For free hate!

George Orwell čili Eric Arthur Blaire. Prorok.

  Za těch téměř deset let, kdy si vedu soukromý blog jsem se k tématu nenávisti vrátil několikrát. Poslední dobou opět rezonuje po celém internetu, Taková i onaká. Indukovaná (vybuzená) momentálními událostmi, většinou za vydatné pomoci sdělovacích prostředků, ale i rodová, pevně zadrátovaná, "zažraná" v mozcích svých obětí. Zkušenost empirická.

Přešlapy ruského cara

   Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přešlapy dělají všichni, ať dělají cokoliv. Je jenom otázka, jestli je těch přešlapů mnoho nebo ne a jak jsou patrné. Politika je vždy takový tanec mezi vejci. Kupodivu jsou přešlapy nejnápadnější u tanečníků, kteří je obvykle nedělají.  U těch, kteří jich dělají spoustu se často nedozvíme, co byl přešlap a co úmysl. Těm rozšlápnutým vejcím to je nakonec jedno.

Co s médií? (2)

 

 Před týdnem jsem si postěžoval na bumbrlíčky veřejných médií. Ovšem to nejsou jenom ony, Stejné je to i s divadly, koncertními agenturami, nahrávacími studií a podobně. Slíbil jsem že to upřesním.

Co s médii?

  "Televizáci i rozhlasáci" se poslední dobou bouří, že v této době nebudou zvýšeny TV poplatky a že to ohrozí jejich pozice, platy i inovaci technologií. A tak mě občas napadá, jestli je třeba na každého  vrabce chodit s 

kanónem. 

Narativ jako virtuální realita, jako symbol

Také se užívá termínu narativizace: převyprávění, změna smyslu obsahu novým výkladem

Eugèn Delacroix Svoboda vede lid na barikády.

   Opravdu snad každý zná Ezopovy bajky. Zvířata v nich jednají jako lidé a najednou vidíme věc z jiné strany. Nebo biblická podobenství. Návod, jak podle Bible správně jednat. Takový návod "pro paní a dívky" či "pastevce koz" na severu Afriky, pro lidi, kteří se nějak nevyznají v textu Bible. Jak interpretovat přikázání.

Dneska se tomu říká narativ. Čili nějaká zjednodušená představa, příklad jak chápat svět, který je dnes zaneřáděn slovy s nejistým, proměnným významem. 

Zkušební polygon

Přehledový radiolokátor P-35

   Když jsem v minulém tisíciletí "sloužil socialistické vlasti" (nebylo tehdy moc na výběr) tak jsme jako záklaďáci radiolokačních vojsk měli různá taktická školení. Strategická ne, ta byla určena pro vyšší důstojníky. Mimo jiné nám promítali dokumentární komentované 16 mm filmy (video nebylo) z bojiště ve Vietnamu. Přitom se rovnou (na plnou hubu) přiznávalo, že Vietnam sloužil k ověřování tehdy nových zbraní. Jak radiolokačních, tak proti radiolokačních. Naváděné i samonaváděcí americké rakety, vypalované ze stíhaček třeba 40 kilometrů od cíle. Způsoby, jak se těmto zbraním bránit. Které způsoby fungují a které ne. Zkoušely se tam i jiné zbraně, defolianty, napalmové bomby atd. Ale o těch jsme neměli moc informací.

Indoktrinace animositou

Výchova k nenávisti

 

Pohodář. A je to jenom pes. Nebo právě proto, že to je "jenom" pes?

   Tahle úvaha měla ještě dneska ráno daleko více písmenek. Jenže jsem zjistil, že se opakuji, sice jinými slovy, ale opakuji. Ale opakování není vždy matkou moudrosti. Takže jsem mazal a mazal. Snad to, co zůstalo, bude mít smysl.

Něco málo od verpánku

   Ve volných chvílích (teď mi jich momentálně moc nezbývá, tak leda pověsit někam nějakou tu jedovatost) se snažím vyškrtat zbytečná slova v článečku o "Výchově k nenávisti". Bude, bude, ale hned. Zatím pár myšlenek Schumacherových.  

Bitva o Azovstal je už minulostí

Propaganda běží stále a ve válce ještě mnohem drsněji. 
Nezbývá než konstatovat s klasikem. "Všichni lžou!"

   Dlouho se bojovalo o Azovstal, obrovský ocelárenský komplex u Mariupulu, kde se kolem 19. března stáhli vojáci, bránící Mariupol před ruskou invazí. Podnik spadá do impéria nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova který vlastní v Mariupolu dvě velké ocelárny. Firma minulý týden uvedla, že nebude za žádných okolností pracovat pod ruskou okupací a že obléhání Mariupolu vyřadilo z provozu více než třetinu výrobních kapacit ukrajinského metalurgického průmyslu. Ukrajinští vojáci se stáhli napřed na nepřehledné území závodu a pak do jeho podzemí, které bylo za dob Sovětů vybudováno jako obrovský protiatomový kryt. Spolu s technickými tunely to vytvořilo naprosto nepřehledný terén a ruské vedení se rozhodlo tamní ukrajinské bojovníky v areálu uzavřít, protože jejich vyhnání z podzemí by bylo možné jenom za obrovských ruských ztrát. 

RUSKO se mstí aneb žert "pa russkom spasóbu".

    Bývalý umělecký ředitel Vakhtangova akademického divadla Rimas Tuminas v Moskvě byl vyřazen ze seznamu příjemců vládní ceny za umění v roce 2021. Toto rozhodnutí učinil ruský premiér Michail Mišustin. Dokument podepsaný šéfem ruské vlády je zveřejněn na oficiálním portálu právních informací.

    Rimas Tuminas byl uměleckým ředitelem Vakhtangovova divadla v Moskvě od roku 2007. Ale 6. května 2022 tuto pozici náhle opustil. Tisková služba Státního akademického divadla Vachtangova informovala, že od 1. března byl Tuminas v Litvě ze zdravotních důvodů a v souvislosti s potřebou léčby. Na léčení si vzal dovolenou a sám si ji zaplatil.

    TASS připomíná, že Rimas Tuminas získal cenu za nastudování hry Oidipus Rex. Laureáty vládní ceny za kulturu se v prosinci 2021 stalo šest lidí. Příspěvek každého z nich k umění a rozvoji ruské kultury se odhadoval na 3 miliony rublů.

   Tuminas přišel o svou kulturní cenu kvůli žertu. Dne 4. května mu zavolali ruští vtipálci Vladimir Kuzněcov a Aleksey Stolyarov a v roli ministra kultury Ukrajiny a jeho tajemníka nabídli režisérovi Tuminasovi, aby inscenoval hrdinskou hru "Můj přítel Bandera", s čímž režisér ochotně souhlasil. Souhlasil i s návrhem vést podvratnou činnost ve Vachtangovově divadle a diskreditovat ruské kulturní osobnosti v Evropě.

   „Nastal čas, ti, kdo mluví upřímně, by měli být odstraněni, vymazáni z paměti, pokud je to možné“ řekl do telefonu Rimas Tuminas, umělecký ředitel Státního akademického divadla Vachtangova. 

No - a někdo to nahrál.

Inu, chybička se vloudila. 

Tohle se ovšem může stát každému. Jsem zvědavý, kdy to někdo na někom zkusí u nás.

   Trošku mi to připomíná nedávný hon na Jarka Nohavicu. Ale jen trošku. Toho nikdo neprovokoval a on nic "protistátního" neprohlásil. A ani cenu mu Putin neodebral.

(Přeloženo z ruských webů.)

O slavení

Nedělní fejeton

    Když už je řeč o slavení. Co je to "slavení"? Jak se projevuje při různých příležitostech?

   Mám je spojené s tím, že lidé jsou svoláni na nějaké místo, tam většinou oblečeni v tom lepším co mají či v doporučeném občanském či případně jiném obleku vyjadřujícím organizovaný či alespoň požadovaný politický názor, postávají či za zvuků kutálky hromadně chodí sem a tam, či obojí, a provolávají příslušná hesla znějící z ampliónu. Také je tam více lidí v rozličných uniformách policejních a vojenských, podle toho, co se slaví. Lidé nosí rozličné barevné cedule s obrázky a nápisy, mávají na někoho kdo obklopen strážemi viditelnými i tajnými obvykle stojí na nějakém pro takový účel zhotoveném vyvýšeném místě ozdobeném prapory, vlajkami, obrázky a nápisy. A on mává jim. Nechají se vidět svými nadřízenými, sousedy, školními řediteli. Pak obklopí stánky s občerstvením a s jindy běžně nedostatkovým zbožím.

   To jsou mé vzpomínky na slavení. Radostná setkávání o Vánocích, Velikonocích, narozeninách jsem za slavení nepovažoval.

   Nynější dny? Člověk si jen tak, prostě, vzpomene. Na vyprávění těch, kteří tu už nejsou, o tom jak to tehdy bylo.

    Třeba i na nějaké místo položí kytičku. Doufaje, že za to neskončí v kriminálu. Třebaže podle některých by skončit měl. Protože máme svobodu, demokracii a lidská práva. Ne jako kdysi. V době, kdy vládli ONI, kdy z toho ještě neměl rozum, a to hlučné barevné cirkusové představení se mu tuze líbilo. A že nejsme jako ONI.
 

Opravdu nejsme?

Schumacher      

Ján Čarnogurský: Argumenty o Ukrajině

Ján Ćarnogurský
bývalý československý politik

   Válka na Ukrajině stále trvá a Západ se noří do protiruské hysterie. Opakovaně uvádí argumenty, které popírají historickou přednost Západu, logickou koherenci. Uvedu proto stručný přehled argumentů, které Západ nechce slyšet a neumí na ně odpovídat.

Calvera dnes aneb Nedělní chvilka poesie

Co vidíte? Pavouka?
Africkou taneční masku? Tvář Ďábla?

   Protestsongy mívají dvojí životnost. Jednu, tu krátkou, aktuální a druhou, která přetrvává. Stačí změnit pár slov. Proč tou tak je? Protože se sice rychle mění nálady ve společnosti - ale lidská povaha zůstává stejná. Takže i problémy zůstávají stejné, jen se jim jinak říká. Někdy stačí předpona "neo-", jindy se na daný jev vymyslí slovo nové. Třeba "progresivismus", pokrokářství. Pokud srovnáte jeho teze s komunismem nebo neokomunismem, najednou máte problém "najít deset rozdílů". Někdy je to slovo reinkarnované. Nacismus. Nacionální socialismus. Je to nejen německá záležitost. Jakákoliv přehnaná snaha o preferenci jedné národnosti na úkor národnosti jiné je nacionalismus, nacismus i když tam ten základ, "socialismus" chybí. Je nahrazen o to větší "nacionalitou". Ukrajinskou, polskou, ruskou... Ale taky i "národností evropskou", což je dokonalý oxymoron. Evropská unie složená s národnostních států přece nemá nějakou "národnost" protože jich má spoustu. 

Měly by si být rovny.

Jenže nejsou. Eurosajúz, jak EU říkají Rusové je proto organizace, která se pozvolna bortí. Jednotlivé státy mají své zájmy, které narážejí na zájmy druhých mocnějších států  nebo na zájem EU, což je obvykle osobní zájem některých členů jejího vedení, které pak bačuje ty ostatní. Kdo ovlivňuje tyhle činovníky je mi nejasné. Snaha o blaho všech občanů EU to určitě není.     

StK    

Háelpéčka...

Propaganda a novinařina neměly být totéž! 

   Když poprvé otevřete Bibli v útlém věku, asi ji budete číst jako tedy já. Jako složitou pohádku, kde dobro nad zlem vítězí jen občas, zato je přeplněná poučkami co je správné a co ne. Aby se člověk zcela neztratil ve velkohubých  prohlášeních všemožných postav, Boha nevyjímaje, je Bible naplněna podobenstvími. To jsou takové krátké "mravoučné" příběhy, dnes bychom řekli "ze života", které jednoduše vysvětlují, co má udělat správný křesťan nebo člověk vůbec. Podobenství jsou  velmi dobře zapamatovatelná - mnohé z nich si pamatuji bezmála tři čtvrtě století. Je to legrační, ale podle mnohých podobenství se řídím, ač v Boha nevěřím. Možná, kdyby někdo Bibli přepsal do moderního jazyka a její podobenství upravil na dnešní dobu, byl by to bestseler. (Vhodnější k modernizaci by pochopitelně byl Nový Zákon.)

Schumacherova úvaha z verpánku

Směřujeme k civilizační katastrofě? 

Přinejmenším nám začínají „zajímavé časy“.

   Na základě dostupných informací, ruské napadení Ukrajiny považuji za strategickou chybu. Výhodnější bylo nechat nepřítele táhnout prvního i za cenu prvotních politicky využitelných ztrát, a pak ho porazit tvrdým úderem opodstatněným jeho dobře mediálně pokrytou a využitou agresí. Tak jak to nyní činí druhá strana. Kromě toho, eskalace nebyla v původním plánu. Tím bylo rychlé ochromení ukrajinské armády a obsazení hlavního města. Toto se nezdařilo. Proto byl spuštěn nepřipravený obsazovací plán. Eskalace původní "policejní akce", stoupající vojenské, hospodářské a politické náklady vedou ke snaze je kompenzovat vyšším ziskem. Jako v restauraci "Zaplať a sněz co zmůžeš." Ruské vedení již na začátku intervence předvídalo vysokou cenu. I kdyby nedošlo k rozsáhlé invazi. Stupňující se sankce, nátlak, za porušování lidských práv kdekoho, za nestrpění působení zahraničních rozvratných agentur pod krytím "neziskových organizací" Sorosovsko - Bidenovské osy, za nezpřístupnění surovinových zdrojů zahraničním investorům prostřednictvím s nimi propojených vybraných "ruských" (tak jako na Ukrajině "ukrajinských" oligarchů)….z nedávných dějin známe různé záminky a argumenty pro nátlak, organizování převratu a pro válku třebaže formálně nevyhlášenou, protože jak glosoval Karel Čapek, „na slabší stačí policejní výprava“, všude tam, kde je nějaký významný obchodní, zdrojový či strategický zájem, s tím důsledkem, že Rusové skončí jako cizinci ve vlastní zemi.

   Jaký na obou stranách bude konečný poměr nákladů a zisku? S jakými důsledky? Výhodou Ruska jsou zdroje. Technologie? Vždycky někdo rád prodá. Jestliže je za co. Jisté je, že poměry v Rusku se zhoršují a budou zhoršovat. Jenže stejně tak i v Evropské unii. Někde více, někde méně. To povede, až začnou chodit účty, které je nutno platit, ke zhoršení životní úrovně většiny voličů a v tom důsledku ke změně volebních preferencí. Argumentace, že za všechno může agresívní Rusko v čele s Putinem bude fungovat jen v omezené míře. Stávající opozice toho nepochybně využije. A krize, jak známe z dějin, rodí opozici novou tam, kde stávající je slabá.

   Nynější krize je důsledkem nenažrané snahy Západu, přesněji některých vládnoucích obchodně-politických skupin, o expanzi dále na východ, protože profit z dosavadní expanze do někdejšího sovětského "cordon sanitaire" byl vyčerpán. A jak víme z dosavadní historie, úspěch euroamerické civilizace je mimo jiné, založen na faktoru expanze. Jenže už není kam expandovat. Expanze se zarazila na hranicích Ruska. Afriku obchodně, s vojáky za zády, dobývá obchodně Čína, ale její vliv sílí i v Jižní Americe. Rusko tak je zahnáno do čínské náruče, nyní již více než miliarda a půl Číňanů proti stotřiceti milionům Rusů. To je základem další těžké krize v budoucnosti, protože Čína strmě stoupá technologicky, obchodně a vojensky. A potřebuje zdroje pro tu miliardu a půl, která touží, včetně čínského rolníka v čínském zapadákově, po "Západním" blahobytu, takového jakého si nyní užívá, zatím, několik set milionů lidí. Nejbližším zdrojem je ruská Sibiř.

   Úpadek je pozorovatelný i v USA, mimo jiné v důsledku toho, že do tamního „tavícího kotle“ ustal příliv vhodnými vlastnostmi obdařených obyvatel Evropy odcházejících za možností si polepšit svobodným využitím svých schopností. USA ztloustly a zpohodlněly.

   Z toho pohledu, nynější politika zlenivělého hédonistického Západu, který přešel na strategii "konzumuji tady, smrdím jinde", směřuje k civilizační katastrofě. Pokud nedojde k změně. Jak víme z dějin, změna je vždy podmíněna tlakem. Čím silnější tlak, tím rychlejší a výraznější změna. Jenže také víme, že ne nutně k lepšímu.

   A co se týče Ukrajiny, jestliže může být Angličany dílem kolonizované rozdělené Irsko….a nikomu v EU to nevadilo ani nyní nevadí… Tak proč by měl být problém s Donbasem? Když nebyl s Kosovem? A co například Falklandy? A mnoho dalších příkladů z dějin nyní „demokratických“ mocností a podmocností, které jsou nyní pojímány se samozřejmostí. Dějiny britského impéria, Francie, USA, ale i Nizozemí… Tak proč by měl být problém například s Krymem?

Schumacher 

    

=== OOO ===  

Na rozdíl od Domova důchodců je věznice dostupná i pro nemajetné.

====

Kocourův dodatek -  bez něho by to nebylo ono:

   Vězení už u nás hrozí i za zločiny verbálního charakteru. Vyjádříte svůj názor, který není v souladu s oficiálním narativem a je to! Hranice, co zločin je a co není je ovšem značně rozpitá. A stále se mění. A měnit se bude. Stejně, jak bude vše zdražovat. 

   Pokud v těchto "zajímavých časech" chcete svým svým rodičům zajistit na stáří alespoň minimální péči, udejte je! Teď je ta vhodná doba! Teplo, čisto, čisté tepláky, jídlo třikrát denně. Dvakrát týdně koupelna. Pohřeb na státní útraty. Na svobodě by se jim mohlo klidně stát, že na takový luxus nedosáhnou! 

Ale pomněte na údajný nápis na jedné věznici:

Lidi, sakra neblbněte! 

Sem se všichni nevejdete!  

Vlastenci i nacisté a co z toho plyne.

   Většina lidí nosí v sobě  pocit příslušnosti ke své národnosti, ke svému  mateřskému jazyka. K té národnosti se hlásí. Někdo tiše a skromně. To je vlastenectví. Pak jsou to lidé, kteří svoji příslušnost k určité národnosti prohlašují velkohubě. Národovci. Pak ti, kteří svůj národ prohlašují za nejlepší ze všech. To jsou nacionalisté. Když to dělají násilně a ostatní národy podceňují a snaží se je podrobit, jsou to nacisté. Bohužel ta definice je dost spojitá, jedna kategorie přechází plynule v druhou. 

Víra, naděje - a láska?

Z diskuze na jednom blogu:

Co se to tam děje? 

... šťáráš se v ruských sračkách a blbneš z toho. Tvrdíš jednu absurditu za druhou. Černé moře je rybník, který uzavírá člen NATO. Pokud půjde do tuhého, přes Bospor nepropluje ani treska. Válku vyvolal Putin, je agresor, válečný zločinec a vrah včetně jeho kagebácké věrchušky. Z Ruska udělal vyvrhele civilizovaného světa a doplatí na to jen ruské obyvatelstvo s vymytými mozky.

S vymytými mozky... 

Někdy přemýšlím, proč zrovna lidé, kteří si nechali mozek kvalitně vyčistit od vlastních myšlenek právě těmi "vymytými mozky" argumentují.

Propaganda a smějící se bestie

Žijeme "velmi zajímavou dobu". Všichni vědí všechno o všem. Jenže - jistota, že to, co vědí je aspoň pravděpodobné není žádná. Vědět všechno tak vlastně znamená nevědět nic.

Překrásný nový svět

Mainstream 

   Veletok špatných emocí, taková rozvodněná Mississipi. Proudí ze všech známých děr, dokonce i z těch, o kterých jste neměli ani tušení. Pořád stejná, kalná voda. Jen občas se objeví utopenec, zahrozí pařátem a zase zmizí pod hladinou - nevíme, ale tušíme, že pod hladinou je jich spousta. Veletok pseudoinformací plyne stále, ve dne, v noci, stejně jak plynul včera, poplyne i zítra. Kalná, hnědá beznaděj. Mizí kdesi, kam nedohlédneme. Co bylo, bylo. Viděli jste, ne? Tak zapomeňte.

 

   Dobrou zprávu snad ani nenajdeš. A pokud ano, je hned přebita špatnou. Přece úplně všechno, co přichází z jedné strany je špatné. Nelze jinak. Druhá strana, ta špatné věci přece nedělá. Nikde o tom přece nepíší, nikde není k dispozici video. A o čem není zpráva, to prostě jakoby nebylo.

   Lidé stojí na břehu veletoku jen chvíli - není tu nic k vidění. Leda ty mrtvoly, které se občas vynoří. Vypadají skoro stejně. Jen k tomu určení věrozvěstové stále opakují svá kázání, které už každý zná nazpaměť. Odříkávané mantry o vině, kterou nelze zmírnit jakýmikoliv předchozími zásluhami. Dnešní viny smazaly všechny zásluhy. Protože, přiznejme si to, i ty zásluhy byly vlastně vinami. Vina je dědičná, rodová.

Oligarchové a jiní exoti

   Pokud opravdu chcete pochopit, co se dneska děje na Ukrajině, je třeba se podívat zpět v čase. Nehodlám tu uspořádat školení o dějinách území, nyní zvané Ukrajina. To je tak asi na  tlustou knihu (nebo spíše několik) ale kratší ohlédnutí je nutné, protože jinak naběhneme na "mainstreamovou pravdu" a nepochopíme vůbec nic. 

Ukrajina je území, na němž žije z historických důvodů několik národností a několik etnických skupin, které mají různé cíle. Odlišné cíle. Za doby existence SSSR byly všechny odlišnosti násilně mocí potlačeny, po odpojení Ukrajiny od Sovětského svazu se začaly skupiny rychle profilovat a snažit se o vliv. Největší odštěpeneckou skupinou jsou Rusové a rusky mluvící Ukrajinci, proti kterým bojuje státní moc Ukrajiny už dlouho. A státní moc je navázána (řízena) na oligarchy, kteří si usurpují vliv v určitých sektorech a územích ze zcela jasných finančních příčin. 

Následuje seznam oligarchů. Je ho ovšem třeba brát s rezervou - sestavil ho jeden z nich, bývalý poslanec bývalé Nejvyšší rady Ukrajiny Oleg Carev, t.j. "ruský separatista", jeden z představitelů "Novoruska". Ta skupina "Novorusů" se několikrát tranformovala, spojovala a rozdělovala a je příčinou doposud nevyřešeného konfliktu na východě Ukrajiny - Lugansko a Doněcko. Ten se právě pokusil poněkud nešíkovně vyřešit Putin zahájením "spec-opearace" a vyvolal tím celoukrajinskou válku, ke které se s chutí zapojily i jiné mocnosti, hlavně USA a EU v domnění, že se jim podaří oslabit Rusko a získat tak nad ním vrch. Ovšem Rusko, jak je vidět, nesouhlasí. Nehodlá se podřídit diktátu Západu a o podporu se obrací raději k Číně. Čímž Západ ztratí i ten vliv na Rusko, který zatím má a spojenectví RU a Čína, byť patrně dočasně posílí.

No a když připočítáme zábor Krymu Ruskem, byť byl podpořen dvěma referendy (Západem ovšem neuznanými)  a zastavení přívodu sladké vody na Krym, o který se jako o pomstu postarala Ukrajina, tak máme zhruba zmapovány příčiny ukrajinské krize.

=========

Zástupce posledního legitimního svolání Nejvyšší rady Ukrajiny Oleg Carev přímo z předměstí Kyjeva řekl "Ruskému jaru" o všech složitostech současné ukrajinské elity.

"Hlavní aktiva na Ukrajině patří politikům a oligarchům. Vlastnili média a administrativní páky, drancovali zemi a podváděli lidi."

 "Níže jsem z paměti uvedl seznam řady odporných postav. Nikdo z uvedených nevzal zbraň do rukou, všichni vytáhli své příbuzné a stáhli finanční prostředky do zahraničí. Ti všichni rádi obětují životy obyčejných Ukrajinců ve snaze zůstat u koryta. Zároveň nikdo z nich nic neriskuje."

1. Zelensky V.A. - rodiče a příbuzní Zelenského a jeho manželek uprchli do zahraničí.

2. Porošenko P.A. - pouze hotovost asi miliarda amerických dolarů vyvážených do zahraničí. Více než dvě miliardy dolarů jsou na zahraničních účtech. Děti byly převezeny do Velké Británie.

3. Kuchma L.D., zeť Kuchma Pinchuk V.M. - více než tři miliardy jsou na zahraničních účtech v Itálii, USA a dalších zemích. Všichni příbuzní a Pinčuk sám uprchli do zahraničí.

4. Avakov A.B. - více než dvě miliardy dolarů v USA a dalších zemích. Vzal všechny své příbuzné do zahraničí.

5. Yermak A.B., vedoucí kanceláře prezidenta - asi jedna miliarda dolarů je na zahraničních účtech. Rodina se nachází ve Velké Británii.

6. Tymošenková K.A., zástupkyně vedoucího kanceláře prezidenta - více než jedna a půl miliardy amerických dolarů staženo na zahraniční účty. Rodina uprchla do Velké Británie.

7. Lutsenko Y. V., bývalý generální prokurátor Ukrajiny - více než 800 milionů dolarů staženo na zahraniční účty. Žije ve Velké Británii se svou rodinou.

8. Jaceňuk A.P., bývalý premiér Ukrajiny – více než dvě miliardy dolarů jsou na zahraničních účtech. Jaceňuk a jeho rodina žijí ve Spojených státech. Pouze v Miami koupil 15 módních chalup.

9. Akhmetov R.L., oligarcha - jmění asi 15 miliard amerických dolarů. Jen v roce 2021 "vydělala" 6,5 miliardy dolarů zvýšením sazeb za služby, elektřiny a cen energií. Fondy jsou umístěny v zahraničí. Rodina je v zahraničí.

10. Kolomojský I.V. a Bogoljubov G.M., oligarchové – hotovost, více než šest miliard amerických dolarů, v zahraničí. Rodiny jsou v zahraničí.

11. Korban G.B., lupič, oligarcha, hlavní viník kotle Ilovaisk a smrt tisíců vojáků ozbrojených sil Ukrajiny - více než jeden a půl miliardy dolarů bylo staženo na zahraniční účty, rodina žije v Izraeli.

12. Bratři Kličkovi (Vitaliy a Wladimir), oligarchové - více než dvě miliardy amerických dolarů byly vybrány na zahraniční účty. Rodiny žijí v Německu a ve Spojených státech.

13. Jaroslavský A.V., oligarcha - více než jedna miliarda amerických dolarů je na zahraničních účtech. On a jeho rodina jsou ve Velké Británii.

14. Kosyuk Yu.A., oligarcha, majitel společnosti "Myronivsky Hliboproduct" - více než 1,6 miliardy amerických dolarů bylo staženo do zahraničí. Vzal všechny své příbuzné do zahraničí.

15. Turchynov A.V., bývalý úřadující prezident Ukrajiny - více než miliarda dolarů na zahraničních účtech. Rodina uprchla do zahraničí.

16. Nalyvaichenko VA, bývalý předseda SBU - více než 500 milionů amerických dolarů je na zahraničních účtech. Rodina žije ve Spojených státech."


Stačí?

Můžeme tomu věřit zcela, zpola nebo vůbec. Rozhodně ale něco takového existuje, těch dalších vedlejších  projevů je na podpoření takové domněnky víc než dost.

A ještě: Takový seznam by se mohl s větší nebo menší přesností sestavit v jakémkoliv státě. I v tom našem. 

Ale ti oligarchové, loutkáři, nemusí být nutně Češi. Ba ani Evropané... 

=======

Bajka o cenzuře v hlavním proudu

Když léta chodíte k jednomu lékaři a ten vám postupně zakáže: 

- pití piva

- kouření

- sladkosti

- bůček

- kávu

- atd.

  je celkem pochopitelnou reakcí, že změníte lékaře. Pokud budete mít smůlu, narazíte na jiného šarlatána. To je osud. Ale k čemu je lékař bez pacientů? Je vůbec potřeba? 

Nicméně jsou i takoví, kterým se to bude líbit a nakonec poslechnou i příkazu aby přestali jíst úplně.