Prohledat tento blog

čtvrtek 13. června 2019

Группировка


Aneb všichni svorně sborem za vedoucím volem...


   Když skončil provoz vysokých pecí v oblasti Dolních Vítkovic, zbyla tam velmi zvláštní krajina. Žádní lidé, jen obrovská rezavějící monstra. Hluk z ještě fungujících provozů Vítkovic doléhal jen z dálky. Kdosi nechal celý areál oplotit, aby se tam nikdo náhodou nezranil a aby se to celé nakonec postupně nepřemístilo do sběren železného šrotu – na to tu máme specialisty z jednoho určitého etnika. Městská věrchuška se zatím dohadovala, co s tím. Jestli to celé rozřezat autogenem a „přetavit v pluhy a meče“ nebo zanechat jako memento pro další generace.


   Mezitím jsem objevil tu zvláštní, tajemnou atmosféru, která mi připomínala éru veleještěrů, kteří ale nebyli zasypaní v zemi, ale trčili se hrdě k nebi. Našel jsem si několik děr v plotě (nebylo to těžké) a chodil jsem tam obdivovat ty rezavé obludy a hlavně fotit. Jen jednou jsem tam potkal hlídače, ale ten, místo aby mě vykázal, mě jen upozornil na špatně zakryté kanály u koksovny - abych tam nespadl.

středa 12. června 2019

Okupanti a váleční veteráni.

Jsou to jedni a titíž lidé. 





    Dnes jim bude už přes sedmdesát. Jako vojáci Sovětského svazu prostě dostali rozkaz  a jeli do Československa "potlačovat kontrarevoluci". Jistěže se jednalo o okupaci. To přiznalo i Rusko. Jenže důchodcům se v Rusku prý moc dobře nežije. Jako "váleční veteráni" by patrně obdrželi nějak příspěvek k důchodu. 



   Když jsem tehdy jezdil na kole na chalupu, pozoroval jsem jak v mizerných uniformách pochodují u Krnova na cvičiště a zase zpátky. Trochu se báli nebo styděli - to se nedalo poznat. Oni sami byli drženi v domnění, že tady brání revizionistickým hordám udělat kontrarevoluci. Dneska jsou to dědkové jako já.  Jejich důstojníci tehdy hbitě obchodovali s naším ochotným obyvatelstvem. Dováželi vodku a elektroniku z Pobaltí a odváželi si džínsy, silonové šatičky a punčochy. A taky lehoučké silonové noční košile z NDR - používali je jako svatební šaty pro své "dóčeri". Když nebylo co prodat, vždy se našel "ušetřený" kanystr benzínu, který si "náš člověk" rád nalil do nádrže svého Spartaka. 



   Zatím se jedná jen o návrh v Dumě - můžeme snad být v klidu. Domnívám se, že u návrhu i zůstane a "okupační dědci" budou muset vyjít s takovým důchodem, jaký mají. Jsou to vlastně jen slovíčka. Okupant a veterán. Ale jsou toho plné noviny i TV zprávy. Sněmovna to odsoudila, president to odsoudil...



   Ovšem na druhé straně: Jak vnímají třeba Afghánci nebo Iráčané přítomnost amerických vojáků ve svých zemích? Nemají pocit, že se také jedná o okupaci? Myslím, že mají. A tihle vojáci, taky jedoucí na rozkaz "udělat pořádek v cizině"  se po skončení mise "válečnými veterány" stávají běžně. Nikdo nic neříká o "okupaci" nebo agresi. Sloužil jsi své zemi ve válečném(?) konfliktu - tak jsi veterán. Tečka. 



   Čím se vlastně tyhle dvě velmocenské aktivity liší?  Vidím jenom rozdíl v tom, že jsme kdysi považovali americké vojáky ve Vietnamu (i jinde) za agresory a teď jsou to podle maintreamu "poslové demokracie". Kteroužto  ale obyvatelé tamních krajin neznají, neumí ji používat a když jsou pro bezvýchodnost situace ponecháni sami sobě a okupační armáda se stáhne, obnoví se tam původní režimy jenom s novými tvářemi. Pochopitelně novými, ty staré tváře byly totiž  postříleny při někdejším importu demokracie. Postříleny byly většinou vlastními lidmi, kteří při příchodu cizí moci využili situace a obsadili místa místodržících.



   U  nás v Kotlince proběhlo něco podobného, ale ve velmi "soft verzi". Po výměně reformních komunistů ve věrchušce za nereformní nastaly prověrky, vyhazovalo se ze zaměstnání, děti se nedostávaly na studia, na vedoucí místa se dostali ti, kteří schvalovali zásah Sovětského svazu. Umělci podepisovali souhlas. Demokracie byla na dvacet dalších let odložena.  



Nikdo z našich "čackých journalistů" na tenhle logický rozpor nepoukázal.

===III===


Zpráva z východní gubernie


Masarykovo náměstí 11. června 2019

    Tak už nám demonstruje i Masarykovo náměstí, kdysi Lidových milicí. Tedy ne náměstí, ale lidé tam shromáždění. Prý 1000 lidiček. Zdálo se mi to méně - pamatuji tohle náměstí zcela plné včetně přilehlých ulic a uliček. Pravda, bylo to při první návštěvě Václava Havla v Ostravě. Tohle jsem tehdy viděl sedě za mixpultem z prvního patra tehdejší kavárny PRAHA. A servilní číšníci nám nosili kafe a víno zadarmo. Ale stejně jsme si ho zaplatili.

Ale - je to vlastně jedno. Ostrava má necelých 300 000 obyvatel.  Byl tam každý třístý Ostravák.  299 z 300 tam nebylo. Pochopili, že takhle se změny dosáhnout nedá?



Totéž náměstí v roce 1989 

Tehdy  jmenovalo Náměstí Lidových milicí

středa 5. června 2019

Pár otázek pro demonstranty z Václaváku


Zdroj: iROZHLAS .cz

  "Nejsem zaměstnanec firmy Agrofert, ale občan České republiky. Vadí mi, že chce Babiš řídit republiku jako svoji firmu."      Jiří H., důchodce, 75 let, Vimperk

  Když budu logický, tak je to přece v pořádku, Jiří. 
Agrofert prosperuje, jeho zaměstnanci se mají docela dobře. Je bohatě dotovám z EU. Takže pokud by Andrej Babiš opravdu dokázal řídit stát tak jako Agrofert, bylo by to pro naši republiku jen a jen přínosné.  


  Český rozhlas se dotazoval účastníků demonstrace "Milionu chvilek" na Václavském náměstí. Věřím, že odpovědi nebyly nijak upraveny ani filtrovány. Celá tahle akce je příkladem, jak lze ovlivňovat veřejnost zcela legálně. Ptali-li se demonstrantů, proč se zúčastnili demonstrace - co čekali za odpověď? Tam je přece jiná odpověď než  ty v článku obsažené z principu vyloučená. 
   Až bude mít ČRo nebo jiný veřejnoprávní kanál opět chuť udělat sondu do mínění demonstrantů, doporučil bych jiné otázky. 

Například:
  1. Odkud jste získal informace o dotačních podvodech Andreje Babiše? 
  2. Sledujete i jiné informační zdroje než ČRo a ČTV? Které?
  3. Myslíte si, že  většina voličů hnutí ANO volila špatně? Proč? 
  4. Myslíte si, že masové demonstrace jsou lepší způsob pro výměnu vlády než volby? Proč?
  5. Co vás vede k přesvědčení, že ministryně Benešová bude nějakým způsobem ovlivňovat kauzu Agrofert? Jakým?
  6. Pokud případná nová vláda po volbách nebude vládnout podle vašich představ, půjdete opět demonstrovat za její odstoupení?
  7. Pokud někdo zvítězí ve svobodných volbách je výsledek takových voleb  nezávazný pro ty,  kteří volili jinou  stranu než jste si přál Vy?
  8. Mohl byste nám nějak definovat, vysvětlit pojem "demokracie?" 

Pokud by bylo osloveno obdobné množství respondentů jako v uváděném průzkumu, určitě by to mělo mnohem větší informační hodnotu, než jednoduchý průzkum, na který těch sto třicet ochotných odpovědělo. 

Ale - pustil by se někdo do takového průzkumu? 
A měl by pak odvahu neupravované výsledky zveřejnit? 



    Tímto nijak nekritizuji účastníky demonstrace. Jen se snažím pochopit, o co jim jde a zda jsou o dění dobře informováni. Zda ví něco víc, než já a jak jsou jejich informace validní.


Příště na Letenské pláni...

Mikuláš Minář, lidový vůdce

    Tak máme za sebou zase jednu demonstraci Milionu chvilek. Nejméně 100 000 lidí na Václaváku. Příště to prý už bude na Letenské pláni, Václavák je na tak velké protesty malý. 
Jako tenkrát při "sametce". Zběhlý student teologie  a bohemistiky Mikuláš Minář má údajně  350 000 podporovatelů. To je ovšem síla! Přibližně čtyři procenta všech oprávněných voličů v Kotlince. Přibližně zbylých 96 % voličů ho asi nepodporuje. Ne že by byli proti, jenom je ty problémy, které se na shromážděních "rozhořčenců" až moc nezajímají. Nebo i zajímají a jsou "pevně rozhodnuti" při nejbližších volbách zvolit vhodnější osobu než je Andrej Babiš. Počkají si, Vyšli by do ulic jen v případě, že by svobodné volby byl ohroženy, Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

čtvrtek 23. května 2019

Démoni archívů


    
   Posledních pár týdnů se kromě jiného zabývám digitalizací starých magnetofonových záznamů. Magnetofony jsou už vzácné a takový pásek prostě přes internet nikam nepošlete. Takže po dopoledních sedávám v nahrávací režii,  na jedné straně stařičký, ale zcela funkční magnetofon REVOX B77, vedle něho tři velké bedny pásků a u mixážního pultu malý digitální záznamník ZOOM. Hodí se lépe, než to točit do PC, protože má formát vhodný pro uložení záznamu a nemusí se nic převádět. Tolik technický popis. 



pondělí 13. května 2019

Pryč z EU! A potom? Co potom!

 Co chceme?








Schumacher píše:

Šumavákova plechovka sežrala, tak dokud to je v paměti ctrl+c, posílám, aby to nenávratně nezmizelo. Drobně doplněné. 



   

neděle 12. května 2019

1984?

   Kouření bývalo v Nizozemsku velmi běžnou záležitostí, ještě před třiceti lety se kouřilo třeba i při nakupování v samoobsluhách. Dnes je všechno jinak. Během velmi krátké doby se z kuřáků stali vyvrhelové. Těžko říct, co bude následovat. Budou se jednou zavírat do klecí tlouštíci? Bude cukrová policie zabavovat drobotině na ulici bonbóny? A hranolková policie mastnou stravu? Bude konzumace alkoholu postavena na roveň hrdelnímu zločinu? A kdy přijdou na řadu motoristé, nebo ti, kdo si pořádně nečistí zuby? Anebo ti, kdo nechodí pravidelně běhat? Vyrábět cukrovou vatu bude stejný zločin, jako vařit pervitin nebo pěstovat konopí. Nechme se překvapit…



středa 1. května 2019

Korektnost sama


Korektní je správné/ slušné/ poctivé/ společensky bezvadné/ zdvořilé a charakterní způsoby jednání/ chování a podnikání



    Kdeco se dneska pyšní přídomkem korektní. Korektní bankéř, (hyper)korektní politik... To, co se nám nelíbí často označujeme za nekorektní. Třeba jednání nějakého úřadu nebo třeba mobilního operátora. Nekorektní je také používání nevhodných termínů pro popisování nějakých jevů. Tedy nekorektní slovník. Bývají často problémy, když se použijí "nekorektní", tedy obvyklé výrazy pro popsání obvyklých věcí nebo jevů. To se poslední dobo stává docela často, protože slova ztrácejí svůj původní význam a dostávají jiný, Stávají se z nich nálepky, kterými polepujeme cosi, co se nám nelíbí,  co nám nevyhovuje. Používáme korektních slov tam, kde nemáme odvahu použít těch obvyklých, srozumitelných.

Uvádím prvních pár hesel z  možného  budoucího výkladového slovníku dnešní novořeči. 
Ať si vzájemně lépe rozumíme.  


úterý 30. dubna 2019

Hotel Brioni









   Hotel Brioni na začátku známé Stodolní ulice v Ostravě odmítl ubytovat občany Ruska, dokud nepodepíší prohlášení odsuzující anexi Krymu. Je to malý hotel, ne až tak luxusní, byť má čtyři hvězdičky. Kdysi se jmenoval Odra a bylo to nejlevnější ubytování v centru. 

Nocovat na Stodolní ale není žádné terno.* 







pátek 26. dubna 2019

Tak pravil papež...







Hlava katolické církve papež František šokoval sněm Vatikánských ortodoxních kardinálů mj. i těmito interními diskusními výroky


neděle 21. dubna 2019

Ovšem na druhé straně...

Malá úvaha o (po)malých sebevraždách


Tovjeho hrál - a skvěle - Honza Filip, žid.
Druhý skvělý Tovje - v Praze - byl Tomáš Töpfer. Taky žid.
     Když mi bylo kolem padesátky, dával se u nás muzikál Šumař na střeše. Jeho hlavní postava,  židovský mlíkař Tovje z ruské vesnice Anatěvka a  hlava rodiny se v životě vždy rozhoduje správně, podle židovské víry a zvyklostí.  
Jenže pak si v duchu promluví s Hospodinem a začne pochybovat. Jeho dialogy s Bohem jsou vlastně monology se sebou samým. Po každém zásadním rozhodnutí proto prohlásí "Ovšem na druhé straně..."  A popře tím vše předešlé. Uvědomil jsem si, že moje hlava pracuje stejně jak ta jeho. 

Dialektika?  Asi.  


sobota 6. dubna 2019

Referndum? Kdepak! Ani nápad!

Několik postřehů o referendu










„Nevěřte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím. Vždyť zběsilost davu je vždy blízka šílenství“. 

(Alcuin z Yorku, poradce Karla Velikého)


pondělí 1. dubna 2019

Rozhovor s bratrem G





    Je stále ještě apríla. Tak tady vyvěšuji fiktivní futuristický rozhovor s velkým bráchou, kterého jsme si nechali malinko přerůst přes hlavu. Inu - dobře jsme ho krmili, Otesánka. Horší je, že tenhle rozhovor nemusí být ani tak moc velká nadsázka a vzdálená budoucnost. Je třeba se připravit. Jde-li to vůbec. 

   Lidstvo si vůbec pěstuje potenciální katy, atomová bomba, komunismus, kapitalismus, nacismus, liberalismus a všeliké jiné "-ismy". V tom jsme přeborníci - jak si co nejvíc uškodit. Protože se odjakživa kritizuje "zlatá střední cesta", protože je prý "vyšlapaná a tráva na ní je sežraná" jak se praví v jedné písni V+W. 
Takže se jak ten osel rozhodujeme jestli doleva nebo doprava. Když se rozhodne polovina tak a polovina onak, je to špatné a vznikne mezi nimi bratrovražedný boj.  

Hra Lemmings ***

  Když se velká většina rozhodne pro jednu stranu, začne situace připomínat tah lumíků včetně zakončení jejich velké výpravy skokem z útesu do moře.* 

   Obvykle to v relativním zdraví přežijí ti, kteří se opozdili nebo zabloudili a přišli tak o veliké finále. Případně se odchýlili z široké frekventované cesty únikem do pankejtů, kde si tiše skuhrali.**



pondělí 25. března 2019

Proč nemám rád pražskou kavárnu


Zamyšlení  o vrstvách.


   Na jistém blogu jsem si (nerad) nadělal několik nepřátel na dálku jen tím, že jsem se s jistou nelibostí vyjádřil o tzv. "pražské kavárně", která má pocit že je nositelkou jediné možné pravdy. Ti, kteří s nimi nesouhlasí jsou prostě hlupáci. 

  Nelituji své prostořekosti. O sobě jsem to věděl odjakživa a o myšlení uražených jsem se hodně dozvěděl právě tímto "neuváženým krokem". Pražská kavárna, o které byla řeč nemusí být jen v Praze. To je jen terminus technicus,  ne určení místa největší koncentrace pražských kavárníků.  

úterý 19. března 2019

Astra se hlásí (prý z postele)


   Milí pánové, přišlo jaro do vsi a to mě rozjařilo natolik, že jsem si vzpomněla na svoji dost nedávnou novou vášeň, kterou je kreslení.Prožívám při té "tvorbě" nikdy nepoznané pocity, je to velmi uklidňující koníček. 

   Už ani nechodím do kurzu, protože jsem pochopila, že kreslit lebku nebo škorni nebo pár krabiček na stole není moje hobby. Já si chci matlat co chci a jak chci.

Posílám vám tedy tento jarní obrázek, kterým zviditelňuje svoje city. Dalo mi to fušku, malovat to roští je docela zážitek. 

  A házím vám zcela odlehlou hádanku. Proč asi visí tady za rohem na laně, které nese tramvajové troleje mobil, připojený k nabíjecí šňůře, která se při tom výhozu z některého okna pěkně omotala na té troleji a telefon se tam hezky pohybuje ve větru .Vyfotila bych vám to, ale se svým novým mobilem mám s focením problémy. Jistě si to ale snadno dokážete představit.

Takže - proč ten telefon asi vyletěl?

pondělí 18. března 2019

Tak nám (zas) zabili Ferdinada

   Co tomu říkáte, paní domácí? Tomu masakru u Austrálie? To prej byla taková hrůza, že to vobletělo celej svět. Už i tady si o tom lidi povídají. Co řečí já už o tom vyslechnul v hospodě, to si neuměj ani představit, jaký řeči o tom lidi vedou. O tom atentátníkovi a těch musulmanech. 

   Až k našemu policejnímu ministrovi se to doneslo. Prej, že to tak nenechá aby lidi vedli takový hrozný řeči. Hlavně po hospodách. No vždyť, pořádek musí bejt. Jak by svět vypadal, kdyby lidi všude říkali co si myslej. Některý myšlenky jsou tuze nebezpečný. Vono, když se to tak vezme, od takový vzpurný myšlenky k činu je jako z hráze do rybníka.

středa 13. února 2019

Paraziti?


Moderní pojmologie





   Když se řekne parazit, většinou si představíme něco jako tasemnici, která žije ve střevech z potravy, kterou sníme. Nebo jako nějakého Bc. či Mgr. z neziskovky, která žije za státní peníze a jejíž výstupu jsou v lepším případě jen rozčilující bláboly, v horším se snaží jako PR agentura ovlivnit veřejné mínění hlavně tak, že má spojení na „sdělováky“, nejlépe celostátního významu. 


neděle 3. února 2019

Co je a co není vidět

Úvaha Schumacherova


   Když jsem ten text na Šumavákovi četl, viděl jsem v duchu carské Rusko, Jihoafrickou republiku a jako grotesku navrch některé republiky jihoamerické. Ba i naše Kotlinka se tam vešla – dokonce inklinujíc spíš k těm burleskám banánových republik. 
Jo, je to pořád skoro stejné, protože lidi se mění jenom hrozně pomalu. Ale – pomalu se opravdu mění, jenže v horizontu jednoho lidského života je to změna asi nepozorovatelná. Tak jako růst stromu. Chtělo by to takový “time presing” čili časosběr, aby to bylo vidět. Nebo musí člověk odjet do ciziny a vrátit se až za několik desítek let.
   A taky si člověk uvědomí střídání kultur nebo civilizací, chcete-li. Barbaři před branami Říma. Nedostatek zdrojů (ať už vinou přírody nebo přemnožení) žene barbary do prostoru civilizace v domnění, že tamní zdroje jsou nevyčerpatelné. Jenže populace lidí, žijících v étosu sedmi set let zpátky nebude schopna (až na výjimky) obsluhovat ty stroje, které nám nesou blahobyt a celý systém se rozpadne. Každý systém se bez údržby a obsluhy časem rozladí, degeneruje a posléze zastaví.

neděle 13. ledna 2019

Klinická diagnóza aktivisty


Kauza Klinika z pohledu mimopražského vidláka



   Několik dní se na internetu i TV zprávách řešila „Akce Klinika“. Zdali dokáže (jestli si troufne) exekutor, tedy státní moc, dostat z prostor bývalé plicní kliniky „aktivisty“, kteří si tam udělali klubovnu a jakýsi hodinový hotel. Nejvyšší soud rozhodl, že budova jim nepatří. Přesto že už bylo v minulosti učiněno několik pokusů squottery vystrnadit, nepovedlo se. Bránili se pomocí právníka, podávali odvolání, vraceli se a bůhví co všechno.

Tentokrát jim ale asi jejich právník (tuším, že je to právnička) poradil, že to mají vzdát a celý případ tak vlastně zmizel ze zorného pole (lehce hysterické) veřejnosti.
Rozebírat celou kauzu nehodlám, to už udělali mnohokrát jiní. Ale při té příležitosti mě napadlo několik bočních otázek, kterými se páni žurnalisté příliš nezabývali.

pátek 4. ledna 2019

Svoboda?



Novoroční zamyšlení



   To slovo svoboda je totiž velmi tvárné. Gumové. Je totiž několik východisek svobody. 

Základ svobody je ve svobodné mysli. Mohu si myslet, co se mi zamane.

Pokud ovšem nechci své myšlenky někomu sdělit. Pak už je to svoboda slova, projevu. Tam už nastupují omezení – cenzura, autocenzura. A možné postihy, pokud mocnější s mými slovy nesouhlasí. Kdysi jsme říkali, že u nás je zaručená svoboda projevu, ale už není zaručena „svoboda po projevu“.

Poslední svobodou je svoboda konání. Ta bývá nejmenší, musíme totiž dbát na to, aby naše vlastní svoboda konání neomezovala svobodu ostatních. Tedy přizpůsobit se nějakému řádu, místně platnému.