Skřípání kolem Skripala

   Bývalý dvojitý agent Sergej Skripal byl spolu se svou dcerou Julií otráven v anglickém městě Salisbury. Tahle věta se zdá být jedinou nezpochybnitelnou informací v následující směsi dohadů, polopravd a matoucích informací. Nebudu vypisovat anabázi téhle kauzy, jen si položím pár otázek, u kterých si nejsem zdaleka jist, zda je někdo někdy zvedne.

O zakázaných slovech a čtverečcích na obrazovce

Sympatická holka!

  Tak nám Ester Ledecká vyhrála, co se dalo. Říkám nám, protože  většina Kotlinky se cítí tak nějak spoluzodpovědná za její úspěch. Čili jako obvykle: Když je někdo úspěšný, je to náš takřka celonárodní úspěch. Ne pouze jeho a jeho týmu.

Když ale nevyhraje tak jak jsme předpokládali, je to jen vina protagonisty. Málo se snažil. Není to přece náš neúspěch. Prostě to zkazil a my mu přece tak fandili...

  Nicméně Ester Ledecká v žádném rozhovoru nezapomene připomenout, že za jejím vítězstvím je i perfektní práce jejího týmu. 

Tak nám zvolili Zemana...

 Jonathan Swift

  Tak Milouš Zemanojc vyhrál nad Jirkou Drahouškem. Sice jen o prsa, ale matematika je neúprosná. Avšak  kdyby to dopadlo naopak, byla by situace naprosto stejná. Polovina národa je tvrdě zakousnutá do té druhé a naopak. Nacházejí se všelijaké argumenty proč je ten nebo onen uchazeč horší než ten druhý. Většinou neinformované (nikdo nic vlastně  neví) nebo rovnou falešné. Propírá se minulost obou aktérů, co kdo kdy řekl nebo neřekl a říct měl. Nebo naopak neměl. A kreslí se hrubě neveselé nebo zcela optimistické vize budoucnosti. 

Zemanova brázda a korálky pro domorodce

   Jeden můj spolužák z devítiletky, říkejme mu třeba Karel, každoročně organizuje (z Prahy) setkání těch spolužáků, kteří se dožili dnešních dnů. Scházíme se v Ostravě, protože to je přece jen nejkoncentrovanější místo našeho výskytu. Ale je nás, pravda, stále méně.

    Karel to má pěkně zorganizováno, všechny živé obešle, domluví termín a místo, zamluví na pár hodin vhodnou restauraci (těší mě, že tu "mou") a tam pokecáme o životě, vzpomeneme už navždy nepřítomných a omluvených, pojíme,  popijeme vínka či pivka a zase se v poklidu rozejdeme. Přicházejí s námi požvanit i naši tehdejší učitelé což je docela prima zážitek. 

Novoročenka 2018

 Vše dobré v roce 2018 (a nejen v něm) všem přeje Drak

a taky Starý Kocour.

Když vám bude někdo tvrdit, že ví, co bude,

vysmějte se mu do očí!

Zeman mýty bořící…

   Říkal jsem si, že se do voleb nebudu míchat. Ať si každý zvolí koho chce. Ale všichni si přisazují jen na jednu misku vah. 

   Ne, opravdu si nemyslím, že starý tlustý, prostořeký Zeman je nejlepším možným kandidátem. Jenže - kdo jiný. Dostal jsem mailem odkaz na jakousi filipiku, obhajobu Miloše Zemana a vyvěšuji ji hlavně proto, že  ostatní (pražská kavárna a spol.) plodí o něm jenom samá negativa. Už jenom kolik závadného toho našli na jednom gestu v novoročním projevu. Co všechno s toho dokázali odvodit! 

Ta nenávist je už zcela živočišná.

Veselé Vánoce

Veselé Vánoce :-)

   Úvodem bych rád za sebe a Kocoura popřál všem šťastné a veselé Vánoce. Nějak přišly letos rychleji, než obvykle, aspoň pro mě. Doufám, že pro vás ostatní přišly spořádaně a včas, jak se sluší a patří, mají to přece být svátky pohody a klidu.

Doba hysterická

 Doby už lidstvo zažilo různé. Byla doba dřevěná, kamenná, bronzová a pak i železná. Pokaždé trvaly mnoho tisíc let.

  Nyní nastala doba hysterická. Není tady poprvé, ale dnes má pro šíření onoho zmiňovaného fenoménu, hysterie, zvlášť dobré podmínky dané rozvojem a rozšířením komunikace po celém světě. Neříkám, že každý, ale kdekdo se může virtuálně potkat s kdekým. Rychle kdekoliv. Ani nemusí mít nějakou tvář. Na internetu všichni nosíme nějakou masku. Vystrkujeme místo sebe svůj nick, avatara.

Ze stínu na sluneční stranu

Napsala Astra

   Astra má za sebou důležitý skok - nedávno seskočila hrobníkovi z lopaty. Stěžuje si, že je slaboučká - ale kdo by nebyl po takovém skoku. Hlavní je, že její hlava zůstává čistá a schopná snadno stravitelným způsobem podat zprávu o okolním bizarním světě. 

Je to ještě čeština?

Hana Macková

   Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.