pátek 16. ledna 2026

Staroruská vesnice

Deset zvyků venkovských obyvatel, kterým obyvatelé měst nerozumí


foto AI




   Dnešní člověk, žijící ve městě je okolnostmi nucen se chovat jinak, než vesničan kdysi. A vesničan z rozhlehlé ruské roviny nemůže být jeho vzorem, Prostě to nejde. 

Ale některé aspekty toho "starého života" jsou vhodné přinejmenším k zamyšlení. Jestli se náhodou nechováme divně. Proti přirozenosti lidské.
 


   Na ruském webu Dzen jsem nedávno narazil na článeček, nikoliv vědecký, ale "populárně naučný". Zkoušel jsem se spojit  s redakcí, ale marně a tak uvádím překlad bez vědomí autora. Pokud by se zlobil, článek stáhnu. 


   Život v ruské (ale i naší) vesnici, daleko od hlavních dálnic a nákupních center, formuje jedinečný typ osobnosti. Když se obyvatel města ocitne na návštěvě u vesničana, často se cítí jako cizinec bez tlumočníka. Věci, které se nám zdají zvláštní, jsou pro venkovského obyvatele jediným skutečným způsobem života.


1. Dveře s klackem místo zámku

V severních vesnicích, kde se všichni znají už tři generace, jsou železné dveře se třemi zámky vzácností. Pokud majitel jde k sousedovi nebo do obchodu, jednoduše přiloží klacek nebo koště ke dveřím. To je znamení: „Nikdo není doma.“ Pro obyvatele města zvyklého na alarmy a bezpečnostní dveře se taková otevřenost okolnímu světu zdá neuvěřitelná a dokonce děsivá.
 

2. Fenomenální paměť pro genealogie

Zeptejte se vesničana na některého z jeho sousedů a neuslyšíte jen jméno, ale půlhodinový příběh: kdo je čí syn, kdo je za koho ženatý a čí babička pocházela ze sousedního regionu v 50. letech 20. století. Ve vesnici člověk není „jedincem ve vzduchoprázdnu“, ale součástí rozsáhlého rodokmenu. Obyvatel města, který někdy nezná jméno svého souseda na konci chodby, se cítí osamělý, ztracený.


3. Kult „čaje“

Ve městě fráze „pojďte na čaj“ znamená 15 minut konverzace a šálek čaje. Na vesnici je to pozvání na pořádnou hostinu. Hostitel naservíruje vše od okurek a koláčů až po včerejší polévku. Odejít bez ochutnání všeho by byla urážka domova. Jídlo zde není jen o kaloriích, ale o nejvyšším projevu pohostinnosti a úcty.


4. Nedostatek spěchu při řešení záležitostí

Čas ve vesnici plyne jinak. Městský rytmus „rychleji, výš, silněji“ je zde narušen klidným: „Uděláme to zítra, kam spěchat?“ Vesničan ví, že příroda a počasí si nevyhnutelně vynutí své, takže příliš snaživá činnost je považována za známku nezralosti. 


5. Specifická navigace

„Za druhým hájkem zahněte doprava, je tam další spadlá borovice, tu nepřehlédnete“ – to je typická trasa. Obyvatel města, zvyklý na GPS a jasné názvy ulic, je odsouzen k bloudění v takovém souřadnicovém systému. Pro obyvatele venkova je mapa oblasti zakořeněna v podvědomí a je založena na přírodních orientačních bodech.


6. Vzájemná pomoc jako základní firmware

Pokud někomu ve vesnici shoří stodola nebo se jim na poli zastaví traktor, všichni se sběhnou. Není třeba telefonovat ani prosit. V drsném severním podnebí lidé vědí: kdo dnes pomůže, zítra bude zachráněn. Brát za takovou pomoc peníze není zvykem; je to považováno za ostudu. Ve městě, kde se za každou službu musí platit, je takový altruismus šokující.


7. Nedůvěra k jednorázovým věcem

Vesničan je spořivý a praktický člověk. Nekoupí si módní, ale chatrnou bundu. Věc musí být odolná, snadno se opravuje a musí vydržet roky. Zvyk opravovat staré věci spíše než kupovat nové není důsledkem chudoby, ale hlubokého pochopení hodnoty věcí a práce.


8. Mluvení o počasí jako o strategii přežití

Pro obyvatele města znamená déšť: „Fuj, zmoknou mi tenisky.“ Pro vesničana je počasí jejich týdenním pracovním plánem. Uschne seno? Pojede auto po blátivých cestách? Budou tam houby? Zde je počasí jejich nejvyšší prioritou a je s ním zacházeno s pověrčivou úctou.


9. Schopnost „číst“ ticho

Vesničané dokážou pohromadě sedět dlouho potichu. Pro obyvatele města je pauza v konverzaci trapná a chtějí ji okamžitě zaplnit štěbetáním. Pro vesničana je ticho formou příjemné komunikace. Pokud si můžeme ticho užívat společně, znamená to, že jsme přátelé.


10. Považujte práci za odpočinek

Víkend na venkově není o lenošení na gauči. Je to o opravování plotu, štípání dřeva nebo zahradničení. Vesničan prostě nechápe koncept „nicnedělání“. Pro něj odpočinek znamená přepínání z jedné činnosti na druhou. 

foto odkudsi z netu...


===========

   Ale dneska je jiná doba. Úplně jiná, jak píše Daniela Kovářová. Poslankyně, kterou jako jednu z mála respektuji pro její přirozeně lidské postoje:

   Co vznikly moderní civilizace, se lidé z venkova stěhovali do měst, a kde se usadili, tam se otvíraly obchody, hostince, restaurace a později kavárny, v nichž se lidé mohli shlukovat a bavit se spolu. A ještě nedávno, před několika desítkami let, bylo přelidnění údajně největším nebezpečím, jemuž člověk čelil.

   Uplynulo několik málo zim a všechno se zdá být najednou jinak. Hospody a obchody zanikají – jen loni u nás skončilo 5.075 obchodních firem, což je nejvyšší dosud zaznamenané množství. Mezilidská komunikace se přesunula do online prostoru, mladí lidé si namísto osobního styku povídají s mobilními aplikacemi pomocí chytrých telefonů. Netouží po druhém pohlaví, nechodí spolu a nesexují; třetina mladých do třiceti let neměla nikdy přítele, partnera ani žádný sex. Jaký div, když porno je dostupné i pro školáky a virtuální přítelkyně ovládaná umělou inteligencí se na vás nikdy nenaštve, není nepříjemná, nevěrná, ani se nezadlužuje a neutrácí.
Daniela Kovářová


   Neboli to, co se dneska děje, je vlastně egoismus. Vážně, prozkoumejte si to. Patrně bude potřeba nějaký velký společenský otřes, abychom se zase naučili žít spolu, jako kdysi v době prvobytně pospolné. Odhaduji to na náhlou nečekanou dominanci AI nebo III. světovou válku. 

Něco, co nás donutí...

10 komentářů:

  1. Mám rád, když po práci , která se zadařila ( na svém) si sednu a dám si něco dobrého k pití a jídlu, (nejlépe z vlastní výroby) mám takový spokojený pocit.
    Kdysi jsem to viděl u Chorvatsku u jednoho pána. Každý večer, mu manželka dala na stůl prkýnko s chlebem , sýrem a uzeninami a on seděl pod vínem, koukal do dálky a pomalu jedl, třeba hodinu. Bylo to uklidňující ho vidět.

    OdpovědětVymazat
  2. Rusko je útvar, který lze srovnávat s Evropou v období 30-leté války. Svojí polohou na zadním dvorku Evropy, staletým soužitím se Zlatou Hordou, tedy Mongoly, Tatary, se nějaké sbližování ke kultuře zděděné po Římu hodně ztížilo. Obrovské vzdálenosti mezi obcemi, rostoucí rozdíly mezi velkoměsty a děrevnou nelze s evropským vývojem srovnávat. Rus ti vždy řekne, co vidí u nás, kam pohlédne, všude je nějaká chalupa, dům, elektrické sloupy, silnice, železnice. V Rusku po opuštění nějakého střediska kolem velkoměsta vidí jenom nekonečnou step. Hustota komunikací, jejich kvalita, se vzdáleností od centra stále klesá. Život v děrevně pak závisí na možnostech komunikace. Dopravní prostředek Ural nebo Záporožec, snad i Lada nebo licenční Fiat 124 jinak jenom náklaďáky. Ale i na nákup se jede 20- 30 km. Na severu to může být i 100 km. Pro nás sotva představitelný život. Pro mé známé bylo vysvobození, dostat se v mládí na VTUZ, získat kvalifikaci a dostat práci v některém středisku, jako Novosibirsk, kde je život daleko blíže evropským představám. Uvidíme, jak se projeví v těchto podmínkách internet a mobilní komunikace. Snad se ty rozdíly v kultuře podaří překonat a tu širokou zemi obdělat, zkultivovat. Jinak se nepodaří snížit napětí mezi různými kulturami.

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně tak popisují Rusko jako celek "moji" Rusové i můj táta, který dvakrát pracovně objel CCCP. Inu, tak to tam je. Dost místa pro všechny a na dlouho. Proto ho KoZa a USA tak chtějí. Nová země s velkým přírodním bohatstvím.
    A Putin jim to Rusko nechce dát...

    OdpovědětVymazat
  4. Putin má za sebou desítky let jako okupační úředník KGB v Drážďanech, mluví tedy i sasky, své potomky také posílá na utajovaná místa na západ. Má proto nepochybně představu, jak vypadá evropská kultura. Jako realista musí vědět, že ruská říše nemá šanci, vybudovat v dosažitelné době srovnatelnou infrastrukturu, touží proto zabrat co nejvíce již kultivovaného území v západním sousedství. Ukrajina ho štve, za ten čas své samostatnosti získala řadu úspěchů, mnohé tak ruské říši ujde. Logicky, Ukrajina je jenom první sousto, jako byly kdysi Sudety pro jeho německý vzor. Konečné řešení je ruská říše od Atlantiku, Skandinavie po Středozemí. Tedy NATO dobýt a obsadit. Podobné fantazie vznikají ve všech totalitních státech, vlastní vývoj je příliš zdlouhavý a namáhavý. Na co západní evropa potřebovala skoro tisíc let, nedokáže žádný diktátor ani za svůj život.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je čistě ideologický pohled, který nedává ekonomický smysl.

      Vymazat
    2. Zabírat nějaké území také znamená nutnost, dané území moci v budoucnu ekonomicky a ze správního hlediska ovládat.
      A VVP je jako dlouholetý ruský president asi všechno, jenom ne povýšený, mocí opilý hlupák.
      Ideologicky podbarvený pohled někoho, kdo při vyřčení jména Putin vidí rudě, navíc i se lží hned v první větě. VVP nebyl v NDR rozhodně déle, než asi 5 let. Déle trvající pobyty KGB vyhrazovala jen pro agenty s diplomatickým krytím a pro déletrvající vlivové operace. Služebně tam VVP odcestoval už s dokonalou němčinou.

      Vymazat
  5. Nemyslím si to. Zatím to vypadalo přesně naopak. NATO si stavělo základny co nejblíže Rusku, snaží se rozebrat bývalé republiky SSSR a zkusit tam rozpoutat nějakou tu barevnou revoluci atd.
    Putin je vzdělaný a proto ví, že je schopen ukočírovat říši jen do určité velikosti. Nápady o ruské říši v celé Evropě pocházejí právě od západních stratégů. Jako hrozba a důvod ke zbrojení "proti Rusovi". Nejednou pronikly nápady západních politických stratégů o zachvácení Ruska. Prý má příliš mnoho přírodního bohatství a území. Ostatně každá velmoc má snahu expandovat, takže nápady Žirinovského a Dugina byly podobné, jen s opačným znaménkem. USA se taky pod záminkou možného útoku ze strany Ruska a Číny snaží zabrat Grónsko.

    OdpovědětVymazat
  6. „Dejte mi Grónsko, v sázce je světový mír. Pokud mi ho nedáte, uvalím na vás sankce.“ Takto by se dalo shrnout sobotní vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém vyhrožuje Dánsku a dalším evropským zemím. USA prý po mnoho let dotovaly EU a nyní nastal čas, aby se jim Grónsko „vrátilo“, protože Čína a Rusko ho údajně chtějí.

    OdpovědětVymazat
  7. Svět je momentálně gaga, kam se pohlédne, malý Napoleon nebo Hitler. Nacionalismus táhl vždy, socialismus se sám zdegradoval na řadu verzí, mnoho z nich toxických, ve spojení právě s nacionalismem a imperialismem. Do toho se navíc pletou zbytky středověku s náboženstvím, mulláhy, muftími, kazateli a jeho nároky na výhradní "pravdu", tudíž i politickou moc. Internet zřejmě tyto problémy aktivoval. Na jedné straně úspěšní technokraté s nahamoněnými miliardami, na druhé straně chtějí i netáhla blahobyt střední třídy. Výsledkem je závist, nenávist a nedůvěra. Místo do školy jde v pátek mládež do demonstrace za "klímu", sociologii, politologii, umění lze "studovat" až do důchodu. Hlavně stipendium pro všechny, stejně jako občanský základní příjem pro kohokoliv. kdo zrovna vandruje kolem. Ubývá těch, kdo na ten sociální stát vydělávají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak. Tím to skončí. Dojdou zdroje na provozování sociálního státu. Důsledek bude nepěkný. Naskočí to odstavením parazitů, ale asociálním státem, který se postupně stane normou.

      Vymazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)