Došlo mailem
Osmého, časně, tedy podle nás, odpoledne, vyrazili jsme panem Krabičkou jak říkáme našemu vehiklu, na jih. Kafe, musím mít kafe, ozvala se manželka sotva jsme vyjeli. To jsem mohl vzít kafe v termosce nebo rovnou kofein. To není ono, potřebuju ten rituál. Chápu. První pumpa, sákryš přejeli. Druhá pumpa, kde že byla ta odbočka? Třetí pumpa, konečně. Vezmu i benzín.
A hele, motorky, a co jich je! No jo, jarní vyjížďka. Jó? S policejním doprovodem? pravila manželka. A Podívej na ty bundy. To jsou vlci. Noční. Tý jo! Potkali jsme se vevnitř u automatu na kafe. Že se vracejí na Brno. A že letos na Olšanech to bylo hustý. My že jsme tam byli loni. Kdepak loni, letos náckové řvali jak pominutí, a co že jich tam bylo. Můžu si vyfotit tu bundu, zeptala se manželka?
Nu da, pravil ten co měl záda jak letiště s nádherným znakem. Rus? Da růskij! Tý jo! Nahodil jsem ruštinu. Že něskolko let tomu nazad pasetíli Pítěr, nu i privátno, vremja bylo, i Darógu žizni, Ladožskoje ózero.
Popovídali jsme si, popřáli štěstí. Dostali dvě samolepky Daroga pabědy. Uf, to bylo silné. Rozloučili jsme se,otřel jsem si oči. Ještě u auta prohlédl jednu z motorek, obsah přes litr, bubly bubly. Hlavně opatrně, oči všude, nerozmnožovat pomníčky se, svíčkam. Že jo, na blbnutí už jsme starý. Pravda, většinou už tatíci, někdo i s manželkou či družkou na tandemu.
Kam to nalepíme? Třeba sem dozadu. Jenže tahle samolepka by dlouho nevydržela. Pár umytí a šlus. To by byla škoda. Vymyslím jak zevnitř. Pan Krabička....teď už je Vlk.
====
Já tolik štěstí neměl. Proč štěstí? Protože ti Noční Vlci je sice politická propagace Ruska a Putina, ale hlavně je to výraz úcty k těm, kteří v roce 1948 osvobozovali velkou část naší republiky. Úcty k těm, kteří tady porůznu leží pod zemí a už nic neříkají. Aby se nezapomnělo, jak je poslední dobou neblahým zvykem. Až vymřeme my staří, někteří se pokusí vyložit dějiny úplně opačně. Ale širokou veřejnost už v té době budu zajímat úplně jiné věci.
Potkal jsem párkrát naše československé Vlky, kteří ctí tutéž tradici a navštěvují Památník osvobození Ostravy 30. dubna 1945 v Komenského sadech. Taky to bývá nejdůstojnější část oslav. Ta oficiální část, kterou realizují městští zastupielé Ostravy a okolních obcí bývá většinou, hned po položení věnců bývá naplněná projevy činovníků, kteří se dokonce vyhýbají konstatování kdo osvobodil Ostravu a, pochopitelně vzájemnýmí poděkováními, pak přeletem dvou stíhaček a malou přehlídkou České armády. V projevech několikrát zaznělo, že jsme nedílnou součásti NATO. Publikum je drženo za ohrádkou, dovnitř mají povolen vstup jenom pozvani. Nepozvaní mohli položit své květiny až po skončení oficiálního programu.
Pro mě to je tak trochu trapné a studené. Když organizátoři zjistili, že nepozvaných je jen pár, dokonce dovolili přístup i mě, naprosto soukromé osobě. Když jsem odmítl, aspoň mi hlavní paní "kerberos" donesla bublinkovou vodu. Asi jim zbyla.
Českoslovenští Vlci přišli až 6. května. V útvaru, položili po krátkém projevu své květiny a vrátili se ke svým silným motorkám a jeli vzdát úctu ještě k dalším památníkům.
Na další oslavy jsem už nešel. Stačilo!
Policie hlídala prostor u památníku ještě dlouho po skončení oficiální akce, protože loni se tam objevla Oganesjanova parta provokatérů, rozšlapala květiny a odulý, zpocený Pšenák vše natáčel na kameru.
Letos už nepřišli.
Změnit obraz dějin se opět věrchušce nepovedlo.
