Prohledat tento blog

neděle 3. září 2017

Jidášský polibek

Král Andrej I. 



   To je termín, známý z Bible. Jidáš svým polibkem označil tehdejším mocným, kdo z těch vousáčů při společné večeři je vlastně Ježíš a skončilo to jeho ukřižováním. Ježíše, ne Jidáše.

   Je mnohokrát v praxi ověřeno, že pokud se šéf chce někoho z podřízených elegantně zbavit, začne ho nesmyslně chválit, protežovat, píše mu nezasloužené odměny. A v kolektivu se posléze určitě najde pár lidí, kteří na tu zjevnou nespravedlnost budou reagovat tím, že protežovanému kolegovi budou dělat naschvály, budou ho pomlouvat a udávat jeho prohřešky šéfovi Ten tak na onu osobu  získá negativní informace, které by jinak asi nezískal a až zasáhne a nežádoucího se začne zbavovat, bude to za tichého nebo hlasitého potlesku celého kolektivu. Navíc může farizejsky prohlásit "zklamal jste mě a já vám tak věřil!".


neděle 16. července 2017

Jedna malá desinformace

V rozhovoru s uznávaným chirurgem profesorem Pavlem Pafkem můžete číst:


   „Jen hloupý člověk si může myslet, že pacient, který přijede do nemocnice v autě za dva miliony korun, se postaví do řady s těmi, kteří tam přijeli tramvají. Musíme si uvědomit, že zdravotnictví nemá pro všechny na všechno v době, kdy to potřebují,“ 

    "Jistě si nikdo nemyslí, že by pana prezidenta operoval nějaký mladý, málo zkušený sekundární lékař jako pana Nováka z nějaké vísky. To je mylná představa. Ale jestli chceme opravdu demokracii, pak musí být ve zdravotní péči brán prezident jako bezdomovec. Na tom trvám. A to nikdy nebylo ani nebude."

neděle 9. července 2017

Hormony


Okamžik nárazu

   Dvě "free, cool a in" dívčiny se vydaly autem za svou partou do vesnice Obrnice poblíž Mostu a během jízdy vysílaly na sociální síť průběh své bláznivé jízdy. Havarovaly, jedna je mrtvá, druhá přežila. Záznam toho jejich "posledního pohyblivého selfie" visí na YT, dokonce v několika instancích. Reakce "lidu internetových sítí" jsou předvídatelné.

   Někteří říkají, že holky dostaly, co si za svou blbost zasloužily, jiní jsou rádi, že svou hloupostí nezavinily nějakou větší tragedii, že sebou nevzaly někoho nevinného, někteří litují jejich rodiče a někteří litují i toho zmařeného mladého života.

   Otec té přeživší důrazně žádá veřejnost, aby si lidé tento autentický záznam vymazali ze svých počítačů a aby ho hlavně nešířili. To mě dost zarazilo. Proč? Když nebude záznam, tak tragedie jako by se nestala?  A další "frikulíni" se takhle budou snažit zviditelňovat?



čtvrtek 6. července 2017

Džihád mysli

     Islámský stát končí jako organizace, ale nikoli jako teroristická skupina. Obávaný scénář potvrzuje i dění v Mosulu. V osvobozených, válkou rozbořených částech města žije stále i množství civilistů. Ti teď dosvědčují, že se v jejich řadách pokoušejí schovat extrémisté.
Mohammed Sinan, tamní obyvatel, džihádisty schovávající se mezi civilisty označil za tikající bomby. „Jsou připraveni explodovat nebo zorganizovat řadu útoků proti místním,“ tvrdí Sinan. Místní se teroristy navíc bojí ohlašovat autoritám. Když prý spolu se sousedy čtyři radikály před měsícem nahlásil, tři z nich byli do týdne opět propuštěni na svobodu. „Možná bude někdo z nich vědět, že jsem je nahlásil já, a pak můžu přijít o život,“ popsal své dilema Mohammed Sinan z Mosulu.


(Lidové noviny)

středa 24. května 2017

Pověry dnes

Stradivárky nebo...
    Moderní člověk (vlastně ani nemusí být "moderní", stačí že žije v současnosti) je zavalen, zahlcen neuvěřitelnou spoustou informací, u nichž prakticky nemá šanci si ověřit, které z nich jsou pravdivé, které jsou šířené z důvodů marketingových nebo politických a které jsou ryze podvodné. Dokonce i "ne-informace", tedy zamlčení některých faktů patří do tohoto oboru manipulace. A to je téma, kterým se tady zabývám stále dokola.


pátek 12. května 2017

Akce a reakce aneb jako to dělají

Vzpomínka na Protektorát Čechy a Morava

Reakcionáři

   Každá akce budí reakci. Když neustále připomínáme provinění předků, nakonec to vzbudí odpor. Když vidí, jak se Německo mění a tmavne, ti, kteří by museli zavrhnout své předky reagují pochopitelně posunem na druhou stranu. K nacionalismu a k tradicím. To, že jsou to tradice nacistické je sice fakt - ale čeho se mají chytnout? Je podkopávána národní hrdost každého Němce. Němci jsou stigmatizováni "neodčinitelnou vinou". No a to je reakce na ten nátlak. Vzpomínka na dobu, kdy pojem "Deutschland" byl synonymem něčeho velkého, hrdého. Ať už jakkoliv (sebe)zničujícího. 

sobota 22. dubna 2017

Džin mimo láhev

"V sítích jsou zakletí běsi. Ještě že je to na elektriku a dá se to vypnout."













  Tohle napsal Aston na Neviditelném psovi jako reakci na hoax/nehoax "Modrá velryba". To, zda taková kampaň (hra) vůbec existuje se člověk s jistotou nedoví - ani doma ani jinde. 



středa 19. dubna 2017

Světový četník ...

   Tak nám zase "jestřábi z USA" poslali (bez jedné) kopu Tomahawků na Sýrii. Tedy na cizí území. Bez vyhlášení války. Protože údajně syrské letectvo zaútočilo sarinem / chlorem (zdroje se nemohou dohodnout) na vlastní civilní obyvatelstvo. Pominu-li fakt, že povstalec, který zrovna nedrží v rukou samopal nebo taktickou raketu je podle názorů našich západních politiků jen ubohý civilista, napadá mě jiná věc: Bašár Asad je bezesporu diktátor a to relativně krutý diktátor. Ale poslední dobou s pomocí jiného diktátora, Vladimíra Putina, má v boji proti spoustě znesvářených skupin v Sýrii, které bojují nejen proti Bašárově režimu, ale hlavně mezi sebou, výrazné vojenské úspěchy. Naše "západní fronta" nějak ztratila "tah na branku".  Takže bylo třeba "něco" udělat, aby se věc dala "mediálně" do pořádku.

neděle 9. dubna 2017

Curva senecta


  Před mnoha lety, před sametovou revolucí, přesněji v roce 1988 jsme v našem Ústavu dávali hru Suchého a Šlitra Šest žen Jindřicha VIII. Pěkná hra, na operetu, kam byla zaškatulkována, nezvykle moudrá. 

  Tenkrát režisér Zdeněk Boubelík pozval na premiéru Jiřího Suchého - a on skutečně  přijel. Přijel dříve, v termínu neměl čas, ale natočili jsme s ním rozhovor o divadle a o tom, kdy by měl člověk přestat pracovat, protože je už starý. Tak se stalo, že jsem měl tu čest poobědvat s legendou. Suchý byl už tehdy pevně přesvědčený, že pokud člověk udrží myšlenku a dokáže vstát z postele, měl by něco užitečného dělat. Odpočívat prý může později, v rakvi. Hledal jsem ten rozhovor ve videoarchivu, ale jaksi není k mání. Tenkrát se točilo na kazety VHS a rozhovor je asi přilepený k nějaké inscenaci a unikl digitalizaci.

   Vzpomněl jsem si na ten rozhovor, když mi jedna dávná přítelkyně, herečka,  poslala článek z pera Jiřího Suchého, dnes staršího o bezmála třicet let. Při prvním přečtení se mi zdál trochu ublížený, ale pak jsem si uvědomil, že pan Suchý popisuje přesně to, co zažívám občas sám. 

  A tak jsem se rozhodl, že ho vyvěsím pro vaši potěchu i tady. Visí už nejméně na dvaceti webech. Pokoušel jsem se s panem Suchým domluvit, zda to dovolí, ale nenašel jsem na něj spojení, ba ani originální článek. Jedině na webu jeho bratra Ondřeje jsem se ubezpečil, že je to opravdu psal Jiří Suchý.

   No nic, vyvěsím to i bez jeho výslovného povolení, protože slova jsou to moudrá a je jasné, že bych to v  žádném případě nenapsal lépe. Pokud se to pan Suchý domákne, požádám ho o dovolení dodatečně. Jak jsem ho poznal, tak to na 99,9 % dovolí.

Jo - a ten tehdejší oběd v Atomu zaplatil náš pražský host. Nedal jinak.  

neděle 2. dubna 2017

Chvála obyčejnosti...

  Tak Špinarka to má taky za sebou. Měla pohřeb, který by ji mohl závidět kdejaký potentát. V TV to byla včera první zpráva. Prý přišlo čtyřicet tisíc smutečních hostů.  Bez toho, že by je někdo nutil nebo že by z toho měli jakýkoliv profit. A nosili k rakvi růže. Velké kytice růží. Někteří z dlouhého čekání zkolabovali, odvezla je sanita, ale vraceli se i z pohotovosti zpátky do fronty před krematoriem.