Hotel Brioni

   Hotel Brioni na začátku známé Stodolní ulice v Ostravě odmítl ubytovat občany Ruska, dokud nepodepíší prohlášení odsuzující anexi Krymu. Je to malý hotel, ne až tak luxusní, byť má čtyři hvězdičky. Kdysi se jmenoval Odra a bylo to nejlevnější ubytování v centru. 

Nocovat na Stodolní ale není žádné terno.* 

Tak pravil papež...

Hlava katolické církve papež František šokoval sněm Vatikánských ortodoxních kardinálů mj. i těmito interními diskusními výroky

Ovšem na druhé straně...

Malá úvaha o (po)malých sebevraždách

Tovjeho hrál - a skvěle - Honza Filip, žid.
Druhý skvělý Tovje - v Praze - byl Tomáš Töpfer. Taky žid.

     Když mi bylo kolem padesátky, dával se u nás muzikál Šumař na střeše. Jeho hlavní postava,  židovský mlíkař Tovje z ruské vesnice Anatěvka a  hlava rodiny se v životě vždy rozhoduje správně, podle židovské víry a zvyklostí.  

Jenže pak si v duchu promluví s Hospodinem a začne pochybovat. Jeho dialogy s Bohem jsou vlastně monology se sebou samým. Po každém zásadním rozhodnutí proto prohlásí "Ovšem na druhé straně..."  A popře tím vše předešlé. Uvědomil jsem si, že moje hlava pracuje stejně jak ta jeho. 

Dialektika?  Asi.  

Referndum? Kdepak! Ani nápad!

Několik postřehů o referendu

„Nevěřte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím. Vždyť zběsilost davu je vždy blízka šílenství“. 

(Alcuin z Yorku, poradce Karla Velikého)

Rozhovor s bratrem G

    Je stále ještě apríla. Tak tady vyvěšuji fiktivní futuristický rozhovor s velkým bráchou, kterého jsme si nechali malinko přerůst přes hlavu. Inu - dobře jsme ho krmili, Otesánka. Horší je, že tenhle rozhovor nemusí být ani tak moc velká nadsázka a vzdálená budoucnost. Je třeba se připravit. Jde-li to vůbec. 

   Lidstvo si vůbec pěstuje potenciální katy, atomová bomba, komunismus, kapitalismus, nacismus, liberalismus a všeliké jiné "-ismy". V tom jsme přeborníci - jak si co nejvíc uškodit. Protože se odjakživa kritizuje "zlatá střední cesta", protože je prý "vyšlapaná a tráva na ní je sežraná" jak se praví v jedné písni V+W. 

Takže se jak ten osel rozhodujeme jestli doleva nebo doprava. Když se rozhodne polovina tak a polovina onak, je to špatné a vznikne mezi nimi bratrovražedný boj.  

Hra Lemmings ***

  Když se velká většina rozhodne pro jednu stranu, začne situace připomínat tah lumíků včetně zakončení jejich velké výpravy skokem z útesu do moře.* 

   Obvykle to v relativním zdraví přežijí ti, kteří se opozdili nebo zabloudili a přišli tak o veliké finále. Případně se odchýlili z široké frekventované cesty únikem do pankejtů, kde si tiše skuhrali.**

Proč nemám rád pražskou kavárnu

Zamyšlení  o vrstvách.

   Na jistém blogu jsem si (nerad) nadělal několik nepřátel na dálku jen tím, že jsem se s jistou nelibostí vyjádřil o tzv. "pražské kavárně", která má pocit že je nositelkou jediné možné pravdy. Ti, kteří s nimi nesouhlasí jsou prostě hlupáci. 

  Nelituji své prostořekosti. O sobě jsem to věděl odjakživa a o myšlení uražených jsem se hodně dozvěděl právě tímto "neuváženým krokem". Pražská kavárna, o které byla řeč nemusí být jen v Praze. To je jen terminus technicus,  ne určení místa největší koncentrace pražských kavárníků.  

Astra se hlásí (prý z postele)

   Milí pánové, přišlo jaro do vsi a to mě rozjařilo natolik, že jsem si vzpomněla na svoji dost nedávnou novou vášeň, kterou je kreslení.Prožívám při té "tvorbě" nikdy nepoznané pocity, je to velmi uklidňující koníček. 

   Už ani nechodím do kurzu, protože jsem pochopila, že kreslit lebku nebo škorni nebo pár krabiček na stole není moje hobby. Já si chci matlat co chci a jak chci.

Posílám vám tedy tento jarní obrázek, kterým zviditelňuje svoje city. Dalo mi to fušku, malovat to roští je docela zážitek. 

  A házím vám zcela odlehlou hádanku. Proč asi visí tady za rohem na laně, které nese tramvajové troleje mobil, připojený k nabíjecí šňůře, která se při tom výhozu z některého okna pěkně omotala na té troleji a telefon se tam hezky pohybuje ve větru .Vyfotila bych vám to, ale se svým novým mobilem mám s focením problémy. Jistě si to ale snadno dokážete představit.

Takže - proč ten telefon asi vyletěl?

Tak nám (zas) zabili Ferdinada

   Co tomu říkáte, paní domácí? Tomu masakru u Austrálie? To prej byla taková hrůza, že to vobletělo celej svět. Už i tady si o tom lidi povídají. Co řečí já už o tom vyslechnul v hospodě, to si neuměj ani představit, jaký řeči o tom lidi vedou. O tom atentátníkovi a těch musulmanech. 

   Až k našemu policejnímu ministrovi se to doneslo. Prej, že to tak nenechá aby lidi vedli takový hrozný řeči. Hlavně po hospodách. No vždyť, pořádek musí bejt. Jak by svět vypadal, kdyby lidi všude říkali co si myslej. Některý myšlenky jsou tuze nebezpečný. Vono, když se to tak vezme, od takový vzpurný myšlenky k činu je jako z hráze do rybníka.

Paraziti?

Moderní pojmologie

   Když se řekne parazit, většinou si představíme něco jako tasemnici, která žije ve střevech z potravy, kterou sníme. Nebo jako nějakého Bc. či Mgr. z neziskovky, která žije za státní peníze a jejíž výstupu jsou v lepším případě jen rozčilující bláboly, v horším se snaží jako PR agentura ovlivnit veřejné mínění hlavně tak, že má spojení na „sdělováky“, nejlépe celostátního významu. 

Co je a co není vidět

Úvaha Schumacherova

   Když jsem ten text na Šumavákovi četl, viděl jsem v duchu carské Rusko, Jihoafrickou republiku a jako grotesku navrch některé republiky jihoamerické. Ba i naše Kotlinka se tam vešla – dokonce inklinujíc spíš k těm burleskám banánových republik. 

Jo, je to pořád skoro stejné, protože lidi se mění jenom hrozně pomalu. Ale – pomalu se opravdu mění, jenže v horizontu jednoho lidského života je to změna asi nepozorovatelná. Tak jako růst stromu. Chtělo by to takový “time presing” čili časosběr, aby to bylo vidět. Nebo musí člověk odjet do ciziny a vrátit se až za několik desítek let.

   A taky si člověk uvědomí střídání kultur nebo civilizací, chcete-li. Barbaři před branami Říma. Nedostatek zdrojů (ať už vinou přírody nebo přemnožení) žene barbary do prostoru civilizace v domnění, že tamní zdroje jsou nevyčerpatelné. Jenže populace lidí, žijících v étosu sedmi set let zpátky nebude schopna (až na výjimky) obsluhovat ty stroje, které nám nesou blahobyt a celý systém se rozpadne. Každý systém se bez údržby a obsluhy časem rozladí, degeneruje a posléze zastaví.