Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!

 Aneb: "Kapři si rybník nikdy dobrovolně nevypustí!"

   Veřejnoprávní média, Česká televize a Český rozhlas, přestanou být financována z koncesionářských poplatků, jejich hlavním finančním zdrojem se stane příspěvek ze státního rozpočtu. Návrh nového zákona o financování médií veřejné služby schválila vláda Andreje Babiše na zasedání v pondělí 15. června 2026.

   Součástí návrhu je i změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, kde navrhujeme rozšířit jeho kompetenci tak, aby pod jeho kontrolní činnost bylo nově zařazeno i hospodaření s majetkem České televize a Českého rozhlasu.

Jak jsme potkali vlky

Došlo mailem

 

 Osmého, časně, tedy podle nás, odpoledne, vyrazili jsme panem Krabičkou jak říkáme našemu vehiklu, na jih. Kafe, musím mít kafe, ozvala se manželka sotva jsme vyjeli. To jsem mohl vzít kafe v termosce nebo rovnou kofein. To není ono, potřebuju ten rituál. Chápu. První pumpa, sákryš přejeli. Druhá pumpa, kde že byla ta odbočka? Třetí pumpa, konečně. Vezmu i benzín. 

   A hele, motorky, a co jich je! No jo, jarní vyjížďka. Jó? S policejním doprovodem? pravila manželka. A Podívej na ty bundy. To jsou vlci. Noční. Tý jo! Potkali jsme se vevnitř u automatu na kafe. Že se vracejí na Brno. A že letos na Olšanech to bylo hustý. My že jsme tam byli loni. Kdepak loni, letos náckové řvali jak pominutí, a co že jich tam bylo. Můžu si vyfotit tu bundu, zeptala se manželka? 

   Nu da, pravil ten co měl záda jak letiště s nádherným znakem. Rus? Da růskij! Tý jo! Nahodil jsem ruštinu. Že něskolko let tomu nazad pasetíli Pítěr, nu i privátno, vremja bylo, i Darógu žizni, Ladožskoje ózero.

   Popovídali jsme si, popřáli štěstí. Dostali dvě samolepky Daroga pabědy. Uf, to bylo silné. Rozloučili jsme se,otřel jsem si oči. Ještě u auta prohlédl jednu z motorek, obsah přes litr, bubly bubly. Hlavně opatrně, oči všude, nerozmnožovat pomníčky se, svíčkam. Že jo, na blbnutí už jsme starý. Pravda, většinou už tatíci, někdo i s manželkou či družkou na tandemu.

   Kam to nalepíme? Třeba sem dozadu. Jenže tahle samolepka by dlouho nevydržela. Pár umytí a šlus. To by byla škoda. Vymyslím jak zevnitř. Pan Krabička....teď už je Vlk.

====

   Já tolik štěstí neměl. Proč štěstí? Protože ti Noční Vlci je sice politická propagace Ruska a Putina, ale hlavně je to výraz úcty k těm, kteří v roce 1948 osvobozovali velkou část naší republiky. Úcty k těm, kteří tady porůznu leží pod zemí a už nic neříkají. Aby se nezapomnělo, jak je poslední dobou neblahým zvykem. Až vymřeme my staří, někteří se pokusí vyložit dějiny úplně opačně. Ale širokou veřejnost už v té době budu zajímat úplně jiné věci.

VIP stánek před oficiální akcí

   Potkal jsem párkrát naše československé Vlky, kteří ctí tutéž tradici a navštěvují Památník osvobození Ostravy 30. dubna 1945 v Komenského sadech. Taky to bývá nejdůstojnější část oslav. Ta oficiální část, kterou realizují městští zastupielé Ostravy a okolních obcí bývá většinou, hned po položení věnců bývá naplněná projevy činovníků, kteří se dokonce vyhýbají konstatování kdo osvobodil Ostravu a, pochopitelně vzájemnýmí poděkováními, pak přeletem dvou stíhaček a malou přehlídkou České armády. V projevech několikrát zaznělo, že jsme nedílnou součásti NATO. Publikum je drženo za ohrádkou, dovnitř mají povolen vstup jenom pozvani. Nepozvaní mohli položit své květiny až po skončení oficiálního programu. 

Vojáci vojákům. Oslava NATO

   Pro mě to je tak trochu trapné a studené. Když organizátoři zjistili, že nepozvaných je jen pár, dokonce dovolili přístup i mě, naprosto soukromé osobě. Když jsem odmítl, aspoň mi hlavní paní "kerberos" donesla bublinkovou vodu. Asi jim zbyla.  

Soukromí slovenští návštěvníci. (Za vlastní!)

  Českoslovenští Vlci přišli až 6. května. V útvaru, položili po krátkém projevu své květiny a vrátili se ke svým silným motorkám a jeli vzdát úctu ještě k dalším památníkům. 

   Na další oslavy jsem už nešel. Stačilo! 

   Policie hlídala prostor u památníku ještě dlouho po skončení oficiální akce, protože loni se tam objevla Oganesjanova parta provokatérů, rozšlapala květiny a odulý, zpocený Pšenák vše natáčel na kameru. 

Letos už nepřišli. 

 Změnit obraz dějin se opět věrchušce nepovedlo.

Theatrum mundi

 Divadlo světa

   Když se pokoušíte získat nějaké, aspoň částečně pravdivé informace tak zjistíte, že jsou okamžiky, kdy je to prostě nemožné. Je to jako se pokoušet najít nějaký příběh, děj, nějakou skutečnost pohledem z rychíku, který se žene krajem. Vždy vidíte jen kousíček a nevíte, jestli je to realita nebo reklama na zubní pastu či nový model auta, případně jestli u trati právě nenatáčejí dramatickou scénu z nového thrilleru.

SSSSSS

Je neskutečné, co všechno se dá vyčíst z jedné fotky.
Jedno ale ne: Nevím, jestli je to Ruska nebo Ukrajinka.
Ale - není to jedno?

  Člověk si jen tak náhodně otevře nějakou diskuzi na netu ale čte stále jen  Skuhrání Senilnich Starců Související Se Stavem Světa čili SSSSSSS.

   Dnešní lidoopi, naši prabratranci ale nevypadají, že by byli až takoví pesimisté/nihilisté. Život v takovém duševním stavu totiž je, chápu, docela nesnesitelný. 

Staroruská vesnice

Deset zvyků venkovských obyvatel, kterým obyvatelé měst nerozumí

foto AI

   Dnešní člověk, žijící ve městě je okolnostmi nucen se chovat jinak, než vesničan kdysi. A vesničan z rozhlehlé ruské roviny nemůže být jeho vzorem, Prostě to nejde. 

Ale některé aspekty toho "starého života" jsou vhodné přinejmenším k zamyšlení. Jestli se náhodou nechováme divně. Proti přirozenosti lidské.

 

   Na ruském webu Dzen jsem nedávno narazil na článeček, nikoliv vědecký, ale "populárně naučný". Zkoušel jsem se spojit  s redakcí, ale marně a tak uvádím překlad bez vědomí autora. Pokud by se zlobil, článek stáhnu. 

Mnislav Zelený

   Mnislav Zelený, známý také pod svým indiánským jménem Atapana, je český etnolog, cestovatel a spisovatel, který se dlouhodobě věnuje výzkumu jihoamerických indiánů, zejména v Amazonii. Napsal několik knih, ve kterých popisuje své zkušenosti, život mezi domorodci i své úvahy o moderní civilizaci.

    V prehistorické době byly ty tlupy "pračlověků" odkázány na zkušenosti předků nebo na druhý, nebezpečnější způsob pokus - omyl. Později se tomu prvnímu způsobu začalo říkat "Rada starších" - ale nikde jsem nenašel výraz "rada mladších". Tenhle druhý způsob je vlastně jenom přejmenovaná strategie "pokus-omyl", kterou se řídíme dneska. Green deal například. Ti zkušenější, starší, na to mají svůj názor, jenže většina dnešní tlupy - tzv. "lovci" na to nedbají. Snaží se pro sebe nalovit co nejvíc zvěře. Dneska! Teď! 

   Na ničem jiném než na "plném břichu dnes" jim nezáleží. 

Hobiti v české Kotlince

  John Ronald Reuel Tolkien, Angličan, napsal velkou, výpravnou pohádku o šesti dílech, kterou nakonec literární vědci zařadili do žánru fantasy. Jako v každé pohádce jde o boj dobra se zlem, kde je dobro povinno zvítězit. Nebudu tady psát recenzi na tohle opravdu velké dílo i když mám většinu těch knih v knihovně a filmové zpracování jsem viděl. To už udělalo hafo (spousta) lidí přede mnou a určitě  přibudou další.

Proč jenom o Vánocích?

Lidé by si měli přát něco hezkého a milého i jindy.

A nejen sobě, ale i bližním.

Takže já přeji všem, kteří to čtou, aby se jim splnila ta jejich přání.

Já mám jen jedno: Aby se mé ženě aspoň trochu lépe dýchalo. 

Možná, že když to přání pošlete do prostoru i vy, pomůže to.

Nebo aspoň neuškodí...

Hlas generovaný AI jako právní problém

  Jakékoliv nové technologie se vždy zmocní nejdříve vojáci, pak zločinci a následně právníci. Občas si to vojáci a zločinci mezi sebou prohodí.

Hranice úspěchu

„Pseudokonzervativci se rozčilují, že na olympiádě boxuje žena, která přesně splňuje jejich definici ženy a jejich jednoduchý pohled na pohlaví a gender. Narodila se jako žena, má ženské pohlavní orgány, nikdy nebrala hormony, ani nepodstoupila tranzici. Je to tedy dle světa, který lidi dělí jen podle pindíků a pipinek, zcela zřejmá žena… A nebo si konečně povšimli, že to není zdaleka tak jednoduché, že roli nehraje jen to, co má dotyčný mezi nohama a svět nejde dělit jen podle pindíků a pipinek?“ napsal režisér Dan Příbáň.

 

Židi, sionisti, semité a jevrejové...

 V Kotlince je prakticky nemožné se s nějakým člověkem židovské víry nepotkat. Většinou si ani nevšimnete, že není bezvěrec nebo křesťan jako my. Nedává svoji víru, svůj způsob života nijak na odiv. 

O několika z nich jsem to dlouho nevěděl. Příšel jsem na to, až když došlo na řešení nějaké mezilidské situace nebo pracovního problému. Židé ho řeší jinak než my, gójim. Přiznávám, že většinou praktičtěji, lépe.

Souvislosti

Jen takové poznámky o souvislostech - nesouvislostech

Foto NASA

Z Parlamentních listů:

  Ačkoli ruský prezident Vladimir Putin rád říká, že ukrajinský národ neexistuje a fakticky to jsou jen trochu jiní Rusové, v praxi mu to nebrání vydávat rozkazy o mrzačení a vraždění dětí okupantskou ruskou armádou. Mladý kluk přišel o nohu. A teď o svém hrůzném zážitku promluvil. A mezitím na Ukrajině dál a dál teče krev a Rusové útočí v celé řadě směrů. A Velká Británie zvažuje, že Ukrajině poskytne speciální zbraň.

Pietu před filozofickou fakultou pošpinili opilí cizinci

Nálada na místě byla velmi zvláštní...

    Tisíce svíček položených prakticky všude sice značily pietu, ale ta brala velmi rychle za své. Mohly za to především desítky zahraničních turistů. Ti se opilí potáceli, zpívali, házeli dělobuchy a křičeli. Nepřestali ani v okamžicích, kdy se řada z nich zastavila právě u filozofické fakulty na chodníku. Někteří se s podivnými gesty a hurónským smíchem dokonce fotili.  To vše za ustavičného zvuku rachejtlí a všemožných výstřelů. U budovy jsme mimochodem nezahlédli jediného policistu. Místo střežili čtyři hlídači, kteří se do ničeho nemíchali. (A co tak asi měli udělat? Začít se prát?)

Pražský předvánoční masakr

   Student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze David Kozák včera, 21. prosince 2023 zastřelil náhodně vybraných  čtrnáct lidí, bez zjevného důvodu. Měl vztek  na náš svět, rozhodl se ho opustit a na onen svět chtěl vzít sebou hodně lidí. Aby si ho všichni pamatovali.

Jsem unavený

ROBERT A. HALL





Je mi 68.

Pracoval jsem tvrdě od svých 18 let, kromě jednoho semestru, kdy jsem studoval a kromě půl roku, kdy jsem denně hledal zaměstnání.

O celulárních rudých hadrech

   Udělal jsem si dneska čas a prohlédl několik dezolátských webů. Nějak mě to dezolátství přestalo bavit. Asi si vyberu raději zahrádkáře nebo hráče ruských kuželek. Dezolátem už být nechci. Budu nanejvýš takovým tajným, tichým podporovatelem. Proč? 

    Z místa které zaujímám se mi zdá veškerý ten dezolátský boj jen takovým festivalem samolibosti, moc se nelišící od "oficiální linie" věrchušky a oficiálních médií. Směr je opačný, styl shodný. Spolek lidí, kteří  před druhými předvádějí, jak hluboké znalosti mají v oblasti techniky, historie, vojenství, mezinárodní politiky, sociologie i umění a kultury. Prostě: Ten obyčejný, starý, opelichaný a artritický kocour mezi nimi  nemá co dělat, jenom by jim kazil jejich skvělý průměr IQ.

Dezoláti a my.

 

     Lidé, kterým se nelíbí současný stav společnosti v Kotlince ale i jinde (a mají odvahu o tom mluvit) byli věrchuškou zařazení do kategorie "dezoláti". Sami si říkají Alternativa, ale nakonec jim ani název dezoláti nevadí. Ona to začíná být pochvala. I já se k dezolátům a chcimírům hlásím. (Ne, že by to něčemu pomohlo!)

Demonstrace proti (morální) bídě

 Pohled na dezoláty a chcimíry ze vzdálenosti cca 350 km

Prvoplánové požadavky

   Včera jsem měl dvojitou frekvenci s dámským sborem z Otic u Opavy. Je příjemné pracovat s lidmi, kteří třeba nejsou naprostými profesionály, ale které zpívání baví natolik, že si rozhodli pořídit CDA se svými výkony. Ty pěvecké výkony vůbec nebyly špatné a nálada ve studiu byla výborná. To se pak jinak pracuje. Ovšem cestovat do Prahy si dvě hodiny zanadávat na vládu se mi opravdu nechtělo, byl jsem unavený jako malý pes a moje stará záda by stejně asi to stání nevydržela.

Obvyklé a originální

Escherichia Coli

 

  Nebo běžné, zažité a progresivní, pokrokové. Staré a nové. To, v čem jsme zvyklí žít a to, co je symbolem modernosti. Věčný střet života. Stáří a mládí. Osvědčené a novátorské. 

 

  Bez pokroku nelze rozvíjet život. I v přírodě, ve všech patrech života, od virů přes hmyz a zvířata k lidem a lidské společnosti se zkouší nové modifikace odzkoušených postupů, jak lépe rozvíjet život. Některé změny jsou ku prospěchu věci a tím se stanou většinovými a vytlačí to staré. Většina variací se ale časem ukáže být slepou uličkou a inovace skončí neúspěchem. Někdy tomu říkáme přírodní výběr.

   

Propaganda, zvláště ta ruská....

Blbá nálada

   To je termín, který použil první český president, již zesnulý Václav HAVEL. Disident, kulisák, dramatik, spisovatel, vášnivý kuřák a prý i alkoholik, vězeň...

Tak nazval společenskou atmosféru v Česku v roce 1997 spojenou s krizí důvěryhodnosti politiků i celých politických stran, krizí důvěry v úspěšné pokračování ekonomických reforem a s celkovou krizí v české společnosti. Můžeme si vybrat, každý podle své letory nebo životních zkušeností.  

Protože se nám vrací, obohacená o čtvrtstoletí zkušeností, jak zacházet s obyvateli české Kotlinky bez rizika nějaké velké společenské exploze.