Prostě si to nedokáží odpustit...

   Jsou mezi námi lidé, kteří si prostě nedokáží odpustit vlastní sebeprezentaci. Gayové, puberťáci, politici neobvyklého založení atd. Takže máme, i mimo Pochody Hrdosti, jemné, sladce vonící hochy, kteří mluví poněkud specifickým způsobem, tak, aby je všichni poznali, potetované výrostky a "výrostkyně" chodící v rozličných kostýmech s piercingem, tak aby se vzájemně poznali, ale hlavně, aby je rozpoznalo šedé publikum - ti nudní a otravní starci nad třicet. 

Žvanilové a žvanírny

   Pořád se něco děje - jak říkával známý brněnský silák a performer Kocourek. Svět bojuje, nesmyslně a pořád, pořád jsou mrtví a zmrzačení. A je jich čím dál tím víc. Někdy uvažuji, že je to moudrá regulace matky Přírody aby se Homo Sapiens příliš nepomnožilo a nesežralo na planetě úplně všechno, co k sežrání je. 

AI zas a znova

   Na leckterých fórech se diskutuje o AI. Jak je rychlá, kolik toho má ve svých databázích, jak je ale nepřesná a jak začíná být už dokonale "mimo". 

Staroruská vesnice

Deset zvyků venkovských obyvatel, kterým obyvatelé měst nerozumí

foto AI

   Dnešní člověk, žijící ve městě je okolnostmi nucen se chovat jinak, než vesničan kdysi. A vesničan z rozhlehlé ruské roviny nemůže být jeho vzorem, Prostě to nejde. 

Ale některé aspekty toho "starého života" jsou vhodné přinejmenším k zamyšlení. Jestli se náhodou nechováme divně. Proti přirozenosti lidské.

 

   Na ruském webu Dzen jsem nedávno narazil na článeček, nikoliv vědecký, ale "populárně naučný". Zkoušel jsem se spojit  s redakcí, ale marně a tak uvádím překlad bez vědomí autora. Pokud by se zlobil, článek stáhnu. 

Myšlenky od verpánku

          Některé myšlenky jsou sice podle data vzniku staré, ale jsou dobře zakonzervované - a tudíž stále platné.

Jaromír Štětina

foto Wiki

Ve věku 82 let zemřel ve čtvrtek 17. dubna novinář, bývalý politik a zakladatel organizace Člověk v tísni Jaromír Štětina.

Binární a nebinární

foto StK

   Lidé, kteří uznávají jen dvě pohlaví jsou prý "binární", a ti, kteří jich vnímají mnoho, desítky, jsou  údajně nebinární. 

   V ostatních případech je tomu jinak. Binární lidé uznávají jen dvě možnosti - něco je pravda a něco není. Nic mezi tím. Něco považují za správné a tudíž to ostatní je nesprávné.

Věřící, ateisté, renegáti a ti ostatní

   Už dlouho tvrdím, že věřící lidé mají jednodušší život. Jednak nemusí moc přemýšlet o světě kolem sebe - jsou to buď souvěrci nebo příslušníci jiné církve a ty je třeba přesvědčit o jejich bludech nebo zatratit. Totéž s bezvěrci - ti se kupodivu nezatracují, ale přivádějí k víře. K té naší, správné. Odpadlíci se jenom zatracují. Jsou prý horší, než všichni ostatní.

Saturace neboli plné nasycení

Daniel Sterzik - Vidlák

   Aby si člověk  dokázal udržet aspoň základní nadhled, musí sledovat více zdrojů zpráv. Jinak zapadne do jedné skupiny, "komnaty ozvěn" a začne číst nebo poslouchat jen to, co se mu líbí. To ostatní považuje podvědomě za nevhodné, nebezpečné myšlenky, které mu brání přemýšlet o tom, co má rád, čemu, jak se domnívá, rozumí. 

Zneklidňuje ho to.

Narcisové

Tahle dáma nikdy netrpěla narcismem

Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje člověka s přehnaným obdivem k sobě samému, často s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. 

Tolik Wiki

Zvláštní tvor - diskutér

 Diskutéři - nemyslím tím trolly, flamery, gramary či tapetáře. To jsou "entity" který nejde o diskuzi, ale o rozbití jakékoliv diskuze o čemkoliv.    Jsou vlastně jenom na internetu, protože v reálném životě by se s nimi ostatní buď přestali bavit nebo by dokonce dostali na budku. Proto se realizují způsobem, který je od fyzického násilí ostatních většinou chrání. 

Všechny barvy diskuze

   Kromě poslechu několika TV a rozhlasových stanic si docela často čtu na internetu. Články i diskuze. Články jsou pochopitelně odvislé od názoru autora, blogera, který je píše proto, že má pocit, že by měl něco sdělit světu. Jak to vidí on. Každý si vybere takový blog, který mu vyhovuje, který je komplementární k jiným zdrojům informací, které používá. Ovšem diskuze, pokud je pod článkem povolená - to je panečku jiné kafe!  

Kráska a hrdina

   Tak jsem se dneska odpoledne brouzdal internetem, většinou předvolebním, narazil jsem na dva adepty, kteří by rádi do Evropského Parlamentu. A jak jsem se tak díval do těch obličejů, napadlo mě, jací jsou to lidé, kteří usilují o naši důvěru. Nehodlám a ani nemohu posuzovat jejich skutečné pohnutky nebo dokonce jejich vhodnost pro dané funkce nebo snad dokonce jejich morální profil. Jen jsem se chvíli díval do jejich tváří. Protože obraz je přece jenom méně matoucí, než slova. Zkuste to taky. 

Žít a nezapomínat

Kdo zapomene na minulost, prožije ji znovu

 Před sedmdesáti devíti lety obsadila Ostravu sovětská vojska a ukončila tak německý Protektorát pro Čechy a Moravu. Historiky je dodnes připomínaná památná věta Adolfa Hitlera: „Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo."  Sovětské velení očekávalo, že za první tři dny od počátku útoku, který začal 10. března, postoupí Rudá armáda zhruba 120 kilometrů. Ve skutečnosti postoupila jen o devět kilometrů. Ale 30. dubna byla přesto Ostrava svobodná. Sověti ovšem měli nemalé ztráty. 

Malá poznámka o válce

 Tentokrát bez zdroje

  

    Zahlédl jsem na nějakém ruském blogu zprávu o tom, že mezi padlými ukrajinskými vojáky byla, podle "psí známky", i sedmnáctiletá dobrovolnice. Bylo tam i jméno. Hledal jsem, kde to bylo uveřejněno, ale už jsem zdroj nenašel. Mohl to tedy být i fake a někdo ho smazal. 

Zaslechnuto v rádiu

    Rádio poslouchám jenom při snídani. Nevyhovuje mi ani hudba, ani výběr zpráv. Ale platím ho, tak si za své peníze užiju několik minut programu denně. Dneska ráno jsem zaslechl, že přes třicet procent mladých dívek trpí depresemi, provádí sebepoškozování a prostě není v dobrém duševním stavu. Vzhledem k tomu, že jsem něco podobného v rádiu slyšel o mladých klucích už včera, tak mě to zarazilo. A trochu jsem se zamyslel, proč tomu tak je.

O celulárních rudých hadrech

   Udělal jsem si dneska čas a prohlédl několik dezolátských webů. Nějak mě to dezolátství přestalo bavit. Asi si vyberu raději zahrádkáře nebo hráče ruských kuželek. Dezolátem už být nechci. Budu nanejvýš takovým tajným, tichým podporovatelem. Proč? 

    Z místa které zaujímám se mi zdá veškerý ten dezolátský boj jen takovým festivalem samolibosti, moc se nelišící od "oficiální linie" věrchušky a oficiálních médií. Směr je opačný, styl shodný. Spolek lidí, kteří  před druhými předvádějí, jak hluboké znalosti mají v oblasti techniky, historie, vojenství, mezinárodní politiky, sociologie i umění a kultury. Prostě: Ten obyčejný, starý, opelichaný a artritický kocour mezi nimi  nemá co dělat, jenom by jim kazil jejich skvělý průměr IQ.

O národních povahách obecně

 

    Na Vidlákovic Kydech se rozproudila debata o národní povaze. Vědecky vzato nic takového neexistuje. Stejně jako národnost nerozhoduje ani dosažené vzdělání. Rasa trochu ano, opravdu reakce černocha z Mali a blonďatého Nora jsou, jsou-li nehrané, jiné. Vztah k druhému pohlaví, k dětem, k práci, k bohatství nebo vzdělání. A nevěřím na průměrného "normálního člověka". Každý je jiný. Někteří se liší málo, jiní velmi.

AI (3)

   Ztrátou spojení s minulostí se atomizovaná společnost dostává na šikmou plochu. Generace bez historické paměti necítí, že posun po šikmé ploše je pád. Chybí jí pud sebezáchovy, instinkt, který nabádá člověka brzdit, zařadit zpátečku, když ho historická paměť varuje před karambolem. Schyluje se k tragédii odbržděné generace; generace, která se nemá o co opřít a čeho chytit.

  Je příznačné, že generace, která chyběla ve škole, když se vyučoval smysl minulého, o sobě mluví jako o generaci poslední.

(Ivan Hoffman)

Záběr

“ Válka je, když se zabíjejí lidé, kteří se vzájemně neznají, na rozkaz lidí, kteří se dobře znají, ale vzájemně se nezabíjejí. “

(Albert Einstein)