A je to tady!

My, pracovníci Českého rozhlasu, dnes 22. června 2026 stávkujeme. Čtyřiadvacetihodinovou výstražnou stávku opíráme o Listinu základních práv a svobod.


K naší profesi potřebujeme, aby Český rozhlas zůstal nezávislou institucí. Tedy aby garantoval uspokojivé pracovní podmínky, ke kterým patří i právo na profesní autonomii a možnost vykonávat práci bez politického nebo jiného nátlaku. Chystaná změna systému financování a výpadek nemalé části příjmů toto ohrožuje.

Hrozí, že budou propuštěny stovky současných zaměstnanců. Hrozí omezení široké a pestré nabídky, kterou v současnosti poskytujeme veřejnosti. Hrozí, že dojde k rušení některých pořadů, nebo dokonce celých stanic.

Někteří z nás i dnes pracujeme, abychom pro vás zajistili to, co podle zákona máme. A to přesto, že stávku plně podporujeme. Nechceme totiž omezit veřejnou službu, kterou vám zajišťujeme dennodenně. Ani vám dnes za každou cenu nechceme brát to, na co jste zvyklí. Chceme jen upozornit, že v současnosti nemáme jistotu, zda pro vás veřejnou službu budeme moct plnit dál v dosavadní kvalitě a rozsahu.


Děkujeme za pochopení a podporu.

Pro vás, ne pro politiky.
Stávkový výbor iniciativy Veřejnoprávně

Vyříznout!

Bude horké léto?

Téhle studentce asi nikdo nebude TV ani mobil brát.
Ale pochybuji, že se pravidelně na dívává
na "média hlavního proudu" 

   Tak nám chtěji umravnit ČT a ČRo. Zdá se, že si to naší "veřejnoprávníci" nechtějí nechat líbit, jak správně podotýká bloger Vidlák na Parlamentních listech. 

  

První praskliny

   Okolní svět, tedy ten, o kterém vím, se mi poslední dobou už hrubě nelibí. Umřel mi jeden ze dvou kocourů, potom moje hodná žena, se kterou jsem žil bezmála padesát let, pak nejlepší kamarád, se kterým jsem se znal od páté třídy. Druhý kocour je taky nějaký nemocný, bojím se, že brzy umře. To všechno za poslední rok. Je toho na mě nějak moc. A okolí? Okolní svět?

 

Dopolední nočním můra

...a  zaslechl jsem hlasatele, jak vzrušeným hlasem čte naléhavou zprávu:

  Americký vicepresident J.D. Vance s okamžitou platností zastavil útok jaderných bombardérů mířících na Tokio. Vracejí se na své základny. Stalo se tak poté, když Donald Trump zastřelil japonskou novinářku při tiskové konferenci v Oválné pracovně v Bílém domě revolverem, který měl v zásuvce stolu a někam odešel. Novinářka se ho totiž zeptala, jestli se sám považuje za příčetného. Ochranka presidenta drží Trumpa na dosud neznámém místě...

  Probudil jsem se trhnutím. Komunikační rádio na stole, které jsem v polospánku slyšel bylo ale vypnuté. Napadlo mě ale, že ten šílený sen se docela klidně může stát. 

Takto nebo podobně.