Svět podle Atapany

   Atapana, občanským jménem Mnislav Zelený je český etnograf, který projel kus světa. Byl dokonce zvolen náčelníkem jednoho indiánského kmene, žijícího v jihoamerickém pralese, Amazonii. Jeho pohled na svět je nezkažený politikou našeho světa. Jednoduchý, čistý, přírodní pohled na svět.

   Poslechněte si pozorně, co říká a sami posuďte, zda nějak podvádí. Jaký je to propastný rozdíl od ostatních komentátorů, novinářů nebo politiků našeho světa...

Jsem unavený

ROBERT A. HALL





Je mi 68.

Pracoval jsem tvrdě od svých 18 let, kromě jednoho semestru, kdy jsem studoval a kromě půl roku, kdy jsem denně hledal zaměstnání.

Hrůzy komunismu

 TO BYLA ALE ZLÁ DOBA

Ach, jo...

To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.

Ach, jo...

To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!

Ach, jo...

Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.

Ach, jo...

A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč.

Ach, jo...

Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala...

Ach, jo....

Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé  demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet

do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým

předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!

Ach, jo...

A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na

odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.

Ach, jo...

Ženský si vybrečely oči , když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 - 15 let déle.

Ach, jo....

Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v

nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve, když vás do půl roku po operaci

poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Nepřátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.

Letci, horníci,policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci

organizmu.

Ach, jo...

A co to omezování osobní svobody, kdy každý člověk musel povinně bydlet a nemohl se ani zajít svobodně vyspat do kanálu, nebo pod most, a ještě byl nucen chodit do práce a také nemohl ani svobodně a demokraticky žebrat.

Ach, jo...

Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět. A tak to má být! Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali!!! 

Ach, jo...

Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd., atd., atd., která tenkrát panovala! Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí, že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá - své okolí, přátele, ba dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího personálu!

Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš život maličko zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky, které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK! Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme

svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět. Také v TV, rádiu a divadle - tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece  nejlepší - jsme Češi! Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do

práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne.

Žijeme přeci jenom jednou! 

Co bude - "to neřeš!" To je přece skvělé žití v té naší zemičce, kde gauneři mají svá práva a jejich oběti nemají práva žádná. Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno! Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často atd., atd., atd.! Protože přesně tohle nás jedině zachrání!!!

Vždyť jíž máme co jsme chtěli a zloději si žijí v klidu, přepychu a blahobytu.

Nezapomeň přeposlat !

===============================

  Tak tohle koluje mezi důchodci. Když pominu to "tlačení na pilu" tak je to souhrn změn ve společnosti, Divil bych se, kdyby to neobrátilo veřejné mínění doleva. Až to některým dojde. 

   Kateřina Konečná má u pamětníků tak docela našlápnuto bez ohledu na to, že v socialismu byla spousta nespravedlností. Nicméně dneska je to dokonce o něco horší. O dost horší. 

   Ti mladší budou muset dopadnout na držku osobně, aby pochopili. Tak jak my jsme museli dopadnout na hubu v roce 1968 - 1970 - a potom dneska. Možnost srovnávat je nebezpečná. Pamětníky by měli umlčet jakýmkoliv způsobem!!  

66 nebo 99

 Když si ty dvě cifry otočíte vzhůru nohama, zjistíme, že jsou vlastně shodné. Záleží totiž na úhlu pohledu. (Tohle slovní spojení mám moc rád!)

   A tak vzpomínám na dopis 99 Pragováků k sovětské okupaci v roce 1968. Byla to vlastně jen provokace a pokus o ovlivnění veřejného mínění. Už ten počet. Necelá stovka. Kdyby těch Pragováků bylo 107 nebo 97, nebylo by to tak zapamatovatelné. A dopis byl prý zneužit, neměl se dostat do sovětského tisku. Jistě, po půl století si už na nikom investigativní žurnalistika asi moc nesmlsne. Nejmladší ze signatářů mají dnes nejméně sedmdesát.

Čtverečky, mlhy a pípání

Úvaha o pokrytectví, puritánství a podobných věcech

   Začalo to už před desítkami let. Když byl na fotce nebo v TV záběru čitelný nápis, který něco propagoval, tak se před vysíláním "rozčtverečkoval" aby nebyl čitelný. Prý aby to nebyla "neplacená reklama". TV technologie pokročila, tak se místo toho část obrazu rozostřuje. Občas je obraz tak rozostřený, že nevypovídá vůbec nic o ničem a může být odjinud, a může na něm být vlastně cokoliv. Mlha, kousek trávy nebo ulice,  mlha. Obraz tím ztratil jakýkoliv informativní obsah, tak proč ty "mlhoviny" vůbec vysílat. 

Kontinuální Hyde Park

   Že bývalý pyrotechnik nikdy nic takovoho neviděl je docela pravděpodobné. Těch mrakodrapů, do kterých vrazilo velké dopravní letadlo není na světě zas tolik. Tím pádem to současný vojenský analytik Štefec považuje za "divné" - a má proto nekonformní názor.  A ten  novináře zajímá. (Typický případ fachidiocie: "To přece není možné!")

Máme se dobře!

    Máme se tady v Kotlince v průměru opravdu dobře. Ano, průměr je ošidná věc. Jinak se má zemědělský dělník na farmě statkáře, nebo ve fabrice, kde se dbá na maximální výnosy zisk, jinak se má člověk bohatý, vlastnící třeba tři hotely a to přesto, že musel mít z rozmaru státu zavřeno. Ten ty pokojské, vrátné, číšníky a kuchaře prostě propustil. Stačil mu správce, který tam větral a sledoval, jestli mu někde nepraskla voda. Teď je v pohodě a soudí se o nesmyslané autorské poplatky s TV, které musel platit, i když měl zavřeno. (Zase jeden ze zmršených zákonů.) Že nemá moc hostů hoteliérvi tak moc nevadí, ti co přijdou, budou patřičným způsobem zkasírováni tak, aby zbylo na daně a těch pár lidí, kteří se nově najali na obsluhu. 

Rusko ante portas!

   Už několik dní mi cosi vadí. Nějaká porucha mezi tím co slyším a co vidím. Už jsem měl tenhle článeček rozepsaný a dneska jsem narazil na rozhovor jednoho mého oblíbeného zákazníka na Parlamentních listech a ten většinu mých pochybných myšlenek přehledně už vyslovil. Ušetřil mi tím práci, stačí mi jenom kousek doplnit. Nejdříve si ale přečtěte, co říká pan Hampl. Ne ten "prognostik" z filmu "Pane vy jste vdova" kterého tak skvěle zahrál Jiří Hrzán, ale jiný, reálný Petr Hampl, sociolog.

Bezpohlavní množení Pirátů

 O zbytečnosti pohlaví potažmo identifikace osob a jiných Pirátovinách

   „Pohlaví uvedené v občance v praxi nenapomáhá identifikaci jejich držitelů. Někdy je tomu právě naopak, kdy vzhled lidí neodpovídá běžné představě o mužích a ženách, a tak vznikají zbytečná nedorozumění. V neposlední řadě by návrh ulehčil život i tisícům trans a nebinárních lidí. Ti mají v občanském průkazu často uvedeno pohlaví, které neodpovídá jejich identitě a vzhledu, a tak způsobuje problémy v každodenním životě např. na poštách, úřadech a dalších místech,” dodal Ondřej Profant, pirátský poslanec.

Pomsta a uzený chutnaj líp studený

    Tímto lehce upraveným rčením bych mohl začít s několika větami o  jedné vlastnosti malých lidí. O mstivosti už bylo napsáno hodně (zbytečných) slov. Některá rčení jsou přímo okřídlená třeba ta o "čínské pomstě. Bývá hodně rafinovaná, tak rafinovaná, že akt pomsty už často není moc patrný. Třeba ta čínská. Kdysi velká a slavná říše, ze které se šířily mnohé nové technologie. Střelný prach, rakety, hedvábí. 

New deal

  4. dubna 1984. Včera večer v kině. Samé válečné filmy. Jeden velmi dobrý o lodi plné uprchlíků bombardované někde ve Středozemním moři. Obecenstvo se ohromně bavilo při záběrech, na nichž se velký tlustý chlap pokoušel uplavat před helikoptérou, která jej pronásledovala; nejdřív ho bylo vidět, jak se převaluje ve vodě jako delfín, potom ho bylo vidět přes zaměřovače kulometu helikoptéry, pak v něm byly už samé díry a moře okolo se zbarvilo do růžova a potom se potopil, jako by těmi dírami do něho pronikla voda. obecenstvo řvalo smíchy, potom bylo vidět záchranný člun plný dětí a nad ním se vznášela helikoptéra, na přídi seděla žena středních let, možná židovka, s tříletým chlapečkem v náručí. chlapeček křičel hrůzou a ukrýval tvář na její hrudi, jako by se chtěl zarýt až do ní, a ta žena ho objímala a konejšila, i když sama byla ztuhlá hrůzou a stále ho co nejvíc kryla tělem, jako by si myslela, že ho její náruč uchrání před střelami. potom helikoptéra shodila dvacetikilovou bombu, strašlivý záblesk a celý člun se rozletěl na třísky. následoval úžasný záběr na dětskou ruku jak stoupá vysoko vysoko do vzduchu to musela brát nějaká helikoptéra s kamerou ve špici v řadách vyhrazených pro členy strany se ozval obrovský potlesk ale nějaká žena dole v proletářské části kina strhla povyk a křičela že by to neměli před dětmi ukazovat a že by to neměli to není pro děti to není až ji policie vyvedla vyvedla nikdo se nestará myslím si že se jí nic nestalo nikdo se nestará o to co říkají proléti typická prolétská reakce oni nikdy…

Potud George Orwell a jeho "1984"

Chvála nesvobody?

   Nad islámem jsem před časem začal dumat protože je typickým reprezentantem hutného řádu. Třeba pro nás divného a nám  naprosto nevyhovujiíciho, ale řádu.

Jak zachránit Zeměkouli

POLEMIKA

  Snížit spotřebu masa, nelétat letadlem, vzdát se automobilu - to jsou skutečně silné individuální kroky, jak snížit uhlíkovou stopu a bojovat proti oteplování klimatu. Avšak nejúčinnějším chováním je mít méně dětí, alespoň podle vědců z Lundské univerzity ve Švédsku a z kanadské Univerzity Britské Kolumbie. Píše to francouzský deník Le Monde.

Judo v politice

 Jedním z pouček v judu je, že protivníkově akci se nemá odporovat protitlakem, naopak jeho vlastní pohyb podpořit - a uhnout. Tím protivník ztratí rovnováhu a lidově řečeno "padne na hubu" a my zůstaneme na nohou a ve střehu. V šermu asi budou poučky podobné - alespoň v souboji s nožem (tesákem) to platí. Uhnout ráně, nechat protivníka jít setrvačností do prázdného prostoru a současně zaútočit z boku. Ostatně, všechno to platí i o bitvách, vedených různými vojenskými prostředky. Od jízdy přes tanky až po lodě a letadla. 

Orloj

K napsání tohoto textíku mě vyprovokovala vzpomínka P.M. o tom, jak se mění režimy. Jako apoštolové v orloji na Staroměstském náměstí.

...Aero Karle, rozdil mezi 1968 a 1989 je dost velky. Konec sedesatych byl neuveritelny po teroru padesatych. Kdyz jsme si mysleli (mne bylo 27), ze pred nama je docela normalni zivot (nemeli jsme srovnani), pres noc bylo vsecko pryc...

A co Greta?

   Během několika málo týdnů se pozornost Ameriky a Západu vůbec poněkud přesměrovala od Green Dealu  k  Black Live Matter. Mladí intoši, materiálně zabezpečení, ale vzhledem ke svému humanitnímu, neokomunstickému vzdělání se dali na aktivismus a kromě boje proti klimatické změně, za uznání všemožnách sexuálních úchylek a podobně vrhli na kritiku, či spíše boj proti  bělošství jako takovému. Sebekritikou na své bělošství nešetří, připomínajíce tak flagelanty středověku. Přijímají  "vinu" svého původu, své rasy, svých předků své historie a používají k tomu latentní, cyklicky se opakující nespokojenost černochů se svým postavením. Na něm mají největší vinu černoši sami. Je to jejich pocit méněcennosti, neschopnost či neochota se utkat v reálném životě s jinými rasami či spíše kulturami.