami prohlašují za spasitele. 

Takových už bylo... 

   Z poslední doby:  komunisté, sociální demokraté, nacionální socialisté, fašisté, křesťané takoví nebo onací, muslimové různých směrů, demokraté s různými přívlastky, židé atd. Všichni podle úsloví, že každá liška chválí svůj ocas. 

   Jenže to není až tak jednoduché. Leckdo může být třeba žid - ale současně i Rus a komunista. (L. D.  Landau např. nebo žid a Němec (A. Einsten) atd. Možných kombinací je obrovské, téměř nekonečné množství. Slavného člověka si totiž každý rád započítá do výsledku svého manipulativního výčtu. 

   A na tomto principu se smaží vytvořit zdání, že jedna víra je lepší než ostatní. Že její vyznavači jsou nějakým způsobem vyvolení. Že kdyby nebylo holokaustu, mohlo být lidstvo dál ve vědě. Že by nastal zlatý věk lidstva. Což sice není nemožné, ale nepravděpodobné. Kvalita člověka - vědce netkví v tom, jaké vyznává náboženství. Ale ani v tom, jaké je národnosti nebo jakou má barvu kůže. 

   Neboli - článek, přesto že v žádném případě nepochybuji o pravdivosti údajů v něm uvedených je manipulací a "skuhráním" na osud. Stejný článek s jinými, stejně pravdivými statistikami by mohli napsat Rusové, Poláci a další. Protože i ti ztratili ve válkách hodně vzdělaných lidí. Lidí, kteří možná mohli posunout lidské vědění daleko dopředu ale dříve než to mohli udělat tak zemřeli. A to je právě ta argumentace ublížených "co by, kdyby".

   Nakonec - přečtěte si ten osm let starý článek. Uvádím ho celý i s tím, že asi málokdo bude mít dost trpělivosti vysledovat všechna ta jména.  Náš problém netkví v tom, že bylo vyvražděno tolik schopných lidí - ale v tom, že současná "demokratická" vláda světových velmocí není schopna se agresi islámu postavit jako chlap. A možná je v mocenských strukturách (a to i finančních) i nezanedbatelný počet politiků židovského vyznání nebo aspoň původu. Opravdu nehodlám dělat na toto téma nějaký výzkum, jen abych vytvořil nějakou teorii o židozednářské lóži, která škodí dnešnímu světu. 

   Moje osobní zkušenosti s židy jsou ale veskrze dobré. Dobře se mi s nimi spolupracovalo a žádný z nich mě nikdy nepodrazil. Současně s tím jsem si všiml, že nejen "Slovan všude bratra má". A že židé si vzájemně vycházejí vstříc lépe než když nejsou spojení svou vírou. Což ovšem platí třeba i pro muslimy, křesťany nebo Poláky.  Nebo gaye. Nebo černochy. Čili - i když by to do objektivního hodnocení okolních lidiček zasahovat nemělo, tak jeden z parametrů, podle kterého lidi posuzujeme to rozhodně je.