Divná věc

Ruští hackeři? Signál z vesmiru? Tajemný návštěvník? Skleróza? Somnambulismus?  Nebo něco jiiného?

 Jsou na světě události které si neumím vysvětlit racionálně. 

To ale neznamená, že racionální vysvětlení nemají. Asi mají, jenom já ho neznám. Někdo ho možná zná.

Nepodstatný detail z války

   Mě asi bohužel u velkých událostí nejvíc zaujmou nepatrné a možná nepodstatné detaily. Tentokrát to byla jedna holka, zasypaná po pás betonovou sutí v polorozbité budově internátu v Starobilsku. Vlasy slepené krví, tričko promočené zasychající krví, ale když ji odkryli horní část těla, hned upozorňovala, že vedle ní je zasypaná další holka, která není vidět a slyšet je ji jen slabě a občas. Ať ji vytáhnou! Polámané nohy mohly počkat. 

Jak jsme potkali vlky

Došlo mailem

 

 Osmého, časně, tedy podle nás, odpoledne, vyrazili jsme panem Krabičkou jak říkáme našemu vehiklu, na jih. Kafe, musím mít kafe, ozvala se manželka sotva jsme vyjeli. To jsem mohl vzít kafe v termosce nebo rovnou kofein. To není ono, potřebuju ten rituál. Chápu. První pumpa, sákryš přejeli. Druhá pumpa, kde že byla ta odbočka? Třetí pumpa, konečně. Vezmu i benzín. 

   A hele, motorky, a co jich je! No jo, jarní vyjížďka. Jó? S policejním doprovodem? pravila manželka. A Podívej na ty bundy. To jsou vlci. Noční. Tý jo! Potkali jsme se vevnitř u automatu na kafe. Že se vracejí na Brno. A že letos na Olšanech to bylo hustý. My že jsme tam byli loni. Kdepak loni, letos náckové řvali jak pominutí, a co že jich tam bylo. Můžu si vyfotit tu bundu, zeptala se manželka? 

   Nu da, pravil ten co měl záda jak letiště s nádherným znakem. Rus? Da růskij! Tý jo! Nahodil jsem ruštinu. Že něskolko let tomu nazad pasetíli Pítěr, nu i privátno, vremja bylo, i Darógu žizni, Ladožskoje ózero.

   Popovídali jsme si, popřáli štěstí. Dostali dvě samolepky Daroga pabědy. Uf, to bylo silné. Rozloučili jsme se,otřel jsem si oči. Ještě u auta prohlédl jednu z motorek, obsah přes litr, bubly bubly. Hlavně opatrně, oči všude, nerozmnožovat pomníčky se, svíčkam. Že jo, na blbnutí už jsme starý. Pravda, většinou už tatíci, někdo i s manželkou či družkou na tandemu.

   Kam to nalepíme? Třeba sem dozadu. Jenže tahle samolepka by dlouho nevydržela. Pár umytí a šlus. To by byla škoda. Vymyslím jak zevnitř. Pan Krabička....teď už je Vlk.

====

   Já tolik štěstí neměl. Proč štěstí? Protože ti Noční Vlci je sice politická propagace Ruska a Putina, ale hlavně je to výraz úcty k těm, kteří v roce 1948 osvobozovali velkou část naší republiky. Úcty k těm, kteří tady porůznu leží pod zemí a už nic neříkají. Aby se nezapomnělo, jak je poslední dobou neblahým zvykem. Až vymřeme my staří, někteří se pokusí vyložit dějiny úplně opačně. Ale širokou veřejnost už v té době budu zajímat úplně jiné věci.

VIP stánek před oficiální akcí

   Potkal jsem párkrát naše československé Vlky, kteří ctí tutéž tradici a navštěvují Památník osvobození Ostravy 30. dubna 1945 v Komenského sadech. Taky to bývá nejdůstojnější část oslav. Ta oficiální část, kterou realizují městští zastupielé Ostravy a okolních obcí bývá většinou, hned po položení věnců bývá naplněná projevy činovníků, kteří se dokonce vyhýbají konstatování kdo osvobodil Ostravu a, pochopitelně vzájemnýmí poděkováními, pak přeletem dvou stíhaček a malou přehlídkou České armády. V projevech několikrát zaznělo, že jsme nedílnou součásti NATO. Publikum je drženo za ohrádkou, dovnitř mají povolen vstup jenom pozvani. Nepozvaní mohli položit své květiny až po skončení oficiálního programu. 

Vojáci vojákům. Oslava NATO

   Pro mě to je tak trochu trapné a studené. Když organizátoři zjistili, že nepozvaných je jen pár, dokonce dovolili přístup i mě, naprosto soukromé osobě. Když jsem odmítl, aspoň mi hlavní paní "kerberos" donesla bublinkovou vodu. Asi jim zbyla.  

Soukromí slovenští návštěvníci. (Za vlastní!)

  Českoslovenští Vlci přišli až 6. května. V útvaru, položili po krátkém projevu své květiny a vrátili se ke svým silným motorkám a jeli vzdát úctu ještě k dalším památníkům. 

   Na další oslavy jsem už nešel. Stačilo! 

   Policie hlídala prostor u památníku ještě dlouho po skončení oficiální akce, protože loni se tam objevla Oganesjanova parta provokatérů, rozšlapala květiny a odulý, zpocený Pšenák vše natáčel na kameru. 

Letos už nepřišli. 

 Změnit obraz dějin se opět věrchušce nepovedlo.

Ukrajina bez závoje

Aneb o českých hejlech

    V minulém týdnu prošla českými médii zpráva, že na Ukrajině požadoval úplatky v korunách přes dva miliony (sto tisíc dolarů) muž vydávající se za bratrance Andrije Jermaka, ředitele kanceláře prezidenta Zelenského. Za to nabízel obstarat lukrativní pozici ve státní správě. „Falešný Jermak“ byl postavičkou na úrovni Svěrákova Vrchní, prchni. Ale kdo četl článek opožděně až v tomto týdnu, vnímal ho ve zcela jiném kontextu. Andrij Borisovič Jermak totiž není jedinou vlivnou postavou kolem prezidenta Zelenského, a částka sto tisíc dolarů nebyla úplně mimo.

Budapešťské memorandum: Co to bylo a co to nebylo

Všichni si myslí, že rozumí Budapešťskému memorandu. Ve skutečnosti mu téměř nikdo nerozumí.

Busifikace

    

  Tak říkají na Ukrajině násilnému odvádění mužů na frontu. Jsou na to vyčleněny jednotky z vojenských komisariátů, zatím ne vždy ozbrojené, které loví muže "přiměřeného věku" aby je poslali na frontu v rusko-ukrajinské válce, zvané též "speciální operace".