Ivan Hoffman říká, že rozdíl mezi konspirací a pravdou bývá měsíc až rok. Já tvrdím, že pravda bývá někde mezi - a to ne vždycky. Pravda nebývá hezká - ale konspirace taky ne.
Ivan Hoffman říká, že rozdíl mezi konspirací a pravdou bývá měsíc až rok. Já tvrdím, že pravda bývá někde mezi - a to ne vždycky. Pravda nebývá hezká - ale konspirace taky ne.
Dochází k naprostému nepochopení, v čem tkví egoismus "svobodomilných" odpíračů.
Tihle lidé prostě nechápou, že svým rozhodnutím ohrožují jiné lidi. Jistě, může se stát, že i očkovaná ošetřovatelka může nakazit a přenést nákazu i na jiné očkované. Ovšem - může vás na ulici trefit meteorit - už se jednou stalo. Nicméně je to velmi, velmi nepravděpodobné.
Marian Kechlibar si na svém blogu postěžoval, že lidé si neumí představit malá a velká čísla. Sice ho správně přečtou, ale představa kolik to vlastně je tak nějak chybí. Taková obyčejná sedlácká představa. Zkusil jsem převést čísla kolem covidu19 na představitelná množství.
Rozhlas, televize i internet jsou zavaleny informacemi z roztodivných zdrojů, jejichž tvrzení se nedá rozumně ověřit. A ty informace si odporují. Nejčastěji se jedná o osobní názor některého poněkud slavnějšího člověka, který se obvykle tváří, že ví všechno. Většinou na téže stránce najdete další názor dalšího člověka, který tvrdí opak se stejnou jistotou. A na internetu se pod každým takovým článečkem vytvoří nechutný "ocas" diskutérů, kteří si vzájemně nadávají a zesměšňují se navzájem. Vláda vydává ústy svých členů vzájemně si odporující prohlášení, která další den (i tentýž) změní.
Trestat blbce je v podstatě nemožné. Někdo je "intelektuálně alternativní" od přírody, někdo sice blbec podle testu IQ není, ale díky svému furiantství se za blbce rád převlékne. A nakonec jsou tu i lidé s "rourovitým " pohledem na svět. Vidí sice ostře, ale jen kousek světa. A taky - kdo by je měl trestat, když na vedoucích funkcích sedí ten samý vzorek populace, lišící se snad jen tím že byli do funkce zvoleni. Zvoleni těmi samými občany.
Jiří Strach, filmový režisér v rozhovoru pro přílohu Víkend řekl, že "koronáč" je jen malým záhlavcem pro naši svobodnou společnost a že bude muset přijít něco pořádného, třeba válka nebo přírodní katastrofa, aby se společnost vzpamatovala a získala zpět trochu té potřebné pokory.
![]() |
Zuzana Candigliota, právnička |
O hašení požárů, velkých dinosaurech, malých slonech a obřích krysách.
Když začne hořet, nehašený požár se rozšiřuje plošně a čím dál tím rychleji. Exponenciálně. Je třeba hasit. Jenže se vždy najdou lidé, kteří křičí, že voda toho zničí víc než oheň. A jestli by se nemělo raději nechat požár dohořet. A jestli si to nakonec majitel nezapálil sám, vlastní neopatrností. Proč by měla hasičská auta vjíždět na mou udržovanou zahrádku, když hoří sousedovo stavení? A že budou žalovat hasiče za nerespektování soukromého vlastnictví. U požáru jsou obvykle takové hlasy brzy umlčeny, někdy i fackou - i kdyby se někdo pasoval do role požárního technika. Vina - kdo za to může - se bude řešit až když bude požár bezpečně uhašen.
Když na moři teče do lodi a díra se zvětšuje, obvykle zazní rozkaz "Všichni k pumpám!" Jistě, najdou se i takoví, keří rozkaz odmítnou.
Lukáš Polert tvrdí, že se nic neděje, "koronáč"není nebezpečný, profesor Primula zase, že je třeba konat, jinak nám týž koronavirus přeroste přes hlavu a vážněji nemocné a nemocné v těžkém stavu nebude kam ukládat, nehledě na to, že se nám přiržděná ekonomika vinou mnohých karantén zabrzdí ještě více. Čili nepřekvapili.