Svoboda stáda

ANTI

  Velmi oblíbená předpona. Bojovník proti něčemu. Antifašista, antikomunista, antivakcinátor, antirouškař, antivirus, antiglobalista, antitalent, antihmota, antidotum, antiskating...

Nejsem si ovšem docela jistý, proti čemu bojuje antimon. A co je opakem antiky.

 

   Poslední dobou se všude skloňuje pojem osobní svoboda. Ti, kteří  nepřiznávají jedinci "osobní svobodu" jsou  hned označeni za "ovčany", pomatené, pod vlivem nezdravých ideí a vůbec něco podřadného. Prostě takové zrůdičky, které obvesejují svobodné patricie.

"Patriciové" jsou nálepkováni jako egoisté, nadutci, lidé neschopní jakéhokoliv sociálního cítění. Ani jedna strana nemá pravdu. Pravda je kdesi uprostřed, "tam kde je všechna tráva vyžraná" jak se zpívá v jedné písničce V+W z veselohry Osel a stín. Možná by se obě strany měly zamyslet, jestli je právě ta jejich pravda absolutní.

   Už jenom to dělení na patricie a póvl je poněku legrační. Z historického pohledu (učivo základní školy) je známo, že starověký Řím se rozpadl právě kvůli rozmařilosti patriciů. Tedy po našem věrchušky, Ta si brala stále více osobní svobody, vlivu a bohatství a nestarala se o  bezpečnost, stabilitu státu. Obranu proti barbarům ze severu svěřovala cizím žoldnéřům, kteří se často rekrutovali právě z oněch barbarů. A pokud nebyli řádně placeni - a na armádu už moc prostředků nezbývalo - tak se nakonec obrátili proti vládě. 

Poslední dobou na tu paralelu upozornilo poměrně dost novinářů, filosofů i obyčejných blogerů. Prostě ta analogie se přehlédnout nedá.  Je to možno brát jako varování pro EU, protože ta po téhle staré trajektorii jede znovu. A nedá si říct. Ale nechme dějiny a podívejme se jenom ne pojem osobní svoboda a společnost. Chcete-li "stádo".

   Některá zvířata jsou čistí sólisté, individualisté. Nikde se nedozvíte o stádu medvědů nebo smečce lišek. Medvědi dokonce nežijí ani v párech. Samec si najde samici, a tak dlouho ji pronásleduje, až se samice podvolí.  Pak si jdou každý po svém a samice se stará o mláďata. 

   Ani kočky nejsu příliš stádními typy - i když to se může podle mísních podmínek změnit. Třeba v Itálii se ve  starověkých památkách sama od sebe vytvořila komunita koček, které mají i své šéfy a poměrně přesnou hierarchii. Loví ve smečce - i když hlavně turisty. Protože jim to pomáhá přežít. (Přesněji - provádějí takový kolektivní nátlak, aby získali od turisů více "milodarů". Zaím žádného turistu neulovily a nesežraly - tedy pokud vím.)

   Jiná zvířata jsou typicky stádní; Krávy, koně, kozy, ovce, prasata, jeleni. Většinou býložravci, kteří se ve stádu cítí bezpečněji a mohou se společně lépe bránit proti predátorům. Jenže někteří z predátorů  také také tvoří smečky. Lvi, vlci, divocí psi, hyeny. Jak je vidět, i u predátorů někdy zvítězí spolupráce. Někdy také ne - třeba u gepardů nebo tygrů.

   U primátů, našich nejbližších příbuzných, je to různé - šimpanzi a gorily tvoří tlupy většinou na principech několikagenerační rodiny. Orangutani si žijí jen svůj rodinný život  a tlupy jsou omezeny jen na přímou rodinu, ale bez vůdčího samce. Ti se oddělují a žijí svůj život.

   U Homo Sapiens se tlupy vytvářejí taky na základě rodu a mívají určitý, omezený počet členů.  S přechodem stravování od lovců a sběračů k prvotním zemědělcům se rody rozšiřovaly více, vznikaly osady, vesnice. Pak i města. Dělo se to ve všech kulturách, i v těch odloučených.  

   Skupina, tlupa  vzniká dokonce i v případě, kdy se řízením osudu dostane několik jedinců do situace, kdy přestanou mít spojení se svými původními skupinami, původně třeba i nepřátelskými a jsou odkázání jeden na druhého*. Třeba při havárii letadla nebo potopení lodi. Vždy vznikne nějaká skupina, ve které se vytvoří jistá hierarchie. Jedinec, který se nechce podřídit je buď vyhnán nebo odchází sám a většinou nepřežije. 

   Ostatně vyhnání z tlupy byl obvyklý trest už kdysi, kdy nebylo možné realizovat nějaké vězení nebo popravu u jedinců, kteří se nechtěli podřídit pravidlům slupiny a škodili ji. Jednoduše - ve skupině se přežívá snadněji, lidé vzájemě spolupracují a poskytují si ochranu. Za předpokladu, že dodržují daný řád. Jinak jsou ze skupiny vyloučeni.

   Ten dlouhý úvod jsem sepsal proto, abych zjednodušil následou úvahu a zbavil ji některých zbytečných atributů jako například urozenosti (předurčenosti), vzdělání nebo politiky - komunista, fašista atd. Protože následující úvaha tyhle pojmy vůbec nepotřebuje.

  Po téhle "palebné přípravě" mohu argumentovat opravdu jednoduše. Stádo / tlupa / hejno / smečka ochraňuje ty jednotlivce, kteří +/- dodržují pořádek. Společně získává potravu (kořist) i území. Vyniknout v tlupě je těžké, existuje určitý "klovací pořádek" přes který se musí jedinec proklovat. Ve smečce se také dělí kořist. Též podle nějakých pravidel. 

    Kdo pořádek dodržovat nechce, musí si všechno zařizovat sám. Ochranu, získání potravy nebo udržení  území. Zato si může nakládat s ulovenou nebo nalezenou potravou sám podle svého uvážení - netřeba se dělit. Je-li ovšen někým napaden, bránit se útočníkovi musí také sám.

   Co ale nefunguje je kombinace obou principů. Nelze  využívat výhod smečky a nedodržovat její pravidla. Přesto se o to stále někteří jednci stále pokoušejí. Hlavně lidé, kteří se ohánějí osobní svobodou. Buď si uzurpují větší práva, než jim přísluší nebo využívají tlupy jen v době, kdy je to pro ně výhodné. Pokud se chtějí stát vůdcem smečky, alfa samcem nebo náčelníkem a mají na to předpoklady, tak jako jednu z věcí, které musí udělat, je zbavit se stávajícího "šéfa". Bojem, podrazem - jakkoliv. Tohle probíhá v každém stádu, v každé tlupě. Pokud to dokáží, stávají se oni vůdcem. Pokud ne, bývají vyhnáni na okraj tlupy neboo úplně mimo ni.

   Vlci, kteří se neůčastní lovu a chtěli by patricipovat na kořisti jsou ve smečce odháněni a zbudou na ně už většinou jenom kosti. Lidé jsou mírnější a kousek kořisti nechávají pro ty, kteří se lovu neúčastnili, protože jsou slabí, nemocní atd. Solidarita. U zvířat tohle můžeme pozorovat jen vyjímečně a spíše v menších skupinách "rodinného typu".

Poučení: 

   Pokud jsem členem stáda, smečky nebo tlupy, musím zachovávat její pravidla. Pokud to nechci dělat, musím si všechno zařizovat sám. Nemohu na smečce jen parazitovat nebo aspoň ne moc dlouho.

K současnosti: 

   Pro dobré přežití tlupy se třeba se chránit proti nemocem. Tedy třeba očkováním, které do značné míry zamezí  šíření nákazy. Nechci-li se očkovat, neměl bych od společnosti požadovat opateru v případě, že vážně onemocním. Což ovšem nelze praktikovat už jenom z toho důvodu, že zdraví si kazí kdekdo kdečím. Kouřením, přejídáním, riskováním na silnicích a podobně. Epidemie nebo pandemie se ale poněkud liší. Svým riskantním chováním ohrožuji celou společnost. Za středověku se to řešilo něčím, čemu dneska říkáme lock-down. Isolací nemocných a potenciálně nemocných od zdravých. 

   Jsou známa leprosária pro nemocné leprou postavená mimo města. Dneska bychom to asi nazvali internačními tábory. Zavřená města v případě epidemie cholery nebo moru. Představy o tom, co nemoc způsobuje byly tehdy většinou dost nepřesné a naivní, ale isolace se empiricky osvědčila a tak se praktikovala. Starověk a středověk měl výhodu, že lidé se pohybovali pěšky nebo pomocí lodí a šíření nemocí bylo tímto značně zpomalené. Pokud se nakazil někdo v karavaně tak se stávalo, že karavana po cestě celá pomřela a šíření se tak zastavilo. Pokud ovšem nešířili chorobu při zastávkách na své pouti. 

Lodi ze vzdálených krajů musely kotvit mimo přístav, nikdo nesměl na pevninu a nikdo nesměl navštěvovat lodi v karanténě, pokud se neprokázalo, že loď a jeji posádka není infekční nebo pokud posádka nepomřela. Letadla, kdy se infekční jedinec dostane za pár hodin na opačnou stranu zeměkoule situaci značně zhoršila. 

Karanténa po příjezdu/příletu se ne vždy dodržuje, chytračí se i tak, že se místo přímého letu odněkud někam se zvolí mezipřistání tam, kde jsou karamnténní předpisy jiné, mírnější. 

Obelstít úřady lze, virus nikoliv. A tak je tady s námi koronavirus stále. Kdyby podobná epidemie vznikla před stopadesáti lety, zdaleka by neměla tak dlouhé trvání a tím pádem by  ani nevzniklo tolik nových mutací. A nebyla by to pandemie.

   Podivný je i přístup "odpíračů" Nejen očkování, ale i skutečnosti. Právníci této strany podávají žaloby na lidi, kteří nejsou "popírači" s tím, že prý to nejsou odborníci. Když to náhodou odborníci jsou, najde se třeba nějaká domněnka, že jsou spojeni s výrobci vakcín a jejich slova netřeba brát v potaz. Není to třeba dokazovat, ti, co tmu chtějí věřuit věři a ty ostatní stejně nepřesvedčí. 

Jejich právníci to pochopitelně dělají proto, aby na sporech vydělali a stali se (ve svém táboru) známými. Jsou v Kotlince cca tři nejznámější. A lidé, jinak ineligentní, se na celosvětovou situaci dívají "rourou svého názoru" a to, co tou rourou nevidí, pro ně neexistuje. Taková pštrosí taktika. (Pštrosi pochopitelně hlavu do písku nestrkají, je to jen taková pověra.) V podstatě se tím není třeba zabývat, ale popularita popíračů je oživována novináři, kteří hledaji spor, senzaci. Protože senzace prodává a dělá sledovanost. Což má vliv na novinářův plat.

   Ti popírači, kteří hledjaí své souvěrce po celém světě jsou vlastně členové velké lidské tlupy, kteří nechtějí dodržovat pravidla. Ostatním se vysmívají, že jsou to ovce. Jenže průběh téhle pandemie zatím pořád dává za pravdu opatrným ovcím. 

Římští otroci

   Ledacos by se dalo do pořádku, kdyby se očkování stalo povinným. Věrchuška se zatím brání zavést povinné očkování, protože odpírači vyhrožují žalobami u mezinárodních soudů ale hlavně - v Kotlince máme před volbami. A těch "odpíračů" je skoro polovina. Takže se lavíruje, snaži se najít nějako výhody pro očkované, což neočkovaní okamžitě označí za svou diskriminaci. Což jistě je. Diskriminace je totiž pouze - rozlišování. 

Navíc v každém, státě je situace jiná. Epidemiologicky a politicky. Ale odpírači nezískají žádnou výhodu, spíš nevýhody. Snad jen ten povznášející pocit, že se vzepřeli "věrchušce" (a rozumu) a ponechali si svou "osobní svobodu". A právo demonstrovat proti vakcinaci, protiepidemiologickým opatřením jakékoliv vlády atd. 

(Ještě jsem neslyšel o demonstraci proti neočkovaným nebo pro podporu opatření.)

   Diskuze s odpírači je zbytečná, kontraproduktivní - a blbá. Mohlo by to dávno utichnout a nechat volnost průběhu, až se objeví další, agresivnější varianta covidu a spor rozřeší. Jenže odpírači dělají stále dusno na sociálních sítích i jinde. Já osobně je přestávám poslouchat, číst a brát na vědomí. Někteří mě obtěžují i maily, aby mi vysvětili, jaká jsem to zrůdička a blb, když souhlasím s očkováním. Je to celé jen na udivené kroucení hlavou. 

   Já se očkovat dal hned jak to bylo možné, potíže po něm jsem neměl žádné a budu rád, když pomocí covid-pasu nebo poodobnéhio dokladu budu moci přestat blbnout s rouškami a vstupem tam nebo onam. Prostě chci vyřešit problém co nejjednodušeji. Dokonce uvažuji o tom vystřihnut si z osvědčení o vakcinaci ten QR kód, nechat si ho zalaminovat a nosit ho, když bude třeba, jako placku na triku. Ne, neuráží mě to, že každý ví, že jsem očkovaný. Pokud to někdo popvažuje za Davidovu hvězdu je to jeho věc. A že čtečka zjistí, jak se jmenuju, jak jsem starý?  To přece sdělujete kdekomu při různých příležitostech, Na různých odborných setkáních taky dostanete jmenovku na klopu a je tam toho vklastně víc. Nebo kolik osobních údajů musíte vyplnit, když se přihlašujete do nějakého hotelu. Pravda, můžete se vzepřít, odmítnut  a jít spát na lavičku do parku . V létě. V zimě snad na nádraží. Ale tam vás budou rušit policisté v domnění, že jste bezdomovec - což vlastně, bez ubytování, objektivně jste.

To všechno není důležité. 

Podstatné je si udržet za všech okolností dobrou náladu. 

Nenechat "cloumat svým majestátem" věcmi, které nejdou změnit. 

Které jsou vlastně nepodstatné.