Prohledat tento blog

středa 13. února 2019

Paraziti?


Moderní pojmologie





   Když se řekne parazit, většinou si představíme něco jako tasemnici, která žije ve střevech z potravy, kterou sníme. Nebo jako nějakého Bc. či Mgr. z neziskovky, která žije za státní peníze a jejíž výstupu jsou v lepším případě jen rozčilující bláboly, v horším se snaží jako PR agentura ovlivnit veřejné mínění hlavně tak, že má spojení na „sdělováky“, nejlépe celostátního významu. 


neděle 3. února 2019

Co je a co není vidět

Úvaha Schumacherova


   Když jsem ten text na Šumavákovi četl, viděl jsem v duchu carské Rusko, Jihoafrickou republiku a jako grotesku navrch některé republiky jihoamerické. Ba i naše Kotlinka se tam vešla – dokonce inklinujíc spíš k těm burleskám banánových republik. 
Jo, je to pořád skoro stejné, protože lidi se mění jenom hrozně pomalu. Ale – pomalu se opravdu mění, jenže v horizontu jednoho lidského života je to změna asi nepozorovatelná. Tak jako růst stromu. Chtělo by to takový “time presing” čili časosběr, aby to bylo vidět. Nebo musí člověk odjet do ciziny a vrátit se až za několik desítek let.
   A taky si člověk uvědomí střídání kultur nebo civilizací, chcete-li. Barbaři před branami Říma. Nedostatek zdrojů (ať už vinou přírody nebo přemnožení) žene barbary do prostoru civilizace v domnění, že tamní zdroje jsou nevyčerpatelné. Jenže populace lidí, žijících v étosu sedmi set let zpátky nebude schopna (až na výjimky) obsluhovat ty stroje, které nám nesou blahobyt a celý systém se rozpadne. Každý systém se bez údržby a obsluhy časem rozladí, degeneruje a posléze zastaví.

neděle 13. ledna 2019

Klinická diagnóza aktivisty


Kauza Klinika z pohledu mimopražského vidláka



   Několik dní se na internetu i TV zprávách řešila „Akce Klinika“. Zdali dokáže (jestli si troufne) exekutor, tedy státní moc, dostat z prostor bývalé plicní kliniky „aktivisty“, kteří si tam udělali klubovnu a jakýsi hodinový hotel. Nejvyšší soud rozhodl, že budova jim nepatří. Přesto že už bylo v minulosti učiněno několik pokusů squottery vystrnadit, nepovedlo se. Bránili se pomocí právníka, podávali odvolání, vraceli se a bůhví co všechno.

Tentokrát jim ale asi jejich právník (tuším, že je to právnička) poradil, že to mají vzdát a celý případ tak vlastně zmizel ze zorného pole (lehce hysterické) veřejnosti.
Rozebírat celou kauzu nehodlám, to už udělali mnohokrát jiní. Ale při té příležitosti mě napadlo několik bočních otázek, kterými se páni žurnalisté příliš nezabývali.

pátek 4. ledna 2019

Svoboda?



Novoroční zamyšlení



   To slovo svoboda je totiž velmi tvárné. Gumové. Je totiž několik východisek svobody. 

Základ svobody je ve svobodné mysli. Mohu si myslet, co se mi zamane.

Pokud ovšem nechci své myšlenky někomu sdělit. Pak už je to svoboda slova, projevu. Tam už nastupují omezení – cenzura, autocenzura. A možné postihy, pokud mocnější s mými slovy nesouhlasí. Kdysi jsme říkali, že u nás je zaručená svoboda projevu, ale už není zaručena „svoboda po projevu“.

Poslední svobodou je svoboda konání. Ta bývá nejmenší, musíme totiž dbát na to, aby naše vlastní svoboda konání neomezovala svobodu ostatních. Tedy přizpůsobit se nějakému řádu, místně platnému.

úterý 25. prosince 2018

Je lidstvo řízeno mikroorganismy?

Cytomegalovirus a toxoplasmóza

Rozpačité vánoční zamyšlení




   Cytomegalovirem je nakaženo 80 procent populace, virus mění psychiku i inteligenci člověka, ten, kdo se jím nakazí, postupně hloupne, říká vědec Jaroslav Flegr, který s týmem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumal vliv jednoho z běžných virů na inteligenci člověka. Vir navíc prý jinak ovlivňuje inteligenci mužů a jinak žen. Dodává, že léčit má smysl jen vybrané jedince, třeba osoby s poruchou imunity. V rámci celé populace má ale promoření virem velký vliv, a to i ekonomický. Lidé s toxoplasmozou zase reagují v kritických situacích jinak než nenakažení. 

neděle 23. prosince 2018

Žádám snížení DPH!!

Žádám tímto všechny o razantní snížení DPH - tedy divoké předvánoční honičky. 



    Kdysi nebylo na dárky dost peněz a nebylo co koupit. Pak už bylo co koupit a chyběly jen peníze. Nyní máme obojí - ale zase nevíme, co koupit. Co ten nebo onen přítel, člen rodiny potřebuje, po čem touží jeho srdéčko. A oni zase nevědí, co by udělalo radost nám. Takže navrhuji s veškerou vážnosti: 

Zastavme to vánoční šílenství! 



úterý 18. prosince 2018

Huawei a jiná strašidla dnešních dnů

Špioni v mobilu


   V těchto dnech začala intenzívní masáž "západní veřejnosti" ohledně mobilů a jiných výrobků čínské firmy HUAWEI. Spekuluje se o možnosti pomocí telefonů této firmy odposlouchávat jejich majitele, odesílat kamsi data v nich uložená včetně fotografií, aniž by byla fotografie úmyslně pořízena, o téměř nadpřirozených schopnostech těchto telefonů narušit celou mobilní síť. Lidé s mírnější fantazií upozorňují, že eventuální nebezpečí spíše hrozí od serverů stejné firmy. protože je používají například i všichni naši mobilní operátoři. Nikdo není schopen s jistotou říct, zda nejsou v programech těchto zařízení nějaká zadní dvířka, která by mohla způsobit třeba rozpad celé sítě. Vzhledem k propojenosti sítí s internetem by mohly být následky vskutku katastrofické. Situace hodná hororové SF povídky.

  Má to ale několik zádrhelů. Čínské výrobky jsou kvalitní a levné. Čínské firmy šlapou na paty kdejakým západním firmám. Vlastní telefony používá jak ministerstvo zahraničních věcí, tak presidentská kancelář a možná i ministerstvo obrany a financí. Americká armáda je používá určitě. 

   Pokud by se podařilo nafouknout dostatečně velkou bublinu a úředníci či vojáci by dostali rozkaz se mobilů HUAWEI okamžitě zbavit a nakoupit jiné, kde nemá čínská rozvědka možnost zasáhnout do jejich konstrukce byl by to zlatý důl pro "nečínské" výrobce mobilů i dalších komunikačních zařízení. 

    Čínská strana, HUAWEI, se proti takovým spekulacím ohradila a vyzvala Západ, aby podal skutečné důkazy o špionážních nebo dokonce sabotážních schopnosti jejich výrobků. Na to ovšem žádná reakce západní kontrarozvědky nepřišla, zatím byla jen zatčena obchodní ředitelka firmy - ovšem pro nějaké daňové delikty. Ostatně na neplacení daní dojel blahé paměti i nepolapitelný Al Capone. Propustili ji záhy na nevysokou kauci. Takže jen takové bu-bu-bu.

     Zdá se, že se jedná spíše o jakousi politicko-obchodní válku korporací proti Číně, než o souboj rozvědek. A zakázat dovoz čínského zboží by k reálné obchodní válce s Čínou vedlo téměř určitě. 


Bomba v letadle




"Rozsáhlé policejní manévry na Letišti Václava Havla v pražské Ruzyni vyvolal v neděli večer nález na palubě letadla letícího z Velké Británie. Letuška našla na toaletách papírek, na kterém byla namalovaná bomba. Letadlo museli prohledat pyrotechnici." 


    Zdá se, že začínáme blbnout na doby. Kolem obrázku na papírku, vyhozeném na WC do koše vznikly opravdu, ale opravdu velké manévry. Policie, pyrotechnici, hasiči, spousty sanitek. Mezitím bylo vyloupeno klenotnictví, dvě benzínové pumpy a policie žádného z pachatelů zatím nenašla. Napadá mě, že by se měla policie vybavit novými uniformami operetního stylu podle návrhu Theodora Pištěka jako naše Hradní stráž, aby ji bylo více vidět. 

   Ale abych nekřivdil PČR - francouzská policie je na tom podobně. Několikanásobně trestaný Chekatt Chérif, "rodilý Francouz s alžírskými kořeny a muslimský radikál" sice byl v "v hledáčku policie", nicméně postřílel ve Štrasburku pět lidí a policie ho pak několik dní hledala. Jaký význam mělo "mít ho v hledáčku" netuším. 

   Pochodování těžkooděnců se samopaly v ponosu ve Francii, Německu i v Praze, dokonce ani rozestavení betonových zábran a mříží kolem vánočních trhů nic nepřineslo Ti, kdož si jdou na trh něco nakoupit nebo vypít dvě deci svařáku, vstupují na náměstí jako do klece. S tím, že uvnitř jsou oni a ne potenciální teroristé. Ti vymyslí zase něco nového, na co my nebudeme připraveni.  Vsaďte se! 


sobota 8. prosince 2018

Virtuální realita

Doplněný článek


   Začíná doba, kdy nebudeme vědět, zda to, co vidíme je záznam reality (byť třeba tendenční, zkreslený nebo je to realita zcela vytvořená v počítači. Svět začíná být ve stejném stavu, jako když nám zprávy o dalekých zemích donášeli kupci, poslové a cestovatelé.    
   Dokážeme vytvořit téměř cokoliv. Zatím se to ještě dá s trochu štěstí (a pokud víme, na co koukat)  většinou poznat. Ale za pět let? Realita bude jen to, co si můžeme ohmatat, olíznout a čichat. To, co nám přináší nejdůležitější smysly, zrak a sluch nemusí mít se skutečnost vůbec nic společného.

neděle 25. listopadu 2018

Úvaha poněkud pohlavní


  

   Když pomineme druh Homo Sapiens tak vidíme v přírodě více méně pořád to samé.  Samci i samičky se pokoušejí upoutat pozornost druhého pohlaví aby došlo ke spojení, k pohlavnímu aktu a bylo tak umožněno pokračování rodu a potomstvu byly předány  geny těch nejschopnějších. Tento obřad se netýká jen nižších tvorů jako bakterií, plísní nebo jednobuněčných. Ti se množí dělením a partnera s kvalitními geny k ničemu nepotřebují. Zbytek potřebuje pro udržení sebe sama na živu dvě pohlaví.



sobota 17. listopadu 2018

Něžný hlas kavárny a sprostý řev spodiny

ON-LINE: Andrej Babiš položil květiny na Národní už v noci, lidé je hodili do koše. 
Lidé? Opravdu slušní lidé?


Snapy z TV Novinky

   To ale není protest, to je obyčejné chuligánství. Mimo Prahu dost těžko představitelné. 
   Čekám jen, kdy tihle "revolucionáři", aby přitvrdili,  začnou rozbíjet výlohy a nastane "pražská křišťálová noc".  A někdo tu mluví o tom, že Babiš (Okamura, Hamáček, Fiala atd.) "rozdělují národ".


   Ba ne, vítr tady sejí křiklouni a "jejich" novináři. Tedy bulvár. Opoziční politici se s chutí (ale už ne s rozvahu) připojují. Sklidí bouři? Měli by.


úterý 13. listopadu 2018

Hnojomety v plné palbě!

Sabina Slonková (Profimedia)



   Máme osudový osmičkový rok. Dnešek začal "palácovou revolucí", legitimní snahou opozice odstranit Andreje Babiše z politické scény a zaujmout jeho místo.      
   Zítra se bude přeskupovat - kdo je pro, kdo proti a kdo se zdrží - a budou se vymýšlet další spiklenecké teorie.



úterý 30. října 2018

Tvé jméno je Narcis

 Vytěsnění klíčové lekce z vietnamské války - jež říká, že v nejmodernějších konfliktech s donedávna nepředstavitelnou úrovní ničení jednotek, vybavení i civilního zázemí nakonec lépe uspějí ti, kdo se dovedli přizpůsobit a přežít na výrazně nižší technologické úrovni, než byla v době míru považována za naprostou samozřejmost - může Západ přijít ještě velice draho.

Západe, tvé jméno je Narcis
5. 10. 2018 / Karel Dolejší

úterý 9. října 2018

Rusko, náš nový nepřítel?

Autor: Schumacher


   Slyším volání „Do zbraně!“ Jenže - proti komu? Je ohrožena bezpečnost České republiky či dokonce existence Českého národa? Anebo jde o využití zdejších zdrojů pro cizí obchodní a mocenské zájmy? Kdo je naším nepřítelem? Kdo nás zamýšlí vyhubit či zotročit? Naším nepřítelem nebýval kdosi z daleka. Podle historické zkušenosti jím většinou byl soused. Výjimkou byla Osmanská říše, která prakticky byla sousedem Rakouska. V dávnějších dobách jím byly hordy z dalekého jihovýchodu. Jenže Osmanská říše, alespoň formálně, jako člen NATO je naším spojencem. Zbývá Rusko, které kdysi samo ty hordy porazilo. Což v případě například Krymských Tatarů je mu nyní omlacováno o hlavu. Jenže Rusové v užším či širším pojetí, nás nikdy nezamýšleli vyhubit či zotročit. Naproti tomu byli cílem agrese "vyspělého" Západu. Bonapartovo tažení, Krymské války. Bylo to Rusko, které okupovalo La Rochelle a snažilo se dostat přes Kanál? Nebylo to právě Rusko, na kterém ztroskotala dvě největší tažení na východ? Chápu potřebu zastavit šíření "komunistického" režimu, i snahu se z něj vymanit. Chápu tak směřující dobovou propagandu. S koncem Sovětského svazu nastal propagandistický zmatek, který však netrval dlouho.



pondělí 24. září 2018

Informace






   Informace nám dodávají informátoři. Slovo informátor je hodně podobné jiným slovům: žalobníček, donašeč, konfident, udavač. Také třeba špion, špeh. Spousta téměř synonym, lišících se jen emočním nábojem.

pátek 31. srpna 2018

Vox populi, vox Dei!


Hlas lidu hlas Boží? Ale jděte...

Na každý citát se přece dá najít vhodný anti-citát:
 Nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit. Český překlad: Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízká šílenství.
Už tomu rozumíte? Já ne.

úterý 21. srpna 2018

Vřískot

foto: i-dnes

   Pozoroval jsem dnes v TV pietní shromáždění na památku událostí před Čs. rozhlasem na Vinohradské 12, které se udály před dlouhými padesáti lety. Pochopitelně se celé akce opět zmocnili politici - jako skvělé příležitosti se zviditelnit. Je to pochopitelně špatně - promluvit měli pamětníci, ne lidé, kteří byli dětmi nebo ještě vůbec nebyli na světě. 
Ale budiž - zabránit se parazitování "věrchušky" na událostech, na kterých neměli žádnou zásluhu se asi nedá. Nejsem asi sám, komu to připadlo krajně nevkusné. Ostatně jako skoro vždy, když se někde objeví nějaký politik a začne "řečňovat".


   Ale vrchol nevkusu začal až v okamžiku, kdy se vzpomínkové shromáždění proměnilo v hlučný protest proti předsedovi vlády Babišovi a předsedovi Sněmovny Vondráčkovi. Pískáním a výkřiky "Fuj!" a "Hanba!" památku sedmnácti mrtvých ze srpna 1968 pražská kavárna  uctila opravdu důstojně, to se musí nechat. Díval jsem se do tváří mužů a žen středního věku zkřivených nenávistí a vzpomněl jsem si na fotografie německých fanatiček, kterým se říkalo "eskadry hysterek", které působily při projevech Vůdce, Adolfa Hitlera. Stejná míra hysterie, stejné grimasy. 

   Jedenadvacátého srpna 1968 jsem sloužil v Liptovském Hrádku. Byl jsem voják  už "celých" 21 dní. Tedy bažant. Naše četa měla ten den službu v kuchyni na škrábání brambor. Naši poddůstojnící nás vzbudili o půl páté ráno. Bylo nám divné, že nekřičeli, jak bylo během přijímače zvykem, ale mluvili tiše, téměř šeptem. A leskly se jim divně oči.

   A pak nám to řekli. Ve sklepě pak bylo slyšet jen škrabky a žbluňkání brambor do kýblů. Pražské jaro skončilo, to jsme tušili. Taky nám to potvrdili učitelé, "furťáci", hned to dopoledne, kdy jsme na učebně neprobírali základy radiolokace, ale na malý tranzistorák poslouchali vysílání pražského rozhlasu. Když pustili státní hymnu, všichni se v učebně postavili. Povelu nebylo potřeba. Bylo nám na blití.

   Přesila vojsk Varšavské smlouvy byla tak obrovská a naše armáda tak zoufale nepřipravená, že vojenský odpor by byl sebevraždou. Protesty ve světě byly mírné - co bylo "Západu" po nějakém Československu. Ať si to vyřídí východní blok sám. 

    Už na podzim se ale začaly dělat politické prověrky. Hodně důstojníků odešlo, hodně jich bylo vyhozeno. Tříbila se morálka, slušnost. Brzy bylo jasné, kdo je kdo. Kdo je zrádce, kdo jen posera a kdo má rovnou páteř. Začala celonárodní schizofrenie, ve které jsme pak žili až do roku 1989.

   Neveselé výročí, ale přece jen za vzpomínku stálo,. Pokud jsem bydlel v centru a v bytě jsme měli dvojitá okna, večer 20. srpna jsme v každém okně zapálili svíčku. Jen tak pro vlastní pocit. Nebyli jsme sami, Ostrava vypadala ten večer trochu jako o Vánocích. Ale každým rokem těch svíček ubývalo. Lidé ztráceli naději, že se něco může změnit.
Dnes se toho zmocnila nikým nezvolená "pražská kavárna" a z výročí okupace udělala svátek neskutečné animální nenávisti. Babišovi zase přibude pár voličů.

   President Zeman správně vytušil problém a nedostavil se. Měl recht. Bylo by to jistě ještě horší, ještě trapnější. Nějak se mi vybavily Wolkerovy verše z básně U rentgenu:
 "... a nejhlouběj, chudý, vidím nenávist!"


foto: i-dnes

Jenže ti, co tam pískali a řvali nevypadali jako chudí.

== II ==


   V té záplavě nenávisti, lží a hysterii jsem zasledoval tiskovou konferenci s řidičem kamionu, který v Janově spadl z mostu - a přežil. Poslechněte si to celé - tohle je podle mě ten obyčejný a slušný člověk.   Sympaťák.

neděle 19. srpna 2018

Nedůvěra

Soudy, soudci, justice
Několik nesouvislých poznámek


   Nekonečná sága odsuzujících a osvobozujících rozsudků. Stejný obviněný, stejný čin - jen různé soudy. Soudní spory, kde soudy nižší instance opakovaně rozhodují jinak, než soudy jim nadřízené. Nekonečné kolečko. Nedostavování se k jednání ze zdravotních i jiných důvodů, žádosti o opakování znaleckých posudků se zcela odlišnými závěry atd.

středa 15. srpna 2018

Internet = manipulace a nenávist?



   Kdysi dávno,  na konci dvacátého století, jsem přestal poslouchat rádio i TV, protože místo informací šířily KOMENTÁŘE - tedy jednostrannou propagandu. Navíc značně primitivní. Hitlerovský ministr propagandy Goebbels by se musel v hrobě obracet, jak tupé manipulace ideologové vytvářeli (a stále vytvářejí!! [;>/)
  Internet se stal pak novým prostředím s velkou svobodou názorů - bylo zajímavé číst i ty názory, které byly zcela proti mému přesvědčení a zkušenostem.

sobota 11. srpna 2018

Vyšší princip



   Je to název jednoho českého poválečného filmu, který viděl snad úplně každý, kdo má nad padesát. Vedle tlumeného holdu lidské odvaze zde Jiří Krejčík* poprvé od konce války ukázal, co zmůže všudypřítomný strach, a také zrušil falešnou iluzi o jednotě národa semknutého v boji s nepřítelem. Svůj film přitom postavil nejen na emotivně působivých hereckých výkonech, ale rovněž na výsostném režijním umění.

středa 1. srpna 2018

Zase máme zvrhlé umění... ?



    Uplynulých čtrnáct dní jsem strávil v mých oblíbených Sudetech fotografickým dokumentováním kůrovcové kalamity čili "prohrané války s broukem". Mluvil jsem s lesáky i lesníky a zjistil, že věci pozorované zblízka se jeví úplně jinak, než při pozorování z redakcí bulvárních časopisků a kanceláří věrchušky, ba ani občasné výjezdy reportážních týmů TV nevnášejí do situace nic moc realistického. Dokonce jsem se škodolibostí mi vlastní očekával, kde  se objeví argumentace, že za kalamitu může president Zeman nebo Andy Babiš, případně komunisté nebo snad dokonce V. V. Putin. Zatím nic.

   Místo známého "amerického brouka" by byl kůrovec nazýván "ruským broukem" - abychom dostáli pravidlu, že všechno se za čas opakuje.  S podivem jsem na tuhle "argumentaci" nenarazil. Ale co není, může být. Při sepisování poznámek o "ožraných Jeseníkách" jsem narazil na jinou vykopávku z minulosti. Na článek Jany Machalické. A je v něm stejně tolik nesmyslů, jako v oněch "studiích", které zdůvodňují, proč tak fatálně prohráváme s kůrovcem smrkovým.