Podstatné a okrajové

   Environmentalistické uvažování je hodně podivné. Pracuje sice s nepopiratelnými fakty, ale nedokáže jim přiřadit rozumnou míru závažnosti. Míchá dohromady věci závažné i marginální. A ty nejzávažnější často nebere v úvahu vůbec. 

  Globální oteplování nejspíš opravdu nastává i když ne tak rychle, jak to předpověděly zfalšované "hokejkové" grafy. Nastává oteplování klimatu, jak nastalo v dějinách matičky Země už mnohokrát. Stejně jako nastávaly doby ledové, kdy nám naše planeta skoro celá zamrzla. A pak zase rozmrzla. To vše bez zásahu člověka, protože ten tady ještě nebyl.

Poseroutkové

Západní kultura nám nějak vyměkla.

   Neexistence opravdu vážných situací, které by donutily většinu populace se starat o samotné přežití sebe nebo svého rodu, to jest nějaká velká válka, přírodní katastrofa nebo epidemie způsobuje tuhle nepochopitelnou situaci. Ve společnosti vyhrávají "boj o koryta" ne lidé silní, ale lide konformní. Tím nechci tvrdit, že se jedná o lidi jakkoliv morálně pevné. Ke svým postům se často dopracovali jednak podlézáním těm silnějším, jednak nekrvavou likvidací svých protivníků pomluvami, donášením, podrazy. O místo ve společnosti, které si takto vydobyli se bojí. Nedovedou si vůbec představit, že by o ně přišli a museli se živit prací. Skutečnou prací. A právě na takové cílí jiná sorta lidí, kterým říkám vyděrači. Ne takoví ti, kteří vyhrožují zabitím vašich dětí nebo prozrazením, že jste se v mládí stýkali s někým, kdo je v současnosti v obecné nepřízni. Ale daleko sofistikovanějšími způsoby. 

Současnost má na(ne)štěstí všech 5P

Rudé gardy - Perking

• Politika plná pokrytectví a pokřivených definic
• Prosazování požadavků progresivistů bez ohledu na zbytek populace
• Pomíjení vědeckých poznatků, pokud nehlásají jejich ideje
• Pevné přesvědčení o své pravdě (a že těch pravd mají spoustu!)
• Pohrdání většinovou populací

O slušnosti a novořeči

  Hodně se dneska mluví a píše. Až příliš. Zdá se, že svůj názor musí někde prezentovat každý, kdo umí mačkat klávesy na klávesnici. Třeba s klavírem je to horší - tam nestačí mačkat, tam to musí mít nějaký řád, musí se dodržovat zákony harmonie ba i rytmické stavby, jinak je to neposlouchatelné. Dokonce i "mačkač" trpí. Písmenka ale moc kraválu neudělají. Tedy - sama o sobě.

  Kdysi se tohle řešilo ve vesnických hospodách, zvýšeným hlasem až křikem a dost často diskuze skončila strkanicí před hospodou. Jenže vesnické hospody nějak mizí. Lidi prý přes 60% piva vypijí z plechovek nebo lahví doma. Není s kým se pohádat.

Záchrana naší planety

Záchrana naší planety je na dohled!  Stačí jen:

1. nepoužívat plasty
2. nepoužívat auta, lodě a letadla
3. v zimě netopit
4. nejíst maso
5. nemít děti

Tahle zem není pro staré?

     Když se někdo dožije vyššího věku, znamená to jen ten fakt, že nezemřel mladý. Neznamená to nutně, že je postižen stařeckou demencí nebo naopak, že stářím zmoudřel.

Ti z dnešních mladých, kteří včas nezemřou se tedy, budou-li mít štěstí, dožijí seniorského věku. A pokud dneska nepřestanou blbnout, budou se divit nejen ušima, ale celou hlavou, co způsobili když byli mladí. Stejně, jak se divili mí rodiče po volbách v roce 1948. Ne hned, až za pár roků.

  Komunisté začali předělávat kdysi prosperující Československo do podoby satelitu CCCP. A to v době, kdy o nějakých satelitech se nikomu ani nesnilo. To, co se může člověk dnes dočíst na netu i jinde o problémech spojených s vyšším věkem je  prý "alarmující".

Píší o nich mladí vzdělaní mudrlanti nebo myslitelé středního věku.   Ale co píší je prostě řečeno - hloupé. 

Der Tag, an dem Gott starb

Karel Gott

   Nebude to o Karlu Gottovi.  Jen takové bleskové pozorování z balkonu. I počasí zareagovalo na tu zprávu. Venku se dost ochladilo a hnusně drobně prší. 
   A dole po ulici chodí lampiony. Vidím shora jen pochodující modravě prosvětlené deštníky. V jedné ruce deštník, ve druhé mobil. Skoro všichni. Možná se domluvili. Nebo jsou to broučci, světlušky jako u Karafiáta. 

   Shlukují se u zastávky, než přijede autobus. Pak se deštníky sklapnou a mobily se svými majiteli nastoupí. Poté nastane téměř tma, pouliční lampa je už několik dnů pokažená.

Takový až skoro pohádkový výjev.

 R.I.P.




A co dodat? Třeba tohle.

Zelené dilema

   V TV, na netu i v rádiu se stále hlasitěji ozývají klimatičtí hysterici, kteří prorokují, že svět skončí v ohni pekelném - prý už za dvanáct let. 

Když to ak vezmeme - ono se klima mění, tak jak se měnilo odedávna. Teplé a suché periody a vlhké a studené se střídají po staletích, tu a tam nastane několikatisícová doba ledová.

Lidstvo si pamatuje tak leda středověké klimatické optimum, několika staleté oteplení, kdy se v Kotlince pěstovaly odrůdy vína, které se teď udrží tak na nanejvýš v Itálii nebo jižní Francii.

Nakolik se na současném oteplení podepsal člověk se vlastně ani přesně neví.  Ono se ani neví, jak dlouho bude ono oteplení trvat a jestli nás naopak nečekají dlouhé kruté zimu a krátká vlhká léta. Možná mě a mou generaci už ne, ale potomky možná ano. Nebo potomky mých potomků v páté generaci. A už přímo vidím, jak se to ochlazování začne připisovat lidské činnosti.

Neměli bychom si namlouvat, že v planetárním měřítku něco znamenáme. Ano, dokážeme zasvinit řeky a moře plasty, dokážeme zamořit okolí velkých aglomerací hnusobami ve vzduchu, dokonce dokážeme vysušit i menší vnitrozemské moře - Aaralské jezero například. Ale to všechno jsou průšvihy lokálního významu - snad až snad na ty plasty.

Vhled do duše dnešního puberťáka (video)

   Tedy ne, že by byli puberťáci v době, kdy jsme jimi byli i my nějak moc jiní. Ale takový "pláč" jsem tedy nezažil. Jako excesy se objevovaly případy. že puboš třeba vyhrožoval své babičce, že když mu nekoupí Pionýra (motorku) tak za ní přestane chodit. 

Dokonce si vzpomínám na případ, kdy z podobného důvodu takové mladé hovado* zmlátilo svoji maminku - dneska bychom řekli samoživitelku. Už si nepamatuji, co ho za to čekalo.

   Představa, že takový chudáček "jůtuber" bude mít povinnost uživit sebe a případně svou ženu a dítě je pro mě naprosto nedostupná. Ale většinou z toho vyroste. Zatím chodí na shromáždění podobných a dělá revoltu.

*/ tenhle termín nehodlám cenzurovat

===III===

  Takže zde je "vysvětlení".  Pro mě tenhle sebestředný  výstup není o moc snesitelnější, než ten předchozí. Spíše naopak. Tak, jak nemám nic proti gayům, s několika se stýkám a dokonce dobře spolupracuji, tak tenhle se mi hnusí poměrně dost. 

Sorry, Ondro...

Maškarní rej

(Report z pochodu LGBT v Ostravě)

   V lokálních médiích se objevila zpráva o připravované demonstraci LGBT komunity v Ostravě. Dost jsem pochyboval o úspěchu takové akce zrovna v Ostravě, kde je přece jen hodně bývalých havířů, ocelářů a podobných profesí. Gayové a lesby tu nemají extra lehký život - tedy relativně. Nikdo je sice nenapadá, ale ani neadoruje - obecně se dá říct, že jsou tolerováni. Je tady, i přesto, že už tu nezůstalo příliš mnoho těžkého průmyslu, pořád dost lidí manuálně pracujících, s jednodušším (tím nemyslím nic pejorativního) způsobem uvažování, Třeba že manželé jsou muž a žena, kteří mají spolu dítě, které následně vychovávají. Nic jiného jim do tohoto pojmu nevejde.  

Několik vět po třiceti letech.

Václav Havel, budoucí president

Martin Minář, aktivista

     Přítel Jan Kovanic Šaman mi připomněl na svém blogu třicetileté výročí prohlášení "Několik vět". A mě napadlo se podívat, jestli se z toho kdysi slavného dokumentu splnilo vše, co požadoval. 

  Požadavky vznesené k vrchnosti tehdejší, ale i k té současné.

Autorská práva aneb Polemika se Zvěřinou

Rozpaky Starého kocoura nad autorskými právy

   Kdysi  dávno si děvčata opisovala do deníčků texty písniček zaslechnutých na tancovačce nebo mladí muzikanti si poznamenávali melodie nových oper a symfonií. Magnetofony a podobné věci neexistovaly, ale "kradlo" se už tenkrát. S obrazy je to podobné. Dobrý malíř si dílo konkurenta zapamatoval a dokázal ho interpretovat zpaměti. Ten horší si pořídil několik skic. Dneska to vyblejskne mobilem. 

Vzpomínám si na jeden vtip(?), kdy vykradli galerii a sebrali i obrazy začínajícího malíře Ten jediný z toho měl radost - jeho obrazy stály zloději za ukradení. Už mi taky "ukradli" pár fotek. Měl jsem radost. Ale pravda - focení mě neživí. 

Co Čech to machr

   Ne, nebude to nic o "zlatých českých ručičkách". Ty nezpochybňuji ani náhodou. I když je jich už míň a míň. Kdysi, když se něco pokazilo, tak majitel jako první pomoc zkusil věc opravit sám. Když zjistil, že je to nad jeho síly nebo spíš vědomosti, hledal někoho známého, který by to uměl. Až pak přišla na řadu oficiální opravna. Jako poslední možnost byla zakoupení nové věci. Dneska se to děje spíše v opačném pořadí. Peněz je dost, kdo by se s tím patlal. Když není dost peněz, tak si vezmeme půjčku, kterou neumíme splácet a tak nás exekutor pošle do insolvence a my pak budeme plakat před kamerami, že nám vzal i střechu nad hlavou.

   Že je to proto, že jsme si žili nad poměry a "nutně se museli před sousedy ukázat" třeba zájezdem do Emirátů v tom mediálním žalozpěvu obvykle už nebývá.

Byl jsi v Rusku? Ne? Tak neraď!

Rusko je jiné, než nám tvrdili kdysi, jiné než se nám snaží namluvit dneska a úplně jiné, než si myslíte, že je - pokud tam nedorazíte.

   Jako děcko jsem si myslel, že CCCP je země budoucnosti, hotový ráj. Tak ho popisovaly všechny dětské knížky i časopisy. Kolem mých dvanácti ale začaly ten obrázek kalit jakési poruchy, průniky reality do toho mého snu. Zanedlouho jsem pochopil, že je realita s gulaky, policií, surovým zacházením s lidmi a proti tomu idea krásného bezvadného světa. A že prostě existují spolu, stejně jako existují dvě strany listu papíru. Ve škole nás dokonce přiměli, abychom si dopisovali se sovětskými dětmi. Bylo to povinné a já jsem si tak dopisoval s nějakým Voloďou z Dálného východu. O ničem - politika nás nebrala, tak jsme si psali o moderní muzice. Posílali jsme si pohlednice a jednou se Voloďa zmínil, že by strašně rád sehnal "gramafonnuju plastínku" od nějaké západní skupiny. Už si nepamatuji, co to bylo za desku, já se tenkrát učil na klavír a žádný velký přehled jsem neměl, ale podařilo se mi ji sehnat v Polsku. Tak jsem ji obalil ideově  neškodným obalem z československé hudební produkce, tuším, že to byl nějaký Janáček, pořádně zabalil a poslal. Kupodivu došla a dokonce v pořádku. Voloďa mi tehdy napsal že "jevó rádosť nebralá koňcá".   

Generace Y a staré fosilie

PhDr. Olga Richterová, PhD.

poslankyně PSP ČR

1. místopředsedkyně Pirátů

  "Moderní a inteligentní bytová politika je pro nás jednou z priorit. Češi jsou obvykle zvýhodněni tím, že pracují a mohou se tak v pohodě zadlužit hypotékou na zbytek života. Všichni však takové štěstí nemají.
Miliony Afričanů takové možnosti nemá a proto jim musíme pomoci a učinit z České republiky důstojnou zemi, kde nás bude každý mladý Afričan chtít kulturně obohatit svojí přítomností. Věříme, že bychom mohli v ČR v první vlně přijmout desítky tisíc uprchlíků a věnovat jim pro jejich pohodlí startovní byty pro mladé!" 

Группировка

Aneb všichni svorně sborem za vedoucím volem...

   Když skončil provoz vysokých pecí v oblasti Dolních Vítkovic, zbyla tam velmi zvláštní krajina. Žádní lidé, jen obrovská rezavějící monstra. Hluk z ještě fungujících provozů Vítkovic doléhal jen z dálky. Kdosi nechal celý areál oplotit, aby se tam nikdo náhodou nezranil a aby se to celé nakonec postupně nepřemístilo do sběren železného šrotu – na to tu máme specialisty z jednoho určitého etnika. Městská věrchuška se zatím dohadovala, co s tím. Jestli to celé rozřezat autogenem a „přetavit v pluhy a meče“ nebo zanechat jako memento pro další generace.

   Mezitím jsem objevil tu zvláštní, tajemnou atmosféru, která mi připomínala éru veleještěrů, kteří ale nebyli zasypaní v zemi, ale trčili se hrdě k nebi. Našel jsem si několik děr v plotě (nebylo to těžké) a chodil jsem tam obdivovat ty rezavé obludy a hlavně fotit. Jen jednou jsem tam potkal hlídače, ale ten, místo aby mě vykázal, mě jen upozornil na špatně zakryté kanály u koksovny - abych tam nespadl.

Okupanti a váleční veteráni.

Jsou to jedni a titíž lidé. 

    Dnes jim bude už přes sedmdesát. Jako vojáci Sovětského svazu prostě dostali rozkaz  a jeli do Československa "potlačovat kontrarevoluci". Jistěže se jednalo o okupaci. To přiznalo i Rusko. Jenže důchodcům se v Rusku prý moc dobře nežije. Jako "váleční veteráni" by patrně obdrželi nějak příspěvek k důchodu. 

   Když jsem tehdy jezdil na kole na chalupu, pozoroval jsem jak v mizerných uniformách pochodují u Krnova na cvičiště a zase zpátky. Trochu se báli nebo styděli - to se nedalo poznat. Oni sami byli drženi v domnění, že tady brání revizionistickým hordám udělat kontrarevoluci. Dneska jsou to dědkové jako já.  Jejich důstojníci tehdy hbitě obchodovali s naším ochotným obyvatelstvem. Dováželi vodku a elektroniku z Pobaltí a odváželi si džínsy, silonové šatičky a punčochy. A taky lehoučké silonové noční košile z NDR - používali je jako svatební šaty pro své "dóčeri". Když nebylo co prodat, vždy se našel "ušetřený" kanystr benzínu, který si "náš člověk" rád nalil do nádrže svého Spartaka. 

   Zatím se jedná jen o návrh v Dumě - můžeme snad být v klidu. Domnívám se, že u návrhu i zůstane a "okupační dědci" budou muset vyjít s takovým důchodem, jaký mají. Jsou to vlastně jen slovíčka. Okupant a veterán. Ale jsou toho plné noviny i TV zprávy. Sněmovna to odsoudila, president to odsoudil...

   Ovšem na druhé straně: Jak vnímají třeba Afghánci nebo Iráčané přítomnost amerických vojáků ve svých zemích? Nemají pocit, že se také jedná o okupaci? Myslím, že mají. A tihle vojáci, taky jedoucí na rozkaz "udělat pořádek v cizině"  se po skončení mise "válečnými veterány" stávají běžně. Nikdo nic neříká o "okupaci" nebo agresi. Sloužil jsi své zemi ve válečném(?) konfliktu - tak jsi veterán. Tečka. 

   Čím se vlastně tyhle dvě velmocenské aktivity liší?  Vidím jenom rozdíl v tom, že jsme kdysi považovali americké vojáky ve Vietnamu (i jinde) za agresory a teď jsou to podle maintreamu "poslové demokracie". Kteroužto  ale obyvatelé tamních krajin neznají, neumí ji používat a když jsou pro bezvýchodnost situace ponecháni sami sobě a okupační armáda se stáhne, obnoví se tam původní režimy jenom s novými tvářemi. Pochopitelně novými, ty staré tváře byly totiž  postříleny při někdejším importu demokracie. Postříleny byly většinou vlastními lidmi, kteří při příchodu cizí moci využili situace a obsadili místa místodržících.

   U  nás v Kotlince proběhlo něco podobného, ale ve velmi "soft verzi". Po výměně reformních komunistů ve věrchušce za nereformní nastaly prověrky, vyhazovalo se ze zaměstnání, děti se nedostávaly na studia, na vedoucí místa se dostali ti, kteří schvalovali zásah Sovětského svazu. Umělci podepisovali souhlas. Demokracie byla na dvacet dalších let odložena.  

Nikdo z našich "čackých journalistů" na tenhle logický rozpor nepoukázal.

===III===

Zpráva z východní gubernie

Masarykovo náměstí 11. června 2019

    Tak už nám demonstruje i Masarykovo náměstí, kdysi Lidových milicí. Tedy ne náměstí, ale lidé tam shromáždění. Prý 1000 lidiček. Zdálo se mi to méně - pamatuji tohle náměstí zcela plné včetně přilehlých ulic a uliček. Pravda, bylo to při první návštěvě Václava Havla v Ostravě. Tohle jsem tehdy viděl sedě za mixpultem z prvního patra tehdejší kavárny PRAHA. A servilní číšníci nám nosili kafe a víno zadarmo. Ale stejně jsme si ho zaplatili.

Ale - je to vlastně jedno. Ostrava má necelých 300 000 obyvatel.  Byl tam každý třístý Ostravák.  299 z 300 tam nebylo. Pochopili, že takhle se změny dosáhnout nedá?

Totéž náměstí v roce 1989 

Tehdy  jmenovalo Náměstí Lidových milicí

Pár otázek pro demonstranty z Václaváku

Zdroj: iROZHLAS .cz

  "Nejsem zaměstnanec firmy Agrofert, ale občan České republiky. Vadí mi, že chce Babiš řídit republiku jako svoji firmu."      Jiří H., důchodce, 75 let, Vimperk

  Když budu logický, tak je to přece v pořádku, Jiří. 

Agrofert prosperuje, jeho zaměstnanci se mají docela dobře. Je bohatě dotovám z EU. Takže pokud by Andrej Babiš opravdu dokázal řídit stát tak jako Agrofert, bylo by to pro naši republiku jen a jen přínosné.  

  Český rozhlas se dotazoval účastníků demonstrace "Milionu chvilek" na Václavském náměstí. Věřím, že odpovědi nebyly nijak upraveny ani filtrovány. Celá tahle akce je příkladem, jak lze ovlivňovat veřejnost zcela legálně. Ptali-li se demonstrantů, proč se zúčastnili demonstrace - co čekali za odpověď? Tam je přece jiná odpověď než  ty v článku obsažené z principu vyloučená. 

   Až bude mít ČRo nebo jiný veřejnoprávní kanál opět chuť udělat sondu do mínění demonstrantů, doporučil bych jiné otázky. 

Například:

1. Odkud jste získal informace o dotačních podvodech Andreje Babiše? 
2. Sledujete i jiné informační zdroje než ČRo a ČTV? Které?
3. Myslíte si, že  většina voličů hnutí ANO volila špatně? Proč? 
4. Myslíte si, že masové demonstrace jsou lepší způsob pro výměnu vlády než volby? Proč?
5. Co vás vede k přesvědčení, že ministryně Benešová bude nějakým způsobem ovlivňovat kauzu Agrofert? Jakým?
6. Pokud případná nová vláda po volbách nebude vládnout podle vašich představ, půjdete opět demonstrovat za její odstoupení?
7. Pokud někdo zvítězí ve svobodných volbách je výsledek takových voleb  nezávazný pro ty,  kteří volili jinou  stranu než jste si přál Vy?
8. Mohl byste nám nějak definovat, vysvětlit pojem "demokracie?" 

Pokud by bylo osloveno obdobné množství respondentů jako v uváděném průzkumu, určitě by to mělo mnohem větší informační hodnotu, než jednoduchý průzkum, na který těch sto třicet ochotných odpovědělo. 

Ale - pustil by se někdo do takového průzkumu? 

A měl by pak odvahu neupravované výsledky zveřejnit? 

    Tímto nijak nekritizuji účastníky demonstrace. Jen se snažím pochopit, o co jim jde a zda jsou o dění dobře informováni. Zda ví něco víc, než já a jak jsou jejich informace validní.

Příště na Letenské pláni...

Mikuláš Minář, lidový vůdce

    Tak máme za sebou zase jednu demonstraci Milionu chvilek. Nejméně 100 000 lidí na Václaváku. Příště to prý už bude na Letenské pláni, Václavák je na tak velké protesty malý. 

Jako tenkrát při "sametce". Zběhlý student teologie  a bohemistiky Mikuláš Minář má údajně  350 000 podporovatelů. To je ovšem síla! Přibližně čtyři procenta všech oprávněných voličů v Kotlince. Přibližně zbylých 96 % voličů ho asi nepodporuje. Ne že by byli proti, jenom je ty problémy, které se na shromážděních "rozhořčenců" až moc nezajímají. Nebo i zajímají a jsou "pevně rozhodnuti" při nejbližších volbách zvolit vhodnější osobu než je Andrej Babiš. Počkají si, Vyšli by do ulic jen v případě, že by svobodné volby byl ohroženy, Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

Démoni archívů

    

   Posledních pár týdnů se kromě jiného zabývám digitalizací starých magnetofonových záznamů. Magnetofony jsou už vzácné a takový pásek prostě přes internet nikam nepošlete. Takže po dopoledních sedávám v nahrávací režii,  na jedné straně stařičký, ale zcela funkční magnetofon REVOX B77, vedle něho tři velké bedny pásků a u mixážního pultu malý digitální záznamník ZOOM. Hodí se lépe, než to točit do PC, protože má formát vhodný pro uložení záznamu a nemusí se nic převádět. Tolik technický popis.